Vysoký činitel České televize byl po volbách v roce 1996 rok vyslýchán policií, v souvislosti se žalobami na údajně nedokonalé předvolební vysílání ČT. Bude se to letos opakovat? Je nezávislost veřejnoprávní České televize a jiných sdělovacích prostředků v ČR řádně statutárně zajištěna?
V pátek jsem v komentovaném přehledu nejdůležitějších událostí dne "Co je nového v České republice" kritizoval jako "první výrazné selhání nového šéfa České televize Jakuba Puchalského jeho rozhodnutí prakticky zahodit 14 hodin vysílacího času, které musí podle zákona Česká televize poskytnout českým politickým stranám. V minulých týdnech se v ČR hovořilo o tom, že ač byl příslušný zákon vypracován pro zdarmé vysílání předvolebních reklam politických stran, ukázalo se, že vysílání těchto reklam (nechce se mi použít v češtině neústrojného výrazu "spotů") je velmi neúčinné a začalo se uvažovat o jiném řešení.
Nejúčinnější a pro demokracii v České republice bezpochyby nejzdravější by bývalo bylo, kdyby se dokázala Česká televize dohodnout s politickými stranami, aby si u ní strany - za vlastní peníze - objednaly v rámci předvolebního politického vysílání nezávislé ostře kritické rozhovory se svými představiteli. Právě v takových rozhovorech mohou politikové nejvýrazněji vyniknout, uspějí-li před reportérem v palbě ostrých otázek. Dalo se doufat - byly náznaky, že k této dohodě možná už alespoň pro část oněch 14 vysílacích hodin dojde - že si české politické strany uvědomí, že jedině v takovýchto ostrých předvolebních rozhovorech může být posílena u voličů jejich důvěryhodnost. Každý ví, že na politickou propagandu se v televizi nikdo dívat nebude.
Je zjevné, že že zákon, stanovující, za jakých podmínek musí český veřejnoprávní rozhlas a televize poskytnout politickým stranám oněch dvakrát 14 hodin vysílacího času, je nedokonalý.
Jenže nedokonalé zákony lze upravovat k lepšímu. Argument, že zákon je zákon, a měnit se nedá, je nesmyslný. Dalo se doufat, že se Česká televize v dohodě s politickými stranami stane katalyzátorem případně změny nedokonalého zákona a že skutečně bude možné alespoň část výše zmíněného vysílacího času využít užitečně kritickou analýzou jednotlivých politických stran a čas nezahodit.
K tomu však nedošlo. Pravděpodobný pokus politických stran získat zadarmo - zřejmě na náklady České televize - vlastní debatní prostor ve studiích ČT nový ředitel ČT Jakub Puchalský rázně odmítl. Vrátil se k původní myšlence vysílání politických reklam, čímž si nad hloupostmi, které zřejmě připraví pro zákonem daný vysílací čas, umyl jak Pilát ruce a dal najevo, že se Česká televize ani nepokusí udělat něco smysluplného s těmito 14 hodinami. Jako by poslancům vlastně hodil zpět na hlavu nedomyšlený zákon. Televize si připraví sama vlastní, prý dobré, předvolební vysílání, ale na 14 zákonem určených hodin ani nesáhne.
Uvedl jsem závěrem k této poznámce:
Bylo by to ovšem riskantní a byl by oheň na střeše, kdyby se to nepovedlo, tak se raději nepokusíme o nic, že? - Puchalský se asi bude hájit, že zákon byl vypracován jen pro vysílání reklam politických stran ve veřejnoprávní ČT v předvolebním období. To je sice pravda, jenže politické strany byly skoro ochotné přistoupit na vysílání ostrých debat a při troše dobré vůle mohl snad parlament zákon pozměnit? Byla ztracena vynikající příležitost pro alespoň pokus o dobrou předvolební kampaň v televizi. To, že si Puchalský zvolil bezpečné, nenapadnutelné, a nudné řešení, příliš mnoho dobrého asi pro jeho reformy v České televizi nevěstí. Že by ČT měla nezvládnutelnou hybnost a každý, kdo do ni přijde, podlehne tam vládnoucí atmosféře prostřednosti a opatrnosti? Třeba Jakub Puchalský vysvětlí, co ho vedlo k tomuto deprimujícímu rozhodnutí. Doufejme, že nebude psáno dřevěnou novořečí, jako výše zmíněné zdůvodnění, které je v daném kontextu alibistické a nesmyslné. Od nového ředitele ČT by bylo záhodno vyžadovat v zájmu ozdravění veřejné scény odvahu. Nebo proč je ve své funkci?
Vysloužil jsem si dosti ostře kritickou reakci od Ivana Kytky, nového šéfa zpravodajství ČT, který mi vyčetl, že o záležitosti nic nevím, vnitřní struktuře České televize nerozumím a poznámku jsem napsal stejně tak povrchně jako například deník Právo. Prý jsem smísil dvě věci, řádně jsem neodlišil, že si Česká televize myje ruce jen nad oněmi 14 hodinami, které musí podle zákona poskytnout politickým stranám, a nezdůraznil jsem, že ČT chystá samostatné, vlastní, profesionální předvolební vysílání. Ivan Kytka mj. napsal:
Právě jsem si četl Britské listy a tvůj poněkud hysterický útok na Jakuba Puchalského. Myslím, že ses dopustil velké chyby a měl bys nejdříve lépe prostudovat volební zákon, pak Puchalského prohlášení a pak začít psát.
Obávám se, že se dopouštíš stejných chyb jako čeští novináři, kteří velmi povrchně zhodnotí fakt oznámený politikem na tiskové konferenci a pak bez znalosti věci a jednostranně sdělují svým čtenářům své závěry a často jen dojmy.
Především jde o to, že Puchalského vyjádření se týkalo pouze 14 hodin povinného vysílání dle volebního zákona. Strany chtěly nahradit placené spoty kulatými stoly ve studiích, patrně na náklady České televize. Puchalský jim sdělil, že vedení ČT chce dodržet zákon a pokud jde o 14 hodin placeného volebního vysílání, bude postupovat stejně jako v letech 1992 a 1996. (...)
Zatímco těchto 14 hodin je v komeptenci Jakuba Puchalského, zpravodajství z předvolební kampaně je v mé kompetenci a já pochopitelně mám již teď poměrně detailní a podrobný plán, jak zajistit co nejkvalitnější servis veřejnosti.
Kriticky se k mé poznámce v pátečních Britských listech vyjádřil v podobném duchu i Nikolaj Savický, dramaturg Ředitelství programu ČT, v příspěvku, který vychází v tomto vydání BL na jiném místě.
No, nedomnívám se, že jsem o věci tak stoprocentně neinformován a psal jsem o ni tak stroprocentně povrchně, jak uvádějí výše zmínění pracovníci České televize. Viz také příspěvek, v němž jsem o celé záležitosti psal v BL dne 9. března 1998, (posléze také v deníku Slovo.)
Ale je v této souvislosti důležitější jiná, závažná věc: je skutečně v ČR novinářská nezávislost českých sdělovacích prostředků statutárně zajištěna ?
V jednom ze svých pondělních e-mailů uvedl Nikolaj Savický tuto informaci:
Zadna dohoda s politickymi stranami nemuze Ceskou televizi chranit pred trestnim stihanim. Pri volbach 1996 jsem byl zplnomocnencem generalniho reditele CT pro volebni kampan a bezmala rok jsem pak chodil na policii "podavat vysvetleni" ke trem nebo ctyrem trestnim oznamenim na mne ucinenym. Nebyt toho, ze zvolena cesta byla tehdy nenapadnutelna, soudim se dodnes. Podrobna dokumentace je u mne kdykoliv k dispozici, az zas budete v Praze. Zakon muze byt spatny, ale dodrzovat se musi; v ceskem pravnim radu existuje mimochodem take trestny cin mareni pripravy a prubehu voleb (jehoz skutkovou podstatu lze naplnit nesplnenim ustanoveni zakona o volbach), za nejz je trestni sazba od sesti mesicu do tri let nepodminene...
(...)
Osobne se rozhodne nebojim toho, ze si rozezlim nejakou politickou stranu. Kdyz jsem minule prebiral zplnomocneni, vedel jsem dobre, do ceho jdu. Karty byly rozdany jako v novinach za I. republiky: k soudu take chodil odpovedny redaktor, aby sefredaktor mohl v klidu pracovat; ocekaval jsem, ze k vyslechum budu chodit a byl jsem na to pripraven. Na druhou stranu jsem byl pevne odhodlan (a podarilo se mi to) neudelat takovou chybu, aby mne za ni mohli odsoudit. Prave protokolarne dokonale zajistenou kampani jsem pak umoznoval zpravodajstvi v klidu pracovat.
Vážné otázky:
Je skutečně zdravé pro rozvoj demokracie, když se veřejnoprávní televize musí obávat razantněji hodnotit přístup jednotlivých politických stran k všeobecným volbám, jejich přísliby, činěné voličům, atd. aby náhodou nějaký jejich pracovník nebyl odsouzen na šest měsíců až tři léta nepodmíněně?
Není toto zcela zásadním problémem české demokracie? Neměla na nedokonalost a trapnost těchto krkolomných ustanovení upozorňovat ve vysílání opakovaně sama Česká televize? Jak je možné, že byl její vedoucí pracovník bezmála rok nucen chodit na výslechy k policii a ve zpravodajství ČT se o tom neobjevila jediná informace? Jak to, že Česká televize k této závažné věci nezahájila veřejnou diskusi? Nikolaj Savický ve svých dopisech dále napsal:
S tou kampani mate pravdu: na nedokonalost zakona 247/1995 Sb. jsme meli upozornovat dusledneji - a to nejen kvuli 14 hodinam v rozhlase a televizi, doslova vyhozenym oknem. Ale situace kolem zmeny na postu generalniho reditele neprospiva zadnemu podniku (pokud ten odstupujici nebyl velmi spatny, a to rozhodne nebyl) a tak se mnoho veci ponekud opozdilo - ted, kdyz se o novele volebniho zakona uz neda uvazovat, je to trochu pozde a tedy zbytecne. Doufam ale, ze hned po volbach se do toho pustime - dokud ta nesmyslnost bude jeste v zive pameti lidi.
Pokud jsou mé (nepřímé) informace z České televize přesné, mezi zpravodajci tam prý vzniká dojem, že prý mají všechny nynější české politické strany pocit, že je vůči nim ČT nyní nepřátelská a příliš kritická. Vládne prý obava, že ať už vyhraje všeobecné volby jakákoliv strana, po volbách se České televizi za "nevstřícnost" v předvolební kampani pomstí.
Není toto také významnou záležitostí, o níž by se mělo veřejně diskutovat? Jedinou obranou před případným nátlakem politických stran je hrozbu tohoto nátlaku zveřejnit a neustále na ni upozorňovat.
České televizi se dosud nepodařilo prosadit, tak, jak je to běžnou praxí ve Velké Británii, aby parlament automaticky každoročně schvaloval zvyšování koncesionářského poplatku podle inflace. V Británii takto schvaluje zvyšování koncesionářského poplatku pro veřejnoprávní televizi (za rozhlas se neplatí) ministerstvo kultury. Psal jsem o tom nedávno v listu Slovo, kde jsem argumentoval, že pokud nebude česká veřejnost ochotna řádně financovat veřejnoprávní televizi, snad by bylo lepší ji zrušit - nemá cenu předstírat, že máme něco, co nejsme ochotni řádně zaplatit, aby to dokázalo dobře fungovat. Nikolaj Savický k tomu napsal:
Pro objektivitu ovsem musim podotknout, ze dnes je Ceska televize v mnohem vyhodnejsim postaveni. Ve stabilni politicke situaci s predem jasnym vitezem voleb, jak tomu bylo minule a predminule, a predevsim zcela zavisla na rychlem jednani nove zvoleneho Parlamentu (TV poplatek zustal stejny od dubna 1991 do cervence 1997 a bylo uz nezbytne nutne dosahnout jeho zvyseni) se mohla branit proti snaham o ovlivnovani pouze pasivne, extremne opatrnym pristupem ke vsem politickym stranam bez rozdilu. Dnes, kdy neni v tak nevyhodnem postaveni (a to je do velke miry prave zasluha pana Mathe), muze postupovat mnohem nekompromisneji, aktivneji a s vetsim durazem na vsestrannou sluzbu obcanum. Historie je, jak znamo, devka: pan Puchalsky nyni sklizi (a doufam, ze zdarne sklidi) plody usili pana Mathe.
Mimochodem, chybi tu jedna zaruka nezavislosti, ktera je napr. BBC dana od roku 1992: indexace TV poplatku v zavislosti na inflaci. V uplynulych letech Ceska televize nesmirne zhubla (jinak by nevydrzela sest let s nominalne stejnymi prijmy pri prumerne 10% inflaci rocne), ale dale uz takto radikalne hubnout nemuze bez ohrozeni svych vitalnich funkci. To znamena, ze nejpozdeji v roce 1999 bude zase stat reditel Ceske televize v Parlamentu jako prosebnik. Zatim se to zda daleko, ale kdyby se pristi rok mely konat dalsi volby (a kdo to muze vyloucit?), budeme zase tam, kde jsme byli. Ne jednorazove zvyseni poplatku, ale teprve zakon o automaticke (i kdyz ne uplne) kompenzaci inflace bude zakladnim kamenem nezavislosti Ceske televize a proto bychom o nej meli usilovat.
Všechny tyto otázky jsou nesmírně důležité. Doufejme tedy, že se bezodkladně jejich analýza objeví ve vysílání České televize. Shrnuji, o co jde:
Bylo nutné zahodit 2x14 hodin vysílacího předvolebního času, zákonem určeného ve veřejnoprávním rozhlasu a televizi pro politické strany, anebo bylo možno včas jednat o příslušných zákonných změnách? Proč se to nestalo? Je skutečně nosnou výmluvou výměna ředitele ČT? Co situace v rozhlase?
Jakým způsobem je statutárně zaručena novinářská objektivita a nezávislost České televize, Českého rozhlasu a dalších českých sdělovacích prostředků? Jaké účinné struktury existují, aby byla hájena a zajišťována nezávislost veřejnoprávních sdělovacích prostředků, které jsou tak potřebné pro řádné fungování demokracie. Kam se může obrátit novinář či vedoucí vysílání, pokud se octne pod nepřípustným politickým tlakem?
Jakým způsobem bude zajištěno, aby byla Česká televize efektivně financována z koncesionářských poplatků a aby ji poslanci, jimž se případně znelíbí, netrestali snižováním jejích příjmů, tak jak to drasticky dělali v letech 1992 - 1997?
Jan Čulík
Promarněná příležitost. První výrazné selhání nového šéfa ČT Jakuba Puchalského? Před volbami se z rozhodnutí Puchalského nebudou vysílat v čase vyhrazeném pro politické strany diskuse ... Budou se vysílat jen reklamní šoty politických stran.
Právě Britské listy často a rády vytýkají zpravodajství České televize to, že směšuje zprávy a komentáře. Nyní se téhož hříchu dopustily ony samy hned prvními větami pátečního vydání. Celá konstrukce zprávy neoddělitelně spojené s komentářem je přitom evidentně založena na naprosté neznalosti příslušné legislativní normy a nepozorném čtení agenturních a novinových zpráv.
Zákon č. 247/1995 Sb. ukládá v § 16, odst. (3): “Pro volby do Poslanecké sněmovny mají v době začínající 16 dnů a končící 48 hodin před zahájením voleb kandidující politické strany a koalice vyhraženo v Českém rozhlase celkem 14 hodin a v České televizi celkem 14 hodin v rámci jejich vysílacích okruhů bezplatně poskytnutého vysílacího času, který se rozdělí kandidujícím politickým stranám a koalicím rovným dílem. Termíny vysílacích časů se určí losem. Odpovědnost za obsah těchto pořadů mají politické strany a koalice." Je to tedy čas, určený k propagaci kandidujících stran a koalic, čas, který Česká televize pouze rozděluje tak, aby zaručila všem kandidujícím politickým stranám a koalicím shodné podmínky k jeho využití. Chce-li naplnit literu zákona (a to by v rámci právního státu rozhodně měla), nemůže dělat nic jiného. Kdyby generální ředitel České televize podle představy Britských listů odvážně “nasadil v předvolebním vysílacím čase, určeném zákonem pro politické stran, efektivně reportéry v rozhovorech pro hledání nesrovnalostí v politických programech", dopustil by se nejen porušení litery zákona, ale počínal by si zjevně také v příkrém rozporu se smyslem tohoto zákona, který sleduje jeden zřejmý cíl: poskytnout politickým stranám vysílací čas, do něhož televize nemá právo zasahovat. Označit respektování zákona za “deprimující rozhodnutí" mi pak připadá jako výsměch právnímu řádu.
Na nepříliš šťastné formulace zákona č. 247/1995 Sb. ovšem upozorňovali představitelé České televize na jednáních v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR již v lednu 1996, tedy před předchozími volbami. Novelu toho zákona, který obsahuje i jiné sporné články, se během funkčního období Poslanecké sněmovny zvolené v roce 1996 nepodařilo prosadit. České televizi tedy nezbývá nic jiného než platnému znění zákona vyhovět. Aby však v souladu se svým posláním poskytla potřebnou službu občanům České republiky, přistoupila k jinému řešení a připravuje speciální diskusní pořady, které budou vysílány během předvolební kampaně v hlavních vysílacích časech a v nichž se vystřídají představitelé všech kandidujících stran a koalic nad rámec času vymezeného zákonem č. 247/1995 Sb. Toto náročné a zároveň atraktivní řešení umožňuje České televizi beze zbytku respektovat platné právní normy a přitom se nezpronevěřit poslání vysílatele veřejné služby. Hovořit v tomto kontextu “vládnoucí atmosféře prostřednosti a opatrnosti", jak to činí páteční Britské listy, je proto zcela nesmyslné.
dramaturg Ředitelství programu ČT
Moderator poradu KARANTENA Ceske televize pan Ladislav Dolezal prave odvolal (jiz podruhe!) pozvani pro predsedu DEU Ratibora Majzlika do tohoto poradu, ktery se mel vysilat 12. kvetna 1998.
Zde je plny text zpravy od pana Dolezala:
Vazeny pane predsedo,
je mi lito, ze Vam musim oznamit, ze puvodne planovana Karantena s mimoparlamentnimi stranami dne 12. kvetna l. r. byla zrusena. Toto rozhodnuti je mimo mou kompetenci a vychazi podle mych informaci z koncepce vedeni televize, ktere chysta nejaky jiny "miniserial" diskusi nebo podobnych predvolebnich poradu. Proc k teto zmene doslo, by Vam tedy mohlo sdelit vedeni programu nebo sekretariat GR. Neni proto vylouceno, ze se na Vas se svym pozvanim obrati jiny producent CT.
S pozdravem
Ladislav Dolezal, moderator Karanteny
Budeme nadale sledovat a zverejnovat, co vsechno Ceska televize jeste vymysli, aby Demokraticka unie nemohla na obrazovky tohoto media (verejnopravniho!).
ing. Petr Safranek e-mail: deu@login.cz
mistopredseda strany tel: 0602 38 18 65
Demokraticka unie http://www.deu.cz
PO Box 3
110 15 Praha 015
tel./fax 02-232 39 96
Nenechte Kytku zvadnout
Chci tím říct - neházejte Ivana Kytku do stejného pytle s jeho šéfem Jakubem Puchalským.
Britské listy uveřejnily v poslední době několik článků, které se kriticky vyjadřují k činnosti zbrusu nového šéfa televizního zpravodajství i jeho o něco zavedenějšího ředitele. Nemohu se vyjadřovat k detailům jednotlivých pořadů, protože se za oceán, možná k mému dobru, nedostanou. Nicméně si troufám připojit několik poznámek založených na divácké zkušenosti z Kanady.
Protože píšu pro české čtenáře, dodávám pro úplnost, že oba výše jmenované pány znám jen ze stránek BL.
Ivan Kytka má v pracovní náplni zlepšit zpravodajství ČT. Mírou kvality je nepochybně BBC, jakýsi Mercedes nebo BMW sdělovacích prostředků, takže jde o věc samu o sobě nesnadnou. Snažit se hodnotit jeho výkon po několika týdnech hraničí s naivitou pokud ne přímo se stupiditou. Základní problém, který IK musí vyřešit, je najít a dovychovat novináře, kteří budou schopni kvalitní práci odvádět. Dobré zpravodajství vyžaduje kromě prostředků silné osobnosti. Ani v zavedené kanadské CBC jich není mnoho, ale jsou a dají se poslouchat a mají kredibilitu.
V oblasti kanadského politického zpravodajství je známou postavou Jason Moskowitz. Titulem, tuším, hlavní politický komentátor CBC. Pro zajímavost je nutné dodat, že má svůj pořad i v radiu, což na jedné straně svědčí o tom, že dobrých žurnalistů není na rozhazování a také, že není důvod, proč by tato dvě media nemohla spolupracovat.
Z rozhovorů, které Jason dělá, je okamžitě zřejmé, že má přehled a že si politiky nepřipustí moc k tělu (přestože politikové oslovují novináře křestními jmény) a že politikové k němu přistupují s respektem. Člověku je hned jasné, na čí straně je moc slova i to, že Jason nestojí před mikrofonem, aby slovo použil k likvidaci politika (tím by se sám stal politikem).
Ačkoli dobrých komentátorů není moc, domnívám se, že ti, které poslouchám tady, se jimi nestali jen kvůli svým schopnostem, ale hlavně kvůli tomu, že systém nechal jejich schopnosti rozvinout. Když převzal komik Jay Leno denně vysílaný pořad The Late Night Show, trvalo mu možná rok, než se zabydlel a začalo se hodnotit, zda to byl dobrou volbou či nikoli.
Dopřejme tedy Ivanu Kytkovi čas k tomu, aby se poohlédl po vhodných novinářích a jim pak čas a ochranu k tomu, aby se mohli rozvinout.
Rozhodnutí Jakuba Puchalského nevysílat předvolební diskuse s politiky (v zákonem určených 14 hodinách pro politické strany, JČ) spadá do zcela jiné kategorie.
V této souvislosti bych chtěl doplnit názor Jana Krause, že před volbami jsou politikové "velmi ochotni k televiznímu ukazování" (viz BL, 27.4. 1998). To je jen částečná pravda. Jsou ochotni ukazovat se (a diskutovat) pouze v případě, že se jim (a jejich poradcům) zdá, že výsledek bude positivní.
Za současné situace v ČR lze očekávat, že se by se jakýkoli duel mezi pravicí a levicí změnil v pohromu pro pravici. Ta byla od roku 1992 nepřetržitě u moci a nemůže se tedy zbavit odpovědnosti za ekonomickou a politickou situaci. Pravice nemá nic, čím by se mohla objektivně chlubit. Ekonomika, školství, zdravotnictví, věda, kultura, bytová situace, vytunelované podniky a banky - jedna pohroma za druhou. Jediný argument, který může použít je postavte hráz levici, hlavně Zemanovi.
Puchalský tomuto názoru možná podlehl, a tak debaty nebudou. Televise bude nestranná, tak to má být. To, že to jedné straně velmi pomůže je už jiná otázka.
Britští labouristé zvou ke spolupráci ortodoxně pravicové poslance
Britský labouristický ministr školství a zaměstnanosti David Blunkett (který je mimochodem slepý) se rozhodl pozvat řadové opoziční poslance z britské Dolní sněmovny, včetně několika hlučných konzervativních poslanců stojících na ostře pravicovém křídle Konzervativní strany, k debatě o vládní školské politice do svého úřadu na ministerstvu školství a zaměstnanosti.
Na oběd k Blunkettovi byli mj. pozváni Tim Collins, bývalý poradce Johna Majora, a David Ruffley, mimořádný poradce bývalého konzervativního ministra financí Kennethe Clarka.
Oba tito muži jsou čelnými představiteli hlučné konzervativní opozice v Dolní sněmovně. Používají konfrontačních taktik, ve snaze ztrapnit vládnoucí britskou vládu. Jejich starší kolegové - konzervativní poslanci se těchto taktik vzhledem k obrovské převaze labouristických poslanců v Dolní sněmovně většinou vzdali.
Jde také často o poslance, kteří stojí na pravém křídle Konzervativní strany. Avšak před prvním výročím vítězství britských labouristů ve všeobecných volbách chce úřad premiéra Tonyho Blaira prosazovat tzv. "big tent politics", politiku velkého stanu, jako ve Spojených státech, kdy jsou zváni k účasti na vládě i příslušníci opozice.
"Rozhodli jsme se poskytnout konzervativním poslancům při našich diskusích prostor ze dvou důvodů. Je velmi dobré dovědět se, co se v jejich straně děje, a zadruhé, dá se očekávat, že se budou k naší politice vyjadřovat daleko kritičtěji, než by to dělali poslanci z naší vlastní strany," uvedl David Blunkett. Konzervativní strana vidí toto úsilí jako snahu neutralizovat nejnepříjemnější konzervativní kritiky labouristické vlády.
Pravicoví nacionalističtí extrémisté slaví volební úspěchy v bývalé NDR
Uspech u volicu s radikalnimi hesly
"Lidova unie Nemecka" (Deutsche Volksunion) financovana a autoritativne vedena Gerhardem Freyem - uspechy zatim pouze na severu Nemecka
Hannes Burger - Die Welt, 28. dubna 1998
Mnichov - "Nenech se rozflakat!" (Lass Dich nicht zur Sau machen!), tak zni jedno z volebnich hesel pravicove extremisticke "Lidove unie Nemecka"(DVU) v Sasku-Anhaltsku. "Ne lid - ale politicti bonzove maji byt na socialni podpore! Za kazdeho noveho poslance z DVU musi v parlamentu sbalit kufry jiny poslanec starych stran! A to boli 'tu smetanku nahore'."
Obraz nepritele strany DVU po celem Nemecku se sklada z pestre smesi zlocincu stejneho kalibru, kteri skodi Nemcum ve vlastni zemi, kteri nevydavaji "nemecke penize pro nemecke cile", kteri "neprijimaji domaci rodaky, ale prispivaji k tomu, ze Sasko-Anhaltsko je hospodarsky zruinovano" a stal se z neho "chudobinec republiky". "Kriminalnici, podvodni zadatele o azyl, bonzove EU, zkorumpovani politici, zrouti prebend a cizi bandite".
Ze takovato hesla v nedelnich (26. 4.) volbach byla odmenena temer 13 procenty a vstupem do zemskeho parlamentu v Magdeburku, zrejme souvisi se znacne podobnymi bezradnymi stiznostmi stran SPD (socialni demokrate) a CDU (krestansti demokrate), kteri se sami necitili zodpovedni za nic v Sasku-Anhaltsku, ale svalovali plne vinu na politiku Bonnu. Neni tedy divu, ze jim muze byt prirceno pausalni selhani. Prave u mladych lidi zabrala pausalni ostra hesla jako "Konec s prilisnym poctem cizincu!" ci "Za nemecke zajmy!"
Aniz by si DVU tato pravicova volebni temata v kvalifikovane forme privlastnila a byla ochotna je konfrontovat s jinymi nazory, je mozno se nyni docist v tiskovych sdelenich DVU, ze jejich volebni programy byly nasilne naruseny a ze jim byl ve znacne mire odmitnut pristup k rozhlasovym a televiznim mediim. Dale jim byla prircena pochybna tvrzeni uradem ustavni ochrany Saska-Anhaltska. Tato tvrzeni teprve ucinila z temer neznamych kandidatu DVU mucedniky, coz posililo neduveru mladych lidi vuci demokracii, a dala tak teto strane moznost podat stiznosti pomoci rady populistickych procesu ohledne udajnych prestupku proti statni neutralite a jinych nepravosti. Zatim se vsak nepodarilo DVU a jejimu zakladateli, financnimu magnatovi a stranickemu predsedovi Gerhardu Freyovi uspet v pravnickych sporech, pres cetne zaloby a predbezna vysetrovani.
Frey se narodil v unoru 1933 v hornofalckem Chamu coby syn velkobchodnika a tam - jakoz i v nacisty prevzate klasterni skole v Ettalu - dokoncil zakladni vzdelani maturitou. Pote vystudoval prava v Mnichove a politologii v Grazu, kde ziskal titul doktora politickych ved. Dnes Gerhard Frey bydli v dobre opevnene a strezene vile na okraji Mnichova.
Jeho politicka role v Zapadnim Nemecku zapocala volnou spolupraci s "Novinami nemeckych vojaku" (Deutsche Soldaten Zeitung), ktere se mu postupne podarilo zcela ziskat v letech 1958 az 1960 a prejmenovat je na "Nemecke narodni noviny" (Deutsche National-Zeitung). Pozdeji Frey prikoupil "Nemecky tydenik"(Deutsche Wochenzeitung) strany "Nacionalnich demokratu Nemecka"(Nationaldemokratische Partei Deutschlands, NPD) a vybudoval si ekonomicke imperium, slozene z nakladatelstvi, novin, cestovnich kancelari a nemovitosti. Hodnota tohoto imperia je odhadovana na 100 milionu DM a z techto zdroju financuje Frey sve stranicko-politicke ambice. V r. 1971 byl zakladajicim clenem inkorporovane "Nemecke lidove unie", kterou pak v r. 1987 ve volebnim spojeni s NPD prejmenoval na "Nemeckou lidovou unii - Seznam D" (DVU).
Od te doby Gerhard Frey prilezitostne financuje, coby autoritativni spolkovy predseda DVU, znacnymi financnimi prostredky (vetsinou formou pujcek strane, ktera je u neho udajne zadluzena 8 miliony DM) jen vybrane kandidaty pri volbach prevazne v Hamburku, Bremach a Slesvicko-Holstynsku. Jeho strane, jejiz program je do znacne miry identicky s Freyovymi nacionalistickymi publikacemi, se zdarilo nekolikrat vstoupit do komunalnich ci zemskych snemu. Ale vetsinou tyto frakce dlouho nevydrzi, a kvuli nedostatecne praci v parlamentu ci absenci nejakeho politickeho uspechu, je DVU dosud pri nasledujicich volbach opet vyrazena z parlamentu.
Byvaly sef Republikanu Franz Schoenhuber a Frey nemohli spolupracovat, protoze, za prve, ani jeden z nich nechtel hrat druhe housle a, za druhe, Schoenhuber se dlouhou dobu snazil drzet si odstup od nacistickych hesel privrzencu Freye a DVU. Z techto duvodu mohla tez DVU zapustit koreny prevazne jen v severonemeckych, a nyni tez vychodonemeckych spolkovych zemich, ale ne v Bavorsku.
(prelozil Ales Zeman)
Sekta jménem SPR-RSČ
(Autorovo jméno a adresa jsou známy)
Po listopadu se objevila na politické scéně strana, která předkládala rychlá a jednoduchá řešení složitých problémů. Stylem její práce byly hrubé útoky vůči vládě, presidentovi, národnostním menšinám. Tomu odpovídala i členská základna - spodina národa se sklonem k agresi, lidé bez zábran k provokaci, pomluvě, lži. Vylhané letáky s falešnými podpisy Kohla a Weigela, náklonnost ke skinheds a zvláště články proti Romům v časopise Republika, zařadily SPR-RSČ jednoznačně mezi strany extremistické. Některá vystoupení Sládkova, Krejsova a Votavova naplnila skutkovou podstatu trestných činů. Několikrát byla snaha postavit stranu mimo zákon.
V poslední Karanténě vystoupil místopředseda strany, majitel a vydavatel výše zmíněného plátku pan Smetana. V úvodu řekl, že republikáni nejsou v oblibě, protože pojmenovávají věci pravými jmény. Celá Karatnéna pak dokázala pravý opak. Ačkoliv redaktoři byli dobře připraveni a republikánské výroky citovali přesně, pan Nechápavý odpovídal stereotypně: "Ptáte se nepravého" nebo "poslanci pouze vyjadřují názory voličů." Nemá smysl zabíhat k jednotlivým aférám. Byla to hra kočky s myší. Nedočkali jsme se jediné konkrétní odpovědi, jednu věc nepojmenoval Smetana pravým jménem.
Před volbami jsme častěji svědky, že se politici, když jim teče do bot, uchýlí ke lži. Neobyčejně to snižuje politickou kulturu a morální úroveň národa vůbec. SPR-RSČ nelže v nouzi, lže programově. Na jedné straně jednání s fašistou Schoenhuberem, na druhé straně vyhlašování války sudeťákům, urážky Němců a pálení jejich vlajky. Na jedné straně plná ústa platnosti zákonů pro všechny, na druhé straně napadení TV redaktora, kopání do věnců, ukrývání hledaného Votavy v budově parlamentu. Sládek demonstrativně nepřebíral obsílky a nedocházel k soudu. Krejsa se vymlouval, že jeho rasistické články v Republice jsou jen legrace. Smetana to dovedl ad absurdum - vše, co kterýkoliv republikánský poslanec napíše nebo řekne, je názor voličů. Vlastní názor nemáme, jen tlumočíme, co jedna paní povídala (a ani se nebudem namáhat uvést, která).
V parlamentě neexistují kontrolní mechanismy. Republikáni toho zneužívají nejvíce. Sládek vykázal spotřebu benzinu, která není technicky a časově možná. Vik si nechává proplácet cestovné z bydliště, kde ho nikdy nikdo neviděl. Republikánští asistenti berou údajně peníze za nevykonané práce. Státní příspěvek strana řádně nevyúčtovává.
Zvláštní kapitolu tvoří vnitrostranická disciplina. Jen sporadicky se informace dostávají na veřejnost. Strach uvnitř strany, milionové věrnostní směnky, zasahování do soukromého života. Osobní hrdinství bylo třeba k tomu, aby promluvil Mozga, Mucková a Cerqueirová. To, co jsme se dověděli o uctívání vůdce a o jeho jednání se členy, připomíná spíše náboženskou sektu.
V každém národě existuje vrstva lidí, která extremisty (ať nalevo nebo napravo) volí. Základní procento odvisí od historického vývoje země, kulturní vyspělosti národa, od současného stavu občanské společnosti. V případě, že selhává ekonomika a v přípědě, že selhává pravicová politika, procenta extremistů rostou. Každé procento totalitě ubírá procento demokracii.
Miss 98
Soutěž o nejkrásnější dívku ČR není tak bezvýznamná, jak se domnívá pan Čulík. Je to největší společenská událost, při které se každý rok znovu přesvědčuji o tom, jak nad mladými kráskami vítězí dva starci - Adamec a Zapletal. Pod jejich vedením se dívky mění v nalíčené cvičené opičky. Tu konverzují, tu předvádějí, tu poskakují. Jakýsi přestárlý choreograf pro ně vymyslel vskutku zajímavé kreace: valčík, rumbu, polku. Jen dvě vystoupení byla moderní, odpovídající věku účinkujících. Korunu všemu nasadila porota, když neunesla absolutní převahu Petry Foltýnové a vyhlásila vítězkou Kateřinu Stočesovou. Ta vůbec nebodovala v předcházejících kolech (soutěž je postupová) a do finále se dostala z neveřejného kola (zajímaly by mě disciplíny). Štěstím opilá vítězka pak darovala svůj sportovní mercedes domovu důchodců.
Celá soutěž je průhledná jak čínská zeď. Myslím, že by vítězky (tuším, že už jich je 10) měly založit občanské sdružení Miss ČR a začít organizovat tuto velkolepou show po svém. Jasná pravidla, veřejné hlasování po každém kole. Mládí patří mladým!
Počítače a česká diakritika
Kdykoliv se objeví nová verse jakéhokoliv "software", použivatelé výpočetní techniky předpokládají že problémy které existovaly v předešlé versi byly v nové versi odstraněny. Většinou jsou však byly jen vystřídány novými problémy. V programech které byly kódovány v cizině, tedy mimo Českou Republiku, kámen úrazu je obyčejně nějaká menší, avšak tvrdošíjná inkompatibilita s českou diakritikou.
Téměř před šesti sty lety Mistr Jan Hus "zjednodušil" český pravopis tím že spojil dva znaky v jeden a jeden z nich opatřil háčkem nebo čárkou. Tak na příklad v jednom rukopisu z doby Karla IV, "rz" bylo změněno v "ř", "ss" v "š", "zz" v "ž", "ie" v "í" , a podobně. Výsledek byl poněkud nevzhledný, poněvadž text nabyl další mini-řádky, které mimo nově uvedených háčků a čárek byly obyčejně plny kaněk. Nicméně, nový text byl o něco málo kratší a to se toho času zdálo být velmi dobrým a úsporným řešením. Diakritika Mistra Jana byla velmi rychle přijata všemi, kdo byli schopni psát.
V 19 století ideje moderní fyziky začly pronikat do lingvistiky, která se také vyvinula v respektovanou vědu. Čím vyspělejší jazyk, tím jasnější a stručnější - prost zbytečných redundancí a změn podstatných jmen. Není zapotřebí mluvit o jisté ženě jako o paní (žena) Martě (žena) Musilové (žena), úplně stačí říct paní (žena) Marta (žena) Musil anebo ještě stručněji paní (žena) Musil. Řekl bych, že zdůrazňovat třikrát za sebou, že ta která osoba je ženského pohlaví, není ani v dnešní sexuálně orientované společnosti zapotřebí (zvláště pokud se týče českých žen).
Přijede-li moje známá Francouzska Pariseau do Čech, tak ji lidé, s kterými přijde do styku, okamžitě přejmenují na slečnu Pariseauovou a to tak, že po dobu svého pobytu v České Republice zvuk svého jména nepozná.
Pokud se týče písma, vyspělý jazyk používá co nejmenší množství znaků. Čím méně znaků, tím rychleji je možno psát, zvláště dnes, kdy většina textů je psána na klávesnicích psacích a počítacích strojů. Stisknout dvakrát za sebou totéž tlačítko je rychlejší a úspornější než zápolit s celou řadou zvláštních znaků. V tomto ohledu je diakritika Mistra Husa krokem zpět.
To je vidět velmi zřetelně ve výpočetní technice, kde většina programů pochází z ciziny, ze zemí, kde česká diakritika je zcela neznáma. Zdá se že čeští použivatelé výpočetní techniky si toho jsou také vědomi a někteří dokonce navrhli návrat k pravopisu spřežkovému* - tedy psát tak, jak se psalo před Husem. Takové řešení je však těžko přijatelné učitelům češtiny, kteří považují českou syntax a pravopis za nedotknutelnou, esoterickou vědu.
Tento článek je psán pro ty kteří na jedné straně chtějí uchovat dědictví Mistra Jana Husa, na druhé straně však také chtějí používat počítačové programy, vzniklé v zemích, kde diakritika neexistuje. Řešení není skutečně příliš složité a je zcela možné, že někteří čeští odborníci si to také již uvědomili.
Všechno, co je zapotřebí, je používat dva "macro" soubory. První, tak zvaný "macro ante-Hus" je schopen automaticky přeložit jakýkoliv diakritický text, nalézající se v programech C++, editor, data base, či spreadsheet do textu spřežkového. Výsledek je potom možno dále zpracovávat jakýmkoliv ASCII programem včetně OCR (Optical Character Recognition).
Po konečném zpracování je text podroben opačnému souboru " macro post-Hus" jehož úkolem je automaticky přeložit spřežkový pravopis zpět do současného českého pravopisu. Tento způsob přizpůsobení češtiny k výpočetní technice obchází všechny potíže s diakritikou a pracuje stejně dobře na starých i nových počítačích s jakýmikoliv operačními systémy.
Miloš Kuhn
Poznámka:
* František Folber: http://www.cestina.cz/cestina/whylSO.html
