pátek 17. dubna

O B S A H

Česká politika

  • Co by měl český prezident učinit po volbách (Andrew Stroehlein)
  • Havel's Post-Election Agenda (Andrew Stroehlein) Třicet let od Pražského jara 1968:
  • Obrodný proces v Semilech (Ludvík Vaculík, Literární listy, 27. června 1968) Politický manifest:
  • Prohlášení skupiny Nezlomení 97



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
    (V tomto povelikonočním týdnu je redaktor Britských listů na dovolené v Africe. Proto až do pátku 17.4. nebudou BL obsahovat komentované přehledy aktuálních událostí z České republiky. Britské listy budou však normálně vycházet denně.)

    Co by měl český prezident učinit po volbách

    Andrew Stroehlein

    Všeobecné volby se budou v ČR konat přibližně za dva měsíce a politickou situaci lze charakterizovat nejlépe jako neustálenou. Průzkumy veřejného mínění ukazují podstatné změny ve volebních preferencích a také velký počet nerozhodných voličů. Je možná příliš brzo na to, aby bylo možno předpovědět plné volební výsledky. Nicméně je zřejmé, že v politické aréně po všeobecných volbách zůstanou ony dvě strany, které dosud český politický establishment vylučuje z politického procesu.

    Vzhledem k tomu, že podpora těchto dvou stran za posledních pár let zůstává stabilní, je zřejmé, že Republikáni i komunisté budou v příštím parlamentu zastoupeni. Navzdory snahám establishmentu ignorovat jejich zvolené zástupce, čeští voliči, kteří jsou nejsilněji odcizeni od politického procesu, nezmizeli, ani nezaujali nějaký jiný politický názor. V červnu bude volit patnáct procent voličů strany, které se téměř úplně stavějí proti polistopadovému politickému vývoji. Je pravděpodobné, že v novém parlamentu dostanou tyto dvě strany zase dvacet procent křesel.

    Příslušníci establishmentu budou pak mezi sebou smlouvat, jak uspořádat zbývajících osmdesát procent, aby bylo možno vytvořit stabilní vládu. Pokud je vodítkem minulá zkušenost, prezident se bezpochyby sejde s různými šéfy politických stran, které schvaluje, ve snaze pomoci při vyjednávání o  utvoření vlády. Velmi pravděpodobně bude Havel ignorovat vedoucí představitele oněch dvou stran, které se obyčejně považují za extrémistické.

    Tím by se ale opakovala velká chyba. Prezident by měl uznat vedoucí představitele všech legitimně zvolených parlamentních politických stran a měl by se po červnových volbách sejít s nimi se všemi. Všichni tito vedoucí představitelé zastupují určité části voličů a prezident nemůže ignorovat volbu občanů.

    V žádném případě netvrdím, že by měl Havel vyjednávat dohodu, v jejímž rámci by se měli tyto strany podílet na vytvoření vládní koalice. To by bylo strašné. Měl by však s jejich vedoucími představiteli hovořit, protože tyto strany podporuje velké množství občanů. Havel by tím neuznal politické programy těchto stran: uznal by tím výsledky demokratických voleb.

    Odpor vůči prezidentově setkání s republikány a s komunisty je jistě silný, ale nepřesvědčivý. Někteří komentátoři argumentovali, že by taková setkání nebyla příliš populární a že by v důsledku těchto setkání mohl Havel přijít o domácí podporu - o podporu, která může být důležitá, bude-li v budoucnu prezident volen přímo. Avšak kdy si Havel životě volil nejpopulárnější způsob jednání? Zasednout za společný stůl s hlupáky a s fašisty v červnu 1998 nemůže být o nic horší, než když při vyjednávání o převzetí moci od komunistického režimu Havel v roce 1989 zasedl za společný stůl se zločinci.

    Jiní kritikové tvrdí, že kdyby se Havel setkal s představiteli těchto dvou stran, poskytl by jim tím legitimitu. Tento argument je chybný, protože legitimitu poskytují těmto stranám a jejich vedoucím představitelům voliči. Prezident nerozhoduje o tom, které strany mají být zastoupeny v parlamentě, rozhodují o tom voliči. Legitimita svobodně zvolených politických stran pochází od samotných občanů. Tím, že by se Havel setkal s jejich představiteli, by jen uznal volbu voličů, nikoliv politické programy těchto stran.

    Bylo řečeno, že se Hvel nemůže o ničem poučit ze setkání se Sládkem a s Grebeníčkem a že by tato setkání byla neproduktivní. O to ale vůbec nejde. Havel by se neměl setkávat s těmito dvěma politiky ve snaze získat nějaké informace, ale proto, aby uznal volbu občanů České republiky. Setkání by měla symbolickou hodnotu. Lidem by sdělovala: vy jste se určitým způsobem rozhodli a stát toto vaše rozhodnutí respektuje.

    Takové symbolické povolební schůzky by měly pro českou politiku a společnost ještě jinou užitečnou funkci. Republikánští a komunističtí voliči patří k nejvíce odcizeným složkám společnosti. Jsou z různých důvodů frustrováni politickým vývojem od roku 1989, hlavně však proto, protože se necítí být součástí tohoto vývoje.Jejich svět se od základů změnil a vyjadřují jen hněv a posměch vůči systému, který jak se zdá pomíjí jejich zájmy a obavy. Ignoruje-li prezident jejich legitimně zvolené politické představitele, jen to zvyšuje pocit odcizení těchto občanů.

    Tím, že by se Havel oficiálně setkal se Sládkem a s Grebeníčkem, ukázal by těmto odcizeným lidem, oněm 15 - 20 procentům občanů, že ve skutečnosti nejsou od společnosti tolik odcizeni. Kdyby Havel uznal jejich volbu, dal by těmto lidem pocit, že se jejich názory se v novém systému berou řádně v úvahu. Tím by se zvýšil jejich pocit, že tito občané znovu patří do hlavního proudu české společnosti. To je klíčem k odstranění frustrace. Dojdou-li totiž tito lidé k názoru, že je systém respektuje, dojdou i k názoru, že je systém založen na slušnosti a stojí za podporu.

    Ti, kdo jsou uměle drženi mimo hranice systému, nemají co ztratit, má-li být systém zničen. Kdyby prezident uznal a respektoval jejich rozhodnutí (nemusí s ním souhlasit!), přivedl by tyto občany zpět do systému a vyvolal by v nich pocit, že jsou s ním alespoň částečně spojeni. V důsledku toho by měli větší tendenci podporovat politiku a politické strany, které jsou založeny na práci uvnitř existujícího politického systému.

    Může to ovšem učinit jenom Havel. Žádná politická strana nemůže učinit první krok ve snaze přivést Republikány a komunisty blíže ke slušnosti. Taková strana by byla okamžitě obviněna, že spolupracuje s extrémisty. Jen prezident, který je, nebo by měl být, nad stranickou politikou, může dát věci do pohybu a proměnit nynější osmdesátiprocentní demokracii ve stoprocentní demokracii.

    Samozřejmě, existuje stále možnost, že se Sládek a Grebeníček nebudou chtít s Havlem setkat, ale Havel by se o to setkání alespoň měl pokusit. Pokud na pozvání nebudou reagovat, Havel alespoň může říci, že se pokusil uznat rozhodnutí voličů, ale že tuto nabídku radikální politikové odmítli. Nechť to vyvolá znepokojení v republikánském a v komunistickém táboře. Samotná nabídka setkání s prezidentem by mohla vést k tomu, že v těchto táborech vzniknou umírněnější křídla.

    Už celou řadu let se snaží český politický establishment tyto dvě strany ignorovat. Tento přístup zcela zjevně nefunguje, protože odcizení voliči stále chtějí pro tyto dvě strany hlasovat. Tito odcizení občané v červnových volbách jen tak nezmizí.

    Prezident musí uznat demokratická rozhodnutí všech občanů, a mezi povolebními schůzkami Václava Havla s představiteli politických stran by měla být setkání se všemi právoplatně zvolenými politickými představiteli parlamentních stran. Bylo by to jasnou známkou nového stupně zralosti, dosaženého ve vývoji mladé demokracie v České republice.

    Andrew Stroehlein


  • Upozornění: Informace o tom, jak bylo (pochybně) zprivatizováno Rudé právo a Mladá fronta (viz pořad ČT Nadoraz). Podrobnosti k této problematice, kterou nejprve otevřely Britské listy, jsou tyto: článek Jiřího Vančury z dvojměsíčníku Listy, materiál na české stránce Jana Čulíka na Glasgow University včetně původního vysvětlení Ondřeje Neffa, které vyšlo v Neviditelném psu 13. března 1997transkript pořadu Netopýr České televize (Co není v novinách), který se vysílal v ČT 2 dne 9.září 1997. K privatizaci Mladé fronty se v BL také vyjádřil v tomto článku Milan Šmíd. - Kdosi podotkl a namítl, proč tady pořád toto upozornění visí, co prý mám proti Právu a Mladé frontě Dnes? Nemělo by se však upozorňovat pořád na politováníhodně pochybný původ těchto denních listů, který ochromuje jejich důvěryhodnost?
    Výběr textů z posledních dní:

  • Koupíte si v dražbě auto za 100 000 Kč, zaplatíte plnou cenu, ale auto nedostanete a za tři roky nevysoudíte nic. Otřesné poměry v českém podnikatelství a soudnictví. KTERÉ NOVINY BUDOU USILOVAT O NÁPRAVU?
  • Den, kdy zemřel Kristus. K velikonočnímu zamyšlení
  • Angličtina světově vítězí jako lingua franca - učme se rychle anglicky! (FT)
  • Český stát na prahu třetího milénia (Michal Janata, časopis Prostor)
  • Ještě Boeing a Aero Vodochody: nezodpovězené otázky: Kdo se bude smát celou cestu do banky? (Jiří Jírovec)
  • Jak bojovat proti nacionalistickým mýtům? (Jan Čulík)
  • Paul Johnson: Co způsobuje, že jsou národy ekonomicky úspěšné
  • O české zaprdlosti (Jan Lipšanský)
  • Deset let vězení za jedinou noc, strávenou v pražském hotelu (Observer)
  • ČÍna, lidská práva, ČR a světové ekonomické summity: PŘEHLÍDKA TYRANŮ (Observer)
  • Promarněná příležitost pro snášenlivost: ČR odmítla zákon o homosexuálním partnerství (Andrew Stroehlein)
  • Udělá Boeing s firmou Aero Vodochody totéž, co učinil s podnikem de Havilland? (Jan Čulík)
  • Povědomí o demokracii: Pohraniční stařenka (Jiří Jírovec)
  • Andrew Stroehlein zase znovu - o mně (Jiří Pehe)
  • Reakce na poznámky Jiřího Peheho (Andrew Stroehlein)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění (Ivan Kytka, nový šéf zpravodajství ČT)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu (Ivan Kytka)
  • Změna volebního systému v ČR problémy neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • Česká státní správa: Pro koho jsou česká velvyslanectví? (Andrew Stroehlein)
  • Proč někteří vzdělanci vypadají jako idioti? (Jiří Jírovec)
  • Finanční dary pro politické strany? Není problém, pokud víme přesně, kdo to platí (The Guardian)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Referendum se smí konat v Londýně, nikoliv v Praze
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Kam spěje vývoj (Jiří Jírovec)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • České školství je na tom ještě hůř, než píší Britské listy! (Rudolf Joska)
  • Zdravotnictví: ODS se točí na obrtlíku (Jindřich Ginter)
  • Poučení z Le Pena pro Českou republiku (Andrew Stroehlein)
  • Čeští občané reagují ideologicky a stereotypně! (jména autora i jeho adresa jsou známy)
  • Zeman si zvolil nepřítele a sjednotil proti sobě pravici (Andrew Stroehlein)
  • Skandál kolem ČSSD ukazuje na její nestabilitu (Jindřich Ginter)
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • Zatraceně! Vono se dneska debatuje o NATO? (International Herald Tribune, 20.3.1998)
  • Malé strany nemají v ČR přístup do médií (DEU)
  • Prahu navštívil z Německa skutečný demokrat (Andrew Stroehlein)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • České školství je finančně v krizi (Jindřich Ginter)
  • "Zvýšení" platů učitelů je ve skutečnosti jejich snížením (Fiona a Andrew Stroehleinovi)
  • Jiří Pehe znovu kárá český národ (Andrew Stroehlein)
  • K českým volbám z kanadské perspektivy: Moje žrádýlko (Jiří Jírovec)
  • Škrtání dotací Evropské unie: ČR v roce 2015 (Andrew Stroehlein)
  • 28 procent lidí si myslí, že to za komunismu bylo lepší: Tento frustrující průzkum veřejného mínění: Je to za dlouhou dobu nejlepší zpráva! (Andrew Stroehlein)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • ODS si vybudovala pevné lokální struktury, a proto asi přežije (Andrew Stroehlein)
  • Západoevropští zemědělci se obávají zničení v důsledku rozšiřování EU (Sunday Times)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Německý stavební projekt ve Velké Hleďsebi: Ukaž mi peníze (Jiří Jírovec)
  • Nekrolog za referendum o vstupu do NATO (Andrew Stroehlein)
  • NATO a Evropská unie se rozšiřují, dávejme velký pozor na zachmuřené Rusko (The Independent 12.3.1998)
  • K privatizaci Mladé fronty (Milan Šmíd)
  • Kanada: Podnik Javorový list soutěží o co nejméně placené pracovní příležitosti (Jiří Jírovec)
  • Vstup do NATO: Jesse Helms, předseda amerického senátního výboru pro zahraniční vztahy, kritizuje ČR
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Proč nemají nynější česká vláda a parlament mandát občanů (Jan Čulík)
  • Silnice E 55: tam jsou dnešní česko-německé vztahy (Andrew Stroehlein)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Jak bude vypadat předvolební kampaň V ČT? Špatný zákon zajistí špatné předvolební pořady? (Jan Čulík)
  • Dopis amerického senátora Johna Ashcrofta, vyjadřující pochybnosti o rozšiřování NATO
  • Vstoupí středoevropské země do EU jen jako druhořadí členové? (Andrew Stroehlein)
  • Můžete přijít o hlasovací právo! (Andrew Stroehlein)
  • Americký senát schválil přičlenění středoevropských zemí k NATO, informace o námitkách senátorů (New York Times)
  • Rozšiřování NATO do střední Evropy je krátkozraká, nepromyšlená tragédie (dánský politolog Michael Andersen)
  • Duální rozhlasový a televizní systém, televize Nova a článek v Respektu (Milan Šmíd)
  • Svědectví bývalého šéfredaktora Sunday Times Andrew Neila o diktátorských metodách mediálního magnáta Ruperta Murdocha, majitele Sunday Times
  • Svoboda projevu ohrožena: Mediální multimilionář Rupert Murdoch zakázal vydání knihy bývalého britského guvernéra Pattona o Honkgongu
  • Kultura zbabělství: co dělat, aby si lidi i v dnešní době zachovali svobodu projevu. Argumentace Timothy Gartona Ashe, velmi aktuální i pro novináře v ČR
  • Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Nový ředitel České televize Jakub Puchalský je z BBC - co je to za instituci?(Jan Čulík)
  • Čtyřicet let pozadu? "Naši" Romové a "naši" Němci (Andrew Stroehlein)
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|