Britské listy


čtvrtek 6. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby K včerejšímu zasedání Rady České televize:
  • Převažují diletanti a jednání Rady chybějí procedury (Jan Čulík) České školství:
  • Myslet o známce není totéž jako ji dát a dostat (Ondřej Hausenblas) Média:
  • Konec podnikání podle CIA: Železný a mezinárodní arbitráž (J. B. Akláb) Fyzika a patafyzika:
  • Pár poznámek k interpretaci kvantové fyziky a diskuzi E. Haičman, Petříček, V. Pinkava (Vladimír Wagner) České zdravotnictví:
  • Poukazujme na chyby, ale nebojme se i chválit, je-li důvod! (Daniela Pilařová)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Jan Čulík je do pátku 7. 9. mimo internet, BL rediguje Tomáš Pecina, příspěvky prosíme posílejte na adresu redakce.

  • Prohra Ronalda Laudera byla oficiálně potvrzena i druhou stranou a v tuto chvíli už není pochyb, jaký výrok byl vynesen. Česká televize manipulativně zařadila informaci o tom, že arbitráž stála Českou republiku 72 milionů korun, aniž by se ovšem pokusila analyzovat, co rozhodnutí tribunálu UNCITRAL znamená. Druhá strana, nepochopitelně sekundovaná vládním mluvčím Liborem Roučkem, vyzývá zase k omluvě kdekoho. Co tedy výsledek znamená? Neuspěje-li Lauder ani u druhé, amsterdamské arbitráže, zůstane otevřený pouze "nedůležitý" miliardový dluh Vladimíra Železného, přičemž Nova, se Železným či ještě spíš bez něj, bude pokračovat ve vítězném tažení českou mediální krajinou. Škoda je zejména morální, protože rozhodčí tribunál fakticky přitakal tunelu a krádeži: způsob, jak Vladimír Železný Novu převzal, není v souladu s civilizovanou praxí, a orgány českého státu neudělaly nic, aby mu v tom zabránily. Za prohru si R. Lauder může sám a netřeba ho litovat: zamyslet bychom se měli spíš nad tím, jaký právní systém chceme v této zemi mít; státy, kde je krádež majetku cizince tolerována, se zpravidla netěší dobré pověsti a nevzkvétají. (TP)

  • Sládeček jako "světem protřelý profesionál", jemuž při kandidatuře na ředitele ČT "uškodí jeho 'přátelské vztahy' s Janem Čulíkem? "Pověstí světem protřelého profesionála však otřásly jeho přátelské vztahy s Janem Čulíkem, v ČT pramálo oblíbeným vydavatelem internetových Britských listů, kterému prý již nabídl vlastní diskusní pořad." Doslova toto napsala Jana Ciglerová ve včerejších Lidových novinách. Ciglerová opakovaně překvapuje neobyčejně nízkou úrovní své novinářské práce i minimální přemýšlivostí. (Kdyby se byla schopna trochu zamyslet, poznala by, že zmínka Tomáše Peciny o tom, že jsme s Petrem Sládečkem hovořili o mém angažmá jako moderátora v ČT, jeho kandidatuře prospěje - ano, uznávám, je to trochu složité a myšlení bolí... :)) - Nechť si každý učiní vlastní závěr nad skutečně přemýšlivou nálepkou, "světem protřelý profesionál", kterou Ciglerová dala Sládečkovi. :) Já bych za sebe chtěl jen skromně podotknout, už jsem to psal asi tisíckrát, že je absolutně tristní, když čeští novináři nedokáží vyprodukovat lepší "analýzu", než kdo je podle nich s kým "kamarád". Nepovažuji Petra Sládečka za svého přítele, milá Jano: setkal jsem se s ním v životě jen jednou, minulou sobotu, ani nemám zvláštní emocionální vztah vůči Ivanu Kytkovi, či třeba Fabianu Golgovi. :) Je to skutečně trapné, ale, víte, milá Jano, ono existuje něco takového jako objektivní profesionální úsudek, který je poněkud nezávislý na osobních sympatiích či antipatiích. Ale o tom jste vy zjevně nikdy neslyšela. :) (JČ)

  • Zveřejňujeme projekt Petra Sládečka, který nám jej poskytl jako první z kandidátů. Proti kompletní verzi chybí příloha obsahující kalkulace přímých nákladů navrženého vysílacího schématu, takže P. Sládeček neprozrazuje nic z údajů, které Rada ČT v rozporu se zákonem č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím prohlásila za tajné. Části projektu jsou zde:

  • Napsal Jindra Pařík:
    Zdravim pane Culiku, par veci ktere Vas mozna budou zajimat.

    Mam devitiletou dcerku. Jsem si vedom, ze bez znalosti jazyku nema v zivote sanci.

    Od materske skolky se proto ucila anglictinu (slo spise jen o hru), zacala navstevovat i zakladni skolu s rozsirenou vyukou jazyku v Jeremenkove ulici v Praze 4. Pro nas to znamena (spise pro zenu -:) ) dojizdet denne 25 km tam a 25 km zpatky. Vzdelani je to nejcennejsi co mohu decku dat, nestezuji si proto na to.

    V prvni a druhe tride mela dcerka nepovinnou (placenou) vyuku anglictiny v ramci zakladni skoly. Od treti tridy pak mela zacit povinna vyuka - pro deti ktere udelaji jakesi zkousky. Dite zkousky uspesne slozilo a radost v rodine byla velika.

    Sok prisel vcera. Dozvedeli jsme se, ze pro velky zajem deti o anglictinu a maly zajem o nemcinu, byla 4 ditka nasilne prerazena na nemcinu. Nepomohla ani navsteva reditele skoly pana Cermaka, stoji pevne za svym.

    Pry voli "mensi"zlo. Neni pedagogicke mit 19 zaku ve tride, je lepe 4 preradit na nemcinu. Pry rodice vsech 4 zaku argumentuji stejne:

    "Anglictina je na prvnim miste, je to svetovy jazyk, neprejeme si dite pretezovat vyukou 2 jazyku simultane apod."

    Reditel opakuje "volim mensi zlo".

    Nemam protiargument.

    Dite bude studovat anglictinu privatne. Zda se mi skoda zahodit ty 4 roky co uz ma za sebou. Vsechno lze a mam stesti ze si to mohu dovolit.

    Jenom nevim naco pak platim dane. Doufal jsem, ze cast z nich jse i na rozumne skolstvi.

    S pozdravem
    Jindra Parik

  • K chatu s Eduardem Zemanem napsal Otakar Macák:
    Pane Čulíku,
    nedá mi to, abych Vám nenapsal svůj názor k on-line rozhovoru s E.Zemanem, a to i přesto, že jste de facto "můj" postoj již vyjádřil ve svém komentáři. Na můj vkus až velmi mírně (pokud by někdo jiný plýtval čas čtenářů BL podobně jako p. Zeman, zvolil byste ve svých poznámkách mnohem ostřejší slova).

    Pan Zeman mě naproti tomu nenechal na pochybách o tom, jak hluboce pohrdá tazateli. Pan Zeman si BL jistě spletl se širokospektrálním Světem namodro či Neviditelným psem, kde by se mu za takovouto pokleslou exhibici dostalo uznání. Pane Čulíku, ten člověk VUBEC NEPROJEVOVAL ZAJEM ODPOVÍDAT. (Třeba čekal otázky jako: "Pane ministře, jak to děláte, že Vaše ministerstvo je tak úžasné...?" ).

    Pane Čulíku, možná je to Vaše chyba - měl jste mu vysvětlit co jsou BL zač, a že 99 % Vašich čtenářů se nezajímá o sebeoslavné tlachy. Nu což, všechno špatné je vždy k něčemu dobré. Někdy jsem měl pocit, že jsou media k politikům nespravedlivá, a že žvásty, které čteme v novinách nebo slýcháme v TV, snad ani nepocházejí od nich, nebo jsou jen reakcí na stupidní otázky "našich" novinářů. Pokud ale uděláte dalších cca 10 rozhovorů s politiky ze všech parlamentních stran, myslím, že budu mít jasno.

    Osobně se mi ale jeví více poučné číst názory těch lidí, kteří jsou vedeni zájmem něco sdělit. V tomto "duchu" Vás též žádám (jako koncesionář BL) o pečlivější výběr osob, kterým je on-line rozhovor nabídnut. Těm, kteří mají sklony k "mlžení" (jak říkáte Vy) bych raději (když už) nabídl možnost rozhovoru přímého.

    S přátelským pozdravem
    Otakar Macák

    K tomuto problému existuje dvojí přístup: Buďto budeme politiky zvát dál, vůči čtenářům zaujmeme postoj "Co sis zvolil, to si teď vytrp" a pojmeme chat jako svého druhu obludárium, nebo politiky z online rozhovorů vyloučíme a budeme zprostředkovávat setkání s lidmi, kteří jsou schopni poutavého, nápaditého a kultivovaného projevu. Zanedlouho bude např. o školství hovořit Ondřej Hausenblas a jsem přesvědčen, že to bude neporovnatelně kvalitnější rozhovor, než snůška frází a nejapností, které předvedl ministr Zeman.

    Háček je v tom, že O. Hausenblase vyhodili pro jeho neorthodoxní názory z vysoké školy, kde přednášel, a jeho vliv na české školství je momentálně velmi malý. Mohlo by se nám tedy stát, že bychom si vytvářeli "paralelní polis": ignorovali bychom to, že v české společnosti naplno běží negativní selekce elit a kreslili si jakýsi ideální svět, který by byl, kdyby nebylo politiky - což považuji za nebezpečné snílkovství a populismus. (TP)

  • Douška. Štěpán Kotrba míní, že je potřeba politiky do chatů zvát, protože se musíme snažit "navazovat dialog s mocí". K tomu nemám, co bych dodal... (TP)

  • Jak to vidí CIA. V úterních Událostech zazněla tato čtená zpráva:
    Americká společnost Freedom House, která 60 let hodnotí stav společnosti a dodržování lidských práv ve světě, ve své výroční zprávě uvádí, že demokracie v České republice se zjevně obrátila k horšímu a že členství v NATO a úsilí o vstup do Evropské unie jsou jedinou silou, která Českou republiku tlačí k demokratickým normám. Vazbu ODS a sociální demokracie výroční zpráva Freedom House označuje za vládnoucí koalici, která se opakovaně pokusila omezit pravomoci prezidenta a národní banky. Zpráva upozorňuje na problémy s vymahatelností práva, hospodářskou kriminalitu a organizovaný zločin. Freedom House v České republice zaznamenala vládní tendence zasahovat do svobody slova a upozorňuje na napjatou situaci v České televizi a časté personální změny v ní. Výroční zpráva americké organizace uvádí, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je v rukou ODS a sociální demokracie a snaží se Českou televizi řídit.
    Zpráva je k dispozici zde a jak se dalo očekávat, přesnost interpretace fakt pokulhává. Není řeč o Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, nýbrž o sněmovní mediální komisi, není tam ani slovo o "napjaté situaci", nýbrž o tom, že "v České televizi došlo v roce 1999 (sic!) k několika vážným otřesům", a nemluví se o častých personálních změnách, ale o tom, že - údajně v onom roce 1999 - byl vyměněn ředitel a většina vyššího managementu (most other senior managers).

    Zpráva obsahuje i další "špeky", např. tvrzení, že Radio Svobodná Evropa si udrželo nejvyšší kvalitu (highest standards) i po oddělení od amerického rozpočtu. Kdopak ji asi diktoval Freedom House do pera? Jako hlavní autor je uveden Petr Vančura, významný to úd Občanského institutu (Jaromír Žegklitz, Roman Joch, Pavel Bratinka, Tomáš Ježek, Jiří Skalický). Ach tak... (TP)

  • Napsal nám Michal Semín z Občanského institutu (OI), že Petr Vančura není již půl roku zaměstnán v OI a Institut se na jeho zprávě pro Freedom House nijak nepodílel. Velmi volná je rovněž spolupráce některých dalších jmenovaných politiků. Děkujeme za upřesnění. (TP)

  • Schůzka s Janem Čulíkem se koná v pátek v 19.30 v restauraci U Jarolímků v Primátorské ulici č. 40 v Praze 8-Libni. Nevyžaduje se formální oblečení a počet účastníků není omezen. Štěpán Kotrba se schůzky zúčastní, Tomáš Pecina nikoli. Vlasta Leporská doplnila i přesný popis, jak se na místo dostat, avšak my se domníváme, že čtenáři BL jsou natolik inteligentní, že by to mohli považovat za nevhodné. (TP)

  • Prozatímní ředitel ČT Jiří Balvín a kandidát v konkursu přislíbil účast v chatu na příští čtvrtek, tj. 13. 9. 2001 od 14.00. (TP)

  • Dnes bude hostem online rozhovoru další z relativních "outsiderů" výběrového řízení, Alena Müllerová. Příští týden budou našimi hosty tři vážní kandidáti, v pondělí večer Martin Vadas, v úterý Petr Sládeček a ve čtvrtek Jiří Balvín. Rovněž bychom chtěli pozvat Jana Vávru, Petra Schönfelda, Jana Šterna a Vlastimila Ježka, ale ti účast zatím nepřislíbili. Údajnou kandidaturu Pavla Boudy a Martina Mrnky považujeme za bezpředmětnou a do online rozhovoru je proto nezveme - budou-li však mít zájem, zveřejníme jejich projekt. (TP)

  • Přehled připravovaných, probíhajících i uskutečněných chatů je zde. Otázky lze posílat do všech chatů, které ještě neskončily. Ty jsou označeny světle modrým (nebo červeným, pokud rozhovor právě probíhá) symbolem hodin. (TP)

  • Josef Žák (KOSMAS) oznamuje, že má k dispozici poslední kusy knihy J. Čulíka a T. Peciny V hlavních zprávách: televize. Objednat je lze na www.kosmas.cz. (TP)

    Milan Horálek: "Požadovat informace o nákladech pořadů je nehorázné!"

  • Co je jinde považováno za samozřejmost, je v ČR "neslušnost". Otevřenost a přístup k informacím jsou základní podmínkou fungující demokracie. Americký Bílý dům zcela běžně publikuje, jaké přesně mají jeho zaměstnanci platy, viz zde; Rada České televize ve středu usoudila, že zveřejnění platů vysokých činitelů ČT by bylo útokem na jejich soukromí! :))) Jakýsi Horálek z téže Rady se vyjádřil, že žádost Britských listů o informace o rozpočtech pořadů ČT a platech jejích vedoucích pracovníků je "neslušná"! Jaksi mu vůbec nedošlo, že Česká televize má podle zákona povinnost tyto informace poskytovat. O předminulém groteskním zasedání Rady České televize, z něhož vyplývá, že ČT je zřejmě skutečně už na šikmé ploše směrem k zániku, protože se Rada nedokáže chovat kompetentně, jsme psali zde. (JČ)

  • Nešiřte letáky, mohli byste jít do vězení. Vilém Barák oznamuje, že Státní zastupitelství pro Prahu 8 zrušilo rozhodnutí policejního orgánu o odložení jeho případu a policie ho tak dál vyšetřuje pro trestný čin podněcování podle § 164 trestního zákona. Trestného činu se měl dopustit tím, že rozšiřoval letáky upozorňující na rizika sčítání lidu, za což mu nyní hrozí až dva roky vězení. Jeho případem se intenzivně zabývají mezinárodní organizace zaměřené na ochranu lidských práv. (TP)

    Galerie Britských listů

  • Do fotogalerií jsme doplnili mnoho nových fotografií, mj. snímky, které Štěpán Kotrba pořídil ve spolupráci s Českým rozhlasem a které dokumentují jeho akci Africká odysea, narozeniny nosorožce v králodvorské ZOO, letecké záběry z východních Čech a fotografie parních lokomotiv, které nasnímal Tomáš Pecina v Lužné u Rakovníka. (TP)


  • Již několik týdnů je v provozu nové diskusní fórum BL. To je k dispozici zatím pouze pro prohlížeč Internet Explorer a pro Mozillu, na netscapové verzi se intenzivně pracuje. (TP)

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Jan Čulík na zasedání Rady ČT

    K včerejšímu zasedání Rady České televize:

    Převažují diletanti a jednání Rady chybějí procedury

    Jan Čulík

    Kvalita jednotlivých členů Rady ČT je nesmírně nevyrovnaná. Převažují diletanti a jednání nabude určité profesionality pouze tehdy, když se ke slovu dostane kompetentní menšina.

    Přerušil jsem včera svou účast na výročním zahraničním semináři pro bohemisty, který se letos převážnou měrou koná v Olomouci, a vrátil jsem se včera na půl dne do Prahy na nejnovější zasedání Rady České televize na Kavčích horách, neboť mě Tomáš Pecina přesvědčoval, že tam musím být, že je to silný kulturní zážitek, který si před odjezdem do Velké Británie nesmím nechat ujít.

    Zážitek to byl. Zároveň to snad bylo i zajímavé a svým způsobem vystřízlivující poučení o demokracii.

    Zastáváme-li názor, že si lidé mají právo vybrat jako své zástupce kohokoliv chtějí, musíme respektovat i onen princip, že i v kontrolních orgánech budou jménem obyčejných lidí zasedat tedy i obyčejní lidé. (V nynější Radě České televize ovšem zdaleka nedošlo k jmenování jejích jednotlivých členů na základě přímé vůle občanů: dobře víme, že členská struktura Rady je důsledkem kompromisu sil na české politické scéně.)

    Ukázalo se, řeknu-li to eufemisticky a zdvořile, že tedy "obyčejní lidé" v  Radě skutečně zasedají a taky se velmi silně projevuje - je to k uzoufání.

    Z jednání, které je jen velmi volně strukturované a nesmírně zdlouhavé, získává náhodný pozorovatel tak frustrující pocit, jaký asi získá člověk, když náhle ztratí zrak i sluch. Hlavním rysem atmosféry jednání je totiž "hledání slov" - snaha něco vyjádřit, jenže přítomní nevědí jak, nebo prostě o věci, o níž se zrovna mluví, nevědí nic - tak vlastně vydávají jen různé neartikulované pazvuky či banality.

    Jan Mrzena a Zdena Hůlová Usilovně se před mými zraky snažili určití jedinci pohybovat se, jednat a mluvit, komunikovat, jenže toto jejich intenzivní úsilí se míjelo účinkem. Mozkové závity členů Rady se pohybovaly pomalu, každé téma agendy se probíralo nesmírně lidově a nekompetentně a zacházelo se do prkotin. ("Co to jsou reference?" - "Platí se za posílání e-mailu?" - "Co je to normovaná stránka?" - "Platí odborářská kolektivní dohoda?") Zdálo se, že někteří přítomní prostě neumějí myslet ani mluvit, nedokáží sdělit ani jednoduchou myšlenku. Napadalo mě, jak je možné, že se tito lidé octli v dospělém věku, když musejí řešit každou banalitu (např. "co je to standardizovaná stránka formátu A4 - nebo je snad formátu A3?") pořád, znovu a znovu úplně od začátku.

    Občas bývám přítomen na schůzích různých britských podnikatelských nebo univerzitních rad či komisí: jednání je většinou podstatně brisknější a věcnější, základní procedury jsou zavedené, členové Rady se nemusejí stále znovu a znovu vracet v banalitách až k samému počátku, nemluví se dlouhé hodiny, aniž by se dospělo ke konkrétnějšímu rozhodnutí.

    Předseda Rady Mrzena se opravdu snažil jednání Rady vést energicky - přesto bylo jeho řízení schůze často procedurálně neinformované a chabé. Právě on má odpovědnost za to, aby se na zasedání nehovořilo dlouhé hodiny o banalitách.

    Z tohoto hlediska bylo skutečným martyriem zejména prvních dvě a půl hodiny jednání Rady, od 13 do cca 15.30 hodin, kdy se Rada pokusila projednávat finanční otázky týkající se České televize.

    Kostlivcem ve skříni je pravidelné navyšování televizního koncesionářského poplatku, tedy jeho indexace podle každoroční inflace tak, jak to například existuje u BBC ve Velké Británii. Český parlament ovšem kromě jednorázového zvýšení televizního poplatku v roce 1997 z 50 na 75 Kč nikdy pravidelnou indexaci televizního poplatku podle inflace neschválil a po loňské televizní rebelii je velmi nepravděpodobné, že by k něčemu takovému dal nyní souhlas.

    Jiří Balvín Prozatímní ředitel ČT Jiří Balvín a jeho finanční ředitel Oliva přednesli Radě relativně přehlednou informaci o nynějším stavu financování České televize. Z jejich projevu bylo zřejmé, že by si pravidelnou indexaci televizního poplatku velmi přáli - Rada ovšem o tom ani nezačala uvažovat - politicky je to po loňském vzbouření jistě zcela neprůchodné. Tak se alespoň Balvín rozhovořil o novém zákonném opatření, které má nyní schválit ministerstvo kultury, v jehož rámci by se zpřísnilo vybírání nynějšího poplatku. Alespoň tím, že si zasedne na neplatiče, doufá Česká televize, že zalátá ty největší mezery ve svém rozpočtu.

    Finanční situace České televize není růžová: její rozpočet ukazuje postupný propad. V prvních sedmi měsících roku 2001 byl sice rozpočet stále v plusu, a to částkou 129 milionů Kč, jenže v prvních sedmi měsících roku 2000 byl v témže období televizní rozpočet v plusu částkou 389 milionů Kč, takže tendence je zjevně sestupná. Pokud jsem slyšel dobře, koncem letošního roku má být ČT "ve finančním propadu ve výši 400 milionů Kč".

    Jiří Balvín hovořil o zásluhách České televize, která po privatizaci Barrandova "zachránila četné filmařské profese" a o tom, že Česká televize bude v budoucnu hlavně diváka bavit: "Diváci mají rádi seriály, hlavní koření České televize, a právě na jejich výrobu se soustředíme i v budoucnu." - Ano, to je do určité míry dědictví komunistického eskapismu, tradice, v níž pokračoval i Ivo Mathé, kdy se televizní divák neměl zajímat o věci kolem sebe, ale měl se bavit seriály Jaroslava Dietla. ČT chce pod Balvínovým vedením v této tradici pokračovat.

    Nejsme proti natáčení seriálů, ani celovečerních filmů (ale kvalitních!), domníváme se však, že hlavním posláním veřejnoprávní televize je poskytovat profesionální zpravodajství a publicistiku, být pro společnost "nástrojem řeči", který ji umožní orientovat se ve svých vlastních problémech i v dnešním světě.

    Jan Mrzena Za "akce mimořádného společenského významu", které musí podle zákona ČT vysílat, považuje však vedení ČT mistrovství světa ve fotbale, v hokeji a přenos olympijských her. Zase - proti tomu se nedá nic namítat, je to však skutečně všechno? Na otázku radního Presla, proč klesají náklady na dokumentaristiku a publicistiku, odpověděl Jiří Balvín, že předchozí nárůst nákladů v těchto oblastech byl "neúnosný" a rozpočty tohoto druhu pořadů budou klesat. "Některé publicistické formáty budou omezeny," řekl Balvín.

    "Musíme stanovit fixní náklady v České televizi a pak určit, kde je možno učinit úspory," konstatoval po Balvínově vystoupení předseda Rady ČT Mrzena a projevil tím další procedurální nekompetentnost. Přesně řečeno, objevila se tu znovu tendence, charakteristická pro postoje této Rady. "Oni tu Českou televizi řídí, tohle přece není výkon kontrolní funkce," poznamenal k této Mrzenově poznámce Tomáš Pecina.

    Do oblasti absurdního dramatu se posunulo jednání Rady ČT pozoruhodným extempore, když si vzal slovo radní Horálek. Abychom autenticky zprostředkovali atmosféru jednání Rady, přinášíme (kromě několika prvních vět, zapnuli jsme nahrávání totiž až po chvíli, kdy nás projev pana Horálka doslova uchvátil) projev radního Horálka pronesený na tomto místě zasedání Rady v plném znění:

    (...) Ale teď se řekne: tady nejsou peníze a já nemůžu zvýšit televizní poplatky, já nemůžu příjmy, já jsem organizace v této zemi naprosto výlučná, protože tady budeme příští rok - pět let. Za další rok máme strhnout lidi tím, že tady existujeme padesát let a před padesáti lety jsme drželi krok technologicky s pokrokem ve světě a bysme ho měli dál držet, jak to budeme dělat všechno a ty peníze nejsou, protože tady je blokáda příjmová. To je jediná organizace, která za čtyři roky v závislosti na inflaci svoji cenu produktu nezvýšila. To je stav mimořádný. Ještě nikdy nenastal a dneska čtete, kdo všecko bude zdražovat, kdo všechno automaticky indexuje inflaci do ceny svých produktů, do svých příjmů. A tady já jako ekonom naopak musím zvolat: Ne, ne a ne! Protože ty všecky hrozný představy mých kolegů z naší branže, že by to právě měla bejt kultura, která bude doplácet, zcela záměrně a schválně, že v období inflace ona že by se měla dostat do neuvěřitelné situace, já křičím, že ne. S tímto se musíme poprat a pokud v této Radě, budu-li živ, ještě budu, tak se budu prát s i těmi rozpočtáři a ekonomy, kteří prostě tak neblaze, nekulturně v tomto případě uvažují a říkám to otevřeně, přestože asi ano, jako ekonom bych měl mít stejný protinázor jako oni. Takže ne. A jak teď dál. Je jasné - když já nevím moc před třemi lety při televizním poplatku - dva roky budete přebytkový vytvoříte rezervy třetí rok budete fifty fifty a za poslední dva roky si budete protože my hnem s příjmy, vašimi, tak si to budete brát z rezerv. Ale také neumím si představit, který politik by otevřeně zavrhl, že se to takhle dělalo zejména v tomto období, které je výtečně charakterizováno. Proto také, když s nimi mluvím, v posledních dnech, tak nikdo nechce dostat v této době zrovna Českou televizi do kolen. Ale my musíme sami něco vnitřně víc dělat. Vono - Milan Horálek a ukázaly to audity, že zde není žádná černá díra, kde přijdou auditoři a najdeme tam prostě půlmiliardový věci, který poženeme k soudu. Ale dá se dělat mnohé v těch naprosto dílčích jednotlivých krocích, prostě standardizovat, normalizovat své výdaje na jednotlivé tyto a tyto. A teprve v závislosti na úspěchu této činnosti ... (nesrozumitelné). Jednu odlišnost má ta televize. To, co nešťastně prvorepublikově nazývá remunerace, to je podle zákona o mzdě, který platí, a vy víte, že před lety, přemíry, když se tedy ekonomika země dostane do této situace, tak pro ty veřejný rozpočtový příspěvkový organizace ten čtrnáctej plat už tam nejni. Je tam těch třináct. A vzpomeňte si na to, kolik bylo ústavních čunitelů, já jsem se sám taky nenazýval činitel, ale čunitel, třeba si to ovšem nějak bránil, ale je to tak. A my taky máme takovou pod nešťastným názvem prvorepublikovým remunerace pátrat, co to tam je, takže jestli chceme víc jak třináctky, tak za to musíme dát víc té kvality a prokázat větší úspory. Já vím, je to v kolektivní smlouvě, platné pro letošek, je to prostě tam zahrnuto, je to podmíněný, ty prostředky nakonec tehdy další genero - ale to všechno, co se zde dělo, se neobjeví v tom rozpočtu. A jednou v kolektivní smlouvě o tom se tady diskutovalo. Posledně co je to, není-li porušena, nelze ji změnit, jedině zase kolektivním vyjednáváním. A nicméně já vám musím říct, (...) vedení televize, že tuto obtížnou cestu vyjednávání v duchu prostě těch základních trendů a k tomu abyste byli konkurenceschopnější a vítězili, musíte svést proti lidem lhostejným, nevýkonným, a tak dále, se musí prostě rázněji zakročovat, protože dávat tyto peníze tady se tedy abych tak řekl ve vyšší než konkurenční mzdě to my všichni víme a ještě třináctej plat vy máte jeden a půl měsíčního platu tam zapsaný vzít. To vůbec nenavrhuju, ale navrhuju buďto tedy svedeme tento boj o kvalitu, která se konec konců musí potom v těch příjmech proji - projevit. Vám jako vedení, ať už je to kterákoliv osoba, vedení tady vždycky bude, a koneckonců ten základní štáb vidí, co tuto televizi vytáhne z toho, co bylo před půl rokem a jsou schopni ji táhnout dál teda bez ohledu, dále, bez ohledu, jak se bude jejich post nazývat. Toto se musí povést. Tuto obtížnou cestu získat prostě odbory, získat kdekoho, pro motivaci v zájmu té vyšší výkonnosti, protože znovu opakuji, že ty představy, že najde se černá díra a najednou uspoříme někde pět set miliard protože kdosi takhle dělal nezákonně dokonce a tak dál, tak to tu naštěstí není, ale je to taky teda i slabý, že ta cesta kupředu jde zcela jako obtížnější. Já se omlouvám, že jsem mluvil pane předsedo déle jak tři minuty, mluvil jsem vlastně pět minut, ale myslím si. Já nevím, Rada a já budu proti tomu, abychom my pak projednávali položky, poněvadž do nich nevidíme. Ale tyto základní tendence a tohle byste se měli dát dohromady a měli byste to v těch nejbližších dvou měsících bez ohledu na funkce jejich svést tento úmorný boj, já vím, jak je to úmorný, je to obtížný, poněvadž jsem sám sedával při takovým složitým jednání. O tuto věc jde, a tak, jak říkám, dobře, ani jako Horálek nebudu snadno zvedat ruku pro takhle zpracovanej rozpočet. (...) Mluvil jsem jako Horálek, ale myslím si, že to řada mých kolegyň a kolegů bude teda chtít tuto vyšší cestu náročnosti sledovat.
    Zdena Hůlová(Jiří Balvín na to reagoval krátkým nesouvislým projevem - souvisle se reagovat nedalo, protože Horálkovo extempore nemělo žádný obsah - jehož podtextovou náplní bylo: "Ano, pane radní, jsem vám plně podřízen, jste můj nadřízený, říkejte si prosím, co chcete, ať je to jakkoliv nesouvislé, vyjadřuji vám úctu.")

    Na člena Rady Zdenu Hůlovou, udělal tento projev tak velký dojem, že Horálka pověřila, aby něco vypracoval. Hned poté se ozval člen Rady Petr Kučera, že nerozumí tomu, co má Horálek vypracovat. Po delší diskusi Zdena Hůlová upřesnila, že má Horálek vypracovat návrh snižování rozpočtu ČT.

    Dalším nesmírně zdlouhavým jednáním byla ta část agendy, kde se Jiří Balvín Radě pokusil předložit návrh, aby rychle a automaticky schválila pronájem určitých nebytových prostor v Ostravě, prostor, které ČT nepotřebuje. To vyvolalo rozsáhlou diskusi, někteří radní chtěli zkontrolovat celou dokumentaci, jiní nikoliv. U některých vzniklo podezření, že se ČT snaží rychlým schválením této dokumentace prosadit nějaký partikulární zájem. Rada pak v této věci přijala řešení, které je, pokud jsem slyšel dobře, právní paskvil.

    (Podle zákona vyžaduje pronájem nemovitostí ČT předchozí souhlas Rady. Radní neporozuměli, co to znamená, a udělili místo toho souhlas předběžný; ten je ovšem k ničemu, protože za daného stavu nelze nemovitosti pronajmout a výsledek je stejný, jako kdyby o tom Rada vůbec nejednala-pozn. TP)

    Pavel Žáček Jak už jsem uvedl, první téměř tři hodiny jednání Rady ČT byly nesmírně pomalé a bolestné: komunikace probíhala s obrovskými potížemi. Nicméně, Rada se přesto, neuvěřitelně pomalu přece jen něco minimálního začala učit. Podle radního Žáčka byl onen téměř tříhodinový pochod "zahuštěným medem" užitečný: Rada totiž převzala svou funkci urychleně, v havarijní situaci, po televizní krizi, a tak si vlastně nyní svou roli definuje "až v praxi". Významné podle Žáčka bylo, že si prý Rada na základě včerejšího "jednání" konečně uvědomila, zejména po ostré diskusi o tom, že není možno v důsledku špatné finanční situace jen tak úplně zlikvidovat tzv. "remunerace" (prémie) pro zaměstnance ČT, protože by to bylo protizákonné porušení odborové kolektivní smlouvy (tuto záležitost pomohl vyjasnit radní Horálek, který se tentokrát - na rozdíl od svého předchozího, výše citovaného extempore, vyjadřoval v této věci informovaně a kupodivu tentokrát i relativně jasně - jako bývalý ministr těmto záležitostem rozumí), že nesmí televizi řídit, že ji má jen kontrolovat.

    Helena Fibingerová Jiným pochodem bazénem plným zhuštěného medu (anglický ekvivalent je "walking through treacle") byla pak diskuse o náležitostech, které Rada požaduje od kandidátů na nového generálního ředitele ČT. Zajímavé bylo, že se o tom, které tyto náležitosti vlastně musejí být nezbytné, Rada dohadovala teprve nyní, před hodnocením kandidátských přihlášek, přestože podmínky na konkurs byly už dávno zveřejněny. Rada také určila rozlepovací komisi, která bude přítomna otevírání přihlášek: na chvíli zavládl zmatek, zda bude po celou dobu rozlepování skutečně přítomna notářka, která, jak se ukázalo, má v den rozlepování přihlášek odpoledne ještě "jinou důležitou práci".

    Pozoruhodná byla v této souvislosti diskuse členů Rady ČT o definici normostrany psaného textu (kandidáti musejí předložit písemný projekt o určité délce, hovořilo se o tom, co to vlastně ta normostrana je a jestli raději Rada neměla definovat počet písmen podání - pozdě bycha honit...?).

    Asi deset minut se také hovořilo o referencích, které musejí kandidáti na ředitele ČT předložit, a zda mohou být takové reference důvěryhodné či nikoliv, zda si prostě "každý může dodat jakýkoliv papír, a tomu máme věřit"? Nejrůznější banality se stávaly podkladem pro téměř filozofickou diskusi o podstatě věcí...:) - Není dost dobře jasné, proč musejí mít všichni kandidáti na ředitele ČT už předem trvalý pobyt v České republice - snad "aby do řad kandidátů nepronikl zase nějaký cizák typu Jiřího Hodače"?

    Svatopluk Karásek Celkově vzato, jsem nabyl dojmu, že ať se stane ředitel ČT kdokoliv, opravdu, ale opravdu nebude mít lehkou práci - ani směrem dovnitř do České televize, ani směrem vůči členům Rady ČT, s nimiž se skutečně musí hovořit trpělivě o všech drobnostech jako s malými dětmi.

    Ke konci zasedání Rady došlo však přece jen k určitému zvěcnění její práce. V Radě totiž zasedají i někteří schopní lidé a v tuto chvíli agendu převzal jeden z nich. Profesionálně referoval o svém zpracování stížností z řad veřejnosti, adresovaných Radě, její člen Ladislav Miler. Pozvaný spolutvůrce nového rozhlasového a televizního Kodexu dr. Šolc kompetentně informoval o práci na tomto dokumentu.

    Posléze opět upadlo jednání Rady do zmatečnosti, neboť předseda Rady Mrzena informoval o tom, že prý hovořil s nějakým členem parlamentní mediální komise a společně se dohodli, že prý nový Kodex ČT nemá mít funkci zákona. Marnost nad marnost - tyto diskuse jsou zbytečné. V zákoně je stanoveno, že nový Kodex ČT je pracovněprávním kodexem a tedy dokumentem právní síly - to nezmění následné diskuse mezi předsedou Rady ČT s žádným jednotlivým členem parlamentu.



    Myslet o známce není totéž jako ji dát a dostat

    Ondřej Hausenblas

    Ve školství jsou zmatky v zákonech a předpisech (dáno přilepovací zákonodárnou strategií i slepičí a křiváckou strategií předchozích ministrů při vydávání vyhlášek), dále jsou nejasnosti v pojmech i v samotném myšlení lidí, kteří o vzdělávání uvažují a diskutují (dáno skutečnou složitostí problému a také mnoha tradicemi, mnoha směry, kterými se vyvíjelo myšlení o škole a vzdělanosti za posledních sto let), dále nás inhibuje (umrtvuje) otřesný nedostatek osobních zkušeností s odlišnými modely toho, jak je možné se couvat a jednat ve výuce, při řízení školy i při vedení resortu (dáno totalitně jednotným školstvím posledního sta let - nejen bolševismus, ale i tradice prusko-rakouské vojenské školy).

    Není pak divu, že se nemůžeme dohodnout ani o tom, jak říkat jednoduché věci jednoduše.

    Jednoduché je říct jednoduchý poznatek, že ministr Zeman nevyužil velké příležitosti při chatu, aby svou osobu a svou politiku, možná i stranu dobře prezentoval před skupinou hodně přemýšlivých a asi i šťouravých lidí - voličů s určitým vlivem na ostatní. Pan Kotrba to ve své analýze chatu řekl.

    Jednoduché by bylo říct, že spousta neúspěchů v strategii dnešního ministerstva pramení v rovnostářském pochopení práce učitelů - žádná snaha platit víc těm, kdo lépe pracují, zatím neprošla, a nedivím se ani, odborářští vůdci by ji nepovolili, když mají vliv na MŠMT, protože by ubylo jejich voličů právě mezi těmi, kdo by kvůli chabé práci dostávali málo peněz. Zjednodušující je říct, že se chystá nový platový řád, a neříct jasně, že víc peněz v něm bude učitel dostávat jen za "vyšší" typy činností - jako zástupce, jako knihovník (?), jako ředitel, inspektor... Tedy víc dostane ten, kdo méně učí! Ne kdo lépe učí...

    Ale na mnoho otázek se jednoduše odpovídat nedá, protože myšlení i věc sama je moc složité. Tam pak je třeba hmatat po podstatách jevů, a nemlžit řečičkami kolem. Například dotaz o slovním hodnocení a odpověď na něj - Podstatou věci není, zda děti dostávají ke své práci ve škole známky (číslice), nebo napsané věty, či nějaké tabulky s vepsanými slovy, body, zvířátky atp. (Všimněte si, že jsem napsal ke své práci, a nikoli za svou práci - to je ta rozmanitost v pohledech, která většině učitelů u nás opravdu uniká.)

    Podstatou sporů o hodnocení je, zda zpráva, kterou žákovi takové vyhodnocení jeho práce podává, je pro něj

    a) srozumitelná, tedy zda žák 1., 2. 7. 9. 13. třídy po přečtení ví, co se mu to tady sděluje, ale zároveň:

    b) přínosná, tedy jestli se žák v jakémkoliv věku (!) přečtením zprávy opravdu dobře dozvídá, co by tedy měl dělat, aby se zlepšil, a zda se taky dozvídá, že to, jaké volil způsoby učení, mělo pro jeho pochopení látky i pro vývoj jeho osobnosti takový přínos, který uznává i učitel a škola.

    Srozumitelná a přínosná není známka, když dítěti říká "Z celé třídy jsi tu práci udělala nejlíp/nejhůř/celkem průměrně". Čím je moje práce tak vynikající, mizerná, průměrná? A co je mi do toho, jak pracují druzí? Já přece chci pracovat na sobě a pro sebe (ne pro svůj "zisk", ale pro svůj vývoj ke své budoucí prosperitě...), a potřebuju se dozvědět, kde a proč mi něco nejde a jak to udělat, aby se mi to podařilo líp. Kdyby mi známka na vysvědčení říkala: Jdi se podívat, jak na to šel Karlík, zeptej se ho, co mu bránilo v učení a jak to překonal..., pak by to byla dobrá zpráva využívající učitelova srovnávání dětí! Ale říkat dětem "zase jsi nejblbější, nejchytřejší, nic moc zvláštního, ty nudo průměrná"?

    Co se asi o své práci za půl roku dozvídá žák, který dostal "2"? Co se dozvídá žák zkoušený před tabulí, který dostal "3"? Mnozí učitelé ovšem žákovi říkají: "Dávám ti tři, protože jsi nevěděl všechna data, zapomněl jsi promluvit o tom, proč se to a to stalo nebo děje, a navíc drmolíš tak, že tě ostatní nemohou slyšet a nic se od tebe nenaučí." (Ovšem to platí i o mnoha učitelích).

    Problém je, že tohle "za co ti známku dávám", je příliš často různé výkon od výkonu, žák od žáka! A my přece chceme hlavně to, aby naše děti ve škole poznaly, jak se pozná dobře provedená práce, co to znamená dobrý referát o významu velkého počtu nohou u stonožky nebo esej o estetickém působení Nerudovy básničky atd.

    Dr. Nováčková uvádívá příklad: Kdo z vás by chtěl letět letadlem opraveným "na dvojku"? Jsou pracovní výkony, kde chceme a musíme vědět, jak to vypadá, když to je hotové a správné. Tak by se dala známkovat spolehlivá letadla, ale smysl má jen stupeň 1 neboli "splněno".

    Ale spousta činností ve škole nemá za cíl vyrobit funkční a spolehlivé letadlo. Jsou to práce tréninkové, už s ohledem na věk dětí. Přesto však i tyhle činnosti přece směřují k tomu, aby si děti zvykly, že vždy musíme vědět, o co usilujeme, jak bude vypadat dobrý výrobek, dobrý výkon.

    Kvůli tomu, abychom se jako děti učili jednat v životě k věci a s rozumem, musíme tedy při své školní "tréninkové" práci jednak vědět, jak vypadá "jednička" té hotové věci, toho výrobku, anebo toho jasného a srozumitelného výkladu, kterým se vysvětluje, proč se Měsíc na nebi mění od koule v srpek a v nic, nebo jednička toho způsobu ohleduplného chování k druhým, který každý musí projevovat, když chce diskutovat, atp. Jenže to číslo samo nic neříká: důležité je, aby všichni občané věděli, jaké kvality má výrobek, anebo třeba politická řeč, když jsou v dostatečné kvalitě, tedy v té nejlepší možné. Jináč si hrajeme na víru: že automobily značky Huňady mají v reklamě napsanou "jedničku"? Tak si je honem běžte koupit (vy pitomečkové, kteří se tak rádi nechají vodit za nos od nás obchodníků a politiků...)!

    Jiná je situace při té zprávě o tom, jak dobře se trénuju jako student či žáček. Tam mají smysl stupnice, protože učící se člověk postupuje od horšího zvládnutí k lepšímu. A tak bych viděl radši stupnice s  větším rozsahem než třeba jen pětibodovým, a ještě radši takové, které rovnou říkají, v čem spočívá ta kvalita: Když někdo umí správně napsat žádost, tak není "za jedna", ale je to "s čitelnými písmeny a slušným rozvržením na listu papíru, s větami ucelenými a navazujícími jedna na druhou, s výstižnými a přesnými slovy, podle čehož se čtenář žádosti hned zorientuje v tom, oč je žádán, a čitelným podpisem a adresou žadatele" atd., popř. s náležitými úředními údaji, jako s číslem jednacím ap.

    Nevěřte učiteli, který tvrdí "Ale právě tohle moji žáci vědí, když jim dávám za dvě, za čtyři atd." Uvěřte, až uvidíte víc: jak to chodí v jeho třídě, co říkají děti, co visí na stěnách - vůbec, kdo přinesl do třídy tyhle požadavky, právě tyhle kvality dobré žádosti? Sám pan učitel? Ani ho nenapadlo, že by je měl "objevit" spolu s dětmi? Pak se nemůžeme divit, že jim děti nevěří a nedbají o ně.

    Je to ovšem moc dlouhé a složité na to, aby se odpovídalo v chatu na internetu.

    Ale nemuselo se stát, aby odpověď sdělovala, že slovně se u nás může, když podstata problému je mj. v něčem jiném: Při současné tradici a při drogové závislosti rodičů i většiny učitelů a zejména středních škol na číselné známce nemohou vedle slovních zpráv být používány známky, protože známky zničí pozitivní účinek na přemýšlení dětí a rodičů: nečtou prostě slovní zprávy, když si po zvyku mohou přečíst "je to trojkař" a zastrčit dítě i s jeho snahou a vzrušením z učení do šuplete.

    Ve školách snad (!) nikdo nebrání učiteli, aby slovně dětem říkal a psal zprávy, pokud ovšem na napíšou na známku čtyřikrát ročně písemku a jsou vyzkoušeni dvakrát za čtvrtletí, taky na známku.

    Jen do třetí třídy může být slovní hodnocení výlučné, bez čísel, ale mnohde si sami rodiče vymohli, že budou mít známky, aby mohli své děti srovnávat se svými omezenými představami a omezenými sousedkami.

    Je hodně možností, jak si problematiku hodnocení objasnit, ale to se musí tomu věnovat hodně času, a nikoli vykládat, ale vynalézat to. Děláme to v kursech.


    Konec podnikání podle CIA: Železný a mezinárodní arbitráž

    Ohrožuje činnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání demokracii ? ... anebo Rada (RRTV) neporušuje legislativu našeho státu a chová se zákonně (či dokonce předvídavě)?

    Jan Bohuslav Akláb

    Včerejší podvečer přinesl ve zpravodajských pořadech v rychlém sledu a nečekané dramaturgické dynamice dva naprosto zásadní a rozdílné pohledy na hodnocení činnosti tzv. "velké rady" tj. Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen RRTV…).

    Postavení, úkoly a pravomoci atd. související s RRTV byly po roce 1989 stanoveny postupně několika právními předpisy, které (jak je konečně "dobrým zvykem" našich zákonodárců…) byly i zároveň postupně novelizovány.

    Poznámka:
    to nejpodstatnější dnes najde zvídavý čtenář v zákonu č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který dokonce některé dříve přijímané zákony zrušil….
    (Tak například zrušil i zákon č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, dále Statut Rady pro rozhlasové a televizní vysílání atd.)

    Jak postupoval čas, tak postupovaly i změny kolem RRTV. Měnili se její, "sněmovnou" parlamentu, volení členové (včetně předsedů), měnili se i zaměstnanci Úřadu Rady, který je přes 30 a to včetně vedoucího úřadu… .

    Ne vždy pracovala RRTV v kompletním, zákonem stanoveném 13-ti členném počtu. Někdy chybělo několik hlasů ke zvolení člena RRTV ve Sněmovně, někdy se z Rady odcházelo s větším či menším bouchnutím do stolu ( anebo spíše "mediálním prásknutím"dveřmi…) - což se po čase ukázalo být rezignací na funkci.

    Televizní divák zná důvěrně, nejméně po dobu 2-3 let, vstupní branku do budovy RRTV, kam z nemalých limuzín vystupovali nemálo vlivní a více či méně důležití ředitelé (a mnohdy i majitelé…) různých televizí a rozhlasových stanic. Pravda Ti "rozhlasoví" byli na obrazovkách TV zpravodajství méně často…!

    V televizních pořadech publicistických, zpravodajských a někdy i populárně zábavných (jak tak asi hudebně odvážnému kolegovi mnozí záviděli…) se za uplynulých deset let střídaly tváře členů RRTV - tu nám laikům vysvětlovali v besedách s předními politiky význam mediálního zákona po nedělním obědě, tu nám s vážně zachmuřenou tváří neúplatných radních tajuplně sdělovali, že nečekaně dostali propisku a kalendář !

    Je možná škoda, že někteří členové RRTV jsou již veřejností téměř zapomenuti…, i když to zřejmě bude tím, že strany, které je kdysi do Rady navrhovaly, bojují mezi 0,25 až 0,27 % volebních preferencí a jejich název se začíná více často objevovat jako pomůcka při luštění křížovky nebo soutěžní otázka v "Milionáři"… ! Jiní členové Rady se stali mezitím členy jiných "rad moudrých", například po letošním, neobvykle horkém "mediálním" lednu Rady ČT… .

    Jedno je ale jisté - největší zkouškou dosavadní činnosti RRTV se měl stát právě včerejšek.

    Arbitrážní soud v Londýně, který v průběhu několika týdnů vyslechl mnoho svědků ( a to i ze stále zmiňované RRTV - bývalé či dnešní…) měl přijmout rozhodnutí, které se k činnosti RRTV bezprostředně vztahuje.

    A také přijal ! Rozhodnutí bylo zasvěcencům známo "de facto" již 3. září 2001, ale zpravodajské relace o něm informovaly teprve o den později. O to větší překvapení čekalo televizního diváka včera, a čtenáře některých deníků dnes, když se dozvěděl, že RRTV je v rukou ODS a ČSSD a ohrožuje demokracii v ČR tím, že se pokouší řídit Českou televizi.

    Údajně "řízení" moderátoři veřejnoprávní televize Klepetko a  Toušlová se tak (se zcela vážnou tváří - aby nebylo vidět, že jsou řízeni…!) v  hlavní zpravodajské relaci podělili s diváky o jednu z nejdůležitějších informací, která byla vybrána ze zajisté mnohem rozsáhlejší zprávy americké organizace Freedom House o stavu demokracie v ČR.

    Aby všichni pochopili vážnost situace uvedli moderátoři informaci tím, že tato americká organizace hodnotí stav společností a dodržování lidských práv ve světě již 60 let (!). Jaké jsou asi zprávy této organizace z  let II. světové války ? A také mě moc mrzí, že se ke mně zpráva této organizace nedostala v roce 1968 - třeba bych byl pak v "totáči" mnohem statečnější.

    Doslova kouzelné je, že dnešní deníky (např. Metro nebo Plzeňský deník…) snad chtěly ještě více ilustrovat, jak detailně tato organizace zná české prostředí, a tak (domnívám se, že iniciativně…) citují zřejmě jiný odstavec zprávy Freedom House, kde upřesňují, že jde o Klausovu ODS a Zemanovu ČSSD, které že se to snaží řídit Českou televizi. To snad aby si čtenář náhodou omylem "nedosadil" jiné leadry, i když já sám si například myslím, že ČSSD by měl dnes řídit Vladimír Špidla, ale třeba se pletu!

    A tak mě docela mrzí, že stanovisko autoritativní mezinárodní právní instituce, které rozhodlo o  správnosti postupu a rozhodování RRTV, a jejích členů, v nelehkých časech majetkových a licenčních nejasností, především kolem soukromých televizních stanic v ČR bylo zřejmě zcela úmyslně "přebito" informací, která mohla mít svůj význam pouze ve chvíli, když by arbitráž v Londýně rozhodla obráceně.

    To by pak mohla skutečně nastat mela, a mohli jsme se zase setkat "u koně" s řadou oblíbených umělců a zkusit si reparát "Děkujeme odejděte!" a po Radě ČT "kácením" další mediální Rady, která zůstala v lednu letošního roku tak trochu stranou pozornosti.


    Pro lepší ilustraci a dokladování výše napsaného, uvádím přesné citáce.

    Negativně o RRTV

    Pozitivně o RRTV

    Zdroj: Televize ČT 1 - 04.09.2001
    relace: Události
    název: Freedom House kritizuje ČR, moderátoři: Bohumil Klepetko, Iveta Toušlová

    Americká společnost Freedom House, která 60 let hodnotí stav společností a dodržování lidských práv ve světě, ve své výroční zprávě uvádí mimo jiné, že: Freedom House zaznamenala v ČR vládní tendence zasahovat do svobody slova a upozorňuje na napjatou situaci v České televizi a časté personální změny v ní. Uvádí, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je v rukou ODS a ČSSD a snaží se Českou televizi řídit.


    Zdroj: Plzeňský deník - 05.09.2001, název článku: Freedom House: Demokracie v ČR se obrátila k horšímu, str.:05

    Mimo j.:
    Americká organizace Freedom House v České republice podotýká, že Rada pro televizní a rozhlasové vysílání je v rukou Klausovy ODS a  Zemanovy ČSSD a zdá se, že se pokouší televizi řídit.


    Zdroj: Metro - 05.09.2001
    název: FH: Demokracie v ČR se obrátila k horšímu
    autor: ČTK, str.: 03

    Mimo j.:
    Organizace Freedom House podotýká, že Rada pro televizní a rozhlasové vysílání je v rukou Klausovy ODS a Zemanovy ČSSD a  zdá se, že se pokouší televizi řídit. Období tzv. vánoční krize v ČT zpráva s ohledem na říjnovou uzávěrku neanalyzuje.

    Zdroj: ČIA zpravodajství- 04.09.2001 20:03 hod.
    název: Spor Lauder vs. ČR skončil prohrou amerického podnikatele
    Autor:-my-

    "Rozhodčí tribunál shledal, že Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) v době po vydání licence společnosti CET 21 neučinila nic, co by porušovalo Dohodu o ochraně investic uzavřenou mezi Českou republikou a Spojenými státy. Tvrzení vznesená vůči RRTV byla rozhodci zamítnuta jako neurčitá a  neopodstatněná," uvádí se ve stanovisku poskytnutém ministerstvem. Podle tohoto vyjádření byla tvrzení vznesená vůči RRTV rozhodci zamítnuta jako neurčitá a neopodstatněná. Ve věci hlavního bodu žaloby, podle nějž RRTV jednala svévolným a diskriminujícím způsobem, když v roce 1996 zahájila proti ČNTS správní řízení, má rozhodčí tribunál za to, že existuje dostatek důkazů o tom, že si RRTV myslela nebo mohla myslet, že ČNTS porušuje zákon o rozhlasovém a televizním vysílání.


    Závěrečná poznámka 1

    Někdy má "paměť v našem státu opravdu krátké nohy".

    Proč teď nevystupují Ti politici, kteří slibovali svému státu jasnou arbitrážní porážku a do slova a do písmene rozpočítávali na hlavu všech obyvatel kolik bude každého z daňových poplatníků londýnský výsledek stát přesně korun ?

    Skutek utek'! Nyní raději mlčí.

    Závěrečná poznámka 2

    Je špatné zapomínat, že RRTV je tvořena zástupci všech parlamentních stran, včetně KSČM (za tuto stranu byl v několika pokusech nakonec zvolen nezávislý kandidát a mediální expert Doc. Mgr. Ing. Daniel Novák, Csc. …)

    Závěrečná poznámka 3

    Po mimořádných volbách v r. 1998 mě někdy také zamrzel smluvně opoziční vztah dvou nejsilnějších parlamentních stran.

    Dlouho jsem se smiřoval s tím, že jde o příspěvek stabilitě našeho politického prostředí, které po "sarajevském atentátu" vypadalo spíše na  stále častější mimořádné volby, střídané "jmenovanými úřednickými vládami" než na ekonomické oživení.

    Jestliže ale ČSSD a ODS volilo v parlamentních volbách roku 1998 téměř 60 % voličů (pochopitelně z počtu těch, kteří se zúčastnili voleb…) pak o to více ve střehu jsem byl ve chvíli, kdy některá média ( a veřejnoprávní rozhlas i TV mezi ně bohužel patří!…) začala těchto 60% voličů označovat za pomýlené, a  permanentně vyzdvihovala správnost rozhodnutí oněch 15-20%, kteří volili US a  KDU-ČSL. (Voliče KSČM jsem taktně odečetl, na ně nebere ohled ani "hlava státu").

    Tato masáž, jak ukázala včerejší zpravodajská relace ČT 1, trvá prakticky dodnes…


    Pár poznámek k interpretaci kvantové fyziky a diskuzi E. Haičman, Petříček, V. Pinkava

    Vladimír Wagner

    Znovu se zde rozhořela diskuze, která se týká poznávání. Rozproudila se kolem příspěvku Eugena Haičmana. Shrnutí odkázů na její jednotlivé části je v příspěvku V. Pinkavy. Příspěvek pana Haičmana byl postaven dvou základních tezích:

    První je, že druhá věta termodynamická (tedy fyzika, která považuje tento fyzikální zákona za spolehlivě experimentálně prokázaný) popírá teori vzniku a vývoje vesmíru a vzniku života z neživé přírody:

    "Dám-li do krabice všechny součástky, které jsou potřebné k činnosti rozhlasového přijímače, a tou krabicí začnu třást v přesvědčení, že vznikne rozhlasový přijímač, budu nejspíše umístěn v psychiatrické léčebně. Naprosto stejný nesmysl nás však učili na školách a tvrdili nám přitom, že jde vědecký poznatek. Jde mi o tzv. vznik živého z neživého či o vznik vesmíru vůbec. I když použiji časový úsek deset až dvacet miliard let, tedy dobu trvání vesmíru, pořád jde o stejný nesmysl, který je v rozporu s druhou větou termodynamickou."

    a druhá pak, že kvantová fyzika (experimentálně zase velice dobře prokázaná) dokonce vylučuje existenci jakékoliv objektivní reality nezávislé na vědomí pozorovatele:

    "V našich podmínkách, kdy vzdělávací systém ovládala komunistická ideologie, byl výsledek mimořádně obludný. Stávající "vzdělanec" je mnohem spíše fachidiotem, který možná rozumí své profesi, pokud nejde o humanitní oblast, ale pokud jde o komplexní přehled, o schopnost získávat a vyhodnocovat informace, je naprosto negramotný. Samozřejmě, pokud nestuduje a nepracuje na sobě sám. Nemyslím si, ale že situace na Západě je o mnoho lepší. Stávající "vědecko-racionalistický" světonázor bohužel pořád terorizuje většinu univerzit. Naše vědění je neustále v zajetí karteziánského předsudku objektivity. Paradoxně jediná věda, která se dokázala takového vidění dokonale zbavit, je fyzika. Není objektivní skutečnosti, která existuje nezávisle na vědomí pozorovatele. Toto je poznatek kvantové fyziky nikoliv subjektivní idealizmus."

    Na základě těchto jeho předpokladů vyvozuje, že výuka vědecké metody poznavání je nevhodná. Naopak je škodlivá: "Jeden z nejtěžších vnitřních zápasů, který jsem musel v životě bojovat, byl zápas s nesmysly, které mi do hlavy natloukli ve škole a jejich likvidace. Věřte mi, že to bylo chvílemi i bolestivé."

    První téze byla panem Petříčkem v jeho odpovědi E. Haičmanovi a V. Pinkavovi dostatečně rozebrána včetně citací druhé věty termodynamické, takže bych si dovolil jen shrnout. Druhá věta termodynamická se týká uzavřených systémů a systémům neuzavřeným, do kterých je dodávána energie, nezabraňuje zvyšit svoji entropii. Takže druhá věta termodynamická nevylučuje ani vznik planetární soustavy s protoplanetárního oblaku, ani existenci živých organismů či obyčejné ledničky a ani vznik živých organismů z neživé hmoty či vznik a vývoj vesmíru. To, na co se pan E. Haničan odvolává, se opravdu týká počtu pravděpodobnosti a ne druhé věty termodynamické jak už zdůraznil pan Petříček. Ovšem ani počet pravděpodobnosti neomezuje možnost vzniku života z neživé hmoty. Žádná z teorií, které se snaží popsat takový proces, nepředpokládá čistě náhodné procesy, ale procesy podřizující se fyzikálním a chemickým zákonistem. Kdybychom náhodně třepali molekulami vody, je pravděpodobnost vzniku nádherné sněhové vločky malá. Avšak za určitých podmínek je takový vznik zákonitý a lze ho očekávat téměř stoprocentně. Probíhá rozsáhlá diskuze, jaká je pravděpodobnost vzniku života, jak konkrétně mohl vzniknout a stále zde existují obrovské nejasnosti a široké pole pro zkoumání. Ovšem tvrzení, že druhá věta termodynamická popírá možnost vzniku života z neživé hmoty je nesmysl a nepochopení této fyzikální zákonitosti...

    Druhá teze se dotýká interpretace kvantové fyziky. Procesy v mikrosvětě jsou natolik vzdálené běžné lidské zkušenosti, že představit si chování velmi malých částic a jejich interakci s makroskopickým objektem popsané kvantovou fyzikou je velmi náročné. Ačkoliv je tedy pravděpodobnostní chování kvantových objektů nesporné a široce experimentálně prokázané a výsledky pozorování jsou na pravděpodobnostní úrovni velmi přesně předpovidatelné a měřitelné (některé kvantové veličiny patří vůbec k nejpřesněji předpovězeným a měřeným veličinám), tak interpretace tohoto chování je nejednotná a rozporná. Už z povahy věci je možno pravidla a výsledky kvantové fyziky prezentovat širší veřejnosti v analogiích, jejichž platnost je pochopitelně omezená. A navíc jsou některé pojmy špatně interpretovány. V pojetí kvantové fyziky je pojem pozorování velmi obecný (jedná se o interakci mikro a makroobjektu) a nemusí mít žádnou souvislost s "vědomím". Faktem prokázaným kvantovou fyzikou je, že jednotlivý konkrétní mikroobjekt se při pozorování v různém experimentu může jevit různě (můžeme určit jen některé jeho vlastnosti) a teprve konkrétní akt pozorování (interakce s makroskopickým systémem) určuje, jak se projeví. Ovšem, to nijak nepodporuje interpretaci, kterou nabízí pan Haičman. Žádná z klasických interpretací kvantové fyziky na které odkazuje pan Pinkava (klasická kodaňská, Bohmova či Everettova) nehovoří proti existenci objektivní reality mimo vědomí konkrétního pozorovatele. Všechny tyto interpretace vedou ke stejné kvantové mechanice.V jím uváděném referátu A. Zeilingera je doporučována jistá preference kodaňské interpretace, kterou preferuje i většina "praktikujících" fyziků. Ovšem opět musím zdůraznit, že instrumentem zachycujícím jev se míní makroskopický objekt obecně. A neukazuje to na žádnou spojitost s lidským vědomím. A tedy i druhá téze E Haičmana je šlápnutím vedle.

    V kvantové fyzice, její interpretaci, vztahu nelokálnosti kvantové fyziky a lokálnosti teorie relativity (klasické fyziky) je velká řada velmi zajimavých a dosud nevyřešených problémů. Z kvantovou fyzikou sice pracuji, ale nejsem odborník v těchto oblastech. Proto si netroufám psát o tomto tématu šířeji. Pro zájemce bych proto doporučil několik populárních knih vyšlých nedávno v českém překladu a dotýkajících se i této problematiky: Timothy Ferris: Zpráva o stavu vesmíru, Paul Davies: O čase, Brean Greenea: Elegantní vesmír a další.

    V daném případě se tak ukazuje, že E. Haičman celým svým příspěvkem popírá to, co se v něm snaží prokázat. Možná, kdyby se mu nepodařilo úspěšně vyrazit ze svojí hlavy základní znalosti o termodynamice, nepobouřil by svojí nesmyslnou tézí pana Petříka. Pokud by vycházel při cestě k "celostnímu" popisu (k jednotné teorii) s hluboké znalosti jednotlivostí získané i na školách, jak je tomu i u fyziků, které zmiňuje V. Pinkava, nemusel by psát věci, které jsou evidentně v rozporu se skutečností a debata se mohla týkat opravu reálných a a podle mého názoru daleko zajimavějších problémů intrérpretace kvantové reality a jejího dopadu na poznání vzniku a vývoje našeho světa.

    Vladimír Wagner


    Poukazujme na chyby, ale nebojme se i chválit, je-li důvod!

    Daniela Pilařová

    Jako mnoho jiných jsem i já (zcela nedobrovolně) strávila skoro týden v nemocnici. Konkrétně na gynekologicko-porodnickém oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě, na odloučeném pracovišti v Ostravě-Zábřehu.

    Kolem ostravské fakultní nemocnice se točí řada sporů, problémů a mediálních kauz. Vím to. Přesto jsem do ní nastoupila, když jsem se rozhodovala, ve které z několika ostravských nemocnic se nechám ošetřovat. Rozhodla jsem se tak pro dobrou pověst tohoto pracoviště. A musím říct, že jsem se rozhodla správně ...

    Chci tímto moc a moc poděkovat personálu tohoto pracoviště, a to hned z několika důvodů:

    • jedná se o odloučené pracoviště, které se nachází v naprosto nevyhovujících prostorách a které teprve čeká na přestěhování do supermoderní budovy komplexu fakultní nemocnice. Přesto

    • je zde maximálně pozorný a schopný personál, ze kterého jsem nejvíce ocenila

    • tým doktorů kolem MUDr. Mladěnky a zejména MUDr. Gráfa

    • a pak také 3 tamní sestřičky, z nichž ovšem znám jméno jen jedné z nich: Evičky Poláškové. Její dvě kolegyňky - jedna s tmavými černými vlasy, jež nosí v culíku, a druhá - dlouhovlasá blondýna - proto zůstanou v tomto poděkování anonymní, ač jsem si jistá, že všichni "znalí" budou vědět, o koho jde.

    Zmínění lékaři a sestry dokázali být i v případech, kdy měli opravdu naspěch, maximálně ohleduplní a pozorní a bylo znát, že pacientky rozhodně neberou jako nezbytnou přítěž svého povolání. Když mi (a nejen mně) opravdu nebylo psychicky dobře, přišly sestřičky a dokázaly vyslechnout a pokusit se pomoci. Díky nim vládla na oddělení pohoda a i mnoho neradostných okamžiků bylo lépe zvládnutelných ...

    Díky, vážení a vážené. Nejen za sebe, ale za všechny ženy, které k vám přicházejí s problémem a které jsou v takovém okamžiku křehčí než porcelánový talířek. Pomáháte jim jejich často neradostnou diagnózu zvládnout co nejlépe ...

    Daniela Pilařová

    P. S. A jeden nelichotivý vzkaz pro majitelku občerstvení v 1. patře: Že vám není stydno prodávat nemocným ženám, případně ženám před porodem nebo po něm kupříkladu slazenou Mattoni za 22,- Kč ...!

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|