úterý 16. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Sdělovací prostředky a nezávislost:
  • Úpadek českého vysílání BBC? (Juliana) Globalizace:
  • Velká Británie: Invaze evropské elity Věda:
  • Pro Václava Havla a Václava Klause: Americká vláda má lepší přístup k vědcům než vláda česká (Juliana) Lidové noviny:
  • Po deseti letech: pár slov o naší netrpělivosti: Pár poznámek k článku Václava Klause v sobotních LN (Jiří Vacek) Novináři, podnikání a politika:
  • Účel a prostředky (Ivan Hoffman) Politika a ekonomika:
  • Něco o brzdách (Ivan Hoffman) V Británii je na mediálním trhu přísně:
  • Labouristé chtějí nařídit britské komerční televizi, aby znovu zavedla zrušené večerní zprávy
  • Britský vládní propagandista a problémy s Francií Televize Nova:
  • Podíl Ronalda Laudera na vzestupu a pádu TV Nova (Marek Houša)
  • Jak to bylo s nepravdivou informací v televizi Nova (Tomáš Kocanda) Děti Země:
  • Kterak přišla spalovna Malešice k  dioxinovému filtru?

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech!
  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.
  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Ministr zdravotnictví Ivan David se rozhodl zpracovat zprávu o stavu resortu i svého úřadu. Chce v ní "vyvrátit nepravdivá tvrzení médií". Chce také začít kontrolovat novináře, aby zveřejňovali jen ty rozhovory, jejichž text schválí. David se v neděli večer setkal s Milošem Zemanem a informoval o tom až o 14 hodin později jen Český rozhlas: "Pana premiéra jsem dosti důkladně informoval o skutečném stavu zdravotnictví a doložil, že stav resortu se za poslední rok rozhodně nezhoršil, v mnoha parametrech se zlepšil. Potom jsme diskutovali o dobíhající mediální kampani proti mně. Je zřejmé, komu kampaň nahrává a které zájmové skupiny z ní mohou mít prospěch. Není zatím jasné, kdo ji organizuje a financuje," řekl David. David zůstává ve funkci. David přerušil komunikaci s ČTK. Odmítl se s ČTK bavit s odkazem, že agentuře neposkytl svůj telefon a nebude jí tedy odpovídat. Zdá se nám, že je to v tomto případě spíš horší vizitka pro ČTK než pro Davida.

  • Vedením fakultní nemocnice Motol ministr zdravotnictví Ivan David pověřil Pavla Březovského, dosavadního náměstka ředitelky motolské nemocnice Heleny Ruegnerové.

  • Trestní oznámení kvůli šíření poplašné zprávy a poškozování cizích práv chce podat Vladimír Železný v souvislosti s nepravdivou informací o "postřeleném ministrovi". Tu informaci vysílala Nova v neděli. Falešnou informací Nově zprostředkoval Přemysl Svora, autor polofiktivní knihy o Václavu Havlovi a Dáše Veškrnové a  vedoucí pracovník zpravodajství Novy v době, kdy vysílání zajišťovala ČNTS. Svora v neděli řekl, že informace souvisela "s reklamní kampaní na jeho nový týdeník". Chtěl si ověřit, jak snadno jsou zmanipulovatelná česká média. ČNTS spojitost s tímto případem odmítá. Informaci o tom, že do motolské nemocnice v Praze 5 byl převezen postřelený ministr, získala Nova čtvrt hodiny před začátkem televizních novin nejprve od dívky, která se představila jako zdravotní sestra nemocnice. Poté volal muž, který se vydával za premiérova poradce Karla Heřmana. Ten podle Novy požadoval, aby mohl premiér Miloš Zeman vystoupit v živém vysílání televize, neboť "nastala mimořádná situace".

  • Podle MFD dostala ČSSD v letech 1995 a 1996 od Chemapolu karty na benzín v hodnotě 423 000 Kč. Jenže nikdo nevysvětlil, proč Chemapol takto podporoval tehdy jen dosti bezvýznamnou, opoziční ČSSD. Že by žádné karty na benzín neposkytl i daleko vlivnějším politikům tehdejší vládní koalice? Proč se na to nikdo neptá?

  • V Praze nebudou od dnešního večera až do zítřejšího odpoledne fungovat bankomaty České spořitelny, neboť je spořitelna modernizuje.

    Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů

    K desátému výročí pádu komunismu vychází cca pětisetstránkový výbor z  Britských listů pod názvem Jak Češi myslí. Zahrnuje patnáct tematických oddílů, zabývajících se aktuálními problémy v České republice. Kniha vyjde v nakladatelství Milenium Publishing, Chomutov 19. listopadu 1999. Bližší informace vyšly v BL na tomto místě.

    Knihu lze objednat e-mailem odkudkoliv na světě prostřednictvím úvěrové karty na adrese nakladatelství Milenium avc@unl.pvtnet.cz. Kniha má 480 stran a stojí 290 Kč.

    Ve dnech 18. - 25. listopadu bude Jan Čulík v České republice, kde se při příležitosti vydání knihy účastní několika besed. Zájemci jsou srdečně zváni.

  • V pátek 19. listopadu v 10 hodin dopoledne na univerzitě v Olomouci (informace Lubomír Machala, filozofická fakulta)
  • V pondělí 22. listopadu ve 12.45 na Vysoké škole ekonomické v Praze (informace Ludmila Trunečková)
  • V pondělí 22. listopadu v 15.15 na Vyšší odborné škole publicistiky v Opatovické ulici, Praha 1 (informace dr. Neradová)
  • V úterý 23. listopadu ve 12.30 na fakultě sociálních věd Karlovy univerzity (Smetanovo nábřeží, Praha 1, informace Milan Šmíd)
  • V úterý 23. listopadu v 17.00 v Českém centru mezinárodního PEN klubu, Dům u dvou medvědů, ulice 28. října 9, Praha 1
  • Ve středu 24. listopadu v 17.00 bude JČ knihu podepisovat ve Fišerově knihkupectví, Kaprova ulice, Praha 1
  • Ve čtvrtek 25. listopadu ve 13.00 na ostravské univerzitě (informace Martin Pilař, filozofická fakulta)

  • Dlouho utajovaný "osobní majetek" Jakuba Puchalského, totiž reformní projekt České televize, na jehož základě byl Puchalský na jaře roku 1998 jmenován do funkce generálního ředitele ČT, byl konečně zveřejněn. Je od 8. listopadu 1999 na adrese http://www.czech-tv.cz/rada_ct/jednani99/puchalsky_projekt.htm

  • O charakteristických rysech dnešních českých sdělovacích prostředků v souvislosti se skandály kolem Ivana Davida a sporu Lauder-Železný píše v aktuálním vydání časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Česká literatura bez témat o čem psát. K desátému výročí pádu komunismu zveřejnila BBC na svých anglických stránkách feature o roli českých spisovatelů a literatury za komunismu a nyní.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Úpadek českého vysílání BBC?

    České vysílání BBC jako reklama pro Respekt

    Juliana

    Vazeny pane Culiku,

    ceske vysilani BBC si s reklamou na  Respekt neda pokoj. Posloucham (brzy budu rikat poslouchala jsem) BBC 13 let a obecne si myslim, ze od doby, kdy se cast redakce prestehovala z Londyna do Prahy, se kvalita poradu dost zhorsila. Hlavne nezavislost pohledu upada. Obavam se, ze casem ceske vysilani BBC dopadne jako ceske vysilani Svobodne Evropy.

    Nyni k Respektu: 15. 11. se ozvalo z eteru: Uvadime rozhovor se sefredaktorem Respektu Petrem Holubem, kteremu v Respektu vychazi clanek o srovnani 10 let prvni republiky a CR.

    Pak to srovnaval a zaujalo me tvrzeni: "V roce 1928 mela republika idealni vladu; vladla koalice pravicovych stran a levice byla v opozici." Proc byla ta vlada tak idealni nevysvetlil a redaktorka se ho na to nezeptala. Treba to vysvetluje v inzerovanem clanku v Respektu. Protoze si tento casopis kupovat nehodlam, zadam o vysvetleni Vas.

    Myslim, ze rozlisovani na pravici a levici ma smysl, ale nedomnivam se, ze "pravicovost" nebo "levicovost" je hodnotou sama o sobe. Kdyz historici popisuji vladu ruznych panovniku, pisi napr. "silny neskodil slabemu, sirotkum a vdovam se dostalo prava", "podporoval vzdelanost", "byla za groš ovce", ale s vyjimkou komunisticke dejepravy jsem nikde necetla: "byl dobry, protoze byl levicovy". Ted se z BBC dovidam: "vlada byla idealni, protoze byla pravicova". Ale proc byla zrovna tato Svehlova vlada (X. vlada: 1926 -1929) lepsi nez jine, nevim.


    Cetla jsem Vasi diskusi s L. Motlem. Snazim se pochopit zpusob mysleni techto lidi, ale jedine, k cemu dochazim, je, ze jakmile slysi "komunista" (nebo jakmile jim zkritizujete nejakou jejich posvatnou kravu), vidi rude a uz neuvazuji. Jestli jste Vy bolsevik, tak pro me uz vhodne slovo vubec neexistuje.

    Hodnotou "pravicovosti" je posedla snad vetsina ceskych novinaru. Tohle se snad opravdu na Zapade nevidi. Tam se budou hadat o vysce dani, duchodu, socialnich pridavku apod., ale ne o ideologicke cistote (pokud se mylim, opravte me). V CR se v nekterych oblastech chova levicova vlada "pravicoveji" nez Klaus. Tak proc jim tolik vadi?

    V ceske BBC se uplne zblaznili? Posloucham ji uz jen obcas, ale zastoupeni Respektu vysoko prevysuje ostatni cesky tisk. Skoda dobre stanice, ze takhle skonci.

    Ted jsem si uvedomila, ze si poradne nepamatuji, jestli s Petrem Holubem rozmlouvala redaktorka nebo redaktor. Takze pokud byste to chtel opublikovat - ale asi to nema cenu - je to porad dokola to same - napiste neco neutralniho.

    Stari redaktori byli osobiti, ti novi mi splyvaji. Podle intonace poznam jen Jana Capa, protoze marne premyslim, z jakeho krajoveho dialektu pochazi jeho prizvuk. Nejcharakteristictejsi na jeho reci je silny duraz na posledni slabiku ve vete.

    Dávat silný důraz na poslední slabiku ve větě je právě bohužel řečový zlozvyk. Vzpomínám, když jsem kdysi začínal nahrávat příspěvky pro české BBC, jak mi radil tehdejší šéf Karel Janovický, abych to nedělal.


    Globalizace:

    Velká Británie: Invaze evropské elity

    Tento článek vyšel v neděli 14. listopadu v deníku Sunday Times.

    Když se setkávají s obyčejnými lidmi, vypadají taky jako normální lidé. Ve skutečnosti jsou zvláštním vznikajícím lidských druhem, mezinárodní elitou se schopností hovořit několika jazyky. Přicházejí ze stratosféry kontinentálního evropského školství. Je to příliv mozků, který přichází do Británie prostřednictvím tunelu pod kanálem La Manche a najdete je nyní ve firmách, působících blízko vás.

    Seznamte se s čtyřiadvacetiletou Anou Marshallovou. Napolovic je to Španělka, napolovic Francouzka. Dědeček byl Angličan. Narodila se v Madridu, vyrostla ve Francii, ve Španělsku navštěvovala podnikatelskou školu a hovoří španělsky, francouzsky, anglicky a taky se domluví italsky a rusky. Za čtrnáct dní začne pracovat v londýnské City v americké bance J.P. Morgan.

    Pro ni, jako pro tisíce dalších aspirujících meteorů, je nyní Londýn centrem vesmíru. "Považuju to za začátek své kariéry," uvedla minulý týden. "V Londýně je spousta pracovních příležitostí pro absolventy univerzit. Firmy jim poskytují daleko více odpovědnosti a také je lépe platí než v jiných evropských zemích."

    Nebo si vezměte Ruggera Mameliho, z  Milána, který nyní pracuje jako obchodník s mezinárodními měnami v Den Danske Bank. Když přišel první den do práce do makléřské místnosti, britští zaměstnanci si z něho dělali legraci. Začal telefonovat a při práci uvolněně přecházet z angličtiny do francouzštiny, němčiny, španělštiny a italštiny. Už se mu neposmívají.

    Nikdo přesně neví, kolik podobných pracovníků z evropských zemí v Británii pracuje, protože lidé z členských zemí Evropské unie nepotřebují víza ani pracovní povolení. Mohou si zažádat o zaměstnání, nasednout na vlak nebo na letadlo a rychle dostat práci. Britští zaměstnavatelé je vítají s otevřenou náručí. Celkový počet lidí z evropských zemí rychle roste. Podle britského Národního statistického úřadu se loni přistěhovalo do Británie o 178 000 lidí více než kolik se z Británie vystěhovalo. Je to dvojnásobný počet než v roce 1997.

    Nejsou to ani uprchlíci, ani žadatelé o asyl. Mnoho těchto příchozích jsou studenti z evropských zemí a univerzitně vzdělaní jedinci, kteří využívají otevřenosti západoevropských hranic a svobody cestování do zahraničí a lepší mezinárodní dopravy k tomu, aby vyhledali nejdynamičtější ekonomiku v Evropě. V Británii tito lidé získávají zaměstnání nejen proto, že umějí jazyky, ale také pro svou kvalifikaci, zejména pro dobrou znalost matematiky, v čemž se jim Britové nemohou rovnat.

    Za poslendích pět let se počet přistěhovalců z Francie zvýšil o 11 procent, konstatuje organizace London First, která dělá ve světě reklamu Londýnu. Francouzské velvyslanectví v Londýně registruje asi 60 000 Francouzů, žijících v Anglii a ve Walesu, ale činitelé odhadují, že skutečný počet Francouzů, žijících v Británii, je asi 200 000. V Británii nyní žije více než 60 000 Němců a Italů a 47 000 Američanů, tento počet se za posledních sedm let zvýšil o padesát procent.

    V pátek v podvečer většinou najdete ředitele francouzské obchodní komory v Londýně Laurenta Dupasquiera, jak nasedá do vlaku domů, na mezinárodním nádraží ve Waterloo, odkud jezdí vlaky Eurostar do Evropy pod kanálem La Manche. Cestuje pravidelně do Paříže, kde pracuje jeho žena. "Když se na to podívate, zjistíte, že Londýn je daleko blíž Paříže než mnoha částem Velké Británie," vysvětluje. "Navzdory tomu, že se hovoří v souvislosti s britským hovězím o obchodní válce, britská i francouzská ekonomika jsou neobyčejně hluboce navzájem provázány." Přiznává však, že zatímco Britové jezdí do Francie na venkov, Francouzi jezdí do Británie za podnikáním.

    Výhody jsou jasné. Ve Francii čelí mladí lidé třímiliónové frontě nezaměstnaných. Británie nabízí vysvobození, i když jsou to třeba jen manuální zaměstnání ve špatně placených službách. Jiní přijíždějí za studiem.

    "Londýn má takovou prestiž," uvedl Pierre-Oliver Debordes (23), student na podnikatelské škole University of North London. "Když řeknete ve Francii, že studujete v Londýně, na lidi to dělá dojem, i když nestudujete na žádné slavné univerzitě."

    Pro mezinárodní zaměstnavatele, kteří mají základnu v Británii, rozšiřuje jejich horizont právě kvalita nejlepšího evropského vzdělání. Podnikatelé nyní nahlížejí na sféru své činnosti z globálního hlediska, které ještě před deseti lety neexistovalo.

    Významnou roli hraje jednotný evropský trh. Britské firmy jsou přesvědčeny, že i když je sice angličtina nejvýznamnějším světovým jazykem v podnikání, přirozený šarm a charakteristický způsob řeči, který mají kvalifikovaní evropští pracovníci, ulehčuje uzavírání mezinárodních smluv. Britské firmy zaměstnávají cizince, jako prostředníky s ostatním světem, konstatuje Dupasquier.

    Úroveň školství v západoevropských zemích, zejména úroveň matematiky, je také považována za vyšší. Dr. Oliver Pretzel, který sám prošel německým školstvím působí nyní na Imperial College v Londýně a je přesvědčen, že školní vzdělání je v Německu i ve Francii širší než v Británii.

    "Ve Francii je vyučování intenzívní a velmi oficiální. Zkoušky jsou velmi tvrdé. Lidé, kteří jimi projdou, zejména absolventi tzv. Grandes Ecoles, jsou neobyčejně chytří. Představují však daleko menší procento pracovních sil než absolventi britských univerzit. To je politické rozhodnutí, které přijímá každá země zvlášť: Chce mít země malou, neobyčejně chytrou elitu, anebo širokou základnu vysokoškolsky vzdělaných lidí"

    V Německu je na vysoké škole vyučování matematiky daleko abstraktnější a čistší než v Británii a absolventi končí univerzitu s daleko méně vhodnou kvalifikací pro praktické zaměstnání. Ale oni to vědí a pokud hledají zaměstnání, naučí se, co potřebují."

    Takoví vysoce nadaní absolventi často končí v londýnské City. Dvaatřicetiletý Marco Saviozzi je napůl Ital, napůl Francouz a pracuje ve finanční firmě Garban-Intercapital. Jeho kulturní a jazykové zázemí je užitečné, avšak absolvoval taky šestiletý kurs ekonomie a matematiky. Totéž platí o šestatřicetiletém Kimu Korkmanovi z Helsinek, který pracuje u téže firmy.

    Britské instituce jako London School of Economics se nyní intenzívně snaží dohnat západoevropské školství. Zavádějí nové kursy. Profesor Norman Breiggs konstatuje: "Nový čtyřletý kurs matematiky byl zaveden proto, aby se studenti dostali na obdobnou úroveň jako absolventi čtyřletých kursů matematiky na západoevropských univerzitách. Mnoho čelných britských univerzit nyní vyučuje matematice pro ekonomii a finančnictví."

    Jak pohlížejí lidé ze západní Evropy na Británii a na Londýn

    Ekonomika je v Británii v dobrém stavu. Nezaměstnanost v Británii dosahuje jen 5,9 procent, ve Francii je to 11,1 procent. Londýn je globálním centrem všeho. V Londýně probíhá 32 procent veškerých světových transakcí s cizími měnami. 118 z 500 největších evropských firem má v Londýně své ústředí stejně jako 10 největších evropských právnických firem. Daně jsou v Británii nižší než v západní Evropě.

    Byty jsou v Londýně neobyčejně drahé: "Koupíte si byt ve čtvrti Knightsbridge a máte právo ho užívat jen padesát let! Za to zaplatíte 2 milióny liber! (110 miliónů korun). Veřejná doprava je skutečně strašlivá. Je špinavá a přeplněná. Počasí je hnusné.

    Pro Václava Havla a Václava Klause: Americká vláda má lepší přístup k vědcům než vláda česká

    Juliana

    Protoze jsem zanevrela na denni tisk, cetla jsem si vcera v tramvaji  ASM News (Novinky Americke mikrobiologicke spolecnosti).  Krome clanku o ruznych mikrobech jsem tam objevila blahoprani B. Clintona a A. Gora k jejimu stemu vyroci. Vyjimam:

    Clinton: ..."On behalf of all Americans, I commend the members of the American Society for Microbiology for your long-term commitment to excellence in microbiological research. Your work is helping to ensure a safer, healthier future for our world."

    ("Jménem všech Američanů blahopřejhi Americké mikrobiologické společnosti k jejímu dlouhodobému úsilí o vynikající výsledky v mikrobiologické vědecké práci. Vaše práce pomáhá zajistit bezpečnější a zdravější budoucnost pro náš svět.")

    Gore: ...Napred pise o chorobach a uspesich pri jejich lecbe.

    ..I've been proud to work with you on all these issues. I've  been proud to stand with you as we've won increased funding for the path-breaking research many of you now undertake every day....It is with hope and pride that the whole world will be watching as you set out on your next 100 years. Thank you."

    ("Jsem hrdý, že jsem s vámi ve všech těchto záležitostech mohl spolupracovat. Jsem hrdý na to, že jsem stál s vámi, když jsme získali zvýšenou míru financování pro nové cesty otvírající výzkum, kteří mnozí z vás nyní provádíte. S nadějí a pýchou vás sleduje celý svět, jak zahajujete dalších sto let vaší činnosti. Děkuji vám.")


    Je to trochu jine kafe nez stale reci o provincnosti a o nutne pokore inteligence, kterymi nas  krmi cesti politici a statotvorni intelektualove.  Nepamatuji si, ze by tady nekdy politici  dekovali vzdelancum jmenem ceskeho lidu. Trochu amerikanizace v teto oblasti by myslim neskodilo.


    Po deseti letech: pár slov o naší netrpělivosti (LN 13.11.1999)

    Pár poznámek k článku Václava Klause

    Jiří Vacek

    Pan Václav Klaus se ve svém článku ptá, kde byli všichni lidé v mezidobích mezi protesty při různých výročích. Myslím, že by si mohl nejdřív zkusit vzpomenout, kde byl on (nejen v těch mezidobích, ale i při těch výročích). Asi by žádný politik neměl chtít od lidí víc, než je ochoten chtít sám od sebe. Není pěkné někomu postavit laťku vysoko a pak ji sám podlézt.

    Nepamatuji se, že by Pavel Kohout po 17. listopadu vyvinul jakoukoli snahu podporující převzetí moci reformními komunisty. Pan profesor Klaus má (na rozdíl ode mne) k dispozici tým analytiků - ať zkusí najít konkrétní důkaz. Jinak by se asi měl Pavlu Kohoutovi omluvit.

    Bylo Občanské fórum opravdu od samého zrodu plané, jak tvrdí Václav Klaus? Pokud ano, proč v něm působil? Aby ho rozložil zevnitř, jak se o to chtěla snažit řada lidí, kteří vstupovali do KSČ v letech 1967-68? V. Klaus by nám jistě dokázal břitce vysvětlit, jak to bylo bláhové. Bylo snad po listopadu 1989 něco jiného než OF, co bylo možné postavit proti komunistům? Pokud tehdy měl Václav Klaus něco šikovného v rukávu, proč to nevytáhl? A to, jak se chovají někteří "překvapení" komunisté v nových či staronových funkcích, může zkoumat na svých spolustranících (kolik lidí vstoupilo do KSČ jako jeden čelný poslanec ODS v době, kdy už z ní vystupovali i mnozí prozíraví komunisté?)

    Ano, ODS se po celou dobu hlásila a hlásí k liberálním a konzervativním hodnotám. Leč, bohužel, skutek jaksi utek a praxe byla často bližší tomu, co by se dalo čekat od sociální demokracie. Jen si nerozzlobit národ a nenutit ho k utahování opasků, dokonce ani tehdy, když k tomu byl národ ochoten. Takže teď, poněkud paradoxně, občas zase sociální demokracie dělá něco, co jsme čekali od "pravicové" vlády. Nejde jí to nejlíp, ale číhat na chyby soupeře a nechávat ho, aby se historicky znemožnil, mi připadá poněkud zbabělé.

    Ano, pravice byla hybatelem polistopadových změn. Ostatně kdo jiný to tehdy mohl být. Bohužel pan Václav Klaus ve své netrpělivosti prohlásil transformaci za ukončenou poněkud předčasně a ODS hybatelem být přestala. Je pravda, že se nikdo lepší nenašel, ale to asi nebyla zásluha ODS. A dnes je ODS spíše ustalovačem než hybatelem. Kdy se v posledních letech objevila nějaká pozitivní idea, rozpracovaná do konkrétních, měřitelných cílů? Kde nechali vedoucí politici analytický rozum a prozíravost, jejichž nedostatek vytýká V. Klaus části novinářů? Naše politické elity se, včetně vedoucích politiků ODS, "vyznačují vysokou schopností mentorovat a poučovat a téměř nulovou schopností něco doopravdy dělat" (V. Klaus, třetí odstavec od konce článku).

    Myslím si, že osobně nejsem netrpělivý. A nevidím kolem sebe zas až tak moc lidí, kteří jsou netrpěliví. Přechod ke standardní liberální společnosti nemůže být lehký ani krátký, zvláště pak, když cestu komplikují i ti, kteří se deklarují jako liberálové. Počítám, že k tomu budeme potřebovat ne jednu až dvě generace, jak jsem si myslel v roce 1990, ale dvě až tři (když všechno dobře půjde). V čem však netrpělivý jsem: páni politici, přestaňte se hádat jak malí kluci na písku. Pokud neumíte odložit osobní antipatie, odložte z vedoucích míst sami sebe. Pomůžete tím společnosti a, pokud to dokážete vzít rozumně, i sami sobě. Zanechte populismu a najděte v sobě odvahu k nepopulárním krokům i za tu cenu, že prohrajete další volby. Dokažte si přiznat, že nejste neomylní, jenom tak se budete moci poučit ze svých chyb. Vyjděte ze svých malostranských paláců, dělali to i někteří králové. Uvědomte si, že systém bez zpětných vazeb nemůže fungovat. Léta před rokem 1989 budiž vám varovným příkladem. Nechte vedle sebe vyrůst politiky, kteří budou lepší než vy, nebojte se, že to není možné. Vyžeňte ty, kteří přinášejí jen dobré zprávy. Přijďte už místo věčných prkotin s nějakou solidní vizí. To je vaše práce, za to si vás platíme.

    Jiří Vacek, Sokolovská 3, 323 12 Plzeň


    Účel a prostředky

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Před deseti lety se po zásahu policie proti studentům na Národní třídě rozšířila zpráva, že jeden z demonstrantů byl zabit. Tato zpráva se sice ukázala jako falešná, nicméně domácím médiím, která zprávu dementovala lidé nevěřili a vyšli do ulic.

    Z historického hlediska byla zpráva o ubitém studentovi úderem, který komunistickému režimu zlomil vaz. Z novinářského hlediska bylo odvysílání neověřené informace profesionální chybou.

    A z hlediska autora této zprávy? Můžeme se domnívat, že postupoval v duchu hesla, že účel světí prostředky.

    Deset let po listopadových událostech se publicistovi Přemyslu Svorovi podařilo ošálit nejsledovanější televizi, která včera odvysílala jím smyšlenou zprávu, že byl postřelen jeden z českých ministrů. Chtěl si prý ověřit, jak fungují v této zemi média a jak snadno jsou zmanipulovatelná. Současně ovšem uvedl, že falešná zpráva souvisí s reklamní kampaní na jeho časopis.

    Z historického hlediska je událost bezcenná, z profesionálního jde o chybu, pokud jde o autora, účel podle něj světí prostředky.

    Otázkou ovšem je, co si novinář a autor kontroverzních knížek vlastně ověřil. Nejspíše pouze fakt, že soukromá televize raději riskuje pochybení, než to, že senzační zprávu přinese až jako druhá.

    Pokud jde o novináře profesionály, ti nemají důvod vymýšlet si postřelené ministry. Dělají přesně to, o čem sní Přemysl Svora - uveřejňují nepopulární informace o nejvýše postavených lidech.

    Pondělní Mladá fronta dnes například o tom, že benzínové karty od Chemapolu s největší pravděpodobností získal sám předseda ČSSD. Právě předseda ČSSD nedávno křtil poslední knížku Přemysla Svory po té, co s ním tento souhlasil o zkorumpovanosti novinářů.

    Autorovi článku o historii benzínových karet, Jaroslavu Kmentovi, by asi případnou knížku pan premiér křtít nepřišel.

    15. listopadu 1999

    Poznámka JČ: Ano, ale je skutečně možné, jak psal v Britských listech nedávno Štěpán Kotrba, že by býval Chemapol nabízel karty na benzín jen tehdy ještě velmi nevýznamné, opoziční ČSSD a že by je býval nenabídl nikomu z tehdejší Klausovy vlády? Proč nikdo nezjišťuje i to?

    O víkendu jsem se účastnil v severním Skotsku východoevropského semináře, kde se mimo jiné hovořilo i o sdělovacích prostředcích ve střední a východní Evropě. Jeden kolega zjišťoval v Moskvě, co si tam lidé myslí o "svobodných" sdělovacích prostředcích. Ukázalo se, že jednotlivým médiím vůbec nedůvěřují. Při zpravodajství přepínají z jedné televizní stanice na druhou, aby zjistili, srovnáváním zkreslování informací na jednotlivých kanálech, co je vlastně pravda. Je to velmi rozumný přístup.


    Něco o brzdách

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Poslankyni Marii Machaté její nezávislost vydržela krátce. Někdejší členka ODA a poté Unie svobody zkusí nyní štěstí v České straně národně sociální. Ta se včera stala parlamentní stranou.

    Kromě přání, aby se poslankyni do třetice splnily její představy o pořádné straně a  zmíněná strana aby byla spokojena s prací své nové členky, asi k této události není moc co dodat.

    Podobně v případě ostře sledovaného ministra zdravotnictví se můžeme omezit na přání, aby se mu podařilo napsat hezkou zprávu o stavu resortu a úřadu a můžeme přejít k událostem podstatným.

    Český statistický úřad zjistil průzkumem názorů vedoucích pracovníků vybraných podniků, že se zlepšuje zahraniční poptávka po průmyslových výrobcích vyráběných v ČR.

    Nikoli po všech, samozřejmě. Následováníhodným příkladem je například Jičínský závod vyrábějící brzdová zařízení. Do dvou let by měl čtyřnásobně zvýšit produkci a stát se jednou z největších továren produkujících posilovače brzd v Evropě s ročním obratem dvanáct miliard korun.

    Uveďme k tomu do série zprávu, že o dvacet šest procent se za prvních devět měsíců letošního roku zvýšil obrat největšího českého výrobce brzdových obložení a destiček v Kostelci nad Orlicí. Obě zmíněné firmy dodávají své produkty automobilkám Renault, Wolkswagen, Ford, Peugeot, ale třeba i pro Mercedes, Rolls-Royce či Jaguár.

    Aniž by se to obecně vědělo, úspěšně brzdíme Evropu. Jak k tomu došlo? V případě posilovačů brzd z Jičína si české schopnosti dobře brzdit všiml německý koncern Continental a pokud jde o vlastníka výroby brzdových obložení a destiček v Kostelci nad Orlicí, tím je americký koncern Federal-Mogul. Kam se řítí svět nevíme. Jisté ale je, že bez nás by zaručeně zhavaroval.

    Vysílá se v úterý 16. listopadu ráno.

    Poznámka JČ:Ano, to je dobré, že české podniky pracují pro Západ, ale Martin Myant, ekonom z britské Paisley University, poukazuje na to, že být subdodavatelem je nesmírně nevýhodné. Cenu si diktuje zadavatel zakázek a ten také vydělává většinu zisků.


    V Británii je na mediálním trhu přísně:

    Labouristé chtějí nařídit britské komerční televizi, aby znovu zavedla zrušené hlavní večerní zprávy ve 22 hodin

    Po dlouhá léta usilovala britská komerční televize ITV, aby nemusela vysílat půlhodinové hlavní večerní zprávy ve 22 hodin. (V Británii se většinou chodí do práce až od 9 nebo od 9. 30 ráno a lidé chodí tedy podstatně později spát než v České rebublice, 22 hodin je pro ně uprostřed večera.)

    Potíž je, že zpravodajství ve 22 hodin bránilo komerční televizi vysílat celovečerní filmy. Znamenalo by to, že bude muset dvouhodinový celovečerní film (který je s přestávkami pro reklamu dlouhý spíše 2 a půl hodiny) začít vysílat už někdy o půl osmé. To je doba, kdy není v britských domácnostech klid na sledování celovečerních filmů: večeří se, dětí píší úkoly, je všeobecný zmatek. Populární veřejnoprávní televizní okruh BBC 1 vysílá hlavní zprávy v 21 hodin a od 21.30 může v klidu vysílat celovečerní filmy. Ale vysílat celovečerní filmy od 22.30, to je pro ITV zase už příliš pozdě.

    Proto dlouhou dobu usilovala komerční televize ITV o to, přimět britskou Radu pro komerční televizní vysílání, aby jí dovolila zrušit zprávy ve 22 hodin. Loni se jí to po třiceti letech konečně podařilo.

    Nyní vychází najevo, že britská labouristická vláda je s tou situací neobyčejně nespokojena a bude naléhat na Radu pro komerční televizní vysílání, aby bylo zpravodajství ve 22 hodin v komerční televizi do příštích všeobecných voleb obnoveno.

    Britský ministr kultury Chris Smith napsal v těchto dnech oficiální stížnost Radě pro komerční televizní vysílání, v níž odmítá jako nedostatečné ty zpravodajské pořady, které zprávy ve 22 hodin na komerční televizi nahradily.

    Smith v dopise konstatoval, že je znepokojen klesající sledovaností a klesající kvalitou zpráv komerční televize, které se nyní vysílají v 18.30 a ve 23.00 hodin.

    Smithův dopis je podle listu Independent prvním oficiálním důkazem, že je britská vláda oficiálně rozhodnuta obnovit půlhodinové zpravodajství na komerční televizi ITN včas před příštími všeobecnými volbami.

    Independent považoval tuto zprávu za tak důležitou, že ji umístil v pátek 12. listopad na čelo své titulní strany jako hlavní zprávu dne. Kultivace politické arény a veřejná informovanost o politice, stejně jako práce médií, se v Británii považuje za důležitou.

    Šíří se informace, píše Independent, že Tony Blair i ministr kultury Chris Smith byli naprosto rozezleni, když se Rada pro komerční televizní vysílání loni rozhodla splnit přání ITV a nahradit půlhodinové televizní noviny ve 22 hodin celovečerními filmy a inscenacemi.

    Rada pro komerční televizní vysílání se tedy pokusila uklidnit ministry tím, že trvala na přísných podmínkách, které ITV byla nucena splnit a přislíbila, že novou situaci znovu zhodnotí v dubnu roku 2000, zda bylo ze zpětného pohledu zrušení zpravodajství ve 22 hodin v komerční televizi přijatelné.

    Avšak špatná sledovanost nových celostátních i regionálních zpravodajských pořadů vedla nyní ministra kultury Smithe, aby zasáhl a připomněl komisi její vlastní podmínky.

    Když se v březnu 1999 přestaly vysílat News at Ten, jejich průměrná sledovanost byla 5,8 miliónů diváků (Británie má asi 60 miliónů obyvatel). Avšak nové zprávy ve 23 hodin sleduje jen asi 3,3 miliónů diváků. Zprávy ve 22 hodin s tímtéž populárním moderátorem, černochem Trevorem McDonaldem, byly přesunuty na 18.30. Tam je sleduje 5,3 miliónů diváků.

    Ve své stížnosti Radě pro komerční televizní vysílání konstatuje Smith, že bude požadovat "tvrdé" zhodnocení důsledku likvidace pořadu News at Ten a vyjadřuje obavy, že "kvalita a vliv" zpravodajských pořadů, které News at Ten nahradily, je nízká. Ministr kultury si také v dopise stěžuje na to, že televize ITV nesplnila požadavek, aby vysílala "smíšenou dietu" kvalitních i zábavných pořadů, ale že nyní servíruje divákům jen směsici filmů o James Bondovi, game shows a televizních inscenací.

    Rada pro komerční televizní vysílání povolila televizi ITV zrušit zpravodajství ve 22 hodin pod podmínkou, že rozšíří spektrum pořadů vysílaných od 21 do 23 hodin a začně vysílat vysoce kvalitní půlhodinový regionální zpravodajský bulletin v každé ze šestnácti regionů ITV. (Komerční stanice ITV se skládá ze šestnácti samostatných regionálních stanic, které spolu soutěží o to, jaké jejich programy se dostanou do celostátního vysílání, aby nemohla příliš silná komerční televizní stanice vyvíjet v Británii přiliš velký politický vliv.)

    Stížnost ministra kultury Chrise Smithe přichází nedlouho poté, co se britský ministr školství David Blunkett vyjádřil, že zrušení zpravodajského pořadu ve 22 hodin na ITV znamenalo, že se milióny britských občanů "naprosto izolovaly" nejen od politického života, ale od společnosti vůbec.

    Downing Street je také neobyčejně znepokojena, že v důsledku zrušení News at Ten ztratila velká část britské veřejnosti jediný svůj zdroj informací o tom, co se děje v britské politice.

    Ředitelé společnosti ITV už čelí šetření v parlamentním výboru pro kulturu, sdělovací prostředky a sport. Očekává se, že tam budou muset v nadcházejících týdnech svědčit o tom, co udělali s britskou komerční televizí. Předseda tohoto parlamentního výboru Gerald Kaufman charakterizoval likvidaci zpravodajství ve 22 hodin jako "nový mezník v procesu zprimitivňování Británie".

    Jestliže bude analýza situace vzniklé po likvidaci pořadu News at Ten kritická, vyvolá to tlak na Radu pro komerční televizní vysílání, aby donutila ITN pořad obnovit. Britská vláda sice nemůže ve věci intervenovat přímo, ale Rada má pravomoci donutit ředitele ITN, aby původní zpravodajský pořad obnovili.


    Britský vládní propagandista a problémy s Francií

    Není pravda, že by se britští politikové nesnažili ovlivňoval sdělovací prostředky. Velmi kontroverzní, až vykřičenou osobou je v tomto smyslu Alistair Campbell, tiskový mluvčí Tonyho Blaira. Mnozí konstatují, že právě Campbell je skutečnou, a to tvrdou, nekompromisní a značně agresívní tváří Tonyho Blaira, skrývající se za jeho povrchním úsměvem.

    Toto napsal ve čtvrtek 11.11. v deníku Guardian jeho parlamentní zpravodaj Simon Hoggart:

    Byl jsem minulý týden na večírku a k mému překvapení a potěšení jsem se tam setkal se sirem Tomem Caffreym, který býval v sedmdesátých letech tiskovým tajemníkem tehdejšího labouristického premiéra Jima Callaghana. Je to jemný, inteligentní, zdvořilý a tiše hovořící Skot. Tom se odlišuje naprosto radikálně od nynějšího tiskového tajemníka britského premiéra Alistaira Campbella.

    Političtí korespondenti, kteří napíšou něco, co se Campbellovi nelíbí, se často stávají obětí jeho telefonátů buď pozdě večer nebo brzo ráno. Telefonicky jim naplno Campbell líčí nevybíravými výrazy jejich "zločiny".

    "To, co jste napsal, je naprostá sračka," je pro Alistaira Campbella jen mírnější způsob napomenutí, který už vešel mezi britskými novináři ve známost v podstatě jako heslo, charakterizující tohoto tiskového tajemníka.

    Naproti tomu napomínání od Toma Caffreyho v sedmdesátých letech bylo vždy velmi vřelé a laskavé. "Článek, který jste otiskl dnes ráno," telefonoval Caffrey příslušnému novináři, "kde jste napsal, že jsme schválili zákon o povinné popravě prvorozenců, je asi chyba," vysvětloval Caffrey viníkům. "Premiér se domnívá, že jste si ho spletl s vládním plánem usmrtit nemocné kachny v okrese Aylesbury. Ne, nemusíte tisknout opravu, Jima to docela pobavilo. Jen si dávejte příště trochu větší pozor..."

    Samozřejmě, píše dále Simon Hoggart, tiskový tajemník Tonyho Blaira Alistair Campbell by to považoval za  typicky ultratolerantní, uboze chabý postoj, který právě dovolil ostatním politikům, aby odstrčili Labouristickou stranu od válu. Kdybyste v článku udělali dnes takovou chybu, můžete očekávat návštěvu skupiny maskovaných mužů s odznaky Labour Party a s houfnicemi s uřezanou hlavní.

    Alistair Campbell žije a dýchá pro Tonyho Blaira. Campbell je tvrdou agresívní polovičkou Tonyho Blaira, jakou nikdy nevidíme na veřejnosti.

    Campbell píše většinu Blairových veřejných projevů. Píše téměř všechno, co je zveřejněno pod jménem Tonyho Blaira.

    Takže, pokračuje Simon Hoggart, někdy, kdy Tony Blair odpovídá ve sněmovně na otázky poslanců, se rád dívám na Alistaira Campbella, jak sedí na balkóně nad Blairem. Člověk cítí, že výraz Campbellovy tváře ukazuje, co si Blair ve skutečnosti myslí, ale co v žádném případě nemůže říct poslancům.

    Když Blair ve sněmovně udělá vtip a loajální patolízalové sedící za ním tleskají, Campbellova tvář šťastně září. Někdy se mu kývá hlava ze strany na stranu, radostí nad vlastními vtipy.

    Když je Blair konzervativní opozicí poražen, což se v těchto dnech stává docela často, Campbell mívá dva různé výrazy. První výraz je jen zdeprimovanost, druhý je pohrdlivá grimasa, z níž vyplývá, že jen idiot by si mohl přestavit, že snad šéf konzervativců William Hague tuto potyčku vyhrál.

    Ve středu 10. listopadu udělala Francie v souvislosti s kontroverzí ohledně britského hovězího Blairovi podraz. Navzdory úspěchu Británie v této věci při vyjednávání v Bruselu, navzdory tolerantnímu britskému přístupu, navzdory nesčetným jednáním odmítla Francie zrušit zákaz dovozu britského hovězího. Ještě v pondělí byl Tony Blair v Paříži a znovu tam apeloval, aby Francie pomohla.

    "Toto je totální ponížení pro tuto bezpáteřnou vládu a pro jejího beznadějného ministra zemědělství," řekl ve sněmovně William Hague.

    Tony Blair pak mlžil o tom, že bude asi zapotřebí pohnat Francii k soudu, pokud to bude nutné.

    William Hague to odsunul gestem stranou: "V pondělí jste dal Francouzům třetí cestu. Ve středu vám vrátili dva prsty (tj. udělali na vás sprosté záporné gesto)." řekl Hague.

    Co se týče parlamentních zvyklostí byl to opravdu úspěšný vtip, takový vtip, po němž má jeho oběť pocit, že ho právě do břicha kopl kůň, píše Simon Hoggart.

    Hlučná a opakující se vlna smíchu zahltila Haguovo teatrálnější pokračování: "Přestanete jim konečně ustupovat a začnete konečně bojovat za  Británii?"

    Díval jsem se na Alistaira Campbella velmi pozorně. Nejprve se jen nasupil. Bradu měl zarytou do prsou. Oči se mu zúžily jako dravci, který právě byl svědkem toho, jak se raněný pakůň zdvihl a odešel pryč.

    Pak jsem si povšiml stínu úsměvu, jako u zdrogované kočky, byl to úsměv, který byl výrazem ryzího obdivu pro tento vtip. Hned v dalším zlomku vteřiny ten úsměv zmizel, ale věděl jsem z onoho kratičkého záblesku úsměvu, že tentokrát Hague vyhrál.


    Podíl Ronalda Laudera na vzestupu a pádu TV Nova

    Marek Houša

    "Estée Lauder, majitelka kosmetického impéria je mimochodem matka Ronalda Laudera, která - jak psal pred casem britský list Independent, výhodne zpenezila na americkém trhu kosmetické prípravky jakéhosi svého madarského strýcka a vybudovala na jejich základe úspešnou milionárskou firmu - strýcek zemrel v chudobe. " (JČ)

    Kdo ví jak, to bylo s tím maďarským strýčkem, co zemřel v chudobě. Možná podporu z Ameriky dostával a propil ji, možná ji odmítal. Možná opravdu nedostal nic. Možná nikdy žádny strýček nebyl vznikl jen jako legenda podporující prodej.

    Ve tomto podání to ale příliš silně působí jako brnkání na city.

    Každopádně dnes Ronald Lauder dobročinnost provozuje. Z interview s ním, které nedávno zveřejnil rakouský Der Standard, vyplývá, že Lauder investuje značné částky do obnovení židovských komunit po celé Evropě. Podporuje budování infrastruktury takových komunit, jako je třeba škola.

    Z připojeného stručného životopisu dále vyplývá, že řízení "impéria"- kosmetické firmy, se velice brzy vzdal ve prospěch sveho bratra. Sám pokračoval v kariéře ve státních službách. Mnohé nasvědčuje tomu, že tato kariéra byla založena na finanční podpoře poskytované "impériem" politickým stranám. Možná plnil i roli jakéhosi zástupce zájmů firmy ve vládní struktuře. Po návratu ze zásluhového místa velvyslance v Rakousku ( s působností pro střední Evropu) se pokusil o politickou kariéru starosty v New Yorku. Neúspěšně.

    CME, kterou v rámci "impéria" spravoval, vznikala před lety z myšlenky, že v bývalých postkomunistických zemích dojde ke zvýšení osobní spotřeby a k mnoha veřejným kampaním (volby či chystaná kupónová privatizace), a tedy i k raketovému růstu reklamních výdajů. Na rozdíl od jiných mediálních koncernů, u jejichž zrodu stáli zpravodajové nebo baviči, tento koncern měl od začátku zcela obchodní charakter!

    Lauder věděl, že největší vliv bude mít televize, a doufal, že zhodnotí své politické konexe ve východních zemích a promění je v licence pro televizní vysílání. Částečně se mu to povedlo. I když někde nedosáhl přesně té licence, o kterou usiloval, zdá se, že pozdější relativní neúspěch televizních stanic CME má na svědomí především špatný globální, a často i lokální management.

    Musím ale připomenout také fakt, že pan Lauder nemůže být viníkem všech chyb, které CME udělala. I když odpovědnost za ně nepochybně nese.

    Ostatně, takto vysoce postavení lidé bývají spíše veřejnými symboly svých firem, ve skutečnosti za ně rozhodují jim podřízené organizační struktury, které často řídí i jejich praktický život.

    Z televizních stanice se CME nejvíce povedla TV NOVA. Za úspěchem Novy stojí její nástup na trh, veliké vstupní investice se projevily v do té doby nevídané výpravě vlastních pořadů, v populárních výpravných zahraničních filmech, které bylo možné nakoupit v rámci velikých balíků. Kdyby nebylo vysoké vstupních investice, byla by Nova, i s panem Železným tam, kde je dnes Premiéra.

    Její světově nevídaný rychlý vzestup totiž nezpůsobila genialita pan Železného. Rozhodl o něm spíše rychlý postup reforem. Rychlá liberalizace trhu a vnější směnitelnost koruny akcelerovaly příliv zahraničního zboží, ruku v ruce s reklamou na ně. Většinu peněz pohltila nejsledovanější televizní stanice. Získala i většinu reklamních výdajů na dvě vlny kuponové privatizace a troje volby, na rozvoj bankovních služeb - jako třeba stavebního spoření a také na budování konkurence v oblasti mobilních komunikací.

    Většina vydělaných peněz byla různými formami z ČNTS, provozovatele vysílání, na které fakticky měla licenci CET21, odváděna ve prospěch CME, což bylo asi hlavním důvodem vzrůstající averze pana Železného, podílníka CET21- držitele licence, k vedení svého zahraničního podílníka. To nemohly vykompenzovat ani jemu udělované ohromné osobní odměny, které i při své velikosti stejně byly jen zlomečkem odváděných peněz. A ani symbolické odměny, jako bylo jeho jmenování ředitelem pro východní Evropu.

    Nevím jestli nejvyšší vedení CME, respektive Ronald Lauder, někdy jednalo s panem Železným a dalšími podílníky CET21 o kapitalizaci jejich podílů ve formě akcií CME. Možná, že kdyby jim tehdy dal velkorysé podmínky, mohl to pro něj být velmi dobrý obchod.

    A na tomto místě se vrácím k Ronaldu Lauderovi. Možná, že totiž na počátku problémů kolem TV NOVA byla prostě jen jeho chyba, chyba vedoucího, který nevěnoval dostatečnou pozornost svému spolupracovníkovi. A nejen že se mu nevěnoval, ale také hrubě podcenil jeho význam pro svou společnost.

    Všechny následující právní a obchodní problémy jsou z tohoto pohledu jen sekundární.

    Marek Houša, 14.11.1999, psáno pro Britské listy

    Poznámka JČ: Z nepřímých informací, které jsem měl k dispozici, usuzuji, že vedení podniku CME spolupracovalo velmi úzce s Vladimírem Železným na řízení televize Nova. Pořady, které vznikly symbiózou českých zvyklostí a americké televizní praxe byly rychle přenášeny do dalších televizních stanic CME. Vedení podniku CME vědělo, jak se zdá, do podstatných podrobností, co se děje v České republice a jakým způsobem jejich jménem Železný jedná. Výkonným ředitelem firmy CME ovšem nebyl Lauder, ale delší dobu Mark Palmer a pak další osoby. - Drobná historka, kterou jsem zaznamenal někdy na jaře roku 1997, poté, co Britské listy odhalily dohodu CME - Železný o výkupu podílů ČNTS od členů CET 21 firmou CME a o získání šedesátiprocentního podílu v CET 21 pro CME. Tou dobou jsem jednou telefonoval do londýnského ústředí CME a chtěl jsem mluvit s jeho tiskovým mluvčím Gerry Bucklandem. Ohlásil jsem se jménem a na druhé straně telefonu vzniklo něco, co by se dalo víceméně charakterizovat jako až hysterická reakce. Buckland řekl velmi zvýšeným hlasem. "WE KNOW VERY WELL WHO YOU ARE, Mr. Čulík" (My víme VELMI DOBŘE KDO VY JSTE, PANE ČULÍK!). Poskytl mi se vzdorem jen minimální informace a na mou otázku, aby se CME vyjádřilo ke lhaní Vladimíra Železného v pořadu Volejte řediteli, v němž Železný popírá informace, které CME předkládá americkému kapitálovému dohledu Securities and Exchange Commission, se odmítl vyjádřit. - Z epizody také usuzuji, že kontrola ředitelů podniku CME nad televizí Nova byla velmi častá a těsná.)


    Jak to bylo s nepravdivou informací v televizi Nova

    Tomáš Kocanda

    Dobry den,

    reakce na informaci o nedelni nepravdive informaci TV NOVA:

  • v hlavni relaci (ihned po zahajeni) sdelil moderator Zuna ze pripravuji exkluzivni zpravu a mozna i zivy vstup premiera (nic vic konkretniho nerekl)

  • na zaver relace sdelil ze predmetem zminene zpravy bylo mozne postreleni jednoho z ministru ale ze se tuto zpravu nepodarilo overit z nezavisleho zdroje

  • behem patnacti minut se objevila zprava na teletextu Ceske televize, ze  podle informaci TV Nova byl postrelen jeden z ministru a ze je hospitalizovan v motolske nemocnici.

  • behem cca hodiny byla na teletextu CT krome tohoto aviza v udalostech dne doplnena podrobnejsi informace na jedne cele strance (115)

  • behem vecera zprava z udalosti dne zmizela ale zprava na strane 115 zustala

  • TV Nova jiz v prubehu dalsiho poradu (Skopiciny) informovala titulky ze  zprava byla nepravdiva

    Myslim, ze to, co udelali, byl kompromis - meli moznost nezverejnit nic a po zpravach overit informaci a pripadne ji odvysilat v nocnich zpravach. Dalsi moznosti bylo zverejneni toho, co meli k dispozici (nahravka telefonatu pripadne vyslat stab do nemocnice a udelat z toho prispevek). Kompromisem bylo avizovat obdrzeni exkluzivnich informaci (to udelali) a na zaver zprav (nemeli nic dalsiho k dispozici) rict podstatu ale varovat ze je to nepotvrzene, a to udelali.

    Jinak pro Vas jeste dalsi informace - Premysl Svora zalozil tydenik s nazvem PRES, ktery ma byt neco jako Blesk, ovsem mnohem bulvarnejsi. Tym zamestnancu je tvoren (nejspis mimo jine) lidmi, kteri odesli z CNTS. Zkusenosti a kontakty techto lidi vyuzili pri "propasovani" zpravy do redakce zpravodajstvi TV NOVA. To se potvrdilo dnes behem rana, kdy o tomto faktu informoval teletext CT. Na teletextu Novy nebylo o cele situaci ani zminka.


    Kterak přišla spalovna Malešice k  dioxinovému filtru?

    Děti Země

    Rok a měsíc poté, co byla spuštěna do provozu, dostane malešická spalovna komunálních odpadů před pražským magistrátem symbolický filtr. Lenka Mašková z Dětí Země jej v podobě kondomu nasadila na model spalovny na schodech budovy, ve které se rozhodovalo a stále ještě rozhoduje o tom, jak bude životní prostředí v Praze znečišťované dioxiny a rovněž o způsobu nakládání s odpady. S akcí, která začala dnes v 11,00 byla spojena i malá výstava o dioxinech a nakládání s odpady na schodech magistrátu.

    Děti Země chtějí touto akcí mimo jiné připomenout i to, že Zastupitelstvo hlavního města Prahy kdysi odsouhlasilo, že spalovna by měla mít filtr zachycující dioxiny. Pozdější politické reprezentaci města však toto opatření přišlo drahé. Náměstek primátora ing. Petr Švec naposledy ještě v lednu tohoto roku obhajoval neexistenci takového zařízení tím, že česká legislativa nestanovuje limit pro dioxiny vypouštěné spalovnami odpadů.

    Ke konci samotné akce předali zástupci Dětí Země, Jindřich Petrlik a Lenka Mašková, dopis primátorovi Hlavního města Prahy Ing. arch. Janu Kaslovi (text dopisu je v příloze k této tiskové zprávě).

    Dioxiny jsou látky nebezpečné již ve velice nízkých koncentracích. Kromě jiného patří i do skupiny látek snižujících mužskou plodnost, dále působí negativně na imunitní systém a způsobují hormonální poruchy.


    V době, kdy se rozhodovalo o budoucnosti nakládání s odpady v Praze, dali politici přednost spalovně odpadů před jejich důslednějším tříděním a recyklací. Ze statistiky svozu a třídění odpadů za rok 1998, kterou nám poskytl pražský magistrát, vyplývá, že se podařilo zrecyklovat pouhá 3% pražského komunálního odpadu, 41% ho šlo na skládku a 56% do spalovny v Malešicích. Nic z Prahy nešlo ke zkompostování, přestože biodpad tvoří pětinu až čtvrtinu celkového objemu komunálního odpadu. V Aši v roce 1992 vytřídili a předali k recyklaci mezi 4 - 5% odpadů. V rakouském okrese Freistadt se podaří vytřídit a zrecyklovat až 75% z komunálního odpadu.

    O tom, jaký je zájem Pražských služeb na třídění a recyklaci odpadů svědčí i případ výstavby dotřiďovacího centra v areálu spalovny. "Nejspíše z obavy před procesem hodnocení vlivů, při kterém by přišla na přetřes i samotná spalovna odpadů, od jeho výstavby raději Pražské služby zatím upustily. Vyvolává to v nás dojem, že hlavním důvodem pro jeho výstavbu byla snaha zakomponovat toxický popílek ze spalovny do směsné umělé hmoty a nikoliv dotřídění odpadů. Toxický odpad by se tak dostal do výrobků jako střešní tašky a dalších," komentuje jednání Pražských služeb, jejichž hlavním akcionářem je město Praha, předseda Dětí Země, RNDr. Jindřich Petrlík.

    http://www.ecn.cz/malesice


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|