čtvrtek 14. prosince

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Policejní brutalita: Je Český helsinský výbor pro kočku?
  • Otázky BL a chabé odpovědi Jany Chržové z ČHV v rozhovoru na World Online Pozoruhodný způsob policejního uvažování a vyjadřování:
  • Odebírali squatteři elektřinu "samovolně"? Jak to bylo na Ladronce, policejní verze (Tomáš Pecina) Proč dopadla hospodářská restrukturalizace v postkomunistických zemích tak špatně:
  • Quis Custodiet Ipsos Custodes? Chyběl efektivní právní rámec (Joseph Stiglitz, bývalý hlavní ekonom Světové banky) ČT Brno:
  • Odmítáme pražská obvinění z neregulérního hospodaření (Zdeněk Drahoš a jiní) Případ Mein Kampf:
  • Právní rozbor: Soud musí prokázat subjektivní motivaci nakladatele (Jaroslav Štemberk)
  • Nechť nakladatel Mein Kampfu naloží s vydělanými penězi dle svého uvážení (Jindřich Pařík)
  • Já nechci POŘÁDEK A ŘÁD, pokud bude mít výložky SS (Štěpán Kotrba) Dieta a dietologové:
  • Jak máme tedy zdravě jíst? (Lubomír Dvořák)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Je toto skutečně vážný kandidát na ředitele České televize? To je otázka, která se neodbytně vkrádá nad reakcí Zdeňka Drahoše a dalších vedoucích pracovníků brněnského studia ČT na kritickou kontrolní zprávu (viz čtvrtý článek tohoto čísla). Přílohou je nezveřejněná reakce na článek Břetislava Rychlíka Nevolnictví aneb Dramaturgie v České televizi, který vyšel v Lidových novinách.

    Zarážející je, že hned na počátku svého stanoviska Drahošovi lidé hrozí hromy, blesky, trestním stíháním a "finančními sankcemi" každému, kdo by kritickou kontrolní zprávu zveřejnil. To se nám zdá nepřijatelné (ČT je přece placena z veřejných peněz!) a proto rozsáhlou, téměř čtyřicetistránkovou kontrolní zprávu příští týden zveřejníme.

    Obvinění vznesená skupinou kolem Z. Plachého jsou příliš závažná, než aby je bylo možno zamést pod koberec prohášením zprávy referující o výsledku kontroly za tajný, interní dokument. Pokud to Z. Drahoš myslí se svou ředitelskou kandidaturou vážně (a podle zpráv z informovaných kruhů má v tuto chvíli ze všech kandidátů největší politickou podporu), měl by ve vlastním zájmu vyložit karty na stůl a přesvědčit veřejnost, že obvinění z podvodů, korupce a špatného hospodaření TS Brno jsou nepodložená. (TP)

  • Symbolickou "pštrosí" minutou demonstrovala včera skupina brněnských aktivistů před ruským konzulátem na protest proti pasivnímu postoji světových i českých politických a veřejných činitelů k událostem v Čečensku. Právě před rokem se uskutečnila na stejném místě podobná demonstrace, při níž aktivisté natřeli plot konzulátu červenou barvou. Soudní projednávání tohoto případu bude pokračovat 8. ledna u Krajského soudu v Brně. (TP)

  • Nadzvedl jsem Štěpána Kotrbu, uvědomuje si Miloš Štěpánek a pokračuje:

    Vážený pane redaktore,

    Rozumím tomu dobře, že svobodomyslný žurnalista v závěru svého ohražení volá po vlastních cenzorských pravomocech? Dalo by se to tak vykládat, ne? Na to napsal Zweig svého znamenitého Costello kotra Calvin. Je to ovšem dilema každé redakce, co tisknout a co ne. V tomto duchu se svíjí minulý týden v Literárkách Patočka v odpovědi Kohoutovi.

    Poznámka JČ: Na vysvětlenou: Spisovatel Pavel Kohout psal jednou měsíčně zadarmo (jako všichni přispěvatelé LitN) fejeton do Literárních novin. Když Jakub Patočka nedávno odmítl v Literárkách uveřejnit text jednoho rakouského jaderného odborníka, zastávajícího se Temelína, jehož text Kohout doporučoval, Kohout s Patočkou a jeho Literárkami rozvázal spolupráci. - Je to škoda, že ani editoři "intelektuálních" časopisů v ČR nedokážou respektovat principy plurality a dříve nebo později promění svůj list v kabalisticky uzavřenou společnost "hochů, kteří spolu mluví". V případě Literárek, které mimo jiné nyní silně sympatizují s názory Václava Havla (to je eufemismus) je dost politováníhodné, že toto soukromé kamarádšoftství financuje grantem české ministerstvo kultury... - takže, jako obvykle, čeští daňoví poplatníci hradí soukromé hrátky jedné zájmové skupiny...

  • Sborník "ČT: věc veřejná" je na adrese www.czech-tv.cz/ct/publikace/prilezitostne.htm, konstatuje jeho editor Nikolaj Savický.

  • Počet mobilních telefonů v České republice poprvé překročil počet pevných telefonních linek. Jasně se ukazuje, že rozhodnutí z počátku 90. let ponechat budování drátové telekomunikační sítě v režii jediného monopolního operátora bylo chybné a z dlouhodobého hlediska škodlivé; jeho výsledkem není široká dostupnost klasické telefonie, ale vysoké ceny a zdržení nástupu moderních telekomunikačních technologií (XDSL), za něž společnost platí mj. zaostáváním ve využivání Internetu. Jediným, kdo vydělal, jsou politické strany, které v monopolním Telecomu získaly věrného, štědrého a diskrétního sponzora (viz výsledek forenzního auditu ODS od firmy Deloitte-Touche; Telecom v této zprávě vystupuje jako jedna z "číslovaných" sponzorských firem). (TP)

  • Anketa o Kajínkovi. Píše Václav Pinkava:

    Skutecnost ze vysetrovatel obvinil Marii Cernou z nadrzovani Kajinkovi http://24.centrum.cz/domov/clanek.phtml?id=10346880 ma ucel:-

    A) OCHRANNY - udelat na podsveti dojem, ze Cerna Kajinka urcite neudala

    B) NATLAKOVY - udelat dojem na Kajinka, aby zazpival podrobnosti o svem uteku, vymenou za ulehceni Cerne

    C) VAROVNY - udelat dojem na verejnost, ze uprchlemu vezni nemaji poskytovat azyl (ani v ohrozeni vlastniho zivota)

    Co si mysli ctenari BL?

  • Není pravda, že jsem už vyloučil možnost kandidovat na generálního ředitele ČT, ozval se z Londýna Petr Sládeček: nechává si pár dní na rozmyšlenou.

  • Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?

  • Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze knihy Adolfa Branalda Pražské promenády od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Policejní brutalita: Je Český helsinský výbor pro kočku?

    Otázky BL a odpovědi Jany Chržové z ČHV v rozhovoru na World Online

    (V
    rozhovoru pro World Online Jana Chržová mj. uvedla, že jak ji informoval nespecifikovaný právník, podle českých zákonů zadržované osoby nemají právo na telefonát.)

    Tomáš Pecina, Britské listy: Je pravda, že zajištěný nemá právo na "telefon", ale zákon o policii v § 14, odst. 4, stanoví, že "po zajištění je policista povinen na žádost osoby zajištěné vyrozumět o této skutečnosti některou z osob uvedených v § 12 odst. 3, popřípadě jinou jím určenou osobu". Lepší než ptát se právníků je občas přečíst si zákon...

    Teď k dotazům:

    1. Máte důvěryhodné informace o nasazení policejních provokatérů při útocích na lokomotivu a sanitky?

    Jana Chržová: Musím vysvětlit - když jsem dávala interview, zeširoka jsme se s kolegou bavili o tomto nároku a já citovala Petra Uhla (toť onen "telefon") ... a už jsem to ve finálním znění nekorigovala. Máte pravdu.

    (Na otázku o policejních provokatérech Jana Chržová vůbec neodpověděla, pozn. JČ)

    Tomáš Pecina: 2. Tvrdíte, že ČHV nevyšetřuje, ale zajišťuje vyšetření. Podle mých informací nebylo zatím oficiálním vyšetřováním prokázáno ani jedno pochybení policistů nad rámec kázeňského přestupku. Považujete to za svůj neúspěch?

    Jana Chržová: Jéžiš - jak můžeme zajišťovat vyšetřování ? Vždyť na to nemáme NIC (tedy ani kompetence, zákonné pravomoci atd.) ... ale požadujeme a snažíme se tlačit na důsledné prošetření a také jsme se snažili např. asistovat OPH v jejich podání ! S ohledem, jak se rýsuje situace, zvažujeme další kroky, včetně společného postupu s Amnesty International v Londýně....

    Tomáš Pecina: 3. Inspekce ministra vnitra předala převážnou většinu podání odboru stížností, ačkoli tam bylo evidentní podezření, že se policisté dopustili trestného činu, a k takovému šetření není odbor stížností kompetentní. Protestoval ČHV proti takovému postupu?

    Jana Chržová: Nemohu teď posoudit - vyžadujeme info od Inspekce. Ředitel inspekce nebyl několik týdnů k dispozici.

    Tomáš Pecina: 4. Někteří stíhaní cizinci (konkrétně pět maďarských občanů) jsou bez právního zástupce, ačkoli čelí obvinění z útoku na veřejného činitele s maximální sazbou pět let vězení. Přestože trestní řád nestanoví, že by to, že obviněný je cizinec, který neovládá český jazyk, vytvářelo podmínku nutné obhajoby, zdá se, že těmto osobám by měla být zajištěna obhajoba v rámci ústavního práva na spravedlivý proces. Co v tom ČHV podnikl nebo podniká?

    5. Kolik pracovníků na stálý pracovní úvazek a na jak dlouho vyčlenil ČHV, aby se zabývali případy policejní brutality v průběhu a po skončení zasedání MMF/SB?

    Jana Chržová: Začnu od následující otázky - od samého počátku se prioritně této záležitosti věnují OPH / EPS, takže v mnoha ohledech spíše poskytujeme spolupráci, ale nestrháváme celou věc na sebe."MMF" se věnují částečně kolegové, s jejichž "tematikou" toto souvisí (policie / vězeňství).

    A teď k tomuto dotazu : obecně k Maďarům - podrobně může vysvětlit kolega Bílek nebo kolega Krutina po telefonu (bylo by to na chat obsáhlejší) - obecně, od samého začátku se Maďaři drželi zpátky a prostě nekomunikují. Na někoho z nich máme vlastně jen kontakt přes Maďarský HV, ale funguje to jen jednostranně.

    Tomáš Pecina: 6. Kritizujete média, že o situaci na služebně v Lupáčově ulici informovala pozdě a nevýrazně. Pokud vím, média informovala pozdě a nevýrazně - a to je řečeno velmi mírně - o všech případech policejní brutality. Udělal ČHV něco pro to, aby se zprávy dostaly do médií včas a v relevantní podobě (píšete, že jste poprvé navštívili zadržené 10. 10., což se mi zdá být dost pozdě)?

    Jana Chržová: Viz předchozí odpověď - monitoringem celé akce a sběrem informací se od samého počátku cíleně věnovali z EPS /Hostu (projekt OPH), přiznám se, že do věznice jsme šli až poté, co jsme se nebyli schopni dozvědět konkrétní a ověřené informace. Zase až tak pozdě to nebylo. Všichni ostatní tam šli až po nás ....

    Tomáš Pecina: 7. Jaké kroky jste podnikli v případu nezletilého Andrease Leitnera, který byl za to, že způsobil škodu cca. 7 tisíc korun, měsíc ve vazbě, nebyl mu včas ustanoven opatrovník a pokud jsem informován, jeho právní zástupkyni dr. Kolářové bylo dokonce zpočátku odpíráno právo sejít se s klientem?

    Jana Chržová: Kroky jsme podnikali v součinnosti s advokátkou. Mimochodem, většina vazebně stíhaných si výslovně nepřála, abychom cokoliv činili (třeba směrem k médiím) dokud jsou ve vazbě. Takže jsme komunikovali s jejich advokáty (případně zajistili nového advokáta, kde nevyhovoval advokát ex offo) a s konzuláty.


    Odebírali squatteři elektřinu samovolně?

    Jak to bylo na Ladronce, policejní verze

    Tomáš Pecina

    Městská policie včera na svém fóru zveřejnila souhrnnou "odpověď" na otázky veřejnosti. Přestože se text vyhýbá odpovědi na většinu dotazů Britských listů, je natolik půvabný, že ho uvádíme v plném znění:

    Informace k dotazům na účast MP při kontrole a zabezpečení objektu Ladronka: Městská policie hl. m. Prahy se na požádání orgánů hlavního města Prahy zapojila do kontroly a zabezpečení objektu statku Ladronka, Tomanova ul., Praha 6, které se rozhodl uskutečnit jeho vlastník, hlavní město Praha, zastoupené při tomto aktu radním Ing. Filipem Dvořákem.

    Důvodem rozhodnutí přistoupit k tomuto opatření byly stížnosti obyvatel - předložená petice občanů OÚ MČ Praha 6, kde vyjádřili nespokojenost s vývojem situace; nespočetněkrát si stěžovali na porušování veřejného pořádku (rušení nočního klidu, znečišťování veřejného prostranství) vně i v okolí statku. Dále se do objektu stahovaly osoby bez bydliště, neoprávněně ho bez vědomí a souhlasu města užívaly.

    Na základě těchto poznatků se rozhodla MP zapojit do kontroly a zabezpečení objektu Ladronka v souladu s ustanovením zákona č. 553/91 Sb., o obecní policii. MP v této souvislosti plnila funkci zajišťování veřejného pořádku dle ustanovení zákona č. 553/91 Sb. zejména tím, že poskytla ochranu zástupcům vlastníka objektu a vytvořila tak těmto osobám podmínky pro nerušený výkon vlastnických práv1 hlavního města Prahy, a současně zde plnila další funkce podle § 7 odst. 1 - povinnost strážníka provést zákrok, úkon nebo jiné opatření, je-li páchán trestný čin, přestupek či jiný správní delikt anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání.

    Strážníci zde disponovali ochrannými pracovními pomůckami (nejedná se o žádnou speciální výstroj a ani jako speciální zásahová pořádková jednotka nezasahují) sloužícími výhradně k jejich vlastní ochraně. Jedná se zejména o ochrannou přilbu a ochranný štít. Počet ochranných pomůcek je v současné době padesát kusů a podle potřeby se jimi vybavuje kterýkoliv strážník.

    Osoby přistižené v objektu byly podezřelé z trestného činu krádeže podle § 247 tr. zákona (přivolaný odborník zjistil, že tyto osoby odebírají bez povolení a úhrady elektrický proud, který si samovolně napojily z pouličního rozvodu) a současně i z trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a tr. zákona (měly zde řadu osobních věcí a některé části objektu využívaly k bydlení)2.

    Jelikož se zcela zjevně jednalo o osoby bez stálého bydliště, které by se mohly stíhání vyhýbat útěkem, strážníci je podle § 76 odst. 2 tr. řádu omezili na osobní svobodě a neprodleně předali místně příslušnému policejnímu orgánu Policie ČR3.

    K žádosti zástupců vlastníka objektu pak MP zajistila jeho ochranu před opětovným neoprávněným vstupem cizích osob. MP zasahovala na ochranu majetku v mezích své působnosti, v souladu se zákonem o obecní policii a trestným řádem.

    Vlastní objekt je v současné době, po dohodě s pracovníky Trade Centra Praha, využíván Útvarem psovodů MP, kteří zde nacvičují výcvikové prvky k zadržení a zajištění pachatele4, propátrávání neznámého objektu a další speciální odbornosti. Útvar psovodů MP má celkem 13 služebních psů.

    Strážníci, kteří se podíleli na asistenci při kontrole a zabezpečení objektu Ladronka byli součástí naplánované směny k výkonu služby, tudíž nedošlo k nárůstu mzdových ani materiálních prostředků5.

    Vzhledem k tomu, že předmětem policejního vyšetřování jsou všechny náležitosti související s asistencí MP v objektu Ladronka, nelze poskytovat další informace, které by mohly ovlivnit popř. mařit výkon rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.6

    Několik faktických poznámek:

    1. Jak jsme viděli na fotografiích z policejního videa, strážníci na Ladronce dělali mnohem víc.

    2. Ve skutečnosti policie všechna trestní oznámení proti squatterům odložila jako nedůvodná; jediné vyšetřování, které probíhá, je vedeno proti strážníkům a zástupcům města.

    3. Takto lze zasáhnout pouze proti pachateli, který byl přistižen při trestném činu nebo bezprostředně poté, a pokud je to nutné ke zjištění pachatelovy totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. V tomto případě nebylo vůbec jasné, zda došlo ke spáchání trestného činu a kdo se ho dopustil. Jediný přípustný postup bylo proto přivolat na místo Policii ČR a ponechat rozhodnutí, jak dál postupovat, na její úvaze.

    4. Zadržení pachatele pomocí psa je něco, co páni strážníci mohli vidět v Králi Šumavy, ale co v žádném případě nesmějí provádět sami (viz §§ 18-19 zákona o obecní policii). Zdá se, že kovbojsko-voluntaristický prvek je v tomto ozbrojeném (!) sboru silně přítomen.

    5. Otázka se ovšem netýkala nárůstu, ale výše nákladů, a ta nulová nebyla.

    6. Oblíbená věta tiskových mluvčích. Vzhledem k tomu, že vyšetřovaným je v tomto případě sama policie, zní stejně komicky, jako kdyby ji pronesl Jiří Kajínek.


    Quis Custodiet Ipsos Custodes?

    Joseph Stiglitz

    I.

    První část úvodní přednášky bývalého hlavního ekonoma Světové banky na konferenci v Paříži, červen 1999. Podrobně kritizuje reforní návrhy Západu pro transformující se ekonomiky, zejména šokovou terapii. Argumentuje, že institucionální realita byla ignorována ve světle podstatné ekonomické teorie, která uvádí, že je důležitá. (Challenge, listopad-prosinec 1999, str. 26-67). Následuje volný překlad Tibora Vaška, jazykově upravil Jan Čulík.

    Dvě ekonomické události dominovaly dvacátému století. První je vznik a pád socialismu a druhou je transformace socialistických zemí v tržní ekonomiky. Zatímco názory na první událost jsou jednotné - centrální plánování nemůže nahradit trhy, a ani tržní socialismus nemůže nahradit pobídky spojené s kapitalismem - pobídky vyrábět zboží levněji, vyrábět, co spotřebitelé chtějí, a inovovat. Zkušenosti z přechodu na tržní ekonomiku jsou méně jasné. Na ty se chci zaměřit.

    Fakta jsou dost znepokojující. S jednou výjimkou - jsou dané země na tom hůře než před transformací. Většina ještě nedosáhla úrovně HDP z r. 1989. Tyto výsledky jsou potvrzené dalšími ukazateli jako délka života obyvatel a jejich životní úroveň. Ještě bezútěšnější je statistika chudoby. Pro 18 z 25 zemí, pro které máme údaje, vzrostla chudoba v průměru ze 4% na 45% obyvatelstva, použijeme-li normu 4 dolary na den, což dokazuje zničující změny v životní úrovni. Rusku a dalším zemím východní Evropy se zřejmě podařilo zrušit starobylý hosodářský zákon o vztahu ekonomického růstu a nerovnosti. Jim se povedlo od počátku transformace zaznamenat nižší hospodářský růst a současně vyšší růst nerovnosti.

    Existuje jediný pozoruhodný úspěch, který jsem úmyslně dosud vynechal, a to je Čína. Má počet obyvatel větší než všechny transformované země dohromady a  za dvacet let transformace její hospodářství rostlo v průměru ročně o 9.5%. Chudoba klesla z 60% na 22%. Tři čtvrtiny přírůstku příjmů v rozvojových zemích byl uskutečněn v Číně.

    Nedávno vyjádřila řada ekonomů, kteří hráli důležitou roli v transformaci, optimismus ohledně Ruska v knihách nazvaných např. "Jak se stalo Rusko tržním hospodářstvím" apod. Překvapující bylo, že chyběly údaje pro takový optimismus. Aby bylo jasno - pro zemi bohatou na přírodní zdroje není těžké najít investory, pokud jsou dobré ceny. Mnohem obtížnější je však vytvořit průmysl a sektor služeb. Ze všech zahraničních investic šlo do Ruska v r. 1994 do výroby jen 7%, zatímco do těžby surovin 57%. V roce 1997, pokud máme správné údaje, dosáhly investice do výroby jen 3%.

    Existují i další anomálie. Řada principů vyplývajících z tzv. "zdravého rozumu", jak ukazují konkrétní údaje, byla porušena. Tak např. princip, že kdo liberalizuje rychle a úplně, při malé inflaci, bude na tom lépe. Země východní Evropy nevykazují kladný vztah mezi rychlou liberalizací a růstem. Ve skutečnosti země, které rostly rychleji v úvodním stadiu transformace, nevykazují větší růst v pozdějších letech. Nejnovější údaje vrhají pochybnosti na dogma o nízké inflaci: země, které rostly rychleji, měly vyšší, ne nižší inflaci. V této otázce jsou dnes dedukce mnohem méně jasné, než co mnozí tvrdili v r.1996.

    Rozdíly v počátečních podmínkách i v poloze zemí vyvořily pro různé země různé příležitosti a tyto rozdíly mohly rozhodovat o úspěchu a rychlosti tranformace (z čehož vyplývá, že pozorované korelace mohou být zavádějící, poznatek který zastánci ortodoxních receptů, zdá se, často přehlížejí). Nicméně je pozoruhodné, nakolik svět nyní vypadá jinak, než jak mnozí na počátku transformace očekávali. Země, které byly kárány za pomalost a neúplnost transformace jako Uzbekistán a Slovinsko jsou na tom lépe, zatímco země vyhlašovaná za vzor - Česká republika - naráží na potíže.

    Tyto údaje jsou překvapivé a měly by sloužit alespoň k ochromení důvěry v předešlé principy "zdravého rozumu". Mělo by být jasné, že co zde uvádím, není konečný výsledek, já jen tvrdím, že mnozí poskytovali přílišnou a nezaručenou důvěru dřívějším principům "zdravého rozumu". Přitom jsem odnikud pracně a složitě nezískával data, jen jsem vzal několik standartních ukazatelů a provedl jednoduché korelace. Ať už jsou koeficienty statisticky významné nebo ne, výsledky přesto slouží ke zpochybnění dřívějších názorů, které zdůvodňovaly opačné statistické a ekonomické vztahy. Je zapotřebí detailnější analýzy.

    Jak uvedu později, mnoho klíčových konceptů je vnitřně velmi sporných. To vyvolává otázky o příslušných ukazatelích: Je firma soukromá, když vydá akcie a tyto akcie pak vlastní státní podnik? Nebo když je privatizace financovaná "měkkou" půjčkou z banky? Jak se dovíme, zda je půjčka měkká?

    Velké množství zemí v transformaci poskytuje množství různých variant politiky, z kterých by bylo možno vyvodit smysluplné závěry, tyto země se však silně liší ve svých dějinách i v geografické poloze a jsou obdařeny různými přednostmi. Pokud nezohledníme tyto rozdíly, zpochybníme jakékoli závěry. I když zohledníme všechny proměnné, zůstane ekonomický systém nedostatečně identifikován. Navíc politika transformace zůstane do značné míry endogenní, ovlivněná podmínkami země.

    Jsou špatné výsledky země způsobeny pomalou liberalizací nebo tam působily jiné faktory, které vedly k pomalé liberalizaci a růstu? Skutečnost, že někteří pomalí reformátoři si v delším horizontu vedli lépe, může poskytnout více informací o vlivu rychlosti transformace než jen konstatování, že některé země liberalizovaly a rostly počátkem reforem rychleji. Jen když se podíváme na vztah vzájemně se potvrzujících částí teorie a faktů, můžeme získat jistý stupeň jistoty. Údaje o poklesu HDP a růstu chudoby potvrdily nezávislé statistické analýzy.

    Dokonce i výsledky týkající se inflace nejsou v nesouladu s daty ani s  teorií. Inflace je tradičně problémem, protože zasahuje do fungování cenového systému. Když však jsou opatření proti inflaci spojena s pohybem mimo tržní systém - existuje-li výměnný obchod - cenový systém funguje ještě méně dokonale. Teorie o cenové a mzdové rigiditě hlásají, že zatlačí-li se inflace pod kritický práh, dojde k zásahu proti schopnosti ekonomiky se dynamicky přizpůsobovat. Jasné je, že kritický práh musí být vyšší, když jde o větší změny, a pro reformující se ekonomiky tyto změny byly obzvláště velké.

    Jedno je jasné - přechod na tržní hospodářství nepřinesl to, co jeho nadšenější hlasatelé slibovali. Zajisté jednotlivé země neudělaly všechno správně, ale žádná země to nikdy nedokáže, a je-li kapitalismus tak křehký, že nedokáže přežít normální lidské chyby, pak jeho přednosti, alespoň pro tento svět, jsou zajisté zpochybnitelné.

    Ostatně dlouhodobá kritika socialismu spočívala v tom, že je příliš utopický a tedy nepoužitelný.

    Rozpaky nad krachem tolika experimentů jsou zvláště trapné, když teorie byla ve svých předpovědích jasná: zkreslené ceny, centrální plánování a utlumená iniciativa v důsledku nejasných vlastnických vztahů znamenaly neefektivní alokaci zdrojů. Snížení těchto deformací, decentralizace rozhodování a privatizace - i když ne dokonalá - měla přivést země blíže ke křivce jejich výrobních možností. Výroba měla stoupnout, ale místo toho poklesla".

    Když jsem uvedl tyto argumenty na konferenci ve Washingtonu, dostal jsem řadu odpovědí. Jedna byla, že výroba se neměří správně. To může být pravda, ale při značném výměnném obchodu lze najít argumenty jak pro nadhodnocení, tak pro podhodnocení údajů o objemu výroby. Dalším argumentem bylo, že pokles výroby bylo možno očekávat, když bylo nutno přece likvidovat ztrátové podniky.

    Takové úvahy ukazují na úroveň zmatku, který by měl být pro ekonoma trapný. Relevantní ztráty je nutno počítat z hodnoty výstupu v poměru k ceně daných zdrojů. Když je podnik ztrátový,a jeho výstupy se použijí jinde, pro efektivnější účely, výstup by měl vzrůst. Ovšem výstup nevzroste, když se převedou zdroje z málo produktivního podniku se převedou do podniku uzavřeného (stojícího). Pohyb k tržní ekonomice měl přivést země blíže k jejich možnostem a pak po efektivních investicích zvýšit tyto možnosti. To se nestalo.

    Na své přednášce ve Washingtonu jsem předložil několik hypotéz pokoušejících se vysvětlit tyto jevy. V jednom je shoda. Je mnohem méně snadné vytvořit tržní ekonomiku, než se původně myslelo. Je v první řadě zapotřebí institucionální infrastruktury - která zajišťuje nejen dodržování dohod, ale také politiku soutěže, zákon o bankrotech a finanční instituce a regulace - je žádoucí. A i když vytvoření infrastruktury vyžaduje čas, bez ní privatizace může vést spíše k rozkradení aktiv než k tvorbě bohatství. Regresní analýza vlivu privatizace na růst HDP v reformních zemích neprokázala žádný statisticky významný efekt privatizace na ekonomický růst. Když však byla regresní analýza doplněna o to, jakým způsobem se provádí řízení podniků, země které měly úspěchy v řízení korporací a v restrukturalizaci, vykazovaly pozitivní efekt privatizace. V dřívějších diskusích jsem se soustředil na několik otázek:

  • nedostatky v řízení korporací, kombinované s volným pohybem kapitálu a omezující makroekonomickou politikou způsobily, že pro ty, kteří získali kontrolu nad ohromným ruským průmyslem a jeho přírodními zdroji, bylo výhodnější přelít bohatství do zahraničí než jej investovat doma,

  • zatímco fungující tržní hospodářství potřebuje jak konkurenci, tak soukromý majetek, reformy se soustředily více na to druhé, což může být vysvětlením rozdílu ve vývoji v Číně a Rusku. Důsledky privatizace, kromě prodeje cizincům, nebo kromě dělení podniků na malé, místně řízené závody, byly bezútěšné,

  • další základní rozdíl mezi Čínou a Ruskem byl to, že Čína se soustředila na podniky a na tvorbu pracovních příležitostí a nikoliv na restrukturalizaci existujících výrobních zdrojů,

  • destrukce sociálního a organizačního kapitálu (dobré vůle občanstva) v průběhu reformy - i toho mála dobré vůle, která v těchto zemích vůbec existovala - bylo to snad způsobeno rychlostí a strukturou reformy, bez odpovídajícího důrazu na tvorbu nového sociálního kapitálu. V důsledku toho zřejmě selhává ekonokika Ruska a jiných zemí bývalého Sovětského svazu,

  • i když všichni účastníci debat o reformě uznávali důležitost politických procesů, mnohé strategie reforem byly založeny na předpokladech politické dynamiky, pro kterou neexistovala ani teorie, ani praxe. Záleží na posloupnosti reforem, zčásti proto, že konkrétní reformy vytvoří zájmové skupiny, které mohou další reformy usnadňovat nebo blokovat. Scestné názory byly založeny na naivní víře v něco, co je známo jako Coaseho věta, tj., že jakmile jsou jednou vlastnická práva příslušným způsobem někdomu připsána, pak nutně vznikne účinné institucionální uspořádání. Taková víra ignoruje obě obecné teorie, které praví, že může existovat neefektivní institucionální rovnováha a že vývojové procesy nemusí být efektivní,

  • další zmatek je spojen s rozhraním mezi makroekonomikou a mikroekonomikou. Široce se rozšířila víra v Sayův zákon (myšlenka, která byla zdiskreditována už před třičtvrtě stoletím), že dělníky, kteří nejsou dostatečně využíváni, lze propustit a trh se o ně nějak postará a vytvoří nové pracovní příležitosti. Stabilita cen (nízká inflace) není konečným cílem, ale prostředkem k základnějším cílům, jako je rychlejší ekonomický růst. A když se to přežene - pod kritickou hladinu - nejenže se cena za stlačení inflace nevyrovná získaným výhodám, ale výhody mohou být ve skutečnosti záporné. Makrostabilita sama o sobě neznamená mikrorestrukturalizaci.

    Řízení korporací (Corporate Governance)

    Alfred Marshall shrnul koncem devatnáctého století v přednášce v r. 1897 úspěchy končícího století a problémy pro nastávající XX. století. Mezi nimi bylo také to, o čem se nyní hovoří jako o řízení podniků. Problém byl, jak zajistit aby manažer jednal v zájmu majitele firmy, tj. akcionářů.

    Koncem šedesátých let jsem, spolu s jinými, uvedl otázku řízení korporací do kontextu s problémem nedokonalých informací a veřejných statků:

  • majitelé měli nedokonalé informace o možnostech ředitelů podniků a nemohli z výsledků zpětně vysoudit, zda činili ředitelé správná rozhodnutí. V důsledku nedokonalosti informací vznikla nutnost přesunout zodpovědnost na ředitele podniků

  • ředitelé podniků to nejen věděli, ale i  mohli podniknout akce ke zhoršení asymetrie informací, čímž posílili svoji rozhodovací autoritu

  • tyto problémy mohou nastat, i kdyby existoval jen jeden vlastník, který delegoval své rozhodovací pravomoci... Ale ve většině velkých společností vedly různé formy vlastnictví ke vzniku tzv. problému veřejných statků. Když totiž nějaký akcionář pracuje usilovně na zlepšení řízení firmy, všichni akcionáři jsou pak zvýhodněni stejně - řízení se tak stalo veřejným statkem.

    Když mají ředitelé podniků motivaci a prostředky jednat ve vlastním zájmu, když se jejich zájmy neshodují přesně se zájmy akcionářů a když různé formy vlastnictví neposkytují motivaci (nebo poskytují jen nedostatečnou motivaci) pro kontrolu ředitelů podniků, jak tedy mohou velké firmy fungovat? Když je maximalizace hodnoty firmy klíčem k úspěchu tržní ekonomiky a když místo toho firmy budou maximalizovat příjmy pro ředitele, jak tedy můžeme věřit, že tržní ekonomika funguje dobře?

    Existují čtyři různé způsoby, jak toto dilema vyřešit

    Prvním je silná kontrola ředitelů, a to i s hlediska těch nejmenších akcionářů. Opatření, která by zbavila vlivu malé akcionáře, musejí okamžitě vyvolat právní protiakci. Ředitelé přitom smějí mít vysoký stupeň osobní právní zodpovědnosti. Jen dvě země šly touto cestou a zajistily dostatečnou právní ochranu, takže se tam udržely různé formy vlastnictví akcií.

    Druhou možností je jeden silný (spolu)vlastník, takže se mu vyplatí hlídat vedení podniku. Samozřejmě i tak je vládne obava z nedostatečné kontroly. Nehledáme však dokonalost, ale životaschopné řešení, nebo z hlediska reforem řešení, které odvrátí katastrofu. Ale to vyvolává nový problém: jak si můžeme být jisti, že nebude většinový akcionář sledovat své zájmy na úkor akcionářů menšinových? Jedno řešení je zřejmé - zlikvidovat minoritní akcionáře. Tím se vracíme ke klasické formě vlastníkem řízené firmy. Toto řešení však má vážná omezení - znamená to totiž například, že firma se může rozšiřovat jen pomocí půjček.

    I když známý model Franco Modglianiho a Mertona Millera argumentoval, že korporativní finanční struktura nevadí, jejich analýza ignorovala rozhodující otázky jako bankrot a asymetrii informací, a to jsou právě otázky, které jsou zde středem zájmu. Roli bank posoudím dále, ale nyní chci poznamenat, že přílišné spoléhání na banku vystavuje firmu fluktuacím poptávky a cen a  silně zvětšuje pravděpodobnost bankrotu, v důsledku vysokých transakčních i manažerských nákladů.

    Třetí cestou jsou silné zákony na ochranu minoritních akcionářů před majoritními. Tato legální ochrana je poněkud jiná než ta, o níž jsme se zmínili dříve. Opatření podniknutá v zájmu "firmy" - dlouhodobá životaschopnost, ochrana pracovních míst, může snížit hodnotu akcií a podpořit dlouhodobý příjem managementu, ale to nebude přesun hodnot od malých akcionářů k velkým. Zde se malí akcionáři "vezou" na zájmech velkých akcionářů, aby hodnota akcií byla zachována.

    Země se slabými zákony nemají diverzifikované vlastnictví

    V nedávné studii pro Světovou banku klasifikoval Alex Dyck z Harvardu země podle síly ochrany akcionářů a podle koncentrace akcionářů. Hypotéza byla jednoduchá: jen země s velmi silnou legislativou dokázaly udržet různé formy vlastnictví. Výsledky potvrdily, že žádná země se slabou legislativou neměla diverzifikované vlastnictví. Z tohoto úhlu vyniknou slabiny kupónové privatizace, ať se jevil lidový kapitalismus na první pohled jakkoliv přitažlivý. Tato forma privatizace se snažila využít součinnosti jevů. jimž se snažily všechny jiné země z rozumných důvodů vyhnout: totiž slabé právní ochrany sloučené s  různými formami vlastnictví.

    Je ještě jiný kontrolní mechanismus, který staví teorii firmy na hlavu: když firmu nekontrolují vlastníci (akcionáři), ale banky. Akcionáři mají práva, ale při diversifikovaném vlastnictví musejí jednat společně, aby mohli tato práva vykonávat, a  jednoduše nemají motivaci, aby tak činili. Když existuje dominantní věřitel, vyplatí se mu firmu hlídat nebo když je více věřitelů, kteří spolupracují, tj. jednají podle dohody, vyplatí se zvolit vedoucí skupinu, aby firmu kontrolovala. Když jde o krátkodobé půjčky, nebo o řadu půjček, pak má věřitel právo kontroly, a když se vypůjčovatel nechová, jak si věřitel přeje, může si věřitel vynutit splacení půjček, nebo vnutit firmě bankrot. Za těchto podmínek nemá většina firem přístup k jiným zdrojům a hrozba bankrotu je reálná.

    Banky ovšem nemají zájem maximalizovat hodnotu firmy, spíše mají zájem o minimalizaci chyb. Ale při hlídání podniků se banky alespoň pojišťují proti nejhorším chybám a nejhorším příkladům manažerského rozkrádání.

    Z tohoto pohledu vznikl další problém. Počátkem reforem jsme já i další autoři varovali, aby si nikdo nepletl banky v bývalých socialistických zemích se skutečnými bankami

    Tyto banky nehlídaly, ani nekontrolovaly podniky a nejsou k tomu ani motivovány. V řadě případů se banky v postkomunistických zemích staly zdrojem "měkkých rozpočtových omezení" a jindy se staly nástrojem, jímž se přelévalo státní bohatství do rukou politických kamarádů.

    Z toho vidíme potíže zemí, které se snažily o rychlou privatizaci, které nemohly, nebo nechtěly prodávat podniky cizincům. Tehdy nebyli v zemi majitelé bohatství, schopni koupit aktiva. Pak zbývala kupónová privatizace nebo půjčky z bank. Většina lidí, kteří se zabývali kupónovou privatizací, si uvědomovala tento problém, ale většina si myslela, že kupónové investiční fondy převezmou dohled nad podniky. Budou agregovat zájmy tak, aby se zmírnil problém veřejných statků. To mělo smysl, ale chtělo to jít dále. Pamatují se, že jsem se tehdy ptal: kdo bude hlídat ty instituce, které mají hlídat podniky? A investiční fondy se pak skutečně staly velmi účinným nástrojem pro rozkradení majetku.

    Tento stav byl zhoršen tím, že byly tyto investiční fondy uzavřené. V otevřených fondech si totiž mohou nespokojení investoři vybrat své peníze, a tak efektivně zabránit jejich zneužití.

    Rozsah a význam řízení korporací pro reformy je zjevný. Podle standardní teorie by uzavřené investiční fondy neměly nikdy prodávat akcie se slevou (vzhledem k ceně daných akcií), protože existuje jednoduchá strategie, jak zvýšit tržní hodnotu akcií - rozpustit fond a prodávat akcie přímo. Nedokonalost trhu pro manažery (takeovers) vysvětluje, proč se v rozvinutých zemích akcie a uzavřené vzájemné fondy často prodávají se slevou až do 10%.

    Ovšem v České republice se prodávalo se slevou až 40 a více procent. Navíc standardní teorie praví, že existuje-li akcionář s kontrolním balíkem (20 a více procent akcií), jeho zájem poskytovat veřejný statek dozoru nad firmou a managementem zvyšuje tržní hodnotu firmy. Empirické studie to potvrzují. V České republice však kontrolní zájmy dovolují tomu, kdo má nad firmou rozhodující vliv, rozkrást aktiva, která nehlídají právní omezení. A tak se zdá, že když v podniku v ČR získá moc jeden velký akcionář, jeho tržní hodnota klesá - odráží to totiž očekávání trhu, že hlavní vlivný akcionář nebude vytvářet v podniku bohatství, ale naopak využije svého vlivu na to, že ho rozkrade.

    Protože podniky potřebovaly provozní kapitál a nemohly ho získat v důsledku slabosti trhu cenných papírů, musely se obrátit k bankám. Byla vytvořena jen fasáda kapitalismu, ale kapitálový trh, nutná podmínka kapitalismu, nefungoval.

    Kdyby banky byly bývaly skutečnými bankami, mohly vykonávat dohled. Banky však bankami ve skutečnosti nebyly. Problém bank byl hlubší. Vlastnit podnik poskytovalo velkou opční hodnotu. Když měl podnik větší hodnotu než kolik za něj banka zaplatila, vlastník si ponechal rozdíl. Když byla hodnota podniku nižší, vlastník jednoduše bankrotoval. Ještě horší však bylo, že vlastnit podnik poskytovalo velké možnosti pro rozkrádání. Právní struktura umožňovala přesměrovávat bohatství firmy do rukou "vlastníka", přičemž vlastník měl jen omezenou osobní zodpovědnost. V mnoha zemích jasně převýšila při těchto krádežích vzhledem k slabé právní struktuře návratnost úsilí při rozkrádání návratnost úsilí věnovaného tvorbě hodnot.

    Rozkrádání a  opční hodnoty spojené s vlastnictvím znamenaly (při neexistenci úvěrových trhů fungujících v atmosféře konkurence), že bylo možno silně vydělávat poskytováním půjček. Půjčky dostali ne ti, kdo by použili aktiva firmy nejefektivněji, ale osoby s politickými konexemi a ti, kteří věděli nejlépe, jak systém manipulovat. Kdyby existovaly skutečné banky, k tomuto zneužívání majetku nemuselo dojít, anebo by bylo méně markantní.

    Zkrátka proces transformace i privatizace, dokazují staré poučení z tržního hospodářství - rozhodující jsou pobídky. Také je zjevné to, co mnozí tzv. reformátoři nepostřehli: jen za vysoce ideálních podmínek mají pobídky efektivní výsledek. Deformované pobídky vedou k rozkrádání, nikoliv k tvorbě hodnot. V mnoha transformovaných zemích se přesně toto stalo.

    Provoz kapitalismu zajišťují propojené instituce

    Snažil jsem se ukázat, že provoz kapitalismu zajišťují propojené instituce. Není to jen soukromé vlastnictví, ale také finanční instituce a legální struktury. Ty v reformovaných ekonomikách chyběly.

    Privatizace bez účinných finančních institucí a legálních struktur byla vstupem na neprobádané území - byl to rozsáhlý experiment, kde již existující teorie naznačovala silné výhrady.

    Ve skutečnosti byly problémy hlubší a předpověditelná selhání byla podstatnější. Uvedu dva rysy. První se týká konvertibility kapitálového účtu, to je téma snad relevantnější pro diskusi o makroekonomické a kurzovní politice než o privatizaci. V typickém Coaseho modelu jasně ovlivnily mechanismy popsané dříve rozložení bohatství, ale nemusely mít velký vliv na účinnost ekonomiky. Vždyť ostatně Coase argumentoval, že pokud neexistují transakční náklady, původní rozdělení bohatství neovlivňuje účinnost, pokud jsou vlastnická práva jasná.

    V uzavřené ekonomice však by měli vlastníci nového bohatství mít pobídky investovat své bohatství do činnosti s největší návratností. Coase ovšem ignoroval transakční náklady (agency cost). A ti, kteří prokázali největší schopnost shromáždit pro sebe politické výhody, nebyli nutně nejvhodnějšími lidmi pro tvorbu bohatství, nebo dokonce pro získávání ředitelů, kteří by byli toho schopni. Proto svěřit bohatství země těmto "loupeživým baronům" nebyl nutně nejlepší způsob maximalizace hospodářského růstu.

    Dovolit ale těmto loupeživým baronům vyvážet peníze dramaticky zvětšilo jejich možnosti. Museli se rozhodnout - je očekávaná návratnost větší v zahraničí nebo doma? Zastánci loupeživých baronů mohou argumentovat, že problém nebyl u oligarchů, ale způsobila ho vláda. Avšak stability se dosahuje pomocí společenského konsensu. Je těžké dosáhnout takového konsensu, když nemá proces privatizace (a celkové transformace) nemá alespoň minimální stupeň legitimity.


    Jak reaguje televizní studio ČT Brno na kontrolní zprávu, která odhalila neregulérnosti

    Stručné stanovisko vedení TS Brno ke Kontrolní zprávě

    1) Vzhledem k tomu, že kontrolní zpráva obsahuje celou řadu zákonem chráněných osobních údajů, předpokládáme, že se jedná o interní záležitost. V případě jejího zveřejnění se Česká televize i  příslušná odpovědná osoba vystavuje riziku trestního stíhání a finanční sankci.

    2) Ačkoli se tzv. kontrolní skupina vůbec nezabývala problematikou dramaturgie, obsahuje zpráva z této kontrolní akce otvírací kapitolu Dramaturgie plnou překvapivých konstatování - ředitel studia údajně sloučil svoji funkci s funkcí šéfdramaturga! (pozice šéfdramaturgů v ČT vůbec neexistuje). I letos byl v ČT potvrzen tzv. producentský systém, který brněnská organizační struktura bezezbytku naplňuje. Není nám nic známo o tom , že ve všech dalších producentských centrech ČT nějaký šéfdramaturg působí. Konstatování, že ředitel studia vylučuje dialog vedoucí ke zlepšení pořadu, je o sobě tak nelogický a nesmyslný, že s ním ani nelze profesionálně polemizovat. Je doložitelné, že naopak volání po zlepšení komunikace mezi brněnským studiem a pražským programovým ředitelstvím vychází právě a jen a jen z Brna (srov. zápisy Kolegia generálního ředitele). A i kdyby byl nějaký podíl na špatné komunikaci i na brněnské straně, pak bychom očekávali, že na tuto situaci budeme okamžitě v zájmu celé ČT i divácké obce neprodleně upozorněni! Kdopak asi tuto část psal? Je absurdní a vykonstruovaná. Pro objektivní zhodnocení konstatovaných špatností přikládáme také vyjádření všech programových producentů TS Brno:

    3) Vyjádření producentů k závěrům kontrolní zprávy, týkající se dramaturgie

    1) Spojení funkce šéfdramaturga s funkcí ředitele TS

    Ke spojení došlo rozhodnutím GŘ (tehdy ještě I.Mathé). Není v moci podřízených pracovníků měnit RGŘ a nikdo z následujících generálních ředitelů tuto situaci nezměnil.

    2) Zkreslená komunikace

    Potvrzujeme zjištění kontrolní skupiny, že v oblasti dramaturgie dochází pravidelně k poruchám komunikace - jsou to ovšem poruchy mezi Prahou a Brnem: na brněnské podněty buď nikdo v Praze nereaguje nebo je e-mailová pošta bez čtení vymazávána. (Chcete-li malý příklad, zde je:

      Vaše zpráva

      Komu: Čapek Václav

      Kopie: Pittermann Jiří; Hubač Ivan; Müllerová Alena; Drahoš Zdeněk; Kaláb Petr

      Předmět: Zpráva o Barválu

      Odesláno: 2.10.2000 14:35

      byla odstraněna bez přečtení dne 20.10.2000 13:10.)

    Na tuto zkušenost jsme upozorňovali na společném zasedání Rady ČT a GŘ v Brně, kde pan Mgr. D.Chmelíček prohlásil, že moravská studia jsou ve skupině, připravující vysílací schéma, zastoupena Dr.A.Jurdou (z Ostravy). Při této příležitosti se pan GŘ ani slovem nezmínil, že by v brněnském studiu byla špatná úroveň dramaturgické práce.

    Naprosto odmítáme námitky, týkající se přípravy vysílacího schématu, kdy ředitel údajně zasahuje dramaturgům do jejich kompetencí nebo nepřipouští dialog o pořadu. Z našich zkušeností vyplývá, že je naopak vítána aktivita producentů a jejich dramaturgů, a úspěšné projekty jsou v Praze ředitelem studia osobně podporovány. To je koneckonců mnohdy také jediná cesta, jak kvalitní brněnské pořady v centrálním studiu a vysílání umístit. Co se týká nedostatečného předávání dramaturgických informací mezi vedením TS Brno a ředitelstvím programu ČT, máme zkušenosti i opačné - viz "ztráta" kompletní nabídky TS publicistiky a dokumentaristiky do vysílacího schématu 2001, a naopak "přiložení" osobní nabídky pouze jednoho dramaturga - Břetislava Rychlíka. I to svědčí o komunikaci a respektování kompetencí ve vztazích mezi TS Brno a ČT Praha.

    Podpisy:

    Pavel Aujezdský, Jiří Florian, Karel Fuksa, Marie Kučerová, Josef Souchop, Ivan Tuček

    Poznámka k cestovním a režijním aktivitám Karla Fuksy: je průkazné, že K.Fuksa zajistil množství cenných a pro veřejnoprávní obrazovku vhodných dokumentů. To vždy za výjimečně nízké výrobní náklady, zejména zajištěním vhodných koprodukčních partnerů - např. ORF, příp. STV. Z tohoto pohledu jsou jeho aktivity pro ČT nesporně přínosné. Přiznáváme, že tím docházelo k jistému oslabení jeho producentské pozice, což budeme řešit. Jeho aktivity schvaloval nadřízený, k porušení interních předpisů nedošlo.

    4) Skrytá reklama ve vysílání RZ: pro stále aktuální, přetrvávající a zároveň se vyvíjející názor v oblasti reklamy, či skryté reklamy byl letos pořádán ČT odborný seminář na toto téma. Názor o skryté reklamě v našich zpravodajských pořadech zásadně odmítáme. Ve všech třech případech se jednalo o informace veřejně dostupné z ostatních médií, bez jakéhokoliv komerčního podtextu či dopadu. Zmiňované dva dokumenty připravila naše Redakce zpravodajství a sportu, přičemž je zcela zřejmé, že obě vysílané události se v ničem nevychylují od obdobných sportovních akcí provázených stovkami log. Prvoplánové nájezdy či dominantní záběry těchto log v našich pořadech nejsou. Rádi doplníme o dvě informace: oba dokumenty naše redakce připravila téměř zadarmo a oba se dočkaly ocenění na festivalu sportovních filmů. V průběhu uplynulých let jsme se v této oblasti s kritikou ze strany ČT Praha nesetkali a nebylo s námi vedeno správní řízení ze strany Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

    5) Hospodaření:

    Kontrolní skupina se zabývala časově i obsahově velmi rozsáhlou činností ČT Brno. Obecně lze konstatovat, že kontrolní skupinou nebylo v oblasti hospodaření nalezeno žádných zásadních problémů tak, jak byly skandálně až s kriminalizujícím podtextem naznačeny. Nepotvrdil se tak střet zájmů, tunelování, neexistence technické koncepce, skandální nehospodárnost, výpověď pronájmu studia Netopýr, "černé duše" rodinkaření, či porušování elementárních zásad v pracovně-právních vztazích. Nebráníme se přitom tomu, že řada věcí vždy může být lépe či precizněji řešena. Je ovšem třeba zdůraznit časový horizont posuzovaných věcí a legislativní vývoj zejména v první polovině 90.let, který nevytvářel nejvhodnější a stabilní právní atmosféru. S ohledem na rozsah zkoumané agendy a kontrolní zprávy vyjadřujeme či zpochybňujeme jednotlivá diskutabilní, nepřesná či nepravdivá tvrzení, přičemž předpokládáme, že v souvislosti s nápravnými opatřeními bude možno některé skutečnosti dále rozvést, upřesnit či zcela vyvrátit, což ostatně připouští respektive předpokládá i sama kontrolní komise. 6)

    ad 5)

    Kontrolní skupina v předložených dokumentech, zejm. smlouvách, neshledala zásadní závady a konstatuje, že předložené dokumenty shledává platnými. Konstatuje, že smlouvy jsou standardního charakteru. Zmínka, že některé mohly být podrobnější, však dále pokračuje konstatováním, že prvé smlouvy byly uzavřeny v době 1993, kdy platil teprve krátce zcela nový obchodní zákoník a jeho interpretace nebyla ještě zcela sjednocena. Navíc již je věc individuálního přístupu ke smluvní praxi, zda koncipovat tu či onu smlouvu zevrubněji či obsahově stručněji. Podstatné zůstává, aby ať ta či ona forma smlouvy, byla právně bezvadná a platná.

    Prodej pozemku byl projednán a odsouhlasen Radou ČT v roce 1994. Pronájem nebytových prostor byl rovněž odsouhlasen Radou ČT v roce 1994.

    V této souvislosti nutno také vycházet z toho, že legislativní úprava předpisů o České televizi se v té době dotvářela některými novelami. I zde trvalo jistou dobu, než se sjednotila správná interpretace těchto změn. Navíc četnost nových právních předpisů v této době byla tak enormní, že bylo zapotřebí nemalé doby nejen k prostudování těchto norem, ale také k  jejich následné aplikaci v právní praxi. Přes kritizovanou časovou prodlevu písemného souhlasu s pronájmem byla celá akce předem projednána a schválena tehdejší Radou ČT. Za naprosto neadekvátní považujeme srovnávání podmínek těchto smluv se smlouvou o pronájmu studia "Netopýr", kdy se jednalo o objekt vrácený v restituci s nutností kontinuálního zachování výroby pořadu v tomto objektu. K nájemní smlouvě na studio Netopýr dále uvádíme: tato smlouva byla již uzavřena v roce 1993 a dosud žádnou kontrolou nebyla napadena. Po celou dobu své existence nebylo nájemné valorizováno, čímž lze naopak říci, že tímto studio ušetřilo řádově miliony Kč.

    K připomínce týkající se znaleckých posudků máme za to, že není podstatné a právně významné, zda byl znalecký posudek zadán kupujícím či prodávající. Ze zákona o znalcích je tato připomínka nepřiléhavá, poněvadž znalec je vázán svým znaleckým slibem a musí vypracovat posudek objektivně ať tak činí z podnětu té či oné strany.

    ad 6)

    Závěry kontroly v personální oblasti pak vyznívají pro TS Brno jednoznačně pozitivně. Kontrolní komise konstatuje, že nebylo potvrzeno žádné porušování zásad pracovně právních vztahů ani ředitelem studia ani jiným vedoucím pracovníkem. Fluktuace zaměstnanců - zjm. mladých talentovaných tvůrců - rovněž nebyla z analýzy potvrzena. Kontrolní skupinou bylo zjištěno, že v průběhu roku 1999 a 2000 odešli toliko tři tvůrčí pracovníci (shodou okolností všichni z redakce zpravodajství).

    "Rodinkaření" nebylo zjištěno.

    ad 7)

    Konstatování kontrolní komise, že postup TS Brno ve skladovém hospodářství je řešen standardně, v souladu s interním předpisem ČT, považujeme za pozitivní výsledek. Proplácení honorářů v RZ bude předmětem dalšího šetření "jarního" auditu. Stanovisko komise k výpravným prostředkům považujeme za nesprávné a bude v souvislosti s nápravnými opatřeními doloženo.

    ad 8)

    V tomto bodě se kontrolní skupina v podstatě zaměřila na popis producentského systému a konstatování obsahu výrobních složek vybraných pořadů. Honoráře režiséra Jiřího Sequense za náměty byly výjimečně zvýšeny vzhledem k tomu, že autor námětů měl výrazné výdaje při získávání a zpracovávání archivních informací a materiálů z první republiky. V producentském systému je nutno konstatovat, že celkové náklady na cyklus nebyly překročeny. Dále se pak jedná se o formální nedostatky při kompletaci výrobních složek pořadů. Chybějící doklady (autorské smlouvy uloženy u E. Kubatíkové, rozpočet a  zpráva o výrobě pořadu u produkčního Pinkase, honorář kameramana zahrnut ve smluvní mzdě) budou do složek okamžitě po jejich vrácení zařazeny.

    ad 9)

    Ze závěru kontrolní komise vyplývá, že TS Brno zajišťovala dodavatele akcí formou tzv. poptávkového řízení, což v dané situaci považujeme za postačující. Jak již bylo shora konstatováno, není tento postup v rozporu se zákonem. U některých stavebních akcí byl kontrolní komisí shledán tento postup za dostačující. Ostatní stavební akce budou dále šetřeny v souvislosti s nápravnými opatřeními. Naprosto odmítáme tvrzení o postupném respektive účelovém zvyšování cen dodatky k jednotlivým smlouvám. Dodatky byly uzavírány vždy výhradně v souvislosti s výskytem nepředvídatelných okolností nepostihnutelných v projektu, doložitelných zápisem ve stavebním deníku.

    ad 10)

    Kontrolní skupina obdržela podklady pro dislokace objektů TS Brno jak v dlouhodobé perspektivě, tak i  k jednotlivým dislokacím změnám posledních 10 letech. Dospěla k závěru, že postup vedení TS Brno v dislokacích je koncepční. Konstatovala, že investiční akce jsou součástí "investičního plánu České televize".

    Při prodeji dvou ojetých vozů Favorit firmě Spolstav nebyly žádné závady shledány. Studiu je doporučováno postupovat do budoucna stejně jako v ČT v Praze. Pokud se týká nákupu dvou vysokozdvižných plošin, nepovažujeme jejich nákup - na rozdíl od kontrolní skupiny - za nehospodárný. TS Brno nedisponuje žádným jiným technickým prostředkem pro práci ve velkých výškách.

    Kontrolní zprávu jsme obdrželi 6.12.2000. Vzhledem k finiši závěru roku poskytujeme v této chvíli proto stručné stanovisko a i nadále se budeme 37 stránkové zprávě podrobně věnovat. Při konečné redakci našeho stanoviska je zřejmé, že tato zpráva byla předána dennímu tisku. To považujeme za úmyslnou medializaci, zveličování a účelové poškozování nejen TS Brno, ale celé České televize. (Byla distribuována pravděpodobně pracovníky ČT Praha.)

    V Brně 11.12.2000

    Zdeněk Drahoš

    Hana Grunová

    Petr Kaláb

    Karel Soukup

    Ivo Vaněk

    Pavel Kronika


    Příloha...

    Vážení přátelé, dovolujeme si Vám poskytnout text, který je reakcí na článek B. Rychlíka "Nevolnictví aneb Dramaturgie v České televizi" uveřejněný v Lidových novinách 16. 11. 2000. Lidové noviny nám nedávají dostatečný prostor pro odpověď. Producenti ČT Brno

    Kdo je tady nevolníkem?

    Když umíral starý moudrý rabín, vzkázal svým blízkým: Všechno je jinak. A jinak je všechno i s brněnským studiem České televize. Tedy jinak, než si představuje Břetislav Rychlík.

    Je třeba hned na začátku poznamenat, že na základě denunciací skupinky několika ambiciózních lidí, vedených amatérským režisérem amatérského kroužku Zdeňkem Plachým, je nyní ve studiu hloubková kontrola, jejíž výsledky budou předloženy generálnímu řediteli ČT. Ten s nimi seznámí Radu ČT. Lze se právem domnívat, že bude zjištěn skutečný stav věcí - počkejme si tedy.

    Místo vyvracení jednotlivých nesmyslných nařčení jak Z. Plachého, tak B. Rychlíka se podívejme, jak celý problém vznikl. Je třeba předznamenat, přestože Břetislav Rychlík nemá pro práci dramaturga potřebnou kvalifikaci, byl K. Fuksou osloven pro nepopiratelně dobré tvůrčí nápady. Mýlil by se ovšem ten, kdo by se domníval, že B. Rychlík přistoupil k práci s minimální pokorou, že by se pokoušel zvládnout základní postupy dramaturgické přípravy pořadu, že by vyvinul byť minimální aktivitu v úsilí o poznání televizních technologií. Místo toho vytvořil s manželkou (posléze rovněž zaměstnankyní ČT) tandem. "Doma se domluvili, doma schválili, doma pochválili..." Důsledkem byla totální nepřipravenost některých pořadů, které produkce právě pro tuto nehotovost odmítala přijmout do výroby. Takový režim práce pochopitelně není možné trpět dlouho. Přesto byla manželům Rychlíkovým poskytnuta další příležitost. Důsledkem byl rozvrat tvůrčí skupiny. A ovšem nynější pokřik.

    Pane Vaculíku, víte od pana Rychlíka i tohle?

    Ani varování však nepomohlo. Místo, aby se zamyslel, začal B. Rychlík objíždět různé lidi a soustavnými stesky na všeliká příkoří a protivenství je získávat na svou stranu - inu, stokrát vyslovená lež se asi přece jen stává maličko pravdou. A tak vznikl problém Česká klišé. Předně je třeba říct, že výzva Čestmíra Kopeckého mohla směřovat k autorovi nebo do vlastní tvůrčí skupiny. Nikam jinam. Chtěl-li tedy vyrábět Česká klišé, mohl to beze všech omezení ve vlastní tvůrčí skupině udělat. Přesto námět producent K.Fuksa akceptoval. Projekt se postupně vyvíjel, až nabyl podoby, v níž pražský autor (P.Rut) s B. Rychlíkem suplujícím i režiséra a zatím i s brněnskými kameramany (u dalších pokračování se počítalo s pražskými režiséry V. Křístkem, J. Hřebejkem a nepochybně i s pražskými kameramany, případně i střihači) natočili převážně v Praze první díl cyklu. Svou kvalitou první díl producenta neoslnil, proto ho odmítnul. Na to má jako pracovník, nesoucí odpovědnost za programovou činnost tvůrčí skupiny, plné právo. Protože nic nenasvědčovalo tomu, že by se pilotem naznačené pojetí mělo změnit, došel producent a s ním i vedení studia k názoru, že mimo jiné i z ekonomických důvodů (byly B. Rychlíkovi ústně sděleny) není takový projekt účelné vyrábět v Brně. I zcela neinformovaného člověka napadne, proč nevyrábět svou povahou pražský projekt v Praze? Proč platit cestovné a noclehy Pražanům v Brně a brněnskému štábu v Praze? Proč neúčelně vynakládat prostředky na cosi, co může být bez problémů vyrobeno v Praze? Na rozdíl od představ B. Rychlíka je právě toto důkazem skutečnosti, že autor je svobodná bytost a může svůj projekt, který je navíc podporován hlavní dramaturgyní publicistických a dokumentárních pořadů ČT A. Müllerovou, umístit tam, kde jsou pro jeho uskutečnění lepší podmínky. Všechno ostatní je obyčejná lež.

    B. Rychlík argumentuje tím, že do vztahu autor - divák nemá nikdo vstupovat. Pokud si autor Rychlík udělá vlastní televizi, může se mu jeho přání částečně splnit. Částečně proto, že i zde jsou jistá omezení, daná platnými zákony. V televizi veřejnoprávní je situace taková, že za pořady, vyráběné ve tvůrčí skupině, odpovídá producent tvůrčí skupiny. Nelze mu tedy upírat právo o pořadech, za něž nese všestrannou odpovědnost, rozhodovat. Na druhé straně v ČT existuje řada tvůrčích skupin, mimo jiné i proto, že existuje řada různých přístupů k televizní tvorbě. Je tedy možné projekt nabízet na více místech. Je tohle nevolnictví? Pokud už slovo "nevolnictví" padlo, řekněme rovnou, že si jako nevolníci připadáme my, producenti. My neseme osobní odpovědnost. Producent tvůrčí skupiny je podle interních předpisů ČT jako jediný oprávněn předkládat programové návrhy za tvůrčí skupinu programovému ředitelství. Jak je tedy možné, že se do výrobního úkolu tvůrčí skupiny dostal projekt, který producent nenabízel? Je to zřejmé porušení interních předpisů, pracovního postupu a kompetencí na jednotlivých stupních řízení.

    Zajímá nás, vůči komu vyvodí generální ředitel odpovědnost?

    B. Rychlík patrně vůbec netuší, že pořad, který vyrobila a zaplatila Česká televize, je také majetkem České televize. Jak je tedy možné, že autor obchází domácnosti svých příznivců a promítá jim pořad bez vědomí producenta tvůrčí skupiny a ředitele studia? (Viz O. Neumann, Rybičky a klišé v Brně, Týden 45/2000, str.26.)

    Jaký bude postoj generálního ředitele a jaké vyvodí z takového přestupku závěry, odpovídající hrubému porušení pracovní kázně? (Práva k námětu zakoupená ČT, mohou být např. zcizena, zneužita.)

    Je ovšem třeba přiznat, že jsou v článku B. Rychlíka pasáže, s nimiž není možné nesouhlasit. Tak například problém dlouhého čekání na vyjádření producenta k přijetí či nepřijetí projektu. Jako producenti jsme sami na tento problém mnohokrát opakovaně poukazovali, naposledy při říjnovém výjezdním zasedání Rady ČT v Brně za přítomnosti generálního ředitele ČT Mgr. Dušana Chmelíčka, s poukazem, že takový přístup neprospívá dobrému jménu ČT. Výsledek? K projektům které jsme nabízeli v květnu t.r. se nikdo z vedení programu ČT nevyjádřil dodnes, ani k připomínkám k vysílacímu schématu. Hlavní dramaturgyně Alena Müllerová - a máme to od ní písemně! - prostě na ně nebude odpovídat!

    Jak tedy máme jednat s autory?

    Nemá smysl polemizovat se všemi polopravdami, které B. Rychlík nakupil ve svém článku, takže jen krátce. Hovoříme-li o publicistických a dokumentárních pořadech, zcela nepovšimnuty zůstávají pořady nepochybně vysoce kvalitní. Připomeňme si z nich např. publicistický pořad Za dveřmi je AG, dlouhou sérii portrétů významných osobností v cyklu Kdo je..., dvoudílné dokumenty Mexické dobrodružství Maxmiliána Habsburského (v koprodukci se zahraničními partnery) nebo mimořádně pozoruhodný dokument Deník Otty Wolfa. Neměli bychom přejít mlčením ani další publicistické pořady - Klub Netopýr, Z očí do očí. A co vícedílné dokumenty, žel předčasně zesnulého, Petra Hviždě Stínoví vojáci a Dukla - krev a mýtus ?

    Pochopitelně ani dramatická tvorba není tak jednostranná, třebaže se na ní B. Rychlík zatím nepodílel. Jeho výběr kritizovaných titulů je příliš okatě účelový. Paralelně s kritizovanými tituly a v časové posloupnosti po nich vznikala také díla kvalitní a dotýkající se problémů současnosti. Jmenujme zde např.. díla Antonína Přidala Políček číslo 111 (o praktikách StB), Valčík na uvítanou (podle Ferdinanda Peroutky), Elektrický nůž (o problémech politických vězňů). Dále to byl film o těžkostech návratu z emigrace, téma navýsost současné a naléhavé - Návrat do cizí země (scenárista D.Makovička). Byly vytvořeny zdařilé inscenace podle děl - a za aktivní spolupráce významných moravských autorů - J.Trefulky (TV film Veliká svatba, inscenace O bláznech jen dobré, Na krásné vyhlídce), I. Kříže (Někdo zvoní, Na dvojce je Pavarotti, Pozvání na zámek, Noční stráž, Pravda o zkáze Sodomy), A. Goldflama (Slavný Peterka, Červená knihovna, Matylda a Emilie), V. Suchánek (3 díly VIA LUCIS). Na motivy divadelní hry P. Ruta "Dnes naposled" byla realizována inscenace Poslední v hlavní roli s Břetislavem Rychlíkem. A neměli bychom pominout ani film Jaromila Jireše podle scénáře Jaroslavy Moserové Dvojrole. A tato linie tvorby samozřejmě pokračuje - v těchto týdnech točil řecký režisér G. Agathonikiadis (mnoho let žil jako emigrant v ČR a vystudoval zde FAMU) příběh o brněnském dětství řeckého chlapce, který s rodiči prchl z Řecka před občanskou válkou.

    Dále není možné pominout literární pořady a literární portréty - vznikl zde např.. cyklus portrétů básníků z okruhu tzv. katolické moderny: portréty Jakuba Demla, A. Pammrové, Josefa Floriana, Bohuslava Reynka, Susanne Renaudové, Václava Renče, Jana Zahradníčka, Jana Čepa, Otakara Březiny, Ivana Jelínka, Zdeňka Rotrekla a dalších za spolupráce předních moravských autorů J. Oliče, Z. Kaprála, K. Křepelky, J. Kuběny. Za cyklus umlčovaných a vězněných katolických básníků získala redakce Cenu křepelek. Vyroben byl také umělecký dokument o režiséru Františku Čechovi, politickém vězni - autor scénáře a režie Břetislav Rychlík. Byly natočeny portréty Ivana Blatného, Ludvíka Kundery, Oldřicha Mikuláška, Jana Skácela, dlouholetého politického vězně arcibiskupa Karla Otčenáška, disidenta a později biskupa Václava Malého, Prof. Tomáše Halíka a dlouhé řady dalších. Kromě toho byl vysílán pravidelný pořad Divadelní premiéry, který byl kulturním servisem, zprostředkujícím divákům v celé republice kulturní dění v regionu. (Pořad zrušilo minulé vedení ČT.)p> Tyto a další pořady, které diváci jistě dobře znají, získaly řadu domácích i zahraničních ocenění, mj. např. T. Brodská Českého lva za výkon ve filmu Dvojrole. Že by i to byl projev spiknutí domácích a mezinárodních komunistických centrál proti Rychlíkovi? Ostatně, neberme tak tuze vážně jeho antikomunismus - jeho sympatie k občanskému sdružení Brno 20/21 a koordinace útoků s bývalými zaměstnanci ČT, ba dokonce i ČST, jsou zřejmé. Ostatně, chceme-li už hovořit na toto téma, mezi producenty brněnského studia ČT jsou i lidé, kteří proti komunismu v době komunismu skutečně něco dělali. Byl by ovšem div, kdyby o tom Rychlík něco věděl.

    Hovoříme-li ale o programech, stranou by neměly zůstat ani projekty, které se neuskutečnily, protože i ty tvoří profil práce tvůrčí skupiny a studia: oslyšeny programovým vedením ČT zůstal např. magazín tradiční kultury, cyklus Sedm podob lásky (Goethe, Hostovský, Robinson Jeffers a další), nabízela televizní adaptaci Těsnohlídkových soudniček a mnoho, mnoho dalších projektů... Přerušen byl např. pozoruhodný projekt P. Hviždě Nečekaná setkání - nenašly se na něj údajně peníze. A je toho mnohem, mnohem víc. Není vinou tvůrčích skupin, že se projekty neuskutečnily.

    Tohle jsou doložitelná fakta. Tohle všechno buď Rychlík neví, nebo nechce vědět. Místo toho, aby si zjistil, jak se skutečně věci mají, plete páté přes deváté, sčítá hrušky se švestkami (to je těch údajných 68 režií K .Fuksy), blouzní o zakuklených komunistech a spolu se svými kamarády oprašuje v novinových kampaních jejich praktiky. A zneužívá k nim i lidí, kteří by měli více zvažovat, zda k zaujímání veřejných postojů stačí dramaticky znějící dezinformace mladého muže bez odpovídající kvalifikace a s neukojenými ambicemi.

    Na základě výše uvedených skutečností a zkušeností s B. Rychlíkem, zvláště s ohledem na jeho soustavnou pomlouvačnou kampaň proti brněnskému studiu České televize a tím proti nám všem, odmítáme s ním nadále spolupracovat.

    V poslední "Katovně" připomněl Jan Rejžek Orwellovy Dvě minuty nenávisti. My připomeneme z téhož George Orwella jinou myšlenku: NEVĚDOMOST JE SÍLA. Zdá se, že dost velká. A pro některé i neodolatelně lákavá.

    Producenti brněnského studia České televize:

    Pavel Aujezdský, Jiří Florian, Karel Fuksa, Robert Fuksa, Marie Kučerová, Darina Levová, Josef Souchop, Ivan Tuček, Hana Vrbová


    Případ Mein Kampf: soud musí prokázat subjektivní motivaci nakladatele

    Jaroslav Štemberk

    Vážený pane Čulíku,

    Nevím, zda je vhodné zveřejňovat komentáře k odsouzení M. Zítka za vydání knihy "Mein Kampf". Případ se nyní dostává do stadia odvolacího řízení, takže jakékoli emotivně laděné komentáře zavánějí snahou o nepřípustné zasahování do nezávislosti soudů.

    Soud v tomto případě musí na základě důkazů, které jsou mu předloženy, posuzovat zejména subjektivní motivaci nakladatele, neboť pro uznání vinným je nutné prokázat úmysl, že knihu vydal proto, aby tím podporoval nacismus či jiné obdobné politické hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod občanů nebo hlásá národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť. Může se ovšem jednat i o úmysl nepřímý, kdy hlavním cílem nakladatele byl podnikatelský zisk, avšak současně byl srozuměn s tím, že vydáním knihy budou podpořeny skupiny, které se hlásí k nacismu (což dovodil soud prvého stupně).

    Jednoznačně by se o trestný čin jednalo v tom případě, že by kniha byla vydána s předmluvou či doslovem, které by vychvalovaly autora knihy nebo myšlenky v knize obsažené. Protože toto p. Zítko neudělal, avšak na druhou stranu ani v předmluvě či doslovu nepřipomenul zhoubné důsledky, které mělo praktické naplňování Hitlerových myšlenek, je posuzování soudu velmi obtížné.

    Rozsudek soudu prvého stupně však působí kontroverzně. Pokud soud nebyl o  vině M. Zítka žalovaným trestným činem jednoznačně přesvědčen, bylo jeho povinností hledat další důkazy a nevynášet rozsudek nebo (jestliže se jeví vyloučené, že by se našly další důkazy, které by případ více osvětlily) M. Zítka obžaloby zprostit pro nedostatek důkazů. Pokud by soud byl naproti tomu o vině M. Zítka jednoznačně přesvědčen, pak se jeví trest uložený na  samé dolní hranici trestní sazby § 260 odst. 2 tr. zákona nepřiměřeně nízký, neboť nacismus je považován za jedno z nejnebezpečnějších politických hnutí a kniha byla vytištěna v poměrně vysokém nákladu.

    Pochybnosti o tom, zda předmětná kniha skutečně nepodporuje potlačování práv a svobod občanů, ve mě vyvolalo, když jsem ji viděl vystavenou v  knihovničce v jedné policejní kanceláři v Kongresové ulici v Praze. Možná je opravdu pro některé české policisty příklad nacistické policie, která "uměla rázně zatočit" s "rasově méněcennými lidmi", levicovými extremisty, homosexuály a "jinou podobnou verbeží", opravdu inspirující a M. Zítko k  těmto tendencím přispěl.

    Je-li citován pouze JUDr. T. Sokol, který v této věci nevystupuje jako nezávislý právní odborník, ale jako obhájce (který je podle zákona o  advokacii a etických pravidel advokacie povinen chránit zájmy obžalovaného a  proto pokud sám obžalovaný vinu nepřizná, nesmí vyslovit názor, že obžalovaný je vinen, i kdyby on sám byl o jeho vině přesvědčen), a na druhé straně nejsou citovány argumenty obžaloby, jde o jednoznačně o nevyvážené zpravodajství.

    Ale, jak jsem uvedl již v úvodu, nesnažme se justici ovlivňovat a nechme ji konat v přesvědčení, že v tomto případě nakonec dospěje ke spravedlivému rozsudku.

    Poznámka JČ: Podle britských zákonů by bylo trestným činem pohrdání soudem publikovat vůbec jakékoliv poznámky k probíhajícímu trestnímu řízení, tedy i tento příspěvek Jaroslava Štemberka. Osobně nezpochybňuji konkrétní soudní řízení v Zítkově případě, ale argumentuji, že pokus zakazovat jakékoliv politické verbální projevy, tedy i tiskem, jsou nebezpečným útokem na svobodu projevu, který může vést právě k onomu "fašismu", jemuž se zákazem Mein Kampfu mnozí snaží zabránit. To neznamená, že bychom neměli ostře argumentačně vystupovat proti zhoubnosti fašistických názorů. Nikoliv je však mocensky potlačovat.


    Nechť nakladatel Mein Kampfu naloží s vydělanými penězi dle svého uvážení

    Jindřich Pařík

    (Poznámka Martinu Stínovi.)

    Pane kolego,

    temer se vsim, co pisete ve sve stati v BL, souhlasim, az na jednu velmi malou, avsak velmi zasadni drobnost.

    Neni zadny duvod k moralisovani a nabadani pana vydavatele, aby "cast sveho zisku" odvedl na "dobrocinne ucely".

    Uz dost na tom, ze kdosi pustil do sveta, ze vydavatel vydelal na vydani knihy udajne 7 milionu (za ucelem zrejmym - nabudit v lidech zavist).

    Onen pan mel jakysi podnikatelsky zamysl a uskutecnil jej. Mimoto se domnivam, ze vydani teto knihy bylo velmi uzitecne - sam jednu vlastnim a podrobne jsem si ji precetl, aniz bych se stal nackem.

    Dle meho, jde o velmi zavazny dokument a brilantni ukazku budovani a cileni zasti v lidech (ostatne pamatuiji si na podobne spisky z mladi - viz "Moralni kodex budovatele komunismu".

    Naprosto paradoxni mi prisel nemoudry komentar pana, co si rika Karel Moudry na Svobodne Evrope. Ten mel tu odvahu odsoudit vydani knihy a knihu samotnou a pysnit se tim, ze ten "skvar" necetl. Odtud je uz jen krucek k vire "velkeho vudce" (at rudeho ci cerneho). Cosi velmi neblaheho mi to pripomina...

    Tedy, pokud bude kdosi "moudry" rozhodovat o tom co smim cist a co ne, co se smi vydavat a co ne nebudu se citit velmi svobodne.

    Tedy, jestlize pan vydavatel na svem odvaznem pocinu vydelal, budiz mu prano. At s temi penezi nalozi dle sveho uvazeni.


    Holocaust možná teprve přijde

    "Já nechci POŘÁDEK A ŘÁD, pokud bude mít výložky SS"

    Štěpán Kotrba

    Tuto fotogalerii jsem vytvořil z většinou unikátních snímků zbytku jednoho, dnes takřka soukromého archivu. Pocházejí z nejtroztodivnějších zdrojů... Je mezi nimi i fotoseriál z popravy K. H. Franka na unikátních záběrech skupiny Černý lev. Je zde i hrůzná fotografie vypreparované hlavy vězně. Je zde mnoho krutých, ale pravdivých pohledů na důsledky fašismu. Podařilo se mi tyto snímky získat v době, kdy jsem působil jako editor a vydavatel nezávislého měsíčníku pro politiku Pražský Demokrat. Část z nich jsem tehdy publikoval k 60. výročí Mnichova.

    Dávám je dnes vám, čtenářům Britských listů - s nadějí. Že pochopíte. Jsem povinován splatit tak dluh své třídní učitelce ze základní školy - Zuzce Podmelové, která se vrátila z Terezína, aby mne pak učila němčinu. Její lidskost a dobrota mě provázely mým dětstvím. Jsem povinován publicistovi Slavomíru Pejčochovi-Ravikovi, který také přežil, aby pak mohl vydat své svědectví. Jsem povinován ekonomu Miloši Pickovi, jehož "opožděnou zpověď vnoučatům - Kristýnce, Šimůnkovi a Terezce - až dorostou, aby porozuměla a nezapoměla" pod názvem "Přes Acherón zpátky to šlo hůř" vydalo nakladatelství AUGUSTA a nyní časopis Pohledy. Díky za jeho paměť. Jsem povinován Miloši Hájkovi, který obdržel v roce 1995 titul "Spravedlivý mezi národy". Jsem povinován Vojtěchu Menclovi. Jsem povinnován desítkám vlastenců, účastníků a pamětníků protifašistického odboje, které jsem za svůj život stihl potkat. Vážím si jejich statečnosti a nezměrného odhodlání. Ptám se někdy se strachem v srdci sám sebe, zda bych i já dokázal vydržet. Oni vydrželi. A přitom byli tehdy tak mladí, tak bezbranní. Jsem povinnován svým prarodičům, kteří mi v mém dětství vyprávěli o svých zážitcích z doby okupace. Přežili. Jsem povinován své matce, která ta léta prožila ve slepních krytech Zlína a nad její hlavou padaly bomby.

    Pokud se dnes rozbíhá i na Britských listech jalová polemika o trestnosti vydání knihy Mein Kampf, domnívám se, že především je třeba vidět. Jedna fotografie vydá za tisíce slov. Dívejte se do očí mrtvým. A pak rozhodujte, na čí straně je pravda. Pokud vaši blízcí zemřeli uprostřed bojišť, v koncentračním táboře, pokud zemřeli jako oběti Adolfa Hitlera, opakujte si jejich jména dřív, než je zapomenete. Protože "hnědé vlastenectví" je stále mezi námi. Protože po ulicích huláká NIC NEŽ NÁROD. Protože si dovoluje přitom brát do ruky českou vlajku. Protože i mnozí z vás v koutku duše pochybují, zda vše bylo tak, jak i vám vyprávěla vaše babička. Bylo. Možná i horší.

    Osvětim, Majdanek, Treblinka, Mauthausen, Ravensbrück, Sachsenhausen, Bergen-Belsen, Terezín - Vaši mrtví se vám dívají do očí. Vaši mrtví vás soudí. Právě dnes.

    DÍVEJTE SE. A PŘEMÝŠLEJTE.

    http://album.olympus.cz/eFotoGalerie/Personal/uAlbumShow.asp?idAlbum=988

    Poznámka JČ: O to ale vůbec nejde. Neargumentujeme, že by německý nacismus nebyl hnusnou a zrůdnou ideologií, obdobně jako komunismus. Jde o to, že v demokracii musí být svoboda projevu, jinak právě vznikne třeba nacismus, prostě totalita. Trestejte násilné činy, nikoliv slova. Proti slovům energicky argumentujte.


    Dietologie a dietologové

    Jak tedy máme zdravě jíst?

    Lubomír Dvořák

    Vážený pane Čulíku,

    včerejším článkem jste píchl do velice složitého ale taky potřebného a čtenářsky určitě vděčného tématu - jak zdravě jíst. Nevím zda si jste jist, jak složitou věc otevíráte k diskusi? Věřím však ve Vaše schopnosti a ve stále rostoucí vliv Vašich novin, takže je tu naděje, že toto téma důsledně rozeberete a hlavně, že k veřejné diskusi přitáhnete ty odborníky, kteří se dietetikou živí nebo snad dokonce i ty odborníky, kteří o tom něco vědí...

    Vůbec to nebude jednoduchá diskuse (viz marná diskuse statistika Dr. Husáka z počátku 90. let s našimi oficiálními dietology) - je zde ve hře příliš předsudků, málo vědomostí (funkce těla je zatím jen poodhaleným tajemstvím) a hlavně mnoho peněz potravinářského průmyslu.

    Pokud chcete uspět alespoň trochu zasvěceně řídit tuto záplavu často protichůdných názorů, doporučuji Vám přečíst podle mne významné dílo v tomto oboru, na které jsem narazil čistě náhodou: "Vstupte do zóny - příručka, která vám pomůže -trvale snížit tělesnou hmotnost, - reaktivovat vaši genetickou výbavu, -předcházet nemocem, -dosáhnout vysoké tělesné výkonnosti, -zvýšit duševní produktivitu" od Ph.D. Barry Searse. Originál vyšel v roce 1995 ("The Zone") v Harper Collins Publisher, Inc. v New Yorku, v roce 1997 vyšel překlad Jiřího Radvanského v Alpressu Frýdek Místek.

    Je zatím k dostání za 69,- Kč v obchodech s levnými knihami. I zde se doporučuje určitý optimální poměr živin - je úplně jiný, ale hlavně se zde taky říká, že kdo nejí tuky, nezhubne...

    V knize je přístupným způsobem popsána a vysvětlena teorie působení jídla na hormonální systém a obsahuje i dost pádné podpůrné argumenty. Když už mluvíte o "zdravotnickém establishmentu" a citujete recenzi z The Times (BL 3.8.2000), dovolím si ocitovat "článek" z Práva z 1.12.2000 (protože originál z The New York Times je mi nedostupný):

    Tuky hubnuti nevadi?

    Jiste jste to uz take zaznamenali, jednou je nejaka potravina naramne zdrava a po case zacnou bit odbornici na poplach, ze se ji musime vystrihat. Stastni to lide, chtelo by se rici na adresu tech, co mohou snist cokoliv a nic to s jejich organismem neudela.

    Americky list The New York Times nedavno prisel s novou revolucni tezi. Napsal, ze tricet let prani mozku nas normalnich lidi prislo vnivec. Podle posledniho vyzkumu skupiny americkych lekaru dieta bez tuku nejenze nevede ke zhubnuti, ale naopak clovek nabira dalsi kilogramy!

    Miliony Americanu zreknuvsich se svych oblibenych jidel, protoze obsahovala tuk, jsou na rozpacich. Od dob, kdy jsou stoly v domacnostech plne jidel bez tuku nebo s jeho nepatrnym mnozstvim, pribyl prumerny stravnik v pase o padesat procent.

    Otazka, cim to je, byla tedy plne na miste. Odpoved odborniku je tato: Producenti sice zaplavili trh potravinami bez tuku, ale bohatymi na kalorie.

    Lide frustrovani dietou zakazujici jim jist maslo, maso, orechy a syry hledali utechu mj. v "suchych", ale kalorickych dortech a podobnych sladkostech. Dr. Robert Atkins, specialista na dietetiku, proto radi vsem, kteri chteji zhubnout: Tuky muzete jist, ale vyhybejte se uhlovodanum (sacharidum)! Pricina tloustnuti je prave premira uhlovodanu."

    Normalni clovek aby ted resil nove dilema: tuky nebo uhlovodany? Uvazime-li zivotnost podobnych revolucnich teorii, bude asi nejjistejsi drzet se osvedcene stredni cesty, nemyslite?

    Poznámka JČ: Do určité míry jde v posledních řádcích článku pana Dvořáka o nedorozumění. Australští vědci v čele s britským dr. Leedsem v knize, o níž jsme informovali, poukazují na to, že podle klinických zkoušek vede k hubnutí konzumace uhlovodanů s nízkým glykemickým indexem, které se v krvi rozpouštějí pomalu a pomalu zvyšují koncentraci cukru v krvi - to vede k aktivaci inzulínu a ten zvyšuje rychlost tělesného metabolismu. Potraviny s nízkým glykemickým indexem jsou především luštěniny a těstoviny, určitý druh rýže (Basmati) atd.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|