Co je nového v České republice

Bude tam taky Country Radio, Ivan Mládek, Zdeněk Barták ml. a jiní

(zda přijde i kouzelník, nebylo v době přípravy tohoto vydání známo-pozn. TP)

Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
   Brno, Jánská 1/3
   České Budějovice, Kanovnická 18
   Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
   Olomouc, K. Světlé 2
   Ostrava, Dlouhá 3
   Pardubice, 17. listopadu 238 (údajně není v provozu)
   Plzeň, Šafaříkovy sady 5
   Praha, Václavské nám. 43
   Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

(Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

Výběr textů z posledních dní:

Veřejnoprávní i komerční televize existují v České republice jen ve formě karikatury. Týká se to především televize Nova i České televize, dvou institucí, které si dobře uvědomily, že český stát je slabý a není schopen efektivní regulace televizního vysílání ku prospěchu společnosti. Symptomatické je i to, že stát nedokáže vybrat autoritativní, neúplatné, energické a silné osobnosti do mediálních rad. Tristní četbu poskytuje seznam osob, navržených na členy nové Rady České televize (http://www.psp.cz/vov). Tyto osoby lze, zdá se, rozdělit na tři skupiny: 1. (ne nutně zjevně) stranickopolitické nominace, které budou moci výhodně zužitkovat politické strany, a ignorovat tak návrhy občanských sdružení, 2. "občanskopolitické" nominace, kdy se různé ekologické či jiné skupiny snaží prosadit svého člověka (mnoho nominací připravil Impuls 99, odkud asi vítr vane!) a 3. velké množství českých kavárenských humanitních "intelektuálů", případně tzv. "veřejně (čti: mediálně) známých osobností". Tato poslední kategorie je děsivým projevem přesvědčení, že kdo často vystupuje na obrazovce, je zřejmě automaticky myslitel. Budou-li do Rady ČT nominováni mediální konvenčníci, propojí se začarovaný kruh: tyto povětšinou čtyřkoaliční mediální "osobnosti" budou v Radě přirozeně automaticky hájit zájmy svých kamarádů "intelektuálů" a stanou se okamžitě lobbistickou skupinou pro zakonzervované struktury "kulturních přátel" uvnitř ČT i mimo ni.

Je to, jako by česká společnost jedenáct let po pádu komunismu neměla žádné slušné právníky, ekonomy, podnikatele, vědce, manažery, odborníky na digitální a elektronická média a další znalé problematiky médií a jejich dalšího směřování. Česká republika má vynikající nehumanitní vědce (dostávají velké mezinárodní granty), má počítačové odborníky, právníky a snad by se našlo i pár čestných podnikatelů, zejména středního věku. Přesto však - zdá se - převládá představa, že ČT má kontrolovat chabá kavárenská humanitně intelektuální klika bez pevnějšího pojetí o dnešním vnějším světě. Potřeba pevnější a profesionální regulace se týká i Českého rozhlasu. I ten je v Praze v podstatě čtyřkoaliční.

Chystáte nějakou další knihu?

Musím teď rychle dokončit redigování anglické knihy o České republice od devadesátých let: tvoří ji v podstatě soubor článků, které jsme s americkým politologem Andrewem Stroehleinem publikovali o ČR na stránkách internetového týdeníku Central Europe Review. Pak mám také nabídku vydat v sérii monografií o východoevropské problematice v angličtině stručnější verzi knihy V hlavních zprávách: Televize.

Připravila Daniela Pilařová

Tomáš Pecina

BL: 1. Jaké je stanovisko vašeho Úřadu k poměrně ostré kritice předsedkyně ČSÚ, že se Úřad vloni v listo­padu odmítl stát audi­to­rem/ga­rantem ochrany osobních údajů zpra­co­vá­vaných ČSÚ v souvislosti se SLDB?

ÚOOÚ: Komentář ČSÚ, že smlouvu s auditorskou firmou uzavřeli poté, co ÚOOÚ odmítl provést bezpečnostní audit na SLBD, vnímáme jako určitou nekorektnost ze strany ČSÚ. O bezpečnostní audit byl ÚOOÚ požádán paní předsedkyní v listopadu 2000 a v odpovědi na její žádost bylo uvedeno, že toto ÚOOÚ nepřísluší. ÚOOÚ je dozorovým orgánem a ze zákona nemá kompetenci provádět bezpečnostní audity či jiné posudky. Ostatně by si takové činnosti vzájemně odporovaly.

ÚOOÚ tedy nechápe, proč je v této souvislosti tato skutečnost veřejnosti ČSÚ předkládána jako jakási neochota či nevstřícnost Úřadu.

2. Vedoucí představitelé ČSÚ při setkání s novináři kritizovali nízkou odbor­­nou úro­veň a nesys­te­ma­tič­nost inspek­torů vašeho Úřadu. Můžete se k této kriti­ce vyjá­dřit? Jakou odbornou kvali­fikaci mají vaši pracovníci, určení ke kon­trol­ní činnosti v ČSÚ?

ČSÚ neměl možnost odbornou úroveň inspektorů ÚOOÚ jakkoli poznat. Inspektoři jsou navrhováni Senátem a jmenováni prezidentem republiky. Pokud by kdokoli měl výhrady k odborné či jiné způsobilosti inspektorů, bylo by na místě výhrady uplatnit u Senátu.

Inspektoři ÚOOÚ navštívili několik okresních pracovišť ČSÚ pouze za účelem získání seznamů sčítacích komisařů. Ačkoliv se nepochybně nejednalo o kontrolu, setkala se tato aktivita s obstrukcemi ze strany ČSÚ. Následně byly hledány další obstrukční záminky, např., že ČSÚ není znám průkaz inspektora. Vzhledem k tomu, že dosud byli prezidentem republiky jmenováni pouze tři inspektoři, jejich jména byla dostatečně publikována a je možné si je vždy spolehlivě ověřit. Tuto skutečnost nelze srovnávat se sčítacími komisaři, a to jak co do počtu tak co do kompetencí. Inspektoři jsou tři, sčítacích komisařů několik desítek tisíc. Kontrola proto musela probíhat namátkově.

3. ČSÚ v dopise Britským listům uvedl, že posudky znalců V. Smejkala, J. Janky a J. Kodla mají interní charakter a nejsou znaleckými posudky ve smyslu zákona. Byly vaše­mu Úřadu tyto materiály, které ČSÚ pokládá za tajné, poskytnuty?

O posudky znalců ÚOOÚ nežádal a nebyly mu tedy ani poskytnuty. Tyto ani jiné posudky nejsou pro kontrolní činnost ÚOOÚ směrodatné.

4. Bylo by podle názoru vašeho Úřadu porušením zákona č. 101/2000 Sb., kdyby ČSÚ poskytl znění zmiňovaných hodnotících posudků veřejnosti (s případným odstra­ně­ním určitých pasáží, jak se o tom zmiňuje rozklad podaný Britskými listy)?

Protože tyto posudky nemáme k dispozici, nemůžeme ani posoudit, zda obsahují pasáže, jejichž zveřejněním by mohla být ohrožena bezpečnost zpracovávaných údajů. Pokud by takovéto v posudcích obsažené pasáže byly odstraněny, k porušení zákona by zřejmě nedošlo. Za dodržení zákona je v tomto případě plně zodpovědný ČSÚ.

5. Byla Úřadu poskytnuta zpráva o bezpečnostních opatřeních, kterou posudky hod­notí? Jaká je podle názoru vašeho Úřadu její kvalita? Považujete zamýšlená bez­peč­nostní opatření za dostatečná?

Úroveň bezpečnostních opatření měl ÚOOÚ možnost posoudit dosud pouze ze smlouvy a dodatků ke smlouvě mezi ČSÚ a firmou DELTAX. Právě na základě studia těchto dokumentů ÚOOÚ usoudil, že bezpečnostní opatření jsou dosud nedostatečná a proto požádal ČSÚ, aby nebylo započato s automatizovaným zpracováváním údajů a to v jakékoliv fázi či úrovni.

6. Jaký je v současné době názor Úřadu na dostatečnost a kvalitu bezpečnostních opa­tření provedených v souvislosti s připravovaným zpracováním osobních údajů získa­ných na sčítacích dotaznících?

Souvisí s předchozí odpovědí. Ujišťování ČSÚ a firmy DELTAX nejsou pro ÚOOÚ dostatečně přesvědčivá. Tato ujištění nejsou ostatně dostatečná ani pro vládu. V minulých dnech se vicepremiér Rychetský obrátil na předsedkyni ĆSÚ dopisem v němž žádá, aby po projednání s ÚOOÚ byl uzavřen s firmou DELTAX dodatek ke smlouvě, v němž budou zapracovány požadavky ÚOOÚ a byla tak bezezbytku zajištěna ochrana osobních údajů při tomto zpracování.

7. Jak hodnotíte bezpečnostní aspekty zapojení firmy Deltax Systems, a. s., do SLDB v úloze zpracovatele údajů?

Viz odpověď na předchozí dotaz.

8. Akceptujete názor předsedkyně ČSÚ Bohaté, že její Úřad není vázán rozhodnutími ÚOOÚ, ledaže by se tato rozhodnutí opírala o výrok soudu? Jak budete postupovat, pokud ČSÚ naplní deklarovaný záměr a nebude se pokyny ÚOOÚ řídit?

Na SLBD se plně vztahuje také zákon č. 101/2000 Sb. včetně dozorové činnosti ÚOOÚ. Rozhodnutím ÚOOÚ se ČSÚ musí řídit, jinak se vystavuje riziku udělení sankcí podle tohoto zákona. K vymáhání sankcí pak ÚOOÚ využije všech mu zákonem stanovených kompetencí.

Názory paní předsedkyně ČSÚ jsou v této oblasti mylné.

Rozrušování virtuální reality, aneb Jiřina Šiklová: "Držte hubu, Čulíku!"

Jan Čulík

Ve středu v 13.30 v Rock Café v Praze na Národní 20 uspořádali televizní vzbouřenci a jejich političtí sympatizanti poněkud nesmyslnou tiskovou konferenci. Nebylo jasné, co je jejím obsahem, kromě apelu vzbouřenců na novináře, aby "ještě více" podpořili jejich vzbouřeneckou kauzu a jejich nominace do Rady České televize. (Je to podivná tisková konference, na níž pořadatele neposkytují informace, ale apelují na přítomné novináře, aby je "podpořili".)

Na tiskovou konferenci byli zájemci pozváni touto agenturní zprávou:

13:30, Rock-café, Národní třída 20, Praha 1 TK proti prodloužení licence a nominace do Rady České televize, kterou pořádá "pospolitost občanských sdružení a profesních organizací" (ČT-Věc veřejná, Nezávislé odbory ČT, FITES, Sdružení "Děkujeme, odejděte!"a Impuls'99). K dispozici bude Otevřený dopis a stížnost na Radu ČT, seznam nominovaných kandidátů sdružení a profesních organizací. Očekávaná účast: Ladislav Smoljak, Alena Müllerová, Břetislav Rychlík, Dub & Dekoj, Josef Brož, Monika Pajerová, Martin Vadas, Jana Šmídová, Slavomil Hubálek.

Z textu je průhledně zjevné, že mělo jít o nepokrytou propagandu. Pořadatelé byli buď televizní vzbouřenci, včetně televizních odborářů, tedy lidé přímo na České televizi závislí, a pak jejich čtyřkoaliční političtí stoupenci. ("Děkujeme, odejděte" a "Impuls 99".) Princip, že by se měli zaměstnanci televize a lidé, pracující pro televizi na kontrakty (mnozí členové FITESu) mít právo dožadovat, aby sami nominovali členy do Rady České televize, tedy do kontrolního orgánu, který má kontrolovat jejich vlastní činnost, stejně jako princip, že takový požadavek podpoří jedno politické sdružení, pomalu se formující v novou politickou stranu, se nám zdál natolik absurdní, že jsme se na tiskovou konferenci vydali.

Jménem televizních vzbouřenců zasedli za předsednickým stolem Monika Pajerová (která natáčí ve veřejnoprávní (!) České televizi za peníze ministerstva zahraničí státní propagandu ve prospěch Evropské unie (nikoho v ČT zřejmě nenapadlo, že pořady o Evropské unii by měly být nezávislé kritické a nikoliv vládní propagandou, financovanou ministerstvem), Břetislav Rychlík, nezávislá novinářka ze Svobodné Evropy Jana Šmídová, nezávislá socioložka Jiřina Šiklová a Ladislav Smoljak.

Slova se ujalo postupně několik lidí za předsednickým stolem, jejich projev neměl žádný obsah a nezaujal žádnou myšlenkou. Když Ladislav Smoljak bezbřeze žvanil už mnoho minut, ozval jsem se z publika (seděl jsem dost blízko vpředu) dosti hlasitou poznámkou: "Stručně!"

Televizní vzbouřenci a jejich stoupenci byli šokováni, že se někdo odvážil přerušit žvanícího génia. Nastala vřava. Kdesi zezadu se ozvalo, zřejmě od přítomných odborářů ČT něco jako "My pana Smoljaka známe, kdo jste vy, kdo si dovoluje přerušovat?"

Představil jsem se, došlo k velmi ostré výměně názorů, v níž jsme se mj. s Monikou Pajerovou navzájem obvinili z nezdvořilosti.

Konstatoval jsem pak přibližně toto:

"Přicházím z prostředí, kde jsem zvyklý na relativně civilizovaný způsob chování. Proto mi připadá absurdní a neslušné, že zaměstnanci a volní spolupracovníci České televize, reprezentovaní zde organizací ČT - Věc veřejná, odbory z ČT a organizací FITES, zde prosazují své právo nominovat do nové Rady České televize své vlastní kandidáty, své kamarády. Je to hrubý střet zájmů. Zaměstnanci ČT přece nemohou navrhovat členy kontrolního orgánu, který má kontrolovat je a finanční toky v ČT, určené jim. Vám to nepřipadá vůbec trapné?"

Nastala naprostá vřava, trvající asi deset až patnáct minut, skládající se z útoků různých místních přítomných ("Jak neslušné!!") ("Přerušuje!!") na Jana Čulíka a z jeho odpovědí.

Odborový předák z ČT Antonín Dekoj zasedl za předsednický stůl a hřímal něco cosi v tom smyslu: "Ano, jsou to naši kamarádi, ale zároveň to jsou nezávislé osobnosti!" Ladislav Smoljak hovořil: "No takovou nehoráznost jsem v životě neslyšel, pan Čulík si myslí, že filmoví profesionálové by se k členství v Radě ČT vůbec neměli vyjadřovat!"

Jiný odborový předák se posadil vedle Jana Čulíka, a šťouchal do něho, co si to dovoluje.

Chtěl jsem se zmínit ještě o tom, jak je absurdní, že televizní vzbouřence podporují jen čtyřkoaliční sdružení, ale hovořila ke mně hlavně Jana Šmídová, novinářka ze Svobodné Evropy, tak jsem se obrátil na ni:

"Vy pokud vím působíte jako novinářka veřejnoprávního Českého rozhlasu a máte být proto nestranná. Jak je možné, že tady vystupujete na tiskové konferenci za předsednickým stolem jako mluvčí určité kauzy? Nevidíte v tom střet zájmů? Nediskredituje to vaše postavení nezávislého novináře? Nestydíte se?"

Šmídová se odpovědi na tuto otázku vyhnula. Musel jsem se k ní během dalšího průběhu konference vracet několikrát. Když jsem ji vznesl asi po páté nebo po šesté, odpověděla, že žádný konflikt zájmů necítí.

Je nehorázné, aby se novinář veřejnoprávního rozhlasu veřejně propůjčoval politickým kauzám, jako je podpora televizních odborů či seskupení Věc veřejná. V normální civilizované zemi by takový člověk nezůstal zaměstnancem veřejnoprávní rozhlasu ani minutu. Kdyby byl ředitel Českého rozhlasu co k čemu, Jana Šmídová by měla být za to, co předvedla na středeční tiskové konferenci, na hodinu propuštěna ze zaměstnání.

Byl jsem tedy potěšen, že mi oznámila, že ona sama žádný střet zájmů při své práci necítí. Jistě pak po odchodu do redakce Svobodné Evropy napsala o celé tiskové konferenci zcela nestrannou reportáž.

Zajímavě se projevila socioložka Jiřina Šiklová, která za předsednickým stolem argumentovala vůči Janu Čulíkovi slovy: "Držte hubu."

Co k tomu obecněji dodat:

Rozrušování lživého, propagandistického diskursu je vždycky velmi obtížná věc. Lživý monolog šířící virtuální realitu - jako byl ten, který kolem sebe bezostyšně šířili organizátoři této tiskové konference (kdopak ji asi financoval? Z televizních poplatků čeští televizní koncesionáři?) - lze narušit jen agresí. Žádné jiné způsoby argumentace se totiž neprosadí. Šiřitelé virtuální manipulace si budou dál mlít svou.

Potíž ovšem je, že přerušíte-li něčí žvanění, tvůrci virtuální reality se uchýlí k známému triku: označí rušitele za apriorně nezdvořilou osobu a tím nezpůsobilou účastnit se jejich výlučného diskursu. Lživý diskurs lze tedy velmi obtížně narušovat, je to dvousečná zbraň. Zvlášť proto, že se mezi účastníky této tiskové konference ukázalo, že princip střetu zájmů je konceptem, kteří tito lidé chápou jen velmi obtížně.

Do řeči se v Rock Café pak se mnou dal jistý zaměstnanec britské pojišťovny Commercial Union, který mě kritizoval, že jsem se na vzbouřence obořil příliš ostře. Snažil jsem se mu vysvětlit: Představte si, že by do vašeho oddělení v pojišťovně měla přijít kontrola ohledně toho, jak finančně hospodaříte. Myslíte si, že by zaměstnanci vašeho oddělení měli určovat, kdo má být členem této kontrolní komise? Nemyslím, že záležitost pochopil.

Jenže v tomto případě se diskurs narušit a zlikvidovat podařilo. Jádro konfliktu na tiskovce totiž odvysílala včera ve svém hlavním televizním zpravodajství televize Nova. Neděláme si iluze, že to nebylo proto, že nemá vlastní politickou agendu. Odvysílala argumentaci Jana Čulíka a pak záběr Jiřiny Šiklové, jak mu odpovídá: "Držte hubu."

Jistě, celého kontextu se divákům Novy nedostalo, to však ani v televizním zpravodajství nejde. I když často kritizujeme zpravodajství Novy za zaujatost, zde musíme připustit, že její reportáž z této tiskové konference byla víceméně reprezentativní.

---

Miloš Valenta

Vážení pánové,

Vaše deníky patří k mému téměř dennímu čtivu.

Chtěl bych (víceméně ze soukromého zájmu a samozřejmě s Vaší součinností) otevřít diskusi na pár témat, které mě zajímají, a jak doufám, mohly by podnítit smršť příspěvků.

Nevím, zda mnou nastíněné úvahy spadají do koncepce BL a NP, dokonce je možné, že existují nějaká diskusní fóra k těmto tématům, ale přiznávám dobrovolně a bez mučení, že

a) jsem líný je hledat,

b) myslím, že BL a NP jsou obecně známými medii, jejichž přispěvatelé (a doufám, že i ctěné obecenstvo) jsou na malé české poměry velmi kultivovaní lidé. Vždy je neobyčejně zajímavé seznámit se s jejich názory.

1. téma - Šok z budoucnosti (název jsem si bez dovolení vypůjčil od Alvina Tofflera)

Současně si myslím, že celý současný systém produkce založený na informacích, se začíná stávat nelidským. Prostředí, ve kterém o bytí a nebytí firmy rozhoduje, že bude mít o týden, den, hodinu dříve než konkurence hotovou měsíční závěrku, a tedy informace nutné pro rozhodování, je prostě ujetý. Potřebujeme stále rychleji zvládat stále větší a větší množství informací, a přitom (podle mého názoru) se dnešní Homo sapiens příliš neliší od svého předka, který před 30 tisíci lety tloukl mamuty klackem po hlavě.

Z toho vyplývají těžko zvladatelné stresy, a málokdo je schopen říci "Vono se to do zejtřka nepo...". Boj o místo je tvrdý a firemní management z toho zcela nestydatě těží.

2. téma - Počínání výrobců spotřebního zboží.

A když se to rozbije? Zahodit a koupit nové. Je naše planeta také na jedno použití?

Současně se lidem vnucuje jakýsi universální životní styl - "buďme štíhlí, krásní, zdraví (vyhoďme za to balík peněz)" a všechno bude OK. Nechci utrácet za zázračné preparáty, posilovací mašinky a podobné zázraky. Někdy, když se proberu sto let starými kalendáři "pro dům a rodinu", připadají mi některé inseráty až důvěrně známé (včetně těch projímadel :-)

3. téma - Zemědělství, funkce s ním související, zaměstnanost, ceny potravin, šílené krávy a spol.

Čím platíme za to, že za potraviny utrácíme pouze malou část našich příjmů? Málokdo si uvědomuje, že peníze, které utratí za potraviny, jsou jen částí peněz, jež plynou do zemědělství.

Z daní, které platíme, plynou přímo či nepřímo do cen potravin mimo jiné: 1. dotace na výkupní ceny, na údržbu krajiny (znám dokonce případ, kdy "takyzemědělec" na horách žije z dotací na sekání trávy!), na export, na to i ono.

2. podpory v nezaměstnanosti. V zemědělství pracuje malá část práceschopného obyvatelstva, protože, jak jsem již uvedl výše, produktivita a efektivita - toť náš cíl, ať to stojí co to stojí.

3. dotace na dopravu, náklady na údržbu silnic. Protože na nemají práci venkově, musí lidé za prací dojíždět.

4. náklady na zvláštní veterinární opatření. Na tento odstavec nahrává současná hysterie kolem šílených krav, slintavky a kulhavky. Znovu a znovu: v honbě za produktivitou krmíme dobytek vším možným, vozíme jej do óbrmasokombinátů stovky kilometrů, nová a ještě lepší plemena převážíme letadly z kontinentu na kontinent. Samozřejmě - městská jatka a venkovští řezníci jsou neefektivní, zpracování masa jsme v dobrém úmyslu svázali stovkou předpisů, jejichž dodržování se snáze kontroluje ve zmíněných fabrikách, atd. atd.

Suma sumárum:

Když si půjdu koupit do superhypermarketu litr mléka, zaplatím za něj, řekněme 15 Kč.

Je to ale skutečně cena, kterou mě to mléko stojí? Proveďme velmi stručnou a velmi zjednodušenou rekapitulaci:

Výsledná cena potraviny = cena zaplacená v obchodě + dotace do zemědělství + sociální dávky + dotace na hromadnou dopravu + ... + ...

A najednou můžeme být například někde u 20 Kč.

Nebylo by tedy jednodušší akceptovat vyšší ceny potravin, zjednodušit dotační systém a umožnit návrat k tradičním formám hospodaření ? Asi ne. Proč ?

1. Vládu, která by něco takového připustila, by voliči sežrali zaživa bez ohledu na to, čím byla krmena.

2. Jedná se o globální problém (zase ta zatracená globalisace). Dovážíme ředkvičky z Itálie a okurky salátovky ze Španělska, a to jenom proto, že zákazník je zmlsaný a totálně zblblý. Kdyby je neměl v lednu, nemohl by se řídit zásadami zdravé výživy, a mezitím ve skladech hnijí jablka od tuzemských sadařů, protože je prostě nedokážou dostat na trh za konkurenční (z EU dotovanou) cenu.

3. Erár by ztratil svůj raison d'etre a ouředníci na ministerstvech by přišli o formuláře a razítka.

Historie našeho rodu je občas spletitá a nejasná, jedinou poměrně dobře zdokumentovanou kapitolou je historie rodu mé matky. K jejímu rodnému kraji ve východních Čechách mám velmi silný vztah.

Když se mě má žena kdysi ptala: "Co tě tam tak táhne?", zabodl jsem kružítko do mapy, opsal kružnici o poloměru asi 12 km a řekl: "V tomto prostoru se odehrávaly životy poloviny mých předků v posledních dvoustech padesáti létech!"

Můj pradědeček, kterému jsem údajně podobný, se narodil v roce 1862. Za svůj život stihl postavit dům a zplodit pět dětí - stromy, které zasadil, již neexistují. V létě jezdil na pole, v zimě seděl doma u tkalcovského stavu (v jeho kanafasu spíme dodnes!). Jednou za rok chodil na pouť do Vambeřic (nyní Wambierzyce, vojvodství Walbrzych, Polsko) a myslím, že nikdy v životě nebyl dále, než 50 km od svého rodiště. Samozřejmě, že vůbec neměl lehký život. Dvě děti mu zemřely v raném věku, pravděpodobně na nemoci, které dnes již nejsou fatální, jeden ze synů padl v roce 1914 neznámo kde.

Jaké ale byly jeho všednodenní problémy?

Jaký bude rok? Urodí se žito a len?

Věděl, co znamená život ve stresu?

Zemřel pokojně doma, v 85. roce svého života.

A já se ptám, oč hůře se měl než my dnes?

Zdraví

Miloš Valenta

Michaela Černá

"Mnohý z čtenářů dozajista se upamatuje, kterak ve svém mládí převrácením nebo rychlým vyslovením slov a slabik nebo vkládáním a přemisťováním hlásek a slabik snažil se přetvořiti svoji mateřštinu tak, aby u svých kamarádů vzbudil zdání, že hovoří nějakou řečí cizí, tajnou." (1)

"Někdy v roce 1976 nebo 1977 se v desátém patře panelového domu v Praze na Proseku objevily zárodky několika cizích jazyků. Mohl za to žákovský glóbus s údaji o výrobci a s vysvětlivkami na štítku umístěném na stěnu glóbusu tam, kde štítek neměl co zakrýt - uprostřed Tichého oceánu. Pětiletý majitel glóbusu neuvěřil, že se pod štítkem skrývá jen voda, a domyslel si tam světadíl, kterému dal jméno Rat." Dítě na světadíl umístilo několik zemí, z nichž každá měla svůj jazyk: "Tak kupříkladu v Dajsku se mluvilo obráceně česky. Nejdelší řeka se jmenuje akeř áhuolD. (...) Rajština je češtinou pochroumanou, neuměle napodobovanou. Muž se řekne mus, žena éa, dítě ide. (...) Knauker byl zpočátku stát, kam lze koncentrovat všechno ošklivé - asi aby vyniklo, jak krásné jsou ostatní ratské země. Proto se prezident jmenoval Močom Chčitysi..." (2)

Tvoření nových slov a jazyků je nejen zábavou dětí, která s věkem ustupuje; známe básnické novotvary, argoty a slangy, různé umělé jazyky (esperanto, ido). Je však také symptomem různých psychóz, např. schizofrenie. Profesor Jaroslav Stuchlík traktoval r. 1956 jazykové novotvary takto: U neoformací v oblasti řečové je nutno rozlišovat mezi neologismy a neoglosiemi. Neologon je nové slovo či paslovo. Neoglosie představuje neoformovanou slovní aglomeraci připomínající již skutečný jazyk a může mít charakter glosolalie nebo neofazie. Glosolalie jsou neopakovatelné a nepřeložitelné jazykové produkce, vzbuzující dojem, že jde o řeč. Neofazie má dorozumívací charakter řeči, je to kódovaný systém.

Neofazie iškovština (také išhovština, išhi) je produktem schizofrenika Jana Lukeše (1912-1977). (Nezaměňujte s Janem Lukešem (*1950), literárním a filmovým kritikem, editorem a publicistou.) Generování glosolalií i neofazíí se u Jana Lukeše objevovalo v cyklech od dětství až do smrti. Lukeš byl inteligentní, vystudoval medicínu - jako lékař však úspěšný nebyl. Vystřídal několik míst, naposledy působil v Kosmonosích: Záhy po nástupu šokoval personál i pacienty, když si obarvil lékařské pláště luscherovými barvami a oblékal se do nich podle odpovídajích nálad. Růžový si bral, měl-li radost, zelený, měl-li naději, tmavomodrý, byl-li smutný, rudý, byl-li rozvášněn. Během půlročního působení zde zcela selhal. Nakonec se stupňovala jeho paranoidita natolik, že z léčebny uprchl. Je to uváděno jako ojedinělý případ v dějinách českého choromyslnictví, že utekl z blázince lékař a pacienti o tom přišli informovat ředitele. Jan Lukeš byl pak invalidizován. V padesátých a šedesátých letech díky psychoterapeutické podpoře prof. Stuchlíka uspořádal Jan Lukeš své dílo a soustavněji se mu věnoval. Vydával ručně své romány i poezii v sešitové formě na pokračování, sešity pak po pětikoruně Stuchlíkovi prodával. Právě díky prof. Stuchlíkovi se Lukešovy spisy dochovaly.

Anotace na obálce knihy praví: "MUDr. Jan Lukeš je autorem originálních dějin a jazykového systému smyšlené civilizace připomínající hrabalovské pábení i fantaskní světy J. R. R. Tolkiena. Tento soubor neofázických textů obsahuje v osmi kapitolách reprezentativní výbor přibližující geneze jeho šestnácti umělých jazyků."

V doslovu se dočteme, že hovořit o Lukešovi jako o tvůrci šestnácti jazyků by bylo poněkud přehnané. Skutečně propracoval a k určité gramatické systematičnosti, slovníkovému bohatství včetně kodifikace písma dovedl pouze iškovštinu. Minekarština a jazyk niši jsou jen variantami či dialekty iškovštiny. Kvádština, ryšština, kreigovština a stará myrrština jsou mrtvé jazyky, pro něž Lukeš vymyslel podivná písma, ale k jejich slovní zásobě zachoval odstup archeologa. Alamirštinu a tamirštinu nijak nerozpracoval. Také barnumština či kimbelština nemají kromě kuriózních neografických forem podrobnější slovníkové zpracování. Ostatní jazyky jako tobolština, stehustšina, sumoutština a čtyři skupiny domorodých jazyků jsou omezeny na několik neologismů a na grafické podivnosti. "S velkou shovívavostí bychom mohli šestnáct jazyků redukovat na sedm, s menší na čtyři, ale ve skutečnosti vytvořil Jan Lukeš jenom jediný jazyk, išhovštinu." (s. 211)

U některých slov iškovštiny je slovotvorná motivace průhledná, jindy jsou výrazy utvořeny naprosto záhadně. Lukeš komolil češtinu, přenášel pojmenování, skládal slova, inspiroval se zvukomalenbostí; jmény sousedů, kamarádů, známých osobností; cizími jazyky aj. Několik iškovských slovíček: obzora = obzor, pilina = chvíle, čuran = císař, fuč = pryč, yahussahloop = mylně se domnívati (já husa hloupá), tossenenande = uložiti (to se nenajde), h(e)rklot = hodiny, cingili = zvoniti, jarouš = maso, podle řezníka v protějším domě jménem Jaroslav, sankou = výstup, -ovati, protože soused měl stále zlé "výstupy" se ženou Annou, temstchen = řečniti (dle Demosthena), bákcher = křehký (Josephina Baker), janhus = hranice (Jan Hus); inspirace angličtinou je zřejmá u slov henkrčík = šátek, zéro = nula; němčinou: točland = ozbrojený, podle Deutschland; maďarštinou u kuťa = pes, sileki = rodiče; moje maličkost nebo "mé vlastní já" se v iškovštině vystihuje složeninou mám-watu-fuších podle jap. watakamushi.

Mezi záhadně utvořené výrazy patří: kelkesčešejč = maminka, vantu(ch) = smrt, abrauzmadinefeszfém = odliv (mořský), xugoje-pahikku-nawegix = sociální demokracie, fujpalibon = komunista. Podle Lukeše právě tato slova výborně vystihují "podstatu věcí".

Co najdeme v knize Z knižnice iškovské kultůry? První kapitolu tvoří gramatika iškovštiny (s trochou historie úvodem), druhá kapitola se skládá ze souboru statí věnovaných různým písmům na planetoidu Thetis. (Na Thetidě je iškovština nejrozšířenější, hraje podobnou roli jako angličtina na Zemi.) Fragment eposu Iškovci tvoří třetí kapitolu. Čtvrtá, nejrozsáhlejší kapitola obsahuje spis Umělý jazyk ISHI, výtvor psychopatického dítěte. Zde se objevuje verze o původů jazyků v individuální kreaci autora - jinde Lukeš tvrdí, že se rozpomněl na svůj minulý život na planetě Thetis se všemi detaily včetně znalostí jazyků, nebo že jej iškovštinu naučila mimozemšťanka z Thetidy. V paté kapitole se verze o původu jazyků směšují. Dvě závěrečné kapitoly přinášejí dvě citace z Lukešových románů, dokreslují Lukešovu originální fabulaci. Rozsáhlý, zasvěcený doslov Nevšední případ nevyléčitelné kosmofrenie napsal editor Vladimír Borecký.(3)

Pod čarou: Existuje Český svaz jazykové jednoty, který navrhuje, aby byl vytvořen jazyk, jenž by sloužil pro celosvětové dorozumívání. Jazyk by měl být zároveň jednoduchý (konverzace) i všestranně použitelný (věda). Co takhle zkusit iškovštinu? :)

Literatura a poznámky:
1. BREDLER, František. Slovník české hantýrky. Železný Brod : Tisk. Ferdinand Krompe, 1914, str. 3.
2. ADAM, Robert. Glóbus se štítkem. In: Čeština doma a ve světě, 1/2000, Roč. VIII. Praha : Ústav českého jazyka a teorie komunikace FF UK, str. 7-9. Globus se štítkem (elektronická podoba časopisu: Čeština doma a ve světě)
3. Doslov vyšel pod tímto titulem v Revolver Revue (1999, str. 241-259).

(k recenzi poskytlo internetové knihkupectví: KOSMAS.CZ)

Michaela Černá, 28. 1. 2001

Ladislav Nedbal

K Vasi prvni odpovedi:
5% z verejneho rozpoctu Human Genom Project je venovano na zodpovezeni podobnych otazek, na ktere jsem se ptal ja. Necinil jsem si narok na originalitu, papouskoval jsem jine a zajimala me reakce internetove casti ceske verejnosti. Vlada USA se obvykle v rozdavani penez danovych poplatniku na vedu neukvapuje. Myslite, ze ty penize vyhodili z okna a ze jsou stejni naivkove jako ja? Troufnete si udelat rozbor chyb vlady spratelene mocnosti? Kanadsky ministr PRUMYSLU Brian Tobin napsal: "Genomics promises tremendous quality-of-life benefits for all Canadians, especially in health, and it will be a key ECONOMIC ENGINE in the 21st century". Pak vytahl z penezenky 202 mil. USD na tento rok. Do nejnovejsich genomovych projektu se zapojuji i zeme jako Recko. Jsou pomateni?

K Vasi druhe odpovedi:
V tisku jsem nekolikrat nasel citaci pana Profesora (nechci opakovat, protoze to muze byt zkreslene) vyjadrujici nazor, ze mezi hospodarskou prosperitou spolecnosti a R&D vydaji neni korelace. Neverim tomu, ze by studie prokazujici nebo vyvracejici tento nazor nebyly udelany na seriozni urovni. Jde o prilis velke penize, nez aby to nebylo odhadnuto. V pripade technologicky nejpokrocilejsich statu jde az o 3% HDP. Proc to delaji? Je to jen nezodpoveditelna otazka naivniho clovicka? Viz vyse.

K Vasi treti odpovedi:
Zminku o globalnich klimatickych zmenach jsem zaradil, protoze je to pro vetsinovou intermetovou komunitu dobre vyzkouseny cerveny hadr. Reakce, ktere jsem zatim dostal byly dle ocekavani vesmes rozlobene a vecne mylne. Dominantni byly namitky:

Pr. 1. Nemohli urcit korelaci CO2 a teploty vic nez 1000 let zpet s dostatecnou presnosti.... Delali to analyzou vzduchu z ledu zpet 400.000 let. To lze snadno vysvetlit i pochopit... Bez uspechu.

Pr. 2. Neni model... Prave modelovani v kombinaci s merenim poskytlo ten rozhodujici argument. To lze snadno vysvetlit i pochopit. Bez uspechu.

Pres veskerou uctu a vdecnost za solidni reakci, je i Vase posledni odpoved zavadejici a svedci o tom, ze cerpate sve informace z ceskeho denniho tisku. Ten zakladni pokrok, ke kteremu loni doslo je totiz prave vytvoreni syntetickeho modelu, ktery dokaze zahrnout zmeny teploty zpusobene jak prirodou tak i clovekem. Souhlas za minulych 100 let, kdy mame velmi presna mereni o dvou vyraznych narustech teploty, je vynikajici. V odborne verejnosti o tom NEJSOU spory. To, co se siri bez ohledu na fakta v Cechach jsou oscilace mezi katastrofickymi horory a jimi vyvolanou skepsi neinformovane verejnosti. V Hague ale vubec nedoslo k rozporu o tom, zda je nebezpeci predpovezene Mezivladni komisi IPCC realne. Spor je jen o tom, kolik kdo zaplati na omezeni dusledku. Argumentem, ktery by snad prijala i skepticka internetova komunita, by mohlo byt, ze napr. Royal Dutch/Shell vyda v nasledujicich 5 letech 0.5 miliardy USD na obnovitelne technologie, predevsim vyuziti energie slunecniho zareni (popularizace na http://www.shell.com/royal-en/content/0,5028,25644-51311,00.html). Pokud by neocekavali zasadni posun od spalovani fosilnich paliv vynuceny zmenou klimatu, byly by to pri dnesnich cenach vyhozene penize. British Petroleum predpoklada, ze v pristi dekade zvysi prodej podobnych technologii se soucasnych 100 mil USD/rok na 1 miliardu USD/rok. K akci se pripravuje i jaderna energetika (http://www.inel.gov/resources/newsletters/inew-2000/12-05-00/1205gen42. htm). Vyvazene shrnuti si lze precist i v Science 291: 2095-6 od Klause Toepfera, ktery je reditelem UN Environment Program. Ze by naivkove, kteri podlehli agitaci "ekologu"? Mohu poslouzit i grafy mereni a vysledky modelu. Ve vyctu tvrdych a exaktnich dat by se dalo pokracovat, mate-li zajem.

Zitra odjizdim do zahranici, takze si mou pripadnou odmlku, prosim, nevykladejte jako nezajem. Dik

Pekny vecer.

L.N.

Jindřich Dvořák

Vskutku zajimave pojeti svobody slova..........

O tom jsme se mohli pri vzpoure v CT presvedcit mnohokrat, nyni po urcite dobe opet.

Pan Smoljak velmi dobre vi, ze bez penez CT (nas vsech) by jeho "umeni" nevznikalo tak bezproblemove, troufam si tvrdit, ze sponzori se k nemu prilis nehrnou. Proto spolecne s ostatnimi radoby nezavislymi umelci vystupuje presne v intencich "koho chleba jis, toho pisen zpivej."..........

Pan Dekoj? Tento skutecny reditel CT by chtel po ovladnuti CT ovladnout i radu CT a proto se tak silne angazuje za prosazeni svych kamaradu (jeho slova) do tohoto kontrolniho organu. A to z jedineho duvodu-aby nemusel mit obavu z toho, ze by v budoucnu mohl nekdo jakymkoliv zpusobem ohrozit jeho a nejen jeho radoby nezavisle postaveni. Velmi dobre si je totiz vedomy, ze nikde jinde nez v CT chranene ctyrkoalicnimu radoby politiky a nasimi "umelci" by jej nikdo nezamestnal ani jako vratneho.

O politickych ambicich nebo sympatiich clenu predsednickeho stolu na teto tiskovce radoby nezavislych predstavitelu si nedelam zadne iluse. To, o cem dnes nepochybuje vetsina verejnosti (nebojim se tento vyraz pouzit, i kdyz mluvim a pisi sam za sebe), tedy o jejich vice ci mene otevrenych sympatiich ke ctyrkoalici neni pochyb. To je totiz jedna ze skutecnych podstat cele kausy CT. Zajmy osobni radoby nezavislych "intelektualu" spolecne se zajmy radoby svobodomyslnych nezavislych statnich zamestnancu (nekterych novinaru) a zajmy radoby politiku, kteri pro sve osobni ambice nevahaji porusovat zakony, ktere sami schalovali, jsou v cele teto kause v jedne rovine, takrikajic na jedne lodi. Bylo tomu tak pred vzporou v CT a je tomu tak i nyni. Kdyz vzbourenci zjistili, ze by mohli byt pravem za sve jednani postizeni, objevil se siroce medializovany pokus o ovladnuti ze strany ODS, samozrejme siroce podporovany prave ctyrkoalicnimi radoby politiky. Politiky, kteri pozivaji sympatii radoby nezavislych novinaru a umelcu, lide, kteri meli obavu z toho, ze jejich "vydobytky" by mohli byt omezeny.

Pak je ale nad slunce jasne, ze to nebyla ODS, ktera chtela udajne ovladnout CT, ale prave ctyrkoalice v cele s unii svatych, ktera do te doby v teto radoby nezavisle instituci vice ci mene politicky profitovala a dnes profituje i nadale, politicky spolek, ktery mel obavu o sve misto na vysluni televize. Dnes jiz tuto obavu mit nemusi, jejich podpora nezakonnosti se jim zatim bohate vraci a vyplaci. Doufam, ze zatim.......

Kdokoliv se vyjadri jinak, nez si tato parta predstavuje, je odsouzen k zadupani do zeme, v intencich komunistickeho hesla z padesatych let "Kdo nejde s nami, jde proti nam".

Tomuto hnuti "pospolitost občanských sdružení a profesních organizací", jak se sami vzletne nazvali, uz jen chybi rudy prapor revoluce a nejaka vesela budovatelska pisen do kroku.

Jak se temto novodobym revolucionarum branit? Skutecne asi nezbyva jina moznost, nez se pohybovat na hrane slusneho chovani a obcas jim skocit do reci, nezbyva, nez jim stale verejne v ramci moznosti nastavovat zrcadlo jejich radoby nezavislosti, nezbyva, nez jim stale pripominat, ze to nejsou jen oni, kdo maji pravo na "ten jediny a spravny" nazor ale ze je mozne mit i nazor jiny, opacny. I kdyz mam duvodne obavy, ze mnozi toto nejsou schopni pochopit, protoze osobni zajmy jsou vzdy az na prvnim miste.

Stejne, jako tomu bylo pred cca 20-30-ti lety, kdy mnozi dnes radoby nezavisli a svobodomyslni umelci a novinari take z plna hrdla "zpivali pisen toho, jehoz chleba jedli".......................

Dominik Lukeš

Jeho článek je problematický tím, že si klade otázky jen na povrchu. Ve skutečnosti jsou to jen otázky řečnické, které jsou vlastně odpověďmi na otázky jiné, které si autor v duchu zodpověděl a nepovažuje za nutné je zveřejnit. Přestože se podle vlastních slov snaží vyhnout 'odsouzení aktivistů', dopouští se něčeho mnohem machiavelštějšího a to jejich zesměšňování a tudíž automatické trivializaci jejich postojů a činů. Některé názory ochránců zvířat se opravdu mohou zdát směšné, ale zrovna tak se před lety zdály směšné mnohé jiné názory (mimo jiné i rovnoprávnost žen i ras), které dnes považujeme za samozřejmé. Tím, že není ochoten se pozastavit nad vlastními předpoklady ve srovnání s radikály, odpírá si vynikající příležitost k zamyšlení se nad lidskou identitou a postoji k prostředí, jež lidé obývají.

Myslím také, že jeho postoj vědce, je pro tuto úvahu nevhodný. Autor považuje přisuzování 'lidských práv zvířatům' za 'logický nonsens' a zde se dopouští největší chyby. (Ponechme stranou fakt, že se hovoří o 'zvířecích' nikoli lidských právech.) Logika ale nemá s tímto problémem nic společného. Logika je manipulace abstraktních symbolů a použít ji v tomto kontextu není o nic exaktnější než například říci 'zdravý rozum'. Logika mimo jiné požaduje jasně definované kategorie a pravidla na manipulaci s nimi, což nám nemohou nabídnout ani ochranářští radikálové ani biologičtí klasifikátoři.

RNDr. Murín se navíc snahou po jednoznačnosti vyzbrojil jen zčásti. Jeho postoj k 'právu' je pozitivní, pokud podporuje jeho argument v případě francouzského soudce, který poslal aktivisty podmíněně do vězení, označuje jej ale za 'orgie absurdnosti', postaví-li se na stranu radikálů, jako v případě amerických bojovníků proti želvímu utrpení. O tom tvrdí, že "Je to falešná, umělá a účelově vytvořená personifikace němých tvorů." Personifikace to rozhodně je, ale na tom není nic špatného. Rozhodně není falešná, personifikace je samozřejmě projevem neskutečnosti ex definitio a není proto nutné ji dále urážet a o její 'účelové vytvořenosti' by musel předložit autor alespoň jeden důkaz. Účelovost argumentů vědců a vlastníků farmaceutických společností lze však vyčíslit na stovky miliard dolarů. (Proto se taky mnozí radikálové soustředí na banky financující výzkum.) Nepochybuji, že je mnoho neupřímných aktivistů, kteří jen ventilují své frustrace, a většina vědců opravdu chce pomoci lidstvu. Ani jedna strana však nemá od problému dostatečný odstup, aby se mohla ohánět objektivitou.

Co do jména?

Postoj většiny vědců je ryze biblický. V touze po pojmenovávání, vyplňují 'božské' poslání a jdou za ním se zanícením vysloveně náboženským. Schopnost pojmenovávat jim také dává moc ovládat to, co pojmenovali. Po tisíciletí se člověk rve s přírodou a snaží si v ní najít bezpečné místo a přizpůsobit si ji svým potřebám. Tento boj v něm ale také mnohdy vypěstoval ke svému okolí respekt, strach z něj nebo až posvátnou úctu k němu. Teprve postup civilizace mu umožnil dostatečný odstup a vytvořil z okolí objekt, který je člověku k dispozici. Tento pohled na svět kolem nás přinesl nezměrný technologický pokrok, ale zároveň také vyhubení nejen mnoha druhů zvířat a rostlin, ale i mnoha národů. A je to právě reakce na toto 'posvěcené' neustále se stupňující bezmezné využívání přírody, která motivuje mnohé aktivisty za práva zvířat.

Člověk ve světě a člověk mimo svět

Snad vůbec nejhlubší propast se před námi předestírá, podíváme-li se na rozpolcenost lidského postoje ke světu. Na jednu stranu jsme v něm a na druhou stranu mimo něj. Pokud v nás převáží postoj druhý, který nás dovedl až do průmyslové revoluce, může to vést při současné úrovni technologické moci až k nepříjemnosti, která zanechá na světě onu těžko rozpoznatelnou jizvičku, jíž bude absence lidstva. Bible nám bohužel již na první pohled nabízí model, kdy svět byl stvořen mimo člověka a člověk byl do něj dosazen, aby ho jako jednu ze svých povinností obhospodařoval. Země nemůže podle tohoto modelu bez člověka existovat a je mu zcela k dispozici. Toto nám dává právo používat zvířata podle svého uvážení, protože jsou naším vlastnictvím, a usmyslím-li si rozebrat svoje auto, nikdo mi v tom nemůže bránit, zrovna tak, rozřežu-li na kousky svého psa, nebo šimpanze, je to moje věc.

Takto jednoduše už ale tento problém dávno postulovat nelze. Pokusy na zvířatech pro výrobu kosmetiky, ještě před málo lety normální jsou postaveny ve většině vyspělých zemí mimo zákon a za týrání zvířat (nevím jak je tomu se želvami) nám hrozí vězení. Jsou to součásti právního řádu, které považujeme za přirozené, zrovna tak jako většinu zákonů o ochraně životního prostředí. Naše (prý snad vrozená) sobeckost, ale převáží, mluví-li se o používání zvířat pro testování léků. Ochránci zvířat tedy nevytvářejí nové pojmy a zákony, ale snaží se pouze důsledně aplikovat ty už existující. Předkládají i mnohé zcela racionální argumenty, které je nutné vzít v potaz. Zcela pravdivě například upozorňují, že mnoho (a to více než padesát procent) léků je v podstatě kosmetických, a fungují pouze v mysli lidí, a pokusy na zvířatech pro jejich testování jsou rozhodně zbytečné. Ochránci také argumentují, že k pokusům na lidech stejně nakonec dojde, protože zvířata často nemohou poskytnout dostatečné informace.

Žena nebo člověk

Jestliže máme problémy při definici místa člověka ve světě, definice člověka jako takového také není bez otázek. Přestože většinou všichni víme, co se myslí, když se řekne 'člověk', měnilo se toto pojetí během století a tento historický vývoj způsobuje mnoho problému dostaneme-li se na periférii významu tohoto slova, jako když srovnáme práva člověka s právem zvířete. Tento citát z Bible opět výborně ilustruje jak se definice lidství změnila. Člověk a žena jsou v těchto větách postaveni proti sobě. Žena je víc než zvíře, ale méně než člověk. Byla stvořena do světa již pojmenovaného, a to nikoli jako jeho správce, ale jako správcův pomocník. To, že byla vytvořena z jeho žebra ji staví nad zbytek světa, ale na zcela na roveň muži. Zajímavá je tendenčnost ekumenického překladu. Kralická Bible se o rovnosti nezmiňuje a hovoří o pomoci, "kteráž by při něm byla". Správný překlad originálu by pak měl snad znít 'jemu odpovídající', nebo 'pro něj vhodnou'. Ke stejnému závěru o úloze žen dospěla většina světových kultur. Teprve v posledních asi sto letech se do všeobecného povědomí dostává pojem rovnosti i rovnoprávnosti mezi muži a ženami, a přestože tento proces není zdaleka u konce, platí snad už dnes, že řekne-li se 'člověk' míní se tím bez výhrad muž i žena.

Černoch, indián nebo zvíře

Problémy s rasou a lidskostí jsou neméně citlivé než otázka rovnoprávnosti žen. Dnes není o lidskosti rasy negroidní a mongoloidní většinou pochyb, ale nebylo tomu tak vždy. Stephen Jay Gould se zmiňuje o tom, jak Španělé vysílaly do nově objevené Ameriky 'odborné' komise, které měly za úkol zjistit, jestli místní obyvatelé byli lidé nebo ne, zatímco o zvířecí povaze černých obyvatel Afriky si již byli dávno jisti. Ještě například velikáni lidských práv jako Darwin nebo Lincoln nijak neváhali označit černochy za nižší vývojové formy lidstva a nepochybovali o jejich nízkých intelektuálních schopnostech. Z pohledu svých jižanských oponentů nebyl Lincoln nic jiného než obránce práv zvířat a používali proti seveřanům podobnou rétoriku, s jakou dnes většina 'objektivních' pozorovatelů bez váhání vytasí proti ochranářům. Nelze přece srovnávat zvířata a lidi, vytknete mi, a možná to není možné. Ale to samé vyčítali otrokáři těm, kteří se snažili apelovat na jejich humanitu. Není proto od věci ptát se dnes, proč, když se můžeme chovat k lidem jako ke zvířatům, nemohli bychom se chovat ke zvířatům jako k lidem?

Tak to zamýšlela příroda

Celá evoluce není ničím jiným než snahou o přežití a její nedílnou součástí je snaha získat konkurenční výhodu nad jiným druhem. To zahrnuje velké zuby ale i různé mimikry. V lidském prostředí to je často i morální tlak. Zvířata si tak jistou nepřímou evolucí vyvíjejí ochranu před lidmi tím, že se je lidé stydí zabíjet. (Zdá se to poněkud za vlasy přitažené, a taky to je, ale podobné argumenty byly předloženy i vážnými evolucionisty.)

Je naprostá pravda, že život zvířat v přírodě není procházka růžovým sadem. Smrt hlady je stejně normální jako neschopnost rozmnožování kvůli stresu způsobenému dravci. Znamená to ale, že je v pořádku nakazit šimpanze smrtelným virem, aby se na něm mohl vyzkoušet nový lék?

"Environmentální hnutí jako korektor průmyslové a konzumní expanze musí samo projít korekcemi právě pod tlakem takovýchto zřejmých důkazů." říká Gustáv Murín. Má naprostou pravdu. Žádné důkazy ale ani on, ani jiní zastánci využívání zvířat nepředložili. Pouze jeden z možných pohledů na věc. Práva zvířat jsou otázkou 'srdce' a ne logiky. V kontextu práv zvířat je zcela logické tvrdit, že když mají lidé problém se zdravím, mají si to vyřešit sami a ne kvůli tomu zabíjet zvířata. Fyzické útoky na vědce jsou rozhodně odsouzeníhodné, v myslích útočníků to jsou ale útoky na trýznitele nevinných tvorů.

Zrovna tak tvrdit, že býčí zápasy nebo koňské dostihy zaručují nejlepší životní podmínky pro jejich zvířecí účastníky, vůbec neznamená, že je to správné. Je to stejné, jako lidské oběti některých kultur, které jsou den považovány za boha a potom zabity. Stejně jako kůň, který si zlomí nohu je zastřelen, protože by jinak k ničemu nebyl. To že se mu závodit ve Velké pardubické líbí nic nemění na tom, že žokeje, který si to užil stejně, při zvrtnutém kotníku kulka do hlavy nečeká.

Jak tuto úvahu uzavřít? Rozhlédnete-li se po příští demonstraci za práva zvířat, nenaleznete mě ani v první ani v druhé řadě. Budu zrovna sedět ve své věži ze slonoviny. Problémy s využíváním zvířat jsou nekonečné a musíme si je vyřešit sami. Může to být směšné i tragické, ale je to součástí našeho života. Napsat by toho bylo možné tuny, vůbec jsme se nedostali k problému s chováním zvířat pro kůži, maso nebo něco jiného. Nelze tedy než se podívat na obě strany mince. Ať je náš názor na věc jakýkoli zamyšlení nám neuškodí. Snad se z toho staneme 'lepšími' lidmi.

(Autor je vegetarián a morální relativista)

--dpa (Německá tisková agentura) / překlad Vladimír Rott

SZ Süddeutsche Zeitung - čtvrtek, 29. 3. 2001

Zelení se sbližují bez ohledu na Temelín, ale v protestech neustávají - řetěz poruch pokračuje, turbína vhodná do šrotu

Nastávající přezkoušení vlivu Temelína na životní prostředí nazval Dürr "alibistickým cvičením". Delegace poslanců Zelených Bavorského sněmu je v těchto dnech na pracovní návštěvě v Praze. Temelín, podle slov předsedy frakce, hrál téměř ve všech rozhovorech důležitou roli. Důležitým "spojencem" v boji proti Telelínu je, podle Dürrových slov, sociálně-demokratický ministr životního prostředí Milos Kuzvart, který ale stojí "pod tlaky" své účasti ve vládě, a tak také nemohl zabránit zkušebnímu uvedení Temelína do provozu v říjnu minulého roku.

Řetez poruch v Temelíně pokračuje bez přerušení. Kvůli přílišným vibracím musela být v noci na úterý znovu odstavena turbína po pouhých dvou dnech provozu, krítce poté co byla v pondělí poprvé rozjeta na výkon 430 megawattů. Jedná se už o patnáctou poruchu od vyvolání nukleární řetězové reakce. Turbína, která se svým výkonem 1000 megawattů patří k nejvýkonějším typům na světě, je podle neoficiálních údajů neschopna opravy, a hodí se akorát do šrotu (v němčině: "Totalschaden"). Záruka výrobce ale už dávno vypršela.

--Heiko Krebs / překlad Vladimír Rott