čtvrtek 2. dubna

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • Přehled aktuálních zpráv z České republiky: ČR: Návrhy volební reformy od US a ČSSD:
  • Změna volebního systému problém neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • Changing Rules Won't Eliminate the Problem (Andrew Stroehlein) Velká Británie:
  • Kontroverze týkající se Tonyho Blaira a Ruperta Murdocha se prohlubuje
  • Alastair Campbell - Blairův ctnostný násilník (Independent) PROJEKT IVANA KYTKY, NOVÉHO ŠÉFA ZPRAVODAJSTVÍ ČT, PRO RESTRUKTURALIZACI ZPRAVODAJSTVÍ ČESKÉ TELEVIZE:
  • Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění
  • Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu
  • PŘÍLOHA: Princip nestrannosti ve zpravodajství podle BBC Sdělovací prostředky a ČSSD:
  • Ještě jednou k pořadu Nadoraz a bamberské aféře sociální demokracie (Martin Vadas, JČ, Ivan Kytka)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

    Co je nového v České republice

  • ODS za loňský rok dostala peněžní dary ve výši 25,7 miliónu korun. ODA přes 16,8 miliónu korun, KDU-ČSL 266 tisíc korun. Sociální demokraté dostali 599 tisíc Kč, republikáni dva tisíce korun, a komunisté nedostali nic.

  • Fondu národního majetku se asi nepodaří získat zpět ztracenou majoritu v OKD. Akcie měst a obcí, které chce nakoupit, totiž kupuje ne příliš známá firma Eurobrokers. Má jich už asi třetinu, což by znamenalo, že FNM již nemá šanci získat v dolech většinový podíl.

  • Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) a Česká lékařská komora (ČLK) se shodly na principech financování zdravotní péče. Společně požadují, aby stát zvýšil platby za děti a důchodce, takže by vyměřovacím základem pro výpočet pojistného nebylo dosavadních 80 procent minimální mzdy, ale její plná výše. Zdravotnictví by tak získalo navíc ročně kolem čtyř miliard korun. Za to VZP a ČLK nabízejí přijetí regulací, které umožní prostředky účelně využít. Pokud se dohoda uplatní, mohla by se cenová jednání konat jednou za rok, protože by se na něm už jen upravovaly ceny podle inflace.

  • Předseda Odborové sdružení železničářů Jaromír Dušek chce jednat s Tošovským o situaci na železnici. Varuje, že vyčerpalo všechny možnosti vyjednávání s Českými drahami, ministerstvem dopravy. Vedení odborů zmocnilo odborové předáky k vyhlášení stávky, nebude-li zastavena dílčí privatizace na dráze. Posledním termínem, dokdy by měly železniční odbory jednat, je 30.duben. Přestože pronájmy regionálních tratí a provozů běžné údržby mění pracovněprávní vztahy značného množství zaměstnanců, vedení drah odbory obchází a tato rozhodnutí s nimi neprojednává, jak to ukládá zákon a kolektivní smlouva, konstatují odboroví předáci.

  • Nucený správce zkrachované Agrobanky smí podle rozhodnutí Bankovní rady ČNB prodat zdravou část této páté největší české banky finanční divizi amerického koncernu General Electric (GE). GE v ČR založí novou banku se základním jměním minimálně půl miliardy korun, která převezme klienty Agrobanky, její zbylá část přijde o bankovní licenci a skončí v likvidaci.

  • Vláda nabídla horníkům záruky zaměstnanosti oplátkou za ukončení stávkové pohotovosti, nebudou-li bránit privatizaci tří severočeských těžebních společností. Hornické odbory nemají námitky proti privatizaci, ale prosadily, aby součástí výběrového řízení byly podmínky pro parametry těžby včetně podmínek ekologických, sociálních a  úrovně zaměstnanosti.

  • Podle průzkumu agentury Solfres-Factum měli sociální demokraté v druhé polovině března volební podporu 25,8 procent, prefernce jim od začátku března poklesly o půl procenta. Unii svobody, stouply preference z  11,7 na 12,4 procenta, ODS stouply na 11 procent z 9,6 procent. KSČM podporuje 8,7 procenta občanů, SPR-RSČ 7,2 procenta a KDU-ČSL 6,7 procenta obyvatel.Poprvé by se do sněmovny dostala strana Důchodců za životní jistoty, jejíž volební preference od počátku března vzrostly z 4,6 na 5,7 procenta. ODA poklesly preference z 2,1 na 1,5 procenta. Stranu zelených by volilo 2,5 procenta a DEU 1,9 procent.

  • První rozhlasová s. r. o., která chce vytvořit celoplošnou stanici Radio Plus, předložila v úterý 31. března 1998 Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání projekt do správního řízení o udělení licence pro celoplošné rozhlasové vysílání.Sdružilo se sedm regionálních rozhlasových stanic - Rádio Černá Hora Trutnov, Rádio Faktor České Budějovice, Rádio FM Plus Plzeň, Rádio Orion Ostrava, Rádio Dragon Karlovy Vary, Rádio Krokodýl Brno a Radio Zlín. Radio Plus se chce orientovat na posluchačskou skupinu 25 - 59 let.


  • Upozornění: Informace o tom, jak bylo (pochybně) zprivatizováno Rudé právo a Mladá fronta (viz pořad ČT Nadoraz). Podrobnosti k této problematice, kterou nejprve otevřely Britské listy, jsou tyto: článek Jiřího Vančury z dvojměsíčníku Listy, materiál na české stránce Jana Čulíka na Glasgow Universitytranskript pořadu Netopýr České televize (Co není v novinách), který se vysílal v ČT 2 dne 9.září 1997. K privatizaci Mladé fronty se v BL také vyjádřil v tomto článku Milan Šmíd.

    Výběr textů z posledních dní:

  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Referendum se smí konat v Londýně, nikoliv v Praze
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Kam spěje vývoj (Jiří Jírovec)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • České školství je na tom ještě hůř, než píší Britské listy! (Rudolf Joska)
  • Zdravotnictví: ODS se točí na obrtlíku (Jindřich Ginter)
  • Poučení z Le Pena pro Českou republiku (Andrew Stroehlein)
  • Čeští občané reagují ideologicky a stereotypně! (jména autora i jeho adresa jsou známy)
  • Zeman si zvolil nepřítele a sjednotil proti sobě pravici (Andrew Stroehlein)
  • Skandál kolem ČSSD ukazuje na její nestabilitu (Jindřich Ginter)
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • Zatraceně! Vono se dneska debatuje o NATO? (International Herald Tribune, 20.3.1998)
  • Malé strany nemají v ČR přístup do médií (DEU)
  • Prahu navštívil z Německa skutečný demokrat (Andrew Stroehlein)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • České školství je finančně v krizi (Jindřich Ginter)
  • "Zvýšení" platů učitelů je ve skutečnosti jejich snížením (Fiona a Andrew Stroehleinovi)
  • Jiří Pehe znovu kárá český národ (Andrew Stroehlein)
  • K českým volbám z kanadské perspektivy: Moje žrádýlko (Jiří Jírovec)
  • Škrtání dotací Evropské unie: ČR v roce 2015 (Andrew Stroehlein)
  • 28 procent lidí si myslí, že to za komunismu bylo lepší: Tento frustrující průzkum veřejného mínění: Je to za dlouhou dobu nejlepší zpráva! (Andrew Stroehlein)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • ODS si vybudovala pevné lokální struktury, a proto asi přežije (Andrew Stroehlein)
  • Západoevropští zemědělci se obávají zničení v důsledku rozšiřování EU (Sunday Times)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Německý stavební projekt ve Velké Hleďsebi: Ukaž mi peníze (Jiří Jírovec)
  • Nekrolog za referendum o vstupu do NATO (Andrew Stroehlein)
  • NATO a Evropská unie se rozšiřují, dávejme velký pozor na zachmuřené Rusko (The Independent 12.3.1998)
  • K privatizaci Mladé fronty (Milan Šmíd)
  • Kanada: Podnik Javorový list soutěží o co nejméně placené pracovní příležitosti (Jiří Jírovec)
  • Vstup do NATO: Jesse Helms, předseda amerického senátního výboru pro zahraniční vztahy, kritizuje ČR
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Proč nemají nynější česká vláda a parlament mandát občanů (Jan Čulík)
  • K rozšiřování NATO: O krysách a lidech (Jiří Jírovec)
  • Silnice E 55: tam jsou dnešní česko-německé vztahy (Andrew Stroehlein)
  • Havel? Jistě, ale... (Václav Žák)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Jak bude vypadat předvolební kampaň V ČT? Špatný zákon zajistí špatné předvolební pořady? (Jan Čulík)
  • Theo Waigel, Sládkův bavorský spojenec (Andrew Stroehlein)
  • O dvojích cenách: Hostinský z Milína (Jiří Jírovec)
  • Dopis amerického senátora Johna Ashcrofta, vyjadřující pochybnosti o rozšiřování NATO
  • Vstoupí středoevropské země do EU jen jako druhořadí členové? (Andrew Stroehlein)
  • Můžete přijít o hlasovací právo! (Andrew Stroehlein)
  • Americký senát schválil přičlenění středoevropských zemí k NATO, informace o námitkách senátorů (New York Times)
  • Rozšiřování NATO do střední Evropy je krátkozraká, nepromyšlená tragédie (dánský politolog Michael Andersen)
  • Duální rozhlasový a televizní systém, televize Nova a článek v Respektu (Milan Šmíd)
  • Svědectví bývalého šéfredaktora Sunday Times Andrew Neila o diktátorských metodách mediálního magnáta Ruperta Murdocha, majitele Sunday Times
  • Svoboda projevu ohrožena: Mediální multimilionář Rupert Murdoch zakázal vydání knihy bývalého britského guvernéra Pattona o Honkgongu
  • Kultura zbabělství: co dělat, aby si lidi i v dnešní době zachovali svobodu projevu. Argumentace Timothy Gartona Ashe, velmi aktuální i pro novináře v ČR
  • Využijme vlasteneckého vítězství "zlatých hochů z Nagana" k propagaci českých výrobků v zahraničí (Jan Čulík)
  • První dvě romské rodiny dostaly v Británii asyl - rozhovor s britskou odbornicí na přistěhovaleckou problematiku (Jan Čulík)
  • Ukradené Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Dvojí ceny pro domácí a pro cizince: Jděte do muzea (Andrew Stroehlein)
  • Zástupné jásání nad hokejovým vítězstvím v  Naganu (Jan Čulík)
  • Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)
  • Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • "Je to pro vás dobré" (New York Times ironicky o ČR, o rozšiřování NATO a o Clintonovi)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík


    Změna volebního systému problém neodstraní

    Andrew Stroehlein

    Hodně se poslední dobou hovoří o tom, že by bylo záhodno změnit volební systém v parlamentu. Nejnovější návrh přišel z Unie svobody, jejíž vedoucí představitelé nyní chtějí, aby dolní, poslanecká sněmovna byla volena většinovým systémem a aby senát přijal systém poměrného zastoupení. Těmito změnami chce Ruml dosáhnout "dvoubarevné Poslanecké sněmovny a pestrobarevného Senátu". Tento naprostý obrat v nynějších systémech obou legislativních těles odmítají sociální demokraté, kteří namísto toho požadují zvýšení pětiprocentního prahu, který je nyní zapotřebí, má-li se politická strana dostat do dolní komory parlamentu.

    I když se jejich názory odlišují, obě politické strany i komentátoři, kteří s nimi sympatizují, podporují tyto změny z téhož důvodu. Obě strany hovoří o potřebě zvýšit "stabilitu" politické situace v Republice a snížit zastoupení extrémistických stran. Návrh Unie svobody by způsobil, že menšinové názory by se neprosadily ve volebních urnách, a alternativa ČSSD by vytlačila extrémistické strany z politiky, tím, že by absorbovala jejich hlasy po sčítání. Jde o to, že obě strany hladově pohlížejí na oněch 15 - 20 procent voličů, kteří hlasují pro extrémisty, a doufají, že pokud se jim podaří extrémisty z parlamentu vytěsnit, jejich vlastní strana nějakým způsobem bude mít prospěch z jejich hlasů. (Je to snad historický precedens? Po roce 1945 totiž stejně hladově koukaly strany Národní fronty na voliče zakázané agrární strany. Domnívaly se, že když se zakáží "pravicové" strany, jejich vlastní volební preference posílí. Avšak svoboda je nedělitelná. Jakmile je jednou zakázána jedna strana, mohou být zakázány strany všechny. Salámovou taktikou se posléze komunisté zbavili demokracie. JČ)

    Ani jedno z obou řešení není příliš rozumné. Obě řešení příliš zjednodušují složitost volebních systémů při ospravedlňování změn, a - což je důležitější - nedosahují k jádru problému.

    Povrchní ospravedlňování návrhu Unie svobody lze lehce vyřídit. Vladimír Mlynář například řekl:

    "Většinový systém obecně posiluje vazbu poslanec - volič, jednoznačně eliminuje extrémisty z vlivu na exekutivu, to znamená nikoli z politického života, ale z praktického vlivu na exekutivu."

    Tento mýtus je možno lehce rozptýlit příkladem ze Spojených států, kde se používá většinového systému pro volby prezidenta a pro obě komory v Kongresu, kde je vychvalovaná "dvoubarevná" legislatura nepříjemnou realitou ve formě naprostého duopolu Demokratické a Republikánské strany. Tyto obří strany zdaleka nejsou nezávislé ani extrémistické, ale často se stávají nástrojem extrémistických hodnot. Radikální odpůrci potratů ve Spojených státech, například, požadují oplátkou za volební podporu, aby udržovala Republikánská strana ostrý postoj proti potratům, a to Republikánská strana skutečně činila po celou dobu dvanácti let, kdy ovládala nejvyšší výkonný úřad v zemi. Ve Spojených státech, kde je více než 80 procent Američanů toho názoru, že o otázce potratů by měla rozhodovat jedině žena, které se to týká, je takový ortodoxní protipotratový postoj zcela zjevně názorem menšinovým. Přesto se stala americká vládní exekutiva jeho rukojmím po dobu delší než celé jedno desetiletí.

    Celkem vzato, většinový volební systém vůbec není všelék. Mohlo by to znamenat, že Česká republika skončí se systémem jako ve Spojených státech, kde nevyvolává příliš velké nadšení ani jedna z obou hlavních politických stran. Většina Američanů, kteří vůbec jdou k volbám, si stěžují, že při hlasování pro stranu X si "musejí zacpávat nos". Velmi málo občanů skutečně podporuje hlavní americké politické strany stoprocentně. Většinový volební systém ve Spojených státech zrovna nepodporuje rozvoj "občanské společnosti", který podporuje v ČR tolik komentátorů, neboť většina Američanů nehlasuje ve volbách. Většinový volební systém nezosobňuje jednoduchý recept na dobré občanské chování.

    A kromě toho, mnoho Američanů považuje pevně zavedený systém dvou politických stran za systém, který je jen o něco málo lepší než systém jediné strany, neboť možnost, že by nové myšlenky pronikly k legislativcům, je téměř minimální. Tohle se může zdát absurdní lidem, kteří mají zkušenost ze života v systému jediné politické strany, ale stojí za to uvažovat nad touto myšlenkou: Chce opravdu někdo v ČR takový politický systém, v němž by se pravděpodobně staly jen Unie svobody a ČSSD jedinými dvěma možnými politickými alternativami ve všemocné Poslanecké sněmovně? Vezměte si poučení z americké zkušenosti, "dvoubarevný" parlament není řešení.

    To je stále více zjevné zde ve Velké Británii, kde kritizují většinový volební systém labouristé a liberální demokraté. Tyto dvě britské strany nemohly v důsledku většinového volebního systému po dobu 18 let zvítězit nad konzervativci. Proto se rozhodla vládnoucí Labouristická strana zavést do nového skotského parlamentu a do welšského shromáždění proporční zastoupení a v Dolní sněmovně se aktivně debatuje o možnosti zavedení proporčního zastoupení i do britského parlamentu.

    Samozřejmě, návrh ČSSD zvýšit hranici volební podpory pro přístup do parlamentu je také chybný. Jsem si jist, že nyní, kdy má ČSSD podporu více než dvaceti procent, té straně by se líbilo, kdyby mohla tu hranici zvednout třeba až na patnáct procent, ale to není ani spravedlivé, ani rozumné. V každém případě, čím výše bude tato hranice zvednuta, tím více hlasů bude přesunuto větším stranám a tím méně bude systém skutečně zastupovat voliče. Ani návrh Unie svobody, ani návrh ČSSD nejsou řešením pro skutečný problém, který je důvodem politické ochablosti v České republice. Hlavním problémem je odcizení od nynějšího systému. Někteří lidé v ČR totiž mají pocit, že nejsou součástí velkých změn, jimiž prošla Česká republika v posledních letech. Patnáct až dvacet procent občanů ČR pociťuje tak silné odcizení od nynějšího systému, že hlasuje pro strany, které, jak se zdá, chtějí ten systém zničit. Můžete se snažit měnit volební systém jak chcete, tito občané a tyto názory z České republiky nezmizí.

    Česká republika je společnost, která se uzdravuje z velkých přeměn. Tato mladá země má před sebou velké množství alternativ a hlasů. Je zapotřebí, aby si lidé nechali otevřenou možnost volby a toto velké množství hlasů musí být v České republice slyšeno. Nástrojem pro vyjadřování politických názorů na veřejnosti jsou politické strany.

    "Prostá" reforma volebního systému možná oslabí extrémistické strany v České republice, ale nezbaví zemi extrémistických názorů. Lidé, kteří hlasují pro republikány a komunisty, nezmizí. Politikové nově vzniklých superstran to dobře vědí. Proto se budou snažit získat jejich volební podporu a budou muset těmto lidem vyhovět příslušnou rétorikou. Extrémistické názory se nerozplynou: podobně, jako protipotratové postoje v americké Republikánské straně jednoduše proniknou do superstran a občas i na veřejnost, k rozpakům šéfů těchto stran.

    Jinou, temnější možností by bylo, že ty názory do parlamentních politických stran neproniknou a naleznou výraz jen mimo politický systém. Oněch patnáct až dvacet procent obyvatelstva možná získá pocit, že je ještě izolovanější a odcizenější od společnosti než bylo dosud. Budou-li jim odepřeny pokojné prostředky vyjádření názorů na půdě všemocné sněmovny, možná se obrátí k radiálnějším postupům. To by možná nevylučovalo násilí. Konec konců, lidé, kteří se necítí součástí systému, který jim vládne, se pokusí ten systém zničit všemi prostředky, které budou mít k dispozici. Řečeno otevřeně, je lepší, když má Sládek své šílence v parlamentě, kde vystupují relativně civilizovaně, než aby byli tito šílenci mimo parlament a házeli na lidi Molotovovy koktejly.

    Lepší než obě navrhované reformy volebního systému a lepší než reforma ústavy je jednodušší možnost: zahajte s těmito lidmi dialog. Politikové musejí zjistit, proč jsou lidé odcizeni a proč hlasují pro Sládka a pro komunisty. Havel by v tomto zjišťování měl hrát hlavní roli.

    Prezident by mohl sehrát významnou roli, kdyby hovořil se zástupci nespokojenců při oficiálních a otevřených setkáních a pokusil se porozumět, proč pro ně lidi hlasují. První krok v této věc by měl učinit právě Havel, protože kdyby takový krok učinila dnes v ČR nějaká politická strana, bude označena jako přítel extrémistů a pravděpodobně by nakonec skončila ostrakizována stejně, jako jsou ostrakizovány samy extrémistické strany. Havel by se měl scházet se Sládkem a s Grebeníčkem a jemně je přesvědčovat, aby přešli do říše politické slušnosti. Není to tak absurdní, očekávat něco takového od českého prezidenta. Konec konců, v roce 1989 vyjednával Havel s daleko zločinečtějšími lidmi.

    Mělo by být zjevné každému, že kdyby docházelo k více stykům s odcizenými občany a kdyby více představitelů hlavních českých politických proudů bylo schopno s nimi řádně komunikovat, tito lidé by se asi necítili tak odcizeni. Časem by mohli nabýt názoru, že jsou součástí systému a nakonec by se i dali do práce ten systém udržovat.

    Pokud budou i nadále udržováni mimo politický systém, nebo nakonec z  něho vyhoštěni navrhovanými změnami volebního systému, odcizení občané nezmizí. Budou jen vládnoucí zřízení v ČR nenávidět víc.

    Andrew Stroehlein


    Changing Rules Won't Eliminate the Problem

    Andrew Stroehlein

    There has been much discussion of late about changing the electoral system of the Parliament. The latest suggestion has come from the ranks of US, whose leaders are now calling on the lower house (PS) to adopt a first-past-the-post system (FPTP) and the Senate to adopt a system of proportional representation (PR). By these changes, Ruml seeks a "dvoubarevná Poslanecká sněmovna a pestrý Senát". This complete reversal of the current systems in these two legislative bodies is rejected by the Social Democrats who have called instead for a raise in the five- percent threshold currently needed for a party's entry into the Lower House.

    Though their proposals differ, both parties and their aligned commentators are supporting these changes for precisely the same reason. Both sides talk about increasing the "stability" of the political situation in the Republic and about reducing the representation of extremist parties. The US proposal would keep them out by overriding their minority views at the ballot box, and the CSSD option would keep them out by absorbing their votes after the counting. In effect, both parties are hungrily eyeing that 15-20% of voters who vote for the extremists, and they hope that by side-lining the extremists, their parties will, one way or another, benefit from their votes.

    Neither solution is very sensible because they both oversimplify the complexities of electoral systems in their justifications for changes and, more importantly, because they fail to get to the heart of the problem. Drowning out the extremist vote and further ostracising minority views will not eliminate those minority views.

    The superficial justifications for the US proposal are easily punctured. Vladimir Mlynar, for example, has said:

    "Většinový systém obecně posiluje vazbu poslanec - volič, jednoznačně eliminuje extrémisty z vlivu na exekutivu, to znamená nikoli z politického života, ale z praktického vlivu na exekutivu."

    This myth is easily dispelled with an example from the USA where FPTP is used in elections for president and for both houses of Congress where the exalted "dvoubarevna" legislature is an uncomfortable reality in the form of a complete duopoly of Democratic and Republican parties. Far from being independent of extremists, these mega-parties often become tools of extremist values. Radical anti-abortionists in the USA, for example, in exchange for their endorsement demand that the Republican Party maintains a firm anti-abortion stance, and this the Republican Party did through its 12 years of holding the highest executive office. In the USA, where well over 80% of Americans feel that abortion should be the woman's choice alone, such hard-line anti-abortion position is certainly a minority view, and yet the executive branch of government felt itself hostage to it for more than a decade.

    In general, FPTP is no panacea. It could mean that the Czech Republic ends up with a system like the US where neither of the two choices attract much enthusiasm. Most Americans who bother to vote complain that they must "hold their nose" when voting for Party X. Very few really support parties whole-heartedly. In any case FPTP does not do much for bolstering that "civil society" that so many commentators seem to promote for the Czech Republic, because most Americans don't even bother to vote. FPTP is no simple recipe for good citizenship.

    What's more, many Americans see an entrenched two-party system as only slightly better than a one-party system, because the possibility for new ideas to reach the legislature is almost nil. This may seem absurd to people who have actually lived under a one-party system, but one question arising from this train of thought is worth considering: Does anyone really want a political system in which perhaps only US and CSSD will be the only two political options for the all-important PS? Take it from American experience, a "dvoubarevny" parliament is no solution.

    This has become increasing obvious here in the UK, where FPTP has come in for a great amount of criticism from the Labour Party and the Liberal Democrats who were both kept out of power for 18 years because of this system. With this in mind, the ruling Labour Party has decided to have a PR system in the new Scottish Parliament and the Welsh Assembly, for example, and there is active discussion about introducing PR at Westminster.

    Of course, the CSSD proposal to raise the parliamentary threshold is equally flawed. I'm sure that with CSSD currently polling over 20%, that party would like nothing more than to raise the threshold to about 15%, but that's neither fair nor reasonable. But in any case, the higher the threshold is raised, the more votes will be transferred to larger parties and the less representative the system becomes. Like US, CSSD's proposal is no solution to the real problem at the heart of the political malaise in the Czech Republic.

    The real problem is alienation with the current system. Some people simply do not feel a part of the great changes that society has undergone in recent years. In fact, 15-20% of the citizens of the Czech Republic feel so alienated from the current system that they vote for parties that seem to want to destroy that system. No matter how one would alter the electoral rules, those people and those views are not going to go away.

    The Czech Republic is a society recovering from great upheaval, and subsequently the young country has a myriad of choices and voices before it. People need to keep these choices open, and the myriad of voices must have an outlet for their expression. That outlet for public expression is the institution of the political party.

    "Simply" changing the electoral system may weaken extremist parties in the Czech Republic, but it will not get rid of extremist viewpoints. People who now vote for the Republicans and Communists will not disappear. Knowing this, the politicians of any new super-parties will be aiming for their vote, and they will have to meet these people with suitable rhetoric. Extremist views won't fade away; they may, like the anti-abortionists in the US Republican Party, simply blend into the super-parties and show their ugly heads from time to time to the embarrassment of party leaderships.

    Another darker possibility is that no blending occurs and the extremist viewpoints will find expression only outside the political system. That 15-20% of the population might feel even more isolated and alienated from society, and denied peaceful means of expression on the floor of the all-important PS, they may take to more radical measures. This could include violence. After all, people who do not feel included in a system which rules over them, will act to break apart that system by whatever means available. Put bluntly, it is better to have Sladek representing his crackpots relatively civilly on the floor of the Parliament than to have the crackpots outside the Parliament throwing petrol bombs.

    Better than either of these two options, however, and better than overhauling the Constitution would be the simplest option: open a dialog with these people. Politicians need to find out why people are alienated and voting for Sladek and the Communists. In this Havel should have a key role.

    The President could play his part by talking to the discontents' representatives in formal and open meetings and trying to understand why people are voting for them. It should be Havel who makes the first move in this regard, because if any one party made such approaches in the present climate, they would be branded as friends of the extremists by the other parties and would likely end up ostracised just like them. Havel should meet with Sladek and Grebenicek and gently coax them into the realm of political decency. It's not so unreasonable to expect this. After all, Havel sat down at the negotiating table with far more evil people in 1989.

    It should be obvious to everyone that if there was actually some contact with alienated citizens and if more mainstream politicians could reach out to them, those people might not feel so alienated. Over time they might feel a part of the system and eventually, they would want to work to maintain it. If they continue to be kept out, or finally, locked out completely with these proposed changes to the electoral system, the alienated won't go away. They will only hate the system more.


    Kontroverze týkající se Tonyho Blaira a Ruperta Murdocha se prohlubuje

    Tiskový tajemník Tonyho Blaira, Alistair Campbell zaútočil na své kritiky ve vedení Konzervativní strany a na britské sdělovací prostředky. Odmítl obvinění vznesená konzervativci, že je lhář, a obvinil sdělovací prostředky, že jsou prý "posedlé trivialitami".

    V dramatické konfrontaci s politickými reportéry v Downing Street odmítl Campbell obvinění, která vznesli šéf Konzervativní strany William Hague a jeho mluvčí pro sdělovací prostředky, Francis Maud. Obvinili Campbella, že lhal, aby utajil telefonní rozhovor mezi Tony Blairem a jeho italským protějškem, Romanem Prodim, v němž se hovořilo mimo jiné i o podnikatelských plánech australského mediálního magnáta Ruperta Murdocha pro Itálii.

    Campbell při tiskové konferenci uvedl: "V této místnosti není ani jedna osoba, která byl mohla říci, že jsem v této věci lhal. Pokud tady někdo takový je, ať vystoupí teď."

    Žádný novinář to neučinil, neboť si uvědomili už před týdnem, že obstrukce, s nimiž reagovali Downing Street a Alistair Campbell na jejich dotazy ohledně této záležitosti, vyplývaly z úzké interpretace zpráv z Itálie, podle nichž prý Blair "intervenoval" v Murdochův prospěch. Campbellovu reakci by podle listu Guardian bylo přesnější charakterizovat jako "zavádějící".

    Činitelé britské státní správy popírají, že by byl telefonní rozhovor "intervencí". Uvádějí, že hovor se uskutečnil z iniciativy italského premiéra a o plánech Ruperta Murdocha se prý hovořilo jen asi dvacet vteřin. Rozhovor byl prý "soukromý".

    Alistair Campbel původně označil zprávy o tomto telefonním rozhovoru jako "naprostý vtip" a "blbost", i když Murdoch posléze uvedl, že v důsledku informací, které získal z Blairova telefonátu, odvolal své rozhodnutí ucházet se investicemi ve výši 2 miliard liber o tři italské televizní stanice.

    Downing Street v úterý poprvé přiznala, že rozhovor nebyl "důvěrný", ale že je věcí legitimního veřejného zájmu.

    V úterý ráno konstatoval v britském rozhlase stínový konzervativní mluvčí Francis Maud: "Chceme vědět, jestli takhle jedná Alistair Campbell z vlastní iniciativy.

    BBC vysílala několik reportáží o telefonátu a vztahu Tonyho Blaira vůči Rupertu Murdochovi. Političtí reportéři BBC si stěžovali, že je přístup Alistaira Campbella "zastrašující".

    Campbell na tiskové konferenci konstatoval: "Proč na nás konzervativci útočí? Protože nemají proti labouristické vládě žádnou munic v otázkách školství, hospodářství, zdravotnictví."

    Celou věc rozvířily také dva dosti ostré dopisy, které poslal Campbell v minulých dnech dvěma členům britského kabinetu. Dopisy jim velmi důrazně připomínaly, že ani nejčelnější ministři nesmějí poskytovat rozhovory sdělovacím prostředkům bez předchozího povolení z úřadu ministerského předsedy. To, poznamenává list Guardian, byla politika i za Margaret Thatcherové a prosazoval ji tehdy její obávaný tiskový tajemník Bernard Ingham.

    Alistair Campbell také v úterý velmi ostře zaútočil na BBC a pořad Today rozhlasové stanice Radio 4, v němž vystoupil konzervativní mediální mluvčí Francis Maud. BBC se tématem tento týden zabývala třikrát.

    Campbell konstatoval, že prý "BBC ignoruje skutečné otázky, protože jsou sdělovací prostředky posedlé procesem získávání zpráv a posedlé sebou samotnými."

    "Jsou určité záležitosti, na něž reagují sdělovací prostředky jako na neuralgický bod," uvedl Campbell. "Jedním takovým neuralgickým bodem je mediální magnát Rupert Murdoch a druhým jsou labourističtí 'spin doctors', oficiální vládní propagandisté."

    Viz též komentář Andrew Marra z deníku Independent k této věci, v tomto vydání Britských listů.


    Alastair Campbell - Blairův ctnostný násilník

    (Několik citátů z komentáře Andrewa Marra v deníku Independent z 1. dubna 1998.)

    "Já jsem tady teď pánem." To je obvinění, vznesené proti Alastairu Campbellovi, tiskovému tajemníku Tonyho Blaira a náhle novým terčem nenávisti pro polovinu sdělovacích prostředků a pro celou Konzervativní stranu.

    Britský ministerský předseda nemusí mít starosti. Ví, že Campbella obviňují, protože je ve funkci neobyčejně úspěšný. Campbell je cílem pro lidi, kteří ještě nebyli schopni vypracovat strategii pro to, jak zaútočit na Blaira samotného.

    Poslanci by neměli být zmateni hrou, která se zde hraje. Blair má kolem sebe celou řadu lidí, kteří pro něho dělají špinavou práci a odrážejí kritiku, která by jinak byla zaměřena na premiéra. Campbell je kritizován, že poslal ostře důrazné dopisy ministrům Franku Fieldovi a Harriet Harmanové, že nesmějí poskytovat interviewy bez svolení Downing Street, avšak motorem pro oba dopisy byl Blairův, nikoliv Campbellův hněv.

    Potenciálně nejvážnější záležitostí je Blairův vztah k Rupertu Murdochovi. Ať už si o něm myslíte cokoliv - já zastávám názor, že ten vztah smrdí - musíte vinit Blaira samotného, nikoliv jen Campbella.

    Velký rozdíl mezi Alistairem Campbellem a Bernardem Inghamem, někdejším tiskovým tajemníkem Margaret Thatcherové, je v tom, že Campbell zatím na tiskových schůzkách s novináři nelikviduje ministry vlastní vlády, tak jak to dělával Ingham. Ingham poskytoval novinářům informace pod podmínkou, že neuvedou jejich zdroj. Tato špinavá politika "dvora" byla jedním z důvodů, proč se deník Independent od svého založení v roce 1986 odmítl podílet na této manipulaci veřejnosti a na polosoukromé schůzky novinářů s Inghamem jeho redaktoři nechodili.

    Campbell naopak zrušil tyto schůzky, na nichž se poskytovaly informace, u nichž se nesměl uvádět zdroj. Mluví oficiálně a otevřeně. Pokud vím, nehraje hry.

    A že vyrábí zpravodajství? No, v každém případě ho alespoň balí do provládního balení. Novináři neustále hledají nové zprávy: zejména o víkendu. Částečně je Campbellovým úkolem uspokojovat tuto jejich potřebu: protože když s informacemi nepřijde jako první úřad britského ministerského předsedy, přijdou s nimi jeho nepřátelé. Campbell si musí občas připadat jako někdo, kdo je posledlý mocí, hází v noci před uzávěrkou nejnovější zprávy frontě šílících psychopatů.

    Campbell je tedy mocný, nezdvořilý a pracuje se stoprocentním nasazením. Líbí se mu, že má moc. Ale je jen nástrojem Tonyho Blaira. A nelže. Takže pokud se vám nelíbí písničky Nové labouristické strany, nestěžujte si na pianistu. Jděte rovnou na ředitele.


    Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění

    Ivan Kytka

    (Prosím, reagujte na tyto dokumenty. Je třeba je podrobit veřejné diskusi. Děkuji. JČ.)

    Motto:

    "Musíme najít nové způsoby, jak zaujmout veřejnost takovými záležitostmi, jako je globalizace současného světa. Aby se lidé zabývali věcmi, které jsou důležité pro jejich budoucnost, i když si to sami neuvědomují. Na druhé straně jim musíme pomoci se orientovat v bezbřehém množství informací, které je jim v poslední době stále více k dispozici.

    Potíž totiž je, že informace bez schopnosti je analyzovat a porozumět jim jsou bezcenné. Protože jsme se octli uprostřed informační revoluce, stáváme se občas obětí falešné představy, že rozumíme světu lépe než kdy předtím. Není to pravda. Naopak: myslím, že vzniká propast mezi informacemi na jedné straně a porozuměním na straně druhé. Jakou mají všechny tyto informace hodnotu, když se v nich nedokážeme orientovat?

    Nejvýznamnějším problémem pro novináře dneška je vyřešit, jakým způsobem sdělit lidem, že globalizací vznikají síly, které budou přímo ovlivňovat jejich osobní, individuální život a osud."

    Tony Hall, šéfredaktor zpravodajství a publicistiky BBC na konferenci Nadace Press Freedom Forum v Londýně (květen 1997)


    1.

    Existuje-li v české společnosti obecný souhlas, že sama existence veřejně financovaných služeb má své opodstatnění také proto, aby konkurovaly službám soukromým a státním, zpravodajství České televize musí vždy usilovat o to, aby mezi těmito veřejnými službami bylo službou nejlepší, uznávanou a spolehlivou.

    K důležitým změnám ve vztahu k veřejnosti by však měla patřit také otevřená, stálá a široká diskuse a ověřování platnosti tohoto obecného souhlasu. Souhlasu o samotné oprávněnosti existence veřejně financované televize.

    Bylo by totiž příliš smělé domnívat se, že současný stav je neměnitelný a že zákon o ČT bude platit "navěky", totiž že ČT nemůže zaniknout nebo nemůže být privatizována. Oprávěné sebevědomí, které musí být součástí vybavení profesionálního novináře ČT, musí provázet také přirozená pokora vyplývající z podmínečnosti prozatímního společenského souhlasu.

    Prozatímní společenský souhlas cca 3,5 miliónu domácností v ČR, že mají o tuto veřejnou službu zájem (vyjádřený tím, že měsíčními splátkami financují provoz ČT), poskytuje ČT na mediálním trhu jedinečnou existenční jistotu a z ní vyplývající naprostou editoriální nezávislost.

    ČT se za výhodu (podmíněné) existenční jistoty musí divákům odměnit jednak průběžným, otevřeným a průhledným poskytováním informací o tom, jak se svěřenými finančními prostředky nakládá a  také co nejvyšší možnou kvalitu všech svých zpravodajských programů.

    Součástí myšlení každého člena zpravodajského týmu by mělo být tedy stálé vědomí toho, že má s českou veřejností "otevřený kontrakt" , který je nutno odpovědně plnit. A že druhá strana má plné právo tento kontrakt civilizovaně vypovědět.

    2.

    Je třeba otevřeně připustit, že při formulaci poslání zpravodajství ČT pro příští léta vstupuje autor v mnoha ohledech na neprobádané území. V české žurnalistice zatím neexistuje tradice "zpravodajské televizní školy", na kterou by (na rozdíl od jiných médií) bylo možno navázat a z které by bylo možné se poučit.

    3.

    Tento stav existuje navíc v době, kdy se svět blíží k  "digitální" revoluci v televizním vysílání. Ta zřejmě výrazně změní i postavení veřejně financované televize na mediálním trhu. Není vyloučeno, že veřejná televize bude brzy na počátku příštího století jen jedním z mnoha dostupných televizních kanálů.

    A není vyloučeno, že při propojení s celosvětovou internetovou sítí bude veřejný televizní kanál jen jednou z  několika miliard internetových stránek.

    Je možné, že součástí běžného vybavení domácnosti bude již brzy digitální veřejná "knihovna" na světové internetové síti. A veřejně financovaná televize a její zpravodajství pro ně bude jednou z miliónů a spíše miliard dostupných informačních zdrojů.

    Pak půjde o to, aby zpravodajství veřejné televize bylo pro diváka v digitální internetové knihovně nepostradatelným titulem. Vždy nejlepším, uznávaným a spolehlivým.

    Posláním zpravodajství České televize by přitom mělo být informace nejen shromažďovat, třídit a zveřejňovat. Ale také inspirovat lidi k tomu, aby zajímali o věci, které jsou důležité pro jejich budoucnost, i když si to sami (zatím) neuvědomují.

    Svět vstupuje do věku, kdy se přesné, nestranné a srozumitelné informace stávají důležitou strategickou surovinou. Jen ten, kdo je bude umět získat a pochopit, bude mít rovné šance v neustálé globální hospodářské soutěži. Zpravodajství České televize má povinnost vybavit své diváky tak, aby byli na startovní čáře této globální hospodářské soutěže rovnocennými soupeři.

    Občané České republiky prožili polovinu tohoto století v  režimech, ve kterých buď vůbec neexistovala nebo nebyla respektování základní lidská práva a svobody. Pro Českou televizi a její zpravodajství z vyplývá nezastupitelný úkol při vzdělávání a výchově.

    Zpravodajství musí přispívat k tomu, aby ČT zprostředkovávala jaké hodnoty uznává současná globální civilizace, a nabídnout divákům, aby je mohli zkoumat a dle vlastního výběru a svobodného úsudku vstřebávat, respektovat či tolerovat.

    Principy, které při naplňování toho poslání nelze obcházet

    Na zpravodajské relace se v mnoha ohledech budou vztahovat stejné principy jako na celé televizní vysílání.

    V produkční části se to týká zejména principů:

    spravedlivého zacházení,

    pravdomluvnosti,

    otevřenosti,

    čestnosti,

    rovnosti,

    předvídatelnosti.

    Stejným principům by se zpravodajský tým neměl vyhýbat ve vzájemných pracovních a osobních vztazích. Práce televizního editora, moderátora či zpravodaje, jakkoliv je prezentovaná na obrazovce jednotlivými osobnostmi, je povýtce týmová.

    V samotném obsahu zpravodajství je pak nutné samostatně definovat některé principy zvláště, a to:

    Přesnost

    Nestrannost

    Úplnost

    Srozumitelnost

    Názornost

    Rychlost


    1. Přesnost

    Přesnost je nejvyšší hodnotou a principem každého zpravodajství a její dosažení se často podobá střelbě na letící cíl.

    Zpravodajové a vedoucí relací musejí v první řadě rozlišovat mezi prvotními a druhotnými zdroji a zvláště opatrně zacházet se zdroji druhotnými (zprávy z tiskových agentur, tisku, rozhlasu a internetové sítě, svědectví očitých svědků).

    Za prvotní zdroj lze pro účely televizního zpravodajství považovat především očité svědectví zpravodaje a jeho písemný, zvukový obrazový záznam.

    Druhotným zdrojem jsou svědkové události či zveřejněného faktu (jejich písmený, zvukový, obrazový záznam).

    Nejdůležitější je oveřování druhotných zdrojů vždy z nejméně dvou dalších na sobě nezávislých zdrojů, stejně jako zkoumání osobní integrity zdrojů, které fakta či svědectví o průběhu události poskytují.

    Pro přesnost je v televizním zpravodajství důležité důsledně strukturovat fakta a oddělovat je od jejich interpretace.

    V zásadě by mělo platit:

      1. Nový fakt či zpráva o události a její význam je shrnut v úvodním ohlášení ze studia (odpovídá na známé: kdo, co, kdy, kde a  jak. Eventuálně proč a  "za kolik" ).

      2. Obrazové zpracování slouží především k tomu, aby doložilo nový fakt či událost obrazem. Obrazové zpracování slouží také k tomu, aby sdělovaný fakt či událost uvedlo do kontextu a prohloubilo původní informaci.

      Formou krátkého doslovného zvukového záznamu (nikoliv parafráze), přináší svědectví očitých svědků a také názory různých dotčených stran na úvodní ohlášení. Pro obrazové zpracování je důležité, aby při střihu respektovalo některé obecné zásady filmového zpracování, a to zejména jednotu místa a časové posloupnosti, a důsledně oddělovalo archivní a ilustrační záběry.

      3. Zpravodaj před kamerou shrne na základě svého profesionálního úsudku přesně, nestranně a srozumitelně význam nového faktu a  shrně také nezodpovězené otázky, na které je třeba hledat dále odpovědi.

    2. Nestrannost

    Pokud zpravodaj či editor přináší informaci o kontroverzním faktu a mohou-li tento fakt interpretovat zúčastněné strany různě, je zpravodaj či vedoucí relace vždy povinen poskytnout zhruba stejný prostor hlavním (navzájem si protiřečícím) stranám.

    Zpravodajský tým by měl zachovávat princip rovného přístupu ke všem politickým stranám a skupinám, které mají na dané téma trvale zastávaný názor, podložený analýzou či expertízou.

    Zpravodaj či vedoucí relace rozhodně nesmějí potlačit svědectví důležitého zdroje například pro jeho (její) barvu pleti, pohlaví, stáří, náboženské vyznání, vzdělání, sexuální orinetaci, politický názor či osobní vzhled.

    Soukromý politický názor, osobní zájmy, přátelství nebo osobní náklonnost vedoucího relace, moderátora či zpravodaje nesmějí hrát při obstarávání a porovnávání zdrojů a ověřování faktů žádnou roli.

    Vedoucí relací mohou poměrně často čelit obviněním z toho, že neinformují o událostech objektivně. Dokonce, že princip objektivity porušují samotným výběrem a zařazením zprávy o události do vysílání. Tomuto obvinění lze celkem snadno čelit odpovídající přípravou:

      a/ korespondent by měl vždy být za každých okolností vybaven hrubou početní analýzou, kterou lze shrnout do věty: kolik lidí sdělovaný problém vlastně zajímá. (Pozn.: Jde-li zpravodaj na na tiskovou konferenci politické strany, která hodlá pitvat dílčí vnitrostranický problém, je zcela legitimní neobjednat štáb a příspěvek nezařadit do relace. Zpravodaj má také právo vyslat na takovou konferenci pouze člena vstupního týmu, jehož úkolem je informace sbírat a třídit.)

      b) samotný fakt či událost vychází z kvantitativní a kvalitativní analýzy skutečnosti založené na osvědčených vědeckých metodách (například v ekonomii, sociologii). Vědecké postupy mohou v takovém případě dávat záruku objektivity, ale zpravodajové a vedoucí relací dříve, než takový výsledek do vysílání zařadí, musejí zkoumat, zda samotný výběr faktů pro kvantitativní a kvalitativní analýzu nebyl účelový. Zda analýza sama není součástí snažení zájmových skupin o prosazení svého zájmu. Pokud takové podezření existuje, vedoucí relace, či zpravodaj je povinen zveřejnit i názor druhé (dalších) stran.

      c) samotný fakt či událost není ve většině případů televizního zpravodajství možné ověřit kvantitativní ani kvalitativní (vědeckou) analýzou. Nicméně vedoucí relace či zpravodaj je povinen vynaložit veškeré úsilí na vypátrání všech relevantních zdrojů a stanovisek vztahujících se k danému faktu. Jediným omezením při obstarávání si zdrojů a stanovisek zajišťujících objektivitu zpravodajství jsou zákony, zpravodajův život a zdraví, život a zdraví a osobní blaho zdrojů.

    Finační či materiální omezení při získávání zdrojů by v zásadě neměla existovat. Jejich nasazení by však nemělo překračovat význam a rozměr ověřovaného faktu. Princip nestrannosti a objektivity je ve společnosti řídící se a spoléhající ještě stále spíše kolektivními názory, než na nezávislé, kritické a analytické myšlení jednotlivce, naprosto zásadní.

    Pro jeho pochopení bude zpravodajský tým ČT čerpat (jako z jednoho zdrojů) z  definice principu nestrannosti a zásad vedení rozhovoru tak, jak je vysvětluje Návod pro producenty BBC (viz příloha 1).

    3. Úplnost

    Veřejnost má plné právo, aby za koncesionářský poplatek dostávala informace úplné, není-li tato úplnost v rozporu se zákonem, ochranou soukromí a dobrým, všeobecně přijímaným vkusem.

    Divák má nárok na to, aby po vyslechnutém sdělení faktu či události nezůstával zmaten nezodpovězenými otázkami, či neúplnými odpověďmi.

    Vedoucí relace, moderátor či zpravodaj by neměli ve zpravodajství předpokládat, že divák ví o sdělovaném faktu či události tolik jako on a spíše vycházet z předpokladu, že o něm slyší možná poprvé. Každá zpráva musí informovat o problému od samého počátku (proč vznikl?).

    Při získávání úplných odpovědí na své otázky musejí být zpravodajové i moderátoři zdvořile důrazní a především odvážní.

    Úplnost znamená také vysvětlení toho, co sdělovaný fakt či událost obsahuje nového a nakolik má nový fakt či událost vztah ke všednímu, každodennímu životu občana. Vedoucí relace, moderátor či zpravodaj se nemusí stydět přiznat, že momentální "relevanci" nelze zcela přesně odhadnout, respektive, že je nejasná. Důvodem k zařazení takové zprávy do vysílání je však profesionální úsudek, že taková zpráva má potenciální význam do budoucna.

    4. Srozumitelnost

    I při splnění všech profesionálních náležitostí se sdělovaný fakt či události nemusí dostat k televiznímu divákovi jednoduše proto, že není sdělné. Vedoucí relace, moderátor či zpravodaj by měl brát při výběru zpráv, formulaci otázek a formulaci sdělení vždy v úvahu, zda je podává srozumitelně. Nejlepší zkouškou někdy může být, zda mu rozumí on sám. Veřejnost snadno pozná, pokud tomu tak není.

    Lidé zapojení do televizního zpravodajství by měli dávat přednost jednoduchým a srozumitelným jazykovým stavbám. Vyhýbat se zbytečným cizím slovům a používat krátká a jasná sdělení.

    Zpravodajský tým by měl mít na paměti, že jádro sdělení v české větné stavbě leží většinou v samém závěru věty. Jádro sdělení musí mít zřetelnou výpovědní hodnotu a obsahovat: nový fakt či novou souvislost.

    Přestože jazyk zpravodajství obvykle spoléhá na vyzkoušené myšlenkové vzorce a do jisté míry i na opakovaná klišé, vedoucí relace, moderátor či zpravodaj by nikdy neměl předem rezignovat na tvůrčí přístup k jakkoliv zdánlivě bezvýznamnému faktu.

    Princip srozumitelnosti také připouští sdělovaný fakt intepretovat ve formě, která bude pro televizního diváka přitažlivá a která mu pomůže sdělovaný fakt či událost snáze a rychleji pochopit.

    Interpretace prostřednictvím prvků prózy, nadsázky či přirovnání, jichž je však možno použít jen výjimečně, by však nikdy nesmí zastínit sdělovaný fakt či událost.

    Vedoucí relace, moderátor, či zpravodaj by měl podstatu sdělení po jeho interpretaci případně znovu zopakovat, aby zřetelně oddělil podstatu sdělení od jeho subjektivní interpretace. Při přiměřené interpretaci hraje důležitou roli správný profesionální úsudek zpravodaje.

    5. Názornost

    Názornost zejména znamená využití počítačové grafiky a kreseb k  objasnění sdělení, ke kterým kamera nezíská přístup. Protože mnohé ze sdělovaného přichází za českým divákem vůbec poprvé, požadavek názornosti je zcela zásadní.

    6. Rychlost

    Všichni lidé zapojení do televizního zpravodajství dobře vědí, jak je důležitá rychlost při zpracovávání. Ve zmenšujícím se světě protkaném informačními a komunikačními sítěmi stále častěji vítězí ten, kdo dokáže sdělit fakt či událost jako první. Veřejně financovaná televize by při zachování všech dalších principů měla považovat (technologickou a editorskou) rychlost za jednu z hlavních zásad, která jí může přinést úspěch v konkurenci s komerčními stanicemi a jinými médii. A pomůže přežít v příštím tisíciletí.

    K uskutečnění mise pro příští tisíciletí a prosazení principů editorální politiky je nezbytné lidské, finanční a organizační zázemí.

    Aby bylo možné zajistit soudržnou editoriální politiku a prosadit její principy do praxe, vedení České televize musí připustit a přijmout, že zpravodajství (publicistika a dokumentaritika) je prioritou veřejně financované televize.

    Profesionálně zdatných, poctivých a čestných lidí, kteří se na jejich přípravě podílejí, si ČT nade vše cení a vytváří jim co nejlepší podmínky k práci. Vytváří takové platové podmínky, aby ve zpravodajství mohla zaměstnávat jen nejlepší a nejkvalitnější profesionály na pracovním trhu. Musí být přitom schopná konkurovat platovým podmínkám v komerčních médiích, špičkových státních službách a v prostředí velkých nadnárodních firem a korporací působících v ČR.

    V prostředí otevřené společnosti a tržní ekonomiky lze i silné a samozřejmé etické a morální principy prosadit pouze tehdy, jsou-li podepřeny odpovídajícími finančními zdroji. V případě zpravodajství by měly poskytované finanční zdroje nejméně odpovídat podílu na celkovém vysílacím čase. Ve střednědobém výhledu by však podíl zpravodajství na celkovém rozpočtu ČT měl převyšovat.

    Má-li zpravodajství plnit zákonem stanovenou roli, je nezbytné mu poskytnout v rámci ČT co největší nezávislost a autonomii.

    Po schválení ročního rozpočtu by měl být šéfproducent zpravodajství (dosavadní pozice šéfredaktora) odpovědný pouze generálnímu řediteli a Radě ČT. Zásahy jiných producentských týmů a přímých podřízených generálního ředitele do organizace a financování zpravodajství či dokonce samotné editoriální politiky jsou zcela nepřípustné.


    Změny v řízení a v organizaci zpravodajského týmu ČT

    K naplnění principů a ke zřetelnější formulaci editoriální politiky budou nezbytné poměrně hluboké změny v řízení a organizaci zpravodajské týmu ČT. Budou je charakterizovat:

    a) uvnitř

      1. Vytvoření vlastního vnitřního a nezávislého informačního servisu

      2. Podstatné a dramatické zvýšení kvality všech relací zajišťovaných zpravodajským týmem. Nové definování jejich náplně a poslání. Úpravami programu ČT zajistit průběžné zpravodajské krytí událostí během dne. Mnohem větší důraz na původní autorské materiály 3. Zjednodušení a zprůhlednění řídící a organizační struktury

      4. Podstatné posílení předprodukční a produkční části vysílání a zavedení denního, týdenního a měsíčního plánování

      5. Zřetelné zprůhlednění finančních toků uvnitř zpravodajského týmu, rozpis finančního plánu až na jednotlivé programy

      6. Mnohem užší spolupráce a více pozornosti "zpětné vazbě" vysílání, stálá spolupráce se sociology

      7. Mnohem užší spolupráce a  lepší komunikace s regionálními pobočkami a zpravodajskými týmy v Brně a Ostravě

      8. Vytvoření systému vnitřní výchovy a vzdělávání a celoživotního doškolování členů zpravodajského týmu

      9. Mnohem účinnější nasazení výpočetní techniky zejména v  předprodukční a produkční části

    b) navenek

      10. Vytvoření pozice "pověřence" rady ČT pro zpravodajský tým 11. Vytvoření nezávislého odborného panelu pro průběžné hodnocení zpravodajství

      12. Ustavení arbitrážního panelu pro řešení sporů vyplývajících z různé interpretace editoriální politiky uvnitř zpravodajského týmu

    Ivan Kytka

    24.3.1998 15:41


    Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu

    Proč "plán naléhavých změn"?

    Zpravodajství ČT bylo v minulých týdnech a měsících vystaveno na různých fórech kritice kvůli nízké kvalitě a kvůli porušování některých základních zpravodajských principů, které z různých důvodů (zejména finanční a personální neduživost) provázejí práci současného zpravodajského týmu České televize.

    Jejich stížnosti, výtky a námitky nelze nadále přehlížet, podceňovat ani bagatelizovat, nebo se před nimi dokonce ukrývat.

    Naopak je nutné takovou kritiku se vší odpovědností analyzovat a zabývat se jí. A důsledně odlišovat, zda tato kritika směřuje proti principům zakotveným v předložené vizi o  zpravodajství ČT, nebo zda upozorňuje na to, že tyto principy jsou porušovány.

    Pokud má Rada ČT a nové vedení ČT zájem na rychlých a radikálních změnách, musí přijmout, že jich nelze dosáhnout:

    A. bez systémových a strukutrálních změn organizace práce a  řízení zpravodajského týmu

    B. bez programových změn

    C. bez finanční restrukturalizace

    D. bez vytvoření zásadové editoriální politiky

    Odpověď na otázku proč má existovat Plán naléhavých změn:

    Je důležitý pro analýzu současného stavu. Předkládá řešení. Bez něj se debata o změnách rozplizne do zbytečných detailů a podrobností.

    Důležitá poznámka

    V následujících čtyřech okruzích se prolínají jak operační (znamenající okamžité a radikální změny), tak taktické (jedno až dvouleté termíny), tak i strategické (šestileté termíny) změny.

    A.

    Systémové, strukturální a organizační změny

    Z pouhého pohledu do sálu zpravodajského týmu a do jeho zázemí je zřejmé, že jeho technické a technologické zázemí stačilo v devadesátých letech sledovat evropský a světový vývoj. Pokud jde o techniku a technologii, ČT v devadesátých letech zřejmě příliš neztratila.

    Výrobní a  realizační tým zpravodajství se sestává většinou ze zdatných profesionálů (režiséři, kameramani, střihači, vedoucí výroby), kteři by našli snadné uplatnění v komerčních i zahraničních televizích.

    Pokud jde o systém organizace a řízení práce a samu strukturu redakčního týmu, je třeba přiznat, že zaostávají za všeobecně přijímanými trendy především anglosaského modelu televizní práce. Tento model je obvykle přijímán jako jeden z možných a zaručujících úspěch (viz finanční výsledky a světová pověst CNN, ABC, BBC, NBC, ITN, apod.)

    ČT (zpravodajský tým) by však měl vždy zůstat otevřen novým tvůrčím myšlenkám bez ohledu na to z jaké geografické provenience a ideologického pozadí pocházejí. jedině to je cesta k úspěchu.

    (Příklad: Pokud existující model Slovenské televize nabídne pro ČT výhodné řešení, neměli bychom se mu vyhýbat jen proto, že jeho autoři jsou Slováci)

    1.

    Strukutrální a systémové změny ve složení zpravodajského týmu

    Stav

    Horizontální - pětistupňová - strukutura řízení (šéfredaktor, pod ním jeho jeho zástupci, pak vedoucí redakcí, dále vedoucí vysílacích směn a redaktoři) není doplněna vertikální strukturou. Toto dělení komplikuje vzájemnou komunikaci a proces rozhodování

    Řešení:

    1.1. Zrušit současné pracovní zařazení a funkce zástupce šéfredaktora pro vysílání, vedoucích rubrik vedoucích vysílání a nahradit je průhlednější strukturou. Současně zrušit asymetrické dělení na domácí, ekonomickou a zahraniční rubriku a nahradit ji soudržným a jednolitým zpravodajským týmem

    Nová struktura týmu

    a. šéfredaktor (odpověný generálnímu řediteli)

    b. stálí vedoucí relací (odpovědní šéfredaktorovi)

    Události, "21", Debata, Ranní zprávy, Polední zprávy, Noční zprávy, Objektiv, Zprávičky, Studio reportérů

    c. (hlavní zpravodajové) + zpravodajové (odpovědní šéfredaktorovi a vedoucím relací)

    2. Zrušit funkci redaktor - dramaturg a nahradit zařazením

    2.1. hlavní zpravodaj

    hlavní parlamentní zpravodaj

    hlavní politický zpravodaj

    hlavní diplomatický zpravodaj

    hlavní ekonomický zpravodaj

    hlavní soudní a justiční zpravodaj

    2.2. zpravodajové

    zpravodaj pro sociální záležitosti

    školský zpravodaj

    zdravotnický zpravodaj

    zpravodaj pro ochranu spotřebitele, obchod a průmysl

    zpravodaj pro majetkovou, násilnou a obecnou trestní činnost

    zpravodaj pro vědu a techniku

    finanční zpravodaj

    zemědělský zpravodaj

    kulturní zpravodaj

    dopravní zpravodaj

    Pozn:

    Zpravodajové jsou klíčovými postavami v týmu. Při své práci nesmějí zapomínat, že své povolání ve veřejně financované TV vykonávají mj. proto, že:

    a) obyčejní lidé nemají v běžném životě čas ani postavení na to, aby se dostali blíže k politikům a kladli jim přímé otázky a  žádali po nich přímé odpovědi

    b) mají povinnost vyšetřovat veřejné události a rozhodnutí z pověření veřejnosti a pro veřejnost

    c) musejí být ušima a očima společnosti

    d) jsou pojistkou a viditelným hlídacím psem proti zneužívání moci, kterou delegovali na omezenou dobu ze svobodné vůle a  rozhodnutí voliči politikům.

    2.3. editoři-zvláštní zpravodajové pro

    zpravodajství z Evropy (3x)

    zpravodajství ze Severní Ameriky (2x)

    zpravodajství z Blízkého východu (1x)

    zpravodaství z Asie (+Austrálie a Antarktidy) (2x)

    zpravodajství z Afriky a Latinské Ameriky (1x)

    2.4. zahraniční zpravodajové

    zpravodaj v Bratislavě (kryjící Slovensko, Maďarsko, Rakousko)

    zpravodaj v Bonnu (Německo, Švýcarsko)

    zpravodaj v Bruselu (EU, Francie, Španělsko, Belgie, Nizozemsko)

    zpravodaj v Londýně (Velká Británie, Irsko)

    zpravodaj v Moskvě (bývalý Sovětský svaz, mimo Pobaltí)

    zpravodaj ve Varšavě (Polsko, Pobaltí)

    2.5.. krajští zpravodajové

    Počet poboček a jejich rozložení by v budoucnu mělo kopírovat nové územní členění ČR.

    3. oddělit a vytvořit vstupní zpravodajský tým a  výstupní zpravodajský tým

    3.1. Vstupní tým se skládá

    1. z členů, kteří sbírají zprávy, ověřují je a třídí dle důležitosti

    /aktivní vyhledávání zpráv: tisková konference, telefon, internet/ /pasívní vyhledávání zpráv: agentury, ostatní rozhlas a TV stanice, tisková prohlášení/

    2. z členů produkčního týmu, který zajišťuje časový plán natáčení, přístup na místa natáčení, případně rozhovory se zdroji, a zajišťuje kontakt mezi zpravodajem, štábem a řidičem

    3. z členů TV štábů (kameraman, osvětlovač, technik, řidič)

    Vstupní tým má klíčovou roli při vyhledávání zdrojů a  zajišťuje a aktivně vyhledává archivní a ilustrační obrazový materiál, zajišťuje a zadává výrobu grafických obrazových ilustrací, připravuje a zpracovává informační rešerše a kvalifikované backgroundy

    3.2. Výstupní tým se skládá:

    1. vedoucí relace (analyzuje zprávy, sestavuje scénář relace, zkoumá sktrukturu stavby TV zpracování, ověřuje texty, pokud jde o jejich obsah, přesnost, nestrannost, sdělnost a úplnost)

    2. asistenti vedoucího relace (zajišťují spojení se vstupním týmem, píší studiová ohlášení zpravodajských příspěvků) 3. moderátor (spolupracuje na přípravě studiového ohlášení, má právo posledního slova při jejich formulaci, úzce spolupracuje s vedoucím relace)

    4. zpravodajové ( analyzují zprávy, strukturují jejich TV zpracování, sestavují natáčecí plán, vedou rozhovory, píší texty, účastní se střihu, ozvučí příspěvek)

    5. jazykový editor (kontroluje texty, pokud jde o gramatiku a použití jazykových prostředků)

    6. vedoucí výroby a jeho asistent

    7. režisér (kontroluje "vzhled" celé relace)

    Ve strategickém výhledu by bylo toto dělení vhodné doplnit o 

    1. tvůrčí zpravodajský tým (pod přímou kontrolou šéfredaktora)

    2. podpůrný servisní tým (pracující na bázi kontrahování služeb uvnitř celotelevizního systému mimo kontrolu šéfredaktora)

    II.

    Zpravodajské relace a zapojení zpravodajského týmu do jejich přípravy

    Stav

    Jednotlivým zpravodajským pořadům dosud chybí zřetelně a podrobně definovaná identita, totiž samotný důvod, proč existují a co chtějí veřejnosti sdělit.

    Řešení

    Pro znovudefinování jejich totožnost považuji za vhodné rozdělit současné relace do tří kategorií dle jejich sledovanosti a významu:

    1. Události, "21", bývalý diskusní pořad "Debata"

    2. Objektiv, Ranní, polední a večerní zprávy

    3. Zprávičky, Studio reportérů, Studio 6

    Pozn.:

    Rozdělení do kategorií priorit neznamená v žádném případě dělení dle kvality příspěvků a různých měřítek pro dodržování principů profesionální televizní žurnalistiky.

    Redakce často míní, že některé zpravodajské relace jsou více důležité něž jiné a že jejich přípravě, personálnímu obsazení lze věnovat méně pozornosti.

    Existuje například obecně rozšířený názor, že "méně kvalitní příspěvky" snese celkem snadno Studio 6. To je velký omyl. Vše, co zpravodajský tým odvysílá, musí být měřeno stejně přísnými měřítky kvality.

    Jinými slovy: I pokud by relace trvale sledoval jeden jediný divák, musí dostat vždy ten nejlepší možný produkt na trhu televizního zpravodajství. Důslednost, pokud jde o kvalitu, je zcela principiální a zásadní záležitostí.

    Pro zajištění kontinutity zpravodajského krytí a důslednosti editoriální politiky by všem výstupním týmům poskytoval služby a zdroje jeden "vstupní" tým.

    Vstupní tým se dělí na 

    a) domácí

    b) zahraniční

    Pracuje na  dvanáctihodinové denní směny (08:00-20:00). Pro noční směnu se rozdělení ruší (směna 20:00-08:00)

    Pro zřetelné profilování programů vytvořit stálé "výstupní" týmy pro jednotlivé relace. Výstupní tým se skládá z:

    Události

    režiséra programu,

    vedoucího a asistenta výroby

    vedoucího relace

    stálého moderátora (dvojice)

    zpravodajů

    21

    stálý tým se skládá z

    režiséra programu,

    vedoucího a asistenta výroby

    vedoucího relace

    trojice stálých moderátorů

    zpravodajů

    Podobné sestavy budou platit pro další relace s tím, že sub-týmy si navzájem mohou "půjčovat" své členy.

    Zřetelně definovanou úlohou zpravodaje pak bude přispívat a překrývat všechny hlavní relace.

    Modelový den zpravodaje pro sociální záležitosti v  den, kdy parlament rozhoduje o zvýšení důchodů (nyní v kompetenci vlády), by pak mohl vypadat v ideálním případě takto:

    1. Ranní zprávy (předem připravená analýza popisující problém, eventuálně zpravodaj ve studiu vysvětlující v rozhovoru problém

    2. Polední zprávy (popisující parlamentní rozpravu)

    3. Hlavní večerní zprávy + souhrn diskuse, předpověď výsledku hlasování

    5. "21" (analýza výsledku, reakce v diskusi)

    6. Pozdní večerní zprávy (souhrn a reakce)

    Poznámka

    V celé struktuře musí být zcela klíčová role zpravodaje, neboť to bude on, kdo bude provádět diváky zpravodajsky dnem a vysvětlovat problém. Současně bude pojítkem mezi relacemi, aby zajistil soudržné krytí.

    III. Změny ve vedení redakce

    Stav

    stížnosti na nejasnou a obtížnou komunikaci s vedením redakce.

    Mohou existovat oprávněné výhrady k samotné struktuře a  obsazení vedení redakce, které je nutno vyslyšet. Současně je však tyto výhrady třeba kriticky analyzovat vzhledem k bývalým poměrům a k možnému vyřizování osobních (avšak pro akceschopnost zpravodajského týmu bezpředmětných) účtů.

    Řešení

    Vedení redakce musí být jasně definované. Po mém soudu by do něj měli patřit pouze čtyři osoby:

    Šéfredaktor (vybírá správné lidi na správná místa)

    Osobní asistentka (řídí jeho dení program, vyřizuje telefonické hovory a korespondenci

    Ekonom (kontroluje finanční plán)

    Šéfprodukční (zajišťuje servis pro zpravodaje)

    B.

    Programování zpravodajských relací

    Současné programování má několik nevýhod, o kterých je třeba otevřeně hovořit:

    1. Přílišné soustředění na Události jako vlajkovou loď, která však však dusí ostatní programy

    2. Znemožňuje kontinuální krytí zpravodajských událostí

    3. Brání uměřenému růstu osobností mezi zpravodaji, tím že katapultuje nováčky do nejsledovanjších relací, aniž by prošli odpovídajíci TV školou.

    Řešení:

    Strategický plán nového programování zpravodajských relací

    ČT 1:

    Pondělí - pátek

    6:00 Ranní zprávy (25 minut)

    13:00 Polední zprávy (20 minut)

    19:00 Hlavní zpravodajská relace (25 minut)

    22:00 Zprávy v deset (20 minut)

    Víkendové zpravodajské programy zůstávají otevřeny k další diskusi

    Osobní poznámka:

    Čím méně zpráv o víkendu, tím lépe

    Neděle:

    10:00 Objektiv

    12:00 Debata (40 minut)

    ČT 2:

    21:00 "21" (30 minut)

    C.

    Finanční restrukutralizace

    Současný stav

    Financování práce zpravodajského týmu je v současné době povýtce neprůhledné a vede k velkému hašteření uvnitř redakcí v otázce platů, zahraničních cest a například také financování poboček zahraničních zpravodajů.

    Částka, kterou vedení ČT vydává na zpravodajství, činí zhruba 330.000 Kč na jednu vysílací hodinu, a to bez investičních nákladů /nákup nemovitostí, počítačů, kamer, osobních automobilů/

    Částka 330.000 Kč odpovídá zhruba prostředkům, které má pro hodinu svého vysílání rozhlasový zpravodajský kanál BBC 5 (na středních vlnách).

    Vedení ČT, Rada ČT a mediální komise Poslanecké komise by měla brát tento fakt vždy v úvahu.

    Málo peněz, které do zpravodajství proudí, však nemůže být omluvou za  minulé základní řemeslné chyby a nedostatky.

    Tedy: zpravodajský tým musí vzít současný rozpočet ve výši 400 miliónů Kč jako výchozí sumu a doručit za ni na mediální trh nejvyšší možnou kvalitu.

    Řešení:

    Zpravodajský tým nemůže doručit nejlepší možný produkt na trh, pokud nebudou přesně a jasně stanovena pravidla pro jeho financování.

    Součástí myšlení členů zpravodajského týmu by se mělo stát hledání odpovědí nejméně na tyto základní otázky:

    1. Jak velký máme (mám) rozpočet pro náš projekt?

    2. Kdo to nakonec vše zaplatí ?

    Úkolem vedení redakce:

    1. Vyjednat a zdůvodnit Roční finanční plán při jednáních s generálním ředitelem, zdůvodnit do detailu všechny náklady. Jednou schválený rozpočet nemůže a nesmí být předmětem žádných dalších diskusí a škrtů, pokud nenastanou mimořádné události.

    2. V podrobných jednáních a diskusích s vedoucími relací vyjednat rozpočty pro jednotlivé programy.

    3. Rozpočet bude zákonem, kterým se v průběhu roku bude řídit financování veškerých operací zpravodajského týmu. Rozpočet bude pokrývat vše od poplatků za šíření signálu po platy zaměstnanců.

    Poznámka:

    Pro mzdové tarify stanovit s platností dvou až tří let tato čtyři hlavní pásma:

    I. (mladší člen vstupního týmu, produkční)

    II. (starší člen vstupního týmu, zpravodaj)

    III. (hlavní zpravodaj, vedoucí relací, moderátoři)

    IV. (šéfredaktor, moderátor Událostí, "starší" vedoucí relací)

    D.

    Důsledná editoriální politka

    Stav:

    Vyplývá již částečně ze znění zákona o ČT a dalších dokumentů, které nejsou však vždy ve vysílání naplňovány

    Zpravodajství trpí v současné době zejména těmito neduhy:

    1. Absencí systematických informací prohlubujících právní povědomí ve společnosti a absencí systematických ekonomických informací

    2. Nahodilostí výběru zpráv

    3. Přílišné soustředění na prezentování oficiálních názorů vládních zdrojů a institucí

    4. Přílišnou "politizací" zpravodajství. ČT nemá a nesmí politiku dělat. Může a musí přispívat a vést k diskusi o důsledcích politických rozhodnutí na jednotlivce a společnost.

    Řešení:

    1. Důsledná a okamžitá depolitizace zpravodajství ČT

    2. Vytvoření ekonomického zpravodajství a zpravodajství o soudním projednávání z oblastí ústavního, občanského, správního, obchodního a trestního práva 3. V zahraničním zpravodajství důraz na původní materiály s definováním jasných geografických zájmů občanů ČR v  posloupnosti sousedi ČR, ostatní svět dle politických a  ekonomických zájmů (obchodní výměna ČR)

    4. Uvést na televizní obrazovku nezávislá občanská sdružení 5. Uvést na obrazovku na vládě nezávislé vědecké, sociologické a ekonomické instituce

    6. Představovat divákům svět jako globální vesnici, v které během příštích deseti let bude lhostejno, kdo kde bydlí a  jaké má postavení. Představovat svět jako dění, ve kterém vítězí nikoliv ideologicky předpojaté, ale nové a nápadité myšlenky.

    Podávat divákům ve zpravodajství průběžnou zprávu o 

  • stavu planety Země

  • stavu zajišťování základních lidských práv a svobod

  • stavu společnosti a nových společenských trendech

  • stavu zdraví a sociálním postavení jedince

  • využití posledních vědeckých, technických a technologických poznatků 7. Nezapomínat na "dobré" zprávy o zajímavých lidských příbězích

    8. Protože svět 21.století bude vzájemně propojenou "globální vesnicí", ČT povede ke snášenlivosti vůči nekonvenčním, menšinovým a provokativním názorům.


    Příloha 1

    Princip nestrannosti ve zpravodajství podle BBC

    3.1. Informované a objektivní vytváření programů

    Pokud jde o fakta, výběr musí být založen na celém rozsahu myšlenek ve společnosti a na aktuálním vědomí o tom, co je důležité a proč. Při zpracování určitého námětu musí novinář usilovat o hloubkové zjišťování pravdy. Novináři musejí kriticky analyzovat všechny názory a předpoklady prostřednictvím racionální skepse. Novinářská práce musí rozšiřovat lidské poznání a zmenšovat rozsah nevědomosti.

    Novinářská práce musí být objektivní. Oficiálně poskytovaná vysvětlení, proč došlo k určitým událostem, musejí být samostatně kriticky hodnocena a porovnávána s celou řadou nezávislých názorů a postojů. Normálně je nutné zařadit do vysílání názory institucí, jichž se problém týká, a hlavních účastníků události, avšak dobrá novinářská práce by měla jít dál. Kvalitní novinářská práce musí nabídnout veřejnosti inteligentní a informovanou analýzu, která jí umožní, aby si utvořila vlastní názor. Reportér má právo vyjádřit profesionální úsudek, nikoliv však vlastní osobní mínění. Reportérův profesionální úsudek nesmí být normativní. Musí být založen na celé dosažitelné škále názorů. Reportérův úsudek je nejvhodnější, je-li nabízen s autoritou a věrohodností zkušeného korespondenta nebo komentátora a je-li podlože jasně vysvětlenými fakty. Musí být zřejmé, že úsudek komentátora je bystrý a spravedlivý. Posluchači a diváci by neměli být schopni z nezávislých pořadů společnosti BBC zjistit, jaký mají na diskutovanou věc názor redaktoři na televizní obrazovce. Dobrá novinářská práce umožní občanům, zastáncům všech politických přesvědčení, aby si udělali o analyzovaném problému vlastní úsudek.

    3.2. Přístup k mocným

    Pokud se zpravodajské a dokumentární programy zabývají problémem, který se týká mocných včetně členů vlády - účastníci programu budou často usilovat o to, aby si vyjednali předem povahu a postavení svých příspěvků. Struktura a forma programu však musí být vždy určena tvůrci programu podle editoriálních zásad. Tvrzení všech stran musejí být uvedena se stejným důrazem a konfrontována příslušnou silou.

    Redaktoři mají povinnost hovořit při rozhovorech s členy vlády a s jejich kritiky neosobně a bez emocí. Křížový výslech politika a jeho kritika ve vysílání musí být důrazný, avšak zdvořilý. Interviewující redaktoři mají povinnost konfrontovat politika či jeho kritika se všemi významnými protiargumenty. Reportéři však nesmějí vůči interviewovaným vystupovat nepřátelsky. Všem stranám v debatě musejí reportéři dávat otázky stejným tónem.

    3.3. Citlivost vůči urážkám a rozhořčení

    BBC se za všech okolností snaží přinášet nestranné zpravodajství. Ve snaze zaznamenat všechny případné události a názory budou chtít novináři čas od času přinášet zpravodajství nebo interviewovat osoby, jejichž názory mnohé urazí. V takových případech musejí být odpovědní vedoucí relace po příslušném přešetření přesvědčeni, že materiál je ve veřejném zájmu a že zveřejněním urážlivých názorů bude dosaženo lepšího pochopení události a problému. Vedoucí relace musejí být přesvědčeni, že pochopení problému převáží urážku.

    Dávání otázek by nemělo být nikdy zastrašující a poučující. Když však moderátoři dělají rozhovor s lidmi, jejichž chování nebo názory způsobují skutečné pobouření, je třeba být citlivý k názorům diváků. Kladeni otázek musí být bezchybně přísné a odpovědi by měly být posuzovány a konfrontovány s důrazem a pokud je to nezbytné, opakovaně. Bylo by nevhodné, aby moderátor nebo zpravodaj vyjádřil osobní rozhořčení nebo partnera v rozhovoru urazil. Avšak celkový kontext, ve kterém se rozhovor koná, by měl vzít v úvahu náladu veřejnosti.

    Čas od času některé události povedou k velkému vzedmutí emocí a pro diváky bude obtížné přijmout princip nestrannosti v programu. I v takových situacích může být "citlivý materiál" relevantní. Vedoucí

    relací by se neměli stydět takový materiál vysílat, ovšem až po zralé úvaze pokud jde o tón a načasování.

    Zásady vedení rozhovoru (dle BBC)

    Rozhovory jsou pro rozhlasovou a televizní žurnalistiku zásadním nástrojem - ať již vysílané živě nebo ze záznamu, v plném znění nebo zkráceně.

    Krátké zpravodajské rozhovory směřující k získání "zvukových štěků" jsou většinou záležitostí jedné otázky dotazovanému, která uvede příběh nebo vyjádření názoru. V některých programech mimo zpravodajství mohou mít rozhovory konverzační nebo nestrukturovanou podobu. Pokud jsou však dotazovaní zpovídáni nebo prověřováni v záležitostech veřejné kontroverze, pro vedoucí relací a moderátory je důležité, aby k nim přistupovali promyšleně. Následující návody zdůrazňují nejdůležitější okruhy problémů.

    Interviewující novinář musí být dobře informovaný. Musí znát dříve zveřejněné předchozí názory interviewovaného na zkoumaný problém. Interview je nejefektivnější, shrne-li reportér v úvodní otázce výchozí pozici, tak se zabrání tomu, aby interviewovaný dlouze opakoval známé skutečnosti. Interview by měl obsahovat nové informace. Proto se musí celý produkční tým - nejen pouze reportér - na interview předem řádně připravit. Otázky, kladené interviewovanému, musejí být jasně a konkrétně formulovány. Reportér a produkční tým musí předem odhadnout, jak asi interviewovaný bude odpovídat, a mít předem připravené k možným odpovědím doplňovací otázky. Pro přípravu interviewů by měl reportér i produkční tým využívat nezávislých odborníků. Interviewující reportér by měl mít k dispozici důkazy, podporující jeho otázky. Špatně připravené a nedostatečně konkretizované myšlenky umožňují interviewovanému, aby je lehce odmítl. To může být trapné pro reportéra, pro pořad i pro BBC.

    Argumentace všech, kdo vyjadřují ve vysílání kontroverzní názory, musí být energicky zkoumána. Osoby u moci a osoby, snažící se získat moc, musejí být interviewovány stejným způsobem. Reportéři BBC nesmějí budit dojem, že sympatizují s tou či onou stranou. Reportér musí argumentovat tvrdě, skepticky a musí být dobře informovaný, nesmí však projevovat zaujatost vůči té či oné straně.

    Je nutné, aby interviewovaní předem přesně věděli, proč jsou zváni k rozhovoru, o čem se bude hovořit, v jakém je to pořadu a jakou v něm budou hrát roli. Nepovažuje se za správné poskytovat předem interviewovaným otázky. Ani reportér nesmí interviewovanému slibovat, že se v rozhovoru bude přidržovat dohodnutých formulací. Pokud interviewovaná osoba odmítne rozhovor poskytnout, jestli nedostane předem přesně formulované otázky, rozhlasoví a televizní pracovníci musejí uvážit, zda je vhodné takový rozhovor vůbec vysílat, anebo oznámí ve vysílání podmínky, za nichž se rozhovor uskutečnil.

    Interviewy by měly být pronikavé a věcné. Měly by být vedeny zdvořilým tónem, ať interviewovaný provokuje jakkoliv. Otázky, jejichž účelem je interviewovaného dezorientovat, jako "Dostal jste se do těchto obtíží, protože jste nepoctivý, anebo prostě jen hloupý?" jsou v BBC nepřípustné. Takovými otázkami vyvolá reportér nepřátelskou reakci od posluchačů, jejichž sympatie přejdou na stranu interviewovaného. V dobře vedeném interview musejí mít posluchači dojem, že se reportér ptá jejich jménem. Rozhlasoví a televizní pracovníci by si měli udržet jejich sympatie. Kromě toho jsou nefér otázky téměř vždy neproduktivní, protože zkušený interviewovaný je lehce dokáže bagatelizovat.

    V zájmu spravedlnosti musejí obdržet interviewovaní dostatečný prostor pro své odpovědi. Týká se to především jejich první odpovědi. Reportéři se však v současnosti musejí stále častěji potýkat s profesionálně vyškolenými politiky, kteří se dokáží efektivně vyhýbat konkrétní odpovědi a dlouho mluví o ničem. Je ospravedlnitelné, aby reportér interviewovaného při řeči přerušoval. Přerušení však musí být dobře načasováno. Mělo by přijít až poté, co interviewovaný vyloží svůj hlavní argument, anebo je zjevné, že se jeho vysvětlení vyhýbá. Vede-li reportér rozhovor rychlým tempem, povzbuzuje to úsporné a zaostřené odpovědi.

    Mocné osobnosti jsou v současnosti intenzívně školeny k tomu, jak využívat rozhlasového či televizního rozhovoru jako vlastní politické platformy a k tomu, aby se vyhnuly jeho skutečnému účelu. Na snahu interviewovaného vyhnout se odpovědi na položenou otázku musí reportér v rozhovoru upozorňovat, a to nevzrušeně a zdvořile, je-li to nutné, opakováním otázky a vysvětlením interviewovanému a posluchačům, proč nebyla předchozí odpověď dostatečná.


    Ještě jednou k pořadu Nadoraz a bamberské aféře sociální demokracie

    Martin Vadas

    Praha, 30. března 1998

    Vážený pane Čulíku,

    děkuji Vám za uveřejnění názoru, se kterým nesouhlasíte. Velmi si Vážím Vaší přednášky a moc mě pobavila podrážděná reakce některých diskutérů z domácí scény.

    Nejsem si jist, zda jste skutečně viděl původní a posléze i druhou reportáž novinářů z Nadorazu o "Bamberských výletech funkcionářů ČSSD". Ani v jedné z nich televize ne"vylézala na veřejnost s pomateným obviněním". Reportéři Nadorazu pouze předložili k posouzení jakési dokumenty účastníkům Bamberského rokování, a ukázali divákům jejich zmatené a protiřečící si výpovědi. Zcela samozřejmě dali prostor všem stranám. Kauzu si "vyrobili" politici sami.

    Veřejnost v Čechách dodnes čeká na vysvětlení Miloše Zemana, který by ve vlastním zájmu měl ukončit "bobříka mlčení".

    Zajímala by mě Vaše anglická zkušenost: zda vaši politici po podobném "bobříku mlčení" setrvávají nadále ve veřejných funkcích. Klíč k vysvětlení všech rozporů má právě jen Miloš Zeman. Řadový občan má právo na "bobříka mlčení" jen v případě, že by ohrozil sebe, nebo své blízké...

    Otázky padají nejen od bývalých koaličních politiků a jejich novinářských příznivců, ale nejvážnější dotazy padají právě od současných i bývalých členů ČSSD.

    Ať pana Vízka "úkoloval" (jak dnes - 30.3.98 - Zeman předhazuje médiím) kdokoliv, je nepochopitelné, že dnešní třetí funkcionář státu jezdil opakovaně do Bambergu za přísliby kompromitujících materiálů na své politické soupeře (Wagner v Debatě), že o budoucích postech ve vládě za peníze pro ČSSD jednal podstatně déle než původně zmiňovaných "5 minut". Co ve skutečnosti znamená závazek spolupráce v prvním bodu nezpochybněného rukou psaného a podepsaného memoranda? Atp...

    Nezdá se, že byste měl pravdu v požadavku: " Porad bylo mozne odvysilat, jen kdyby byvala existovala dalsi podlozena svedectvi o bamberske afere od nestrannych svedku." Na utajené schůzce nebývá "nestranných" svědků. Novináři neměli důvod domnívat se, že Zeman, Machovec nebo Vízek budou lhát. Naopak jejich protiřečení je viditelně zaskočilo, a proto několikrát opakovali otázky, aby vyloučili nedorozumění.

    Souhlasím s Vámi, že "...vyvolavani bouri ve sklenici vody bez dukazu pusobi jen v zemi chaos...", avšak tím, kdo vyvolává bouře... nejsou v tomto případě redaktoři Nadorazu, ale nezodpovědní politici a jejich hry. Povinností novinářů je nastavovat zrcadlo jejich nepochopitelným skutkům a žádat je o věrohodná vysvětlení. Toho se nám dodnes nedostalo.

    Budete-li mít cestu do Prahy, rád Vám obě reportáže promítnu z VHS záznamu z vysílání. Je to ale smutná podívaná.

    Nevím odkud čerpáte informaci, že ..." I novy sef zpravodajstvi a publicistiky Ceske televize Ivan Kytka (od 1.4.1998) zastava nazor, ze se porad Nadoraz neprofesionalnim zpracovanim afery zostudil a ze ma CSSD plne pravo vzit Nadoraz k soudu." Snad se jedná o kachnu, nebo existuje možnost, že ani Ivan Kytka reportáž neviděl. (Byl snad informován pouze zprostředkovaně několika servilními budoucími podřízenými, kteří snad, jak to v Čechách chodí, chtěli poškodit kolegy novináře a zalíbit se budoucímu šéfovi svým "správným kritickým postojem" ???).

    S tím se bude muset vyrovnat sám.

    Jistě by i našemu pohledu prospělo projednání celé záležitosti u soudu. Od zúčastněných politiků by v takovém případě bylo férové odložit svou poslaneckou imunitu v šatně... Zatím musím setrvat na svém odmítnutí výpadu Ondřeje Neffa.

    Ondřej Neff neměl pravdu ve svém komentáři o "Roli médií...". Jeho rádcem nebyla kritická analýza pořadu Nadoraz, ale reagoval emocionálně snad pod vlivem "žluknoucího másla na jeho hlavě" (Pecina) - podobně jako na můj E-mail.

    Takhle se novinari jen diskredituji.

    S pozdravem

    Martin Vadas

    Poznámka Jana Čulíka:

    Britská politika je velmi tvrdá. Pokud by novináři nepředložili jasný důkaz, že se politikové dopustili něčeho protiprávního, obávám se, že by britský politik neodstoupil. Myslím také, že - na rozdíl od blekotání představitelů české sociálně demokratické strany by asi postižený britský politik neblekotal. Kromě toho, zmatené a protiřečící si blekotání politiků na televizní obrazovce ještě není důkazem viny. Připomíná se případ konzervativního náměstka ministra obrany Jonathana Aitkena, kterého list Guardian a televize ITV přistihli při lži, Aitken si však byl "jist, že nemají proti němu důkazy", a tak je vzal k soudu. Na tiskových konferencích hovořil plamenně o tom, že "nechutná spiknutí degenerovaných pisálků v novinách a v televizi sám zničí mečem pravdy". Guardian však pevné důkazy měl a získal a soudní žaloba Jonathana Aitkena se zcela rozložila. Guardian pak věnoval mnoho stránek zničení tohoto člověka. Například přinesl palcové titulky na první straně s Aitkenovou velkou fotografií: LHÁŘ A PODVODNÍK.Aitken je teď naprosto zdiskreditovanou osobou, je nezaměstnaný.

    Vyjádření Ivana Kytky:

    Viděl jsem jen to, co odvysílaly Události, a mohl jsem sledovat vývoj takzvané bamberské aféry, jak o ní informoval český tisk. Jde o jeden z případů, kdy čeští novináři jako celek nepostupovali seriózně a porušili některé ze základních principů profesionálního přístupu k žurnalistice, a to zejména princip přesnosti a nestrannosti.

    Podobných prohřešků se dopustili při informování o takzvané aféře s takzvaným švýcarským kontem ODS. Nespokojenost veřejnosti a Rady České televize se způsobem, jak také Česká televize informovala o těchto aférách, našla po mém soudu výraz v tom, že byl jmenován nový generální ředitel České televize a že Rada začala požadovat změny, jejichž jsem dobrovolnou součástí.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|