Hanba NATO
Amnesty International konstatuje, že jsme v Kosovu spáchali válečné zločiny. Britští ministři jsou nebezpečně blízko tomu, že nad tím jen pokrčí rameny, napsala ve čtvrtek 8. června v deníku Guardian Isabel Hiltonová. Článek pokračuje:
Zahraniční výbor britské Dolní sněmovny rozhodl, že intervence NATO v Kosovu byla podle mezinárodního práva protizákonná, ale z morálního hlediska byla ospravedlnitelná. I ve věku nového imperialismu je to značně šokující závěr. Žádá se od nás, abychom přijali, že je morálně správné porušovat mezinárodní právo, pokud se to činí s dobrými úmysly. Je to proto, že my jsme dobří, takže i když děláme věci, které možná vypadají nesprávné, ve skutečnosti nesprávné vlastně nejsou. Jestliže poruší Slobodan Miloševič mezinárodní právo - a my bychom jistě argumentovali, že ho skutečně porušil - my smíme porušit mezinárodní právo, abychom mu dali patřičné poučení.
Je to taková argumentace, která by mě poněkud znepokojila, kdyby s ní nepřišel nikdo tak dobrý či upřímný, jako jsme my. Ale je to ještě horší.
Činy NATO byly protiprávní podle vlastní smlouvy NATO, která nedovoluje agresivní vojenskou akci bez mandátu OSN. Na to reaguje zahraničněpolitický výbor Dolní sněmovny návrhem, aby si NATO přepracovalo svou Chartu. Je to brilantní řešení, pokud jediné, co vám vadí je to, že NATO porušuje své vlastní předpisy. Jestliže, jako mně a celé řadě odborných svědků, kteří vystupovali před tímto parlamentním výborem, vám taky vadí, že mezinárodní právo nepovoluje Severoatlantickému společenství bombardovat NATO jen v důsledku svého vlastního rozhodnutí, ať už jsou jakkoliv dobré vaše úmysly, pak vás změna předpisů NATO moc neuklidní.
Potíž ovšem je, že mandát OSN vyžaduje, aby podepsali ti, kteří s ostatním světem většinou nehodlají spolupracovat - Rusko a Čína - a je nutno je přesvědčit alespoň aby akci, kterou chceme podniknout, nevetovali. To je zajisté obtížné, ale těžko to podporuje tvrzení NATO, že stojí na straně demokracie, spravedlnosti a zákonnosti, jestliže ignoruje předpisy, když se mu tyto předpisy nehodí.
Také, podle Amnesty International, byla vojenská kampaň vedena tak, že jednotky NATO spáchaly celou řadu válečných zločinů. Jak Amnesty International zdůrazňuje, požadavek, aby letadla NATO nelétala níže než ve výšce 5000 metrů v podstatě zcela znemožnil, aby se dodržovalo mezinárodní humanitární právo. Přímé útoky na civilisty, útoky, které se nesnaží rozlišovat mezi vojenskými a civilními cíli, a útoky, které mají velký záporný dopad na civilisty, jsou zakázány. Vzhledem k značně velkým rozdílům mezi počtem civilních a vojenských obětí při bombardovací kampani by bylo zajímavé slyšet argumenty NATO, že tato pravidla nebyla porušena.
Podrobné studium zprávy tohoto parlamentního výboru ukazuje, že v této věci občas poslanci pociťovali určité mírné výčitky svědomí, i když není překvapivé vzhledem k celkovému tónu zprávy, že analýza nepřijala kritiku od Amnesty International.
Je ovšem možno přijmout robustní názor, že válečné zločiny, spáchané muži s čistým srdcem a vysokými morálními cíli (totiž naší stranou) nejsou válečnými zločiny. A George Robertson se přiblížil tomuto postavení nebezpečně blízko. Anebo můžete přijmout názor, že to, že Miloševič je skutečný zločinec, nijak neumenšuje povinnost NATO dodržovat mezinárodní válečné právo. Právě z dodržování takovýchto zákonů odvozuje NATO své tvrzení, že je morálně nadřazenější než lidé jako Miloševič či Saddam Husejn a osobuje si proto právo je soudit. Jakmile tento princip odhodíte, vylejete i s vaničkou dosti důležité dítě.
Jestliže nyní zastáváme názor, že už není zapotřebí mandátu OSN ke schválení vojenské intervence v zahraničí, nemohla by být tedy vytvořena nová pravidla, podle nichž by se řídily příští intervence? Ptám se, protože by bylo dobré vědět, jak máme posuzovat, do kterých z 30 až 40 válečných konfliktů, které právě zuří na této planetě, máme zasahovat na tomto jednostranném základě. A za druhé, pokud přijmeme argument, že ve snaze realizovat své vznešené ideály máme právo na činy pochybného právního základu, budeme i nadále podporovat právo mezinárodního společenství stíhat jiné osoby za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti?
A za třetí, pokud nám nevadí, že porušujeme základní principy Charty OSN, znamená to, že považujeme tuto organizaci za nenapravitelně nedokonalou? Pokud ano, co to znamená pro naše členství v této organizaci? Podporovali bychom ostatní členy Rady bezpečnosti, kdyby se rozhodli ignorovat nepříjemná omezení, určovaná mezinárodním právem? Kdyby se například Čína rozhodla podniknout invazi na Tchaj-wan, poplácali bychom ji po zádech a řekli bychom, vítej v našem klubu? Anebo bychom ji kritizovali a pohrozili bychom bojkotem dovozu čínských hraček, dokud Čína nepřijme náš názor?
Přece hlavním důvodem úsilí po norimberských procesech vytvořit spolehlivé mezinárodní právo - a bylo to bolestně pomalé a nedokonalé úsilí - bylo vytvořit všeobecně schválené měřítko, podle něhož mohou být posuzovány činy států a jejich zločiny a prostřednictvím jehož mohou být státy trestány. Samozřejmě, je obtížné muset přesvědčovat jiné státy, mnohé z nichž jednají z nečestných motivů. Avšak alternativou je obětovat zásady mezinárodního práva a tvrdit (jak to budou mnohdy činit darebáci), že jednáme na obranu humanitárních zásad.
|
