 |
|
Kritika:Mediální opojení BL aneb příliš malé pivoVáclav PinkavaP>Britské listy se pořád opíjejí poměry panujícími v ČT, a ke koloritu téhož patří tamější pivařská jména Sládeček či Chmelíček. Tuto tendenci fetovat mediální poměry podkresluje i pseudocausa Epicentrum versus EPIcentrum, z čehož se vyklubalo cosi pod názvem "novinářský aktivismus". Jakby ne. "It takes one to know one" aneb "podle sebe soudím tebe". Fraška je to bez konce. Kupříkladu trapný článek pana Štětiny, kterému názory Čulíka jsou zřejmě natolik 'lhostejné', že nejen že píše do zatracovaných Britských listů, ale pana Čulíka za jeho 'nedůležité' názory a výpady dokonce žaluje...Kolemjdoucí internetový brouzdal by mohl usoudit, že obzvláště v tomo případě jde o žabomyší válku. K tomu, zby si zrovna tohle nemyslel, by prospělo, kdyby si přečetl co ta původní žabomyší válka vlastně byla zač, a jak dopadla. (viz zde) Pěkně objektivní přece jenom je, že pan Čulík takové články vůbec vydává, podle kreda "give them enough rope to hang themselves". Je patrno, že ho to jako dobrého provokatéra těší. Neodpustí si totiž pichlavý, satirizující nadpis. Příspěvek je tedy prezentován zcela objektivně, viďte. V sáhodlouhých nadpisech sestavených s vybraných invektivů, které obsah zaslaného zkresleně předesílají, se však blýská přesně ten kritizovaný novinářský aktivismus. Ve pondělním čísle BL se nám sešly dva takové příspěvky, kterým nakladatel nasadil 'psí hlavu' - jakési psí spřežení. Dalo by se říci, že obsah nadpisu je výňatkem z textu, ale stejně nepatřičné jako nosení vnitřností na hlavě je věnčit něčí článek parodií sestavené z vybraných výňatků. Proč takto podceňovat vlastní čtenáře, pane Čulíku? Když si pan Olša zapolemizoval s panem Pecinou zde , což vyšlo pod nepřístojně tendenčním nadpisem "Romové jsou špinaví a odporní...", nemohl jsem se než pousmát, jak jeho preambule trefila na hlavičku počínání BL. Je to skutečně jakýsi výplod dezinormační laboratoře, je to manipulace s názory druhých, takový nadpis. Dále ve stejném článku pan Olša poněkud nepříslušně tvrdí, že z vydavatele kape rozteklé másla na hlavě. Opět by asi prospělo zvážit původ této fráze, než ji použijeme: Za války bylo trestné dovážet si potraviny od příbuzných z venkova, a jelikož se nosily klobouky, pašování másla pod kloboukem na hlavě bylo jednou z možností jak to provést. K tomu ovšem patřilo riziko, že máslo skutečně začne teplem téct. Původní význam pořekadla je tedy ustrnulé a nehumorné chování člověka, který cosi skrývá, a snaží se od sebe odvést pozornost nápadnou nenápadností. To mi pana Čulíka nepřipomíná v nejmenším. Pan Čulík nemá máslo na hlavě. Někdy se neubráním pocitu, že ho má uvnitř. Totiž, když čtu na stránkách BL honosná slova proti novinářskému aktivismu a hned vedle výpadky, kde se nejprve zaujalo stanovisko a pak se k tomu našel podpůrný příklad, vidím v tom právě novinářský aktivismus. Snaha zdiskreditovat kdejakého niemanda v ČT mi přijde trapná. Ale stojím zde vinen z téhož, záměrně a ukázkově. Vždyť přece není třeba poukazovat na novinářský aktivismus BL. 'Každému soudnému čtenáři je to přece jasné' (pozor, tohle je parodie na argumentační styl nakladatele). Proč to tedy dělám, a proč se sám zde zabývám mediální pseudocausou, hodnoty BL? Přesně proto, že mi na nich záleží, stejně jak BL záleží na úrovni ČT. Jak to říci? Dovolte mi novotvar. "Jak se do lesa volá, až se ucho utrhne. " BL považuje za novinářsky aktivismus pochlebování mocným, možná skrytým milodárcům. Ale může mít i tuto formu neúprosného zatracování. Kdybych stále psal jen články v duchu tohoto, asi by to brzy nudilo. Ale v případě BL jde o chronický nedostatek soudnosti, kdy už přestat štěkat a značkovat plot, za který nemá smysl se drát, neboť co se za touto ohradou děje, není epicentrum všeho dění. Život je prostě jinde než v mediálních zákulisních čachrech. Jdu si přečíst konkurenčního, neštěkajícího psa. Na zdraví! Poznámka JČ: Titulek článku musí informovat o jeho obsahu, a to atraktivní formou, jinak by články nikdo nečetl. Pavel Tigrid vydal své dějiny Československa pod vynikajícím názvem "Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu". Knihy se prodalo přes sto tisíc výtisků. Kdosi mi v Praze nedávno říkal, že kdyby tu knížku vydával některý akademický historický ústav, nazval by ji "Nástin k problematice dějin Československa ve dvacátém století" a prodalo by se výtisků pět. Do titulku článku se přirozeně nevejde celý obsah článku, a tak je možno vždycky kritizovat, že v titulku ještě něco chybí. Z textu Jana Olši přece vyplývá, že si myslí, že jsou Romové špinaví a odporní. Ani citace z textu Jaromíra Štětiny nejsou vymyšlené. Jak byste, pane Pinkavo, radil, že to mám dělat? Není nic důležitějšího pro rozvoj společnosti než dobře fungující sdělovací prostředky, zejména televize. Proto je nutno systematicky sledovat, co se v nich děje. Vývoj v českých televizích dává plně za pravdu argumentaci, že je třeba bedlivě zaznamenávat, co lidé v televizích dělají. Aktivismus bojuje za nějakou kauzu. Jak známo, Britské listy nestraní nikomu. Před neštěkajícím psem dávám přednost periodikům, z nichž se něco dovím, i když je to třeba znepokojující a nepříjemné. |
|
|
|- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|