Nezávislost České televize aneb politici ve velíně ČT
Poslouchal jsem dnes pořad "O kom se mluví" s ředitelkou zpravodajství ČT Janou Bobošíkovou, kterou zaměstnanci televize odmítají respektovat. Součástí pořadu jsou i krátké názory posluchačů. Všechny stranily buď paní Bobošíkové nebo protestujícím redaktorům ČT. Zaujal mne však názor shodou okolností posledního, který se dovolal. V kostce řekl asi toto: "Nechci mluvit za veřejnost, ale sám za sebe. Za posledních 10 let jsem neslyšel objektivní zpravodajskou informaci. Vždy mám pocit, že se někomu straní. Řekne se jeden názor a ten druhý se jednoduše osočí. To není žádná služba veřejnosti."
Myslím, že dotyčný uhodil přesně pojmenoval původ současné krize v ČT. Přesto, že hlavním heslem je nezávislost ČT, společně s demonstranty stojí v jednom šiku politici. Především senátoři a poslanci Čtyřkoalice: Ruml, Kűhnl, Žantovský, Zieleniec, ale třeba i Petra Buzková z ČSSD. Jejich hlavním argumentem je obrana televize před nemístným zasahováním politiků. Jaké ale může být větší ovlivňování České televize, než přítomnost politiků ve velíně (hlavním odbavovacím pracovišti ČT) a nabádání zaměstnanců ČT k určitému postupu.
Čtyřkoalici se tak povedl nechtěný kousek. Veřejně přiznala, že vnímala Českou televizi jako svoji instituci, kterou její představitelé cítí potřebu hájit.
Služba veřejnosti by však měla být postavena na dvou principech: objektivní a vyvážené informování veřejnosti a vysílací prostor pro minoritní žánry. Proto je třeba odpolitizovat dění kolem ČT. Jak správně poznamenal v BL Andrew Stroehlein, bojují-li čeští novináři za nezávislost, proč se nedistancují od podpory politiků? Politizace ČT totiž znemožňuje její veřejnoprávní funkci.
