pátek 10. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Poslanci a Česká televize:
  • Odvolají-li poslanci Radu ČT, zdiskreditují se tím sami! (Ivan Hoffman) České soudnictví:
  • Otevřený dopis Královopolské a.s. Brno: Nebuďte seriózní! (Miroslav Jandora) Skrytá reklama v českém tisku:
  • Školení o tom, jak klamat důvěřivce a přijít si přitom na slušné peníze (Štěpán Kotrba) Rada Českého rozhlasu:
  • "Ozvěny dne Plus jsou nepřípustný bulvár" České televize:
  • Jak byl financován seriál "Naskočíme?" (Nikolaj Savický) Svět:
  • Špión v NATO prý prozrazoval Srbsku plány leteckých útoků Internet:
  • Velká Británie: postupný přechod k přístupu na internet bez telefonních poplatků Svět:
  • Bush a Putin: dva muži, o nichž nic nevíme, kteří pravděpodobně budou brzo vládnout světu Nátlakové skupiny:
  • Zaniklý židovský hřbitov kulisou zbytečného dramatu (František Roček) Reakce:
  • Bytová otázka: Odpověď panu Paříkovi (Tomáš Petr) Česká politika:
  • Žádná solidarita (Ivan Hoffman) Pozoruhodný parlamentní stenografický záznam:
  • Jak český parlament zakazoval (pro modré? oči Madeleine Albrightové) vývoz průmyslových výrobků do Íránu (nenatáhne se jako součást Kompletních BL.)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Případ Moravia Banky, po konkursu odsouzené k zániku, začal vyšetřovat celorepublikový úřad vyšetřování. O Moravia banku a činnost třineckého podnikatele Jiřího Barona se déle než rok zajímali kriminalisté ze severní Moravy i z Prahy, od září 1999 i  specialisté ze Služby pro odhalování korupce. Jeden z nich prý za úplatu či jiné služby Barona informoval o dalším postupu policie. Úplatek měl podle svědků dostat také Jaroslav Skrovný, vyšetřovatel, který se zabýval činností firem spojených s Moravia bankou. Inspekce ministra vnitra nyní vyšetřuje, zda kriminalista a vyšetřovatel mohli milionové úplatky skutečně přijmout.

  • Britský liberálnědemokratický poslanec Ming Campbell si pouští pusu na špacír a české sdělovací prostředky jsou z toho na větvi. Mluvčí pro otázky obrany britské opoziční strany Liberální demokraté Menzies (vyslovuje se "mingis") Campbell včera v BBC řekl v souvislosti s aférou kolem údajného úniku informací z NATO do Bělehradu, že stín podezření může padat na nové členy aliance. Zmínil se přitom o České republice, aniž však výslovně uvedl, že informace unikly přímo z českých zdrojů. Nikde však nejsou žádné důkazy, že by špiónem, pokud skutečně existuje, byl skutečně Čech. Campbell jen uvedl, že ví, že někteří členové českých tajných služeb měli donedávna napojení na Rusko, což nemá s nynějším údajným skandálem vůbec nic společného. Kromě toho, na vodě je možná i tvrzení BBC, že vůbec nějaký takový špión existoval. Podle zpráv BBC ze včerejška NATO toto tvrzení dementovalo. BBC se chystá v neděli 12. 3. vysílat pořad jménem "Moral Combat", v němž snad přinese informace o údajném důvěrném americkém vojenském dokumentu, kde se prý hovoří o tom, že po dobu prvních čtrnácti dnů loňských leteckých úderů NATO proti Srbsku dostávali Srbové předem bojové rozkazy NATO, takže předem věděli, které objekty budou bombardovány. Celý článek, které k této problematice včera přinesl na titulní straně deník Guardian (částečně z pera Allana Littla, autora zmíněného dokumentárního pořadu BBC) přinášíme dnes v BL na jiném místě.

  • Generální ředitel společnosti Microsoft pro Českou a Slovenskou republiku Jan Mühlfeit a bývalá ředitelka Fakultní nemocnice v Motole Helena Rögnerová se stali vítězi letošního ročníku soutěže Manažer a Manažerka roku 1999. Je to poněkud pikantní, protože Petr Cibulka opakovaně obviňuje Mühlfeita, že to je bývalý estébák, a údajné pochybné praktiky Heleny Helena Rögnerové v Motole se staly důvodem jejího konfliktu s bývalým českým ministrem zdravotnictví Ivanem Davidem.

  • Mobilní operátor RadioMobil získal v síti Paegas během během prvních deseti týdnů letošního roku 125.000 nových zákazníků a zvýšil tak jejich celkový počet na jeden milion. Konkurenční EuroTel dosáhl během ledna 1,1 miliónu klientů. Počet uživatelů mobilních telefonů se v ČR blíží 22 procentům populace. Na konci letošního roku by měl překročit tři milióny lidí. Je to obrovský marketingový úspěch, vzhledem k relativně vysokým cenám mobilního telefonování.

  • Globální svět jinde a kafkovský svět v Čechách. Kdosi dostal za práci provedenou pro zahraniční firmu drobný honorář, cca ve výši 2000 Kč. Částka mu byla poukázána ze zahraničí na konto v IPB. A co udělala IPB? Poslala mu tento jasný a srozumitelný text:

    Vážený kliente,

    pokud je u této úhrady ze zahraničí dle Opatření ČNB č. 312/1996 Sb. uveden platební titul 199, prosíme Vás, abyste na tuto naši žádost splnil svoji povinnost a neprodleně sdělil své pobočce odpovídající účel úhrady na formuláři "Oznámení změny údajů o úhradě ze zahraničí", který od ní obdržíte na vyžádání, popřípadě předložil též devizové povolení a tiskopis o oznamovací povinnosti (pouze v případech stanovených devizovým zákonem č. 219/1995 Sb. a vyhl. č. 261/1995 Sb.)

    Lidi se v České republice tahají na úřad při každé sebemenší příležitosti. Je to jistě ekonomicky velmi efektivní, chtít po nich neustále vyplňovat formuláře. Nejtristnější na celé záležitosti ale je, že se IPB dřevěným jazykem neumí vyjádřit. Svému zákazníkovi nesdělila, o co jde. Proč to nemůže říct dvěma větami jasně?

    Bylo by velmi dobře, kdyby IPB celou záležitost vysvětlila a ještě lépe, aby tuto nesmyslnou proceduru zrušila a neobtěžovala zákazníky zbytečnou byrokracií. - Poněkud nepřesvědčivě se k tomuto problému v BL vyjadřuje Barbora Tachecí, ředitelke IPB pro komunikaci se zákazníky, k tomu komentář Jana Čulíka zde. Jiří Jírovec poznamenává, že paní Tachecí, která předpokládám odpovídá za kostrbatý jazyk, jaký používají její podřízení ve styku s veřejnosti, se zřejmě v životě nesetkala s výrazem "user-friendliness" (někdy do češtiny překládaným jako "uživatelská přítulnost").

  • Proč selhala transformace české ekonomiky? Prostřednictvím Britských listů zveřejňujeme exkluzivní materiál poradce odborů makroekonoma Miloše Picka. Nedostanete v něm odpovědi na nejnaléhavější otázky dneška, avšak Pickova argumentace vás přivede k  zamyšlení. Zde ukázka:

    "Rentabilita vlastního jmění větších podniků (se 100 a více pracovníky) činila v roce 1998 pět procent a v roce 1999 bude podle odhadů obdobná. Přesto je reálná úroková míra z nových bankovních úvěrů nadále (v třetím čtvrtletí roku 1999) - i po jejich předchozím více než ročním snižování - o polovinu vyšší než tato rentabilita, ačkoliv podniky jsou u nás většinou podkapitalizovány a tedy jsou na úvěrech nadměrně závislé. Podíl ztrátových podniků dosahuje setrvale asi jedné třetiny a jejich ztráta dosahuje asi poloviny v poměru k zisku vyprodukovanému ziskovými podniky.

    Pickův text obsahuje množství obrázků a grafů, a proto ho nemáme možnost ho rychle zveřejnit přímo na serveru Britských listů (nemáme dosud možnost zveřejňovat na serveru Internet Servisu obrázky). Pickovu analýzu proto naleznete zde.

  • Jak Britské listy vyšetřuje policie kvůli tomu, že přetiskly loni v březnu provolání Romského národního kongresu v Hamburku, rozšířené tiskovou službou RomNews Network, se můžete dočíst zde, případně zde v angličtině v časopise Central Europe Review.

  • O vážném, nekvalifikovaném zásahu českého parlamentu proti okruhu ČT 2 (parlament navrhuje převést lokální a regionální komerční vysílatele na ČT 2) se můžete dočíst na tomto místě.

  • Obrázek, jak Viktor Kožený devastuje k velkému hněvu tamějších obyvatel křehkou ekologii Bahamských ostrovů stavbou hrubých prašných silnic, je zde, článek, který to vysvětluje, je tady.

  • Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • O vzrůstajícím vlivu partikulárních zájmů a PR agentur na česká média píše Jan Čulík anglicky v časopise Central Europe Review na tomto místě.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.h tm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/preh led.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Poslanci o radě ČT

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Dnes po deváté se v Poslanecké sněmovně bude rozhodovat o Radě České televize.

    Už samotné toto konstatování je na pováženou.

    Od zákonodárců lze totiž obtížně očekávat, že přestanou být straníky a že je nenapadne radu odvolat, aby pak v rámci opozičně smluvní spolupráce nezvolili jinou, se kterou by se jim komunikovalo lépe.

    Vždyť poslušná rada by mohla vyjmenovat poslušného ředitele, který by se opřel o poslušného šéfredaktora a ten by se pak obklopil poslušnými redaktory, abychom se ze zpráv dověděli, jak máme skvělé politiky.

    Také bychom byli ušetřeni zbytečných informací o iniciativách, které mají jiný názor a jistě by nás méně mátla opozice.

    Část veřejnosti má důvod očekávat odvolání rady České televize v naději, že své oblíbené politiky brzy uvidí častěji a déle.

    Větší část téže veřejnosti pak má důvod k obavě, že častěji a déle bude trpět při pohledu na politiky, kteří mají zvláštní schopnost zvednout divákovi v krvi hladinu adrenalinu.

    Pokud poslanci odhlasují usnesení, že Česká televize neplní veřejnoprávní poslání, nebude podstatné, zda mají či nemají pravdu.

    Nad veřejnoprávním posláním veřejnoprávních médií by totiž měly bdít zcela jiné autority, než jsou radní delegovaní politiky.

    Důvod je jednoduchý.

    Úlohou médií je zastupovat občana někdy i proti politikům, které si občan zvolil.

    Média mají být nezávislá proto, aby politik věděl, že je pod dozorem.

    Konec konců by to mělo být i v zájmu politiků, aby ti z nich, kteří se dopustí chyby či nepravosti, pod tlakem médii zburcovaného veřejného mínění museli vyklidit prostor ve prospěch politiků čestnějších či schopnějších.

    V odvolání rady České televize by tedy dnes měl poslancům zabránit kromě ohledu na veřejnost i pud politické sebezáchovy.

    Jistě jim nechybí, stačí ho poslechnout.

    Vysílá se v pátek 10. března ráno.


    Otevřený dopis Královopolské a.s. Brno: Nebuďte seriózní!

    Miroslav Jandora

    Nebuďte seriózní!

    Pokud někomu dlužíte, nechcete zaplatit oprávněným věřitelům a chcete se vyhnou konkursu, stačí málo!

    Podejte na věřitele nejlépe několik žalob, které by měly zpochybnit jeho nároky. Mohou se i navzájem popírat, ale jsou podané! To stačí k tomu, aby Krajský obchodní soud v Brně neuznal jejich nároky a dlužník je z jejich pohledu bezúhonnou firmou, která nic prokazovat nemusí. Naopak věřitel neprokázal své nároky a soud jeho podání zamítne.

    Jiná situace je, když se dlužník snaží dohodnout s věřiteli. Jeho serióznost se stává pro obchodní soud jasným ukazatelem a místo, aby posoudil stav věcí, konkurs prohlásí, protože je to přece jasné: Přiznal se! Soud nemusí se nic dokazovat, nemusí se moc pracovat a oběť je nasnadě.

    Zdá se Vám to divné? Mně také, ale jde o případ, který se stal, a proto kroutím hlavou údivem nad "flexibilitou" KOS Brno, kterou prokázal v případě Královopolské a.s. V případě mého sporu s Oděvním podnikem a.s. Prostějov, který dlouhodobě neplní své závazky, soud naše návrhy zamítl podle výše popsaného schématu a ještě do usnesení opsal vyjádření zástupce Oděvního podniku Prostějov:

    " Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že případné prohlášení konkurzu by mělo naprosto destruktivní dopad na podnik odpůrce a celou řadu dalších subjektů, přičemž tato destrukce by byla i v případě zrušení usnesení o prohlášení konkurzu v rámci příp. odvolání nevratná. Prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, který zaměstnává cca 6000 zaměstnanců, na základě výše uvedených pohledávek (cca 4mil Kč, pozn. autor), které jsou sporné a zpochybněné (zmíněnými účelovými žalobami), považuje soud za právně i ekonomicky nezodpovědné řešení." Napsala JUDr Ludmila Hanzlíková KOS BrnoŠ.

    Neplaťte, zatloukejte, žalujte, je to nejlevnější úrok a navíc Vám soud pomůže jistě stejně "citlivě" jako v mém sporu. Pokud budete s věřiteli jednat slušně, pak se nedivte, když soud rozhodne "právně i ekonomicky zodpovědně"!

    Tato rada je zcela zdarma a je ověřená.

    Miroslav Jandora

    Jednatel Davay Communications s.r.o.


    Školení o tom, jak klamat důvěřivce a přijít si přitom na slušné peníze

    Štěpán Kotrba

    název: Jak zvládnout internet
    datum: 8. 3. 2000
    médium: Právo, str. 4
    rubrika: Trhy a ekonomika
    autor: (jn)

    Evergreen této rubriky, firma Omniego Praha se postarala o kolosální překvapení. Nejen že se nově zaštiťuje ve středečním Právu spoluprací s jakýmsi Internetem 21 (firma toho názvu neexistuje), ale při pátrání po identitě toho subjektu jsme si potvrdili (upozornění opět zaslal jeden čtenář), že TATO FIRMA NEEXISTUJE TAKÉ.

    Omniego neexistuje?

    Telefon do "firmy" se řadu dní ozýval jako záznamník. Vzkaz jsem nenechával a počkal jsem, až se dovolám. Dnes se konečně povedlo vyměnit nahraný hlas za živý.

    Na druhém konci redakčního záznamového telefonu se ozvalo starším, unaveně kuchyňským ženským hlasem "Omniego, prosím..." a já jsem (aniž jsem se představil jako novinář) vyjádřil přání zúčastnit se kursu o "telekomunikačním médiu nového tisíciletí", jak je vznosně nazván Internet v článku středečního Práva.

    "A to je pro firmu, nebo jen pro vás?" Prý si firma pronajala jakousi internetovou kavárnu a tam se moc lidí asi nevejde... Dozvěděl jsem se, že jsem se dovolal přímo "paní ředitelce" - majitelce firmy. Na dotaz, že jsem firmu nenašel v rejstříku podnikatelů na serveru ARES, mi uvedená dáma (ze které se vyklubala jakási Miroslava Maxová), sdělila, že to jsem ani nemohl. Protože ona má "živnostňák" na obchodní jméno úplně jiné - Maxová. Ale že může používat jméno Omniego, protože má vyjádření patentového úřadu, že může používat ochrannou známku OMNIEGO PRAHA. Svérázný výklad živnostenského zákona... Nicméně jak jsem s údivem pochopil vzápětí, dodnes to paní Maxové vycházelo.

    Tak chcete to školení?

    Otázku o znění živnostenského zákona odbyla paní majitelka konstatováním, že je to normální. A už nervózně dodala, jestli prý chci to školení, nebo ne...

    Otázku po vzdělání odbyla paní Maxová tím, že ona školu samozřejmě má, a praxi též. "Jakou školu?" zeptal jsem se naivně, mysle si, že paní Maxová je PaeDr., absolventka katedry výchovy a vzdělávání dospělých či zprivatizovaná zaměstnankyně nějakého pedagogického výzkumáku...

    Odpověď byla lakonická a šokující: "Gymnázium a nástavbu."

    "Jakou nástavbu?"

    "No .-- nástavbu, ale já to hlavně organizuju...".

    Po další chvíli zvědavých až drzých dotazů jsem přiznal barvu (i totožnost a profesi). Přitom jem se dozvěděl, že paní Maxová už takto "podniká" od roku 1995, že v Právu inzeruje v rubrice ekonomika své služby po dobu 5 let. Prý s plným vědomím šéfredaktora. Poznamenal jsem, že se zeptám vedení redakce na pravdivost její bezelstnosti. Již Josef Švejk tvrdil, že přiznání ztěžuje zapírání.

    Dozvěděl jsem se, že to není inzerce, že to jsou redakční články a nemám se prý ptát jí, ale dotyčné redakce. A že prý je čistě věcí dohody mezi ní a redakcí Metra či Ekonomu, jakou formu zvolí... Zasmál jsem se s poukazem na oprávněnou starost Finančního úřadu. A že prý jí kladu otázky jako FBI. A že ona po telefonu mi dávat rozumy nebude. ...

    Čuchám, čuchám super-ego...

    A tak jsem se rozhodl pátrat dál. Adresa míří do paneláku v Jižním městě (Mapa Prahy), telefon není registrovaný ani na firmu, ani na osobu (www.iol.cz). E-mail je nyní na freeweb Seznam, dříve byl na jakýsi soukromý server Sinet. Živnostenské oprávnění (http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ ares_fr.html) je vedeno u Místního úřadu městské části Praha 11, Chodov na jméno Miroslava Maxová (žádné OMNIEGO PRAHA - IČO  62423207:   http://wwwinfo.mfcr.cz/cgi-bin/ares/are s_det.cgi?pce=1915487&por=1&text=html&prg=rzp&JS=1)  s oprávněním pořádat od 2.11.1994 kurzy a semináře a provádět "Pomocné stavební práce nevyžadující odbornou kvalifikaci" a vedená ve statistice SNA jako podnikatelská kategorie "Fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku", "Domácnosti". Kombinovaná ochranná známka je registrovaná od 14.11.1995 pod č. 105905 se zněním "OMNIEGO PRAHA" pro kategorie (35) poradenská činnost v oblasti péče o zaměstnance; (36) poradenská činnost v oblasti finanční; (41) provádění kurzů a seminářů, zprostředkovatelská činnost v oblasti kultury a vzdělávání. Ještě před rokem firma používala pro své kurzy prostory hostelu Sport klub ARITMA. Ceny kurzů byly tehdy pěkně mastné. Jak za školení v Ambassadoru.

    Jak organizovat kuchyňskou firmu, aby obstála v tvrdé konkurenci

    3350,- Kč jste vydali jako nic za zjištění, jak se stát "dokonalý tiskový mluvčí" (spolu s tím, že jste poznali "obraz mediální krajiny" v Čechách), což vám sdělila jakási paní Viktorie Kafková či 7500,- za kurs grafologie.

    Ten je vícestupňový a po absolvování 90 hodin úvodu si můžete připlatit ještě cca 2500-4000,- Kč a dozvědět se ještě více. Pak určitě už budete moci nabyté vědomosti zpeněžit například tím že budete učit témuž další nadšence... Rovné tři tisíce jste zaplatili, chtěli jste-li se dozvědět během jediného dne "Jak vytvořit optimální organizační strukturu podniku pro budoucí prosperitu" od Doc. Ing. Jiřího Dědiny, CSc.

    Paní Venuše Matějková vás zase za 1850,- Kč upozornila, "Jak předejít účetním omylům". "Organizačnímu chování" vás naučil pan Dědina "podle zahraničních videokazet" za rovných 3650,- Kč a jeden den. No řekněte - baťovská cena, ne? Škoda, že uvedení "odborníci" neškolili i naše předchozí vlády.

    Kapitalisticky dělnická univerzita ve fialovém saku

    Při vyhledávání v serveru Seznam bylo nalezeno 88 odkazů na deník Právo a 1 na týdeník Respekt. Nic víc. Až v jednom starém článku v Právu jsem našel z dob bohatších na důvěřivé naivky adresu www prezentace http://www.sinet.cz/omniego Hurááá. Několik titulků mne zaujalo. Šíře záběru tohoto školícího molocha o několika lidech je úžasná. Proč vlastně existuje Karlova universita?

    Jak využívat masmédia, Jak kontrolovat finance, Jak zvládnout grafologii, Jaké jsou základní funkce podnikového managementu, Jak totálně restrukturalizovat pracovní postupy v podniku, Intenzívní kursy němčiny, Umění společenské komunikace, Jak organizovat firmu, aby obstála v tvrdé konkurenci, Co přináší reengineering, Jak organizačně usměrňovat chování svých zaměstnanců, Řízení jakosti ve výrobní firmě, Umění sociální komunikace, a tak dále, a tak dále.

    Co říci na závěr? Snad raději nic. Za novináře by měla mluvit fakta. Za šéfredaktora či vydavatele jeho list.

    Seriál o skryté reklamě v médiích:

    Skrytá reklama: Šerlok v Právu chybí

    Cestovatelská skrytá reklama v Právu   Bundle věčného jara

    "Cestovatelská" skrytá reklama - kde jinde, než v MfD Haider sem, Haider tam, nám už je to všechno jedno...

    "Cestovatelská" skrytá reklama - tentokráte zase v MfD MfD plná komerce? Může se hodit

    Skrytá reklama - tentokráte zase v Právu Tvorba a užití propagace editorem Práva?

    "Cestovatelská" skrytá reklama - tentokráte opět v MfD Zamilovaný redaktor MfD

    "Cestovatelská" skrytá reklama - tentokráte v MfD Svatá boží prostoto...

    Fischer: "Cestovatelská" skrytá reklama v sobotním Právu  Musíte vidět... tu prostoduchost

     Další materiály na stejné či podobné téma:
     Smějí novináři vstupovat aktivně do politiky? Jak je tomu v Británii?
     Odpověď na otázku týdeníku Reflex: Sdělovací prostředky v České republice
     Jak média přicházejí o nevinnost     
     Česká média pod vlivem soukromých zájmů a PR agentur? Slyším trávu růst?
     Válka policistů, postižená husa a jak to vlastně je...
     Vladimír Mlynář chce za deset let kandidovat na prezidenta ČR 
     a Česká televize ho bude už od nynějška systematicky filmovat
     Lobbují některé složky policie samostatně ve veřejnoprávní televizi?
     Ovlivňují v České republice inzerenti sdělovací prostředky?
     Jak je propojená sportovní redakce ČT se sponzorskými aktivitami některých zájmových skupin
     Čert kálí na větší hromadu - pravicový bolševismus v českých médiích
     Kdo si myslí, že média nelžou, ať nezvedá ruku
     Mediální manipulace za desítky milionů ročně: Ministryně Kořínková "asi něco ví" o korupci českého tisku, doufejme, že odvolají Peltráma!
     Právo vědět (bez uvozovek!) nebo povinnost řešit?


    Ozvěny dne Plus jsou "nepřípustný bulvár"

    Britské listy kritizovaly pořad Radiožurnálu Ozvěny dne Plus z 12. února 2000. Na základě tohoto článku podal Petr Štěpánek, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, stížnost Radě Českého rozhlasu. Zde je její odpověď.

    Vážený pan
    mgr. Petr Štěpánek
    člen Rady ČR RTV

    Praha 29. února 2000
    Č.j. 41/2000

    Vážený pane kolego,

    jak jsem Vás již informoval, Rada Českého rozhlasu se na svém zasedání dne 23. 2. 2000 zabývala problematikou Ozvěn dne Plus. Posoudila přitom nejen inkriminovaný pořad ze dne 12. 2. 2000, ale i předchozí, které jsou v této rubrice zařazovány. Došla jednomyslně k závěru, že jde nejen o neprofesionální zpracování většiny uváděných kauz, nepodložené ověřenými fakty, ale o bulvár, nepatřící do veřejnoprávního vysílání. Je tak v přímém rozporu s Hlavními programovými zásadami Českého rozhlasu, které v kapitole III. článku 5 konstatují, že "zpravodajsko-publicistické pořady musí obsahovat věcně fundované konkrétní údaje. Nepřípustné je šíření fám a vlastních spekulací". Vyslovila proto znepokojení nad tím, jak takové pořady mohou být vedením stanice do vysílání vůbec zařazovány.

    Generální ředitel Českého rozhlasu ing. Václav Kasík se plně ztotožnil se stanoviskem Rady. Současně upozornil, že Vámi kritizovaný pořad projednal již před jejím zasedáním s vedením stanice a vyslovil vedoucím pořadu výtku. Se stanoviskem Rady ČRo seznámí vedení Českého rozhlasu a přijme další opatření, aby se zabránilo bulvarizaci vysílání. Rada vyslovila souhlas s postupem generálního ředitele a problematiku Ozvěn dne Plus projedná s vedením ČRo 1 dne 15. 3. 2000 v rámci již připravené analýzy Ozvěn dne.

    S přátelským pozdravem

    Richard Seemann
    předseda Rady Českého rozhlasu

    Poznámka JČ: Rozhodnutí Rady Českého rozhlasu se zdá být v této věci rozumné, protože pořad Ozvěny dne plus, který kritizovaly Britské listy, skutečně obsahoval spekulace spíše než fakta a hlavně útočil na jednoho politika, jemuž neposkytl možnost se bránit. Je však nutno se mít na pozoru vůči tomu, aby se veřejnoprávní vysílání Českého rozhlasu nestalo pouhou pasivní hlásnou troubou, bez kritické analýzy opakující oficiální vládní či stranické informace. Vysílání musí být bezesporu založeno na faktech, avšak předkládané věcné informace musejí být dobrými novináři kriticky analyzovány a ze všech úhlů zpochybňovány. Doufejme, že Rada Českého rozhlasu dohlédne na to, aby se toto v pořadech ČRo dělo.

    Britské listy rády zveřejní analýzu Rady ČRo pořadů Ozvěny dne Plus, pokud jim je Rada poskytne k dispozici.


    Jak byl financován seriál "Naskočíme?"

    Ve včerejším vydání Britských listů psal Nikolaj Savický z České televize, že ČT nikdy nepřijímá peníze na výrobu pořadů ze státních ani jiných zdrojů. Vznesl jsem dotaz, jak to tedy bylo se seriálem o přípravách ČR na vstup do EU "Naskočíme?"', který částečně financovalo ministerstvo zahraničních věcí. Zde je odpověď Nikolaje Savického. JČ

    Vážený pane,

    případ pořadu "Naskočíme?" je dobrou ilustraci prospěšnosti zásady, o níž jsem se zmínil ve svém článku. Cyklus "Naskočíme?" o přípravách Vstupu České republiky do Evropské unie začala připravovat produkční společnost pana Pavla Štingla K2, s.r.o., v září 1999. Během podzimu téhož roku jednali o námětu autoři tohoto cyklu, pracující pro společnost K2, s.r.o., s Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a 1. prosince 1999 pak tato společnost uzavřela s ministerstvem zahraničních věcí příslušnou smlouvu. Příjemcem finančních prostředků ze státního rozpočtu tedy byla soukromá produkční firma K2, s.r.o., nikoli Česká televize.

    Mimo jiné i dramaturgický dohled České televize zčásti zabránil změnám, které požadovalo Ministerstvo zahraničních věcí České republiky v  již dokončeném dílu "Naskočíme?". Následující vypovězení smlouvy mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a společností K2, s.r.o., k němuž došlo 28. ledna 2000, je, domnívám se, dobrou ukázkou toho, proč Česká televize z principu nepřijímá žádné, tedy ani účelové státní či obecní dotace.

    Znovu opakuji, že je zcela legitimní, pokud soukromá firma přijímá za jasně definovaných podmínek účelové státní dotace, ale televize veřejné služby si to nemůže dovolit. Pokud by totiž byla ochotna přijímat peníze ze státního rozpočtu (a stávala by se tak závislou na rozhodování správce příslušné kapitoly státního rozpočtu), ohrožovala by svou nezávislost a tím i skutečnou službu veřejnosti ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi, který jí ukládá povinnost "poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů".

    Nikolaj Savický

    Poznámka JČ: Nesouhlasím s výše vyjádřeným názorem pana Savického, že je legitimní, když státní dotace dostává pro výrobu televizního seriálu soukromá firma, pokud se ten seriál má vysílat v nezávislé veřejnoprávní televizi. Poskytnutí dotace je v tomto případě spíše jen formálním obejitím panem Savickým uvedeného chvályhodného principu, že ČT nemá přijímat peníze na výrobu pořadů od nikoho, má-li si zachovat důvěryhodnost a integritu.


    Špión v NATO prý prozrazoval Srbsku plány leteckých útoků

    V České republice vznikly spekulace, že byl tento špión údajně českého původu. V deníku Guardian a v pořadu televize BBC, který se bude vysílat v neděli (tvůrce tohoto televizního pořadu BBC reportér Allan Little je spoluautorem níže uvedeného článku z Guardianu) je uvedeno, že státní příslušnost špióna není v důvěrné zprávě NATO uvedena. Pokud řekl britský liberálně demokratický poslanec Menzies Campbell, že to asi bude někdo s nových členských zemí NATO, neuvedl, kde to sebral. Bylo by zajímavé vědět, zda BBC má skutečně důvěrnou zprávu NATO k dispozici; trochu se zdá, že je celá věc bouří ve sklenici vody.

    Špión v NATO prozrazoval Srbsku loni na jaře přísně tajné podrobnosti ohledně spojeneckých leteckých útoků, včetně cíklů, které měly být zasaženy, a včetně přesných letových tras. Vyplývá to podle deníku Guardian a reportéra BBC Allana Littla z tajné americké zprávy. Televize BBC bude o tom vysílat v neděli 12. března pořad jménem Moral Combat: NATO at War.

    Interní tajná zpráva, vypracovaná pro čelné představitele americké armády dospívá k závěru, že Srbsko mělo po dobu čtrnácti dnů bombardovací kampaně NATO, která začala loni 24. března, přístup k denním rozkazům NATO týkajícím se leteckých útoků a průzkumných letů. Koncem druhého týdne leteckých útoků změnilo NATO způsob distribuce denních rozkazů. Na srbské povědomí o bombardovacích plánech NATo to mělo okamžitý dopad.

    Podle připravovaného pořadu BBC, který se bude vysílat v neděli, vědělo Srbsko také, kdy vyšle NATO průzkumná letadla s piloty i bez pilotů. Srbská armáda a policie byla schopna předem odstranit své mužstvo i technické zařízení z míst, o nichž věděla, že budou bobmardována.

    Tajná americká zpráva konstatuje, že tajný zdroj Bělehradu byl člověk a informace nebyly důsledkem proniknutí Srbů do zakódovaného počítačového systému NATO jménem Chronos.

    GeneráWesley Clark, vrchní velitel NATO, měl uř počátkem války podezření, že má Bělehrad v bruselském ústředí NATO špióna. "Vím, že tady mám špióna, chtěl bych ho nahjít," řekl prý Clark kolegům.

    Vedoucí vojenští představitelé NATO okamžitě zkontrolovali, komu se distribuují denní rozkazy leteckých útoků, a s hrůzou zjistili, že k nim má přístup 600 lidí. Distribuce denních rozkazů byla pak omezena na 100 osob.

    V rozhovoru pro BBC popřel generál Clark, že by byl špión "v ústředí NATO". zku však, zda byl špión "v NATO", Clark odpověděl: "Myslím, že ne," a potvrdil, že se prošetřují procedury NATO.

    Loni v srpnu byl citován jeden činitel NATO, podle něhož jeden důstojník NATO poskytl informace o letech špionážního letadla Stealth důstojníku ruské špionáže, který je pak předal Bělehradu.

    V listopadu 1998 přiznal francouzský důstojník Pierre-Henri Bunel, že v říjnu toho roku poskytl jednomu jugoslávskému diplomatu v Bruselu všeobecné plány NATO na případné bombardování nejrůznějších cílů v Srbsku. Bylo to pět měsíců před zahájením bombardování. Francouz to prý učinil v důsledku své nenávisti vůči Spojeným státům.

    Z 19 členských zemí NATO udržovaly dvě - Itálie a Řecko - se Srbskem diplomatické styky během konfliktu. Tajná americká zpráva neuvádí, jak špión v NATO mohl poskytovat informace Bělehradu, ani se nezmiňuje o jeho národnosti.

    V pořadu BBC se také uvádí, že byl během války vyslán na tajné jednání do Moskvy a do Bělehradu jeden švédský finančních. Sdělil prezidentu Slobodanu Miloševičovi, že Rusové schválili mírový plán a uvedli: "Nemůžeme vám pomoci, tak bezodkladně odejděte z Kosova."


    Velká Británie: postupný přechod k přístupu na internet bez telefonních poplatků

    Britská verze vyhledávacích stránek AltaVista a firma NTL oznámily tento týden, že nabídnou veřejnosti telefonní připojení na internet zadarmo, prostřednictvím čísla, začínajícího čtyřčíslím 0800 - to jsou v Británii čísla, poskytující komerční telefonní informace či služby zadarmo. Zároveň se šíří pověsti, že jeden z nejpopulárnějších britských poskytovatelů přístupu na internet, Freeserve, bude reagovat radikálním snížením telefonních poplatků pro přístup na síť.

    AltaVista i  NTL hodlají poskytnout uživatelům přístup na internet prostřednictvím telefonního spojení naprosto bez poplatku a doufají, že se provoz zaplatí směsicí inzerce a elektronického obchodování.

    V Británii je nyní více než 200 poskytovatelů přístupu na internet, kteří spolu soupeří o zákazníky. Loni v září se spojila firma Freeserve telekomunikačním podnikem Energis a nabídla zákazníkům slevu pro telefonní připojení na internet, pokud převedou své hovory a své připojení do sítě Energis. Dělá se to tak, že uživatel telefonu pro hlasové či modemové spojení použije předvolby 162, čímž odkloní svůj hovor na síť firmy Energis.

    Jenže tato praxe není nic úplně nového. Firma Localtel nabídla uživatelům internetu telefonní přístup na síť bez jakéhokoliv poplatku mimo špičku, pokud si převedou své telefonní číslo na jejich telefonní síť, už od konce roku 1998. Služba se jmenuje Screaming.net a byla obrovským úspěchem. Desetitisíce telefonních účastníků převedly svá telefonní čísla od firmy British Telecom k firmě Localtel. Jeremy Stokes, ředitel firmy Localtel, konstatoval v pořadu Newsnight televize BBC, že typický uživatel jejich připojení na internet zůstává na síti třikrát tak déle, než "normální" uživatel internetu, který musí za telefonní připojení platit.

    Poskytovatelé připojení na internet zadarmo čelí velkému problému: jakmile poskytnout internetové připojení zadarmo, vznikne obrovská vlna zájmu: lidi se přestávají dívat na televizi a brouzdají po internetu.

    AOL, největší poskytovatel internetových služeb v Británii, účtuje svým uživatelům 9.95 liber (cca 550 Kč) měsíčně plus 1 penci (55 haléřů) za minutu telefonního připojení na síť bez ohledu na denní dobu. British Telecom používá podobnou a levnější strategii: uživatelé musejí platit 9.99 liber měsíčně, ale od 18 hodin do půlnoci během týdne a po celý víkend je telfonní přístup na internet zadarmo. BT si ale uvědomuje, že to vyvolává večer a o víkendu obrovský nápor na jeho telefonní síť. Proto připravuje také bezpoplatkový přístup na internet. Od loňska velmi energicky modernizuje svou síť, aby se dokázala vyrovnat se zvýšeným provozem. BT hodlá od dubna účtovat svým zákazníkům poplatek od 7 do 35 liber za měsíc (podle toho, zda chtějí mít volný přístup na internet jen večer, nebo po celých 24 hodin)

    Kabelové společnosti, které nabízejí volný přístup na internet za 10 liber měsíčně, zjišťují, že to vytváří problémy v důsledku obrovské poptávky. Sítě začínají být přetíženy.

    Podnik AltaVista to ví, a tak zahájí svůj servis, poskytující přístup na internet zadarmo, teprve až od května letošního roku a po dobu prvního půl roku ho omezí na půl milionu uživatelů.

    AltaVista plánuje účtovat zákazníkům 35 liber počátečního poplatku a pak poplatek 10 liber ročně.

    NTL je dokonce odvážnější. Od 17. dubna bude nabízet přístup na internet prostřednictvím telefonního spojení úplně zadarmo, pod podmínkou, že telefoní uživatelé převedou své telefony na její síť.


    Bush a Putin: dva muži, o nichž nic nevíme, kteří pravděpodobně budou brzo vládnout světu

    Vladimír Putin se stal z naprosto neznámé osoby významným kandidátem na ruského prezidenta, který má před volbami, které se mají v Rusku konat 26. března, třicetiprocentní náskok před ším kandidátem, napsal v deníku Guardian dne 9.3. 2000 Hugo Young.

    Putin strávil většinu života v bezvýznamných zaměstnáních v KGB, pak se stal městským administrátorem v Petrohradě a krátce šéfem FSB, nástupkyně KGB. To je vše.

    Existují určité povzbuzující znaky. Putin bude prvním vedoucím ruským představitelem od Lenina, který umí mluvit cizím jazykem. Pracoval pro KGB v Německu a jak řekl v neděli v britské televizi, dvakrát navštívil Spojené státy. To naznačuje otevřenější horizont než Gorbačov či Jelcin. Od te doby, co se stal prezidentem v zastoupení, přijal celou řadu západních ministrů zahraničních věcí, což by naznačovalo, že nevidí Rusko starým způsobem jako autarkickou společnost, ale že ví, že se Rusko musí stát součástí globální ekonomiky. O nadcházejícím víkendu má Putina navštívit Tony Blair jako první vedoucí představitel cizí země. Blair není šéfem Evropy, ale je v Evropě nejsilnějším vedoucím představitelem, in si asi myslí, že ho může Blair informovat o tom, jak dělat reformu.

    Takže západní ministerstva zahraničních věcí usuzují, že bude dobré vyjednávat s ruským vedoucím představitelem, který není ani opilý, ani (snad) zkorumpovaný. Dosud není známo, který z podvodných zlodějských ruských plutokratů je mu případně blízko.

    Na druhé straně, Putin je válečný kandidát. Neměl by nejmenší šanci stát se prezidentem, kdyby nebylo války v Čečensku, kterou vede s primitivní brutalitou, přinášející mu volební podporu. Všechno je zaměřeno na volby a není to nutně demokratické. Nejinformovanější názory tvrdí, že až bude Putin zvolen, provede serióznější hospodářskou reformu než Jelcin, za pomoci celé řady šílených amerických ekonomů, ale bude nespolehlivým strážcem svobod občanů. Obnovený policejní stát bude koexistovat s počátky poctivé tržní ekonomiky.

    Ruský postoj vůči světu bude silnější. Moskva si přeje, aby s ní svět jednal s respektem, a právě proto drtí Čečensko. Vychází najevo rozporný postoj: Putin na jedné straně hovoří v britské televizi, že by se Rusko rádo stalo členem NATO (v následujících větách to však hned rozmělní) a na druhé straně otevřeně potvrdí, že kdyby došlo k jaderné krizi, Rusko odpálí své jaderné zbraně. Podle týdeníku Economist Putin na nedávném banketu připil Stalinovi a s láskou hovoří o Juriji Andropovovi, svém sovětském předchůdci jako šéf KGB, který se stal vládcem země.

    Na rozdíl od Putina byl vychován George W. Bush jako člověk, který má vládnout. Jeho rodokmen je daleko kvalitnější. Ale Bushův přístup k zahraniční politice je přístupem naprostého amatéra, jehož zkušenosti jsou pravděpodobně ještě menší než zkušenosti Putinovy.

    Bush se netají s tím, že o zahraniční politice neví nic, a když o ní občas hovořil bez přípravy, bylo to vždycky dost trapné. V televizi ukázali, že neví, jak se jmenují vedoucí představitelé nepříliš významných zemí - byl to nepříliš vkusný televizní vtip. Ale co si máme myslet o takovýchto Bushových výrocích: "Když jsem se dostával nahoru," řekl, "žili jsme v nebezpečném světě a věděli jsme přesně, kdo jsou ti oni. Bylo to my proti nim a bylo jasné, kdo ti oni jsou. Dnes si nejsme tak jisti, kdo ti oni jsou, ale víme, že jsou."

    Za těmito syntaktickými neobratnostmi se skrývá lítost nad tím, že už neexistuje černobílý svět, a tato nostalgie po starém pořádku pravděpodobně brzo ovládne Bílý dům. Za tou volnou nostalgií jsou kohorty poradců, kteří, když píší Bushovi projevy, mu většinou zabrání v tom, aby hovořil nesmysly. Tento prázdný muž má kolem sebe hodně schopných lidí, kromě superbohatých hledačů vlivu, kteří mu koupili prezidentskou nominaci. Avšak tito poradci mají všichni zkušenosti z období studené války za Reagana a Bushe otce, a zaujímají tvrdší postoj vůči Rusku a Číně, než jaký nyní vládne ve Washingtonu.

    Pokud se člověk dokáže v tom všem orientovat, Bushův názor na svět je velmi neobratný. Zdá se, že částečně to bude znamenat, že se Američané stáhnou do sebe. Bush sám hovořil o tom, že by jeho zahraniční politika měla věnovat víc pozornosti "sousedství", mínil tím Mexico a Latinskou Ameriku. Jeho čelná poradkyně řekla, že "bude možná nutné snížit počet amerických vojsk v Kosovu anebo tam nemít vůbec žádná vojska". Ale někteří poradci navrhují, aby Spojené státy odvolaly svůj podpis pod smlouvou z roku 1972 o zákazu balistických střel.

    Není tedy zrovna lehké určit, jakou bude mít budoucí americký prezident politiku. Bush je typický moderní americký politik, který vydává více energie na obhajobu soukromého vlastnictví zbraní a poprav, než aby řádně vykonával obrovskou moc a s tím jdoucí odpovědnost, která celosvětově v poslední době připadla Spojeným státům.

    Jestliže zvítězí Bush v prezidentských volbách, zahájí dialog s obdobnou osobou v Rusku, která také stejným způsobem nezrale chápe. Spolu, s tímtéž nesoustředěným nezájmem, začnou vytvářet internacionalismus nové éry.

    Tyto vyhlídky jsou spíš znepokojující než tvůrčím způsobem vzrušující. Bill Clinton taky nebo zrovna vzorem globálního diplomata. Avšak s Al Gorem by byl u stolu alespoň jeden člověk, který má mírné ponětí o světové diplomacii.


    Zaniklý židovský hřbitov kulisou zbytečného dramatu

    František Roček

    Co si myslet o hysterii kolem hřbitova ve Vladislavově ulici v Praze, jehož "život" ukončil jeho uzavřením Léta Páně 1478 král Vladislav Jagellonský?

    Proti výstavbě garáží protestovali v minulých dnech ortodoxní židé - např. demonstranti 1. března vzkázali z Londýna do Prahy, aby země "respektovala lidská práva" a ponechala ostatky na pokoji. Protestující prohlásili, že se chtějí sejít s českými ministry zahraničí a kultury. Přitom se naskýtá otázka proč ale nezabránili takovému porušování "lidských práv" např. v letech 1982 - 1983, když byl např. prováděn stejný archeologický záchranný výzkum v britském Yorku v místě budoucích podzemních garáží?

    V Lidovkách si den na to povzdychl ministr krásna a duchovna Pavel Dostál na téma masových protestů proti garážím: "Ty už jsou tak masové, že si to ani nedovedete představit. To je akce, která je někde řízena obrovskou lží. Zatím jsem dostal přes dva tisíce mailů, a všechny mluví o hřbitově vedle Pařížské ulice. Všichni se domnívají, že Dostál chce zničit starý tradiční židovský hřbitov na Novém Městě."

    O co se vlastně jedná?

    Nad starým židovským hřbitovem zrušeným roku 1478 probíhal další staletí život, stavěly se a bouraly domy. Při stavebních aktivitách v dřívější době až na dvě výjimky nebyl konstatován výskyt dochovaných hrobů. Archeologické oddělení Pražského ústavu památkové péče 31.4.1995 a 24.4.1996 souhlasilo s výstavbou podzemních garáží s podmínkou záchranného archeologického průzkumu. S tím souhlasil i odbor památkové péče pražského magistrátu. Etapový postup archeologického průzkumu začal v roce 1997. Výzkum byl sledován Alexandrem Putíkem z Židovského muzea.

    Pod podlahou polosuterénu demolovaného domu čp. 1390/II. byl zahájen archeologický průzkum. Nalezené hroby byly pečlivě archeologicky zpracovány a byly zjištěny cenné informace. Důležitá je následující informace:

    "Po vzájemné dohodě byly nalezené, zdokumentované a vyzvednuté lidské ostatky po antropologickém posouzení předávány židovské obci k urychlenému pohřbení. Během výzkumu nebyly vzneseny nároky na jeho přerušení a na zachování této části hřbitova," je psáno ve Věstníku židovských náboženských obcí v Českých zemích a na Slovensku Roš chodeš v srpnu roku 5759 (1999).

    V roce 1998 byly provedeny sondy v druhé nepodsklepené části domu čp. 76/II. Byl zjištěn "dobře dochovaný horizont židovského pohřebiště." A v tomto okamžiku začal být ze strany Židovské obce o po staletí zmizelý hřbitov zájem.

    V polovině roku 1998 se konala jednání o záchraně zbylé části hřbitova. Česká pojišťovna chtěla pokračovat ve vyprojektované stavbě (s několikapodlažními garážemi po celé parcele). V souvislosti s tím Česká pojišťovna nabízela zřídit expozici či pamětní síň ve svém rekonstruovaném areálu. K dohodě s Židovskou obcí v Praze nedošlo a protože stavba pokračovala, začala v březnu 1999 druhá etapa archeologického výzkumu v místě kde nebylo podsklepení.

    Podle citovaného věstníku po iniciativě vrchního rabína Sidona Archeologický ústav inicioval návrh, aby hřbitov se stal archeologickou památkou.

    Jen pro zajímavost: v Lidovkách 6.3. píše Leo Pavlát ředitel Židovského muzea a člen vedení Židovské obce v Praze: "Nález měl nespornou kulturněhistorickou hodnotu. Jinak by akademie věd, podpořená později Magistrátem hl. města Prahy, nepožádala ministerstvo kulturyŠ" O prvotní aktivitě rabina Sidona se nezmiňuje. Ale to jen na okraj.

    Česká pojišťovna o tom byla zpravena úředním papírem (z 26.4.1999) z ministerstva kultury a archeologické štourání bylo postupně utlumeno.

    V srpnovém věstníku Roš chodeš (1999) bylo v rozsáhlém článku o tomto hřbitovu upozorněno, že problémem zůstává otázka dosavadních investic České pojišťovny, "které v současnosti již dosahují stamiliónových výší." Z tisku již víme, že na podzim 1999 se zástupci Židovské obce a ČP dohodli, že nedotčené hroby budou spuštěny o deset metrů níže ve stavební jámě. Stavba garáží by byla nad nimi. Proti kompromisní dohodě se však postavily zahraniční židovské instituce.

    Nic by se nestalo, kdyby...

    Kdyby se našlo na hřbitově jen několik desítek hrobů, byl by proveden záchranný archeologický průzkum, vše pečlivě zdokumentováno, kosti by navštívily v Národním muzeu antropologa V. Kuželku (což bylo i učiněno, protože i na první lokalitě byly kosterní nálezy, některé byly označeny z archeologického hlediska za mimořádně zajímavé) k provedení detailních analýz a předány židovské obci. Ale objevením dalších partií hřbitova s několika sty (asi 400) hroby se - řečeno "s klasiky" -kvantita změnila v kvalitu, nebo-li hřbitov se stal viditelnějším a začal žít symbolickým životem.

    Kompromisní "ponoření" hřbitova hlouběji, pod garáže lze pokládat za rozumnou dohodu mezi respektováním "starého, ukončeného" a "logikou živého". Velmi lukrativní poloha místa v hlavním městě předurčuje tamní zástavbu k dalšímu finančnímu zhodnocení podle poptávky našeho dynamického technického světa. A jednou z největších poptávek v Praze na prahu třetího tisíciletí jsou podzemní garáže v přecpaném středu Prahy.

    Hřbitov byl staletí pod nánosem zapomnění a staveb, část byla již zničena, dotčená část by byla zdokumentována pro budoucnost a uložena hlouběji.

    Tuto kompromisní variantu považuji za rozumnou. Podobně i finanční odškodnění pojišťovny, pokud by měl být hřbitov zakonzervován a podzemní garáže by nebyly postaveny. Neboť stavba byla zahájena v dobré víře, se řádným souhlasem institucí. Obě varianty - spustit hroby níže a kompenzovat ztrátu pojišťovny jsou věcné a současný humbuk je hloupý.

    Ničí sebe sama

    Kauza HŘBITOV je reakcí neadekvátní s hysterickými rysy. A nátlakovou s politickou přesilovkou tlačenou i politicky. Nebude škodit nahlédneme-li např. do Práva 14.1.2000, kde pod titulkem "Rozruch kolem židovského hřbitova neskončil" je psáno o zahraničních iniciativách např: "...předseda zahraničního výboru Kongresu USA Benjamin Gilman se v úterý dohodl s českým velvyslancem v USA o jeho účasti na zasedání výboru v prvním únorovém týdnu..."

    Lidovky v rozhovoru se Sidonem 2.3. zase napsaly, že rabín očekává, že bude jednání se zainteresovanými stranami, které chtěl iniciovat pan Martin z amerického velvyslanectví.

    Koncem února skupina představitelů zahraničních židovských kruhů se pokusila uložit na staveništi do země dříve vyzvednuté kosterní pozůstatky. Česká pojišťovna však uložení ostatků, které vyzvedli památkáři při archeologickém výzkumu, jako nepovolené akci zabránila.
    V Lidových novinách ze 4. března jsem na téma nepříjemné vysvětlování úřednici z USA M. Albrightů četl věty vytvářející iluzi, že se jedná o něco velmi zásadního: "...Pro Židy je něco takového nepřijatelné... Židovský svět bojuje za jeho záchranu..."

    Podobně v Lidovkách na toto téma 6.3. vzdychá Leo Pavlát nad výrokem ministra Dostála: "Hovořit v souvislosti se hřbitovem v Praze paušálně o "celosvětové židovské obci", jak to učinil ministr kultury P. Dostál (LN 2. 3.), proto chtě nechtě vyvolává velice nešťastné asociace. Historicky nejbližší spojení, které se nabízí, je totiž "světové židovstvo".

    Nepřímo tak upozorňuje, že hysterický politicky zaštítěný tlak či spíše kampaň ortodoxních židů může bohužel zasít v podvědomí mnohého (nejen "středo") Evropana více nedůvěry než hloupé antisemitistické štvaní. Stejně tak i novinové bubliny typu: "Židovský svět bojuje za jeho záchranu..."

    Židovské varování

    Je zde problém střetu ortodoxního s liberálním (či lépe řečeno kompromisním) pohledem.

    Ortodoxní Židé vědí, že s hroby a náhrobními kameny nemá hýbat. S pohřebištěm ("domem věčnosti") se musí zacházet uctivě. Pražský rabín Karol Sidon požádal o dobrozdání v židovském aškenázském světě uznávanou duchovní autoritu vrchního izraelského rabína, jimž je Israel Meir Lau a dostalo se mu nekompromisního postoje. Tím je židovská obec kryta proti další kampani ortodoxních židů.

    Exhumace a přenesení ostatků na jiné místo však je možné - proto nebyla jednání o dalším osudu hřbitova od počátku rigorózně v duchu NEHÝBAT NIČÍM.

    Osobní zkušenost z postoje židovské obce k hrobům předků má např. ředitel městského archivu v Ústí n. L. dr. Vladislav Kaiser: "Vzpomínám si na jednání na pražském vrchním rabinátu v roce 1996 o využití jednoho náhrobního kamene jako součásti plánovaného pomníku upomínajícího na židovskou komunitu v Ústí nad Labem v jednom místním parku, dřívějším židovském hřbitově. Ten byl v polovině dvacátých let jako nevyužívaný uzavřen dle židovských zvyklostí tak, že náhrobky byly položeny na zem a zahrnuty zeminou. Vrchní rabinát povolil využít takto uchovaný resp. pohřbený náhrobek s podmínkou, že musí pomník na milimetr být přesně tam kde náhrobek předtím stál. Sidon a jeho kolegové mě žádali, abych dohlédl na to, kdyby se v místě hřbitova prováděly jakékoli stavební práce, např. výkop pro elektrický kabel, výstavba domu apod., abych v tomto případě neprodleně informoval vrchní rabinát, který by doporučil rituálně správnou exhumaci a přenesení ostatků na jiné místo."

    Suma sumarum bez zásahu ortodoxních aktivistů by došlo k vyřešení problému v rámci standardního jednání.

    Případ hřbitova se však stal varováním před ortodoxními fundamentalisty.

    V Roš chodeš z března roku 5760 (2000) je ve stati "Za jedním stolem" - o různorodých přístupech v judaismu řada důležitých myšlenek. Cituji z rozsáhlého příspěvku, který pronesl Rabi Andrew Goldstein, rabín northwoodské synagogy v Londýně. Řekl: "Jsem Žid, jsem liberální Žid (slova liberální, reformní či proreformní jsou synonyma)... Uvedu tři důvody, proč mohu být jen liberální Žid: 1) V moderním světě prostě nelze vykázat přes polovinu židovského národa - ženy do podřadné úlohy. Musím jim dát úplnou náboženskou rovnost...

    2) Ve světě po šoa s klesajícím počtem Židů musíme vítat všechny, kdo si přejít být Židy. Upřímné konvertity musíme podporovat, nikoli odhánět...

    3)... Já prostě nemohu věřit tomu, že Tóra a Talmud byly dány v celistvosti a v jednom bodu historie , na jednom místě, jednomu člověku, a že Tóra, kterou máme, je dokonalým Božím slovem pro všechny časy."

    Rabi Andrew Goldstein pojmenoval základní problémy ortodoxie v dnešním světě. A s těmi se potýká i katolictví - např. ve vztahu k ženám, k jejich službě v církvi a ve vztahu k celibátu. Ne náhodou článek doprovází fotografie americké reformní rabínky...

    Jiný z diskutérů - Leo Pavlát - se ve svém příspěvku přímo dotkl problému hřbitova ve Vladislavově ulici: "Osobně se mi zdá, že malý důraz na etiku považuje reforma za hlavní prohřešek ortodoxního judaismu, který jako by tento aspekt židovské tradice obětoval vnější rituálnosti a zálibě v nedůležitých malichernostech... je třeba přiznat, že ortodoxní judaismus k takovému dojmu občas sám přispívá. Je navíc nejednou selektivní, když jde o vlastní výhody, manipulativní i elitářství a ve spojení s politickou mocí dokáže být též arogantní. Nedávná kampaň rozpoutaná v Británii a ve Spojených státech vůči českému zemského rabínovi ve věci židovského hřbitova v pražské Vladislavově ulici je nejčerstvějším dokladem těchto slov."

    Souhlasím s přáním Leo Pavláta, kterým ukončil článek v Lidovkách (6.3.):

    "Hřbitov ve Vladislavově ulici není exteritoriálním "židovským" pozemkem na území České republiky . Bude-li prohlášen za kulturní památku, stane se tak na základě odborného posouzení, které jistě nerozlišuje mezi pohřebištěm židovským a nežidovským."

    Bohužel, ve skutečnosti se z problému stalo politikum se všemi negativními důsledky. Ať se rozhodne (a dohodne) cokoli a jakkoli, nejhorší se již stalo.


    Bytová otázka: Odpověď panu Paříkovi

    Tomáš Petr

    Jak už to v Britských listech často chodí, původní debata o určitém tématu se dříve či později zvrtne v debatu o pisatelích jednotlivých příspěvků. Podobné slovní přestřelky bývají pro nezúčastněnou stranu sice často poměrně zábavné, nicméně o problému už se toho moc nedozvíme. Žel, ani reakce na můj příspěvek se netýkala samotné otázky bydlení.

    Se zaujetím jsem si přečetl páně Paříkovu analýzu mé společenské, finanční i morální situace. Zůstal jsem s ústy zejícími nad jeho jasnozřivou intuicí spojenou s pronikavým nekompromisním úsudkem. Kdyby se pan Pařík chtěl dobrat poněkud trefnějšího odhadu, co jsem zač, prosím, aby zvážil následující alternativu:

    Co když jsem v roce 1998 rozjížděl vedle své původní činnosti správce sítě ještě malý obchůdek a tím jsem se dobral zcela legálně a přirozeně dosti vysokých nákladů?

    Marně jsem se snažil svoji situaci přiblížit srovnáním se sedmým bodem v článku pana Novotného. Pan Pařík mne prohlédl a našel své "jednoduché vysvětlení". Zvláště působivým odhalením, že nechci platit víc, než musím, uhodil hřebíček na hlavičku.   Menším stínem v jeho brilantních vzdušných dedukcích je však následující tvrzení:

    opravdu neverim tomu, ze by pan Petr skutecne zil z cisteho prijmu 5800 a pritom pomyslel na rekonstrukci domku

    To se panu Paříkovi poněkud slila časová osa. V roce 1998 jsem investoval do dalšího podnikání i své dřívější úspory a tak vznikl za daný rok zákonitě slabý čistý příjem. Připomínám, že žijeme v roce 2000 a na rekonstrukci domku pomýšlím nyní.

    Ale abych se vrátil k tomu, oč mi šlo. Snažil jsem se naznačit, že mé daňové přiznání za rok 1998 nevypovídá o mé současné finanční situaci. A už vůbec nic neříká o tom, jak budu schopen splácet úvěr v následujících dvaceti (!) letech. Zaměstnanec, který požadované příjmy prokáže, může být zítra propuštěn, stejně jako já mohu zítra zkrachovat. A potom přijdou tak jako tak ke slovu ručitelé nebo zastavené nemovitosti a banka si stejně přijde na své.

    Také jsem tajně doufal, že mi někdo objasní strategii státu při rozdělování podpor. U stavebního spoření v délce 5 let dostanu státní podporu, ať už použiji prostředky jakkoli, při zkráceném spoření mám nárok na podporu při použití prostředků pro účely bydlení, a to včetně rekonstrukcí. Mohu také čerpat zvýhodněný úvěr s 6% úrokem. Avšak u hypotéčního úvěru už stát podporuje jen ty, co zřizují novou bytovou jednotku. Troufnu si tvrdit, že to zpravidla bývají ti bohatší.

    Prakticky to znamená, že pokud si budu se stavební spořitelnou pět let šetřit na motorku, dostanu státní podporu až 4500 Kč ročně, ovšem pokud budu bance dvacet let splácet hypotéční úvěr použitý na rekonstrukci domku, nedostanu nic. Podobně dříve zmiňovaná bezúročná půjčka se prý rovněž vztahovala kromě dalších podmínek pouze na vznik nové bytové jednotky. Takovému rozdělování prostředků nerozumím a vidím v něm podstatnější důvod k zamyšlení, než jsou osobně zaměřené spekulace o "kličkování mezi paragrafy".

    Tomáš Petr


    Žádná solidarita

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Japonci včera příliš neocenili skutečnost, že se jejich premiér staral o to, jak vypadá, když jde do parlamentu. Na  návštěvu holiče si totiž odskočil z úřadu přesto, že byl informován o srážce vlaků v tokijském metru.

    Na výtku, že tím ignoroval krizový management, odpověděl slušivě ostříhaný politik, že když odcházel k holiči, nebyly informace o vážnosti neštěstí k dispozici.

    Pro tři mrtvé, sedm vážně zraněných a pro desítky cestujících zraněných lehce japonský premiér nemohl udělat nic. Pro svou politickou kariéru ovšem něco udělat mohl - změnit program a vypadat v televizi trochu zanedbaně.

    Zatímco železniční neštěstí na frekventované trati včera způsobilo desetitisícům Japonců problém s dopravou do práce, my jsme se snažili zjistit, zda zpoždění vlaků u nás způsobila ohlášená stávka.

    Asociace samostatných odborů jich mínila na patnáct minut zdržet tři sta dvacet, nakonec jich o pár minut porušila jízdní řád necelá třetina.

    Předseda odborového svazu železničářů byl přesto spokojen. A jak vypadal v televizi? Vzorně oblečen, přičemž ale obvinění z provokativní návštěvy holiče nepřipadalo v úvahu. V tomto ohledu japonského premiéra zastínil.

    Jinak byl ovšem zjevně unaven a tentokrát zcela zbytečně. Projevit solidaritu se zaměstnanci, kteří nedostávají mzdu, lze určitě i jinak, než tím, že se komplikuje život těm zaměstnancům, kteří mzdu ještě berou.

    Respekt by si Asociace samostatných odborů vysloužila například tím, kdyby její členové mezi sebou uspořádali finanční sbírku na pomoc lidem, kteří skandálně nedostali zaplaceno za práci.

    Jestliže se odborářští vůdcové rozhodli naštvat řidiče blokováním silnic, navíc v den, kdy opět znatelně stouply ceny pohonných hmot, připomíná to spíše než solidaritu černý humor. Špatný vtip.

    9. března 2000



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|