Jak vyplývá z níže uvedené citace, Rada ČT rozhodla, že Dušan Chmelíček naléháním na odvysílání jednostranné informace neporušil zákon, protože předchozí informace o této věci v MFD a v Lidových novinách byly také jednostranné, a to z opačného hlediska, takže se to všechno dohromady pěkně vyrovnalo. Zdá se, že Rada ČT analyzovala skutečnost a rozhodla, že to, jak byla záležitost interpretována v prohlášení managementu ČT, je jediná možná správná interpretace věci: "Pravda korigovala zaujatost, pocházející od vlivného média." Je tento nepluralitní postoj moudrý?
Dále se Rada zabývala stížností na generálního ředitele ČT ve stejné věci, která byla podána Tomášem Pecinou. Rada přijala následující stanovisko:
a) způsob mediální prezentace posledních událostí v redakci zpravodajství ČT, zvláště v denících Mladá fronta Dnes a Lidové noviny, byl jednostranný, neodpovídal skutečnému stavu věcí a silně poškozoval mediální obraz České televize. Po prošetření celé záležitosti Rada konstatovala, že odvolání Romana Proroka bylo ovlivněno profesními důvody a v žádném případě ne politickými důvody.
b) ve věci "Tiskové zprávy z 15. 6. 2000" vyjadřující stanovisko ČT Rada proto konstatuje, že v kontextu celé situace a mediálního zkreslování skutečného stavu věcí bylo zveřejnění této zprávy (anebo alespoň jejích podstatných částí) v souladu s § 2 Zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi, protože bylo vedeno snahou poskytnout veřejnosti objektivní informace v situaci, kdy jiné vlivné médium informovalo o případu jednostranně.
c) Rada konstatovala, že personální otázky, které se v souvislosti s danou věcí objevily a které vznikaly už v minulosti, jsou v kompetenci generálního ředitele ČT v rámci pracovně-právních vztahů.
d) Rada na základě výše uvedených skutečností rozhodla, že stížnost Tomáše Peciny je neodůvodněná.
Člen Rady M. Rejchrt na základě § 3 ost. 3 Jednacího řádu Rady ČT zahrnuje do zápisu odlišné stanovisko od konečného rozhodnutí Rady v bodu 4: Rada ČT měla vyslechnout signatáře stížnosti na ŘZ J. Hodače a pak teprve zaujmout stanovisko.
Nzbývá mi nic jiného než vyjádřit velké zklamání nad nedostatkem pluralitního myšlení Rady ČT při rozhodování o Pecinově stížnosti. Two wrongs do not make a right, zní anglické přísloví: Když se udělají dvě věci špatně, neznamená to přece, že výsledek je dobrý.
I pokud by bylo pravda, že způsob, jak o celé kontroverzi ohledně odvolání Romana Proroka psaly Mladá fronta Dnes a Lidové noviny, byl zkreslený a zaujatý, není moudré, že si Rada České televize myslí, že to dává vedení ČT právo porušit zákon (který požaduje, aby Česká televize vysílala vyvážené informace) a napravit neobjektivnost tisku jiným jediným (a tedy nutně neobjektivním - nemluvím ani o tom, že bylo špatně napsané) prohlášením managementu ČT.
Má-li vykonávat Rada České televize na ČT kultivující vliv, musí trvat na tom, aby Česká televize byla pluralitní a vysílala objektivní a mnohostranné informace za všech okolností a za všech okolností dodržovala zákon. Přijetím názoru, že vysvětlení managementu ČT bylo jediné správné a pluralitního pohledu nebylo třeba, se totiž Rada ČT v očích veřejnosti diskredituje. Proč? Protože to prohlášení managementu ČT bylo nepřesvědčivé.
Znamená nynější rozhodnutí Rady České televize, že kdykoliv někde nějaké české noviny otisknou článek zaujatý proti ČT, Dušan Chmelíček bude mít právo reagovat na to v Událostech zase prohlášením, monolitně vyjadřujícím názory vedení ČT? Nevznikne tak z Událostí něco trochu podobného pořadu Volejte řediteli?
Promítněme si to do britského kontextu. Představme si, že by například bulvární deník The Sun (který vlastní magnát Rupert Murdoch, pro jehož satelitní televizní impérium BskyB je BBC nepřííjemnou konkurencí) vedl proti BBC mediální kampaň (což se skutečně děje). Je zcela zjevné, že by BBC přišla o veškerou svou autoritu, kdyby této kampani čelila zařazováním prohlášení vlastního managementu do svých zpravodajských relací a nikoliv mnohostrannou analýzou daného problému, v níž je nutno slyšet všechny relevantní hlasy. Jiří Hodač tohle musí přece dobře vědět z Británie - jistě slyšel mnoho pořadů BBC, v nichž se analyzovaly interní problémy BBC ostrými rozhovory redaktorů BBC s příslušnými vysokými činiteli BBC. Reportéři přitom zaujímají v rozhovorech zcela nezávislé, kritické stanovisko vůči svým šéfům, a reportáž vždycky přinese i jiné názory k danému tématu. Jedině tak si může veřejnoprávní televize (každá televize) zachovat integritu a autoritu.
Totéž se přirozeně týká i Rady České televize. Tato Rada by si ve svém vlastním zájmu měla dávat pozor, aby se neuváženými či zbrklými rozhodnutími u veřejnosti nezdiskreditovala. Pokud chtěla reagovat smířlivě a dosáhnout kompromisu, nemusela snad Chmelíčka hned vyhodit, jak ve své stížnosti navrhoval Tomáš Pecina. Stačilo však, aby potvrdila autoritu zákona a platnost principu plurality ve zpravodajství České televize. Je absurdní, že Rada nyní snad vlastně povolila ČT, že může zákonné ustanovení o vyváženosti vysílání (prezentaci více názorů k jediné věcii) obcházet odvysíláním komuniké svého managementu, kdykoliv nějaké noviny zveřejní o ČT "nevyváženou" informaci.
Opakuji ještě jednou: dobrá veřejnoprávní televize nemůže jen reagovat jediným názorem na kritiku, ale musí přinést k dané problematice celé spektrum existujících pohledů, aby si divák mohl sám utvořit vlastní názor. Pokusí-li se televize odvysílat jen jediný, nijak nezpochybněný vlastní názor k věci, ohrozí tím svou důvěryhodnost, protože to bude působit jako vlastní reklama.
Klaus v Dobrém ránu
Vážený pane,
moc se omlouvám, ale ráno jsem už odcházel z domova, když se v televizi
objevil Václav Klaus, takže jsem Vám pak jen narychlo poslal e-mail z
mobilního telefonu. (Zveřejněný na titulní stránce BL včera, pozn. JČ)
Poněkud podrobněji: oba moderátoři (znám jen Patricii Strouhalovou) uvítali,
na rozdíl od jiných hostů, podle mne, poněkud zaraženě Václava Klause.
Pokládali mu nekontroverzní otázky typu: Jak to tedy bylo s tím pozváním do
pořadu V pravé poledne? Jak to bylo s tím telefonickým rozhovorem, proč jste
se neobrátil přímo na Radu?
Odpovědi byly stejně bezkonfliktní. Klaus v podstatě zopakoval Jaklovu
verzi, která vyšla v sobotních Lidových novinách: on, Klaus, byl na
zahraniční cestě, Roman Prorok na něj naléhal, v preview na pořad se
objevilo, že on, Klaus, pozvání přijal (ačkoliv to prý nebyla pravda), takže
Václav Klaus se nakonec rozhodl přece jen přijít.
Telefonát řediteli Chmelíčkovi necítil jako politický nátlak, to se mu prý
podsouvá chybně, šlo jen o vyjasnění právě tohoto problému.
Jak jsem už byl napsal, může to být jen můj dojem, ale oba moderátoři oproti
jiným vstupům doslova "zmrzli", chovali se nepřirozeně a koženě. Rozhovor
ukončili velmi rychle. Václav Klaus neměl oponenta, chyběl kdokoliv za
Českou televizi (včetně Romana Proroka), kdo by řekl, jak to cítí z pozice
ČT. Řeklo by se one man show. Klaus prostě řekl svoji verzi, bez jakéhokoliv
oponenta, a spokojeně odešel.
Jan Lipšanský
Romové ve zvláštních školách
Národ J.A.Komenského aneb kvalitní vzdělání pro všechny, nebo jen pro někoho ?
Ráda bych odpověděla na ohlasy, které jsem dostala po zveřejnění svého posledního příspěvku v Britských listech a které mě "napomínaly", abych se již laskavě přestala dohadovat s panem Pospíšilem a radši se věnovala skutečnému řešení "romské problematiky". Pro tyto občany, ať už s panem Pospíšilem sympatizující, či nikoli, mám dvě zprávy. Ta první, dobrá, říká : "Řešení existuje". Ta druhá, špatná,
dodává : "Řešení sice existuje, není však ani jednoduché, ani krátkodobé a ani levné".
Ráda bych se v tomto příspěvku zabývala problémem vzdělání a vzdělávání Romů. Jenom připomínám, že nelze celý problém zjednodušovat na problém vzdělanosti, či nevzdělanosti Romů, ale že existuje celá řada jiných aspektů tohoto problému, které je třeba řešit současně s problémem vzdělanosti. O nich si však můžeme popovídat někdy jindy. Podívejme se tedy na tento problém trochu blíže.
Zářným příkladem, jak hodná česká společnost pomohla Romům ke vzdělání, jsou zvláštní školy, které existují v systému českých škol více než 100 let. Jestliže prvotní smysl zvláštních škol byl v tom, aby se pomohlo dětem s vážnými mentálními poruchami, dnes už to dávno neplatí. Jen pro ilustraci : průměrné IQ žáků pražských zvláštních škol před 30 lety se pohybovalo mezi 70 - 79, před 20 lety to již bylo 80 - 89 a koncem 80 let již bylo 90. O vážné mentální poruše se už dávno nedá mluvit (ba naopak, tyto děti jsou většinou naprosto normální) a proto se začalo používat jiných kritérií k zařazování do zvláštních škol, jako jsou lehčí mozkové poruchy (dyslexie, dysgrafie),výchovné problémy, poruchy v chování a hlavně nedostatečná znalost českého jazyka.
Na tento systém nejvíce doplatili Romové a rodiny z nižších sociálních vrstev. Byl například popsán případ romského chlapce, který byl zařazen do zvláštní školy pouze pro to, že nevěděl, co znamená slovo příbor, protože jeho rodiče mluvili doma převážně romsky. Případ jiného chlapce, uprchlíka ze Srí Lanky, je obdobný. Proto, že neuměl česky, musel do zvláštní, přestože všichni jeho učitelé svorně tvrdili, že je chlapec velmi inteligentní. Velmi dobře věc popsal jeden čtenář, který byl tak laskav a zaslal mi E mail. Cituji : "Já jsem jednoho cikánka měl ve třídě a ten neuměl ani mluvit česky a psát nebo číst, haha. A tak šel do zvláštní."
Když se podíváme na procentuální zastoupení, tak romské děti tvoří plných 50 procent dětí na zvláštních školách. Druhou polovinu tvoří děti českých rodičů převážně, ale ne vždy, z nižších sociálních vrstev. A když to rozvedeme ještě dále, zjistíme, že jestliže oněch 50 procent dětí na zvláštních školách představuje pouze malé procento z celkového počtu všech školou povinných dětí v české, majoritní společnosti, u Romů těchto 50 procent na zvláštních školách představuje neuvěřitelných 75 procent z celkového počtu školou povinných romských dětí. Dodávám, že přestože tato čísla nemusí být úplně přesná (například protože nikdo přesně neví, kolik Romů je na území České republiky), přesto si určitě dobře dokážete představit, jaký ohromný dopad to má na celou romskou komunitu.
K dovršení všeho zlého dodám, že až do poloviny minulého roku neměli ti žáci, kteří dokončili zvláštní školu s dobrými výsledky, dovoleno zákonem č.29/1984 Sb.přihlásit se k dalšímu studiu na střední škole.§ 19 odst.1 tohoto zákona totiž až do října 1999 říkal: Ke studiu na středních školách, kromě škol uvedených v odst. 2, se přijímají žáci a další uchazeči, kteří úspěšně ukončili základní školu.
Toto znění v podstatě vypovídá o téměř nulové propustnosti školského systému, který na základě legislativy dělí žáky na dvě skupiny, tj. na žáky se základním vzděláním, kteří si mohou podat přihlášku na střední školu, a na žáky bez základního vzdělání, absolventy speciálních a zvláštních škol, kteří se ze zákona nemohou hlásit na střední školu.Absolventi základních škol tak mohli získat pouze nižší základní vzdělání, umožňující nastoupit pouze do odborného učiliště, nebo praktické školy v rámci přípravy na povolání.
Toto všechno připomíná spíše vzdělanostní genocidu Romů než systém školství hodný civilizovaného státu. Výhledy absolventů zvláštních škol do budoucna jsou opravdu neradostné.
Takové děti jsou přímo předurčeny k tomu, aby z nich byli manuelní nádeníci, kopáči, nebo ještě hůře, nezaměstnaní na sociálních dávkách. Je všeobecně známo, že lidé bez vzdělání se dostávají do nižších sociálních vrstev a mají mnohem větší tendence k pouliční kriminalitě, k asociálnímu chování a k jiným negativním projevům (i když se můžeme dohadovat o tom, co je a co není asociální, např. některá slova pánů Pospíšilů mi připadají mnohem více asociální než chování některých Romů ). Je pouze škoda, že si české školství vychovává takové lidi samo tím, že neumožní určité skupině dětí rovnocenný přístup ke vzdělání, nutí tyto děti, aby se přizpůsobily školním osnovám, když jsou to právě tyto osnovy, které mají být přizpůsobeny potřebám dětí.
Tvrdím tedy, že české školství je silně segregační a neumožňuje rovnocenný přístup ke vzdělání všem dětem. Přímým důsledkem toho jsou následné problémy s nezaměstnaností, kriminalitou atd.. Tvrdím, že pokud se podaří přiblížit úroveň vzdělání Romů úrovni vzdělání Neromů, máme po romském problému, který by se správněji měl nazývat romsko-českým problémem, protože jde o problém v soužití dvou národů, Romů a Čechů. Pokud tedy někdy v budoucnu, a já to vidím v horizontu 20-40 let, ten "romský" problém zmizí, stále bude nutné vyřešit ten problém "český". Stručný návrh na jeho řešení by zase pro změnu mohl osvětlit některý z českých čtenářů Britských listů.( Ještě než jsem dopsala tento článek, tak se v Britských listech objevil vynikající článek pana Jana Martinka.To je přesně ten český problém, o kterém tady mluvím.)
Jen pro zajímavost bych ráda uvedla slova JUDr. Ščuky : Něco podobného (jako české zvláštní školy) měli také Kanaďané. Před 30 lety zřídili pro tamní Indiány v rezervacích zvláštní internátní školy a mysleli si, že to je správné. Indiáni se nedali, v 80 letech vyvinuli obrovský tlak - a školy byly zrušeny. Dnes studuje na kanadských univerzitách dvacet tisíc Indiánů, a to bez nějaké afirmativní akce a jejich kvót. Já dodávám, že od té doby se Kanaďané mnoho zlepšili.
Když v roce 1997 přiletěla do Kanady velká vlna romských uprchlíků z Čech, pracovnice kanadského ministerstva školství (mimochodem slovenského původu) provedla se skupinou 50 romských dětí test, který měl ukázat, na jakém stupni je mentální stav těchto dětí. Většina těchto dětí navštěvovala v České republice zvláštní školu. Výsledek testu byl velice zajímavý. Ukázalo se, že až na jedno dítě, opravdu mentálně zaostalé, jsou ostatní děti zcela normální a mohou bez problémů nastoupit do normální školy, přestože neměly ani potuchy o tom, co je to angličtina. Byl to systém výuky, který jim pomohl překlenout nedostatky v jazyku, a dnes, o tři roky později, můžeme říci, že výsledky romských dětí ( zejména těch mladších ) jsou naprosto srovnatelné s výsledky jiných emigrantů a snad jen o málo horší než u jejich kanadských soukmenovců. A dokonce existují romské děti, které patří k nejlepším žákům ve své třídě.Věřím, že ty malé rozdíly, které ještě mezi romskými a kanadskými dětmi existují, úplně do 2 let zmizí.
Nyní bych se ráda vyjádřila k některým reakcím na můj poslední článek.Například pan Olša napsal, že v článcích pana Pospíšila nachází jedno - pojmenování existujících problematických jevů v chování jednoho etnika. Říkáte, pane Olša, že bez pojmenování těchto věcí se v řešení etnického problému opravdu nedá nikam dostat. Zcela s Vámi souhlasím. Problém je v tom, že pan Pospíšil vidí problémy pouze na jedné straně, a to na straně Romů. Jenže k tomu, aby někde nějaký problém vznikl je zapotřebí vždy dvou.To, co píše pan Pospíšil, je rasismus.Možná, že jste si přečetl jeho poslední článek, který vyšel v pátek. Zajímalo by mě, zda v něm také vidíte popisování romského problému. Já opravdu ne, jediné co tam nacházím, je ironie.V těchto věcech je pan Pospíšil opravdu schopný.
Pan Izák mi ve svém článku přisuzuje opravdu magické schopnosti. Pane Izáku, my Romové sice umíme čarovat :-), ale takové schopnosti ,jako zmást celý US kongres, to opravdu nemáme.Oni lidé, kteří tam sedí, zase nejsou tak hloupí, aby rady od nějaké Bánomové vůbec potřebovali. A už vůbec se nebojte, že bych Vás chtěla obvinit z nějaké rasové nesnášenlivosti vůči Indiánům, jenom bych Vám poradila, abyste vzal ty ozdoby, které si u nich Vaše žena zakoupila, a rovnou je vyhodil.
Naštěstí existují i v české společnosti lidé, kteří mají upřímný zájem na řešení romsko-českého problému. Důkazem jsou i příspěvky v Britských listech.Články, které napsali Tomáš Zukal, Václav Pinkava, paní Alena, Jan Martinek, ale i další jsou důkazem, že opravdu nelze přisuzovat chování určitých jedinců celé společnosti. Pouze bych si přála, aby takových jedinců bylo v české společnosti více.To bychom pak nemuseli emigrovat.
PS : Ráda bych využila příležitosti a ještě jednou se omluvila panu Pinkavovi za nechtěné převzetí jeho slov. Jen mezi námi, pane Pinkavo, oni ti Romové jsou opravdu hrozní. Doposud kradli jen peněženky pánům Pospíšilům, teď se už dali i na cizí myšlenky :-).
Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo 