středa 6. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled aktuálních zpráv z ČR Zdraví:
  • Američané objevili léky, které "likvidují rakovinové nádory" Soudnictví, sociální služby a novinářská etika:
  • Velká Británie: pronásledování dětské vražedkyně Česká byrokracie:
  • Finanční úřad (Petr Jánský) Ekologická katastrofa v jižním Španělsku:
  • Pokračování očistných prací (Toronto Globe and Mail) Sdělovací prostředky a politická kultura:
  • Parlament, "cenzura" a Česká televize(Jan Kraus)
  • Co je to samostatnost, nezávislost a integrita (Jan Čulík)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Adresa Britských listů je zde.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

    Co je nového v České republice

  • Hysterické rysy předvolební kampaně v ČR sílí, nehovoří se o politických programech, ale o nepodložených obviněních. Zeman i nadále obtěžuje veřejnost ohledně "materiálů", které předal v úterý vyšetřovateli a podle nichž měl bývalý ministr vnitra Jan Ruml připravovat mimo jiné spiknutí proti ČSSD a bývalému premiérovi Václavu Klausovi (ODS). Pravost těchto dokumentů se má teprve prověřovat, proboha, a už jsou toho plné sdělovací prostředky, jako by nebylo jiných témat. Chlapci si hrají. Cílem her je získat moc. Ruml se rozhodl podat na Zemana trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů šíření poplašné zprávy, pomluvy a poškozování cizích práv. Bylo by dobré, kdyby voliči v ČR pro strany a jejich představitele, kteří se chovají takto nezodpovědně, dětinsky a hloupě (mějme na paměti, že zatímco se čeští politikové takto mile "hašteří", české hospodářství dále nezadržitelně ve srovnání s hospodářstvím západní Evropy upadá) v nadcházejících volbách nehlasovali. - Podle zpráv z úterního odpoledne odmítl pořad Jednadvacítka České televize vysílat v úterý "debatu" na toto téma mezi Zemanem a Rumlem, protože "by se jen oba vzájemně nepodloženě obviňovali bez konkrétních, spolehlivých důkazů - pokud neexistuje řádný zákon, který by poskytl českému občanovi přístup k informacím, celá záležitost není hodna seriózní televize." Stoprocentně s tímto rozhodnutím souhlasíme. Ukažte i vy, ostatní české sdělovací prostředky, těmto pošetilým politikům, že nepodložené hádky nejsou ve veřejném zájmu, jsou nezajímavé, nedůležité, poškozují demokracii a nemělo by se jim poskytovat příliš velké množství veřejného prostoru, neboť to nejsou žádné světaborné zprávy.

  • Několik desítek (!) Pražanů a návštěvníků hlavního města si v úterý dopoledne připomnělo u Staroměstské radnice společně s představiteli města a Svazu bojovníků za svobodu 53.výročí zahájení pražského povstání českého lidu proti nacistickým okupantům, které skončilo 8.května 1945. Je zajímavé, jaký nezájem projevují dnes Češi vůči slavným obdobím své historie. Pražské povstání bylo v moderní době výjimečným obdobím, kdy Češi bojovali na domácí půdě (pár dní) proti nepřátelům se zbraní v ruce! Neměli bychom na to být trošku hrdi? (Stejně tak jako na Pražské jaro 1968, které bylo otevřeným pokusem Čechů a Slováků osvobodit se od komunistického jha.) Historie Pražského povstání byla jedním z typicky tragických paradoxů dvacátého století. Povstalečtí Pražané byli naprosto nedostatečně vyzbrojeni. Jak dokumentuje Stanislav Auský v knize Vojska generála Vlasova v Čechách (68 Publishers, Toronto, 1980) proti německým nacistům na straně pražských českých povstalců zasáhla vojska "Ruské osvobozenecké armády" generála Vlasova, která chtěla bojovat proti Stalinovi, nebyla však nacistická a Němci jí nedůvěřovali. Vlasovci zachránili Prahu, 8. května 1945 byla uzavřena dohoda o odchodu Němců, 9. května přijela z Berlína Rudá armáda a ty Vlasovce, kteří neunikli na Západ, zatkla a odvezla do koncentračních táborů. Generál Vlasov byl posléze v Rusku popraven.

  • Zvláštní letadlo s prezidentem Václavem Havlem přistane na starém letišti Praha-Ruzyně dnes ve 13.45 hod. Jak informoval jeho mluvčí Ladislav Špaček, prezident bude poté přímo z letiště převezen do Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích, kde bude pokračovat jeho léčení.Václav Havel zde stráví podle odhadu lékařů sedm až deset dní, poté bude na zámku v Lánech procházet rekonvalescencí.

  • Úroveň pravopisu České tiskové kanceláře. Dostávám hodně dopisů, zejména od mladých lidí v ČR, kde je množství pravopisných chyb. Není to asi jejich vina, je to prostě důkazem nynější úrovně českého školství. Ale ČTK by snad pravopisné chyby dělat neměla. Nicméně včera nadepsala jednu svou zprávu na internetu takto pěkně:

    5.5.1998, 19.17 hod: Lobkowicz: Spekulativní nařčení je stylem Zemanovi práce

    Karel Čapek by se v hrobě obrátil. (Ale on nepracoval pro ČTK.)


    Výběr textů z posledních dní:

  • Otevřený dopis Ivanu Kytkovi (Jiří Jírovec)
  • Jaro 1968 na Západě: studentské bouře: co to bylo, proč se to dělo a jaký to mělo dlouhodobý dopad (Neal Ascherson, účastník, nyní známý britský novinář, The Observer)
  • Václav Havel v  roce 1968 (Financial Times)
  • V Británii byla vyrobena vakcína proti zubnímu kazu
  • Ekonomický vývoj ve světě: Budoucnost zaměstnanosti - nebude žádná?
  • Rakovině způsobované kouřením dokáže prý zabránit jediný gen
  • Vysoký činitel ČT byl po volbách v roce 1996 nucen chodit na výslechy na policii - je nezávislost veřejnoprávní ČT skutečně zajištěna? (Jan Čulík)
  • Nacházející volby v ČR: Nerozhodní voliči jsou nadějí české politické scény (Andrew Stroehlein)
  • Zneužívání antibiotik hrozí vyústit v epidemie nevyléčitelných chorob
  • Předvolební blues v ČR (Andrew Stroehlein)
  • Británie: Znovu se hovoří o třetí cestě - je ČR na takovou debatu připravena? (Andrew Stroehlein)
  • Konečně rozumný přístup: EU odmítla sudetoněmecké radikály (Andrew Stroehlein)
  • Čeští poslanci: nechodíte-li do práce, očekávejte, že zaměstnání přijdete (Andrew Stroehlein)
  • 23. dubna, světový den knihy: Počítače nikdy nezvítězí nad knihami, jejichž popularita je věčná! (The Times)
  • Miroslav Holub v Glasgow a Pražské jaro (Jan Čulík)
  • Klaus o Mlynářovi (Andrew Stroehlein)
  • VÝZVA: sbírka peněz na pomník českým pilotům, padlým za druhé světové války
  • Ještě jednou Tunisko - je ho možno hodnotit podle měřítek evropských zemí (reakce Jana Čulíka na článek Vojtěcha Kmenta)
  • Trest smrti: je nemorální a zbytečný (Andrew Stroehlein)
  • České privatizační fondy budou donuceny k odprodávání akcií (Financial Times)
  • Jak se vyrovnat s totalitní minulostí (Jiří Jírovec)
  • Ještě jednou Boeing a Aero (Ondřej Zvěřina)
  • Rozhovor s Ivanem Kytkou, šéfem zpravodajství ČT: Je zpravodajství ČT nyní ještě horší než dřív?
  • Tunisko: život v socialismu? (Jan Čulík)
  • Tunisští "Všichni dobří rodáci" - stalinistické praktiky. Úryvek z románu Mustafy Tliliho "Lví hora"
  • Co by měl český prezident učinit po volbách (Andrew Stroehlein)
  • Jak se psalo na jaře roku 1968: Obrodný proces v Semilech (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Kanadská mlékárna, občanská společnost a Aero Vodochody (Jiří Jírovec)
  • Manifest, který způsobil sovětskou invazi v roce 1968: DVA TISÍCE SLOV (Ludvík Vaculík, Literární listy 27. června 1968)
  • Lži, zatracené lži a statistiky (Andrew Stroehlein)
  • Pozapomenutá kultura: česká literatura v exilu za komunistické éry (Jan Čulík)
  • Koupíte si v dražbě auto za 100 000 Kč, zaplatíte plnou cenu, ale auto nedostanete a za tři roky nevysoudíte nic. Otřesné poměry v českém podnikatelství a soudnictví. KTERÉ NOVINY BUDOU USILOVAT O NÁPRAVU?
  • Den, kdy zemřel Kristus. K velikonočnímu zamyšlení
  • Angličtina světově vítězí jako lingua franca - učme se rychle anglicky! (FT)
  • Český stát na prahu třetího milénia (Michal Janata, časopis Prostor)
  • Ještě Boeing a Aero Vodochody: nezodpovězené otázky: Kdo se bude smát celou cestu do banky? (Jiří Jírovec)
  • Jak bojovat proti nacionalistickým mýtům? (Jan Čulík)
  • Paul Johnson: Co způsobuje, že jsou národy ekonomicky úspěšné
  • Deset let vězení za jedinou noc, strávenou v pražském hotelu (Observer)
  • Čína, lidská práva, ČR a světové ekonomické summity: PŘEHLÍDKA TYRANŮ (Observer)
  • Promarněná příležitost pro snášenlivost: ČR odmítla zákon o homosexuálním partnerství (Andrew Stroehlein)
  • Udělá Boeing s firmou Aero Vodochody totéž, co učinil s podnikem de Havilland? (Jan Čulík)
  • Povědomí o demokracii: Pohraniční stařenka (Jiří Jírovec)
  • Andrew Stroehlein zase znovu - o mně (Jiří Pehe)
  • Reakce na poznámky Jiřího Peheho (Andrew Stroehlein)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Zpravodajství ČT - poslání pro příští tisíciletí a principy k jeho naplnění (Ivan Kytka, nový šéf zpravodajství ČT)
  • PROJEKT REFORMY ZPRAVODAJSTVÍ ČT IVANA KYTKY: Plán naléhavých operačních, taktických a strategických změn ve zpravodajském týmu (Ivan Kytka)
  • Změna volebního systému v ČR problémy neodstraní (Andrew Stroehlein)
  • POZOR: PRECEDENS: Boeing a Aero Vodochody: Boeing už jednou převzal jednu menší (kanadskou) leteckou firmu a za pár let ji vládě zase za drahé peníze vrátil (Jiří Jírovec)
  • Finanční dary pro politické strany? Není problém, pokud víme přesně, kdo to platí (The Guardian)
  • K petici biologů na záchranu české vědy: Vědecký omyl (Jiří Jírovec)
  • Media in the Czech Republic: the current state of affairs (Jan Čulík)
  • Referendum se smí konat v Londýně, nikoliv v Praze (Andrew Stroehlein)
  • Dvojí občanství: Jsou dva pasy lepší než jeden? (Wall Street Journal 25.3.1998)
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • České sdělovací prostředky publikují jen názory, které jsou v linii (Emanuel Mandler, vyšlo v MFD)
  • České školství je finančně v krizi (Jindřich Ginter)
  • 28 procent lidí si myslí, že to za komunismu bylo lepší: Tento frustrující průzkum veřejného mínění: Je to za dlouhou dobu nejlepší zpráva! (Andrew Stroehlein)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Prostituce: Praha, středoevropský Bangkok (Andrew Stroehlein)
  • Václav Havel a "kmenový stát" (Andrew Stroehlein)
  • Vývoz zbraní z ČR: Praha, Alžír, Brusel (Andrew Stroehlein)
  • Ukradená Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík


    Američané objevili léky, které "likvidují rakovinové nádory"

    Američtí vědci zjistili, že součinností dvou bílkovin, angiostatinu a endostatinu, lze zastavit přítok krve do rakovinových nádorů u myší, takže nádory zmizí. Zdá se také, že tyto dva léky zamezují šíření nádorů.

    Dr. Judah Folkman, profesor harvardské univerzity a výzkumník v dětské nemocnici Boston Children's Hospital, který tuto léčbu vyvinul, charakterizoval kombinaci obou bílkovin jako "velmi slibnou", zároveň však varoval, že není jisté, zda bude možno tyto bílkoviny užít i u lidí.

    Dosud se neví, proti jaké rakovině by bylo možno nové léky používat, ale u myší zlikvidovaly rakovinu tlustého střeba, prostaty, prsu a mozku. Vědci dosud nenašli u myší žádnou rakovinu, kterou by obě bílkoviny nedokázaly vyléčit. Zkoušky nové léčby mají být zahájeny do roka.

    V Londýně konstatoval profesor Karol Sikora, šéf onkologického projektu Světové zdravotnické organizace, že jde o velmi pozoruhodný objev, ale varoval, že bude trvat dlouho, než z toho vznikne běžně užívaná léčba pro lidi.

    Od experimentů se zvířaty k vytvoření léků, které lze aplikovat na rakovinu lidí je totiž dlouhá cesta.

    Vědci pracovali na vývoji obou bílkovin - jde o úlomky bílkovin, které se vyskytují v lidské krvi - po dobu třiceti let.


    Velká Británie: pronásledování dětské vražedkyně

    Gita Serenyová, známá evropská novinářka maďarského původu vydala v úterý 5. května knihu rozhovorů s Mary Bellovou, někdejší dětskou vražedkyní, nyní jednačtyřicetiletou ženou, ve snaze analyzovat motivy jejích dávných hrůzných činů. Kniha "Cries Unheard", "Neslyšené výkřiky", kterou vydalo londýnské nakladatelství Macmillan, je podle kritiků dosti důležitou publikací. Serenyová se snaží varovat, kam až může vést fyzické a sexuální zneužívání malého dítěte, pokud ho společnost zanedbá. V minulosti proslula Serenyová zejména analýzami mentality dětských vězňů nacistických koncentračních táborů. Učinila svou profesí pronikat do světa temnoty.

    V Británii vznikla ve dnech předcházejících vydání této knihy obrovská kontroverze. Autorka knihy poskytla interviewované vražedkyni honorář, aby prý neměla pocit, že byla psaním knihy vražedkyně zneužita. Britský tisk z toho udělal obrovský skandál, do něhož se částečně zapletla i britská vláda. Proč prý má mít vražedkyně finanční prospěch ze svých vražd.

    "Někdy je obtížné rozdmychat oheň, ale jakmile se oheň rozhoří, je těžké ho zvládnout. Od minulého týdne hoří skutečně velký požár. Vznítil se, když náš list informoval o tom, že Gita Sereny napsala knihu o životě Mary Bellové. Rozdmychávají ho, pro své vlastní účely, denní tisk, vláda, příbuzní obětí Mary Bellové, autorka knihy o životě Mary Bellové.

    Nyní je to už jako lesní požár, stravuje všechno kolem. Každý den přináší nová a čerstvá odhalení tragédií a chtivosti po penězích, pokrytectví a zkaženosti. Při pronásledování Mary Bellové zneužívají a obviňují všichni všechny ostatní - s výjimkou jediné mlčenlivé a bezmocné osoby, čtrnáctileté dcery Mary Bellové, která dosud nevěděla naprosto nic o tom, že je její matka vražedkyně, a jejíž budoucnost je teď ohrožena," napsal týdeník Observer.

    Před třiceti lety, 25. května 1968, uškrtila jedenáctiletá Mary Bellová čtyřletého Martina Browna. Zpočátku nebylo jasné, jak dítě zemřelo. Chlapec byl pohřben v neoznačeném hrobě, kam jeho matka dodnes nosí květiny. O tři měsíce později zavraždila Bellová tříletého Briana Howa. Jeho mrtvolu našli v křoví.

    To, že jedenáctiletá dívka dokázala jen tak zabít dva malé chlapce, rozrušilo v osmašedesátém celý britský národ. Podrobnosti, které vyšly najevo u soudu, vyvolaly dojem, že je celá historie skutečně zrůdná: lidé se dověděli podrobnosti o tom, jak Mary Bellová oba chlapce uškrtila, jak potom opakovaně obtěžovala matky zavražděných chlapců, že chtěla vidět Martina v rakvi, vyzvídala, jaký je to pocit, přijít o dítě, že napsala na zeď svého pokoje přiznání, že se projevovala jako zvědavá a inteligentní osoba, naprosto bez emoci a bez výčitek svědomí

    Mary Bellová tehdy stála v soudní síni bez jediné slzy, vzdorně, hádala se s prokurátorem, nikoho ani jednou neobjala, nikdo neobjal ji. Veřejnost s ulehčením usoudila, že je Mary Bellová zrůda, zvrácená osobnost, skrývající se pod hezkým obličejem.

    Byla odsouzena nikoliv za vraždu, ale za zabití v nepříčetnosti. Veřejnost byla mírností rozsudku šokována, ale reakce byly tehdy všeobecně dosti uměřené. Přiznávalo se, že v případě Mary Bellové jde o selhání společnosti. Bellová měla strašlivé dětství. U soudu byla označena zároveň za viníka i za oběť. Zdá se, že se situace od té doby změnila a britská společnost je dnes méně tolerantní.

    Bellová dodnes neví, kdo byl její otec. Usuzuje se, že se narodila z incestu. Matka Bellové byla hluboce psychicky narušená osoba. Nosila s sebou knihu výstřižků a fotografií o různých popravách a masakrech. Když jí bylo kolem dvaceti, byla prostitutkou a specializovala se na sadomasochismus. Když se jí Mary v roce 1957 narodila, matka po porodu vykřikla: "Dejte tu věc ode mne pryč!" V dětství matka Mary trápila. Sociální pracovnice to nepoznaly. Když matka zbila syna řetězem na psa, přišli do domácnosti dva policisté, neučinili však nic. Mary Bellová tvrdí, že ji matka v mládí také nechávala sexuálně zneužívat. Od čtyř let jí poskytovala pro sexuální styk svým partnerům. Po procesu své dcery se sblížila s reportérem bulvárního listu News of the World a bez skrupulí tomuto deníku prodala příběh své dcery. Jednou oblékla Mary Bellovou v ústavu, kde po procesu žila, do eroticky vyzývavých šatů, vyfotografovala ji a snímky posléze prodávala. Nakonec se šťastně vdala a zemřela ve věku kolem padesáti let.

    Mary Bellová strávila ve vězení a v různých institucích 12 let. V jedné zvláštní škole v hrabství Merseyside s ní měl dlouhou dobu pravidelný erotický poměr jeden učitel - a také ve třídě dvaceti chlapců většina spolužáků. Ostatní učitelé se prý záměrně dívali jinam. Nebylo překvapivé, že byla Bellová často vzdornou vězeňkyní.

    Osmnáct let žije už Mary Bellová na svobodě. Přijala nové jméno a žila novým životem. To, že zmizela ze scény, také do určité míry umožnilo matkám obou zavražděných chlapců, aby se částečně osvobodili od svého pekla.

    Když měla před čtrnácti lety Bellová sama dítě, konečně se jí začalo dařit překonat trauma první části svého života. Její nynější partner ji charakterizuje jako vzornou matku a jemnou bytost, kterou hluboce miluje.

    Proč novinářka Gita Serenyová nyní znovu vzkřísila vražedkyni Bellovou k životu, ptají se matky zavražděných chlapců. Serenyová strávila s Bellovou půl roku a po mnoho dní s ní hovořila až 12 hodin denně. Serenyová se v minulosti proslavila prací s dětmi z nacistických koncentračních táborů, které táborový režim přežily. Napsala knihy založené na intenzívních rozhovorech s Franzem Stanglem, velitelem koncentračního tábora Treblinka a Albertem Speerem, Hitlerovým architektem.

    Serenyová se rozhodla vytvořit knihu o Mary Bellové, protože si přeje, aby byl soudní a sociální systém v Británii změněn. Je přesvědčena, že s desetiletým vrahem by nemělo být zacházeno jako s dospělým vrahem. Bellová argumentuje, že "když mi bylo deset, nechtěla jsem, aby byli ti kluci navždycky mrtví. Smrt pro mě neznamenala navždycky." Pamatujete si vy sami, kolik vám bylo let, když jste nakonec pochopili nezvratnost smrti, ptal se v těchto dnech deník Guardian. Gita Sereny dokazuje, že životní příběh Mary Bellové byl tragedií selhání všech: státních institucí, příbuzných, sousedů, všech lidí, které Bellová v dětství znala. Vychází z učení Sigmunda Freuda - Serenyová pochází jako Freud z Vídně - jako Freud i ona požaduje kvalitní státní péči pro děti a státem financované léčení postižených. Britští pozorovatelé přiznávají, že Británie v šedesátých letech většinou nedokázala učinit nic zásadnějšího pro děti, které byly obětí sexuálního a fyzického zneužívání. Dnes se možná tato péče přehání do opačného extrému.

    Po procesu Bellové doporučovali psychologové, že její traumatické zážitky z minulosti lze nejlépe překonat pozitivním postojem. Chtěli po ní, aby na vraždy vůbec nevzpomínala.

    Podobným způsobem se zacházelo po válce s dětmi z koncentračních táborů. Když vyšel z koncentračního tábora šestiletý Binjamin Wilkomirsky, napsala Serenyová, dostal nové jméno a nové adoptivní rodiče ve Švýcarsku, bylo mu řečeno, že všechno, co v táboře zažil, byl jen zlý sen, na který musí zapomenout.

    Potíž ale byla, že Wilkomirského zážitky způsobovaly, že viděl svět patologickým způsobem. Ukázali mu obrázek Viléma Tella a jeho syna s jablkem na hlavě. Wilkomirski usoudil, že je Tell nacista a mučí hladové dítě tím, že mu dal jablko na hlavu, kam syn nemůže dosáhnout. Pak ho zavraždí. Jeho představivost byla tak nezvyklá a podivná, že s ním nikdo nechtěl mít nic společného.

    Za posledních dvacet let psychologové a kriminalisté zjistili, že dospělí často trápí a zneužívají děti, protože byli sami terčem fyzického či seuxální zneužívání v dětství. K tomuto vědomí podstatněji přispěl i případ Mary Bellové.

    Nová kniha Gity Sereny o Mary Bellové vyvolala v Británii skutečnou bouři. "Jako při procesu s dvěma jedenáctiletými chlapci, kteří před čtyřmi lety zavraždili tříletého Jamese Bulgera, iracionální emoce bulvárního tisku, který se téměř dožaduje lynčování, působí až středověce," napsal týdeník Observer.

    Když před čtrnácti dny informoval Observer o tom, že Gitta Sereny napsala knihu o životě Mary Bellové, Cries Unheard. Britský tisk začal ostře kritizovat skutečnost, že Bellová za to dostala zaplaceno. Noviny debatovaly o tom, zda má právo zločinec získávat peníze proto, že v důsledku svých zločinů je známý. Jeden deník si vymyslel, že prý dostala Mary Bellová až padesát tisíc liber. Německý časopis Stern prý nabídl dokonce 250 000 liber. Ve skutečnosti dostala Bellová je 15 000 liber.

    Do debaty se vmísily matky chlapců, zavražděných před třiceti lety, a požadovaly, aby Bellová peníze odevzdala a aby byly určeny na dobročinné účely. Novináři se ostře zaměřili na emoce matek zavražděných chlapců.

    Od té doby, co byla Bellová před osmnácti lety propuštěna na svobodu, ji pronásleduje bulvární tisk. Soud sice nařídil, že její totožnost musí být v zájmu dcery Mary Bellové utajována, to však novinářům nebrání, aby Bellovou honili, jak se stěhuje z města do města. Nabízejí ji velké částky za její životní příběh. Před čtyřmi lety, když byl zavražděn James Bulger, byla Bellová znovu "odhalena" novináři a donucena si opět změnit jméno.

    V minulých dnech se daly na honbu Mary Bellové dva nejbohatší britské deníky - bulvární The Sun a Daily Mail. Trvalo to dlouho, ale pomohli někteří policisté. V úterý 28. dubna Bellovou našli. .

    Bellová žila do té doby s rodinou půldruhého roku v jednom jihoanglickém přímořském letovisku.

    28. dubna dopoledne zaklepal na dveře domu Mary Bellové reportér Ian Hepburn z bulvárního listu The Sun. Přítel Bellové se domníval, že je to daňový inspektor. Odmítl s ním mluvit. Kolem domu se soustředilo větší množství novinářů. O půlnoci zavolala Bellová s rodinou policii. V časných ranních hodinách ve středu 29. dubna odvezla Bellovou, jejího přítele i její dceru policie do úkrytu na neznámé místo. Příštího rána bylo kolem domu Bellové obležení novinářů.

    Do kontroverze se vložila i vláda Tonyho Blaira. Premiér se vyjádřil, "že je odporné, že by někdo měl dostávat peníze za to, že spáchal tak strašlivé zločiny". Ministr vnitra Jack Straw vyjádřil znepokojení, že celá záležitost znovu traumatizuje rodiny zavražděných chlapců.

    Nikdo si zpočátku nepovšiml, že hlavní obětí je v tomto případě čtrnáctiletá dcera Mary Bellové, která o hrůzné minulosti své matky vůbec nevěděla.

    Mediální kolotoč by asi býval vznikl, i kdyby Gita Serenyová Mary Bellové za rozhovory nic nezaplatila. Serenyová je novinářka a knihu chtěla vydat při příležitosti třicátého výročí vražd. Dnešní doba je konec konců dobou veřejných přiznání: novinářské články a knihy nahradily zpověď v kostele.

    Po celý život se zabývala Serenyová hrůzami nacistické Třetí říše a ztraumatizovanými dětmi. V roce 1968 byla reportérkou u soudu s Mary Bellovou. Znepokojovalo ji už tehdy, že se nikdo řádně nepokusil zjistit motivaci vražedkyně.

    Co se stalo s matkami zavražděných chlapců? Stále vzpomínají na své syny. Rozpadla se jim manželství, odstěhovaly se jinam, také si změnily jména - jako by chtěly odstranit minulost. První měsíce po zavraždění chlapců strávily v mlze způsobené utišujícími prášky a v případě jedné z obou matek - alkoholem. Jedna z obou matek svědčí: "Martin měl světlé vlasy, měl velké modré zářící oči, byl strašně aktivní. Měla jsem ho jen čtyři a půl roku, tak si o něm pamatuju všechno - ne jako u svých dvou dcer, protože ty jsem měla déle. Když přijdete o dítě, nezapomenete nikdy nic. Teď se všechna ta bolest vrátila. Je to, jako kdyby se to stalo úplně znovu." S tím souhlasí i druhá matka.

    Gitu Serenyovou někteří obviňují, že při své obraně vražedkyně nespravedlivě zanedbala její oběti.


    Finanční úřad

    Petr Jánský

    Včerejší příspěvek Ing. Holečka mě inspiroval k tomu, abych podal svědectví o vlastní zkušenosti s touto institucí.

    Kdysi existovala v českých zemích robota. Byla to práce pro vrchnost, která za ni zapomněla platit. Robotu měla údajně zrušit Marie Terezie.

    Obávám se, že Marie nebyla důsledná, že robota přetrvává dodnes. Jak jinak mohu nazvat zákon o účetnictví, který každému podnikateli ukládá pod hrozbou sankce, aby zdarma (pokud je šikovný - jinak si musí najmout účetní za 200 Kč/hod. a daňového poradce za 400 Kč/hod.) vedl pro FÚ úplný přehled všech finančních a majetkových operací. Proto večer usedám k počítači a kazím si zrak, abych vyúčtoval každou korunu, ohlídal všechny termíny a poplatil všechny daně.

    Nesklidím za to od FÚ vděk. Jako bych slyšel výběrčího z Půlnočního království: "Ševče, máš zaplaceny daně? A na příští rok?" FÚ pro mne nemá jiné oslovení než "daňový dlužník" a jinou obsílku než výzvu ke kontrole nebo rovnou penalizační výměr. Ne odměna, ale penále.

    Na téma oslovení "daňový dlužník" jsem vedl korespondenci s ministerstvem financí. Argumentoval jsem tím, že FÚ nejsem nic dlužen, naopak, protože se většina daní vybírá zálohově, FÚ obvykle dluží mně. Žádal jsem o změnu oslovení na "daňový poplatník". Dostalo se mi vysvětlení, že "ze zákona 337/92Sb. jsou povinné subjekty v procesním postavení daňového dlužníka již od okamžiku, kdy jsou daňovými subjekty, bez ohledu na to, zda je již výše daňové pohledávky stanovena nebo není."

    Proti tomu není obrany. Sebevědomí občana klesne na nulu, před vstupem do budovy FÚ skloní hlavu a opakuje si dvě základní poučky:

    1. Finanční úřad má vždy pravdu.

    2. Hlavní náplní podnikatele není podnikat, ale vést účetnictví, ovládat příslušné zákony a platit daně.

    Pravda, máme ústavu, jejíž součástí je Listina základních práv a svobod, která stanoví, že člověk musí dostat za práci zaplaceno. Nenechte se vysmát. Vláda a parlament si pro zákon o účetnictví udělily výjimku, aniž by se začervenaly.

    Petr Jánský

    (Obávám se, že přesné účetnictví musejí vést firmy všude. Sám jsem to dělal v Británii sedm let, tak vím, o čem pan Jánský mluví.)


    Ekologická katastrofa v jižním Španělsku

    Mily pane Culiku,

    posilam Vam preklad clanku v dnesnich torontskych novinach, ktery mi pripada dobry co do celkoveho souhrnu situace vice nez po tydnu od protrzeni hraze. Jinak se clanky o nehode obevuji v kanadskem tisku denne.

    Aleš Zeman


    Ekologická katastrofa v jižním Španělsku

    Pokračování očistných prací po rozlití toxického odpadu

    Experti se obavaji, ze dopad protrzeni kalove hraze se muze projevit az za jeden rok

    (The Globe and Mail - Toronto, 4. kvetna)

    SANLUCAR LA MAYOR, Spanelsko - Cistici prace v udoli reky Guadiamar zacaly vcera, osm dni pote, co se protrhla kalova hraz v zinkovem dole spolecnosti Boliden, ktera ma svoji centralu v Kanade. Pri katastrofe doslo v teto urodne casti jizniho Spanelskak rozliti ohromneho mnozstvi toxickeho bahna.

    Buldozery, bagry a srovnavace zeminy zacly seskrabavat cerny dulni kal v  oblasti silnicniho mostu tesne za okrajem mesta a nakladat kal na nakladni vozy. O kus dal zamestnanci dolu odstranovali blato pomoci lopat a hrabi.

    Bahno, ktere obsahuje tezke kovy jako zinek, olovo a kadmium, je prevazeno zpet do dulni lokality v Azlancollar, 15 km na sever, kde bude alespon docasne ulozeno v povrchovem dolu mimo provoz. Zacatek cisticich praci byl odlozen, nez vedci rozhodli o nejbezpecnejsim mistu pro uskladneni bahna.

    Podnike Boliden, ktery ma svou centralu v Kanade, ale jehoz nejvetsi podil akcii vlastni svedska spolecnost, v sobotu souhlasil s tim, ze zaplati celkove naklady cisticich praci, i kdyz stale trva na tom, ze konecna odpovednost za protrzeni hraze bude rozhodnuta soudnim rizenim.

    "Vycistime vsechen material rozlity z kalove nadrze", pravil mluvci Bolidenu James Borland v torontskem interview. Borland nema zadny odhad celkove ceny cisticich praci.

    Pan Borland pravil, ze dle odhadu spolecnosti bude treba odstranit milion kubickych metru materialu a premistit tento material zpet do dolu. To je asi 20 procent celkoveho objemu kalu, uskladneneho v kalove nadrzi, nez se prothrla zemni hraz. Zbytek byla voda.

    Dulni spolecnost pouzije mnoho svych zamestnacu, ale najme tez externi kontraktory. Dul je ode dne nehody uzavren a doposud nejsou zadne informace o tom, kdy bude znovu uveden do provozu..

    Dle uradu je dulezite dokoncit nejvetsi mnozstvi cisticich praci, nez zacnou v rijnu ocekavane podzimni deste. Tyto deste by mohly splavit tezke kovy hloubeji do zeminy. Minimalne 3 500 hektaru zemedelske pudy, zahrnujici sady broskvovniku, pomerancovniku a olivove haje a pole na kterych se pestuji ryze, bavlna a slunecnice, je pohrbeno pod tenkou vrstvou dulniho bahna.

    Borland se domniva, ze spolecnost ma dosti nezavislych pojistek tykajicich se zodpovednosti, preruseni tezby a majetkovych skod, aby byla schopna zaplatit cenu cisticich praci, i kdyz spolecnost nema zadnou specialni ekologickou pojistku, ktera vseobecne neni dulnimu prumyslu k dispozici .

    Mluvci dale sdelil, ze byvaly inzenyr Bolidenu Mauel Aguilar Campos, ktery pred vice nez dvema roky upozornoval na riziko ekologicke katastrofy v dole v  dusledku průsaků a dalsich problemu kalove hraze, byl propusten, nez tyto informace zverejnil, kvuli dale nespecifikovanym "neregulernostem v souvislosti s jeho zamestnanim."

    (Spolecnost tez tvrdi, ze průsakové problemy se objevily v obdobi rekordnich destu a nemaji souvislost se stabilitou hraze. Dale se dle spolecnosti tyto obavy objevily az po propusteni Aguilara Campose.) Jsou nadale vyslovavany obavy z konecne ucinnosti cisticich praci.

    "Sam vidite, ze cisteni neprobiha uspokojive," pravil Juan Carlos Ceron Garcia, hydrolog z univerzity mesta Huelva, ktery sleduje zacatek operace.

    Garcia poukazal na bagr, ktery se prodira pulmetrovou vrstvou sedocerneho blata a  pritom micha kal s cervenou pudou. "Mnoho kontaminantu zustava na  zemi. Je nemozne vse vycistit".

    Ceron Garcia rekl, ze skutecny dopad rozliti nbude mozno stanovit az za jeden az dva roky, kdy se toxicke latky objevi v potravinovem retezci, a obava se, ze dusledky zamoreni budou trvat jednu nebo dve desetileti.

    Presto, ze cistici prace zapocaly, vlada je kritizovana pro pomalost reakce na tuto katastrofu. Spanelska "Spolecnost ochrancu prirody" pravila, ze  ohrozeni lidskeho zdravi je natolik vazne, ze by vlada mela vyslat armadu, aby prevzala kontrolu sanacnich praci.

    Na jih odsud, blizko hranic narodniho parku Donana, nejvetsi prirodni rezervace Evropy, ktera predstavuje habitat pro nejruznejsi divokou faunu od plamenaku po rysy, cistici muzstva jiz nekolik dnu sbiraji ryby, ktere uhynuly pri zaplave kyselou dulni vodou.

    Uradum se podarilo vodu zastavit tesne na hranici parku konstrukci tri nouzovych hrazi, ktere udrzuji vodu v  existujicim drenaznim kanalu. Ale tento kanal je nyni naplnen vodou z kalove jamy a je obava, ze cetne mistni ptactvo konzumuje mrtve ryby, ktere byly naplaveny na brehy kanalu.

    Kontrola nad uzemim prakticky neexistuje. Asi tucet koni se poklidne pase na brehu mocalu, ktery je naplnen toxickym vytokem, ale neni tu nikdo, kdo by jim v tom zabranil. Temer neexistuji mistni patroly, ktere by tomu zabranovaly.

    Hladina vody poklesla a rovnez tak kyselost vody, rekl Enrique Salvo Tierra, generalni reditel andaluske regionalni vlady pro zivotni prostredi . A  taktez poklada za minimalni dopad na ptactvo, ktere pozira zdechle ryby, mezi nimiz jsou prevazne kapri.

    "Prvni pitvy, ktere jsme provedli, ukazuji, ze ryby uhynuly v dusledku nedostatku kysliku a ne otravenim", pravil.

    Katastrofa zustava nadale hlavni zpravou v jiznim Spanelsku, ale soutezi s  ni zpravodajstvi o jednotne evropske mene, ktere se Spanelsko zucastni, a  dale tyden dlouhy kazdorocni festival Feria v Seville, ktereho se zucastni vsichni, od batolat po starce a ktery je oslavou hudby Andalusie a tancu flamenco.

    (Přeložil Aleš Zeman)


    Cenzura a samostatnost České televize?

    Jan Kraus

    Vážený pane Čulíku,

    doporučení, ať si ČT postaví maketu parlamentu a v něm natáčí, by bylo pro všechny tvůrce rozhodně ideální. Fellini si nechal, jak známo, postavit v atelieru úplně všechno. Česká televize má ale o hodně méně peněz než britská a ještě méně než Cineccitta studio v Itálii.

    Takže by tímto způsobem natočila za peníze koncesionářů asi deset pořadů ročně. Za peníze stejných koncesionářů, kteří hradí také práci parlamentu.

    Toho parlamentu, kde český Republikán Sládek rozflákal před očima celého národa poslaneckou lavici (kulturní památku) na maděru a podle "cestovních výkazů" celá tahle xenofobní parta projezdila údajné miliony kilometrů, aby nafasovala velké sumy peněz opět od "koncesionářů".

    Oficiální odpověď z parlamentu zní, že bychom mohli zničit kulturní památku!

    To je nesmysl - samozřejmě, že bychom byli povinni ( a rádi) zajistit, aby se nic takového nestalo.

    Znám jednoduchý recept, jak natáčet v parlamentě: předložit k náhlednutí jakýkoli "nevinný" blábol.

    A pak si natočit, co chceme....

    Ale já bych tady rád skutečnou svobodu.

    P.S. O "satirických " scénkách nelze mluvit jako o "kritice parlamentu ze strany ČT". To by bylo nutno satiru a vůbec nadsázku zrušit, neboť by se na ni vztahovaly zákony jako na informace v médiích - a pak by asi žádná britská TV nemohla dělat Gumáky.

    Mj. v r. 1993 Organizace na obranu lidských práv se sídlem v USA oznámila "podstatný nárůst omezování svobody" v britských médiích. Podle statistiky - tehdy provedené v jedenácti západních zemích - byly britské zákony o médiích nejrestriktivnější. I když cenzura a vládní vměšování prý není v Británii horší než v mnoha jiných zemích, byl bych rád, kdyby se Česká republika dopracovala k onomu stavu, kdy Hitler požadoval zákaz Osvobozeného divadla a český cenzorní úřad tehdy odpověděl, že představení kontroloval, ale že neodporuje českým zákonům a nemůže ho tedy zakázat. Tehdy jsme byli pro Británii vzorem my.

    Jan Kraus

    (Obávám se, že ač možná Československo ve třicátých letech pro Británii mělo být vzorem, v praxi tomu tak nebylo, neboť o Československu nikdo nic nevěděl, bohužel. Jak známo, když měla jít Británie do války na obranu Československa, premiér Neville Chamberlain Československo charakterizoval jako "vzdálenou zemi, o níž nevíme nic." - V porovnání s americkou otevřeností jsou jistě britské vládní úřady až paranoidně tajnůstkářské. Ovšem britské vládní úřady jsou většinou při poskytování informací asi stokrát vstřícnější než vládní úřady české - jen to zkuste, zavolat tam či onam. Myslíte, že by české ministerstvo vnitra poslalo novináři na požádání za pět minut - pět minut před koncem pracovní doby - dvacetistránkový fax o tom, co dělá ministerstvo proti praní špinavých peněz - jak to udělalo nedávno na mé požádání v 17.55 v pátek večer britské ministerstvo vnitra? Třeba to byla jen výjimka. - JČ)


    Co je to samostatnost, nezávislost a integrita

    "Aby se vlk nažral a koza zůstala celá"

    Jan Čulík

    Přela se se mnou kdysi dávno v Glasgowě moje skotská tchyně, když se nám tu a tam objevovali na prahu - bylo to v době hlubokého komunismu - turisté z České republiky a žádali nás, aby u nás mohli přespat.

    Tchyni, pocházejících ze skromných poměrů, to bylo nepochopitelné. Připadalo jí to jako žebrání. Jak je možné, že ti lidé přicházejí a dožadují se pomoci. Vždyť je to ponižuje, argumentovala.

    "Kdyby já neměla peníze, a taky že byla dlouhá léta mého života, kdy jsem je neměla, tak bych prostě nikam nejela, než že bych se při tom, co si sama nedokážu zařídit z vlastních zdrojů, spoléhala na pomoc od jiných lidí."

    Snažil jsem se vysvětlovat, že ti čeští návštěvníci jsou po většinu času zavřeni v komunismu a že prostě nemají jinou možnost, jak se ze země dostat, protože jsou bez peněz, které nijak nemohou získat, a musejí spoléhat na síť přátel. Argument tchyni nepřesvědčil. Ani kdyby žila v utlačovaném národě (Skoti zažili v minulosti tvrdý politický a ekonomický útlak), nesnížila by se k tomu, aby zkompromitovala svou samostatnost vyhledáváním protekce či úsluh. Šlo snad o protestantskou tvrdohlavost, že se každý musí postarat sám o sebe?

    Před mnoha lety jsem se v Británii ucházel o nějaké univerzitní zaměstnání a při rozhovoru s jednim univerzitním činitelem vyšlo najevo, že mám o věci určité exkluzívní informace - poskytla mi je jedna Češka, která už pracovala v univerzitním systému.

    Vysoký univerzitní učitel se usmál: Vy Češi jste jak Irové. Typické chování utlačované menšiny. Máte tendenci držet při sobě. Když něčeho nejde dosáhnout regulérním způsobem, docílíte toho prostřednictvím sítě kamarádů.

    Fungování prostřednictvím provizoria a vzájemných úsluh je pozůstatkem havarijní situace z dob komunismu, kdy se věci nedaly dělat "pořádně", muselo se kličkovat a spoléhat na vzájemnou pomoc přátel - spiklenců. Je to však rysem nesamostatnosti a neprofesionality.

    Nezávislý, hrdý a svobodný člověk systémem vzájemných úsluh nepracuje. Totéž platí i pro nezávislé, hrdé a svobodné instituce.

    Pan Kraus argumentuje, že kdyby si Česká televize měla platit za stavbu scén pro natáčení každého satirického dialogu, nemohla by natočit víc než jen deset takových pořadů do roka.

    Možná mě odmítnete jako zarytého fundamentalistu: není v tom případě něco vážně pochybného na financování České televize? Autoritativní veřejnoprávní instituce, které si můžeme vážit, se přece nebude doprošovat jakýchsi správců v parlamentě, aby mohla parlamentních prostor využít k natáčení jako svého studia.

    Taková instituce musí mít dostatečné prostředky, aby si mohla natáčení zařídit z vlastních zdrojů. Je to základním předpokladem samostatnosti a svéprávnosti. Závisí-li ČT při své práci na různých úsluhách, mohou přece přitom vznikat nepřípustné tlaky, které se nutně projeví na výsledcích toho, co se pak vysílá.

    Je to možná tvrdé, ale tvůrci satirických pořadů ČT by se měli dožadovat řádného rozpočtu a požadovat příslušné zvýšení koncesionářských poplatků - anebo ty scénky nenatáčet. Dělají-li se věci na koleně, autoritě České televize to neprospívá.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|