čtvrtek 23. dubna

O B S A H

CO JE NOVÉHO V ČR:

  • Přehled aktuálních zpráv z České republiky: EU a sudetští Němci:
  • Konečně rozumný přístup: Evropská unie odmítla sudetoněmecké radikály (Andrew Stroehlein)
  • At Last Some Sense: The EU Answers Sudeten Radicals (Andrew Stroehlein) Poslanecká sněmovna ČR:
  • Nechodíte-li do práce, očekávejte, že o zaměstnání přijdete (Andrew Stroehlein)
  • If You Don't Show Up for Work, Don't Expect to Keep Your Job (Andrew Stroehlein) Světový den knihy:
  • Knihy kontra počítače: 23. dubna: Světový den knihy, vyhlášený OSN (The Times) Česká televize:
  • Česká televize: Umístíme na teletext informace i o neparlamentních stranách (Jan Zeman, vedoucí teletextu ČT)
  • Zpravodajství České televize je lepší! (Jaromír Křepelka) Pražské jaro 1968:
  • Dubček - hrdina či zrádce? (Petr Jánský)
  • Glasgowská návštěva Miroslava Holuba a význam Pražského jara (Jan Čulík) Společnost:
  • Sexuální zneužívání dětí v ČR (Marek Houša) Znovu k článku o ČR ve Spiegelu:
  • Ještě k případu Poldi Kladno a článku v  časopise "Der Spiegel" (Aleš Zeman) Upozornění:
  • Článek o únavovém syndromu (Pavel Vachtl) Česká politika
  • Tisková konference Demokratické unie z 22.4.

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

    Co je nového v České republice

  • Zdravotní stav českého prezidenta Václava Havla se včera "dále mírně zlepšil". Ustoupil zánět v okolí rány na břišní stěně a prezident už má normální teplotu 36,6 stupňů Celsia. Nenastanou-li nečekané komplikace, může být prezident do několika dnů odpojen od umělého dýchání a probrán z umělého spánku. Havel se v Innsbrucku minulé úterý podrobil akutní operaci, při které mu byla odstraněna zanícená a perforovaná část tlustého střeva. V umělém spánku se prezident nachází od soboty, kdy museli lékaři za pomoci bronschoskopie čistit hlenem ucpanou průdušku. V pondělí večer byl Havlovi vyčištěn absces (zánět) v operační ráně, který byl podle lékařů důvodem vysoké horečky.

  • Ministr životního prostředí Martin Bursík přijel ve středu do práce na horském kole, aby symbolicky podpořil myšlenky svátku ekologů Den Země. Část cesty ho na kole doprovázel i ministr Vladimír Mlynář. Bursík řekl: "Pražská doprava je v kompetenci hlavního města, které však například nemá dostatek peněz na vybudování vnějšího dopravního obchvatu. Stát je připraven finanční prostředky poskytnout, pokud bude vypracován moderní koncept dopravní politiky."

  • Za závažný skutek, nikoli však za katastrofu označil ztrátu citlivých dokumentů vojenské rozvědky ministr obrany Michal Lobkowicz (US), který o případu včera také informoval vládu. Doplnil, že ztracené údaje by neměly ohrozit bezpečnost státu ani práci služby samotné, a proto zatím neuvažuje o odvolání šéfa služby generála Františka Štěpánka.

  • Senát ve středu těsnou většinou schválil ústavní zákon o bezpečnosti České republiky, který upravuje řízení státu v době mimořádných situací, mezi něž patří například živelní pohromy, ekologické katastrofy, průmyslové havárie či ozbrojený konflikt. Zákon umožňuje podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace vyhlásit nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav. Znění zákona kritizoval předseda ústavně-právního výboru Pavel Rychetský, podle něhož norma "neřeší vůbec nic, neboť nemá ani jedinou výkonnou část".

  • Prodej zhruba 93procentního státního podílu v Letu Kunovice, výrobci středních letadel L-410, americké firmě Ayres Corp. schválila česká vláda. Po Aeru Vodochody, do něhož vstoupí Boeing, tak i tato česká letecká firma končí v amerických rukou. Nový vlastník za tuto firmu podle ministra průmyslu a obchodu Karla Kuehnla zaplatí 4,5 miliónu amerických dolarů, a až 15 miliónů dolarů do společnosti vloží formou rozvojových programů. Kuehnl se domnívá, že stabilizace nyní těžce zadlužené firmy by mohla být ukončena kolem roku 2002. Americký partner by měl také převzít dluh ve výši 50 miliónů dolarů.

  • ODS financovala minulou volební kampaň v regionech také z peněz, jejichž přijetí nikde nevykázala a tudíž ani nezdanila. Přiznali to dva pracovníci jedné z krajských organizací strany. Podle nich je však téměř nemožné zpětně dokázat, zda šlo o černé peníze, protože shánění finanční obstarávali výhradně regionální manažeři a většina financí byla zpětně legalizována jako členské příspěvky.

  • Dluh státního rozpočtu, který vznikl v loňském roce, bude uhrazen až za 15 let. Vláda rozhodla, že schodek ve výši 15,717 miliard korun bude (podobně 1,5 miliard v roce 1995), pokryt vydáním státních dluhopisů s 15letou splatností.

  • Pořad V pravé poledne, který minulou neděli nahradil na obrazovkách České televize (ČT) dosavadní Debatu, vzbudil zájem diváků. Jeho sledovanost dosáhla 17,5 %, což proti Debatě znamená růst o 5 %. Jedno procento v tomto systému znamená téměř 80 000 diváků ve věku nad 15 let. Společnost IP Praha, která se zabývá peoplemetrovým měřením, to jest podílem jednoho pořadu na televizním trhu, vykázala, že V pravé poledne sledovalo 47 %. Naproti tomu obdobný pořad 7 čili Sedm dní TV Nova pouze 34 %. TV Nova ohlásila, že "Sedmičku" přesouvá na stejný vysílací čas, to jest na 12.00. Tento posun bude předmětem jednání Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, která si jako první ke konzultacím zve Radu České televize.

  • Naléhavé: Jedna dívka na Slovensku musí jít na operaci a má vzácnou krevní skupinu A1B Rh-. Pokud víte o někom, kdo tuto krevní skupinu má a byl by ochoten dát krev, zatelefonujte rodině Sivovcových na bratislavské tel. č. 07/525 63 52.


    Výběr textů z posledních dní:

  • Klaus o Mlynářovi (Andrew Stroehlein)
  • VÝZVA: sbírka peněz na pomník českým pilotům, padlým za druhé světové války
  • Ještě jednou Tunisko - je ho možno hodnotit podle měřítek evropských zemí (reakce Jana Čulíka na článek Vojtěcha Kmenta)
  • Trest smrti: je nemorální a zbytečný (Andrew Stroehlein)
  • České privatizační fondy budou donuceny k odprodávání akcií (Financial Times)
  • Jak se vyrovnat s totalitní minulostí (Jiří Jírovec)
  • Ještě jednou Boeing a Aero (Ondřej Zvěřina)
  • Rozhovor s Ivanem Kytkou, šéfem zpravodajství ČT: Je zpravodajství ČT nyní ještě horší než dřív?
  • Tunisko: život v socialismu? (Jan Čulík)
  • Tunisští "Všichni dobří rodáci" - stalinistické praktiky. Úryvek z románu Mustafy Tliliho "Lví hora"
  • Co by měl český prezident učinit po volbách (Andrew Stroehlein)
  • Jak se psalo na jaře roku 1968: Obrodný proces v Semilech (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Kanadská mlékárna, občanská společnost a Aero Vodochody (Jiří Jírovec)
  • Manifest, který způsobil sovětskou invazi v roce 1968: DVA TISÍCE SLOV (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Lži, zatracené lži a statistiky (Andrew Stroehlein)
  • Pozapomenutá kultura: česká literatura v exilu za komunistické éry (Jan Čulík)
  • Koupíte si v dražbě auto za 100 000 Kč, zaplatíte plnou cenu, ale auto nedostanete a za tři roky nevysoudíte nic. Otřesné poměry v českém podnikatelství a soudnictví. KTERÉ NOVINY BUDOU USILOVAT O NÁPRAVU?
  • Den, kdy zemřel Kristus. K velikonočnímu zamyšlení
  • Angličtina světově vítězí jako lingua franca - učme se rychle anglicky! (FT)
  • Český stát na prahu třetího milénia (Michal Janata, časopis Prostor)
  • Ještě Boeing a Aero Vodochody: nezodpovězené otázky: Kdo se bude smát celou cestu do banky? (Jiří Jírovec)
  • Jak bojovat proti nacionalistickým mýtům? (Jan Čulík)
  • Paul Johnson: Co způsobuje, že jsou národy ekonomicky úspěšné
  • O české zaprdlosti (Jan Lipšanský)
  • Deset let vězení za jedinou noc, strávenou v pražském hotelu (Observer)
  • Čína, lidská práva, ČR a světové ekonomické summity: PŘEHLÍDKA TYRANŮ (Observer)
  • Promarněná příležitost pro snášenlivost: ČR odmítla zákon o homosexuálním partnerství (Andrew Stroehlein)
  • Udělá Boeing s firmou Aero Vodochody totéž, co učinil s podnikem de Havilland? (Jan Čulík)
  • Povědomí o demokracii: Pohraniční stařenka (Jiří Jírovec)
  • Andrew Stroehlein zase znovu - o mně (Jiří Pehe)
  • Reakce na poznámky Jiřího Peheho (Andrew Stroehlein)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění (Ivan Kytka, nový šéf zpravodajství ČT)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu (Ivan Kytka)
  • Změna volebního systému v ČR problémy neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • Proč někteří vzdělanci vypadají jako idioti? (Jiří Jírovec)
  • Finanční dary pro politické strany? Není problém, pokud víme přesně, kdo to platí (The Guardian)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Referendum se smí konat v Londýně, nikoliv v Praze
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • České školství je na tom ještě hůř, než píší Britské listy! (Rudolf Joska)
  • Zdravotnictví: ODS se točí na obrtlíku (Jindřich Ginter)
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • České školství je finančně v krizi (Jindřich Ginter)
  • 28 procent lidí si myslí, že to za komunismu bylo lepší: Tento frustrující průzkum veřejného mínění: Je to za dlouhou dobu nejlepší zpráva! (Andrew Stroehlein)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)
  • Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík


    Konečně rozumný přístup: Evropská unie odmítla sudetoněmecké radikály

    Andrew Stroehlein

    Po veškeré té historické hysterii, kterou vyvolala ve střední Evropě česko-německá deklarace a fóra a fondy s ní spojené, je dobře, že jsme nyní svědky toho, že významná činitelka EU k této věci konečně promluvila rozumně. Mluvčí evropské komisařky pro justiční a imigrační otázky Anitě Gradinové by se mělo zatleskat, že tak otevřeně shrnula "sudetský problém" a jeho podružnost pro rozšiřování Evropské unie.

    Gradinová se vyjádřila o Benešových dekretech, že každá iniciativa usilující po padesáti letech o jejich anulování by byla "nerozumná". Dodala, že by takové rozhodnutí jen otevřelo "Pandořinu skříňku" problémů. Konstatovala také, že neví o žádné takové iniciativě na její úrovni.

    To je možná trochu překvapující, protože jen o několik dní předtím se zmínil předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení Franz Neubauer, že záležitost už předložil příslušným orgánům Evropské unie a bude to dělat opakovaně, během jednání o rozšiřování EU. Je jasné, že i když se Neubauer opakuje jako rozbitá deska šlágrů z roku 1938, nikdo v Bruselu jeho revanšistické pošetilosti neposlouchá.

    Přesto však jsou Češi nervózní a dál vyjadřují obavu z Neubauera, který je nyní bohužel také zastoupen v koordinační radě diskusního fóra, vytvořeného v rámci česko-německé deklarace. Tyto obavy na české straně dál existují, navzdory opakovanému ujišťování od německé vlády, před vznikem nechvalně známé deklarace i po jejím vzniku, že vstup ČR do EU a do NATO nebude nijak podmíněn splněním iredentistických požadavků, vznášených v Německu.

    Někteří Češi se dál obávají, že vstup ČR do Evropské unie povede automaticky k určitému poněmčení Čech, protože získají sudetští Němci automatické právo kupovat si v ČR nemovitosti. To však vůbec není pravda. Mnoho členských zemí Evropské unie zavedlo omezení pro jiné občany EU, kteří si nesmějí kupovat místní nemovitosti: týká se to v některých oblastech například Francie, Řecka a Itálie. To je pro Českou republiku precedent.

    Povoluje to Římská smlouva (článek 222) a bylo to posléze potvrzeno Zákonem o jednotné Evropě (Single European Act) z roku 1987, který zaručuje svobodný pohyb zboží, pracovních sil a kapitálu, NIKOLIV však právo vlastnit nemovitosti v jiné členské zemi EU. Není důvodu se domnívat, proč by Česká republika si i po vstupu do EU nemohla zachovat diskriminační zákony o vlastnictví nemovitostí.

    Navzdory tomu, že Anita Gradinová konstatovala, že neví o žádné iniciativě, týkající se sudetských Němců, je obtížné určit, zda tím Gradinová měla na mysli Neubauerova tvrzení, když odmítla iredentistické pokusy změnit české zákony, starší více než padesát let. Vyjádřila se k této záležitosti jen několik dní po nejnovějších Neubauerových výrocích k této věci, a zdá se tedy pravděpodobné, že měly být její výroky jeho odmítnutím. Vzhledem však k tomu, že je Neubauer mimo Bavorsko a Českou republiku naprosto neznámý, je také možné, že Gradinová vůbec nevěděla, na co se jí tazatel ptá.

    Ať už je tomu jakkoliv, Evropská unie řekla svoje: Česká republika vstoupí do EU, aniž by musela činit ústupky sudetským extrémistům.

    Je to důležitý výrok, který by měl zmenšit některá česká podezření vůči Evropské unii a přimět občany, aby se stavěli vůči EU méně rezervovaně. Tento výrok by měl umožnit Čechům, aby si uvědomili, že vstup ČR do EU neohrozí jejich národní totožnost. Jsem přesvědčen, že takovéto výroky povzbudí mnoho dalších českých občanů, aby podpořili vstup ČR do Evropské unie. Z Bruselu tentokrát přišel velmi významný výrok a doufejme, že takto bude hovořit ústředí Evropské unie častěji.

    Andrew Stroehlein


    At Last Some Sense: The EU Answers Sudeten Radicals

    Andrew Stroehlein

    After all the historical hysteria whipped up in Central Europe by the Czech-German Declaration and its associated fora and funds, it is nice to see a public figure finally talking some sense on the matter. The Spokesperson for the EU Commissioner of Justice and Immigration Affairs Anita Gradin should be applauded for her forthright summary of the "Sudeten question" and its relevance to EU expansion.

    In reference to the Beneš decrees, she said that any initiative seeking to reverse them after fifty years would be "unreasonable". She went on to comment that such a move would only open a "Pandora's Box" of problems. She also stated that she knew of no such initiative at her level.

    This is perhaps a bit surprising, because just a few days before Franz Neubauer had implied that he had already brought up the matter with the appropriate EU bodies and would continue to do so as the EU expansion talks progressed. It is clear that although Neubauer keeps repeating himself like a broken record of hit songs from 1938, no one is listening to his revanchist foolishness in Brussels.

    Still, the Czechs are nervous and continue to express fears of Neubauer, now also unfortunately on the Co-ordinating Committee of the Discussion Forum (koordinaŤnĚ rady diskusnĚho fůra) established by the Czech-German Declaration. These fears continue despite repeated assurances from the German government, both before and after the infamous Declaration, that EU and NATO entry for the Czech Republic would not be tied to irredentists' demands in Germany.

    Some Czechs continue to worry that EU entry will automatically lead to some kind of re-Germanification because Sudeten Germans will have an automatic right to buy property, but that is not the case at all. Actually, many member states of the EU have restrictions on other EU nationals buying local property - France, Greece and Italy for example in some locations. This acts as a precedent for the Czech Republic.

    This is allowed by the Treaty of Rome (Article 222) and was later confirmed by the Single European Act of 1987 which guarantees the free movement of goods, labour and capital but NOT the owning of property in another member state. There is no reason to expect that the Czech Republic will not also be able maintain its discriminatory property ownership laws once inside the EU.

    Despite her confession of ignorance, it is hard to say whether Gradin was referring indirectly to Neubauer's assertion when she rejected irredentist attempts to change Czech laws more than half a century old. Coming just a few days after another Neubauer rant on the subject, it seems likely that she was publicly rebuffing him, but given Neubauer's complete obscurity outside of Bavaria and the Czech Republic, it is also possible she really didn't know what the questioner was referring to. Either way, the EU gave its answer: the Czech Republic will join the EU without concessions to Sudeten extremists.

    This is an important statement that should act to reduce some Czech suspicions of the EU and ease the reservations some citizens have regarding EU entry. It should generally allow Czechs to feel that the Czech Republic's entry into the EU will not threaten their sense of identity, and I believe that such statements will encourage many more citizens in the Czech Republic to lend their support to their country's joining the EU. It was an impressive statement from Brussles, and one hopes for more of the same.

    Andrew Stroehlein


    Nechodíte-li do práce, očekávejte, že o zaměstnání přijdete

    Andrew Stroehlein

    Za starých špatných dob komunismu prý nemuseli lidi pracovat příliš usilovně, protože měli zaměstnání zaručeno. Zdá se, že mnoho vašich zástupců v parlamentě, poslanců, se dosud těchto návyků nezbavilo.

    Za posledních několik týdnů chodí poslanci dolní komory českého parlamentu jen velmi nepravidelně do práce. Dvacet až třicet procent zvolených zástupců občanů se neobtěžovalo účastnit se hlasování ani při skutečně důležitých otázkách. Například, jen 161 zástupců občanů bylo přítomno před několika týdny pro hlasování o právech homosexuálů a minulý týden se obtěžovalo jen 140 poslanců jít do práce a účastnit se hlasování o velmi důležitém zákoně, týkajícím se privatizace.

    Během tohoto konkrétního hlasování byla přijata rezoluce, navržená komunisty, která požadovala, aby vláda zastavila další privatizace ve strategických sektorech. Bylo skutečně pozoruhodné, že se k tomuto hlasování ve velkém počtu nedostavili ani poslanci ODS, ani poslanci Unie svobody. Dokonce se neobtěžovali přijít ani šéfové obou těchto stran, Klaus a Ruml. O víkendu charakterizoval Lux jejich nepřítomnost jako obrovskou nezodpovědnost, a i když se Lux pokusil záležitosti využít v prospěch vlastní politické strany, jeho kritika byla zcela na místě.

    Občané ČR volí strany a platí své zástupce, aby sloužili zájmům země v zákonodárných komorách a ve vládě. Tito lidé jsou povinni z vůle občanů sloužit veřejnému zájmu. Měli by se alespoň pravidelně dostavovat na zasedání parlamentu.

    V normálním světě musí většina lidí pracovat, aby byli schopni si vydělat na živobytí. Pracovat obyčejně znamená, že chodí do zaměstnání a plní úkoly, které vyplývají z jejich pracovního zařazení. Jestliže se zaměstnanec není schopen obtěžovat vůbec přijít do práce, pro niž ho jeho šéf vybral, nezaslouží si, aby byl dále zaměstnáván. Kdybyste ignorovali svého nadřízeného a nechodili do práce, asi by se nedalo očekávat, že vás nevyhodí, že?

    Co se týče parlamentu, vy, občané, jste pro poslance šéfové. Vy vybíráte své zástupce a platíte na ně ze svých peněz. Pokud nevykonávají řádně svou práci, vy, šéfové, byste se jich měli zbavit.

    Posledních několik týdnů jsme byli svědky otřesného absentérství. Mnoho zástupců občanů zcela ignorovalo své povinnosti. 20 - 30 procentní absentérství je absurdní a nemělo by být tolerováno.

    Na konferenci Unie svobody minulý týden se dal Ruml slyšet, že "Politika je služba lidu, kdo se dopustí chyb, odejde." Má naprosto pravdu, jenže je zjevné z toho, že sám Ruml nebyl přítomen při klíčovém hlasování v parlamentě, že tento politik sám nedodržuje, co káže.

    Doufám, že se v nadcházejících všeobecných volbách občané dobře podívají na to, kdo vlastně skutečně vykonává "službu lidu" a kdo se neobtěžuje chodit do práce. Šéf by měl zbavit zaměstnání ty zaměstnance, kteří se práci vyhýbají.

    Andrew Stroehlein


    If You Don't Show Up for Work, Don't Expect to Keep Your Job

    Andrew Stroehlein

    I am told that in the bad old days of Communism, a person did not have to work too hard because he was always guaranteed a job. In fact, you could even skip work, and your job was still relatively secure. Apparently, many of your Members of Parliament still feel this way.

    The last few weeks have shown a miserable attendance record in the Lower House of the Czech Parliament with twenty or thirty percent of the elected representatives absent even during critical votes. For example, only 161 representatives were present for the vote on gay rights legislation a few weeks ago, and last week, only 140 representatives troubled themselves to show up for work during voting on critical privatisation legislation.

    During that particular vote, which witnessed the passage of a Communist sponsored resolution calling on the government to halt further privatisation in strategic sectors, the extensive absence of both ODS and US representatives was remarkable. Not even the leaders of these two parties, Klaus and Ruml, bothered to show up. Over the weekend, Lux branded their absence as gross irresponsibility, and although Lux was trying to score political points, his criticism is spot on.

    The citizens of the Czech Republic elect parties and pay representatives to serve the country's interests in the legislative chambers and in government. They are there by the grace of the people to serve the public interest. They should at the very least show up for parliamentary sessions.

    In the normal world, most people have to work to survive, and that usually includes going to work and fulfilling the responsibilities of the job. If an employee cannot be bothered to show up for the job that the boss selected him to do, he does not deserve to be kept on. If you just ignored your boss and failed to show up for work, you wouldn't expect to keep your job for very long, would you?

    As far as the Parliament is concerned, you, the citizen, are the boss. You choose your representatives, and you pay for them. If they don't do the job, you, as the boss, should get rid of them.

    The last few weeks have seen some appalling absences and disregard for duty on the part of many representatives. 20-30% absenteeism is absurd and ought not to be tolerated.

    At the weekend conference of US, Ruml was heard to say "Politics means serving the people, those who make mistakes must leave." He's absolutely right, but it is clear from his absence at Parliament during crucial votes that Ruml doesn't practice what he preaches.

    During the upcoming elections, I hope the citizens take a good look at who's actually "serving the people" and who can't be bothered to show up for work. The boss should get rid of employees that don't show up for work.

    Andrew Stroehlein


    Knihy kontra počítače: 23. dubna: Světový den knihy, vyhlášený OSN

    Při této příležitosti otiskl 22. dubna v deníku Times Simon Jenkins komentář, z něhož vyjímáme:

    Co učinila baronka Thatcherová poté, co odešla z úřadu? Napsala knihu. Co udělal Michail Gorbačov? Napsal knihu. Dělají to všichni lidé ve veřejném životě. Princezna Diana otřásla národem prostřednictvím knihy. Její manžel taky. Vyhoďte někoho z práce a napíše knihu. Dejte někomu vyznamenání a napíše knihu. Zeptejte se milionáře, rozvedeného člověka, filmové hvězdy, podvodníka, dokonce i manželky ministra zahraničních věcí, jak to bylo, a všichni zvolají jednotným hlasem: "Přečtěte si mou knihu!"

    Kniha má přitažlivost, která neumírá. Každoročně se píše více knih než kdy v historii. Za posledních deset let se v Británii zdvojnásobil počet vydávaných knih. Celosvětově každoročně stoupá počet prodaných knih. Jen počet knih prodaných dětem, stoupl v roce 1997 o šest procent. Knihy jsou zařízením mysli. Gutenbergův a Caxtonův vynález nebyl nikdy překonán. Kniha je tak věčná jako dům. Má zdi, střechu, dveře a okna, je přístřeškem pro lidského ducha.

    Kniha však přesto náhle ztratila sebedůvěru. Knihy dnes už nejsou módní. Není v nich technologie. Novými komunikátory jsou počítače. Právě proto, v důsledku své nejistoty, si vyprosil knižní průmysl u Spojených národů, aby vyhlásila "Světový den knihy".

    Nejnovější hrozbou je, že prý knihy budou nahrazeny internetem. Britská vláda se rozhodla vydat příští rok 100 miliónů liber (5,5 mld Kč) na počítače pro knihovny a jen 35 miliónů liber na nákup knih. Že prý je internet klíčem k "demokracii znalostí". V každé třídě a v každé knihovně musí být počítačový terminál. Kdo potřebuje knihy, argumentuje se, když je možno zpřístupnit celou knihovnu amerického Kongresu na pouhé zmáčknutí myšího zadku?

    Jenže historie technologie je poznamenána množstvím takovéhoto vulgárního myšlení. Otevřete skříň v jakékoliv britské škole a vyvalí se na vás zaprášené CD ROMY. Školám byly prodány, přestože je nechtěly. CD ROMY i ještě dražší "vyučovací počítací stroje" skončily v koši. Počítačová gramotnost je důležitá kvalifikace a je jí možno získat za pár hodin. Není však náhradou za literární gramotnost. Americké pokusy vytvořit "virtuální učebnu" prostřednictvím uzavřených intranetů, nebo dokonce internetu, zoufale selhaly. Rozumní pedagogové vědí, že nejlepšími učiteli pro děti jsou lidi, nikoliv stroje.

    Čtěte v dnešní době počítačové časopisy a dočtete se o prodělávajících softwarových firmách a finančních ztrátách podniků, zabývajících se rozvojem internetu. Zdá se, že z internetu většinou vzniká nástroj pro nakupování a pro prohlížení pornografie. Pak se také používá jako intranet pro odborníky. Role internetu jako "počítačové demokracie" je zapomenuta. Největší americká firma, prodávající na internetu knihy, Amazon.com, sice zvyšuje počet prodávaných knih, nezaznamenává však zisky. Ironií internetu je, že z něho měly dosud největší prospěch tradiční knihy a tradiční pornografie.

    Je záhada, proč mají potřebu nadšenci pro internet dívat se spatra na knihy. Je to už celou řadu let, co se elektronické noviny firmy Knight-Rider pokusily porazit tištěné slovo - a  zbankrotovaly. Román na počítačové obrazovce taky byl chvíli v módě, internet měl údajně umožnit čtenářům, aby vstoupili s románem v interakci a jeho text sami upravovali, čímž by se prý "osvobodili od diktatury autora". (Další množství obdobných pitomostí lze najít v knize The Future of the Book of Geoffreye Nunberga.)

    Minulý týden oznámil Massachussets Institute of Technology, že vyrobil další technickou hračku, dvě stě stránkovou digitální knihu na baterie. V budoucnosti by se prý daly do elektronické knihy digitálně přenést stovky svazků a stránky by se pak elektronicky obracely. Media Lab MIT produkuje takové krkolomné hračky každoročně.

    Kniha nedělá na technofily žádný dojem. Nepotřebuje zdroj napájení, ani laboratoř, ani vědce, ani kvalifikační kursy a - což je nejhorší - nepotřebuje žádné vědecké granty. Proto knihy politiku nezajímá. Kniha je předmět radosti.

    Toto je ale triviální debata. Internet, stejně jako všechna ostatní technologie, má svoje místo ve světě komunikací. Jsou to všechno kanály pro pracovní včely kultury. Nad nimi se však vysoko tyčí kniha, výrobek tak zavedený, že se za něj nemusíme omlouvat. Kniha není jen přenosnými informacemi, ale světem imaginace, který se vejde do dlaně jedné ruky. Podstatou knihy je příběh, tak starý, jako lidstvo samo.


    Česká televize: Umístíme na teletext informace i o neparlamentních stranách

    Jan Zeman

    Vazeny pane,

    v BL z 22.4. publikujete vyjadreni Demokraticke unie k seznamu volebnich lidru politickych stran, ktere jsou zastoupeny v soucasne Poslanecke snemovne Parlamentu Ceske republiky, ktery jsme prevzali z deniku Mlada fronta Dnes a zverejnili na strankach Teletextu CT.

    Pro upresneni vam zasilam moji odpoved predstaviteli DEU, kterou jsem mu odeslal jiz vcera. Je samozrejme na vasem rozhodnuti, zda-li budete publikovat i nase stanovisko.

    S pozdravem

    Jan Zeman

    vedouci Teletextu CT


    Vazeny pane mistopredsedo,

    informaci o volebnich lidrech pro cervnove volby do Poslanecke snemovny Parlamentu CR, kterou jsme zverejnili na nasich strankach v rubrice "Kdo je kdo", jsme prevzali z deniku Mlada fronta Dnes (jak bylo uvedeno na konci treti podstranky).

    Vzhledem k tomu, ze se jednalo o informaci prevzatou z jineho zdroje, nepovazovali jsme za vhodne do ni zasahovat. Navic se jednalo o vycet lidru pouze stran, ktere jsou zastoupene v soucasne Poslanecke snemovne. Proto se domnivam, ze by bylo i nesystemove ve zminenem seznamu cokoliv upravovat nebo ho doplnovat.

    Nicmene souhlasim s vami, ze prostor ve verejnopravnim mediu by mely dostat i mimoparlamentni strany (presneji receno - strany, ktere nejsou zastoupeny v PSP ČR). Proto vitame vasi iniciativu a podnikneme nektere kroky k ziskani dalsich informaci (tj. i z jinych stran). Predpokladam, ze na strankach naseho Teletextu zverejnime bud prehled volebnich lidru vsech stran, ktere kandiduji v letosnich volbach nebo dokonce seznam vsech kandidatu do Poslanecke snemovny (vzhledem k omezenemu prostoru se rozhodneme az na zaklade celkoveho rozsahu seznamu kandidatu). S pozdravem

    Jan Zeman

    vedouci Teletextu CT


    Zpravodajství České televize je lepší!

    Jaromír Křepelka

    Pane Krausi,

    je urcite dobre, ze  analyzujete novy pristup Ivana Kytky ke zpravodajstvi CT. Uvedu dva konkretni priklady, ktere povazuji za demonstraci zlepseni v pristupu k vysilani:

    1. Zprava o letecke katastrofe na letecke prehlidce. CT krome prevzateho sotu ukazala zabery dvou podobnych minulych katastrof a uvedla komentar k diskuzi o zakazu nebezpecnych produkci v blizkosti velkych shromazdeni. Jde o detail, avsak podle meho nazoru velmi vyznamny, nebot pracovnici TV nebyli lini ony archivni materialy vyhledat. TV Nova o teto udalosti informovala rovnez, ovsem ukazala jen prevzaty sot a pak komentator jen smutne pokyval hlavou nad ztratou zivotu dvou letcu.

    2. V poradu "21" byli pozvani k vystoupeni jak R. Ceska, tak i Exner z KSCM. Divak mel tedy moznost porovnat obhajobu dvou pristupu a vytvorit si nazor vlastni. Tento pristup k problemum povazuji za velmi vyznamny, protoze u nas chybel. Kdysi jsem si mohl poslechnout Hlas Ameriky, BBC a precist Rude pravo a formulovat porovnanim svuj vlastni kriticky nazor. Zda se, ze tato moznost se zacina obnovovat.

    Jaromír Křepelka


    Dubček - hrdina či zrádce?

    Petr Jánský

    V těchto dnech si připomínáme 30 let Pražského jara. Jak obtížné je hodnotit postavy a události tohoto pokusu o reformaci socialismu, bych si dovolil ukázat na postavě Alexandra Dubčeka.

    Po svém zvolení generálním tajemníkem ÚV KSČ Dubček významně uvolnil totalitní atmosféru. Začaly vycházet Literární listy, které přinášely necenzurované informace o zvěrstvech komunistického režimu. Vznikl K 231, který sdružil politické vězně, nestraníci založili KAN, kde se mohli politicky angažovat. Jaro skutečně žilo svobodou, v národě bylo obrovské nadšení (vzpomeňme na majálesy, sbírku zlata, atd.), které nepředčilo ani cinkání klíči v listopadu 89. Alexandr Dubček byl oslavován jako národní hrdina - lidé nosili trikolory a odznáčky s Dubčekovým portrétem.

    Naděje a radost neměly dlouhého trvání. 21. srpna 68 jsme byli za noci přepadeni spojenci - vojsky Varšavské smlouvy. Kdy byl to ráno v Praze u Čs. rozhlasu, jasně viděl, že útočníkem jsou jakési mongolské hordy v uniformách Rudé armády. Vojáci polské, maďarské a rumunské armády se účastnili jako statisté, do žádných konfliktů se nepouštěli. Jen ta sovětská zvěř střílela. Celý ÚV KSČ zajali, naložili do letadla a přepravili k Brežněvovi na kobereček. Jistě pod velkým psychickým tlakem a v obavách o osud národa podepsali naši vrchní komunisté tzv. Moskevské protokoly - souhlas s okupací Československa. Bez nejmenší pochyby se tím dopustili ( a A. Dubček jako generální tajemník zvlášť) vlastizrady. Nešlo o život, jak dokazuje postoj MUDr. Kriegla, který nepodepsal - a vrátil se domů živ a zdráv.

    Po listopadu 89, snad ve snaze o udržení republiky, jsme na vlastizradu zapomněli a zvolili A. Dubčeka předsedou Federálního shromáždění. Již tehdy jsme si zadělali na neschopnost vypořádat se s komunistickou minulostí. Obávám se, že národ, který neumí nebo nechce pravdivě zhodnotit své dějiny, nebude nikdy schopen vlastní identifikace.

    Petr Jánský


    Glasgowská návštěva Miroslava Holuba a význam Pražského jara

    Jan Čulík

    V pondělí 20. dubna byl tady u nás na Glasgow University český básník Miroslav Holub. Tedy: abych to trochu opravil: asi mezinárodní básník Miroslav Holub. Dokonce se takto vyjádřil na jednom nedávném literárním setkání tuším ve Vídní Ludvík Vaculík. Označil jiné přítomné, lyrické básníky z Prahy za básníky české a Holuba za básníka "internacionálního". Shodou okolností stejně argumentovala v sedmdesátých letech česká policie, když k Holubovi nepustila reportéry australského rozhlasu. Holub, znělo vysvětlení, není básník český, je básník internacionální.

    V Čechách není Miroslav Holub zrovna příliš uznáván. V zahraničí ano. Jeho poezie byla přeložena do 39 jazyků světa. V jižní Anglii existuje básnický klub, který se jmenuje Holub. Miroslav Holub je neustále zván na nejrůznější mezinárodní literární festivaly a čtení, od Ameriky přes Nový Zéland až po Británii. V Británii se v Edinburku v minulých dnech účastnil festivalu, který se zabýval souvislostmi mezi vědou a literaturou. To se hodilo, neboť Holub je lékař, imunolog, který celý život pracoval jako vědec.

    Na Glasgow University jsme s Miroslavem Holubem uspořádali asi hodinovou veřejnou debatu. Hovořilo se mimo jiné i o Pražském jaru. Miroslav Holub si ho velmi vysoce cenil. Konstatoval, že Pražské jaro bylo tím nejcennějším, čeho jeho generace, generace šedesátých let dosáhla.

    Jenže jaké bylo vlastně dědictví Pražského jara? Nezaplatili Češi a Slováci za nezodpovědné hlučení a harašení svými řetězy v roce 1968 v následujících dvaceti letech tvrdou odplatou od koloniální mocnosti Sovětského svazu, z níž se jen těžko vzpamatovávají ještě dneska? Nakonec Petr Pithart napsal někdy začátkem osmdesátých let ve své knižní studii Osmašedesátý (vydané pod pseudonymem Jan Sládeček v nakladatelstvi Index v Kolíně nad Rýnem), že Čechoslováci se v roce 1968 chovali nestrategicky neodpovědně a nebezpečně. "My něco rozbijeme," hrozili podle Pitharta v tom roce Varšavskému paktu Čechoslováci. "Nevíme ještě, co to bude, ale něco určitě!" - No, ono je to těžké. Jakmile jednou povolila cenzura a zavládla svoboda projevu, ono nebylo možné NEMLUVIT o strašných stalinských příkořích, napáchaných v padesátých letech...

    Ale stejně: zaujala mě jedna otázka od studenta bohemistiky Paddingtona Tuckera. Zeptal se Miroslava Holuba, jak je možné, že si lidé v Československu v roce 1968 neuvědomovali, že Rusko je imperiální mocnost a že to, co dělají musí vyvolat invazi zcela nutně. Holub na to odpověděl pokud se pamatuji dosti zmateně a nepřesvědčivě. Nikdo, ani největší političtí analytici, invazi nečekal, že prý ani Rusové ještě v červenci nebyli rozhodnuti.

    Holub argumentoval, že trvalým dědictvím Pražského jara je, že se konečně ukázalo jasně, že Rusko je imperiální velmoc. Znamenalo to počátek krachu ruské imperiální politiky, který vyvrcholil v roce 1989 pádem komunismu.

    Ať je tomu jakkoliv, bylo jasné, že Čechoslováci nebyli schopni v osmašedesátém roce předvídat a strategicky připravovat svou cestu. Pražské jaro nebylo, jak je dnes módní říkat, jen nevýznamným frakčním bojem mezi dvěma složkami komunistické strany. Nikoliv. Koncem roku 1967 a začátkem roku 1968 se v podstatě rozložila komunistická moc. Od ledna do srpna 1968 byla komunistická moc v Československu na ústupu před lidovou vůlí. Lidi chtěli svobodu, nemohli to ovšem říct otevřeně, ale velmi úspěšně si ji vynucovali. To Brežněv pochopil, a tak z mocenského ruského hlediska správně - vyslal do Československa vojska.

    Magda Vašáryová píše v druhém čísle letošních Listů, že bohužel ani Slováci, ani Češi nejsou schopni svou situaci řádně předvídat a strategicky uvažovat, co v budoucnosti dál. A právě obětí tohoto postoje se stalo Československo v roce 1968. Celá záležitost byla strašně krásná, ale infantilní. Mně se Pražské jaro líbilo, promlouvalo ke mně svým opojným, emocionálním nábojem svobody a národní jednoty. Bodejť by ne, bylo mi patnáct let. Jenže, to je trochu málo, ne, když celý národ reaguje na (dočasný) vznik svobody jako adolescenti?

    Proč nebyli šéfové komunistické strany, včetně Dubčeka, schopni reagovat v osmašedesátém roce jako rozvážní státníci a národ vést tak, aby se vyhnul sovětské invazi a zachoval si svobodu? Zaprvé, vedení komunistické strany nebylo zrovna výlupkem nejinteligentnějších lidí v národě. Mlynář píše ve svých memoárech, jak se na schůzích předsednictva KSČ bezcílně a bez struktury mluvilo o ničem, národ si představoval, jak populární politici "řeší problémy".

    Zadruhé, důležitým faktorem u československých komunistů ve vedení státu v roce 1968 byla ještě jiná věc: emocionální náboj příslušnosti ke komunistickému hnutí. Hovořili jsme o tom včera na jednom semináři, shodli jsme se na tom, že z tohoto hlediska byli zřejmě komunismus a Stalin daleko nebezpečnější a zhoubnější než nacismus a Hitler. Stalin dokázal kolem sebe vytvořit aureolu tatíčka národa, i když to byl mnohonásobný vrah. Stalina přece "milovali" v celém "socialistickém" táboře. Nemyslím, že by Hitlera podobným způsobem milovali občané porobených zemí za druhé světové války. Stalinovo vraždění je známo, přesto však dodneška slzí gruzínské babičky, když na "dobrého Stalina" vzpomínají, a dávají věrně květiny k jeho bystám, svědčila jedna studentka, která se právě vrátila z Gruzie.

    Tohle byl problém také československých soudruhů, odvlečených do Moskvy v srpnu 1968. Určitou roli v jejich (pošetilých) kalkulacích jistě hrálo přesvědčení, že se jim po návratu do Československa podaří Rusy neposlechnout. Vždyť to znáte: kolikrát jsme my Češi podepisovali ledacos, aniž bychom to mysleli vážně. Tak proč by proboha měl Smrkovský anebo Dubček brát vážně podpis na cáru papíru, na moskevských protokolech, k němuž byli dohnáni pod nátlakem. Jedině Kriegel věděl, že se to nedělá.

    Ale soudruzi také shledávali velmi obtížným postavit se proti matičce Rusi, kolébce komunismu. Zdeněk Mlynář sám ve svých memoárech Mráz přichází z Kremlu, je to napínavé čtení, přiznává, že se sám dokázal zbavit emocionálních komunistických postojů až v sedmdesátých letech, kdy už byl vlastně disidentem.

    Takže v tomto smyslu soudruzi skutečně český a slovenský národ zradili, ve prospěch ruské komunistické strany, oficiálně ve prospěch "mezinárodního dělnického hnutí". Na druhé straně se jim ovšem podařilo zotročení českého národa po návratu z Moskvy ještě skoro o celý rok oddálit - Brežněv během podzimu 1968 mnohokrát zuřil a hrozil novou invazí - marně. Tlaku však nebyli schopni odolat déle než pár měsíců. Je nepochopitelné, jak mohli moskevské protokoly před národem utajit. Proč je nezveřejnili hned, jak byli v Praze? Snad se to dá vysvětlit jen tou nepochopitelnou emocionální loajalitou ke komunistické revoluci. Nebo obavou z toho, že by způsobili krveprolití? Nebo zbabělstvím?

    Jan Čulík


    Sexuální zneužívání dětí v ČR

    Marek Houša

    Pane Culiku,

    vzpominam, ze jste na prelomu roku upozornoval na porad BBC o  zneuzivani deti v rodinach. Tehdy nekteri, jinak pomerne informovani lide, na  foru naznacovali, ze u nas se nic takoveho nedeje a ze hned vsechno negativni co se deje ve svete ocekavate, ze se deje i u nas.

    Coz je, mezi nami, spravne. Vse negativni, co se kdy delo a deje a stane ve svete, se delo, deje a bude stavat i u nas. A bohuzel, mnohokrat v mnohem horsi podobe vzhledem ke stavu ceske spolecnosti.

    Nastesti jsou u nas podminky i pro realizaci toho dobrych veci. Diky tomu v Cechach neni jen utajena hospodarska kriminalita, nevratne plastikove lahve, medialni mlceni o negativnich rysech ceske spolecnosti atd., ale i otevrene podilove fondy, papirove obaly a odvazni novinari v  Respektu, Tydnu nebo LN.

    Konecne tema zneuzivani deti objevuji i ceske noviny - viz jeden z vice clanku v uternich LN: http://www.trafika.cz/ln/1998/980421/ln44228668.html.

    Jeste k transformaci ceske spolecnosti. Byt se mi zda, ze se ceska spolecnost transformuje rychle, rychleji nez hospodarstvi, stejne musi projit, byt ve zrychlene forme vsemi stadii, kterymi prosly ostatni spolecenstvi ze stejneho kulturniho okruhu.

    Mimochodem, uz jste nekdy uvazoval o tunelovani spolecnosti?

    Tim myslim zamerne zadrzovani vyvoje spolecnosti pro svuj osobni prospech- prospech plynouci z kultu sve osobnosti (Zeman, Klaus, Sladek). Ale tim jsem se dostal k uplne jinemu tematu...

    Marek Houša


    Ještě k případu Poldi Kladno a článku v  časopise "Der Spiegel"

    Aleš Zeman

    Vaclav Zak upozornil ve sve poznamce (BL, 22. 4.), ze prognoza o  zdvojnasobeni nezamestnanosti v CR do Vanoc letosniho roku pochazi od knizete Schwarzenberga. Tento pramen jsem, na rozdil od Miroslava Motejlka (LN, 15. 4.), uvedl i ja.

    Spojeni Klausova vyroku o "nerozlisitelnosti cistych a spinavych penez" s  pripadem Poldi Kladno se dle meho v clanku Ericha Wiedemanna (Der Spiegel, 16/1998) vyskytuje, i kdyz ne v jedne vete. Dovolil bych si prelozit tri za  sebou jdouci odstavce (z prveho jen konec a z tretiho jen zacatek) bez jakehokoliv kraceni:

    "...Co, dle Schwarzenberga, razny monetarista Klaus nepochopil je: "Nejdulezitejsim zakladem noveho poradku je dobre fungujici pravni system."

    Tohoto se v Ceske republice nedostava. Klaus pri jedne prilezitosti vysvetlil, ze pro neho neexistuje rozdil mezi investovanymi cistymi a  spinavymi penezi. S premierem, ktery zastava takoveto moralni predstavy, pravi Schwarzenberg, musi vsak narod utrpet skody na dusi.

    Je v souladu s jeho kredem, ze Vaclav Klaus musel v listopadu kvuli afere s  financovanim sve strany odstoupit. Duchovni skody nejsou vycislitelne. Spise ty materialni:

    V Kladnu, prumyslovem mestu s 70 000 obyvateli, 35 kilometru zapadne od Prahy, zanechal neoliberalismus krute socialni zpustoseni: Ocelovy kombinat Poldi ucinil minuly podzim bankrot, pote co statni uver pro ziskani ocelaren byl dik spekulacim z vetsi casti preveden jinam..."

    Mezi vetou o cistych a spinavych penezich a bankrotu Poldi Kladno jsou tudiz dve vety, ktere tento spoj spise potvrzuji nezli naopak. Jedna se vskutku o "cirou fantazii autora shrnuti pro LN"? Jedna se vskutku o  "nezadrzitelnou touhu strilet od boku bez overeni elementarnich fakt"?

    Prekvapuje me, ze se pan Vaclav Zak nad spojenim neoliberalismu Klausovy vlady a bankrotem Poldi Kladno pozastavuje, zejmena dik jeho drivejsim kritikam teto krajne neuspesne privatizace. Muze nekdo Klausuv vyrok o  "nerozlisitelnosti cistych a spinavych penez"ocitovat presne, s udanim zdroje a kontextu, abychom pro zmenu nekrivdili byvalemu ex-premierovi?


    Upozornění na článek o únavovém syndromu

    Pavel Vachtl

    Dovoluji si Vas upozornit, ze v priloze Neviditelneho Psa (medicína)

    http://pes.eunet.cz:89/98/17/cfstit.htm

    je takrka nejpodrobnejsi clanek o  Chronickem unavovem syndromu (CFIDS) v teto republice.

    Jsou v nem uvedeny duvody, proc u nas v teto oblasti vyklidila "oficialni medicina" pole nevedeckym a sarlatanskym metodam, cimz velmi ztraci kredit.

    Je tam i pres 60 linku na zdroje na WWW a take je diskutovan vztah CFIDS k zakladnimu biomedicinskemu vyzkumu, ktery v teto oblasti v CR chybi.

    Jsem jeho autorem a zajimal by mne Vas pripadny nazor.

    S pozdravem Pavel Vachtl (Zivel, Sisyfos, AmberZine) UNIVERSUM,


    Tisková konference Demokratické unie

    22. dubna 1998

    1. Zhodnocení současné situace

    Poslední výzkumy veřejného mínění ukazují, že se podařilo dosáhnout toho, před čím Demokratická unie varovala - český volič byl přesvědčen, že skandály jsou normální součástí fungování politických stran v České republice. Vše se vrací do starých kolejí. Došlo tedy ke zrelativizování velmi vážných skutečností o financování politických stran. Podařilo se nakonec z celé záležitosti udělat bouři ve sklenici vody, kterou nepřežila pouze ODA, a to navíc nikoliv proto, že by se od ní odvrátili voliči v důsledku finančních afér, nýbrž proto, že se rozložila zevnitř.

    Momentální odliv pravicových voličů od ODS a ODA zachytila ODS II - Unie svobody, která za tímto účelem dostala obrovský mediální prostor. Za zvláštní pozornost stojí fakt, že Unie svobody přijala de facto program DEU, spolupráci s DEU však odmítla. To může být důkazem, že přijetí programu založeného na morálce a právu je od US pouhou deklarací.

    Demokratická unie - politická strana bez finančních skandálů - zůstala nadále mediálně blokovaná, neboť hrozil příliv voličů právě této straně. Klíčovým médiím (zejména televizím) se prozatím podařilo udržet obecnou povědomost o DEU na úrovni tohoto konstatování: "DEU se mi líbí, volil bych ji, ale když ona se tam nedostane." Posledním důkazem nevyváženého přístupu politických stran do médií je naše týdenní marná snaha o to, aby na teletextu veřejnoprávní České televize byli zveřejněni nejen lídři politických stran, zastoupených v Poslanecké sněmovně, ale též volební lídři Demokratické unie (a samozřejmě i ostatních kandidujících stran). Vedoucí teletextu ČT nakonec připustil, že by tam měly být všechny strany a přislíbil nápravu. Ovšem už sám fakt, že i o takovou samozřejmost musíme v naší zemi bojovat, cosi napovídá.

    2. Co je to parlamentní politická strana?

    Již delší dobu bojujeme s některými českými médii o to, zda jsme či nejsme parlamentní strana. Ukazuje se, že řada z nich ještě nezaznamenala existenci Senátu a za Parlament považují pouze dolní komoru - tedy Poslaneckou sněmovnu. V příloze přikládáme oficiální informační materiál Parlamentu ČR na síti Internet, kde je Demokratická unie jasně uvedena jako strana parlamentní.

    V kontextu Ústavy České republiky se ovšem celá tato diskuse jeví jako zbytečná. Ústava nezná pojmy parlamentní a neparlamentní politická strana, používá pouze pojem politická strana jako taková. Snaha strany dělit na parlamentní a neparlamentní a na základě tohoto dělení pak ty parlamentní náležitě zvýhodňovat, je v přímém rozporu s čl. 5 Ústavy ČR. Jde totiž jednoznačně o snahu vyloučit tzv. neparlamentní strany ze svobodné soutěže politických stran a politickou scénu jednou provždy uzavřít pouze na strany, které se již jednou do sněmovny dostaly. Prostřednictvím klíčových médii jsou voliči přesvědčováni. že zde není jiná nabídka, než ta, která je už v Poslanecké sněmovně.

    Rovněž systém státního financování politických stran je v hrubém rozporu s ústavně zaručenou svobodnou soutěží politických stran. Poslanci jsou až nadbytečně hmotně zajištěni jako fyzické osoby. Už tento fakt (kterému se nelze do jisté míry vyhnout) zvýhodňuje strany zastoupené ve sněmovně, neboť jejich poslanci jsou zpravidla i stranickými funkcionáři a mohou se svým stranickým funkcím tedy nerušeně věnovat za státní peníze. Proč ovšem tyto strany dostávají ještě další obrovské finance od státu? O jak svobodnou soutěž se pak jedná, když některé strany mají od státu miliony na volební kampaň a jiné jsou odkázány pouze na dary a příspěvky (a to včetně 1.6 mil Kč na kauci)? A k tomu všemu o nich média odmítají náležitě informovat s poukazem na to, že jsou neparlamentní!

    3. Stanovisko ke snaze levice o zastavení privatizace

    Demokratická unie vyjadřuje vážné znepokojení nad skutečností, že levice může v současné Poslanecké sněmovně prosadit téměř cokoliv, protože někteří poslanci ODS a US se věnují více svým stranickým záležitostem než přítomnosti ve sněmovně. Mělo by to být pro voliče jasným signálem o tom, jak se u nich liší volební sliby a praxe.

    4. Stanovisko k záležitosti "úplných ale nepravdivých" finančních zpráv politických stran

    Vzhledem k tomu, že nález Ústavního soudu, který vyvolal novelu zákona o politických stranách, neměl nic společného s výročními finančními zprávami, nebylo třeba příslušné ustanovení zákona o těchto zprávách vůbec novelizovat. To, že se tak stalo, je přinejmenším podezřelé a lze pak jen těžko věřit, že slovo "pravdivé" vypadlo omylem. Celá záležitost je varující, neboť se ukazuje, že úzká skupina autorů předlohy zákona může poslancům nepozorovaně podstrčit nenápadnou změnu zákona mající však nedozírné důsledky.

    5. Stanovisko k přistoupení ČR k NATO

    Demokratická unie přijala s velkým uspokojením, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila přistoupení České republiky k NATO.

    Považujeme to za jeden z nejvýznamnějších kroků českých zákonodárců od roku 1989. V členství České republiky v NATO a EU spatřujeme záruku toho, že návrat před rok 1989 již nebude nikdy možný a že bude vytvořen dostatečně silný vnější tlak na to, aby legislativa České republiky byla konečně přizpůsobena standardům civilizované Evropy. Právě v tom spatřujeme větší význam, než je samotný fakt případné vojenské obrany. Vývoj po roce 1989 totiž ukázal, že v naší zemi není dostatečná vnitřní vůle k příslušným legislativním změnám. Příkladem může být přístup naší země k emigrantům. Jde o záležitost, se kterou se již dokázalo vypořádat Polsko i Maďarsko. Pouze Česká republika se ke svým spoluobčanům v zahraničí stále staví zády.

    Skutečnost, že proti vstupu do NATO vystupují komunisté, nás utvrzuje v přesvědčení, že jde o krok správným směrem. Nezbývá, než se zeptat, proč titíž komunisté stejně vehementně nevystupovali proti Varšavské smlouvě a proti okupaci naší země v roce 1968.

    Demokratická unie závěrem veřejně děkuje všem našim spoluobčanům v členských zemích NATO, kteří působili a působí na své volené zástupce, aby se v hlasování o přijetí ČR do NATO vyslovili kladně. Například český čtrnáctideník v New Yorku "Americké listy" vydal brožuru, ve které vysvětluje význam vstupu České republiky do NATO a žádá české spoluobčany v USA, aby se obraceli v tomto smyslu na své senátory. O těchto aktivitách našich spoluobčanů se v naší zemi bohužel příliš nemluví ani nepíše.

    6. Názor DEU na předvolební prezentaci politických stran ve veřejnoprávních médiích

    Na zítřejší schůzce u předsedy Stálé komise PSP pro sdělovací prostředky ing. Kasala bude DEU i nadále prosazovat předvolební prezentaci ve formě diskusí včetně diskuse redaktorů s předsedou strany ve formě "Karantény" či pořadu "Dva na jednoho" v rozhlase.

    Možné námitky a stanovisko DEU k nim:

    a) Finanční náročnost diskusí oproti odvysílání předaných spotů

    Domníváme se, že koncesionář tyto náklady unese, zvláště když musí nést náklady např. obnovené premiéry socialistického seriálu "Rozpaky Svatopluka Kuřátka".

    b) Neuhlídání rovnoměrného rozdělení časů moderátorem pořadu

    Jsme toho názoru, že v situaci, kdy je celý rok prokazatelně přístup jednotlivých politických stran do sdělovacích prostředků naprosto nevyvážený by bylo směšné se dohadovat, zde někdo měl o minutu déle než ten druhý (v průběhu roku mají vyvolení o hodiny déle než ti druzí - Debata, Aréna, Karanténa). Proto rádi přijmeme riziko, že čas nebude přesný na vteřiny, cenou za to bude pro voliče mnohem přitažlivější forma prezentace, než jsou spoty.

    Navíc volební zákon je formulován tak, že přesné dodržování časů není přímo soudně vymahatelné. Případný soudní spor by jistě trval déle než celé volební období a jeho výsledkem by stejně nemohlo být nic jiného, než konstatování, že byl porušen zákon. Opět zde totiž chybí jakékoliv jasně definované sankce, jak je to bohužel u naší legislativy zvykem.

    Bude jistě zajímavé na zítřejší schůzce sledovat, kdo bude mít zájem na alespoň trochu přitažlivé prezentaci a kdo bude naopak usilovat o nudné přehrávání spotů, které voličovi nic neřeknou a tudíž nezasáhnou do současného rozložení "sil".


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|