Britské listy

Ředitel ČT je vyměněn radou, složenou (na hraně zákona) převážně ze zástupců ODS a ČSSD. A to za osobu známou svou ústupností politickému tlaku. Narychlo přivolaná Klausova poradkyně vyhází většinu redakce. Pak najme nové redaktory, především z řad opravdových osobností. A takto vytvořená redakce se sebevědomě a v nevídané míře pustí do investigativního pátrání po nepravostech politiků a jejich pranýřování.

Je tento scénář možný? Není. Kdyby v nynějším sporu rebelové prohráli, znamenlo by to, že si politici mohou vyměnit redakci zpravodajství ČT, kdykoliv se jim zachce. Stal by se z toho pro politiky neodolatelně lákavý precedens. Samotné osoby Hodače a Bobošíkové nejsou rozhodující - oni sami mohou být na pokyn vládních stran vyměněni. Redaktoři ČT by se tak stali podřízenými politiků vládních stran v ještě větší míře, než je tomu dnes.

V Britských listech se často objevovala vážně míněná představa, že kdyby politici dosadili do zpravodajství někoho rozumnějšího, zkušenějšího atd., podlézavý vztah redaktorů k nim by zmizel. Jenom, smůla smůlovatá, zatím se nepodařilo padnout na toho pravého, ale snad se to konečně podaří příště.

A co když je tato představa od začátku scestná? Že každá výměna vedení je nikoliv revoluce shora, ale jen další demonstrace moci politiků nad ČT? A naopak, že je dnešní vzpoura konečně naděje na to, aby se stal novinář pánem studia?

Poznámka JČ: Potíž je, že Britské listy - protože systematicky po mnoho měsíců kontrolovaly činnost Rady ČT - mají pozitivně zjištěno, že Jiří Hodač nebyl jmenován Radou ČT na nátlak politických stran, ale naopak proti němu. Toto obviňování je virtuální realita. Upozorňuji, že nemám naprosto žádné sympatie s ODS a jak pravidelní čtenáři vědí, jsem ostrým kritikem této strany i Václava Klause.