zajiste umite cist. Proto me prekvapuje, ze na nastenku "Oznamovani ruznych akci" umistujete politicke kydanice. Budte tak hodna a neobtezujte uz svymi ubohymi nazory, ktere nikoho nezajimaji, ostatni uzivatele site. Pokud mate potrebu se verejne vypovidat, nechte si k tomu vytvorit samostatnou nastenku.
ackoli jsem se zminene prednasky nezucastnil, domnivam se, ze byla avizovana jako prednaska o hospodarskem vyvoji v Cine a moznostech spoluprace, nikoli o politice a lidskych pravech.
To je tema uplne jine, ktere, jak nakonec vite, bylo i predmetem rozhovoru nejvyssich predstavitelu Ciny a USA nedavno ve Washingtonu.
Netvrdim, ze nemuze byt tez predmetem akademickych diskusi, ovsem vcerejsi prednaska mela jiny ucel, stejne jako ma tato nastenka.
ja jsem se prednasky zucastnila a podle meho mineni byla o necem zcela jinem. Pan velvyslanec odkazoval studenty, kteri smerovali otazky na hospodarstvi, investice a p., aby se obratili na obchodniho radu velvyslanectvi a na jeho oddeleni.
Jeho prednaska byla politicka zalezitost a jeho cestu po nasem regionu organisovala KSCM, jeji clenove byli ostatne na prednasce pritomni jako jeho doprovod.
Pozn.: (Cinsky velvyslanec navstivil v nasem regionu i dalsi podniky - Preciozu v Jablonci, ci sklarny v Novem Boru. Udajne projevil prani navstivit i Technickou Universitu v Liberci a vedeni university nevidelo zadny duvod mu prednasku neumoznit. Celou jeho cestu skutecne zajistovala KSCM.)
(dekan ekonomicke fakulty - jeho odpoved, kterou vyvesil na nasi internetove nastence)
zrejme jste vubec nic nepochopila. Snad by bylo dobre, abyste podala iniciativni navrh na zruseni cinskeho velvyslanectvi v Praze a na vylouceni Ciny z Organizace spojenych narodu.
pochopila jsem tolik, ze jste ve spolupraci s dalsimi akademickymi hodnostari propujcil akademickou pudu politicke agitaci.
Na Vas demagogicky navrh Vam mohu odpovedet pouze doporucenim, abyste nechal zrusit akademickou pudu. Jiste se Vam to podari daleko snaze, nebot se zda, ze ani Vy, ani mnozi dalsi clenove akademicke obce nemaji o jejim vyznamu ani potuchy.
dopis pana profesora Ehlemana jsem povazoval za dustojnou tecku za diskusi o navsteve cinskeho velvyslance. Vase pokracovani me vsak nuti jeste jednou odpovedet.
Nechci posuzovat, do jake miry chape pan dekan vyznam akademicke pudy. Vidim ale, ze chape velmi dobre Vasi mentalni uroven. Tu jste ukazala sama tim, ze politickou agitaci, proti ktere tak brojite, sama provadite na nastence slouzici k oznamovani chystanych akci, a to i pres to, ze jsem Vas jiz jednou upozornoval, ze je urcena ke zcela jinym ucelum.
na zacatek podotykam, ze jsem se prednasky velvyslance Ciny nezucastnil, ale velmi mne zaujala pozdeji rozvinuta diskuse. Predne k nazoru p.Kalouska. Zajiste ma pravdu, ze Vas politicky komentar nepatri do nastenky OZNAM.
Presto jeho lehce urazlivy vzkaz v sobe ukryva dobry napad - vytvoreni specialni nastenky pro sdelovani osobnich nazoru na cokoli na nasi universite.
Nyni konecne k podstate diskuse. Je samozrejme, ze universita ma pravo zvat na svou pudu kohokoli, i kdyz jde o zastupce vlady, ktera soustavne porusuje zakladni lidska prava a jejiz programem je genocida.
Co mne vsak zarazi, ze pomerne kratce od ticheho protestu nekolika desitek mest (viz. vyvesovani vlajky Tibetu) si nekdo (nejde o alibismus, skutecne nevim kdo) usmysli zorganizovat propagacni akci velvyslance CLR za podpory KSCM a ani neni schopen sdelit verejne oficialni stanovisko protestu proti totalnimu utlaku svobody.
Vrcholem jsou vsak, dle meho nazoru, agresivni glosy Vasich odpurcu, viz. p.Ehleman a p.Kalousek. Pouze STUDENT p.Dusek naznacil logicke vysvetleni a argumentoval vecne. To se o ostatnich panech rici neda. Zrejme pro ne plati stare zname "Nehas, co te nepali".
omlouvam se, ale byl jsem nucen stahnout vase prispevky z nastenky RUZNE.OZNAM. Vsechny je mam ulozeny, takze pokud mate zajem, mohu Vam je kdykoliv predat.
Nastenka RUZNE.OZNAM je urcena pro oznamovani ruznych akci a zajimavych udalosti, ktere se dotykaji zamestnancu a studentu nasi univerzity. Napouzivejte ji prosim k projevum politickeho charakteru.
Dnes rano jsem byla upozornena svymi nadrizenymi, ze moje verejna vyjadreni nejsou vitana. Chapu, ze Vas zase Vasi nadrizeni primeli k odstraneni mych clanku, ktere se jim pochopitelne nemohou libit. Udelali botu a nejsou radi, ze se to rozmazava.
pokud se skutecne domnivate, ze ke stazeni Vasich prispevku dali pokyn nadrizeni kolegy Adamce, mate velmi pokrivene predstavy o situaci na nasi univerzite. Jestlize kolega Adamec napsal, ze "byl nucen vymazat Vase prispevky", mel tim samozrejme na mysli, ze se mu vznikla situace zdala neunosnou a citil potrebu ji resit. Byl tedy prinucen objektivnimi okolnostmi nebo - chcete-li si to mermomoci personifikovat - byl prinucen Vami. Sve rozhodnuti konzultoval se mnou a ja jsem se s nim ztotoznil.
Jeho dopis Vam jsem cetl a jeho casti dokonce formuloval. Domnival jsem se, ze z jeho textu je srozumitelne, o co jde. Tedy ze jste zacala pouzivat nevhodnym zpusobem prostredek urceny k jinym ucelum. Jelikoz v tom zjevne hodlate pokracovat, dal jsem pokyn, aby Vam bylo znemozneno na nastenku RUZNE.OZNAM dale prispivat. Budete-li v budoucnu chtit publikovat nejake oznameni, ucinte tak prosim prostrednictvim jineho uzivatele (napr. sekretarky Vasi katedry). Zduraznuji, ze ani k tomuto opatreni jsem nedostal od nikoho pokyn.
K projevovani svych politicky motivovanych nazoru priste prosim pouzijte vhodnejsi medium (napr. casopis T-UNI).
Ve svem dopise jste neopravnene obvinila nadrizene kolegy Adamce z velmi nehezkych praktik. Ocekavam, ze se jim omluvite. Zcela konkretne ocekavam Vasi omluvu dekanovi hospodarske fakulty, ktery se Vasim dopisem citi pravem dotcen, protoze se v odstraneni Vasich prispevku nijak neangazoval.
P.S. Ja chapu, ze Cina je problematicka zeme a ze vystoupenim jejiho velvyslance na pude univerzity nebudou vsichni nadseni. Na druhe strane jiz nejaky ten patek nebudujeme socialismus a tudiz velvyslanec nemusel svuj projev predem nekomu predkladat ke schvaleni a az na miste se videlo, o cem doopravdy bude. Pokud k nemu mate nejake vyhrady, bylo by vhodnejsi je ventilovat do oci panu velvyslanci, nez zpetne reptat, ze k necemu takovemu vubec nemelo dojit. Nota bene cinske predstavitele nedavno prijal i prezident USA. Berte to jako horkou pilulku, kterou s sebou demokracie prinasi.
Andrew Stroehlein zase znovu--o mně
Clanek Andrewa Stroehleina v Britskych listech (20.3.98), nazvany "Jiri Pehe zase znovu", mne zaujal uz proto, ze potvrdil, ze jsem se pro Stroehleina evidentne stal objektem "vedeckeho" studia. Jeho prvni clanek o mne, publikovany na podzim minueho roku, byl prevzat z jakesi sirsi bakalarske ci magisterske prace, v niz Stroehlein (jehoz popiska rika, ze je universitnim studentem) zkoumal uroven ceskeho komentatorstvi ci cosi podobneho. Byl jsem v nem popsan jako nejmene demokraticky cesky komentator, predevsim proto, ze jsem v jednom ze svych clanku odmitl nutnost konani referenda o vstupu Ceske republiky do NATO. Podobny zasah si vyslouzil, pokud si spravne vzpominam, i Ondrej Neff.
Tentokrat mne Andrew Stroehlein kritizuje za to, ze jsem ve svem clanku nazvanem "Evropska unie stoji na obcanskem principu" (Slovo, 17.3.98) udajne nevysvetlil, co to obcanska spolecnost vlastne je, i za to, ze ceske spolecnosti vytykam jeji provincialismus. Jsem zvykly na polemicke odpovedi na sve clanky. Vitam je, nebot mi obvykle umoznuji dale premyslet o tematech, o kterych jsem jiz neco napsal. V pripade Andrewa Stroehleina mne ale zarazila jak skutecnost, že se jeho polemiky objevily v uplne jinem periodiku nez tom, ve kterem byly publikovany me puvodni clanky (kdyby mi pratele nedonesli kopii Britskych listu, vubec bych se o jeho clanku nedozvedel), ale i jeho velmi osobni ton a kategoricke usudky o mem zpusobu mysleni.
Pokud jde o otazku referenda o vstupu Ceske republiky do NATO, muzeme s odstupem nekolika mesicu rici, ze o zbytecnosti takoveho referenda se presvedcili i jeho mnozi puvodni zastanci, vcetne celeho jednoho kridla ceske socialni demokracie. Pokud si mne Stroehlein ve svem prvnim clanku vybral jako priklad nedemokaticnosti v teto otazce, mozna by mel ke svemu seznamu pripojit i celou plejadu ceskych politiku, vcetne Prezidenta Havla, a mnohych jinych komentatoru.
Pokud by Stroehlein byl opravdu dobrym a peclivym studentem, necitoval by z mych clanku selektivne. V nekolika z nich jsem totiz moznost referenda o vstupu do NATO nevyloucil, zejmena pokud cesti politici nedokazi obcanum radne vysvetlit vyhody a nevyhody clenstvi jinou cestou. Otazka referenda ale byla postupne natolik zpolitizovana, ze by se jeho konani nejspise zcela utopilo v politicke demagogii, ktera ma se samotnym meritem veci jen malo spolecneho.
Obecne jsem zastancem institutu referenda, ale nedomnivam se ze je samospasitelne a vzdy vhodne. Aby se vubec mohlo konat, nejaky zastupitelsky organ se nejprve musi dohodnout na jasne a smysluplne otazce a na jeho konani. Cesky parlament toho nebyl schopen. Nebyla to podle meho nazoru velka skoda, nebot v otazce clenstvi v NATO se opravdu nejedna o zasah do suverenity statu. Nedomnivam se, ze je na takovem nazoru nece nedemokratickeho. Nedemokraticke je spise, kdyz Stroehlein dava nalepky "nedemokratu" tem, kteri jinak institut referenda respektuji, ale v otazce vstupu do NATO si po zrale uvaze udelali jiny nazor nez on.
Pokud jde o Stroehleinuv posledni clanek o mne, zacina tvrzenim, ze opakuji znamou postkomunistickou mantru občanské společnosti. Pokud Stroehlein studuje politologii, mohl by vedet, ze občanská společnost neni zdaleka jen postkomunistickym tematem. Mluvi o ni napriklad mnohe dokumenty Evropske unie a diskutuje se o ni na ruznych prestiznich zapadnich forech. Doporucuji napriklad velmi zajimavy projev Hillary Clintonove na nedavnem davoskem ekonomickem foru.
Znovu musim pripodotknout, ze pokud by si Stroehlein opravdu prostudoval alespon vetsinu mych clanku pred tim, nezli se pusti do formulovani svych radoby objektivnich tezi, vedel by, ze jsem obcanskou spolecnost definoval mnohokrat a mnohem dukladneji, nez to cini on ve sve polemice. (Odkazuji napriklad na clanek v Hospodarskych novinach z 30. 1. 98). V clanku ve Slove, se kterym Stroehlein polemizuje, jsem si detailni definici odpustil nejenom proto, ze na ni nebylo v clanku tohoto druhu misto, ale i proto, ze nebyla pro celkove vyzneni clanku relevantni.
Pokud jde o rozvoj obanske spolecnosti, souhlasim, ze se za poslednich nekolik let pomerne rychle rozvinula. Otazkou ovsem je, zda se obcansky princip stava urcujicim identifikacnim principem ceske spolecnosti, a nebo, zda stale jeste prevlada spise pokrevni, kmenova identifikace, ktera vetsinove populaci zabranuje, aby tolerovala menšiny. Otazkou tez je, jaky je charakter ceske obcanske spolecnosti. Zatim v ni temer uplne chybi sfera takzvanych "public policy" skupin a iniciativ, jako jsou ruzne think-tanks, ktere hraji velmi dulezitou roli pri zkvalitnovani politickeho a hospodarskeho rozhodovani v modernich zapadnich spolecnostech.
Ve svych clancich jsem mnohokrat zduraznil, ze obcanskou spolecnost nelze naoktrojovat ci budovat shora. Takze si nejsem jist, co Andrew Stroehlein mysli, kdyz rika, ze neco takoveho nejde, at si to "vlivny intelektual preje jakkoliv intenzivne". Obcanska spolecnost je vskutku slozity organismus, ktery roste zezdola. Stat ale muze obcanske spolecnosti prekazet a nebo ji naopak pomahat, napriklad dobrym zakonodarstvim o neziskovem sektoru. Klausovy vlady v teto oblasti selhaly.
Bylo by tezke presvedcovat o ceskem provincionalismu nekoho, jako je Andrew Stroehlein, ktery Ceskou republiku sice studuje, ale, jak se zda, spise jen z povzdali. Nejsem zdaleka jediny, kdo ve svych clancich upozornuje na ceskou sebestrednost a provincialni sebezahledenost. O tomto jevu mluvi opakovane i Prezident Havel, cetni komentatori, a nove i ti cesti politici (jako napriklad Jan Ruml), kteri jeste nedavno podobne uvahy smahem odmitali.
Andrew Stroehlein se snazi dokazat, ze provincialem jsem predevsim ja, nebot pry pouzivam pojmy jako "my" nebo "nas", kdyz mluvim o Cesich. Nutno podoknout, ze po svem navratu z temer patnactileteho exilu pred tremi roky jsem mel s nekterymi periodiky spory, kdyz v mych clancich nahrazovaly napriklad pojem "Cesi", kteremu jsem rozumel v obcanskem smyslu, slovem "my." Na druhe strane pouzivani pojmu jako "my" nebo "nas" opravdu nemusi indikovat jakysi druh nacionalisticke vylucnosti. Jsou to genericke pojmy, kterym kazdy rozumi, pokud chce rozumet. Rikam-li "my", mohu v urcitem kontextu opravdu myslet pouze vetsinu, kdyz "nas" (vetsinu) kritizuji za postoje k mensinam. Jindy je jasne, ze slovo "my" znamena "vsichni obcane ci obyvatele statu". Opravdu si ale nemyslim, ze se o ceskem provincionalismu dozvime vice, pokud zabredneme do hadek o semanticke vyznamy pojmu.
Na zaver bych chtel podotknout, ze clanek, ktery v Andrew Stroehlenovi probudil nutkani mne vykreslit jako provincionalniho ceskeho nacionalistu, ktery napriklad zneuznava romskou mensinu tim, ze pouziva pojmu "my", zpusobil i to, ze jedno romske periodikum, jehoz redaktorum se clanek velmi libil, mne pozadalo o prispevek. Z meho clanku si redaktori vzali to, co v nem bylo opravdu podstatne a nelpeli, lidove receno, na ptakovinach. Pro Andrewa Stroehleina z toho, domnivam se, vyplyva ponauceni: byt dobrym kritikem, znamena byt poucenym kritikem. Vyplaci se tez diskutovat o meritu veci, nikoliv zacit tim, ze si nejprve onalepkuji, a tak zdanlive znemoznim, autora stati, se kterou chci polemizovat. Jinak se Stroehlein vydava nebezpeci, ze bude vniman pouze jako ponekud nezraly, radikalni vecny student.
Reakce na poznámky Jiřího Peheho
Nejprve dovolte, abych se omluvil světu i Jiřímu Pehemu za to, že jsem ho nazval "nejnedemokratičtějším komentátorem v České republice". Hloupě jsem to přehnal, ve snaze přilákat čtenářovu pozornost. Napsal jsem to ve spěchu v době, kdy jsem se domníval, že stejně nikdo mé články nečte. Daleko důležitější je, že jsem neměl zaútočit na jeho osobu, o níž nic nevím, protože jsem se s Jiřím Pehem nikdy nesetkal. Měl jsem se držet tématu a Peheho slov, neměl jsem psát o osobě.
Poučilo mě to, že divadýlko, jehož účelem je připoutat pozornost, ve skutečnosti nefunguje, neboť, jak se zdá z prvního odstavce Peheho nynější reakce, nečetl můj první článek o jeho názorech (a názorech Ondřeje Neffa) o referendu o vstupu do NATO.
Nechť se čtenář na ten článek podívá v archívu Britských listů (vyšel v pondělí 20. října 1997). Nenazval jsem Peheho nedemokratickým proto, že se staví proti referendu o NATO. Jasně jsem uvedl, že existuje mnoho dobrých důvodů, proč odmítat v demokratických systémech referenda. Kritizoval jsem důvody, které Pehe (a Neff) udávali pro odmítnutí referenda. Namítal jsem tehdy a namítám dodnes proti myšlence, že by určitý potenciální volební výsledek (který by se nelíbil jisté části společenské elity) mohl být někdy ospravedlněním pro to, aby bylo občanům odepřeno právo hlasovat. Opakoval jsem tento argument poslední dobou tak často, že mám pocit viny, že jím čtenáře opět nudím ( BL 13.3.1998, BL 23.3.1998 a 30.3.1998).
Stručně řečeno, argumentuji ve všech těchto článcích, že některé vlivné hlasy v České republice (Pehe, Neff a Havel, mezi mnoha jinými) odmítají referendum o NATO z velmi pochybných důvodů. Říkají, že rozhodnutí vstoupit do NATO je příliš důležité na to, aby se mohlo nechat na rozmar referenda, že by to byla jakási riskantní hra ("hazardérství", jak nechvalně řekl Havel). To, jak jsem vysvětlil, se rovná konstatování, že se lidem nedá s důležitými rozhodnutími důvěřovat. Takové myšlení povyšuje postavení vládnoucí elity nad demokratické uvažování. Tím, že na tomto základě odmítnete referendum, argumentujete vlastně proti základnímu pojmu demokracie: totiž že moc v konečné instanci vždycky pochází z lidu. (Svou argumentaci tady jen shrnuji: rád bych požádal čtenáře, aby si přečetli výše zmíněné články.)
Argumenty, které tvrdí, že se referendum nedalo zorganizovat včas anebo že nešlo o otázku, která by ovlivňovala státní suverenitu, byly vždycky slabé a průhledné. Uvedl jsem, že většina občanů dokáže tyto argumenty prohlédnout. To bylo potvrzeno i nedávným průzkumem veřejného mínění, podle něhož si lidé přejí, aby dostali možnost vyjádřit se v referendu a mají pocit, že byli podvedeni, protože se jim této příležitosti pravděpodobně nedostane. (STEM prostřednictvím ČTK, 17. března 1998).
Průměrnému člověku z ulice je jasné, že se například mělo zorganizovat referendum o NATO tak, aby se konalo zároveň s blížícími se všeobecnými volbami. Je také zcela jasné, že ti, kdo mluvili o státní suverenitě, se jen pokusili celou záležitost zamlžit, protože nejde ani tak o státní suverenitu, ale o suverenitu každého občana. Otázka zní, za co jste ochotni umírat a za co jste ochotni svolit, aby umírali vaši synové. Takový existenciální problém je základní součástí smyslu každého občana pro totožnost a příslušnost k určitému celku.
Argumentuji, že byla promarněna fantastická příležitost k sjednocení společnosti a k mobilizaci občanů ve věci velmi důležité, základní otázky. Referendum o NATO by bývalo vyžadovalo, aby každý člověk jednotlivě zpytoval svou mysl a vyjádřil veřejně, v co vlastně věří. Takové hromadné sebezpytování je přesně to, čeho je zapotřebí ve společnosti, která postrádá stabilitu a snaží se zjistit, jaké je její místo ve světě a jaké zastává hodnoty. Tato zkouška, tato výzva byla občanům České republiky odepřena, a je to velká škoda.
Zábavná je na této debatě skutečnost, že Pehe i já plně podporujeme vstup České republiky do NATO. Kritizuji logiku, jejímž prostřednictvím Pehe odmítá referendum o vstupu do NATO, nikoliv jeho názor na vstup ČR do NATO jako takový.
Mohu-li to tedy shrnout: nekritizoval jsem Peheho za to, že odmítl referendum. Kritizoval jsem ho za nedokonalé a nedemokratické ospravedlnění toho, proč referendum odmítl. Zdá se, soudě podle Peheho reakce, že si není vědom toho, co jsem vlastně napsal. Vyzývám ho, aby si výše zmíněné články přečetl.
Peheho pokus skrýt se za jinými komentátory a za samotným Havlem je poněkud bezúčelný. Zaprvé, Pehe by měl být schopen ubránit své názory sám, aniž by měl potřebu odkazovat k jiným. Zadruhé, mé výše zmíněné články jsou plny přímé i nepřímé kritiky ostatních komentátorů, kteří také přijímají nedemokratickou argumentaci, jakou používá Jiří Pehe. Peheho názory nejsou výjimečné a nekritizuji ve svých článcích o této záležitosti pouze jeho. Kritizoval jsem také Václava Havla za to, že přijal nedemokratický postoj. Ano, dámy a pánové, Havel není mimo kritiku. Ten člověk dělá chyby, jako je dělá každý jiný člověk. Jeho argumentace o tom, proč se nemá konat referendum o NATO, je jednou z jeho chyb.
Co se týče debaty o "občanské společnosti", zkontroloval jsem si pečlivě všechny své předchozí články a mohu ujistit čtenáře, že jsem nikdy netvrdil, že je debata na toto téma omezena jen na postkomunistické země, jak Jiří Pehe navozuje, že jsem prý tvrdil. Napsal jsem, že mnoho západních univerzitních pracovníků zdůrazňuje pojem "občanská společnost", když hovoří o situaci v postkomunistických zemích, a že se termín "občanská společnost" stal do určité míry pro mnoho komentátorů ve střední a východní Evropě často opakovanou mantrou. Příliš často však nedefinují tito komentátoři jasně, co tím termínem míní, a příliš často nepoznávají, že jim vznikají prvky občanské společnosti přímo pod nosem. Aby bylo jasno, míním tím mnoho vlivných komentátorů a politických protagonistů ve středovýchodní Evropě, nikoliv jen Jiřího Peheho.
Jsem rád, že Pehe uznává, že se za posledních několik let začala občanská společnost rozvíjet a že uznává, že nelze rozvoj občanské společnosti vynutit seshora. V jeho původním článku to nebylo tak jasné.
Myslím, že se daleko víc neshodneme v otázce "provincionalismu". Na rozdíl od toho, co si, jak se zdá, Jiří Pehe myslí, žil jsem v Československu a v České republice dlouho předtím, než jsem začal oficiálně studovat českou společnost jako postgraduální student ve Velké Británii. Žil jsem mnoho let na malém českém městě a jsem si dobře vědom toho, co označují někteří pražští intelektuálové a jiní na západních univerzitách za "český provincionalismus" a "sebezahleděnost". Na základě osobních zkušeností si však nemyslím, že je že to tak problematické a dokonce tak rozšířené, jak se tito intelektuálové domnívají.
Na základě osobní zkušenosti mohu říct, že občané malých měst a vesnic v České republice jsou daleko méně "provinční" než občané v malých městech ve Spojených státech a ve Velké Británii. Zdá se mi, že občané České republiky dobře chápou světové události, světové trendy a jsou relativně zkušení, že poznají, když je politikové manipulují. V každém případě vědí daleko více o evropském zeměpise a o evropské politice než obyčejní lidé na malém městě v Británii, o tom vás mohu zcela ujistit.
Také na základě osobní zkušenosti mohu říct, že vím, že mnoho lidí v ČR absolutně nemá rádo, když jim komentátoři říkají, že jsou provinční a sebezahledění. Když komentátoři přijdou s těmito argumenty, lidé prostě přestanou poslouchat, protože mají pocit, že jsou uráženi. To není úspěšný způsob, jak by intelektuálové měli komunikovat se širší veřejností.
Znovu chci říci, že vím, že Jiří Pehe není jedinou osobou, která hovoří tímto způsobem o českém provincionalismu. Vím, že Havel takto mluví taky a kritizoval jsem ho za to v jiných článcích ( BL. 3.2. 1998, i když v jednom vedlejším argumentu je tu jazykové nedorozumění). Všichni, dokonce i Václav Havel, dělají chyby.
Jednou z mých chyb bylo, že jsem nevěděl, že měl Jiří Pehe jednou konflikt s určitými vydavateli ohledně toho, že mu nahradili, když napsal "Češi", slovem "my". Je chyba, že v této věci Pehe netrval na svém, protože je to důležitá věc. Tato otázka se totiž netýká jen sémantiky, ale týká se hluboce zakořeněného pojmu totožnosti, o němž Pehe jinde uznává, že je to hlavní překážka bránící rozkvětu občanské společnosti. Psal jsem o této jazykové sebezahleděnosti mnohokrát (viz mou práci MPhil a BL z 20. 3. 1998).
Souhlasím, že výrazy "my" a "náš" v českém jazykovém kontextu neodkazují pokaždé na českou kmenovou příslušnost, ale bohužel tak činí velmi často, a - což je důležitější - v původním Peheho článku na ni odkazovaly. Chtěl bych požádat čtenáře, aby si přečetl delší citát, který analyzuji v článku v BL 20.3. 1998. Tam jsem kritizoval, že tento jazyk je sám o sobě provinční, sebezahleděný a nepomáhá posilování principu občanství nad národní totožnost. Za tímto argumentem stojím. Jsem rád, že Jiří Pehe kdysi takto argumentoval také. Je škoda, že už to nyní nedělá.
Neměl jsem v úmyslu vylíčit Peheho jako provinčního českého nacionalistu a nikde jsem nic takového nenapsal. Jen jsem poukazoval na nesouvislost Peheho argumentace tím, že jsem položil tuto otázku: Jak může někdo, kdo o sobě tvrdí, že přemýšlí tak komsopolitně, užívat jazyka, který pouze posiluje pojem společnosti, skládající se z několika kmenů, a povyšuje ho nad pojem společnosti, založené na občanství. Pak jsem dodal, že by se měl Pehe zabývat touto vlastní nedůsledností, než začne kritizovat jiné.
To, že jeden romský časopis neprotestuje, že Pehe užívá výrazů "náš" a "my", neznamená nic. Je velmi pravděpodobné, že jsou jeho redaktoři natolik navyklí na tento styl vyjadřování, že nepoznají, co to vlastně znamená, Je také možné, že redaktoři vidí svět jako celou řadu samostatných kmenů a přijímají Peheho článek jako názor z "druhého kmene".
Na závěr musím říci, že je mi velice líto, že mé polemiky nevyšly ve Slově. Pehe má v tom pravdu. Bylo by lépe, kdybych mu mohl odpovědět ve stejných novinách. Poslal jsem svou reakci do Slova, ale bohužel ji neotiskli.
A response to Jiří Pehe's comments
First allow me to apologise to the world and to Mr Pehe for calling him "nejnedemokratičtější komentátor v ČR". That was a silly exaggeration used to grab the attention of the reader and was written in haste at a time when I thought absolutely no one ever read my articles anyway. More importantly, I should not have attacked his character, which, having never met the man, I know nothing about. I should have kept to the issue and to his words, not the person.
This lesson has taught me that such attention grabbing shenanigans don't really work anyway, because it seems from the first paragraph of Pehe's current reaction, that he has not read my first article about his (and Neff's) views on the NATO referendum.
For the record, and the reader is invited to look at the article itself in the archive (pondeli 20. října 1997), I did not call Pehe undemocratic because he was against a NATO referendum. In fact, I clearly stated that there are many valid reasons for rejecting referenda within democratic systems. I objected to the reason that Pehe (and Neff) gave for rejecting the referendum. I objected then and I object now to the idea that a particular potential electoral result (displeasing to segments of the elite) could ever be any kind of justification for denying citizens the right to vote. I have repeated this line of reasoning so often recently that I feel guilty of boring the reader with it again (BL 13.3.98, BL 23.3.98, and BL 30.3.98). Briefly, my argument in all these articles is that some influential voices in the Czech Republic (Pehe, Neff, and Havel among many others) have been rejecting a NATO referendum for very dubious reasons. They have said that the decision to join NATO is too important to be left to the whim of a referendum; that it would be some kind of risky gamble ("hazardirstvm" in the infamous words of Havel). This, I have explained, is tantamount to saying that the people should not be trusted with important decisions. Such thinking elevates the position of a ruling elite above democratic considerations. By rejecting a referendum on this basis, one is actually arguing against the fundamental concept of democracy: that ultimate power always rests with the people. (I summarise my argument here greatly; I would ask the reader to see the aforementioned articles)
Arguments claiming that the referendum couldn't be organised in time or that it was not an issue which affected the sovereignty of the state were always very weak and transparent. I stated that most citizens saw right through these transparent arguments and this has been confirmed by recent polling data which show that people wanted a chance to express themselves in a referendum and felt cheated that they would probably not get that opportunity (STEM via CTK on 17.3.98).
It is clear to the average man in the street that a referendum on NATO could have been organised to coincide with the upcoming general election, for example. It is equally clear that talking about the sovereignty of the state was only ever an attempt at obfuscation because at issue was not sovereignty of the state so much as the sovereignty of each individual. The question is what are you willing to die for and what are you willing to see your sons die for, and such an existential question is fundamental to the each citizen's sense of identity and belonging.
My point is that a fantastic opportunity to unite society and rally citizens on a vital issue has been lost. A referendum on NATO would have demanded that each individual examine himself or herself and declare what he or she really believes in. Such a mass self-examination is precisely what is needed in a turbulent society that is trying to figure out its place in the world is what values it holds. That test, that challenge was denied to the citizens of the Czech Republic, and that is a great shame.
The amusing thing about this exchange is that both Pehe and I support the entry of the Czech Republic into NATO both in word and deed. I object to the logic behind his rejection of the referendum, not his position on NATO entry as such.
In sum, I did not criticise Pehe for rejecting a referendum. I criticised him for the faulty and undemocratic justification of his rejection. It seems from Pehe's reaction that he is not aware of what I have actually been writing. I invite him to read the aforementioned articles.
Pehe's effort in this recent reaction to hide behind other commentators and behind Havel himself is rather pointless. First of all, Pehe should be able to defend his position himself without reference to others. Second, the above mentioned articles of mine are full of direct and indirect criticism of other commentators who take the undemocratic line of reasoning that Pehe takes. Pehe's views are not unique, and I do not single him out in my other articles on the subject. I have also criticised Havel for adopting the undemocratic view. Yes, ladies and gentlemen, Havel is not beyond criticism. The man makes mistake like any other man, and his reasoning on the NATO referendum issue is one of his mistakes.
As far as the discussion on "civil society" goes, I have checked all my articles very carefully, and I can assure the reader, that I never claimed the discussion of this topic was limited to the post-Communist countries as Pehe implies I have. I have said that many Western academics place an emphasis on "civil society" when discussing the post-Communist situation, and that "civil society" has become something of a mantra for many commentators in Central and Eastern Europe. Too often, such commentators do not clearly define what they mean when using this term, however, and too often they do not recognise elements of civil society growing right under their own noses. Just to be clear, I am referring here to many influential commentators and political actors in CEE not only Pehe.
I am glad to see that Pehe recognises the development of civil society in the last few years and recognises that it cannot be forced from above. From the original article in question, that was less than clear.
I think we will have greater disagreements over the issue of "provincialism". Contrary to what Pehe seems to think, I lived in Czechoslovakia and the Czech Republic long before I began to formally study Czech society as a post-graduate student in the UK. Having lived in a small Czech town for many years, I am well aware of what some intellectuals in Prague and others at Western universities label "Czech provincialism" and "sebezahlednost". From my personal experience, however, I simply do not think it is really as problematic and even as extant as these intellectuals think.
From my personal experience, the citizens of small towns and villages in the Czech Republic are much less "provincial" than people in small towns in the USA and the UK. Citizens of the Czech Republic seem to me to have a good understanding of world events, world trends and they are relatively savvy to politicians' games. They certainly know more about European geography and politics than small town folk in the UK, I can assure you.
Also from personal experience, I know that many people in the Czech Republic absolutely resent commentators calling them provincial and inward looking. When commentators make these arguments, people simply turn themselves off, because they feel they are just being insulted. That is no way for intellectuals to communicate successfully with the wider public.
Again, I know Pehe is not the only person who talks about Czech provincialism in this manner. I know Havel speaks like this as well, and I have criticised Havel for it in other articles (BL3.2.98, though there is a linguistic misunderstanding in one subargument there). Everyone, even Vaclav Havel, makes mistakes.
One of my mistakes was not knowing that Pehe once had a conflict with some publishers over their replacement of his written "Cesi" with "my". It is too bad Pehe did not stick to his guns on that point because it is an important one. The issue does not just concern semantics but actually concerns the deeply-rooted concept of identity which Pehe elsewhere recognises as a key obstacle to the blossoming of civil society. I have talked about this linguistic sebezahlednost on many occasions (see my MPhil thesis and BL 16.2.98).
I agree that the terms "my" and "nas" in the Czech linguistic context do not always refer to the Czech tribe, but unfortunately they do rather often, and more importantly, they did in the original article in question written by Pehe. I would ask the reader to see the extended quote I analyse in my article (BL 20.3.98). There I criticised this language as itself provincial, inward looking and not conducive to re-enforcing the principle of citizenship above national identity, and I stand by that argument. I'm glad to learn that Pehe once followed this line of reasoning, as well. Too bad he doesn't now.
I did not intend to portray Pehe as a provincial Czech nationalist, and I said nothing of the kind. I was merely pointing out the incoherence in Pehe's argument by asking the following question: How can someone claiming to be so dedicated to cosmopolitan thinking continue to use language that only serves to re-enforce the concept of a multi-tribal society over a society based on citizenship. I then suggested that Pehe ought to address his own inconsistency before criticising others.
The fact that a Roma periodical does not take issue with the terms "náš" and "my" does not mean anything. It is very possible that its editors are so used to this style of language, that they do not recognise it for what it is. It is also possible that the editors there see the world in tribal terms and accept Pehe's article as a comment from the other tribe.
Na závěr musím říci, že je mi velice líto, že mé polemiky nevyšly ve Slově. Pehe má v tom pravdu. Bylo by lépe, kdybych mu mohl odpovědět ve stejných novinách. Poslal jsem svou reakci do Slova, ale bohuzel ji neotiskli.
Hlava v písku
Date: Tue, 31 Mar 1998 14:09:02 -0800
Prave jsem se vratil z maticky Prahy. Nikdy pred tim jsem si nevsiml, ze domovem pstrosu je nejenom Australie, ale dnes i Ceska republika.
Zadost o rozhovor s "Velkym Moralistou" byla zamitnuta, protoze o lidska prava se opirame jenom, kdyz je potreba, a potom na svete jsou dulezitejsi veci, nez 30.000 Cechu zijicich v Americe a Kanade. Pochopil jsem, ze dohnat a predehnat ve sberu cestnych doktoratu soudruha Husaka je opravdu nad lidske sily.
Mezitim na Matricnim uradu hl. mesta Prahy pani Ivana Odarcenkova a jeji nadrizena Guluskinova na Sekci vseobecne spravy Ministerstva vnitra Ceske republiky (nikoliv Sovetskeho svazu) souhlasne potvrdily, ze Ustava Ceske republiky v otazce obcanstvi je podrizena komunistickym rozhodnutim z doby nedavne. Clanek 12, bod 2 se musi pry uklanet dohode z roku 1928. A proti jejich rozhodnuti "se nelze dale odvolat".
Rytiri bez hany a bazne, v dobe kdy se nas narod diky politikum opet rozdelil na MY a VY, uz neexistuji. Jeden z autoru pripravovaneho zakona o navraceni obcanstvi Cechum zijicim v zahranici, se proto se mnou bavil jenom pod podminkou, ze nezverejnim jeho jmeno:
Vypracoval jste spolu s dalsimi autory zakon o napraveni krivd na lidech, kteri utekli pred komunismem. Jak vypada jeho zneni?
To Vam nemuzu rict. Navic by Vam to stejne nepomohlo. Podali jsme pouze navrh zakona a ted cekame na pripominky, abychom je zpracovali.
Vubec nic z toho nemuzete prozradit?
Snad jenom to, ze se bude jednat o navraceni obcanstvi Ceske republiky vsem, kdo utekli z Ceskoslovenska do celeho sveta v obdobi mezi rokem 1948 az 1989.
Jak dlouho to podle Vas bude trvat?
Meli jsme pozadavek do konce letosniho kalendarniho roku. Potom by se o tom melo hlasovat v Senatu.
Muzete to garantovat?
Prosim Vas, co chcete garantovat. Vzdyt i soucasna vlada se k tomu nemusi vyjadrit a potom v cervnu budeme mit novou a te se to vubec nemusi libit a shodi to cele ze stolu.
Znamena to, ze Cesi v Americe se nemuseji dozit navraceni obcanstvi, ktere jim bylo protiustavne odebrano komunisty?
Ano!
Jake reseni tedy navrhujete?
Nevim, ale v kazdem pripade jste zavahal. Jeste donedavna, nez byla vypovezena ona smlouva z roku 1928 mezi CSR a USA, jsme obcanstvi vraceli.
Pockejte, to nemyslite vazne. Vzdyt, zadatele museli podepsat mistoprisezne, ze jine obcanstvi nemaji. Byl to tedy podvod?
Takto bych to snad nenazval.
Vzdyt jste vedeli, ze tito zadatele se nezrekli obcanstvi USA. Byla to tedy legalni klicka?
Bez komentare.
Cesti politici pri navsteve krajanu v Americe s oblibou prohlasuji, ze Ustava Ceske republiky nepovoluje dvoji obcanstvi, podobne jako je tomu na pr. v Nemecku. Kolika Cechum s americkym obcanstvim jste tedy od roku 1989 do vyprseni dohody z roku 1928, navratili obcanstvi?
Priblizne patnacti tisicum !!!
Jak to vidím já: trpký pohled na ČR z hlediska odmítnutého Čecha v Americe
Průzkum veřejného mínění
Fascinujici vysledky vyzkumu verejnosti uz nikoho v Ceske republice nevzrusuji. Jenom ja, cizinec na rodne hroude, jsem zarazene prohlizel v denicich grafy s krivkou popularity a propadlistem dejin politiku v zemi, kde dnes znamena opet vcera.
Predseda vlady bez mandatu zatajil verejnosti ctrnactilete clenstvi ve zlocinecke organizaci. Utajeno zustalo i soudruzstvi nynejsiho ministra zahranici, mezitim co rada jejich kolegu meni clenstvi ve stranach casteji. nez spodni pradlo a vrchol tomuhle predstaveni dodava podle listu MF Dnes, Urad prace na Decinsku, kde nezamestnanost dosahla skoro deseti procent a neustale se zvysuje. Tady navic nabizi uchazeckam i mista prostitutek. Jedinou podminkou k prijeti je vek mezi osmnacti az osmadvaceti a urednici pry oslovuji i stredoskolacky. A potom, ze v srdci Evropy neni demokracie!
Pouze ctvrtina obyvatel si pochvaluje soucasne pomery podle poslednich vysledku (brezen 1998) setreni IVVM. Nostalgie po minulem rezimu se nejcasteji poji s otazkami zivotni urovne, socialni politiky a celkove nejistoty.
V zemich, ktere dodrzuji zakladni lidska prava podle Helsinske dohody, takove starosti nemaji. Plati tady totiz takove zakladni ponauceni, ze kdyz ukradnes kolo, muzes na nem jezdit jenom tak dlouho, dokud te nechyti. Potom musi byt dopravni prostredek navracen svemu puvodnimu majiteli. S timhle pristupem vsak komunisti nikdy nesouhlasili. Jeste v roce 1991 ekonomove a nenahraditelni veleznalci jako Dlouhy, Dyba a Klaus tvrdili, ze pokud kola vratime pravoplatnym majitelum, Ceskoslovensko se ekonomicky zhrouti.
A tak jenom par slechticu dostalo zpet lesy a zamky, navic zadarmo i ucebnici ceskeho jazyka a domaci hospodarstvi se presto pomalu, ale jiste rozpadlo.
Podle me, tyhle tabulky nejruznejsich grafu zacinaji poukazovat na to, ze konecne nastava v Praze a jejim okoli cas na vyrovnani s minulosti bez sametoveho pohlazeni a k opravdovemu vstupu mezi demokraticke staty sveta.
Věcná připomínka k návrhu na volební reformu
Diskuse o volebnim systemu je bezucelna. At se zvoli jeden nebo druhy, nic se nezmeni. Ve vsech stranach se totiz vytvoril jakysi skraloup noveho establishmentu, ktery nepusti nahoru zadnou myslenku ci osobnost, ktera by jej ohrozovala. Je potreba hledat zpusob, jak ten skraloup prorazit.
Nedavno nekdo v tisku pripomnel, ze za prvni republiky, kdy neexistoval 5% limit byli v parlamentu na konec zastupci pouze osmi stran.
Cili jedna moznost je zrusit limit uplne.
Urcitym krokem vpred pri zachovani limitu by bezesporu bylo dat stranam, ktereho ho nesplnily, moznost rozhodnout o tom, komu pripadnou jejich hlasy. Slozeni snemovny by pak lepe odrazelo vuli volicu.
Mimo to by zcela jiste doslo pred volbami k vyjednavani mezi nad- a podlimitnimi stranami o podminkach teto podpory, pri cemz by si silnejsi strany musely zvyknout na mene autoritativni chovani.
Pro podlimitni strany by to byla podpora, protoze volic by pro ne spise hlasoval, kdyby vedel, ze jeho hlas nepripadne v zadnem pripade strane, ktera mu zcela nevyhovuje.
( Z dosavadnich hlasu napr. pro DEU tez i KSC a SPR!) a ze tedy svym hlasem neohrozuje svou zakladni politickou orientaci (levice, stred,pravice).
J.T.
