úterý 29. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Televize a nejmodernější technologie:
  • TiVo a Replay: Zařízení, které zlikviduje dnešní komerční televizi O Přemyslu Čechovi v  ČT:
  • Bývalí pracovníci PR agentur se nemohou stávat novináři (dialog Michal Donath, Tomáš Pecina) Česká společnost podle průzkumů IVVM:
  • Ó, jak jsme mravní! (Ivan Sosna) Pozoruhodný "okres Bučovice":
  • Nepraktické návrhy ministerstva vnitra na reformu územní správy bez konzultace obyvatel, jichž se to týká Necitlivé zásahy:
  • Postaví Zlín uprostřed funcionalistické architektury supermarket? Česká politika:
  • Olovo a nepřátelé lidstva (Jan Trávníček) Reakce:
  • Češi se nebojí cizinců z těchže důvodů jako východní Němci (Ondřej Čapek)
  • Hřejivé téma objevování Ameriky (Václav Pinkava) Oznámení CET 21:
  • "V. Železný předal ministru financí P. Mertlíkovi materiály o nezákonné investici CME"

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Poezie pro cestující. Proč nevystavit v pražském metru tyto verše?

    Samota oken. Samota dveří.
    Dveře jsou ve tmě. V okně se šeří.
    Dveře zvou čelo. Šeptá stín v keři.

    V koutě je okno. Někde jen stěna.
    Stěna se potí. Strop nad ní sténá.
    Pod kroky vzdechů ústa unavená.

    Samota stropu. Samota víka.
    Samota samot. Někdo tu vzlyká.

    Samota zimy. Mráz. Drápky bílé
    do okna škrabou. Zaťaté chvíle.

    Pod prahem svítá. Oheň tam není.
    List, plamen spadlý. Popel políbení.

    List s větve svátý. Pečeť na prahu.
    Rty ještě líbou. Prach a podlahu.

    (Bohuslav Reynek)

  • Kavan: Letošní zpráva Evropské komise o ČR má být prý příznivější. Podle Kavana byl minulý rok charakterizován "pozitivním posunem v mezinárodním hodnocení ČR" jako kandidátské země. Zejména loni čelila česká vláda kritice z Bruselu, a to mimo jiné za pomalé slaďování českého zákonodárství s právem EU. Kavan dodal, že si je česká vláda dobře vědoma dosud nevyřešených nedostatků. Uvedl, že se hlavní české politické síly shodují v tom, že o vstupu ČR do EU se musí uskutečnit referendum.

  • Velký požár včera zničil bývalý pivovar v Korunní třídě v Praze na Vinohradech. Zasahovalo několik desítek hasičských vozů. Policie část Korunní třídy uzavřela. Záchranná služba nemusela výrazněji zasahovat. Požár vypukl před osmou hodinou večer a první hasičské vozy přijely během několika minut. Nehořela jenom střecha, ale prohořelo i několik pater uvnitř budovy, která slouží jako sklad. Plameny dosahovaly výšky několika metrů a  byly viditelné i z okrajových částí Prahy.

  • Organizace Greenpeace podala v souvislosti s uváděním jaderné elektrárny Temelín do provozu trestní oznámení na neznámého pachatele. Její informace předá premiér Miloš Zeman šéfce Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Daně Drábové.

  • Ze zneužití informací v obchodním styku byl obžalován bývalý šéf plzeňské Škodovky Lubomír Soudek. Pokud se prokáže, že Soudek úmyslně uzavíral smlouvy nevýhodné pro společnost Škoda a výhodné pro jeho společnost Nero, může být odsouzen až na dvanáct let.

  • V Matiční ulici v Ústí nad Labem byla otevřena policejní stanice.

  • MFD se ostře brání v dnešním vydání před obviněním Miloše Zemana, vzneseném vůči jejím redaktorům. "Zásada seriózních novin je jasná: novinář se musí vždy držet stranou děje, o kterém referuje," píše v  dnešní MFD šéfredaktor Petr Šabata. (Možná, že by si této zásady seriózních novin měl povšimnout Jaromír Štětina.) Ale dodržovala Mladá fronta Dnes v minulosti stoprocentně tuto zásadu? Právě proto, že nemá MFD pověst nezávislých, objektivních novin, se bude nyní o to hůře hájit i před tím, co se zdá být absurdní nařčení.

  • I Francouzi se chtějí bránit před příchodem digitální televize tematizací a zlepšením kvality televizního vysílání, stejně jako Britové. Poznamenává Juliana:

    V Le Monde z 19. 8. 2000 bylo zamyšlení H. Bourgese (prezidenta jejich rady pro audiovizualní vysílání) "Liberté, Egalité, Fraternité, Tele". Navrhuje 36 kanálů (přístupných bez dekodérů) místo současných sedmi, aby si každý mohl vybrat po libosti, co ho zajímá.

  • "Mladá fronta Dnes nedluží státu nic za to, že převzala před deseti lety značku a čtenářskou obec deníku Mladá fronta," míní Václav Pinkava:

    Logika vaší emocionálně-aktivistické úvahy vede k některým absurditám. Jde-li o to, že deník MF Dnes vznikl nadivoko a jaksi parazitováním na 'brand image' Mladé fronty, a že tedy dluží peníze státní organizací SSM (dnes neexistující) potažmo dnešnímu státu, připadá mi, že je to obdobou jiné úvahy. Vladimír Mečiar se podobnou logikou domáhal odškodnění za to, že si Česká Republika osvojila vlajku bývalého Československa.

    Poznámka JČ: Václavu Pinkavovi budou za jeho podporu vděčni zejména ti, kdo privatizací někdejší Mladé fronty a jejím proměněním v MFD zbohatli. (Obdobným způsobem bylo zprivatizováno ze státního majetku do soukromých rukou bez náhrady např. Právo.)

  • V týdeníku Euro vyšla včera věcná, pozitivní recenze druhého knižního výboru z Britských listů ... jak Češi jednají (Chomutov, Milenium Publishing, 2000).

  • Ondřej Neff, vydávající Neviditelného psa, vede "online prestižní periodikum", zatímco Čulík publikuje "kraviny", míní Irena Válová, předsedkyně Syndikátu novinářů, v  rozhovoru v týdeníku Profit tento týden.

  • Čtenářům v USA a v Kanadě vzkazuje Jiřina Fuchsová:

    Formulář INDIVIDUÁLNÍ stížnosti k Evropskému soudu ve Štrasburku si můžete vyžádat, zašlete-li OBRATEM $5.00 na tisk a poštovné na adresu: Jiřina Fuchs, J(IAC), P.O.Box 66453, Los Angeles, Ca 90066. Věc spěchá, neboť JD odlétá za několik dnů do ČR, kde se snaží kandidovat do českého Senátu 2000. Přejete-li si přispět finančně na úhradu 20 000 Kč (registrační poplatek), Jiřina Fuchsová vděčně přijme váš příspěvek k společnému zápasu za rovná práva pro všechny Čechy- nejen pro "některé"!

    Evroský soud ve Štrasburku bude podle všech známek rozhodovat o celé řadě českých stížností už letos na podzim.

  • Duální záhada. Mohl by Britským listům někdo kompetentní z ČT vysvělit, proč dvanáctidílný německý seriál Hitlerovi muži začal být od sedmého dílu vysílán bez duálního zvuku? Před časem se v BL vyjádřil J. Rubeš, že jde o ochranu autorských práv, ale minimálně tento případ do oné kategorie zjevně nespadá. Opravdu si začínám připadat jako utlačovaná menšina: místo, aby televize vzdělání podporovala, svým přístupem k duálnímu vysílání se hlásí ke kultu ignorance. (TP.)

  • Nové vydání Šmídovy Louče z 22. 8. je dočasně na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/louc.html. (Předchozí vydání jsou zdezde; server na pražské fakultě sociálních věd je mimo provoz a bude asi týden nefunkční, proto Louč dočasně umísťujeme na Glasgow University.)

  • Literární noviny tisknou jen články, které se shodují s názorem šéfredaktora. V červenci zrušil šéfredaktor Jakub Patočka Čulíkův sloupek Týden ve světě za to, že Čulík zpochybnil nezávislost Jaromíra Štětiny a poukázal na jeho novinářský aktivismus, stejně jako na podivné postavení novinářsko-humanitární organizace, Člověk v tísni, převážnou většinou financované státem (viz výroční zpráva z r. 1997), která sídlí ze záhadných důvodů ve veřejnoprávní České televizi a jejíž aktivisté občas vystupují na obrazovce ČT jako "nezávislí" novináři. Patočka se s organizací Člověk v tísni přátelí a těsně s jejími členy spolupracuje. Literární noviny zveřejnily pak čtyři kritické příspěvky na Čulíkovu adresu (emocionální Štětinova obrana "angažovaného objektivního žurnalismu" byla reakcí na Čulíkovy nezveřejněné argumenty) a odmítly poskytnout obdobný prostor pro Čulíkovu argumentaci, neboť takovým názorům je možno dát jen malé místo v rubrice Reakce čtenářů: Čulikova odpověď na Štětinův článek "není kvalitní", argumentoval Patočka. Čulíkův v Literárkách nezveřejněný nekvalitní článek "Být ´angažovaný objektivní novinář´ je nesmysl" si můžete přečíst zde.

  • 1. Proč píší Jaromír Štětina a Petra Procházková takto zaujaté články ve prospěch Grigorije Javlinského? (Článek není v časopise Týden už k dispozici, k dispozici je však v Britských listech na adrese http://www.britskelisty.cz/0006/20000627b.html#01) - 2. Byl zveřejněn finanční audit "agentury Epicentrum" Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, aby bylo zjevné, jak je financována? Britské listy požádaly Jaromíra Štětinu o rozhovor, aby tyto skutečnosti objasnil. Jaromír Štětina rozhovor odmítl, protože jsou Britské listy "neseriozní", a namísto toho hodlá Jana Čulíka žalovat. Ochota podrobit se nezávislému kritickému zkoumání Britských listů v rozhovoru s nimi však autoritu interviewované osoby posiluje, neochota ji naopak oslabuje.

  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • V zájmu vlastní důvěryhodnosti by měl vedoucí Úřadu vlády, ministr Karel Březina Britským listům vysvětlit, z jakých důvodů byl osvobozen od povinné vojenské služby, když podle oficiálního životopisu sportuje. Tiskový mluvčí Úřadu vlády Libor Rouček je Britským listům - je podle zákona o přístupu k  informacím - dlužen odpověď na otázku, jaký má plat zaměstnanec Úřadu vlády Jindřich Marek.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    TiVo a Replay: Zařízení, které zlikviduje dnešní komerční televizi

    Nahrává to a zaznamenává to vaše oblíbené pořady. Vynechává to reklamu. Dokonce vám to vyhledá vaše oblíbené pořady v chaosu desítek vysílaných televizních okruhů. Toto zařízení, argumentoval v pondělí 28. srpna v deníku Guardian Michael Lewis, není jen hlasatelem technologické revoluce, ale znamená konec komerční televize, jak jsme ji znali.

    Současná fáze amerického kapitalismu začala 9. listopadu 1989, kdy oficiálně skončila komunistická éra. Od té doby vznikla spousta nové technologie, která posílila tržní síly. K této technologii patří i internet. Za několik málo let internet v podstatě zlikvidoval principy korporatistického socialismu - že bude mít zaměstnanec práci na celý život, že mají být zaměstnanci a zákazníci loajální vůči své firmě - a nahradil je bůhví čím.

    Časová osa, která charakterizuje tuto fázi amerického kapitalismu, musí zahrnovat den 4. dubna 1994 (kdy vznikl Netscape), den 10. listopadu 1994 (kdy vznikla firma Amazon.com), 5. května 1996 (vznikl eBay) a den 4. srpna 1997. Den 4. srpna 1997 byl začátkem koncem další socialistické síly v americkém životě: totiž masového trhu. Až se vás za čtyřicet let zeptá vnuk, "Babičko, proč si nechalo 50 milionů Američanů namluvit, aby si kupovali tutéž ústní vodu?" odpovíte, "No, musíš si uvědomit, jaké to bylo před 4. srpnem 1997."

    Onoho dne založili dva inženýři z křemíkového údolí jménem Jim Barton a Mike Ramsay vlastní technologickou firmu na základě investice několika milionů dolarů od dvou investičních podniků. Původně chtěli Barton a Ramsay proměnit americkou domácnost v síť, ale o několik měsíců později se vrátili k investorům a řekli jim, že to je k ničemu, protože to nedokáží vysvětlit nikomu jinému než technickým odborníkům. Mají však jiný nápad. Namísto snahy proměnit celou americkou domácnost v síť se rozhodli soustředit se na televizi.

    Bartona začala zajímat televize už o několik let předtím, když pracoval u firmy Silicon Graphics. Pomohl vybudovat jedinou interaktivní televizi, která skutečně fungovala. Koncem roce 1994 byla instalována firmou Time Warner do 4000 domácností v městě Orlando. Barton tehdy se zoufalstvím sledoval, jak jeho projekt zničil internet. Internet sice uměl jen zlomek toho, co Bartonova interaktivní televize, ale za zlomek její ceny.

    Neúspěch s interaktivní televizí Bartona mrzel. Fungovalo to, ale nikdo se o to nezajímal. Bylo v tom několik poučení:

    1. Brilantní technické výrobky pro masový trh jsou k ničemu, jestliže si je trh nemůže dovolit.

    2. Velká firma není nutně nejlepším místem, kde vyvinout revoluční technologii.

    3. Vrtkavost amerického zákazníka je osmý div světa. Američtí zákazníci dokáží zničit i největší podnikatelská impéria.

    Když se Barton a Ramsay vrátili k televizi, vyvinuli další přístroj, přístroj s pamětí. Bylo daleko jednodušší ho ovládat než videorekorder a přístroj byl také daleko mnohostrannější. Divák si mohl nahrávat vysílané televizní pořady. Anebo mohl nařídit přístroji, aby mu našel pořady, které se mu líbí. Jediným omezením bylo, že pořady musely být někdy někým odvysílány.

    Přístroj také umožňoval divákovi, aby zacházel s veškerým televizním vysíláním - dokonce i s živě vysílanými pořady - jako by to byla televize nahraná jen pro jeho soukromé použití. Stačilo na to jen, aby divák začal pořad sledovat o několik minut později, než se ve skutečnosti vysílal. Pak stačilo zmáčkout knoflík a divák tím mohl přeskočit titulky, pauzy, předpověď počasí a všechny jiné nudné součásti televizního vysílání, jimiž se snaží televizní stanice přimět diváka, aby sledoval reklamy. Divák také mohl přeskočit reklamy.

    Během času si tak divák mohl vytvořit vlastní soukromý televizní okruh, uložený na pevném disku v přístroji, vlastní televizní okruh, který stoprocentně odpovídal jeho potřebám. Přístroj umožnil divákovi, aby se díval na to, co chce sledovat, v libovolnou dobu.

    A přístroj uměl ještě jednu velmi důležitou věc. Zatímco se divák díval na televizi, přístroj sledoval diváka. Všechna divákova rozhodnutí byla ukládána do paměti přístroje. Za určitou dobu se přístroj naučil, jaké pořady se divákovi líbí. Takže přístroj sám od sebe začal posléze nahrávat pořady, o nichž si vypočítal, že se divákovi budou líbit. Přístroj byl něčím daleko více než jen přístrojem, byl to osobní služebník a čím více se dověděl o přáních svého pána, tím více je plnil.

    Ramsay (50) a Barton (42) nazvali svou firmu TiVo a věděli, že jejich přístroj je ztrátová věc. Aby o něj trh projevil zájem, bylo třeba zaplatit nějaké elektronické společnosti, aby ho začala vyrábět a prodávat ho pod výrobní cenou. Důležité bylo dostat přístroj do co největšího množství amerických domácností. Bylo nutné, aby se přístroj TiVo stal součástí existujících systémů, kabelových dekodérů anebo televizních přijímačů. "Věděli jsme, že zaznamenáme úspěch, až TiVo zmizí," říká Barton.

    Cíl celého podniku byl pozoruhodně náročný. Firma TiVo se pokusila stát se prostředníkem mezi 102 miliony televizních domácností v USA a televizním průmyslem v hodnotě 50 miliard dolarů. Pokud by se to podařilo, firma TiVo by znala přesně, na co se chce dívat každý americký televizní divák. Mohla potom účtovat poplatky těm, kdo chtěli zjistit, jaké existují skupiny televizních diváků. Bylo ovšem nutné dostat přístroj do oněch 102 milionů domácností - a to muselo být drahé. Ramsay řekl investorům, že budou muset vydat 300 - 400 milionů dolarů, než dosáhnou ziskovosti. Investoři kupodivu souhlasili a zároveň vznikla konkurenční firma, Replay TV Anthony Wooda, která prodává v podstatě totéž.

    V březnu 1999 se už začaly distribuovat první přístroje TiVo a Replay. Do června 2000 prodaly obě firmy celkem 100 000 těchto přístrojů. Analytikové trhu odhadují, že do konce roku 2002 bude prodáno 5 - 7 milionů těchto přístrojů a že do deseti let budou tyto přístroje v 90 milionech amerických domácností.

    Podniky TiVo a Replay se tak zmocňují vlády nad televizním průmyslem v hodnotě 50 miliard dolarů. Tyto nové firmy jsou schopny pomoci zákazníkům, aby získali přístup k televizní zábavě bez placení televizním a reklamním společnostem.

    "Investoři se nás ptali na jednu důležitou věc," přiznal Ramsay, "totiž: jak dlouho to bude trvat, než vás televizní společnosti začnou nenávidět tolik, že se zasadí o vaši likvidaci?"

    Hovoříte-li s televizními společnostmi zjistíte, že existuje oficiální verze tohoto příběhu a pak jeho pravdivá verze. Oficiální verze, které v podstatě nikdo nevěří, je, že přístroje TiVo a Replay nezničí televizní průmysl v dnešní formě, jen umožní televizním vládcům, aby svou práci zlepšili.

    V tomto smyslu musela firma TiVo zakamuflovat mnohé, co její přístroj dokáže. Namísto knoflíku pro přeskočení reklamy například vytvořil Barton tlačítko pro rychlé převíjení. Replay TV potřeby televizních společností ignorovala: její dálkový ovladač má tlačítko "Rychle přeskočit", což divákovi umožňuje přeskakovat třicetivteřinové segmenty vysílání - což je typicky délka reklamy. Nový šéf firmy Replay však tuto funkci při propagaci přístroje nezdůrazňuje. TiVo i Replay argumentují televizním stanicím, že přístroj, který jim odebírá moc a dává ji divákům, je vlastně pro televizní společnosti dobrý. Obě firmy argumentují, že ani příchod videorekorderu či dálkového ovladače či kabelové televize příliš nenarušil existující televizní pořádek.

    Jenže tato oficiální verze příběhu vypadá každým dalším dnem stále nepřesvědčivější, v důsledku informací, shromažďujících se ve firmách TiVo a Replay ohledně toho, jak lidi využívají svých přístrojů. Ukazuje se, že jich využívají s krutou přesností přesně proti zájmům televizních společností a reklamních agentur. U uživatelů obou přístrojů vznikly dva znepokojující zvyky. Prvním z nich je, že se už vůbec nedívají na televizi tak, jak je vysílána. Diváci si zvyknou "naprosto nesledovat, co je v televizi na programu, a jen se dívat na to, co si nahráli".

    Jestliže je jedno, kdy se pořady vysílají, tím mizí pojem prime time - špičkového večerního televizního vysílání a jeho vysoké tržní ceny. Stejně tak je zlikvidována představa, že je možno proti pořadu vysílanému na jedné stanici konkurenčně vysílat jiný pořad. Ve věku těchto přístrojů soutěží navzájem o divákovu pozornost všechny pořady.

    Ale tohle není nejhorší zprávou pro americké komerční televizní stanice.

    Nejhorší zprávou pro ně je, že majitelé přístrojů TiVo a Replay se už nedívají na reklamy. 88 procentům reklam, zaznamenaných těmito přístroji, se při sledování nahraného televizního vysílání diváci vyhnuli. Jestliže se lidé už nedívají na reklamy, přestává existovat komerční televize.

    Přesto však - a to je velmi zajímavé - televizní společnosti tuto technologii podporují. Do konce roku 1999 investovaly všechny tři hlavní americké televizní společnosti, všechna hlavní hollywoodská studia a dvě největší hollywoodské herecké agentury a všechny hlavní satelitní a kabelové společnosti do firem TiVo a Replay.

    "Hodně těchto firem zaskočil před čtyřmi lety rozvoj internetu," říká Steve Shannon z firmy Replay, "a nechtějí, aby se jim to stalo znovu." Internet zrodil nové náboženství. Toto náboženství praví: Změna je nevyhnutelná. Otázka, kterou se nyní zabývají americké televizní společnosti, zní nikoliv "Změní tohle zařízení způsob, jak se budou Američané dívat na televizi?" ale "Až tohle zařízení změní způsob, jak se budou Američané dívat na televizi, co ještě to změní?"

    Odpovědí je: Mnoho.

    Přístroje TiVo a Replay znamenají konec komerčního televizního průmyslu. Vyvolávají dvě otázky, které vyžadují odpověď od televizního průmyslu. První z nich je: jak přimějete lidi, aby se dívali na reklamy, když mají tlačítko, jimž je mohou zlikvidovat? Buď budou muset být reklamy tak zábavné, aby se na ně lidi chtěli dívat, anebo budou pořady muset přímo reklamu obsahovat.

    Televizní reklama je v současnosti založena na tom, kolik lidí sleduje určité pořady, nikoliv na tom, kolik lidí sleduje reklamu. Ale přístroje TiVo a Replay shromažďují, v naprostých podrobnostech, údaje o tom, kdo se kdy díval přesně na co. Umístíte-li tyto přístroje do 102 milionu amerických domácností, dostanete individuální, přesné informace o tom, jaké televizní pořady sleduje celý americký národ. A to vyvolává druhou a znepokojující otázku: Co uděláte, budete-li vědět, kdo se dívá na televizní pořady a proč?

    TiVo a Replay vědí, co televizní diváci dělají každou vteřinu. Budou přesně znát, ve všech podrobnostech, zájmy televizních diváků. 200 000 diváků, jejichž televizní zvyklosti znáte naprosto důvěrně, má možná tutéž tržní cenu než amorfní masa 20 milionů diváků. Konec konců, osoba, která se o nějakou záležitost intenzivně zajímá, bude pravděpodobněji sledovat i reklamu na toto téma.

    "Tahle technologie způsobí, že vznikne celá řada specializovaných výrobků," říká Barton, "stejně jako celé úplně nové trhy". Jeho oblíbeným příkladem je hokej. Kdo má zájem o hokej, může přístroji dát povel, aby našel pořady o hokeji a přístroj nalezne a nahraje pořady o hokeji. V současnosti sice není v televizi mnoho pořadů o hokeji, ale to se změní. Výrobce nových pořadů o hokeji si pronajme levný vysílací čas - řekněme ve 4 hodiny ráno. Hokejoví nadšenci si ho natočí - a vznikne tak nová podnikatelská sféra. Budou se vyrábět pořady o hokeji a jiní lidé začnou vyrábět hokejové sportovní vybavení.

    Téhož individuálního přístupu budou zřejmě využívat reklamní agentury i u vysoce sledovaných pořadů, jako je třeba americká SuperBowl. Jakmile budou přístroje TiVo a Replay ve všech domácnostech, reklamní agentura si nebude muset kupovat celou diváckou obec, může si jí koupit jenom část. Firma General Motors možná využije svých 30 vteřin v televizi k tomu, aby odvysílala padesát různých reklam pro padesát různých druhů zákazníků.

    Jenže i tohle je zastaralý způsob nazírání na věc. Potíž je, že operativním prvkem při zkoumání sledovanosti přestane být televizní pořad, ale stane se jím každá vteřina. Reklamní agenury budou vědět s naprostou přesností, který vtip televizního komika způsobil, že diváci přepnuli na jiný kanál, či která krize v nemocničním pořadu E.R. zavinila, že diváci přestali ten pořad už sledovat.

    Změní se obrovské množství věci, jakmile bude televize schopná šeptat přesně určené informace sympatizujícím divákům a přestane vyřvávat hrubou reklamu milionům. V průšvihu jsou právě velké firmy, ty které si dosud kupovaly největší podíl televizní reklamy na trhu. Televize je totiž masový trh. Bez televize by nikdy nevznikly masově rozšířené značkové výrobky, ale existovaly by desítky konkurenčních variant. Pro velké firmy známých značek je život bez televize smrtí.

    Obrovské korporace, jejichž jediným účelem je vyrábět spotřební zboží pro masový trh existují v současné formě proto, protože tento masový trh vytvořila televize. Jestliže televize přestane existovat jako masový trh, přestane existovat do značné míry i sám masový trh. Otázkou není nyní jenom: "Jak bude dál Proctor and Gamble prodávat prací prášky?" ale "Jak ta firma přežije?" Musí se proměnit z výrobce zboží masové potřeby v největší světovou butiku. Konec konců, divák bude zřejmě chtít nejen, aby byly na něho individuálně zaměřené reklamy, ale i výrobky. Na tomto novém trhu bude buď existovat sto různých verzí prášku Daz, anebo firma Daz existovat nebude.

    Ale proč se zastavovat tady? Je čas na přehodnocení celého tržního člověka. Namísto aby byl spotřebitel zařazován do kategorií podle vnějších charakteristik, nový trh bude zákazníka znát podle jeho rozhodování, jak tráví každou vteřinu svého času před televizní obrazovkou.

    Nick Donatiello z firmy Odyssey, která se zabývá průzkumem trhu, argumentuje, že tato nová televize - spolu s internetem - způsobí, že reklama bude přizpůsobována nikoliv vnějším charakteristikám zákazníků, ale jejich daleko hlubším postojům. General Motors bude možná vysílat jeden druh reklamy pro lidi s tragickým přístupem k životu a jiný pro lidi s komickým pohledem na život. "V padesátých letech bylo možné hodně odhadnout o každém člověku podle toho, kde bydlel," říká Donatiello. "To už teď není možné. Stali jsme se roztříštěnou a autonomní společností."

    Masový trh se nezajímal o individuální stav lidské mysli, ale o průměrný stav mysli komerčně velmi odlišných lidí. Nedávalo totiž ekonomický smysl podrobně rozbírat, co každý z nás dělá a proč. A tak nás trh v podstatě dal všechny dohromady a předpokládal, že mu všichni věnujeme v podstatě tutéž pozornost.

    Náhle vznikla technologie, která dokáže rozložit tento kolektivní přístup. Možná nejlepším způsobem, jak si povšimnout toho, k čemu nyní bude docházet, je sledovat, co se děje už teď. Do určité míry se televizní reklamy staly podobné zábavě.

    Obrovskou tržní hodnotu a diváckou přitažlivost mají sportovní a politické události, které se vyvíjejí tak, že je možno je sledovat v živém vysílání. Proto vznikají uměle vytvářené "živé události", jako soutěže o velké finanční částky "Kdo chce být milionář", "Big Brother", "Survivor" a další. Tyto pořady předvídají budoucnost, neboť je v nich divák jakoby přímým účastníkem. Tyto pořady vyžadují od účastníků, aby využívali mnoha prodejných výrobků, což vytváří vynikající příležitost pro nepřímou reklamu pro zboží ve vysílání. V "reálném" světě takových pořadů se dají výrobky prezentovat diváků daleko přirozeněji než ve fiktivním světě.

    Nové přístroje TiVo a Replay jsou fantasticky vlivným urychlovačem tříštění trhů, které způsobuje neterestrická televize a internet. Marketingový průmysl se už připravuje na přehodnocení svých priorit. Firma Starcom nyní klasifikuje televizní diváky nikoliv podle demografických rysů, ale podle příslušnosti k tzv. "skupinám podle zaujetí". Internetové stránky firmy Procter and Gamble Reflect.com umožňují uživatelům vytvořit si vlastní kosmetické výrobky - což už předvídá věk, kdy bude každý zákazník vyžadovat výrobek speciálně upravený podle svých potřeb.

    Nick Donatiello argumentuje, že přístroje TiVo a Replay se ideálně hodí pro nynější formu amerického života, kdy bylo právo zákazníka na vlastní volbu povýšeno na naprostý fetiš. "Kdybyste nabídli Američanům tyhle přístroje před třiceti lety, nereagovali by takhle," konstatuje. Jedním důvodem pro sledování televize v padesátých a šedesátých letech bylo, že to vytvářelo společnou celostátní zkušenost. Metafora pro Ameriku byl tavicí kotel: lidi chtěli být stejní. Lidi četli Time a Newsweek protože mnoho jiných lidí četlo Time a Newsweek. Dnes je metaforou prošívaná deka, vytvořená z mnoha nejrůznějších útržků látky.


    O Přemyslu Čechovi v  ČT: Bývalí pracovníci PR agentur se nemohou stávat novináři

    Napsal Michal Donath:

    Vážený pane redaktore,

    zaujala mě Vaše poznámka na téma Přemysl Čech. Nemyslím, že souvislost, do níž jste uvedl nynější působení pana Čecha v ČT a jeho bývalé působení v agentuře DBM, je nějak relevantní. Nevím, co víte o jeho článku v Reflexu, který se přímo netýkal TVX, ale postupu ministra Kužvarta v ovlivňování předvolebních nálad v Kašperských Horách, ale jistě je, že článek si u pana Čecha žádala redakce, která pak tvrdila, že nevěděla, kde pan Čech pracuje. Ale to nakonec není vůbec podstatně.

    Podstatné je, že po svém odchodu z DBM koncem loňského roku nastoupil pan Čech do jiné přední PŘ agentury a pak do ČT. Od jeho odchodu z naší agentury jsem s ním nemluvil. Ujišťuji Vás, že mě mrzí, že mě spojujete s neetickými postupy, kterých se údajně některé agentury dopouštějí. Jsem, jaký jsem, ale na podnikatelskou etiku mám takové názory, že by bez výhrad mohly uspokojit i Vás. Kdybyste se chtěl osobně přesvědčit, jak v agentuře DBM ctíme etické postupy v oblasti spolupráce s médií, nabízím Vám stáž v DBM, při níž si dle Vašeho uvážení má tvrzení budete moci ověřit v přímém rozhovoru se zaměstnanci.

    S přátelským pozdravem

    Michal Donath


    Odpovídá Tomáš Pecina:

    Vážený pane Donathe,

    děkuji za Váš dopis; odpovím popořádku:

    Souvislost Vaší agentury se současným působením pana Čecha je relevantní asi stejně, jako je předchozí kariéra bankovního lupiče relevantní pro současnou kariéru pokladníka v bance. Terminus technicus pro to zní "potenciální konflikt zájmů".

    PR agency je (na rozdíl od zmíněného případu) naprosto legitimním a váženým druhem podnikání, nicméně vztahy, které lidé v této branži navazují, bývají zpravidla překážkou jejich pozdějšího angažmá v roli novinářů. Velmi podobně jsou na tom i politici. To je zásada, která se dodržuje ve všech demokratických zemích, a je politováníhodné, že ji nezná nebo nerespektuje pan Klepetko.

    Článek v Reflexu jsem při psaní oné glosy samozřejmě měl před sebou. Nejenže se společnosti TVX Bohemia důlní týká kampaň, na níž se podílel ministr Kužvart (protože se jí v té době "týkal" sám ministr), ale že v článku je patrný i přímý spin ve prospěch TVX. Zaslal jsem text článku vydavateli Britských listů panu Čulíkovi, takže čtenáři dostanou možnost přesvědčit se sami, nakolik je toto dílo nevinné nebo "PR-pozitivní".

    Publikace v Reflexu měla dva nedostatky: prvním je kvalita a vyznění textu, druhým to, že specifická vazba autora na dotčený subjekt nebyla vyznačena u jeho jména nebo na konci článku, tak jako pan Rouček musí za své články připisovat "mluvčí vlády" nebo pan Nebesář "mluvčí JETE".

    Chci věřit, že Vaše agentura dodržuje nejvyšší standard profesní etiky, ale protože jsem jako novinář vázán povinností nestrannosti, nemohu v té souvislosti nepodotknout, že v tom případě byl článek v Reflexu výjimkou z pravidla.

    Tomáš Pecina


    Kostlivec ministra Kužvarta

    Přemysl Čech

    (Reflex, 19. 11. 1998)

    Týden před komunálními volbami zavítal na Kašperské Hory silný ekologický tým v následujícím složení: ministr životního prostředí Miloš Kužvart, senátor za ČSSD Petr Smutný a předseda našich vědců, tedy Akademie věd ČR, Rudolf Zahradník. Po boku kašperskohorského starosty Stíbala se v místním kinu zúčastnili setkání s občany, které se podle oznámení mělo zabývat aktivitami zahraničních firem u nás, jejichž společným jmenovatelem je zájem o české zlato. V tuto chvíli není důležité, zda šlo, či nešlo o předvolební agitaci - hosté i starosta sice předvolební načasování vylučovali, ale pokud senátor Smutný přečte Pithartův návod, koho na Kašperských Horách volit, a pokud se takto jednoznačně vysloví i další, je předvolební manipulace tohoto shromáždění jednoznačná, ať si říká, kdo chce co chce. Důležitý není ani fakt, že pozvání slibovalo řeč o více firmách a pak se hovořilo jen o TVX Bohemia důlní, které stát vydal povolení zkoumat zlatonosné ložisko poblíž města.

    To, že na další firmy nedojde (proč také, když jsme v Kašperských Horách), bylo koneckonců jasné, tak proč ta trapná zástěrka? Přehlédnout můžeme i to, že na shromáždění vystoupil s právní analýzou ministrův bratr Petr Kužvart, a to navzdory tomu, že veřejně oznámil, že do sporů, které se týkají bratra-ministra, nebude kvůli možnému podezření z předpojatosti zasahovat.

    Zajímavější už je, že oba vysocí představitelé ČSSD - Kužvart a Smutný - přijeli do Kašperských Hor s pozoruhodným vzkazem: nevolte kandidáty ČSSD! A v duchu koaliční smlouvy popřáli hodně štěstí dosavadnímu starostovi, členu ODS.

    Pikantní navíc je, že ministr Kužvart byl místní organizací ČSSD zván do Kašperských Hor na stejný den, leč bezvýsledně. Důvod je jasný. ČSSD v Kašperských Horách si dovede představit dokončení průzkumu zlatonosného ložiska, pokud budou splněny ekologické parametry a pokud dokončení průzkumu bude pro město významným ekonomickým přínosem.

    Vzhledem k tomu, že těžba je podle naší legislativy zcela samostatnou kategorií a je vyloučeno, aby následovala automaticky po dokončení průzkumu, je logické, že se jí ČSSD v Kašperských Horách neobává.

    Pokud by věci zašly tak daleko, že by se o ní začalo uvažovat, město má za dnešních podmínek jasnou pojistku v právu veta.

    Ministr životního prostředí návštěvníkům besedy sdělil, že je proti dokončení průzkumu (ten je podle něj stejně už hotov) i proti těžbě, kterou si TVX už stejně připravuje. Jeho populistický výklad však ztratil lesk v konfrontaci s dotazem přítomného zástupce TVX, který se zeptal velmi jednoduše: " My jsme dostali povolení k průzkumu, ten podle vás neděláme a děláme přípravu na těžbu. Proč nám tedy povolení neodeberete?"

    Přestože dotaz byl opakován, zástupce TVX a více než stovka návštěvníků besedy se ministerské odpovědi nedočkali. Zůstalo tedy u ministrova tvrzení, že je proti zlatokopům.

    Nic proti tomu. Každý má právo na svůj názor. Problém je v tom, že to, co vyjádřil ministr, umí stejně dobře říct i prodavačka z Kašperských Hor. Té lze navíc takové tvrzení věřit o to více, že se jí problém bezprostředně dotýká - nemusím tedy přemýšlet, čím vším je ministrův postoj ovlivněn.

    Od ministra zkrátka nechci slyšet, že je pro něco nebo proti něčemu, ale co, jak a kdy vyřeší a kde na to vezme prostředky. Toto na Kašperských Horách řečeno nebylo a občané to poznali.

    Pokud ministr na besedě tvrdil, že po předchozích vládách zbyly neřešené problémy, které na dnešní ministry vypadávají jako kostlivci ze skříní, měl pravdu.

    I šumavské zlato je takovým kostlivcem a ministr o jeho existenci dobře věděl, když poprvé vcházel do své ministerské pracovny.

    Ministr Kužvart na setkání uvedl, že v prosinci předloží novelu geologického zákona a hned nato novou horní legislativu včetně surovinové politiky v regionech.

    Co se ale stane v Kašperských Horách, kde zatím nemůže být naplněno povolení už vydané v souladu se zákony této země, na jehož základě byly již utraceny milióny korun? Proč nemůže zahraniční investor dělat činnost, kterou mu garantovala vláda demokratického státu, a jaké je z této situace východisko, na to ministr Kužvart odpovědět neumí. Jeho osobní kostlivec tak ve skříni za ministerskými kabáty dál cení do úsměvu svůj zlatý chrup.


    Ó, jak jsme mravní!

    Ivan Sosna

    Řídit pod mírným vlivem alkoholu, nehledat práci a žít jen z podpory a darů, vzít úplatek, být nevěrná/ý manželskému partnerovi, levně si koupit něco kradeného a nepřiznat všechny příjmy při placení daní - to je sedm z deseti nejvíce odsuzovaných prohřešků naší současnosti.

    Tak nepravil žádný mravokárce, nýbrž právě zveřejněný aktuální výzkum IVVM (Institut při výzkum veřejného mínění). Baterie 16 činností je zkoumána už od roku 1992 způsobem "co je morálně (ne)přijatelné" se známkováním 1 - 10, detaily průzkumu včetně přesného znění otázky se ale zájemce odkázaný na informaci v médiích nedoví.

    I tak ale jen trochu přemýšlivý člověk nevychází z úžasu. Sotva kdo má iluze o tom, jak se před řízením auta pije, o podporách a nedostatečné motivaci pracovat se píše snad denně, úplatkářství je známým folklórem, bazary (dokonce s nonstop provozem - proč asi?) vesele prosperují, nevybrané daně se počítají na miliardy, mimopartnerské vztahy kvetou - to je realita.

    Co si z toho všeho mám pro sebe vyvodit? Pokud zavrhnu primitivní zkratku, že takový průzkum je nanic, dospěji nejspíše k závěru, jak moc se skutečnost a idea liší.

    Že by rafinovaným cílem průzkumu bylo ukázat, jak daleko máme od praxe k tomu, co sami za morální považujeme? To by snad ale bylo trochu málo: že se v podobných anketách respondenti stylizují do role lepších (tedy takových, jakými by měli či chtěli být), je známá věc, o níž se učí už v kursech sociologického minima.

    Výhodou zveřejněného nesporně je, že je každý může uchopit podle svého. Moralista může lkát nad konkrétními odpověďmi i nad rozporem této teorie a každodenní praxe, odborník analyzovat vytvořené grafy, novinář excelovat hlubokomyslnými či vtipnými komentáři.

    Moc by mě zajímal nějaký srozumitelný, ale přitom odborně fundovaný doprovodný text. Laicky ve mně totiž zůstává převážně pachuť - buďto z trochu podivné ankety nebo z dvojí morálky.

    Jací bychom měli být a co bychom si měli myslet, víme velmi dobře (máme v tom ostatně dlouholetou reálněsocialistickou praxi), pro sebe si ale život dokážeme zařídit jinak.

    Užasnout nad hvězdným nebem nad hlavou klidně můžeme, ale k mravnímu zákonu v sobě máme - alespoň to cítím z této ankety - ještě hodně daleko.

    Jestliže se ale určité věci přesto pohnuly, díky za ně. Nejmladší generace jsou navzdory našemu příkladu snad opravdu na dobré cestě...


    Pozoruhodný "okres Bučovice": nesmyslné návrhy ministerstva vnitra na reformu územní správy bez konzultace obyvatel, jichž se to týká

    Vážený pane Čulíku,

    jsem každodenní čtenář Britských listů a vidím v nich jednu z malých možností jak poukázat na "dobře utajované" problémy či domoci se jakéhos zastání.

    Nemám nic proti tématům, jako je např. snaha o rehabilitaci bří. Mašínů, ale myslím, že daleko aktuálnějším a závažnějším problémem je současná reforma územní veřejné zprávy, která se podstatným způsobem dotkne veškeré veřejnosti v ČR. Zasílám Vám článek, který zaslali starostové tři obcí (za podpory drtivé většiny občanů v článku zmíněných obcí) do regionální tiskoviny - kde vyšel bez úprav minulý týden na první straně. Jelikož se mi zda tenhle problém dost medializováníhodný zasílám ho i Vám k případnému zveřejnění.

    Prosím taky o neuveřejnění mého jména (ne že bych se bál o ztrátu anonymity, ale článek mi poskytla osoba, která by s mým jménem mohla být spojována).

    PS: Protože se má diplomová práce na Universitě TGM v Brně týkala Pohybu za prací a spádovosti obcí, mám určitou představu u vytváření dojezdových, správních atd. infrastruktur regionu. Mám za to, že použitý způsob (metodicky) byl dílem pokud ne cíleně politickým, pak naprosto diletantským, svědčící o nekompetentnosti příslušného tvůrce, který se neráčil zabývat místními podmínkami - tj. dojezdovými možnostmi atd.

    PPS: Dle zjištěných informací mají také přednostové okresních úřadů zabránit vzniku různých petici, týkající se této problematiky. Pokud by tohle byla pravda, tak si myslím, že jde o porušování základních práv občanů. Jaký je Vás názor?

    Veřejná správa blíže k občanovi

    Původně zveřejněno ve Vyškovských novinách.

    Z Ministerstva vnitra ČR vzešel materiál nazvaný "Zpráva o přípravě a realizaci II. fáze reformy územní veřejné správy". Je to první návrh zaslaný k připomínkování. Tento návrh byl zpracován ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UK v rámci programu Phare. Bez konzultací a bez připomínkování obcí, kterých se změny týkají.

    Nechejme ostatní kraje a okresy a podívejme se, co se připravuje v našem kraji a v našem okrese. Podle tohoto materiálu by měl být Brněnský kraj rozdělen na 12 menších okresů, kam bude přesunuta větší část kompetencí z dnešních Okresních úřadů, se sídly: Blansko, Boskovice, Brno, Břeclav, Bučovice, Hodonín, Ivančice, Kyjov, Mikulov, Veselí nad Moravou, Vyškov a Znojmo. Původní okres Vyškov by měl být tedy rozdělen na dva menší okresy se sídly ve Vyškově a v Bučovicích.

    Obce v okolí okresního města Vyškov mohou být spokojeny, občané budou i nadále dojíždět do okresního města a většinou se pro ně nic nemění. Zajímavě však ministerští úředníci sestavili nový okres Bučovice. Podařilo se jim nemožné. Navrhli do tohoto okresu obce z dnešních okresů Hodonín, Vyškov a Břeclav: Archlebov, Bohaté Málkovice, Boleradice, Borkovany, Bošovice, Dambořice, Diváky, Dobročkovice, Dražovice, Hodějice, Hrušky, Hvězdlice, Chvalkovice, Kašnice, Klobouky u Brna, Kojátky, Kozlany, Krumvíř, Křenovice, Křižanovice, Letonice, Lovčičky, Milonice, Morkůvky, Němčany, Nesovice, Nevojice, Nížkovice, Rašovice, Rousínov, Slavkov u Brna, Šitbořice, Uhřice, Uhřice, Vážany nad Litavou Velešovice, Velké Hostěrádky, Viničné Šumice, Žarošice (nejsou uvedeny, nebo se zapomnělo na Milešovice, Kobeřice u Brna, Heršpice a Zbýšov).

    V tomto materiálu se uvádí, že obce budou mít "modelově" maximální vzdálenost do správního města 15 km (skutečnost: z Bošovic 26 km, Klobouky u Brna 38 km, Boleradice 42 km). O dalších modelových podmínkách a výhodách raději pomlčíme.

    Troufáme si říci, že více jak polovina občanů uvedených obcí v Bučovicích nikdy nebyla a neví ani, kde Bučovice leží. Nikomu na ministerstvu nevadí, jak je vedena dopravní obslužnost, jak se bude občan do svého správního města dostávat (obce zajistí a zaplatí další dopravní obslužnost), nikomu nevadí, že další úřady státní správy zůstanou ve Vyškově (např. Katastrální úřad, soud, Vojenská správa).

    Obce Bošovice, Lovčičky a Milešovice nechápou, proč se několik desetiletí buduje geograficky přirozené středisko Otnice, kde jsou lékaři, školy, matrika, pošta - když dnes mají být Otnice přeřazeny k okresu Brno, stejně tak jako další obce Vyškovska - Šaratice a Hostěrádky Rešov (asi bude snazší pro naše občany vyřizovat občanské průkazy v Bučovicích, než dosud na matrice v Otnicích).

    Poslední odstavec zmíněné práce říká: "Dostupnost veřejných služeb je významnou podmínkou sociální koheze i z hlediska praxe státu Evropské unie. Z tohoto pohledu je nutno přijmout koncepci dostupnosti veřejných služeb, je nutno definovat na centrální úrovni doporučené standarty kvality a dostupnosti veřejných služeb v území, je vhodné zvážit vybudování systému akreditovaných zařízení veřejných služeb, systém porovnatelných výkonových ukazatelů a k tomu odpovídající legislativu".

    Těšíme se!

    Starostové obcí Bošovice, Lovčičky a Milešovice


    Postaví Zlín uprostřed své funkcionalistické architektury supermarket?

    Jiří Bakala

    V současné době se ve Zlíně zřejmě rozhoduje o tom (někdo se domnívá, že je již rozhodnuto!), zda toto město s jedinečnou funkcionalistickou architekturou bude narušeno ne zcela korektně jednajícími podnikavci a jim až nápadně nahrávajícími městskými, v mnoha případech velmi neprofesionálně jednajícími volenými orgány.

    Problém kulminuje ve schválené realizaci výstavby supermarketu s rozlohou prodejní plochy 7000 m čtv. prakticky v centru města, v těsném sousedství "Baťovy vily" na Čepkově, pod apologetickým názvem "multifunkční centrum Eden".

    To vše v době, kdy dopravní situace v centru začíná být neřešitelná a hypotetická řešení jsou nabízena v časovém horizontu spíše desítek let.

    V rámci našeho občanského sdružení vydali místní architekti a  urbanisté několik odborných studií a úvah, které jsme zveřejnili na naší internetové stránce http:// www.zlinweb.cz/ZLgremium/, dále je zde upozornění na některé kulturně historické události,které zůstávají městskými úřady opomenuty - nove na  http://www.ezlin.cz

    P.S. Z materialů na www.zlinweb.cz/ZLgremium je posledni a nejzajímavější článek arch.Šimečka jehož obsah si myslíme, že má nejen zlínskou platnost, a ukazuje způsob jednání mnoha volených úřadů, vládu nevyjímaje.


    Navzdory normální logice bylo rozhodnuto postavit uprostřed Zlína supermarket

    Početná veřejnost a nepočetní zástupci rady a zastupitelstva města se sešli, aby společně projednali návrh změny územního plánu v lokalitě Čepkov. To vše v okamžiku, kdy již pilotovací soupravy razí piloty pro novostavbu, jejíž náležitost v bezprostřední blízkosti centra se právě projednává. Poněkud zvláštní.

    Zástupci radnice informovali přítomné, že posouzení vlivu stavby na životní prostředí (EIA) dopadlo pro rozsáhlou investici příznivě. Splnění požadavků EIA pak bude velmi přísně kontrolováno. Úředníci radnice se zachovali profesionálně.

    Zástupce investora vyzdvihl přínosy výstavby supermarketu v centru města pro město Zlín. Zdůraznil, že posouzení vlivu na životní prostředí zpracovaly na základě objednávky investora a za peníze investora renomované a naprosto nezávislé organizace. Nemůže proto nikdo zpochybňovat jejich objektivitu. Zástupce investora a zároveň realizační stavební firmy se zachoval profesionálně.

    Zpracovatel změny územního plánu popsal původní a dnes ještě stále platnou koncepci územního plánu v území Čepkova. Podrobně se zmínil o podmínkách zadavatele (radnice) pro zpracování změny územního plánu. Kvalifikovaně pak objasnil způsoby prověřování a výsledné závěry o dopadech především dopravních aspektů investice pro centrum města.

    Vysvětlil, že není zcela obvyklé situovat supermarkety v přímém dosahu centra a mnohá města se tomu brání. Existence supermarketů komplikuje dopravní situaci i na dálničních přivaděčích měst. Nicméně dopravní zátěž, kterou každý prosperující market na sebe váže, zvýší podle výpočtů nároky pouze na sedm městských křižovatek centra Zlína.

    Rozšíření - tedy zkapacitnění dvou z nich uhradí investor, jak slíbil. Mimo to zvýšení dopravní zátěže v některých úsecích uliční sítě Zlína zvýší hladinu hluku, která si pak vynutí realizaci protihlukových opatření. Protihlukové bariéry v ulicích města nebo něco na ten způsob. Je potěšující, že při trvalém nárůstu dopravní zátěže v centru postupně poklesne vliv supermarketu k roku 2 010 na pouhých 15 %.

    Není pochyb o tom, že vypočítané hodnoty jsou reálné a výpočty je možné kdykoli zkontrolovat. Podrobně byly popsány také dopady připravované investice, rozsah a náklady nezbytných opatření.

    Projektant návrhu změny územního plánu se zachoval naprosto profesionálně.

    Stavební úřad vysvětlil, že stavební povolení bylo vydáno pro stavbu, která sice respektuje regulační podmínky schválené a proto ještě dnes platné územně plánovací dokumentace a teprve v případě schválení změny územního plánu vydá úřad povolení pro změnu projektu v průběhu výstavby. Na stavbě se ovšem moc nezmění, jedná se pouze a jen o vybourání příček mezi prodejními odděleními.

    Není pochyby o tom, že stavební úřad postupuje zcela profesionálně.

    Z tolika profesionálů v jedné zasedací místnosti jde snad až strach.

    V diskusi padla ovšem určitá fakta.

  • Komplex Čepkov se staví.... O jeho výstavbě bylo rozhodnuto již před rokem. Politická vůle radnice musí překonat pouze několik nepříjemných formalit, mezi které patří veřejné projednání. Komplex má svoji kapacitu a představuje významný dopravní cíl.

  • Pro svoji existenci a prosperitu potřebuje 5-7 tisíc návštěvníků denně a proto nárokuje 1000 parkovacích stání.

  • Zákazníci pochopitelně odněkud přijíždějí, takže příjezdy na parkoviště zvýší nároky na dopravní propustnost křižovatek o 10 - 30 %. Postižených křižovatek ve městě je podle výpočtu sedm.

  • Investor supermarketu se uvolil zainvestovat úpravu dvou křižovatek. Zbývá pět.

  • Každá z těchto investic je patrně naplánována a slíbená, žádná z nich však nebude dokončena do data uvedení supermarketu do provozu.

    Ne, že by tedy radní nevěděli, oni vědí. Vědí, že podporují projekt, který zřejmě řádně zdevastuje zbylou maloobchodní síť centra města. Vědí, že dopravní zatížení ochromí nekompletní a nedobudovanou dopravní síť Zlína v okamžiku, kdy se začnou napříč Zlínem prodírat automobily zákazníků supermarketu.

    Radní a zastupitelé města Zlína budou tvrdit, že nebyli objektivně informováni. Budou možná tvrdit, že nikdy nečetli noviny. Nečetli články, které informují o tom, jak supermarkety decimují místní maloobchod. Budou také tvrdit, že si nevšimli drobné inzerce ve zlínských výkladech v centru - senzační slevy - výprodej. Radní budou tvrdit, že nepostřehli, že kupní síla Zlína má své limity. Radní budou tvrdit, že byli nepříjemně zaskočeni realitou dopravních problémů v centru. Budou také tvrdit, že na investice nemají peníze.

    Není to pravda! Rada města Zlína je velmi dobře informována. Má k dispozici nepoměrně přesnější a ucelenější data, než my, občané. Návrh změny územního plánu popisuje možná nedůsledně, ale celkem věrohodně dopady investice pro město a dodatečné nároky na městský rozpočet. Materiál je oficiální a je k dispozici.

    Nikdo z členů městské rady se nemůže vymlouvat, že neznal fakta. Zná je velmi dobře. Je možné se odkazovat na společnou politickou vůli městské rady. Ostatně, vůli politických stran nebo pouze vůli jejich reprezentantů? Co to je proklamovaná politická vůle? Kdo vlastně nese skutečnou osobní odpovědnost?

    Nic se neděje, za dva roky končí volební období a nová městská rada si s tím určitě nějak poradí. Ostatně rozhodnuto je již dávno. Máme společnou politickou vůli. Rada a zastupitelstvo se společně odeberou přímo ze zasedání, které právě schválilo přípustnost výstavby supermarketu, na obložené chlebíčky rozdávané při jeho slavnostním otevření. Zlínská městská rada se chová naprosto profesionálně - je jí to fuk.

    Ing. arch. Pavel Šimeček


    Olovo a nepřátelé lidstva

    Jan Trávníček, Zlín

    Dříve narození redaktoři si určitě pamatují, že bolševická novinařina nebyla sice žádná velká dřina, na druhé straně se ovšem člověk mohl dostat velmi lehce do maléru. Stačilo nepřístojně umístit titulek o výkrmně vepřů v blízkosti fotografie zasedajícího ÚV KSČ, nebo znevažujícím způsobem zkomolit nedotknutelné jméno, a viník letěl. Byly to časy, kdy vládnoucí garnituru novináři neobtěžovali, a ta měla dostatek klidu pro moudré vládnutí. Tyto staré časy jsou zřejmě barevnými a toužebnými sny našich současných, rádobydemokratických vládců. Neboť - pokud se dvě opozičně-koaličně vládnoucí strany a jejich představitelé v něčem shodují beze zbytku, je to nenávist k novinářům. Ne ke všem, samozřejmě, ale k těm nekonstruktivním šťouralům, kteří kladou impertinentní otázky a dokonce na ně žádají odpověď. Tak již v počátcích svého osvíceného vládnutí profesor Klaus veřejně označil novináře za nepřátele lidstva (stalo se to dokonce v USA) a současný vládce Zeman je označuje s bolševickou a chlapskou přímostí za debily, póvl a žumpu.

    A právě premiér opět vypustil další letní bublinu, zřejmě věnovanou úspěšnému zakončení okurkové sezony. Aféru s dělnickým názvem Olovo, která měla vzniknout v okolí Zemanových poradců pod moudrým vedením aparátčíka Šloufa, a která měla hrubým způsobem zdiskreditovat fešnou sociální demokratku Buzkovou, prý šikovně zařídili dva novináři z Mladé fronty Dnes. Podal na ně prý dokonce trestní oznámení.

    Těžko říci, co jinak inteligentního a vzdělaného Zemana vede k rozpoutávání podobných kauz, díky nimž má už dávno ušitý z ostudy kabát. Nabízejí se dvě možnosti. Buď je pod naprostým vlivem estébáckých metod svých poradců, nebo jeho opojení mocí dosáhlo husákovských rozměrů, kdy takto zdrogován stále obtížněji rozlišuje realitu od fikce. Už teď se dá takřka s jistotou určit, jak poslední premiérova eskapáda skončí. V momentě, kdy budou novináři pokládat impertinentní otázky a žádat vysvětlení podložené důkazy, uloží si bobříka mlčení, a zase bude spoléhat na špatně fungující paměť českého národa. A o tom, že to právě s národní pamětí není nijak slavné, potvrzují všechny minulé řádné i mimořádné volby. Lidé, kteří proaférovali a prolhali volební období, jsou znova a znova voleni do stejných, pokud ne vyšších funkcí. Nelze se potom divit, že se první muž státu bez skrupulí vyjadřuje jako honák krav, strany s naprosto odlišným programem se spojí do účelové koalice-nekoalice a za veškeré problémy mohou novináři.


    Češi se nebojí cizinců z těchže důvodů jako východní Němci

    Ondřej Čapek

    Se zájmem jsem si přečetl přeložený článek "Německo potřebuje víc cizinců". Co se týče vašeho úvodníku: myslím si, že jeho zařazením na úvod článku jste udělal chybu, která Vám již byla vyčítána. Kvůli (chvályhodnému) úsilí vyvolat polemiku používáte v tomto (i jiných případech) neudržitelný trik, něco ve smyslu: když s tím mají problémy na Západě, MUSÍ s tím být problémy i  u nás.

    Proti tomuto komparativnímu prostupu v zásadě nic nemám, jen pokud se český příklad alespoň podobá příkladům zahraničním. A to se v uvedeném článku nestalo.

    Předpokládám, že jádro německých neos tvoří lidé od 20 - 40 let.

    Pětasedmdesátiletý český muž u Berouna z vaší poznámky však svou obavu o nedorozumění s Evropskou unií podle mého soudu vyjádřil z NAPROSTO odlišných pohnutek.

    Pokud správně počítám v  roce 1945 mu bylo dvacet, v roce 1938 třináct let. Mohl si tedy poměrně přesně pamatovat okolností mnichovského diktátu. Jsem přesvědčen, že právě na základě této zkušenosti má obavu, kterou vyjádřil větou "Tak vidíte, jak se my Češi vzájemné dobře dohovoříme. To s tamtěmi, z té Evropské unie," řekl s obavami, "to bude daleko horší."<>p Myslím si, že z jeho životní perspektivy to může být naprosto adekvátní reakce bez nějakých prvků xenofobie či - absurdní představa, za kterou by vás honil s kosou po poli - neonacismu. Západ v roce 1938 udělal chybu a  hlavně starší generace se špatného pocitu že zrady západu nemůže zbavit. A  já se jí nedivím.

    Abyste mne nepodezíral z toho, že Vám píšu nějaké své pseudohypotézy: toto tvrzení mám podepřeno natáčením dokumentu z českých hospod. Nic profesionálního, prostě jsme s kámošem z FFUK jeden den vyrazili s kamerou do cca 8 hospod nízké cenové skupiny v centru Prahy a ptali se cca 40 lidí co jim říká 50. výročí "Mnichova", které zrovna spadalo na ten den.

    Pro mne velké překvapení: především si na výročí i poměrně nevzdělaní lidé vzpomínali téměř ihned. Dost často znali situaci velice podrobně (jak z  vojenského, tak politického hlediska) a hlavně ji dávali téměř automaticky do souvislosti s dnešní dobou.

    Myslím si tedy, že česká neochota k NATO a určitá neochota k EU pramení i z těchto zdrojů. V této souvislosti mne přijde trochu zvláštní, jak často a  ochotně jsou nalézána různá jiná vysvětlení, než právě zkušenost se selháním politiky západních mocností v roce 1938.

    Myslím si, ale to je pouze můj názor, že odtud pramení i určitý nesoulad mezi nadšeně proevropským (ex)disentem a zbytkem národa: zatímco disidenti mají velice dobrou zkušenost se západoevropskou podporou v 70. - 80. letech, pro "šedou zónu" je relevantní zkušenost z roku 1938/45 "obohacena" o opilecké výstřelky německých turistů.

    Myslím si, že toto je lepší přístup než ty různé "hlubokomyslné" rozbory české zaostalosti či xenofobie co občas čtu v novinách i v BL. Koneckonců nedůvěra k EU je možná oprávněná i z naprosto racionálních důvodů: co si myslet o tomto "superstátě" (co čím vlastně chce EU být), který na jedné straně není ochoten ani po 10 letech otevřít svůj trh práce a na druhé straně si stanovuje detailní podmínky pro jednotlivé komodity (případ s  utopenci, gulášem a rumem). Pokud se ČR stane členem EU a zároveň budou platit pro cechy výjimky na evropském trhu práce (prosazené třeba s podporou rychle se nacionalizující ODS), budou myslím veškeré reminiscence na období Třetí říše a občanech druhé kategorie ZCELA NA MÍSTĚ.

    Poznámka JČ: Zdá se mi, že hlavní potíž je, že my Češi jaksi pořád nemůžeme pochopit, že zahraniční politika států není založena v první řadě na morálce, ale na sobeckém zájmu těchto států. Je velmi těžko přesvědčit kohokoli, aby poslal umírat své vojáky do cizí země, pokud nejde přímo o existenci té dané země. Potíž je, že malé národy jsou v takovéto situaci neférově vždycky v nevýhodě. Důležité by bylo asi uvažovat především nad tím, co s tím dělat, než se rozčilovat, že politika mocností je neférová. Ano, je neférová, no a co? To je prostě fakt.

    Členstvím v Evropské unii však vzniká pro Českou republiku dosti podstatná nová šance. Institucionální sobectví budou projevovat členské země EU v Bruselu navzájem proti sobě slovy, nikoliv zbraněmi. Existuje velmi výrazná možnost, pokud nebudou čeští politikové v Bruselu vystupovat zbytečně přeúslužně, aby si tam vyjednali co nejvýhodnější podmínky. Podívejte se v tomto smyslu na Dánsko: malá země, která má v Evropské unii pověst takzvané země připomínkové - u mnoha zákonů Evropské unie si Dánsko vydupalo pro sebe výjimky, takže ty zákony platí v Dánsku jen omezeně. (Například nesmějí v Dánsku kupovat Němci letní byty.)

    Druhou velkou šancí vstupu do Evropské unie pro Čechy je to, že budou moci mladí lidé z ČR ve větším množství studovat v zahraničí: nejen že se tam naučí zvyklostem těchto zemí, ale také se perfektně zdokonalí v jazyce a stanou se v první řadě občany Evropy, a teprve potom Čechy. Pro Českou republiku to bude obrovský přínos.

    Poznámku nezveřejňuji proto, že musím mít poslední slovo, ale aby mohl čtenář porovnat dva různé názory a popřemýšlet o nich.


    Hřejivé téma objevování Ameriky

    Václav Pinkava

    Debata o Americe v BL se mi jeví zajímavá tím, že se v ní vedou nesourodé úvahy v různých rovinách a přesto se střetávají navzájem.

    Moje poznámka vychází z jednoho bodů příspěvku pana Motla, se kterým v zásadě souhlasím, právě proto, že si neplete odlišná srovnávací měřítka navzájem a dává Americe dobrou známku, jako celek. Ale bydlet bych tam nechtěl, mezi burany :-))

    Všude, i v Americe, jsou ke srovnávání a k vidění velké klady i velké zápory, v těch podružných otázkách se dají srovnávat také 'velké' klady a 'velké' zápory - ale nezapomeňme na celkové odlišné měřítko. Každou prkotinu lze ovšem považovat za ukázkovou, dovolte příklad. První díl dnes tak proslavené septologie o dobrodružstvích chlapce-kouzelníka Harryho Pottera od J.K. Rowling(ové) se pro Američany zázračně přejmenoval na "Harry Potter and the Sorcerer's Stone", z původního "Harry Potter and the Philosophers' Stone". Chceme-li na tom hledat něco ukázkového, lze zaujmout třeba názor, že "Američané si nepřejí být informováni o věcech. které neznají - nerozšiřují si četbou horizonty, nýbrž se udržují v mezích polovzdělanectví, respektive udržují je tam 'oni u moci', záměrně". Proč měnit titul knihy z angličtiny do angličtiny? Každopádně se to zda být něco podivného, nějaká propaganda. Vždyť na tom zda americké dítky znají význam alchymistického názvu 'kámen mudrců' méně než dítka britská ani nezáleží. Já to sám přesně nevím, jen matně tuším že jde o alchymistickou substancí která by umožnila olovo ve zlato obrátit - to by se sakra hodilo současné ČSSD, leč neodbočujme :-).

    Anti-američané rádi uvádějí, jakým je USA ekologickým škůdcem. Třeba jsem se dočetl v nějakém almanachu 'nej' zajímavostí ( a prodávám jak jsem koupil), že největším špinitelem prostředí je firma z nejameričtějších, jejíž image je ale zcela čistá - firma Eastman Kodak, (za ní je firma DuPont Chemicals). V zájmu výměny názoru nabídnu několik protiargumentů, a budu se snažit naznačit, že USA může být v jiném měřítku super - právě proto, že je v našem měřítku ekologickým arciviníkem. Budu vám tvrdit, že nezřízená technologizace v rukou nadšených 'dospělých děti' může být spasitelem lidstva. Už jsem vás marketingové navnadil a pobouřil? "Now read on!" - čtěte dál.

    Můžeme začít třeba úvahou, že lidmi způsobené globální oteplování má za následek tání ledovců. Dejme tomu, že ano, se vším všudy. Na první pohled jde o jasný malér, neboť jde o zaplavováni pobřeží a pevnin, hrůzné výkyvy klimatu apod. Může to mít vůbec nějaké přínosy? Co třeba zvážit skutečnost, že lidstvu má do roku 2050 dojít pitná voda? No jo, ale když stoupne hladina moři, a bude více vodní plochy k odpařování, (navíc bude tepleji) tak musí být zákonitě víc deště, viz vody sladké, ne? Existuje i spousta dalších, mnohem drsnějších souvislosti, které pracují v zájmu rovnováhy počtu žíznících a vody pro ne. Na některých oblastech této planety lidé prostě vymřou. Ale jinak by se mohlo stát, že vymřeme všichni ...

    Co kdyby byla správná teorie Charlese Hapgooda, kterou popularizovali manželé Flem-Ath v knize "When the Sky Fell - in search of Atlantis" (http://www.flem-ath.com/) a tím ji dodali nádech pavědy. Stojí tato teorie za úvahu, když už ji bral vážně Albert Einstein? Hapgoodova teorie praví, že cca každých 20 000 let se pohne zemská kůra (jako celek) a to kvůli nesouměrnému zalednění pólu vůči ose zemské rotace - něco na způsob "tak dlouho se točí nevyrovnaná odstředivka, až se vykloubí". Vyšinutí má pak za následek celosvětové katastrofy, doby ledové, apod. - případně zánik Atlantidy (která je podle všeho k nalezení pod antarktickým ledovcem). Je to blbost? Přečtěte si i tento odkaz http://www.unibg.it/dmsia/dynamics/poles.html Posledně se tohle stalo podle všeho asi 9500 let před našim letopočtem. A třeba se to už nikdy příště nestane, protože ledu na pólech vlivem zalidnění a technologizace planety navždy ubyde. Ale třeba ano, protože stačí aby o nás i škrtnul nějaký meteor (viz odkaz výše)...

    Takže od Hapgoodovy teorii přejdeme plynule na ohrožení zvenčí, i nějaký ten velký asteroid v duchu nějakého toho nedávného velkofilmu... - pozor, zase je tu USA, pro optimisty - a sice varianta, že právě díky vynálezu jaderné pumy a jiných zbytečnosti jako je vyspělá kosmonautika (zbytečná, neboť neřeší hladomor, teď) - tak prostě díky těmto zlovolným či zbytečným vymoženostem bude lidstvo schopno takový naráz odvrátit.

    Jste dosti dobití optimismem? Doufám, že ano.

    Berte tohle jako záměrně odbočení stranou z vyšlapané pěšinky úvah, na které se střetávají názory táhnoucí jedním směrem či opačným, jako dva kamzíci v čelním střetu. Mimo pěšinky o kterou se přou jdou i jiné cestičky úvah. Chci jen naznačit, že prostě nejsme jasnozřiví a nevidíme co činíme, ani v kladném slova smyslu. Možná ten kámen mudrců už máme, ani o tom nevíme, třeba je "made in USA", a proto jej tam nepovažují za mytickou substanci. Proto jej potřebují přejmenovat na Sorceror's stone, aby jim zaimponoval. Není přece vše jen olovo, když se to netřpytí.

    Ale kdo chce hrát berany, berany duc, aby někomu dokázal zda je USA zlé nebo dobře, budiž. Skutečnost bývá složitější.

    Václav Pinkava


    CET 21: "V. Železný předal ministru financí P. Mertlíkovi materiály o nezákonné investici CME"

    Společnost CET 21, která vlastní licenci na provozování TV Nova, splnila slib a předala veškeré materiály týkající se žaloby na zrušení ČNTS státním orgánům odpovědným za přípravu na arbitráž Ronald Lauder vs. Česká republika.

    Zásadní dokumenty, které jasně zpochybňují investici amerického podnikatele Ronalda Laudera do ČNTS předal generální ředitel TV Nova a jednatel společnosti CET 21 Dr. Vladimír Železný osobně ministru financí Pavlu Mertlíkovi. Železný také informoval ministra financí o skutečném rozsahu investice CME do televizního vysílání v ČR, která se pohybuje kolem 90 mil. Kč, což je v přímém rozporu s často deklarovanou dvoumiliardovou investicí Ronalda Laudera.

    Soubor dokumentů obdržela i Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, která byla informována o celé záležitosti bezprostředně po podání žaloby na ČNTS.

    Majitel bermudské společnosti CME Ronald Lauder obviňuje Českou republiku, že neochránila jeho investici do ČNTS, bývalé servisní organizace TV Nova, a  domáhá se náhrady u mezinárodní arbitráže.

    Před deseti dny však společnost CET 21 podala návrh u Krajského obchodního soudu v Praze na zrušení ČNTS ze zákona. Analýzy dokumentů z obchodního rejstříku od nezávislých právních odborníků totiž dokazují, že CME nenavýšila základní jmění v ČNTS zákonným způsobem. Právě proto CET 21 žaluje nesplacení základního jmění. Z  právních posudků jednoznačně vyplývá, že Lauderova investice do ČNTS byla de facto fiktivní a není možné žádat její ochranu na základě Dohody mezi USA a ČR o vzájemné ochraně investic. Analýzy také ukazují, že nekorektní navýšení ze strany CME nemůže být podle českých právních norem promlčeno.

    Podle Dr. Železného nastal zvrat v celém sporu a arbitráž může být velmi rychle vyřešena ve prospěch České republiky. "V tuto chvíli je jasné, že není pro CME co chránit", zdůraznil Vladimír Železný.

    Martin Chalupský

    tiskový mluvčí CET 21

    agentura CEPRA


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|