pátek 22. prosince

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Informace z parlamentních kuloárů:
  • Klaus dal vládě mandát k silovému řešení situace v ČT - a další reakce poslanců (Štěpán Kotrba - AKTUALIZACE, PONDĚLÍ 25.12. 20 hodin) Aktualizace, pondělí 25. 12 ve 21.00:
  • Hurá! Konečně máme správnou východoevropskou televizi! (Luděk Staněk)Aktualizace, neděle 24.12. ve 23.30:
  • Stížnost na Janu Bobošíkovou: "porušila principy novinářské nestrannosti" (Jan Potůček, Svět namodro)Aktualizace, sobota 23. 12. v 18 hodin:
  • Česká televize: hasební plán aneb Rado neodstupuj - ještě ne! (Nikolaj Savický, ČT) Krize v České televizi:
  • Česká televize: demokratický proces versus bolševická akce (Jaroslav Plesl)
  • Hádka o ČT: Kdo má pravdu? Nikdo! (Tomáš Pecina)
  • Děkujeme odejděte po kolikáté? aneb Česká televize na Václaváku (Štěpán Kotrba)
  • Klaus a veřejnoprávní ČT (Milan Šmíd)
  • Poslanci dávají přednost právnímu řešení (Štěpán Kotrba)
  • Boj za svobodu nelze hasit, je potřeba vyhrát (Petr Jánský, AKTUALIZACE Z 24.12.)
  • Jde o nezávislost ČT nebo o její peníze? Rada České televize se rozhodla zavřít kohoutky penězovodu (Čestmír Jagoš)
  • Televize v mlhách: agitka neměla hlavu ani patu (Luděk Staněk)
  • Česká televize: všechna moc sovětům pracujících! (Martin Stín)
  • Interní analýza z České televize: Kartágo je zničeno, ale co dál? (pracovník ČT)
  • Děje se to všechno proto, aby Klaus mohl ČT zprivatizovat? (pracovnice ČT)
  • ODS se rozhodla likvidovat ČT (Petr Jánský)
  • Oznámení: Zaměstnanci ČT Brno jednoznačně podporují zvolení Jiřího Hodače
  • Jane Čulíku, neodpověděl jste na otázky pana Javorského (Dušan Stuchlík) Diskuse:
  • ČR: hrozba ekonomického anšlusu od Německa je reálná (Jindřich Pařík)
  • Vliv EU může ČR jedině prospět (Vladimír Rott) ČR, společnost a svět:
  • Informační revoluce: výzva, realita i vize (Štěpán Kotrba)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • (Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Britské listy is published in Prague in the Czech Republic.) ISSN 1213-1792

  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Redakce Britských listů přeje čtenářům šťastné a veselé Vánoce. Příští číslo BL vychází ve středu 27. prosince.

    Aktualizace, úterý 19.00:

  • Exkluzivní vyjádření poskytl Britským listům předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Martin Muchka. Popřel v něm dohady, že by bylo setkání RRTV pouze neoficiální pracovní poradou: "Jedná se o mimořádné zasedání - zcela v souladu s jednacím řádem Rady, svolané kvůli rozboru situace v ČT," řekl Muchka a dodal: "Povězte mi prosím, kde jste četl můj výrok o ´pirátském´ vysílání. To je dezinformace, stejně jako mnoho jiných výroků, které v poslední době padají... Na otázku, položenou mi v rozhovoru s Radiožurnálem a ČTK jsem konstatoval fakt, že Události 24.12., vysílané vedením ČT nebylo opatřeno logem ČT. Pokud nebylo vysílání označeno logem, je to vysílání, které nebylo plně v souladu se zákonem. Na této formulaci trvám. Naprosto jsem nepoužil výraz pirátské a tento výrok NEBYL (v jakémkoli směru) hodnocením legitimity postupu nového vedení ČT. Vše bude zdokumentováno a konečné vyjádření Rady bude řečeno na mimořádném zasedání." Martin Muchka je realista - očekává, že situace v ČT ještě nedospěla ke svému vyvrcholení a další bouřlivý vývoj bude ještě několik dní následovat. (šok)

    Aktualizace, úterý 15.00:

  • Ministr kultury vyzval Hodače k rezignaci. "Současná situace v ČT už není zdaleka pouhou pracovně-právní záležitostí a jakékoliv násilné řešení této situace, ke kterému začíná docházet, by mohlo přispět k celospolečenské politické krizi," řekl ministr kultury Pavel Dostál a vyzval ředitele České televize Jiřího Hodače k rezignaci. - Dělá přesně totéž, jako před dvěma a půl lety, kdy přispěl k rezignaci Ivana Kytky, který se tehdy pokusil zvládnout zakonzervovanou redakci zpravodajství. Zda je však Kytka a Hodač totéž, to je otázka...

    Aktualizace, úterý 13.30:

  • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se kvůli situaci v České televizi (ČT) mimořádně sejde ve čtvrtek. Podle místopředsedy Petra Štěpánka bude RRTV rozhodovat, které vysílání veřejnoprávní televize považují za  neoprávněné. Štěpánek zastává názor, že pirátsky vysílají zaměstnanci redakce zpravodajství, kteří neuznávají nové vedení. Šéf vysílací rady Martin Muchka naopak v pondělí označil za nezákonné vysílání štědrovečerních Událostí, které z Barrandova připravil tým nového ředitele Jiřího Hodače, protože "nebylo opatřeno logem ČT". Štěpánek poznamenal, že Muchka tento názor s nikým z rady nekonzultoval. "Pokud jsem já s dalšími členy (rady) hovořil, tak krátká absence loga rozhodně nezakládá žádný důvod k úvahám o tom, že by to bylo cosi protiprávního."

  • Ředitelka zpravodajství České televize Jana Bobošíková přišla ve 12:30 předat okamžité výpovědi z pracovního poměru 20 zaměstnancům redakce, těm, kteří v pondělí 25. prosince odmítli převzít její příkaz, kterým je převedla na jinou práci, a neuposlechli jejího příkazu, aby opustili redakci. Vzbouřenci výpovědi převzít odmítli a odpovídali ji voláním "Svobodu" a zpěvem.

  • "Jiří Hodač by měl odstoupit, pokud to s ČT myslí dobře," míní šéf KDU-ČSL Jan Kasal. Uvedl, že jeho stanovisko k situace v ČT lze považovat za názor KDU-ČSL. Kasal si nemyslí, že je možné zpochybňovat legitimitu rozhodnutí Rady ČT, "byť to bylo překotné a byť s výsledkem, zdá se, většina lidí není vůbec spokojena". Podle něj nelze zpochybňovat ani legitimitu Hodačova rozhodnutí. Kdyby ale měl Kasal na jednu "misku vah" položit ČT jako veřejnoprávní instituci a na druhou Hodače, "jednoznačně" by se rozhodl ve prospěch ČT. Kasal rovněž zdůraznil, že současný šéf sněmovní komise pro sdělovací prostředky Ivan Langer (ODS) měl "už dávno" svolat její zasedání k situaci v ČT, hned ve středu 27. prosince a vyslechnout všechny strany. Řádné zasedání komise má být 12. ledna.

  • Většina diváků opět neviděla polední zprávy ČT. Vzbouřenci připravili zprávy, které nemohli sledovat diváci, přijímající signál ČT z pozemních vysílačů Českých radiokomunikací. Ti viděli na obrazovkách opět nápis, že signál do distribuční sítě dodaly neoprávněné osoby. Zprávy mohli shlédnout pouze diváci sledující televizi prostřednictvím satelitů a kabelu. Ředitelka zpravodajství Jana Bobošíková v době vysílání zpráv přišla do zpravodajského sálu společně se svým kameramanem a zvukařem a požádala, aby jim redaktoři umožnili ve zpravodajském sále pracovat. Editor jim řekl, aby tyto prostory opustili. František Vrána z centrálního dispečinku Českých radiokomunikací znovu potvrdil, že se radiokomunikace se řídí pokyny ředitele Hodače, který je pro ně "jediným zákazníkem" za ČT.

    Aktualizace, úterý 13.00:

  • Brněnská redakce zpravodajství ČT protestuje proti tomu, že legální vedení ČT (Hodač-Bobošíková) použilo její reportáže bez předchozí dohody s Brnem:

    Prohlášení některých zaměstnanců redakce zpravodajství ČT Brno k současné situaci při vysílání Událostí

    My níže uvedení pracovníci, redaktoři a editoři redakce zpravodajství ČT Brno se chceme tímto prohlášením distancovat od vysílání námi natočených zpravodajských reportáží v pořadu Události, připravované týmem Jiří Hodač - Jana Bobošíková. Tyto reportáže byly natočeny na základě standardních dohod s šéfem krajských redakcí Adamem Komersem a z naší redakce jsou posílány po objednaných linkách na pracoviště na Kavčích Horách. Nikdo jiný, z nového vedení, nás jako editory neoslovil s žádostí o natáčení žádných jiných reportáží.

    Podle našich informací dodává materiály pro vysílání Událostí připravovaných novou ředitelkou zpravodajství Janou Bobošíkovou vedoucí redakce zpravodajství ČT Brno na příkaz svého nadřízeného - ředitele studia Zdeňka Drahoše.

    Roman Ondrůj - editor redakce zpravodajství ČT Brno
    Radek Fendrych - editor redakce zpravodajství ČT Brno
    David Ziegelbauer - editor redakce zpravodajství ČT Brno
    Jaromír Šallé - redaktor redakce zpravodajství ČT Brno
    Karel Krška - zástupce vedoucího produkce redakce zpravodajství ČT Brno
    Václav Friedmann - redaktor redakce zpravodajství ČT Brno
    Nora Janečková - redaktorka redakce zpravodajství ČT Brno

  • Reakce na blábol: Opravdu celá brněnská redakce? Poznamenává Štěpán Kotrba:

    Nikoliv, jen jedna - minoritní část, která se nedávno vzbouřila proti řediteli Drahošovi a rozesílala po médiích svá udání. Brněnská redakce ČT je poněkud masivnější útvar, než jak je prezentována na "podpisové listině". Těchto několik redaktorů vyjadřuje již delší dobu emocemi podbarvená stanoviska, zpochybňující svého šéfa. Copak zpravodajský pořad vytvořený ve mzdě pro zaměstnavatele je autorským dílem, který by vyžadoval svolení autorů? O ekonomických či profesních prohřešcích vedení brněnské redakce rozhodne po uklidnění situace v ČT na ČT NEZÁVISLÝ audit (s největší pravděpodobností přikázaný Radou), do té doby i pro brněnské redaktory platí zákoník práce a jsou POVINNI respektovat své nadřízené a plnit ty úkoly, které jim jejich nadřízený na základě pracovní smlouvy přikáže. Mohou ale kdykoliv podat výpověď (s řádnou výpovědní dobou) či rozvázat pracovní poměr dohodou (třeba ihned, shodnou li se na tom se zaměstnavatelem). Nemohou ale rozhodovat, jakým způsobem jejich zaměstnavatel použije výsledek jejich práce - tzn. zda jej odvysílá a kde. To je, jako kdyby dělník ve Škodovce rozhodoval, komu a za kolik Škoda prodá jím smontované auto. Lidi, vzpamatujte se, neboť bolševismus se vrací - ale ve své "mediální" karikatuře !! Silně mi to připomíná památnou scénu :))) (šok)

    Aktualizace, úterý 1.30:

  • Co dál - pokus o stručné shrnutí. Zdá se, že v pondělí utrpěl Hodačův tým několik citelných porážek: stále neovládá budovu zpravodajství, už třetí den nemá kontrolu nad signálem dodávaným části distribuční sítě, zpravodajsky vyplnil jen menší část plánovaného času (a jediný pořad, který odvysílal, byl víc součástí "info war" než vyváženého zpravodajství), ochranka odmítla plnit jeho příkazy a distancovalo se od něj jak ostravské studio, tak devět ze třinácti členů kolegia generálního ředitele, tj. vrcholového managementu televize. Úkol, který před Hodačem a Bobošíkovou stojí, se zdá prakticky nemožný, a to druhá strana ještě nezahrála nejsilnější, presidentskou kartou. Čas přitom jasně hraje pro vzbouřence, neboť sil ubývá, spojenci nepřicházejí a úkolů, které by mělo vedení televize zajistit, bude stále víc (už ve středu by mělo dodat čtyři a půl hodiny živého zpravodajského vysílání).

    I když ředitelka zpravodajství objedná jinou bezpečnostní službu a nechá vzbouřené redaktory z budovy vyvést násilím, nemá, kým by je nahradila. Musí proto za každou cenu vyjednávat, a její protivníci to dobře vědí, což jim dává pro jednání podstatnou výhodu.

    Výhodou nového vedení je, že za ním zatím stoprocentně stojí Rada ČT, a její odvolání je technicky možné nejdřív v polovině ledna. Situace je ale tak jako tak patová: televize je velmi složitá struktura, a jak snadno lze její fungování narušit necitlivým zásahem, ukázala éra ředitele Puchalského - což byly kosmetické detaily v porovnání s tím, co by znamenala nevůle ke spolupráci ze strany provozních útvarů a nezávislých produkčních skupin. Buď tedy Hodač televizi ke spolupráci přesvědčí, nebo padne v důsledku prosté dysfunkce mechanismu, který neumí ovládat.

    Redaktoři zpravodajství, kteří nyní okupují newsroom, si stojí na vítězství, ale přitom nejsou žádnými hrdiny svobody slova: těžko najít za jejich jednáním jiný étos než udržení vlastního postavení; prostředky, k nimž se uchýlili, je u soudných diváků vážně a dlouhodobě diskreditují.

    Televize jako celek v každém případě utrpí: obávám se, že termín "slovakizace", jejž jsme v Britských listech často v pejorativním smyslu užívali, ztratil současným vývojem opodstatnění; ať spor skončí jakkoli, je dost pravděpodobné, že na Slovensku zakrátko začnou strašit rizikem "bohemizace" Slovenské televize. (TP)

    Aktualizace, pondělí 20.15:

  • Bylo zpravodajství Jany Bobošíkové v pondělí v 19.15 vyvážené? Britské listy dostávají dopisy čtenářů, podle nichž bylo dnešní zpravodajství Jany Bobošíkové značně obsahově nedokonalé - což by se dalo vzhledem ke krizové situaci tolerovat - avšak, horší je, že prý neposkytlo prostor i vzbouřenecké straně. Nahrávku zatím nemáme k dispozici, avšak pokud je to pravda, je to vážná chyba. I kdyby bývali Janě Bobošíkové vzbouřenci odmítli poskytnout rozhovor, měla se tato informace objevit v její zpravodajské relaci: "Požádali jsme vzbouřence o rozhovor, ale ti nám ho odmítli." Veřejnoprávní televize musí prezentovat za všech okolností s kritickým odstupem názory všech svářejících se stran.

    To je princip, který, jak se zdá nyní nerespektuje žádná z obou stran. Vznikla mediální válka, a obětí je pravda. Dosavadní redakce zpravodajství ČT ovšem princip objektivity a kritické nestrannosti nerespektovala dosud skoro nikdy: členové redakce tomuto principu ve velké většině nerozumějí: proto není asi divu, že začala redakce po jmenování Jiřího Hodače vysílat hrubě propagandistické "zpravodajství" ve vlastní věci.

    Potíž je, že tím jsou vzbouřenci natolik zdiskreditováni, že už nemohou v žádné seriózní, důvěryhodné televizní stanici pracovat. Důvěřovali byste v budoucnu některému ze vzbouřeneckých reportérů či hlasatelů, po tom,co nyní předvedli, že vás informují nestranně a s osobní integritou?

    Stejným způsobem se hrubě zdiskreditovali "intelektuálové", kulturní pracovníci a politikové (Jiří Dienstbier, Ludvík Vaculík, Zdeněk Svěrák, Jaroslav Hutka a další), kteří se bez podrobnější znalosti věci a bez porozumění tomu, co je nestranná a kriticky analytická žurnalistika, propůjčili vzbouřenecké propagandě. Jsou historické situace, v nichž takováto emocionální propagandistická manipulace bez objektivního, kritického odstupu vede ke krveprolévání, a taková situace může ve středoevropském prostoru nastat, než se nadějeme - intelektuálové a baviči, kteří nyní selhali, si s ní zřejmě neporadí a nelze na ně spoléhat jako na uvážlivý mozek společnosti.

    Tatáž diskreditace, jakou byli postiženi vzbouřenci, hrozí Janě Bobošíkové, pokud nezačne ve svých relacích poskytovat prostor i vzbouřencům. - A nebo jsou lidé v ČR natolik nepřemýšliví, že jim propagandistická televize, ignorující zásady kritické nestrannosti, nevadí, a tuto "naši televizi" chtějí? Pak je to Balkán - a zejména od českých "intelektuálů" je to tragické selhání. Doufejme, že tomu tak není a že se v české společnosti najde alespoň několik jedinců, kteří se dokáží rozumně postavit tomuto neinformovanému, emocionálnímu šílenství. (JČ)

  • Vladimír Mlynář se snaží z krize v televizi dělat kapitál pro Unii svobody. Petr Rejchrt konstatoval včera na Neviditelném psu, že obdržel mail od poslance Mlynáře z Unie svobody, který vyzýval členskou základnu US k účasti na štědrovečerním shromážděním před budovou redakce zpravodajství. Předpověď Tomáše Peciny se začíná naplňovat. V tom horším. Koala se zřejmě pokusí využít destabilizace situace v ČT ke svým politickým cílům. Jak by také ne. Bez České televize v jejím předkrizovém obsazení jsou její vyhlídky na vítězství ve volbách dosti mizivé... Napadá mě v té souvislosti: to má Unie svobody jen 400 členů a příznivců ? :))) (šok)

  • Informacemi z parlamentních kuloárů k ke krizi ČT od Štěpána Kotrby aktualizujeme toto vydání novým prvním textem tohoto čísla.

    Aktualizace, pondělí 19.15:

  • Vzbouřenci vynechali ze svých zpráv všechny informace jim nepříznivé. Další hrubě manipulativní a propagandistické zprávy vzbouřenců se vysílaly na kabelové televizi v 19.15. Je s podivem, že se řediteli ČT Jiřímu Hodačovi nepodařilo toto pirátské vysílání zastavit. Vzbouřenecké zprávy vynechaly veškeré informace, které by mohly vyvolat dojem, že je nepodporuje "celý národ". Je zjevné, že vzbouřenci zápasí o přežití a svým manipulativním zpravodajstvím se snaží ve veřejnosti vyvolat podporu zástupnými argumenty pro svůj nepolitický, pracovněprávní spor. Zprávy neobsahovaly jedinou racionální informaci. Hrubě manipulativní propagandou se navždy zdiskreditovaly známé reportérské tváře ČT a není možno očekávat, že je bude možno někdy v budoucnu považovat za nestranné novináře. Vzbouřenecké zpravodajství České televizi nadále manipulativně prezentuje krizi jako "boj o svobodu", přičemž opakované e-maily zevnitř z České televize nás ujišťují, že jde o pracovně-právní spor. Tento dopis nám poslal jeden čelný český intelektuál:

    Vazeny pane Culiku, diskusi kolem CT sleduji docela zdesene. A az do dnesniho dne i mlcky. Neda mi vsak neposlat, alespon Vam, kratkou noticku - ne proto, abych rekl neco noveho, ale proto abych si ulevil. Zakony jsou hradby, ktere kolem sebe stavi svobodna spolecnost. Jsou li spatne, nutno je zmenit a ne porusovat. Lide z CT je porusuji uz nekolik dnu. A navic si z verejne-pravni televize spravili privatni tribunu. Je to smutne i nebezpecne soucasne.

    Tomáš Pecina namítá, že Jana Bobošíková neměla být jmenována ředitelkou zpravodajství, protože její vazby na ODS byly v minulosti příliš těsné. Přikláním se k argumentu Andrewa Stroehleina, že je Bobošíková profesionálka, takže nebude ve vysílání projevovat své případné politické preference. V každém případě budeme zpravodajství pod jejím vedením sledovat pro případnou politickou zaujatost jako ostříži. V této chvíli je však nezbytně nutné, aby legální vedení České televize zabránilo vzbouřencům, aby si z  televizního zpravodajství dělali vlastní propagandistickou stanici. Je to nehoráznost, která ČT hrubě diskredituje. Sledovat informačně hrubě zkreslené zpravodajské relace vzbouřenců je šokujicí. (JČ)

  • Tomáš Pecina s tímto názorem nesouhlasí:

    Považuji za nepřijatelné, že zaměstnanci televize využili pro demonstraci svého postoje technických prostředků svého zaměstnavatele, místo aby sáhli k legitimní formě stávky. Je to podobné, jako kdyby popeláři, místo aby ve stávce přestali vyvážet odpad, vzali své vozy a s jejich pomocí posypávali ulice odpadky.

    Je jen slabostí vedení televize, že zpravodajské schizma pokračuje už třetí den. Kdybych byl na Hodačově místě, dávno bych vysílání, nad nímž nemám kontrolu, technickými prostředky znemožnil.

    Myslím si, že jmenování Jiřího Hodače, který už jednou v manažerské pozici neuspěl, nebylo správné, a velké výhrady mám i ke jmenování Jany Bobošíkové. Kdybych byl v tu chvíli zaměstnancem televize, asi bych svůj protest vyjádřil výpovědí.

    Jan Čulík škodí své pověsti, když dává Bobošíkové nezasloužený kredit nestrannosti. Možná se ale mýlím: pokud Jan Čulík najde jediného kandidáta do mediálních orgánů, kterého navrhla Občanská demokratická strana a který je přitom neutrálním, politicky nezávislým odborníkem, který nebude každý svůj krok konzultovat s politickými špičkami strany, přiznám svůj omyl. Byl to Štěpánek? Žantovský? Dědečková? Mareš? Herold?

    U pana Stroehleina, jehož názorů si zpravidla vážím, si nejsem jist, jestli píše analýzu nebo žádost o zaměstnání u České televize. Snad mi promine upřímnost.

    Poznámka JČ: Nezpochybňuji určité vazby Jany Bobošíkové na ODS, jsem ale přesvědčen (tj. doufám, na základě její předchozí novinářské praxe), že je to profesionální novinářka, která dokáže vystupovat nestranně, a to daleko objektivněji než kdokoliv v dosavadním vedení zpravodajství ČT. Přesto však budeme velmi bedlivě sledovat a ostře křitizovat jakékoliv její případné prohřešky proti nestrannosti i chyby zpravodajství pod jejím vedením tak, jak jsme hodnotili zpravodajství ČT pod každým svým šéfem za poslední tři roky.

    Aktualizace, pondělí 19.00:

  • Zprávy České televize v 18.00 vysílali opět pouze vzbouřenci, avšak pouze pro příjemce kabelové televize. Diváci přijímající signál radiotelekomunikací viděli na obrazovkách pouze text oznamující, že do distribuční sítě "byl dodán program, který byl vyroben neoprávněnými osobami". Česká televize se v něm divákům omluvila za přerušení vysílání. Poté, co redaktoři nereagovali na Bobošíkové výzvu k zahájení spolupráce, rozdala jim ředitelka dokument oznamující, že je převádí na jinou práci. Píše v něm, že redaktoři mají přerušit práci a pracovat doma. Zaměstnanci tyto "výpovědi" nepřevzali a pokračovali v přípravě své verze večerní hlavní zpravodajské relace Události. Bobošíková novinářům potvrdila, že Události chystá i vedení s "využitím výrobních kapacit televize Prima". Proti tomu protestovali pracovníci zpravodajství této soukromé televize. Ředitel Primy protesty svých zaměstnanců odmítl.

    Veřejné slyšení, na němž by dostaly prostor obě skupiny zaměstnanců České televize, je připraven co nejdříve uspořádat v Senátu předseda horní komory Petr Pithart. "Události v ČT ukazují, že literu zákona o televizním vysílání lze dodržet, a přitom je možné porušovat jeho ducha, to znamená, že zákon není dobrý," řekl dnes Pithart ČTK. Ani eventuální nový zákon nemůže však podle něj nic změnit na personálních změnách v ČT.

    Václav Klaus vyzval vládu, aby zamezila porušování zákona v ČT. Vládní mluvčí Libor Rouček řekl, že premiér Miloš Zeman se k situaci v České televizi nevyjádří, neboť nejde o televizi vládní, ale veřejnoprávní. Šéf parlamentní komise pro sdělovací prostředky a místopředseda ODS Ivan Langer podporuje Hodače a vzbouření zaměstnanci podle něho vysílali neoprávněně. Místopředseda Unie svobody Vladimír Mlynář se postavil za redakci zpravodajství a z porušení zákona podezřívá Hodačovo vedení.

    Místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek dnes varoval kabelové televize před šířením "neautorizovaného vysílání České televize". Štěpánek řekl, že se tak vystavují nebezpečí správního řízení kvůli tomu, že umožňují pirátské vysílání. Za nezákonné označil vysílání štědrovečerních Událostí z Barrandova předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Martin Muchka. K propagandistickému vysílání vzbouřenců se dosud nevyjádřil.

    Aktualizace, pondělí 17.45:

  • Někteří pracovníci zpravodajství v TS Brno také rebelují proti Hodačovi. Dostali jsme toto prohlášení od Romana Ondrůje:

    Několik zaměstnanců brněnského studia České Televize dnes založilo krizový výbor, jehož posláním bude šířit mezi zaměstnanci studia a širokou veřejností prohlášení iniciativy Česká televize - věc veřejná „Prohlášení 2000 slov v roce 2000“. Zároveň bude krizový výbor shromažďovat podpisy pod toto prohlášení a dbát aby zpravodajská relace brněnského studia ČT - Jihomoravský večerník informovala o současném dění v televizi s maximální objektivitou.

    Za krizový výbor

    Roman Ondrůj - editor redakce zpravodajství ČT Brno

    Poznámka JČ: Je ovšem otázka, zda lze sloučit dva protikladné cíle: 1. rozšiřovat prohlášení a shromažďovat pro ně podpisy a 2. informovat ve vysílání s maximální objektivitou.

    Aktualizace, pondělí 14.15:

  • Kolik milionů korun stála české plátce televizního poplatku propaganda vzbouřenců ze zpravodajství ČT za posledních několik dnů? Reklamní čas v televizním vysílání je velmi drahý. Vzbouřenci z redakce zpravodajství ČT před několika dny zcela opustili zásady nestranného kritického zpravodajství a začali vysílat propagandu ve vlastní věci. České televizi tak ukradli vysílací čas pro reklamu své vlastní, subjektivní kauzy. Jakou finační škodu tím ČT způsobili a kdo to bude hradit? (JČ)

  • Bude Václav Havel držet ve prospěch televizních vzbouřenců hladovku? Z dobře informovaných kruhů jsme se dověděli, že prý hrozí Václav Havel ve prospěch televizních vzbouřenců hladovkou. (!) Pokud je to zpráva pravdivá - ve vzrušené atmosféře se šíří leccos, domníváme se, že je to hrozba nerealistická - je to pouze emocionální vydírání nového vedení televize pod vlivem Ivo Mathého z Pražského hradu. Je ovšem pravda, že by si Václav Havel jistě rád zachoval svůj vliv na ČT - kolik dosud odvysílala pořadů vůči němu kritických? (JČ)

    Aktualizace, pondělí 13.45:

  • Ke vzbouřencům se přidal i finanční ředitel televize Ladislav Paluska. Paluska odstoupil ze své funkce a vyzval Jiřího Hodače, aby i on v zájmu uklidnění situace resignoval. (TP)

    Aktualizace, pondělí 13.15:

  • Polední zprávy České televize mohli dnes sledovat lidé pouze v některých částech republiky. Vysílalo se jen zpravodajství připravené redakcí, která je proti novému vedení televize. Relaci, kterou připravoval tým spjatý s vedením, se zřejmě nepodařilo odvysílat. Na obrazovkách se v plánovaném čase ve 12.45 pouze asi na pět minut objevil nepodepsaný text: "Na vysílač nebyl dopraven autorizovaný signál České televize, vysílání bude pokračovat po přestávce." Další zprávy jsou plánovány na 18.00. (JČ)

    Poznámka Tomáše Peciny: Rada pro vysílání by měla urychleně svolat mimořádné zasedání a rozhodnout o tom, zda České televizi za daných okolností vůbec dovolit vysílat.

    Aktualizace, pondělí 11.00:

  • Na obranu Jany Bobošíkové. Jak se jediná Jana Bobošíková dokázala v ČT postavit Václavu Klausovi. Tento komentář napsal americký politolog Andrew Stroehlein, editor časopisu Central Europe Review, který se v roce 1998 účastnil po dobu asi dvou měsíců s Ivanem Kytkou pokusu zprofesionalizovat zpravodajství České televize. Po vyhození z ČT, kde byl před volbami v červnu 1998 koeditorem Jednadvacítky (tehdejší šéf zpravodajství Zdeněk Šámal jeho vyhazov zdůvodnil tím, že není Čech) spolupracoval Stroehlein tajně několik dalších měsíců na přípravě rozhovorů Jany Bobošíkové pro Jednadvacítku. Nyní Stroehlein konstatuje (anglický originál viz níže):

    Je to celé skutečně velmi vážné. Kdokoliv, kdo přijde do té redakce zpravodajství, se stane terčem útoku několika druhořadých spiklenců, kteří, jakmile vznikne jen myšlenka na změnu, okamžitě utíkají pro pomoc ke svým přátelům v parlamentě. Je mi to tak dobře známé - a Dostál hraje taky úplně známou roli [jako před dvěma lety].

    Obvinění že je Jana Bobošíková politicky řízena či motivována, je šokující. Vzpomínám na to, jak všichni v ČT obdobně tvrdili, že je Ivan Kytka pro ČSSD a že je nutno ho z toho důvodu neutralizovat. To fungovalo, dokud nezískali nespokojenci na svou stranu Dostála a pak si museli vymyslet nějakou jinou výmluvu, jak zabránit změnám. Jsou proti veškerým změnám, které ohrožují druhořadý a líný způsob jejich práce; mají pocit ohrožení tváří v tvář profesionalismu, protože to vidí nejen jako útok na své živobytí, ale jako útok na primární ospravedlnění jejich kariéry až po tuto chvíli. Jsou špatní novináři, v duchu to o sobě vědí a nechtějí, aby na to někdo poukázal.

    A když chce někdo hovořit o politickém vlivu, co všichni ti stoupenci Čtyřkoalice v tomto puči?

    Samozřejmě, každý v té zpravodajské redakcí má své osobní politické názory. Ale skutečný profesionál nedopustí, aby to ovlivňovalo jeho práci a faktem je, že Jana Bobošíková byla jedinou novinářkou, která se dokázala efektivně postavit Klausovi (nebo jinému politikovi) v televizním rozhovoru. Vzpomeňte si na incident v maskérně (kdy se Klaus odmítl účastnit rozhovoru, který měla moderovat Bobošíková, pozn. JČ.) - Bobošíková byla jedním z mála profesionálů v ČT - ten večer mi to dokázal.

    Možná kdyby Jakub Puchalský a Ivan Kytka v sobě našli v roce 1998 odvahu postavit se proti těm aktivistům ze zpravodajské redakce a vyhrát tehdy malou bitvu, která se dala vyhrát, neměli bychom nyní tuto válku.

    Vítězství pučistů nad šéfy v roce 1998 jim dalo pocit, že sami rozhodují o tom, co se má v televizi dít a že si mohou s televizí dělat, co se jim zachce, bez ohledu na cokoliv.

    Pořád vzpomínám na ten rozhovor s Jakubem a Ivanem, kdy jsem se je snažil přesvědčit, aby se nevzdávali davu a nepřipustili, aby Ivana donutil k rezignaci. Kéž bych býval bych schopen je přesvědčit, jak důležitá byla tehdy ta bitva - jak nebezpečné bylo vzdát se neospravedlnitelnému (tehdy jen mírně politickému) nátlaku. Bohužel se mi to nepodařilo.

    Dobré je, že Jana Bobošíková je velmi rozhodná a energická a daleko zkušenější než Ivan Kytka a Jakub Puchalský a neprohraje bez obrovského boje. Musí vyrát daleko větší válku, ale nemyslím, že existuje v České republice někdo, kdo je pro to lépe kvalifikovaný.

    This is all so very disturbing. Anyone who comes into that newsroom wanting change is attacked by a few mob-minded mediocres who, at the very thought of change, go running to their friends in Parliament. It's all so familiar -- and Dostal is playing his familiar role, too The accusation that Jana Bobošíková is politically controlled/motivated is outrageous. I remember when they all said Ivan was pro-CSSD and had to be stopped for that reason. That worked until the malcontents got Dostal on their side, and then they had to come up with some other excuse to prevent change. They are against any change that threatens the mediocre and lazy way they go about their work; they feel endangered by any move toward professionalism, because they see it not only as an assault on their livelihood but as an attack on the primary justification of their careers up to this point: they are crap journalists, they somewhat suspect that truth, and they don't want anyone to point it out.

    Anyway, if one wants to talk about political leanings, what about all those 4K supporters in this attempted putsch?

    I mean, really, everyone in that newsroom has their personal political opinions. But true professionals don't let that affect their work, and the fact is, Jana was the only person I ever saw stand up to Klaus (or any politician for that matter) in an interview -- remember the make-up room incident -- she was one of the few professionals up there, and that night proved it to me.

    Maybe if Jakub and Ivan stood up to those newsroom floor activists and fought a (very small and very winnable) battle in 1998, we wouldn't have this huge war now. The putchists' victory over their bosses then gave them the feeling they run the place and can do with the station as they want, regardless of everything.

    I keep going back to that room with Jakub and Ivan, when I was trying to convince them not to give in to the rabble by forcing Ivan to resign. I replay every minute of it in my mind when these TV things come up. I wish I could have said the right thing then to make them stronger; I wish I could have explained to them the importance of the battle -- how dangerous it was to give in to unjustified (mildly political) pressure. I don't mean to overstate my own role in these decisions then, but I did have a voice in that discussion, and I do feel that was one chance I had to really do something important... and I blew it.

    I never found the right words, and they probably weren't minded to listen to me anyway. They'd made up their minds: sacrifice Ivan to save Jakub. How funny that seems now.

    Well, the good thing is that Jana is so strong-willed and so much more experienced that she won't go down without a huge fight. She's got a much bigger battle on her hands, of course, but as I said, I can't think of anyone better qualified to do that job right now, can you?

    Poznámka Tomáše Peciny: Bobošíková byla perfektní profesionál bez politických vazeb, když opustila na podzim roku 1998 Českou televizi: teď má dost silné vazby na ODS. A horší je, že to, co dělá, nedělá na příkaz ODS, ale stranu ODS tím poškozuje. Nikoho v současnosti Klaus nenávidí víc než Janu Dědečkovou a Janu Bobošíkovou. Čtyřkoalice si to nemohla vymyslet líp.

    Reakce Andrewa Stroehleina: Jana Bobošíková měla i tehdy velmi silné styky s ODS a všichn to věděli. Všichni zaměstnanci zpravodajství ČT podporují nějakou politickou stranu a všichni vědí o všech, kdo podporuje kterou. Potíž je, že jen málo lidí se dokáže chovat natolik profesionálně, aby ve své novinářské práci nechali stranou své politické přesvědčení: většina lidí ve zpravodajství ČT tohle ndokáže. Souhlasím, že tato krize hraje do rukou těch lidí, kteří jsou proti Klausovi. Nejenže budou tito lidé moci označit ČT za "klausovizi", ale Bobošíková bude muset být vůči ODS tvrdší než normálně, aby dokázala svou nezaujatost.

    Co se týče Havla a ostatních českých "intelektuálů" (tj. snobů mimo styk se společností, kteří neumějí sami vyhrát volby - ano, tak pro ně byla vytvořena druhá, zvlášť nepopulární komora v parlamentě) - jestliže ti všichni začnou vystupovat proti Bobošíkové, veřejnost přestane rebely podporovat a postaví se za Bobošíkovou - která byla vždycky populární televizní osobností.

    Jana Bobošíková had very strong connections to ODS back then, too, and everyone knew it. Everyone in that newsroom supports a political party, and everyone knows who supports whom. The thing is, a few people have the professionalism to rise above their partisan personal viewpoints; most at CT News don't.

    But I do agree with you that this is playing right into the hands of those opposed to Klaus. Not only will they be able to brand it "Klausovize" even if it's not, but Jana will have to be extra tough on ODS to prove her even-handedness.

    As for Havel and other Czech "intellectuals" (ie, the out-of-touch snobs who can't ever seem to win popular elections -- oh, until they created a special and very unpopular second chamber for them), if they all jump on the anti-Bobosikova bandwagon, the public is bound to ditch the cause and get behind Jana -- who, among her other qualities, has always been a popular presenter, too, of course.

  • Kateřina Fričová byla pro členy Rady ČT, nominované ČSSD, jako ředitel České televize nepřijatelná, proto zvolili Jiřího Hodače, dovídáme se z kruhů Rady.

  • Ivo Mathé z Pražského hradu vyvíjí velmi intenzivní činnost proti Jiřímu Hodačovi, dovídáme se z informovaných kruhů.

  • Tereza Brdečková radí Janu Čulíkovi:

    Pane Culik,

    prestante se prosim plest do veci, kterym dostatecne nerozumite, anebo, jeste lepe, opatrte si informace ze tri nezavislych zdroju, jak je u vas zvykem.

    Aktualizace, pondělí 11.00:

  • Lhal Jiří Hodač ve včerejších Událostech? Napsal nám Roman Ondrůj:

    Vážený pane,
    ve včerejší verzi Událostí připravené panem Jiřím Hodačem zazněla s jeho úst informace, že páteční vysílání Událostí bylo nevyvážené, mimo jiné také z toho důvodu, že redakce odmítla převzít brněnský příspěvek o tom, že čtrnáct "osobností" brněnského politického a kulturního života podepsalo prohlášení podporující současnou Radu ČT a nového generálního ředitele Jiřího Hodače.

    Jako editor zpravodajství ČT Brno zodpovědně prohlašuji, že žádný takovýto příspěvek nebyl pražské redakci nabídnut, čili kolegové v Praze připravující vysílání o něm nevěděli.

    V naší relaci Jihomoravský večerník byla tato informace odvysílána formou 20 vteřinového headlinu. Do Prahy, nabídnut nebyl, protože se dle názoru editora jednalo o výrazně regionální záležitost.

    Domnívám se proto, že pan generální ředitel Hodač úmyslně zkresluje některé informace.

    Roman Ondrůj
    editor redakce zpravodajství ČT Brno

    Očekáváme, že se k záležitosti vyjádří vedení České televize. (TP)

    Aktualizace, pondělí 9.00:

  • Přituhuje. Podle nejnovějších zpráv nemají do budovy zpravodajství ČT přístup už ani kmenoví zaměstnanci. Ochranka dostala zvláštní seznam osob, které jedině smějí do budovy. (TP)

    Aktualizace, neděle 23.30:

  • Jan Potůček ze Světa namodro podává Radě ČT stížnost na Janu Bobošíkovou, že sama o sobě namluvila komentář televizního příspěvku v Událostech. Zveřejňujeme jako první text těchto aktualizovaných BL. Tomáš Pecina však tuto stížnost podrobil kritickému rozboru.

  • Demonstrace vzbouřenců na Štědrý den večer se před budovou Kavčích Hor účastnilo jen asi 500 lidí, navzdory tomu, že vzbouřenecká ČT opakovaně k účasti vyzývala veřejnost titulkem ve vysílání.

  • Další podrobnosti o dvojí verzi "Událostí", vysílaných večer na Štědrý den. Jana Bobošíková v Českém rozhlase konstatovala, že "řádné" Události byly dnes vysílány z pražského Barrandova a sledovali je diváci na většině území. Novému vedení se nepodařilo dohodnout veškeré technické podmínky, a tak kabelové vysílání přenášelo Události z Kavčích hor, které připravili "vzbouření" redaktoři ČT. Pode informací od "vzbouřenců" například lidé v Ostravě neviděli vůbec obraz, pouze slyšeli verzi vysílanou novým vedením. V Brně byly podle neověřených informací vidět zprávy původní redakce. Jinde vypadl po začátku obraz i zvuk. Po zprávách se na několik minut vysílání ČT zcela přerušilo, za což se vzápětí omluvila televizní hlasatelka. Členka rady ČT Jana Dědečková se plně postavila za postup Jiřího Hodače. Zajistil podle ní náhradní řešení, aby vzbouřeným zaměstnancům zabránil v nevyváženém informování veřejnosti. Vysílání vzbouřenců označila Jana Dědečková za porušení zákona. Naopak vzbouřenci - vysílající zjevně protiprávně - označili své vysílání za legální.

    Aktualizace, neděle 21.30:

  • Poznámka Tomáše Peciny:

    Jak se zdá, zvolilo nové vedení ČT cestu konfrontace, "Prosincové vítězství". Bobošíková ale zatím nemá podřízené, ochotné ke spolupráci (příspěvek o svém jmenování prý sama - ve třetí osobě - namluvila), a tato cesta nutně povede k propadu kvality veřejnoprávního zpravodajství. Protože procesy v České televizi mají časovou konstantu několika měsíců, nelze rozumně očekávat, že by se zpravodajství vrátilo na stávající (chatrnou) úroveň dřív než v létě; aparátnický a - přiznejme - dost odporný způsob, jak k převzetí moci došlo, učiní pak Bobošíkovou mezi profesionály v oboru nepřijatelnou (Železný se Zunou postupovali v porovnání s ní v rukavičkách).

    Ve výhodné pozici jsou naopak politici Čtyřkoalice, protože ti udělali z redaktorů, kteří se jim naivně přišli vyplakat na rameno, svá rukojmí: čím tvrději budou teď neloajální redaktoři potrestáni, tím větší politický kapitál Čtyřkoalice z kauzy vytluče.

    ODS pochopitelně zuří, protože se stala snadným terčem obviňování, aniž by ze změny měla tak velký prospěch, jak se může zdát. Pozice sociálních demokratů je nejistá. Normalizační proces v televizi jim politicky vyhovuje, ale způsobu provedení asi nebudou moci otevřeně přitakat. Nesouhlas už vyjádřili Pavel Dostál, Petra Buzková a Lubomír Zaorálek a přidají se zřejmě i další.

    Aktualizace, neděle 19.45:

  • Nerozhodně. Diváci ČT právě měli ojedinělou příležitost shlédnout v různých regionech různé verze Událostí. Na některých místech ČR byly zprávy, připravované vzbouřenými zaměstnanci pražského zpravodajství, několik vteřin po začátku přerušeny a na obrazovce se objevila redaktorka pardubické pobočky ČT Dana Makrlíková, která pokračovala v moderování. Makrlíkovou moderováním Událostí pověřila nová ředitelka zpravodajství ČT Jana Bobošíková. Jinde viděli diváci zprávy připravené dosavadní redakcí zpravodajství, jejíž členové nové vedení ČT neuznávají. - Zatímco "pražská" verze byla standardní, technicky kvalitní, bez umělců, ale s řadou redaktorů jako stafáží, "brněnská" byla prý nedodělek se špatným střihem a zvukem. Odkud se vysílalo, televize neoznámila. (TP)

    Aktualizace, neděle 19.00:

  • Bude se vysílat z Barrandova? Podle nejnovějších zpráv z redakce zpravodajství ustoupilo vedení České televize od plánu obsadit zpravodajský sál násilím a připravuje vysílání Událostí z jiných prostor, pravděpodobně ze studií TV Nova na Barrandově. Zaměstnanci dokončují pro vysílání svou verzi pořadu, je tedy otázkou, čí signál se nakonec dostane k divákům. Na vrátnici redakce zpravodajství dochází ke konfliktům; vpuštěn nebyl např. moderátor Milan Šíma.

    V půl šesté běžela večerní zpravodajská relace TV Nova. Zanechala velmi rozpačitý dojem: vazby Jany Bobošíkové na ODS Nova vůbec nezmínila, přestože je jasné, že u člověka v této pozici je požadavek neutrality a politické nezávislosti sine qua non. Uvidíme, jak si s touto prekérní záležitostí poradí - a jestli se budou vysílat - barrandovské Události. (TP)

    Aktualizace, neděle 15.00:

  • Ředitel připravuje vlastní verzi zpravodajství. Jak Britské listy informovali redaktoři České televize Filip Černý a Veronika Sedláčková, kolem druhé hodiny odpoledne nechalo vedení televize obsadit ochrankou hlavní zpravodajský sál (tzv. velín), avšak zhruba po půlhodině dalo příkaz k jejímu stažení. Editor zpravodajství Hájek, který odpovídal za všechny odbojové relace Událostí odvysílané v minulém týdnu, dostal výpověď; zaměstnanci však popírají její zákonnost.

    V současné době připravuje jiný editor, Stanislav Kněnický, jenž se jako jeden z mála redaktorů ke vzbořencům nepřipojil, alternativní verzi zpráv. Ty se mají vysílat v 19.15 (jako zkrácené devítiminutové Události), ale Hodačovi lidé pro jejich přečtení prý zatím nezajistili moderátora. V budově zpravodajství je teď asi 40-50 lidí, z nichž převážná většina podporuje vzbouřence. (TP)

    Aktualizace, neděle 13.00:

  • Generální ředitel ČT Jiří Hodač uvedl v noci ze soboty na neděli do funkce ředitelky zpravodajství Janu Bobošíkovou. Polední zpravodajství České televize na Štědrý den bylo opět hrubě propagandistické ve prospěch vzbouřenců. Večer chtějí vzbouřenci před budovou České televize zpívat koledy. Připomíná to propagandistické akce, které během loňské války NATO proti Jugoslávii organizovala srbská Miloševičova televize - místo věcných argumentů emocionální produkce "známých osobností" středního proudu národní kultury; místo racionálních argumentů emocionální ohlupování veřejnosti. (JČ)

    Aktualizace, neděle 10.30:

  • Televizní vzbouřenci chtějí večer na Štědrý den demonstrovat na Kavčích horách se svíčkami:

    Vážení,

    Krizový výbor České televize a sdružení ČT - věc veřejná vyzývají všechny, kterým záleží na tom, aby ČT zůstala svobodnou a na politických stranách nezávislou stanicí:

    Přijďte na Štedrý den v 19:00 hod. před budovu zpravodajství na Kavčích Horách se svíčkou v ruce podpořit nezávislé zpravodajství ČT.

    Poznámka Britských listů: O nezávislost České televize vůbec nejde; naopak Rada ČT se pokusila - i když nekompetentně a neobratně - přimět Českou televizi k nezávislému a profesionálnímu vysílání. (Myslíte si, že má např. ODS z této krize, která bezpochyby způsobí pokles jejích volebních preferencí, radost?) Rada se nepříliš kompetentně pokusila jmenovat ředitelem ČT podle jejího názoru nadstranickou osobu, kterou považovala za kompetentní k profesionalizaci ČT a k zprůhlednění jejích interních finančních toků. To znamenalo, že zaměstnání většiny druhořadých pracovníků zpravodajství ČT bylo ohroženo. Proměnili tedy svůj pracovněprávní sporpolitickou krizi v zemi, zahájili propagandistické politické vysílání ve prospěch vzbouřenců a zničili tím pověst veřejnoprávní České televize. Temná hodina pro českou demokracii. Právě v krizích se projeví kvalita zpravodajství ČT, a v nynější krizi se ukázalo, že jsou zaměstnanci zpravodajství ČT pro českou společnost vážně destabilizujícím prvkem. (JČ)

  • "Česká televize zbrklou a pošetilou protestní akcí zlikvidovala svou důvěryhodnost a dobrou pověst." Napsal nám jeden pracovník ČT:

    Problem je v tom, ze zcela pitomy a od pocatku nesmyslny spor dovedli lide ze zpravodajstvi, hledajici podporu kdekoli, kde ji mohli nalezt, z odborne roviny do politicke a tak obratili tuto zalezitost idiotskym zpusobem ve spor politickych stran. Politici se pochopitelne chopili prilezitosti podle hesla "Podporu za publicitu". To je konec duveryhodnosti, povesti atd. Ceske televize a pro mne osobne zdroj nejhlubsi mozne frustrace, nejhorsiho prozitku za poslednich jedenact let. To se nemelo stat za zadnych okolnosti.

    Poznámka JČ: A tak, lze dodat, se, druhořadost zpravodajské redakce, s kterou za poslední léta nikdo nedokázal hnout, České televizi nyní fatálně vymstila. Mnohokrát jsme v Britských listech varovali, že nedojde-li k profesionalizaci zejména zpravodajství ČT, osud této televize je zpečetěn: buď se rozpadne anebo bude zprivatizována. Nad privatizačními hlasy může totiž ČT zvítězit jen naprostou, mezi politiky úžas a hluboký dojem budící nestranností a  profesionalitou.

    Dva velmi nevánoční scénáře pro Kavčí hory

    Tomáš Pecina

    Scénář 1, varianta Vítězný prosinec:

    26. 12. Revoltující zaměstnanci stále odmítají Jiřího Hodače jako ředitele. Ten proto dává příkaz k obsazení redakce zpravodajství bezpečnostní agenturou a jeho lidé začínají vysílat náhradní pětiminutové zprávy. Jana Bobošíková se ujímá funkce ředitelky zpravodajství, Antonín Zelenka dočasně vykonává funkci šéfredaktora zpravodajství i publicistiky zároveň. Eva Jurinová oznamuje, že nenastoupí do funkce tiskové mluvčí.

    27. 12. Od postupu nového vedení se distancuje Čtyřkoalice a odbojná část sociální demokracie. V Senátu už má frakce odmítající Hodačovu volbu většinu. Z Rady ČT odstupují Pavel Kabzan a Václav Erben, předseda Mareš je na ulici napaden davem a je s lehkými zraněními hospitalizován. Zpravodajství je objektivní a vyvážené, rozhodně však ne kvalitní. Mezi lidmi se České televizi obecně přezdívá "klausovize".

    30. 12. Kancelář presidenta Havla žádá, aby president směl pronést novoroční projev v přímém přenosu. Jiří Hodač požadavek striktně odmítá a president ohlašuje, že s novoročním projevem proto vystoupí na demonstraci 3. ledna.

    3. 1. Manifestace na Václavském náměstí se účastní asi 150 tisíc lidí. Miroslav Macek hovoří o "hrstce pomatených křiklounů", Miloš Zeman si pochvaluje profesionalitu zpravodajství České televize, které demonstraci věnovalo přiměřený prostor jedné a půl minuty. Petra Buzková, Michal Kraus a Lubomír Zaorálek definitivně opouštějí stranu.

    15. 1. Podle výzkumu agentury Sofres-Factum jsou preference čtyřkoalice na pětačtyřiceti procentech, komunisté mají dvacet tři. Rekord zaznamenala i televize Nova: poprvé v historii její večerní zprávy sleduje 95 % diváků, kteří mají v tu chvíli zapnutý televizor.

    Scénář 2, varianta Janajevův puč:

    25. 12. Rada České televize se schází s krizovým výborem zaměstnanců. Je předběžně dohodnuto, že Rada odvolá ředitele Hodače a výměnou nebudou zaměstnanci požadovat její odstoupení, ale akceptují rozhodnutí Poslanecké sněmovny. Řediteli Drahošovi je pozastavena funkce ředitele brněnského studia a je nařízen zvláštní forenzní audit hospodaření studia.

    27. 12. Po konzultacích se zaměstnanci navrhuje Rada do funkce generální ředitelky Kateřinu Fričovou. Krizový výbor sepisuje deset požadavků, mj. revokaci všech rozhodnutí ředitele Hodače a tříměsíční moratorium na personální změny. Fričová přijímá a ujímá se funkce.

    1. 1. Zaměstanci dál nosí na znamená vítězství červenobílé stužky, zpravodajství pod starým vedením se rychle vrací do normálu. Problémem jsou pouze debatní pořady, kam vytrvale odmítají přijít představitelé ODS, ale ty bez problému nahrazují "nezávislí" odborníci.

    20. 1. Sněmovna odvolává Radu České televize, ale protože se poslanci nedokážou dohodnout na jménech nových radních, orgán zůstává dočasně neobsazen.

    Aktualizace, sobota 21.30:

  • Bojující strany se opevňují ve svých pozicích. V sobotních Událostech opět vystoupila na podporu rebelujících pracovníků ČT řada intelektuálů a veřejně známých osobností, mj. Jiří Dienstbier a Jiří Krejčík. V příspěvku vystoupila i Jana Bobošíková, která možnost spolupráce s novým vedením nevyloučila, ale ani je nepodpořila, a v záběru přes žaluzie do zasedací místnosti Rady ČT mohli diváci spatřit kromě ní rovněž moderátora Antonína Zelenku.

    Generální ředitel Jiří Hodač, který odpoledne redaktorům bez úspěchu nabídl smír, poté zakázal přístup do budovy zpravodajství všem nepovolaným osobám včetně novinářů. Proti tomu již v průběhu večera protestoval šéfredaktor veřejnoprávního Radiožurnálu.

    Výraznou prohru ředitel utrpěl, když se v průběhu odpoledne neúspěšně pokusil odvolat šéfredaktora zpravodajství Bohumila Klepetka.

    Následující kolo střetu se má odehrát krátce před půlnocí v živě vysílané "talk show" Noc s Andělem. Jestliže Hodač zakáže vstup hostům, které si moderátor Pavel Anděl pozval, lze očekávat tvrdou konfrontaci a "foukané sklo" nebo "koťátka".

    Celkově se zdá, že Hodač po dnešním dni víc ztratil než získal, protože kromě politiků opozičně-smluvních stran, radních, kteří ho zvolili, a zkompromitovaného Zdeňka Drahoše, ho nepodpořil nikdo, zatímco druhá strana - jakkoli vratká je její pozice sub specie legis - bez problémů získává na svou stranu další a další osobnosti.

    Hodač není stále schopen získat kontrolu nad obsahem vysílání a je proto možné, během vánočních svátků odstoupí - smír se nezdá možný a na silové řešení Hodačově vedení zatím chybějí prostředky. Kredibilitě České televize to neublíží: ta v důsledku vývoje posledních dnů už nemůže být nižší. (TP)

    Aktualizace, sobota 18.00:

  • Publikujeme rozsáhlejší analytický text Nikolaje Savického z České televizi k nynější krizové situaci v této veřejnoprávní instituci. Viz první text těchto BL.

  • "Naše ČT". Vzbouřenecká stránka na internetu: Sdružení "Česká televize - věc veřejná" si zaregistrovalo doménu. Jmenuje se opravdu příznačně pro tuto skupinku zastánců "nepolitické politiky": www.nase-ct.cz Co říci k takovémuto pojetí veřejnoprávnosti? Asi nic... :))) Doména sedí jako alias na serveru sazeče a webdesignera Jakuba Formanka WebWorx (IČO 67667899) wwx.cz (šok)

    Aktualizace, sobota 13.00:

  • Protesty pokračují. Podle zprávy ČTK protestující televizní tvůrci a osobnosti veřejného života na dnešní schůzce v kině MAT jednali o dalším postupu. Publicista Jan Urban oznámil, že podle jeho údajů má být ředitelkou zpravodajství jmenována Jana Bobošíková, a vyzval umělce, aby jí zabránili ve vstupu na Kavčí hory.

    Protože mám podobné informace, zeptal jsem se již před dvěma dny J. Bobošíkové, zda jí byla nabídnuta účast v novém vedení televize; na e-mailový dotaz jsem však nedostal odpověď. Jmenování Bobošíkové, která se netají svými sympatiemi k Občanské demokratické straně (a která moderovala v poslední době řadu akcí pořádaných touto stranou nebo institucemi, které jsou s ODS těsně spojeny), by ovšem znamenalo další vyhrocení situace; teze, že jde o opozičně-smluvní normalizaci, by se v takovém případě stala nepochybnou.

    Fascinující na současném dění je to, že lidé, kteří postrádají základní předpoklady profesionálního žurnalismu, se dovednou manipulací vmanévrovali do pozice mučedníků demokracie a tato aureola jim zůstane, i když budou poraženi. Rozmíška stále jasněji nabývá kontur politické krize. O co v ní jde, jsou samozřejmě volby: je paradoxní, že radní Dědečková (ODS) svou nezkušeností a nedostatkem předvídavosti připravila vlastní stranu v příštích - řádných nebo mimořádných - parlamentních volbách o několik procent hlasů. (TP)

  • Vynikající manipulační schopnosti spiklenců z České televize; absolutní nedostatek kritického myšlení v české společnosti. Je fascinující, jak ráda se česká společnost - jedenáct let po pádu komunismu - nechává opíjet rohlíkem. Boj podřadných, neprofesionálních zaměstnanců zpravodajství České televize o to, aby si mohli udržet zaměstnání, které jim nepřísluší, byl jimi nyní úspěšně zpolitizován a proměněn v údajný boj za demokracii a za "záchranu nezávislosti České televize". O nic takového přitom nejde, jde pouze o právo skupiny novinářů, napojených především na Unii svobody, mít přímý vliv na zpravodajství České televize a o právo pracovníků zpravodajství ČT, kteří nevědí, co je profesionální žurnalistika, zpravodajství České televize dále ovládat. Je pravda, že Rada České televize byla od počátku handicapována tím, že podle špatného zákona byli její členové nominováni prostřednictvím politických stran. Původní rozhodnutí Rady ČT odvolat Dušana Chmelíčka a nahradit ho novým ředitelem však nebylo politickostranické - bylo motivováno úsilím situaci v ČT zprofesionalizovat a zprůhlednit. Potíž je, že Rada ČT odvolání starého ředitele a jmenování nového provedla ostře nekompetentním způsobem. Pracovníkům zpravodajství ČT, kteří neumějí dělat novinářskou práci, ale jsou vynikajícími manipulátory, se podařilo zmanipulovat neinformovanou českou společnost tak, aby krizi v televizi začala interpretovat jako politický spor, jako vinu opozičně-smluvních partnerů, především ODS, aby začala považovat druhořadé pracovníky ČT, zápasící o zachování svých postů, za bojovníky o demokracii! Pohled na pražskou hereckou a "intelektuální" obec, jak se staví za tyto bojovníky za vlastní chleba, jako by šlo o mučedníky demokracie, je komický. Důvod pro toto hromadné změtení myslí je začarovaný kruh: nedostatek informací v české veřejnosti o skutečné situaci v České televizi a neschopnost poznat, že to, co lidem ve zpravodajství Česká televize nabízela, bylo hrubě nekvalitní a bylo zapotřebí změny. Nejsem-li schopen vnímat, že mi zpravodajství ČT poskytuje nehorázně nekvalitní službu a tak zneužívá mých peněz plátce televizního poplatku, nechám se zblbnout a začnu vystupovat na "obranu demokratických novinářů". Tito novináři přitom vůbec neznají principy nezávislosti a nestrannosti. (Vůbec přitom není jasné, jak se obává v článku v BL Nikolaj Savický, zda by byl nový generální ředitel Jiří Hodač hrozbou výrobě kvalitních celovečerních filmů.) Politický aktivismus a manipulace byl nyní v ČR povýšen na základní princip jednání ve společnosti. Není snad třeba dodávat, že Jan Urban varuje před jmenováním Jany Bobošíkové nikoli z postoje nezávislého pozorovatele, ale jako hrubě zaujatý politický činitel. Svou neobratností ovšem Rada ČT televizním mafiánům velmi pomohla: jmenovala nepříliš schopného Jiřího Hodače, který nynější krizi těžko zvládne - jmenováním Jany Bobošíkové do funkce ředitelky zpravodajství ČT se Rada těžko bude dále bránit před obviněními ze zaujatosti ve prospěch opoziční smlouvy, i když, důrazně opakuji, původní úsilí Rady zlepšit situaci v ČT NEBYLO motivováno politicky. Bobošíková totiž sice je dobrá novinářka, ale poslední dobou se příliš přiblížila ODS na to, aby bylo možné, aby v nynější situaci přijala funkci ředitelky zpravodajství ČT. Mafiánům v ČT se podařilo velmi úspěšně proměnit svůj boj o chleba v boj mezi soupeřícími politickými seskupeními ve společnosti a úsilím zachovat si pozice v redakci zpravodajství vyvolat v zemi politickou krizi. Měla tohle učinit Česká televize? Už to dokazuje, že reformy v ČT bylo naléhavě zapotřebí, protože takto tato veřejnoprávní instituce české společnosti hrubě uškodila. - Česká republika se opět jednou stala ke své škodě obětí hrubě manipulativních politických her. Důsledkem může být jen odcizení obyvatelstva od toho, co se děje na zkorumpované a nekompetentní politické scéně - a vskutku, veřejnost sice s manipulátory ze zpravodajství ČT silně sympatizuje (nemá informace) - ale celkem je jí to, co se děje kolem České televize, nakonec jedno. (JČ)

    Akualizace, pátek 20.00:

  • Redakce zpravodajství České televize zvolila novou taktiku: v pátečních Událostech stála po celou dobu za moderátory pořadu mlčící "stráž" z intelektuálů a herců. Samotná osmiminutová reportáž o situaci v ČT byla ale opět značně nekvalitní a neprofesionální. Je zjevné, že nový ředitel nemá obsah vysílání stále pod kontrolou. (TP)

  • Personální čistky v brněnském studiu ČT. Podle informací pracovníků TS Brno se vedení studia rozhodlo pro represivní akci, jíž bylo pracovně-právními sankcemi postiženo sedm zaměstanců, kteří v minulých dnech vystoupili proti Radě ČT nebo proti řediteli studia Zdeňku Drahošovi. Mimo jiné studio zcela ukončilo spolupráci s Břetislavem Rychlíkem a s jeho manželkou Monikou.

    Události bylo věnováno páteční Tady a teď, na rozdíl od Událostí zpracované poměrně vyváženě a bez zásadních závad nestrannosti. Vystoupení Zdeňka Drahoše, který dostal v pořadu dostatečný prostor, bylo vzhledem k závažnosti toho, co odhalila kontrolní zpráva, velmi nepřesvědčivé, a neuspěla ani radní Jana Dědečková, která se snažila zjištěné nedostatky bagatelizovat.

    Britské listy se budou kauze Brno věnovat i nadále; je nezbytně třeba, aby vedení brněnského studia zaujalo ke kontrolní zprávě stanovisko a buď zjištěná obvinění, z nichž některá lze posuzovat i jako indikátor hospodářské trestné činnosti v brněnské televizi, vyvrátilo, nebo přijalo odpovědnost a odstoupilo. (TP)

    Akualizace, pátek 17.30:

  • Velká malá domů. Dnešní Právo přineslo informaci, že firma Spolstav, kterou kontrolní zpráva o hospodaření v TS Brno usvědčuje z neregulérního způsobu získávání a provádění zakázek pro Českou televizi, přijala rovněž zakázku na stavbu rodinného domu ředitele studia Drahoše. Ten v tom prý žádný konflikt zájmů nevidí. --- My ano, a velký. A propos, to by nás vážně zajímalo, jestlipak byl pan Drahoš takový grand a zaplatil ing. Kourovi za to, že sám na sebe při stavbě domku dohlížel, tak jako to pravidelně dělala jeho televize... (TP)

  • V bouřlivé atmosféře se odehrálo shromáždění asi pěti set zaměstnanců České televize v "garážích" na Kavčích horách. I když byl nový ředitel ČT Jiří Hodač na setkání pozván, nezúčastnil se ho. Pozvání naopak přijala členka Rady ČT Jana Dědečková a v překvapivě sebejistém a zdařilém vystoupení zaměstnancům objasnila svůj pohled na vývoj posledních dnů. Kritizovala manipulativní a neobjektivní způsob, jak o situaci píší české deníky i jak o ní vysílá sama Česká televize. Přítomní zaměstanci její argumenty z větší části nepřijali, avšak odměnili potleskem její odvahu.

    Za redakci zpravodajství vystoupil s velmi slabým projevem (profesionální speaker!) Jiří František Potužník a jeho kolega z regionálního zpravodajství Adam Komers. Ten v emotivním vystoupení oznámil, že redakce zpravodajství nepovažuje způsob, jak referuje o událostech kolem ČT, za neprofesionální, a bude v něm pokračovat tak dlouho, dokud Rada ČT a ředitel Hodač nesplní požadavky krizového výboru (tj. dokud neodstoupí).

    Zaměstnanci poté deklarovali, že jmenování Jiřího Hodače odmítají a nebudou ho jako generálního ředitele respektovat.

    Po setkání nám Jana Dědečková potvrdila, že Rada je stále osmičlenná, tj. že nikdo další z jejích členů nepodal demisi. Na otázku, zda Rada neměla zvolit takového ředitele, který by se nebál přijít mezi zaměstnance a neposílal za sebe náhradníka, radní Dědečková odpověděla, že J. Hodač dnes převzal svou funkci a začal ji normálním způsobem vykonávat, takže ona žádný problém nevidí.

    Jak nám sdělila mluvčí iniciativy ČT - věc veřejná Alena Müllerová, zaměstnanci ČT teď neplánují žádné další akce, ale chtějí se soustředit na získávání veřejné podpory. (TP)

  • Vysílání České televize nebude přerušeno. Jak uvedla ČTK, odborový předák Antonín Dekoj se v pátek ráno sešel s novým ředitelem ČT Jiřím Hodačem. Na setkání mu přislíbil, že zaměstnanci nepřeruší vysílání České televize. --- Čímž je tedy tajenka vzpoury na Kavčích horách vyřešena: televize se bude pod neschopným manažerem trápit ještě několik měsíců. (TP)

  • První vyhazov. S platností od pátku byl odvolán tiskový mluvčí České televize Jiří Tráva. Ředitel Hodač svůj krok odůvodnil tím, že Tráva je prý příliš spojen s osobou Hodačova předchůdce Chmelíčka. Prozatím byla stykem s médii pověřena Britským listům dobře známá ředitelka PR & Promotion Jaroslava Sedláčková. --- Domníváme se, že je to chybné rozhodnutí: Jiří Tráva vždy vystupoval jako skutečný profesionál a odvolávat ho za to, že dělal svou práci dobře, svědčí o zcela deformovaných manažerských představách nového generálního ředitele. (TP)

  • Poděkování české redakci BBC. Tento dopis poslal Václav Pinkava české redakci BBC v Praze:

    Dekuji touto cestou ceske redakci rozhlasove stanice BBC, ze skrze interview 22.12.2000 dala prostor panu Drahosovi, nyni uchazeci 'jen' o post programoveho reditele CT, aby posluchacum sdelil, jak si vazi noveho generalniho reditele, a jak ochotne by mu byl napomocen, sec by mu sily stacily. Urcite k tomuto poklonkovani ma jen ty nejuslechtilejsi pohnutky. Jeho pripadne jmenovani tedy ani v nejmensim nezpochybni "vysoky mravni kredit" Jiriho Hodace, ktery byl tak uznale az obdivne zminovan.

    Česká redakce BBC konstatuje, že se měl vysílat rozhovor Drahoš - Rychlík, z technických důvodů se však nepodařilo dostat Břetislava Rychlíka do vysílání.

  • Milan Šmíd protestuje proti návrhu privatizovat ČT. Z vánoční dovolené z Finska poslal Milan Šmíd článek, který zveřejňujeme jako čtvrtý text tohoto vydání BL.

  • Osm pracovníků zpravodajské redakce ČT Brno vydalo prohlášení, v němž potvrzují, že v Brně skutečně byly natáčeny pořady, které byly skrytou reklamou. Plný text tohoto prohlášení je zde.

  • Napětí v České televizi včera eskalovalo poté, co nově jmenovaný ředitel Jiří Hodač potvrdil úmysl nastoupit do funkce a zároveň pohrozil, že vyvodí tvrdé důsledky ze způsobu, jak pracovníci redakce zpravodajství přenesli spor o jmenování televizního ředitele do vysílání.

    "Krizový štáb" zaměstnanců se rozhodl, že kromě podpisových akcí na několika místech republiky osloví přímo vedoucí představitele politických stran. Tím však dal všanc zbytek dobré pověsti redakce zpravodajství, protože obchod, který tím politikům nabídl, ohrožuje nezávislost veřejnoprávní televize přinejmenším stejně jako nekvalitní rozhodnutí Rady zvolit v "polním" konkursu ředitelem Hodače.

    Podle očekávání je vývoj vodou na mlýn stoupencům privatizace: televize, která místo veřejné služby servíruje občanům reflexi vlastní nestability a manipulaci, skutečně těžko zdůvodní svůj čtyřmiliardový veřejný rozpočet. (TP)

  • Poslední bitva vzplála? Dnes v 11.30 se v garážích na Kavčích horách uskuteční shromáždění všech pracovníků České televize. Účast předběžně přislíbila i členka Rady ČT Jana Dědečková, takže lze očekávat ostrou výměnu názorů. (TP)

  • O Hodačově jmenování "se prý vědělo předem", už během výběrového řízení. Tvrdí to podle ČT (která ovšem už prokázala svou nedůvěryhodnost) jeden z neúspěšných kandidátů Jiří Mejstřík. Předseda Rady ČT Miroslav Mareš to kategoricky popřel. - I podle průběžných informací Britských listů z Rady ČT během minulých dní můžeme s plnou autoritou uvést, že je to nesmysl: členové Rady uvažovali o jiných kandidátech.

  • Syndikát novinářů: "ČT není nestranná". Syndikát novinářů ČR nesouhlasí s formou protestu zaměstnanců ČT, i když souhlasí s apelem na politiky, aby na ČT nevyvíjeli nátlak. "Česká televize již není nestranná ani nezávislá a nevykonává službu veřejnosti," napsala syndička Irena Válová. Středeční pořad ČT o volbě generálního ředitele ČT Jiřího Hodače byl podle jejího názoru jednostranný a popíral principy novinářské profesionality. "Syndikát nemůže a nesmí za okolností, které nastaly, podpořit žádnou ze skupin bojujících o politickou a ekonomickou moc nad ČT. Stejně tak syndikát nepodporuje Radu ČT ani žádného ředitele," napsala Válová.

  • Asi tři sta lidí přišlo v podvečer k soše svatého Václava na Václavském náměstí v Praze na demonstraci proti způsobu zvolení nového ředitele České televize. Moderátor setkání Jan Kraus ze sdružení ČT - věc veřejná řekl, že pod petici požadující odvolání nového ředitele Jiřího Hodače a změnu způsobu volby a kompetencí Rady ČT, se podepsalo 6000 lidí. "Nejde nám o peníze. Kdyby tomu tak bylo, sedíme a děláme zábavné pořady," uvedl Kraus v emotivním projevu.

  • "Jiří Hodač byl sice zvolen pode zákona, ale proti zákonům logiky," řekl předseda odborové organizace ČT Antonín Dekoj po setkání s Jiřím Hodačem. Konstatoval, že sice osobně proti Hodačovi nic nemá, ale jako ředitele ho nechce: "Nevystupujeme proti osobě pana Hodače...bráníme tomu, aby televize byla předmětem takovýchto manipulací," dodal. - Jaké manipulace měl na mysli, to nespecifikoval. Dovedu si představit, že by pracovníci ČT spustili řev, ať by nyní byl ředitelem jmenován kdokoliv. Nechtějí totiž, aby bylo vidět do jejich interních mafiánských ujednání. (JČ)

  • "Je mi vás líto: Jiří Krejčík je obrovská postava a morální autorita a ne bavič," píše Šimon Dominik:

    Vazeny pane Culiku,

    Vy se opravdu domnivate, ze Jiri Krejcik, obrovska postava ceske kinematografie a nesporna moralni autorita, je neznama osobnost (jak jinak si vysvetlit uvozovky a vyraz "tzv." u slovniho spojeni znama osobnost) a televizni bavic? Pokud ano, je mi Vas uprimne lito. Skutecne si totez myslite o Ladislavu Smoljakovi a Zdenku Sverakovi? Nebo o Tane Fischerove, profesoru Kouteckem a dalsich? Je dobre ctit fakta. Clen Rady CT nepronesl v dokumentu nekolik z kontextu vytrzenych vet, ale prednesl cele prohlaseni, ktere Rada vydala 20. 12. a ktere jiz pred odvysilanim poradu bylo k dispozici na strankach CT. Ale overovani dava dost prace, ze? A za posledni. V reakci na clanek Ivana Javorskeho doslova pisete, ze se Jan Kraus boji, ze prijde o devet milionu. To je tak trochu nesmysl, protoze suma devet milionu je celkovy celorocni rozpocet na novy porad Jana Krause v CT, takze o ty penize by v pripade zastaveni realizace prisli kameramani, reziser, osvetlovaci, zvukari, maskeri, staveci, scenograf a dalsi zainteresovani lide. Neinvestovalo by se ani do spotrebovane elektricke energie, ani do stavby dekoraci a dalsich zalezitosti, ktere by bylo zapotrebi udelat. Domnivam se, ze honorar samotneho Krause by byl pouhym zlomkem one celkove cifry. Mozna ze ne, ale deviti milionum, jak se snazite ctenarum vsugerovat Vy, by se rozhodne neblizil.

    P.S. Vsiml jste si, ze jste Ivanu Javorskemu neodpovedel na jeho dve otazky, ktere Vam polozil v uvodu sveho dopisu? A nemyslite si, ze kdyby slo Janu Krausovi o penize, spise by se neangazoval a snazil se spratelit s novym reditelem?

  • Podle slibu zveřejňujeme plný text zprávy kontrolní skupiny o situaci v TS Brno. Zpráva je zde (soubor RTF, 284 KB), zde je digitální podpis ve formátu PGP. Z textu byly odstraněny pouze některé konkrétní finanční částky, jejichž zveřejnění by mohlo poškodit oprávněné zájmy třetích osob; to se však netýká smluv s firmami, kde existuje zřejmé podezření z nekorektního jednání při zadávání zakázek, a samotnými členy kontrolní skupiny kritizovaných honorářů režiséra Jiřího Sequense. (TP)

  • To, že při nedávných mezinárodních matematických testech se umístily dívky jen z  ČR, z Íránu, z Tuniska a z Izraele hůře než chlapci, je pravda Vladimíra Al-Malikiová z ministerstva školství k tomu poslala podrobnou zprávu MŠMT, která je zde.

  • Britské listy podaly k Vrchnímu soudu v Praze žalobu na Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, která jim minulý měsíc odmítla poskytnout informaci, komu patří televizní stanice Nova, Prima a TV3. (TP)

  • Co je tak originálního na léčbě rakovinových nádorů podle dr. Fortýna, ptá se dr. David Oupický z Ústavu pro onkologická studia na Birmingham University:

    Vazeny pane Culiku,

    Musim priznat, ze me diskuse na tema lecby nadoru dle profesora Fortyna trochu prekvapila. Osobne na ni nevidim nic revolucniho ani noveho, embolizace nadoru byla vzdy jednou z moznosti lecby a teto problematice se venuje rada vedeckych skupin po celem svete. Krome chirurgickych pristupu zamezeni pristupu krve do nadoru jsou vyvijeny i mene invazivni zpusoby jako pouziti nejruznejsich syntetickych ci prirodnich polymeru ve forme valecku ci kulicek (casto obsahujicich jeste cytostatika ci jine leky zvysujici efektivitu tohoto pristupu) schopnych rovnez zablokovat privod krve do nadoru.

    Dr. Oupický k tomu poslal celou řadu článků (od jiných autorů než dr. Fortýna) z poslední doby.

  • Sponzorování Britských listů. Ozvala se zatím řada čtenářů s různými nápady, o jejichž realizaci budeme uvažovat. Někteří čtenáři OPAKOVANĚ navrhují, že by byli za Britské listy ochotni rozumnou, nepříliš vysokou částku platit. Snad realizovatelnou částkou by bylo cca 1000 - 1500 Kč ročně. To je zajímavá myšlenka, ale na to, abychom získali k dispozici dostatečné prostředky k řádnému financování profesionální investigativní práce, by muselo pravidelných dárců být větší množství. Proto by nás zajímalo, kolik z několika tisíc pravidelných čtenářů Britských listů by bylo ku prospěchu české společnosti ochotno přibližně takovouto částkou na provoz Britských listů pravidelně přispívat a  způsobit tak jejich profesionalizaci a posílení jejich nezávislosti. Své názory prosím pište do redakce tohoto listu. (JČ)

  • Hledají se nápady, jak získat sponzorování pro Britské listy. Pokud máte nápad, jak efektivně a systematicky finančně sponzorovat Britské listy, napište do redakce tohoto listu. Vydáváme tento deník už téměř pět let každý všední den zadarmo, se značným vypětím. Vzhledem k velkému pozitivnímu vlivu, jaký vykonává na českou společnost, by mělo být možné získat nezávislou finanční podporu, která by mohla vést k dalšímu zefektivnění práce BL ve prospěch české společnosti (dosavadních pět let pracují novináři Britských listů pro tento deník zadarmo až po ukončení svého normálního, každodenního zaměstnání). Firma Internet Servis, na jejímž serveru jsou Britské listy umístěny, neumí pro ně získávat placenou reklamu. Musejí tedy existovat jiné možnosti - nebo že by česká společnost skutečně nedokázala k vlastnímu prospěchu financovat elitní nezávislý analytický internetový deník?

  • Katedra slovanských studií Glasgow University vypisuje nyní jako každoročně konkurs na studijní místo lektora češtiny na školní rok 2001/02. Vybraný uchazeč obdrží roční stipendium 6000 liber a bude si moci během pobytu na Glasgow University vypracovat roční postgraduální thesi pro získání titulu MPhil. Hledáme bohemisty s ukončeným vysokoškolským vzěláním v kombinaci s libovolným dalším oborem, nejvhodněji angličtinou či ruštinou. Uchazeči by měli mít dobrou znalost angličtiny. Podrobnosti najdete na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/CzechLektor01.htm.

  • Znovu aktuální kniha. Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dovíte se v této knize mnoho o interních problémech České televize a proč jsou pořád odvolávání její generální ředitelé. Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)


  • Recenze knihy Adolfa Branalda Pražské promenády od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Klaus dal vládě mandát k silovému řešení situace v ČT

    "Vteřinu za vteřinou" blíž autorizovanému vysílání...

    Štěpán Kotrba

    Jak vyplývá z prohlášení, které poskytl prostřednictvím svého poradce Jakla předseda Sněmovny Václav Klaus, na tahu je vláda. Ta by měla, v souladu se svou rolí obhájce práv státu a dodržování zákona, najít odpovídající způsob, jak zajistit zákonný rámec vysílání ČT. Prozatím se zdá, že boj "vzbouřenců" proti Bobošíkové a Hodačovi je nerozhodný.

    Vedení ČT se podařilo vypnout v průběhu vysílání zpráv v 18:00 i v 19:15 pouze terestrické vysílání a některé mimopražské okruhy kabelových televizí, kde se objevila informace o neautorizovaném pořadu, který byl dodán do distribuční sítě. Vzbouřenci ale využili situace a pronikli do vysílání v rámci následujícího pořadu - "Branek bodů vteřin".

    Jelikož některé kabelové okruhy vysílaly v celém vymezeném čase "vzbouřeneckou" verzi Zpráv, základní cíl - tzn. zamezení pirátského vysílání vedením ČT dosažen nebyl. Schyluje se tedy k variantě, kterou jsem předvídal již před dvěma dny a kterou v hlavním zpravodajství naznačila i nová ředitelka zpravodajství Bobošíková : konfrontaci vzbuřenců s bezpečnostními složkami či orgány činnými v trestním řízení a definitivní obsazení zpravodajského sálu na Kavčích horách.

    Politickou podporu většiny Sněmovny Bobošíková i Hodač mají. Je otázka, zda ji nepromarní v nečinném váhání či diletantských akcích. Situace se zřejmě vyhrocuje více, než byl zřejmě původní záměr vzbouřenců. Nebo že by měli redaktoři v šuplících newsroomu připravené plynové masky ?

    Ministr kultury Pavel Dostál se na Štědrý den vyslovil pro to, aby se vyhrocenou situací v České televizi co nejdříve zabývala na mimořádné schůzi Poslanecká sněmovna.

    "Pořád říkám, vraťme to do parlamentu. Čím dříve, tím lépe...", nechal se slyšet Dostál. Jeho požadavku zatleskali mimo poslanců KDU-ČSL a Unie svobody pouze tři sociální demokraté. Jako vždy v krizových chvílích, ukazuje se nedisciplinovanost a nejednota klubu ČSSD, která umožňuje pochybnosti o postojích poslanců za sociální demokracii.

    Unionistická poslankyně Hana Marvanová na Štědrý den ČTK řekla, že svůj podpis k požadavku na svolání mimořádného zasedání sněmovny již přislíbilo všech 38 poslanců KDU-ČSL a Unie svobody a sociální demokraté Petra Buzková, Lubomír Zaorálek a Vladimír Laštůvka. Svůj požadavek by chtěli sněmovně předat 27. prosince, aby následující den mohla začít potřebná desetidenní lhůta. Je na Miloši Zemanovi jako předsedovi ČSSD přimět poslance k vyšší míře disciplíny...

    Postoj poslance Laštůvky je (tak jak jej tlumočil Britským listům) dán nikoliv afinitou k "hradním přátelům", ale (podle jeho slov) vlastní neinformovaností a míněním, že budou li poslanci mluvit o příčinách krize v ČT, něco vyřeší... "Já jsem pro řešení, kdy ČT nebude pod vlivem ani ekonomických, ani stranických uskupení... Situace je pro mne nepřehledná, a je krizová. Pro mne je důležité zachovat veřejnoprávnost České televize. A o tom je třeba jednat - kde jinde, než ve Sněmovně", řekl poslanec Laštůvka. Ředitel Hodač by podle něj měl odstoupit a umožnit tak politické řešení krize.

    S tímto názorem je ale poslanec Laštůvka zůstává v poslaneckém klubu ČSSD spolu s "opozičním" tandemem Buzková - Zaorálek osamocen. Poslanec Kučera z mediální komise oproti tomu hájí stanovisko většiny svého klubu i konsensus kvalifikované většiny Sněmovny: legitimitu Rady i její důsledek - jmenování Hodače ředitelem ČT. "Hodač si musí umět sjednat autoritu a prosadit zákon - a v tom má podporu většiny poslanců. Vzbouřenecké, neautorizované vysílání je stav nadále neudržitelný. Zákon stojí JEDNOZNAČNĚ na straně nového ředitele", tvrdí Kučera. Pikantní však je pozice jeho stranického kolegy, ministra kultury Dostála, který dává všanc svým výrokem z 24. 12. vůli vlády řešit celou situaci standardními prostředky státu.

    Dostálova slabost, se kterou chce přehodit zodpovědnost za vývoj událostí na Sněmovnu, dává tušit rozpor, do kterého se Dostál brzy dostane. Měl by se zamyslet, zda s takovýmito názory (není to jeho první klopýtnutí v mediální politice - připomeňme rozpor s poslancem Kučerou při předkládání mediálního zákona) nechce složit funkci ministra kultury a připojit se k dalším "komediantským osobnostem" v newsroomu redakce zpravodajství ČT. Demise by pro něj - po jeho prohlášení na Štědrý den - byla čestným východiskem. Jiné řešení (setrvání ministra ve funkci a Dostálův přetrvávající diletantismus v kontaktu s médii) dává zapravdu Václavu Klausovi, který nevěří, že stát je schopen prosazovat svou politiku ve veřejnoprávních médiích a že nejlepším řešením by bylo ČT zprivatizovat. Další "silovou variantou by bylo odvolání Dostála premiérem Zemanem. Někteří novináři se začínají jízlivě ptát poslanců ČSSD, jaká je úloha Pavla Dostála a Petry Buzkové v této "bitvě", zda jejich pozice je ještě pozicí poslanců sociální demokracie... Krize v ČT spěje k brzkému rozuzlení. Podle mých (nepotvrzených informací) se schyluje k poslednímu dějství. jaké bude, dají odpověď nejbližší hodiny.


    Hurá! Konečně máme správnou východoevropskou televizi!

    Luděk Staněk

    Tak. Chvili to trvalo, ale cekani stalo za to. Konecne mame spravnou vychodoevropskou televizi. Aby byl efekt dokonaly, mohlo by jeste nekomu treba vybouchnout auto, pripadne byl mohl byt nejaky vysoky televizni exekutivec zastrelen davkou ze samopalu za bileho dne. Ale i bez techto propriet muzeme byt spokojeni.

    Na Kavkach je zabarikadovany tym, snazici se vysilat, nicmene bez uspechu. Tym starych zpravodajcu se podle vseho rozhodl dohrat svuj boj do horkeho konce, kterym v tuto chvili bude pravdepodobne vynaseni jednotlivych zamestnancu televize za ruce a nohy policejnimi jednotkami. Pujde rozhodne o velmi fotogenickou udalost, ktera "udela otvirak" ve vsech celostatnich denicich.

    Nova sefka Bobosikova mezitim nechava vysilat svoji verzi "vyvazenych a objektivnich" Udalosti, kterym dominuje rozhovor s jejim sefem jeden den, pripadne s ni samotnou druhy den. A pokud by byl nekdo na pochybach o tom, ze na slaboduche a navadeci otazky nervozni moderatorky odpovida pravdu a nic nez "objektivni a vyvazenou" pravdu, necha vzapeti pustit temer minutovou samomluvu Johna Boka, coz mimochodme jen potvrzuje, ze odborniku na cokoliv je v tomto medialnim souboji potreba na obou stranach. Mimochodem, pani Bobosikova, netusil jsem, ze John Bok je vyznamna osobnost verejneho zivota. Ale budiz, mozna ho znate lepe, nez ja.

    Politici, kteri jsou za vzniklou situaci odpovedni predevsim pak celkem logicky nabadaji k dodrzovani zakonu. Je to logicke, co by take meli delat jineho. Navic, na dodrzovani zakonu by lide, podle vseho uz dost unaveni timhle televiznim westernem bez kladnych hrdinu, kteremu nemohou pri nejlepsi vuli detailne rozumnet, prece jen mohli slyset.

    Faktem ale je, ze za soucasnou situaci jsou odpovedni prave oni. Napriklad delegovanim naprosto nekompetentni Rady, ktera, jak se ukazuje nejen ze nema schopnosti odborne, ale ani zakladni manazerske. Jmenovat reditelem CT cloveka, vuci kteremu byl na Kavcich horach celkem otevreny odboj uz za jeho kratkeho pusobeni, jen na zaklade ujisteni, ze komunikacni problemy se mu na sklonku jeho pusobeni darilo odstranit je opravdu pitomost non plus ultra. To vi kazdy, kdo alespon jednou nakoukl do jakekoli z tech mnoha knih typu "Vykonnym manazerem snadno a rychle". Sverit temto lidem dohled nad CT byl hazard, ktery, bohuzel pro koncesionare, nevysel.

    Diky tomu, stejne jako diky soucasne nalade ve spolecnosti, ktera je politikou otravena a politikum neveri, nemuze iniciative CT-vec verejna dat prilis mnoho prace presvedcit cast spolecnosti, ze soucasna vzpoura v televizi je ve skutecnosti vzpourou proti politikum, kteri se snazi CT ukrast a zprznit. Jde o velice abstraktni tvrzeni aplikovane na velice konkretni problem, takze ve finale tu mame dokonale zmateni pojmu. Zatimco jedni bojuji za slechetne idealy typu "televize patri lidu", druzi na prvni pohled logicky argumentuji tim, ze "lid televizi neuridi".

    Vysledkem je to, na co se muzeme uz druhy den divat kazdy vecer, kdyz si zapneme CT1 - zprznene zpravodajstvi, pripravovane narychlo posbiranym tymem bez jakychkoli zkusenosti, ktere nejen ze neni "objektivni a vyvazene" o moc vic, nez to, vysilane do 24. prosince, ale navic je technicky odpudive a banalni. Pokud si vzpominate na zpravy meciarovske slovenske televize, ktere CT kdysi prebirala, asi se pri sledovani soucasnych Udalosti neubranite roztomilemu déja-vu.

    V teto podobe muze zpravodajstvi delat radost maximalne pani Bobosikove, ktera do akce razne nasadila svoji profesionalni cest a podle vseho se rozhodla televizi "normalizovat" at to stoji, co to stoji. V tuto chvili ale nebojuje jen za sebe. Kariera pane Hodacova totiz podle vseho zavisi prave na tom, zda Bobosikova "prevzeti" zpravodajstvi zvladne. My ostatni bychom si meli honem rychle poridit satelit, ci kabelovou pripojku s nejakou zapadni televizni stanici. Nebot to vypada, ze tahle "vychodni kovbojka" jen tak neskonci.

    PS: Jeste jedna poznamka k pani Bobosikove, respektive k jejimu CV. Pokud se pokusila v rozhovoru pro Radiozurnal bagatelizovat svoji "2x3" (tretinovy uvazek po dobu tri mesicu) karieru ve sboru Klausovych poradcu vetou ze "vedle toho mela samozrejme mnoho dalsich obchodnich aktivit", jima mne hruza a celkem by mne zajimalo, jake aktivity to byly. Nerad bych se za nejakou dobu dozvedel, ze "vyvazene a objektivni" zpravodajstvi pripravuje za me penize clovek, ktery pro velkou soukromou firmu XY delal strategii komunikace s medii ci nejakou podobou zalezitost.


    Stížnost Radě ČT na Janu Bobošíkovou: "porušila princip novinářské nestrannosti"

    Jan Potůček

    Vážený pan
    Miroslav Mareš
    Předseda Rady České televize
    Kavčí hory
    140 70 Praha 4

    Pardubice, 24. prosince 2000

    Věc: Stížnost na generálního ředitele České televize Jiřího Hodače

    Vážený pane předsedo,

    obracím se na Vás se stížností na generálního ředitele České televize Jiřího Hodače, která se týká hlavní zpravodajské relace ČT Události ze dne 24. prosince 2000. V této relaci, vysílané klasickou cestou prostřednictvím pozemních terestrických vysílačů (neboť diváci, kteří přijímají signál ČT prostřednictvím satelitu, sledovali jinou verzi Událostí v podání odpůrců Jiřího Hodače), došlo podle mého názoru ke střetu zájmů při moderování příspěvku o jmenování nové ředitelky zpravodajství ČT Jany Bobošíkové.

    Paní Bobošíková, které se příspěvek bezprostředně týkal, tuto zprávu také sama namluvila. Tím porušila základní novinářské pravidlo nestrannosti, protože byla na obsahu příspěvku osobně zainteresovaná. Žádný novinář nemůže informovat o skutečnostech, na kterých má osobní účast nebo zájem. Aktivita nové ředitelky zpravodajství, paní Jany Bobošíkové, má o to horší důsledky, že proběhla ve chvíli, kdy ještě nebyl dořešen spor mezi vedením ČT a redakcí zpravodajství.

    Pominu-li skutečnost, že Rada ČT zvolila nového generálního ředitele veřejnoprávní televize podle zákona a tato volba je právně nepopiratelná, skutečnost, že paní Bobošíková namluvila příspěvek, který mimo jiné informoval o sporu právě paní Boboškové s částí redakce zpravodajství, je šokující. Žádám proto Radu ČT, aby v této věci konala a informovala mě o tom, zda považuje krok ředitelky zpravodajství Jany Bobošíkové za nestranné a objektivní informování veřejnosti - jinými slovy za službu veřejnosti, kterou má ČT podle zákona plnit.

    Používám formu stížnosti na generálního ředitele ČT, neboť to je jediný možný způsob, jak se obrátit na Radu ČT a žádat po ní odpověď.

    S pozdravem

    Jan Potůček,

    redaktor internetového deníku Svět Namodro

    Agentura M.I.A.

    Jaselská 6

    160 00 Praha 6

    e-mail: janpotucek@yahoo.com, Jan.Potucek@mia.cz

    Reakce Tomáše Peciny:

    Milý pane kolego,

    se zájmem jsem prostudoval Vaši stížnost. Protože jsem zatím neměl příležitost zhlédnout "barrandovskou" verzi Událostí, nemohu se relevantně vyjádřit k tomu, zda byl příspěvek o paní Bobošíkové, zpracovaný jí samotnou, porušením zákona o České televizi a/nebo zákona o vysílání.

    To záleží především na obsahu, ne na formě podávaných zpráv. Pokud příspěvek obsahoval - v rámci prostoru, který mu byl věnován - všechna podstatná fakta, včetně toho, že paní Bobošíková měla v minulosti úzké vazby na ODS a že se proti postupu Rady ČT a nového vedení televize vyslovila řada osobností veřejného života, nelze podle mého názoru nic namítat. Bylo-li tomu jinak a v České televizi se stává z obou zmíněných témat zpravodajské tabu, pak by stížnost na ředitele ČT byla oprávněná.

    Statutární orgány provozovatele kterékoli rozhlasové nebo televizní stanice, ať licencované nebo vysílající ze zákona, musejí mít kontrolu nad obsahem vysílání - to je implicitně dáno v zákonu o vysílání (pokud by tomu tak nebylo, nemohly by zajistit dodržování explicitních zákonných ustanovení). V mimořádné situaci, jak je ta, která vznikla v redakci zpravodajství ČT, je pak zcela v souladu se zákonem vysílání přerušit nebo živě uvést pořad náhradní, vysílaný odjinud.


    Česká televize: hasební plán aneb Rado neodstupuj - ještě ne!

    Britské listy byly tímto článkem aktualizovány 23. 12. 2000 v 18 hodin.

    Nikolaj Savický, psáno přes poledne 23. prosince 2000

    Rada České televize je mrtva, ať už její členové a chlebodárci (respektive „funkcedárci“, neboť není placena ze státního rozpočtu, ale z rozpočtu České televize) říkají cokoli. Její pověst je neudržitelná, její členové přesvědčivě prokázali svou nekompetentnost a dokázali se zesměšnit způsobem, který nemá v devítiletých dějinách české televize precedens. Této radě se podařilo téměř nemožné: docílit toho, aby skutečně vznikl důvod pro její zákonné odvolání Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR podle platného zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi, neboť Česká televize svým vysíláním od 20. prosince 2000 nejméně do vysílání večerních zpravodajských relací dne 22. prosince 2000 evidentně porušovala § 2 zmíněného zákona, a to v přímém důsledku konání Rady České televize. Byla naplněna litera zákona, umožňující Parlamentu Radu České televize odvolat, ale paradoxně byl naplněn i  smysl ustanovení § 6, odst. 3, tohoto zákona, ač jsem sám do těchto dnů nevěřil, že je toho možné v praxi docílit.

    Rada České televize v současném složení tedy bude muset odejít tam, kam patří, a je jedno, zda o něco čestněji tím, že sama odstoupí, nebo v intencích svého dosavadního počínání, tedy násilně - odvolána Poslaneckou sněmovnou. Pro tuto skutečnost však nelze přehlédnou, že musí ještě něco vykonat, než definitivně zmizí ze scény, neboť jinak po ní vznikne ještě větší chaos, který povede Českou televizi do zkázy. Přitom je Česká televize institucí, která večer co večer uspokojuje v dlouhodobém průměru požadavky 27% všech českých a moravských televizních diváků, poskytuje nenahraditelnou službu menšinám definovaným osudem, udržuje a rozvíjí významnou kulturní tradici a sehrává klíčovou roli v českém filmovém průmyslu. V současnosti má řádově pětimiliardový rozpočet, zaměstnává přímo téměř tři tisíce lidí a váže na sebe pracovní příležitosti pro několikanásobek tohoto počtu především v Praze, Brně a Ostravě. Její krize se tedy významným způsobem promítá do života celé české a moravské společnosti. Podívejme se proto na vzniklou situaci a její příčiny podrobněji.

    Trocha prehistorie na vysvětlenou

    Bylo by nesprávné vnímat události posledních dvou měsíců vytrženě, jako cosi, co nastalo z bezprostředních příčin. Pro pochopení podstatných souvislostí těchto procesů se musíme vrátit před vznik České televize v roce 1992 a dokonce i před rok 1989. Záleží totiž na tom, s jakou tradicí a s jakou profesní základnou se česká televizní a filmová produkce vynořila z dob nesvobody. Právě tady se totiž zrodil podstatný kvalitativní rozdíl mezi úrovní zpravodajství a publicistiky na straně jedné a dramatické tvorby na straně druhé, který dodnes můžeme vidět ve vysílání televize veřejné služby v České republice, ale který přes všechny nátěry prosvítá i v programové nabídce komerčních televizní u nás.

    Před listopadem 1989 v České republice neexistovalo televizní zpravodajství. To není otázka ideologie, ale absence poptávky. Nejde jen o to, že lidé, kteří předtím pracovali v Televizních novinách ČST, byli zkompromitovaní spoluprací s režimem, ale především o to, že po nich nikdo nepožadoval, aby dělali skutečnou novinářskou práci, tj. aby si svobodně a nezávisle opatřovali informace, ověřovali si je u nezávislých zdrojů a aby s nimi kriticky a nezávisle pracovali. Z dnešního hlediska to ve skutečnosti nebyli reportéři a moderátoři, ale hlasatelé, což konec konců dobře vystihuje i tehdejší terminologie. Na počátku roku 1990 tedy zcela chyběli potřební profesionálové televizního zpravodajství podle kritérií svobodného světa. Neexistovala tradice, na kterou by bylo možno navázat, a veřejnost neměla představu o kritériích, podle nichž by mohla úroveň televizní žurnalistiky posuzovat. Výjimku tvořilo několik málo výrazných osobností filmové dokumentaristiky, ale jejich ambice směřovaly nikoli ke každodenní rutinní práci zpravodajství, ale k vytváření velkých a výjimečných dokumentů, mapujících spíše stav společnosti a uplynulá léta než současnost.

    Důsledkem této situace byl příliv velmi mladých lidí, kterým bylo kolem roku 1990 zpravidla kolem dvaceti let. Vedeni dobrou vůlí, ambicemi, ale bez nastavených měřítek a vzorů začali vytvářet českou televizní žurnalistiku. Dodnes představují její základ: přesunuli se na manažerské pozice a řídí práci svých mladších kolegů. Překonali jazykovou bariéru, získali letmé zahraniční zkušenosti, ale situací po roce 1990 byli rychle katapultováni do profesních rolí, které v tradičních demokratických zemích zpravidla plnili a plní lidé o generaci starší, prošlí nesrovnatelně náročnější průpravou, přísnějším výběrem a rozsáhlejší životní zkušeností. Obrovský hlad po novinářích však existoval přibližně do let 1997 - 1998 také v redakcích tištěných periodik; poptávka dodnes výrazně převyšuje nabídku. Nedostatek tradice, absence velkých a prestižních vzorů, vágní kritéria pro posuzování kvality práce a malá vzájemná konkurence se spolupodepsaly na nepříliš utěšené úrovni české televizní žurnalistiky současnosti.

    Diametrálně odlišná situace existuje v oblasti filmové a televizní dramatické tvorby. Státem dotovaná filmová produkce 70. a 80. let měla na co navazovat. Tradice slavné éry českého filmu 60. let nebyla nikdy důsledně zpřetrhána. Ukázalo se totiž, že řemeslně kvalitní filmy a televizní seriály jsou dobrým vývozním artiklem a že na jejich výrobě lze velmi ušetřit cestou koprodukcí se západními partnery. Protože tato filmová a televizní produkce zároveň představovala důležitou součást tišících prostředků, které tehdejší režim podával v hojném množství občanům, mohlo v relativně svobodných podmínkách (viděno měřítky tehdejší doby) vyrůst mnoho tvůrců, kteří vstupovali do volné soutěže nejen v rámci tehdejšího Československa, ale také na nesrovnatelně tvrdším trhu především západoněmecké televizní tvorby. Velkou roli sehrávala také úroveň FAMU, školy, která si přes veškerý ideologický dohled uchovávala dobrou profesionální úroveň. Profesní průprava a kvalita těchto tvůrců byly a jsou plně srovnatelné se stavem kdekoli v Evropě. Do 90. let vstoupili tito autoři se značným sebevědomím a v jejich průběhu dokázali své kvality a potvrdili své místo ve společnosti.

    Z výše zmíněných důvodů sehrávali právě tvůrci dramatických děl a produkce s nimi související, především producenti a dramaturgové, rozhodující roli při formování charakteru České televize a jejího producentského systému. Na počátku 90. let jim navíc nahrála skutečnost, že kolem roku 1992 svou základní činnost prakticky ukončil hlavní garant národní filmové tvorby, Filmové studio Barrandov. Česká televize jeho úlohu převzala a dokázala během osmi let vyrobit nebo koprodukovat kolem stovky celovečerních filmů, z nichž řádově deset nebo patnáct má skutečně vynikající úroveň ve světovém měřítku. Zároveň vyrobila desítky seriálů a stovky televizních inscenací, za jejichž úroveň se nemusí stydět, a které významně obohacují její potenciální programovou nabídku.

    Ve stínu těchto nepopiratelných úspěchů poněkud zanikal fakt, že úroveň televizního zpravodajství a publicistiky České televize se zvedala nesrovnatelně pomaleji. Nebyla a dosud nejsou nastavena profesionální a etická kritéria, která by umožňovala tuto část produkce posuzovat a hodnotit. Tlak managementu na zlepšení kvality produkce České televize v této oblasti navíc až na duben a květen 1998 nebyl dostatečný. Ti, kteří o České televizi rozhodovali před rokem 1998, totiž hleděli s oprávněnou pýchou na jiné složky její tvorby a systematicky budovali její archivní programové fondy. Byl to v době blížící se digitalizace pozemního televizního vysílání a předvídatelného hladu po kvalitní a dobře reprízovatelné nabídce v oblasti celovečerních filmů, televizních seriálů a inscenací jistě přístup rozumný a perspektivní, a v nejbližších letech nepochybně dojde ocenění u jejich nástupců, ale přesto se soustavné přehlížení významu každodenní služby televizním zpravodajstvím, tolerance k jeho nízké kvalitě a malé společenské autoritě tehdejšímu managementu vymstila.

    Kořeny současné krize: dvojí pohled na televizi veřejné služby

    Na přelomu let 1997 - 1998 vypsala nově zvolená Rada České televize pod předsednictvím Jana Jiráka výběrové řízení na generálního ředitele České televize, neboť v březnu 1998 končilo řádné funkční období jejího zakladatele Ivo Mathé. Připomínám, že po šoku z let 1994 a 1995, kdy se televize veřejné služby v České republice poprvé střetla se silným komerčním protivníkem, čelila značnému poklesu svých reálných příjmů a byla nucena k drastickým úsporným opatřením, její podíl na trhu od 3. čtvrtletí 1995 pozvolna, ale soustavně stoupal. Našla svou tvář a ukázalo se, že dobrou původní dramatickou tvorbou může v soutěži o zájem diváků úspěšně čelit komerčním stanicím. Obhájila své místo v celkové programové nabídce všech televizní vysílatelů v České republice a získala nezaměnitelný charakter. To posílilo legitimitu jejího postavení a přispělo k obnově sebedůvěry jejích zaměstnanců, zejména tvůrčích pracovníků a smluvně vázaných externistů. Situace byla stabilní a dodávala většině zúčastněných pocit jistoty. Mnoho producentů v té době skrytě vítalo představu změny, neboť se jim zdálo, že dosavadní vedení je příliš strnulé a neposkytuje jim dostatek prostoru k experimentu a expanzi. Proto očekávali výsledek volby bez větších obav.

    Překvapivým vítězem výběrového řízení se stal ani ne třicetiletý Jakub Puchalský, novinář bez jakékoli znalosti či zkušenosti s Českou televizí. Neznal její tradice, její silné stránky, neuvědomoval si, v čem tkví v očích laické a odborné veřejnosti její význam. Věděl, že její zpravodajství a publicistika jsou špatné, ale nedoceňoval význam dramatické tvorby a její tradice. Jeho poradce a pozdější ředitel programu Gordon Lovitt byl talentovaný a nesystematický člověk s vynikající představou o zákonitostech, jimiž se televize jako médium masové komunikace řídí, s talentem pro sestavování vysílacích schémat, s ambicí soutěžit o pozornost diváků s komerčními televizemi všemi prostředky, ale zároveň s absolutní neznalostí tradice české filmové a televizní tvorby a s necitlivostí vůči vkusu a předsudkům českého televizního publika. Byl by patrně dobrým programovým ředitelem komerční stanice, ale bez silného a zkušeného generálního ředitele nad sebou byl v České televizi předem odsouzen k neúspěchu. Rada České televize, která Jakuba Puchalského zvolila, správně viděla nízkou kvalitu zpravodajství a publicistiky, ale vnímala Českou televizi především jako producenta zpravodajství a publicistiky, což byla fatální chyba. Většina členů tehdejší Rady České televize nebyla schopna nahlédnout důsledky této volby, protože vycházela z teoretických předpokladů, ze špatné analýzy situace a z nedostatečné znalosti tradic televizní stanice, která podléhala její kontrole. Důsledky volby byly právě pro tento charakter České televize destruktivní.

    Zděšení a posměch odborné veřejnosti vyvolal už projekt Jakuba Puchalského, v němž byla zdůrazňována role „nízkorozpočtového dramatu“ sitcomu a děl, reflektujících následky „klausovské éry“. Sitcom ovšem kvůli husté periodicitě ve vysílání, která vyvolává potřebu neobyčejně rychlé produkce obrovského množství dílů na standardní kvalitativní úrovni, vyžaduje početné a zkušené autorské zázemí, především obratné scenáristy, specializované na tento žánr. Ve Spojených státech, ve Velké Británii i ve Francii je založen na dlouholeté tradici, která v České republice chyběla a chybí. V České republice naopak existuje tradice výpravných a propracovaných televizních seriálů, vyráběných v sériích po sedmi nebo maximálně čtrnácti dílech delší stopáže. Dramatická výstavba těchto děl je velmi odlišná od sitcomu, nároky na dlouhodobou přípravu a pečlivou dramaturgii jsou vyšší. Není náhodou, že s jedinou výjimkou (Hospoda, vyrobená pro TV NOVA) veškeré české pokusy o sitcom skončily katastrofálně. Požadavek na  dramatickou tvorbu, přímo reflektující aktuální politické dění, byl krajně necitlivý v zemi, kde se na ideologickou objednávku vyráběla „aktuální„ propagandistická dílka doslova na běžícím pásu a v níž jsou na podobný požadavek scenáristé a dramaturgové dodnes alergičtí, neboť jim připomíná soustavné ideologické zneužívání hrané filmové a televizní tvorby před rokem 1989.

    Jakub Puchalský navíc doslova den ze dne odvolal naprostou většinu manažerů na 1. stupni řízení (s výjimkou studií v Brně a Ostravě, kde mu to znemožňoval zákon) a částečně nevědomky (rozhodně bez znalosti nevyhnutelných důsledků pro dlouhodobý provoz celé instituce) porušil celou strukturu a pravidelný roční rytmus řízení České televize. O jeho nástupu v dubnu 1998 se v České televizi začalo mluvit jako o „noci dlouhých nožů„. Vzbudil strach, ale nedoplnil jej o motivaci. Kuriózním, leč zákonitým důsledkem jeho konání byla destrukce v oblasti hrané tvorby a současně setrvání neuspokojivého stavu zpravodajství a publicistiky. Příčina je prostá: dramatická tvorba vzniká v průběhu let a výpadek kvalifikované objednávky se ve vysílání projeví nejdříve za rok, ale spíše za dva roky, zatímco odchod reportérů a moderátorů je viditelný okamžitě. Scenáristé a dramaturgové jsou tedy existenčně zranitelní mnohem snáze než redaktoři ve zpravodajství: jejich rezistenci divák pocítí nejdříve za rok nebo za rok a půl. Proto byla vzpoura ve zpravodajství proti Ivanu Kytkovi rychlá a úspěšná, zatímco obrana proti nekvalifikovanému řízení programu prakticky nebyla možná.

    Odpor proti Jakubovi Puchalskému mohl být úspěšný až ve chvíli, kdy nasazení odiózního seriálu Třicet případů majora Zemana, v němž tehdejší management viděl ideální příležitost k zvýšení sledovanosti, vyvolalo silný veřejný odpor. To umožnilo představitelům odborných sdružení, producentům a zaměstnancům České televize postupně donutit k odstoupení nejprve Gordona Lovitta a posléze, 15. prosince 1999, také Jakuba Puchalského. Stalo se tak v okamžiku, kdy díky neschválenému vysílacímu schématu a výrobnímu úkolu hrozily v horizontu několika týdnů výpadky ve vysílání, respektive improvizace v programové skladbě.

    Nadějný rok 2000…

    Když Dušan Chmelíček 1. února 2000 nastupoval do funkce generálního ředitele, byl v podstatě neznámým členem managementu Jakuba Puchalského, čímž vzbuzoval preventivní nedůvěru odborné veřejnosti. Předložil však projekt, který sice nebyl nikterak oslnivý, ale respektoval historicky vzniklý charakter České televize, pojmenovával základní problémy, vzniklé v letech 1998 - 1999, a naznačoval schůdnou cestu jejich řešení. Citlivou personální politikou si rychle získal důvěru, kterou nedokázalo podrýt ani několik chyb, jichž právě v personální oblasti dopustil. V červenci překonal krizi ve zpravodajství a na podzim předložil dobrou programovou koncepci a zdařilé programové schéma na rok 2001. Plánovaným obsazením postu ředitele programu Ivanem Hubačem k 1. lednu 2001 navíc poskytl odborné veřejnosti naději, že toto schéma bude kvalitně naplněno a že řízení programu bude citlivé a vysoce kvalifikované. Přes některá v podstatě zbytečná zpoždění, zejména pozdě zahájenou inventuru platného vysílacího schématu a projektů, o nichž rozhodlo předchozí vedení (viz aféra kolem zastaveného seriálu Píplmetři), a přes nepříliš šťastný princip dočasného stínového řízení programu skupinou pro přípravu vysílacího schématu, který sice přinesl dobré praktické výsledky, ale na několik měsíců znejasnil manažerskou strukturu České televize, bylo zjevné, že Chmelíčkův příchod této televizi prospěl a dal jí novou naději.

    Důležitým aspektem Chmelíčkova působení se stala jeho cílevědomá snaha o posílení Jakubem Puchalským poškozené pověsti a obnovu obecně respektované legitimity České televize. Chmelíček začal systematicky jednat se všemi odbornými sdruženími a bezprecedentním způsobem otevřel Českou televizi kritice. Oslovil řadu charitativních a veřejně prospěšných organizací a vzbudil naději, že v dohledné době vzniknou jednoduchá, spravedlivá a snadno kontrolovatelná pravidla pro jejich přístup do vysílání televize veřejné služby v České republice. Zastřešil tyto aktivity dosud nevídanou konferencí Česká televize: věc veřejná a získal pro své počínání širokou veřejnou podporu.

    … a katastrofa na jeho konci

    Od léta 2000 však postupně stále silněji vstupovala do hry síla, která měla ve vlastním zájmu raději zůstat stranou: Rada České televize. Tzv. Jirákovu radu odvolala Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR několik týdnů po volbě Dušana Chmelíčka a novou volila postupně během jara 2000. Tato Rada České televize začala fakticky fungovat během dubna 2000, a pokusila se radikálně změnit dosavadní vztah svých předchůdkyň ke generálnímu řediteli České televize.

    Aby nebylo pochyb: věřím, že komunikace Dušana Chmelíčka s novou Radou České televize nebyla bezchybná. Jsem přesvědčen, že Rada České televize jen obtížně získávala relevantní informace a že Dušan Chmelíček nenaplňoval představy jejích členů o tom, jak se k nim má generální ředitel České televize chovat. Problém ovšem spočíval v tom, že tato rada byla složena z osob v očích veřejnosti vesměs bezvýznamných, které se - na rozdíl např. od Rady České televize, jíž předsedal Jiří Grygar - nemohly proti generálnímu řediteli opřít o svou nepopiratelnou neformální autoritu, ale pouze o pravomoc, kterou jim poskytoval značně nedokonalý zákon o České televizi. To Dušanu Chmelíčkovi umožňovalo tuto radu do velké míry ignorovat, protože věděl, že se opírá o nesrovnatelně širší odborný a společenský konsensus.

    Rada České televize právem kritizovala některé faktické chyby generálního ředitele, především jeho nesporné pochybení v kauze Sazka. V této kritice nalézala kladný ohlas mezi kritiky a novináři. Brala si však ke své kritice také doslova směšné záminky, například neplnění některých formálních termínu v jeho projektu. Doslova každý v České televizi si přitom uvědomoval, že tato kritika směřuje k věcem pro chod instituce momentálně zcela nepodstatným, a tím Rada České televize dále oslabovala svou pozici v očích odborné veřejnosti. Navíc stejně jako její předchůdkyně nahlížela na Českou televizi pouze jako na zpravodajskou stanici, pohlížela na ni především prizmatem politického zpravodajství, redukovaného navíc nikoli na věcná témata, ale na spory politických stran, a tím se dále vzdalovala od pochopení toho, co se v instituci svěřené její kontrole ve skutečnosti odehrává. Osobní averze mezi členy Rady České televize a generálním ředitelem pak situaci ještě zhoršovaly.

    Za těchto podmínek si Dušan Chmelíček založil poradní sbor, složený z velmi známých a respektovaných osobností veřejného života. Připravil široce založenou konferenci Česká televize: věc veřejná, která skončila jeho úspěchem, a stál tak proti Radě České televize v relativně výhodné pozici. Členové Rady to museli vnímat jako útok na svou autoritu, patrně se cítili jako oběti spiknutí, a začali se chovat naprosto iracionálně. Úvodem k poslednímu dějství této tragikomedie byl nešťastný článek členky Rady paní Jany Dědečkové v MF DNES, kritizující zmíněnou konferenci jako naprosto nepřínosnou. Nic nemohlo lépe posílit pozici generálního ředitele České televize než tento novinový útok, který vzápětí vyvolal řadu nesouhlasných reakcí nejširšího spektra účastníků této konference.

    Nemohu to tvrdit jistě, ale domnívám se, že právě to, že generální ředitel České televize získával v posledních týdnech před svým odvoláním stále širší veřejnou podporu, nakonec paradoxně vedlo k jeho pádu. Rada České televize, která se ocitla na vedlejší koleji a čelila stále silnějšímu odporu televizních tvůrců, zřejmě dospěla k názoru, že jeho odvolání bude postupem doby stále obtížnější, a proto se rozhodla ke kroku, který se pro ni ukázal být sebevražedným: rozhodla se Dušana Chmelíčka co nejrychleji odvolat.

    Načasování tohoto kroku bylo nejnešťastnější, jaké mohla zvolit: bylo přijato nové vysílací schéma, byl rozepsán výrobní úkol, ale nebyl schválen rozpočet. Od 1. ledna 2001 měl navíc nastoupit nový programový ředitel, od něhož si většina tvůrčích pracovníků mnoho slibovala. Rada České televize neposkytla zaměstnancům a externím spolupracovníkům České televize žádné záruky kontinuity, a to právě v přelomovém okamžiku. Vyvolala nevědomky pro Českou televizi také velmi neblahé ekonomické důsledky, neboť se strefila právě do okamžiku, kdy mediabuyeři a reklamní agentury sestavují mediaplány pro své klienty. Protože rozhodují o penězích svých klientů, nemohou příliš riskovat, a proto podstatně sníží podíl prostředků, investovaných do nákupu reklamních časů v České televizi. Rada České televize tak svým nekompetentním rozhodnutím Českou televizi mimo jiné významně finančně poškodila.

    Důsledky nepřipraveného a nepromyšleného kroku Rady České televize ze dne 12. prosince 2000 na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejprve se ozvali ti, kdo se právem cítili dotčeni ve své prestiži: reprezentanti sdružení, která před odvoláním ředitele České televize marně žádala Radu České televize o schůzku. Jedná se o významné organizace odborné veřejnosti, především o Českou filmovou akademii a svaz filmových a televizních pracovníků FITES. Ze společenského hlediska nehorázné bylo také to, že se Rada České televize odmítla sejít s členy poradního sboru generálního ředitele, tedy s volným sdružením úctyhodných osobností, jimž mohl mezi členy Rady sekundovat jedině Miloš Rejchrt. Vzápětí se k protestům přidali zaměstnanci České televize v obavách, že Rada České televize opět zvolí někoho, kdo svým stylem řízení bude připomínat Jakuba Puchalského.

    Domnívám se, že Rada České televize byla zcela zaskočena reakcí na svůj krok, a proto začala jednat už zcela iracionálně. Místo toho, aby se pokusila následky svého neblahého rozhodnutí korigovat, rozhodla se jednat rychle a radikálně. Dne 20. prosince 2000, pouhých 27 hodin po uzávěrce písemných přihlášek do výběrového řízení, zvolila do čela České televize Jiřího Hodače, který v červnu a červenci téhož roku neúspěšně řídil zpravodajství České televize a stačil si v něm nadělat řadu osobních nepřátel. K tomu lze jen dodat, že hašení požáru vhozením kanystru benzínu nebývá obvykle úspěšné. Nic nemohlo radikalizovat postoje zaměstnanců více. K výsledku řízení dosud lhostejné redakce zpravodajství a publicistiky se okamžitě přidaly k protestujícím.

    Následky

    Nedostatečné profesní standardy a pocit existenčního ohrožení vedly zaměstnance zpravodajství k tomu, že porušili zákonná i nepsaná pravidla profese. Od 20. prosince 2000 začali ve zpravodajských relacích porušovat literu i smysl příslušných ustanovení zákona o České televizi a zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Aktivizovali na svou podporu mnoho osobností veřejného života, ale bohužel také ty, jejichž medializované podpory se měli vědomě zříci, totiž část politiků. Je zjevné, že reagovali na naprosto neodpovědné jednání Rady České televize, ale za cenu okamžité podpory části politického spektra tím vážně poškodili věrohodnost České televize.

    Řízení České televize zkolabovalo. Vysílací schéma a výrobní úkol jsou ohroženy, do roku 2001 vstupuje Česká televize s rozpočtovým provizoriem, poškozenou pověstí a ve stavu naprostého bezvládí. Zpravodajství nejméně tři dny postupuje v příkrém rozporu s účelem, pro který bylo zřízeno, se zákonným rámcem působení České televize a s nepsanými pravidly profese. Česká televize může očekávat - a právem - pokutu od Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. Zadavatelé reklamy se musejí na dění v České televizi dívat s krajní nedůvěrou. Diváci jsou patrně jak v Jiříkově vidění. Česká televize plní už po řadu dní první stánky novin. Je to však reklama, o kterou není co stát.

    Východiska

    Generální ředitel TV NOVA dr. Vladimír Železný navrhl v pořadu Volejte řediteli dne 23. prosince 2000 - snad v žertu -, aby Jiří Hodač porazil vzpouru tím, že bude vysílat odjinud a odřízne nespokojené zaměstnance od přístupu k televiznímu vysílání. Je pravda, že v takovém postupu má Vladimír Železný praxi, ale zůstává otázkou, zda je takové řešení přijatelné pro spor o správu veřejné instituci. Navíc by silové mocenské řešení v této chvíli jen prohloubilo destrukci, k níž už došlo, a dále zpochybnilo nezávislost České televize, která by se nezbytně vrátila k pověsti své normalizační předchůdkyně z let 70. a 80. , nemluvě o hospodářských škodách, které by se ještě drasticky prohloubily.

    Nerozumných řešení se jistě nabízí celá řada, ale i v této neutěšené situaci je možno si představit scénář, který by vzniklé následky minimalizoval. Není to ideální řešení, ale žádné dokonalé v současnosti není na obzoru. Napsal jsem v úvodu, že tato Rada České televize je odsouzena k zániku. Měla by však před svou sebevraždou nebo před svým zardoušením Poslaneckou sněmovnou učinit něco pro nápravu následků katastrofy, kterou způsobila. Je to několik rychle realizovatelných kroků, které může učinit už na svém plánovaném zasedání dne 8. ledna 2001:

  • odvolat výsledky výběrového řízení na post generálního ředitele České televize;

  • schválit rozpočet České televize, a to buď původní, nebo redukovaný podle návrhu finančního ředitele ing. Ladislava Palusky;

  • po dohodě se zástupci odborné veřejnosti jmenovat bez výběrového řízení nového generální(ho) ředitele(ku), který(á) bude všeobecně přijatelný(á);

  • zavázat ho, aby dodržel přijaté vysílací schéma a výrobní úkol, a to nejméně do září 2001;

  • odstoupit.

    Volba kandidáta nebude jednoduchá, protože už v této chvíli je jasné, že uchazeč či uchazečka bude muset v dohledné době svůj post znovu obhájit ve výběrovém řízení, které jistě vypíše nová Rada České televize, zvolená patrně už podle nového zákona o České televizi. Urychlení legislativního procesu v této věci bude patrně jedním z mála pozitivních výsledků této krize.

    Ten (ta), kdo stane v čele České televize na počátku roku 2001, bude muset, pokud bude chtít uspět, učinit především následující:

    uklidnit situaci jednoznačným stvrzením kontinuity s postupem Dušana Chmelíčka v září a říjnu 2000 ve všech oblastech s výjimkou zpravodajství;

    pokračovat v otevřeném dialogu s odbornou veřejností, podrobně vysvětlovat a přesvědčivě zdůvodňovat veškeré kroky, které bude činit;

    urychleně stanovit pravidla editoriální politiky České televize, vytvořit mechanismus kontroly jejich dodržování a stanovit sankce za jejich porušení;

    udržet rytmus přípravy vysílacího schématu, jak je kodifikován v Pravidlech pro přípravu vysílacího schématu, která byla přílohou již neschválené novely Organizačního řádu České televize v listopadu 2000.

    Je toho samozřejmě víc, co je nutné udělat, ale tyhle body pokládám za nejpodstatnější. Pokud se podaří postupovat podle výše naznačeného scénáře, lze doufat, že Česká televize tuto krizi přežije, a to nejen jako karikatura sebe samotné. Velkou naději na rozumný postup však v této chvíli nevidím; na to se obě strany sporu ještě stále chovají příliš emocionálně a bez jasné a reálné představy o svém dalším postupu.

    Nikolaj Savický


    Česká televize: demokratický proces versus bolševická akce

    Jaroslav Plesl, týdeník EURO

    Prvních dvanáct minut včerejších zpráv České televize věnovala redakce událostem v České televizi. Tolik exkluzivního času letos nezískal žádný adekvátní problém včetně kontroverzního jmenování guvernéra ČNB. Vrcholem všeho byla reportáž, v níž redaktorka Daniela Drtinová včera dělala zprávu sama o sobě!

    Možná je Jiří Hodač špatným ředitelem, možná v Radě České televize nesedí zrovna známé osobnosti, ale volba Rady ČT i jejího ředitele je zcela v souladu s platnými zákony a redaktoři ČT by se podle toho měli chovat. Pokud se jim podmínky v České televizi nelíbí, mají podat výpověď. To je profesionální přístup. Ovšem přerušovat vysílání k prosazování vlastních zájmů, stejně jako natáčet reportáže o vlastních problémech, to je opravdu nehorázné. Redaktoři České televize si zřejmě neuvědomují, že svým jednáním veřejnosti říkají: když se vám nelíbí platné zákony, můžete je ignorovat.

    Děsí mě, jak hluboko je bolševické myšlení zakořeněné v hlavách mých spoluobčanů a jsem překvapen, že to je problém i docela mladých lidí. Některým reportérům ČT je sotva pětadvacet a stejně nechápou, že demokratický systém je třeba formovat demokratickými prostředky. Nežijeme v žádné totalitě a přímé akce podobné této proto nejsou legitimní.

    Opoziční smlouva mezi Klausem a Zemanem není nic hezkého, ale demokratický volební systém umožňuje účastnit se voleb. To je jediná cesta, jak se zbavit opoziční smlouvy. Bolševičtí revolucionáři z České televize však demokracii nectí a preferují nástroje odzkoušené mnoha totalitními režimy, které se také odvolávaly na ušlechtilé zájmy. Osobně si na všechny revoluce ve jménu ušlechtilých cílů dávám pozor, zvláště jsou-li vyvolávány v demokratickém systému.

    Z událostí posledních dnů si odnáším jediné ponaučení. Češi nejsou připraveni žít v demokracii. Sice toto slovo často používají, ale jeho obsah nechápou ani zdánlivě. Nejhorší je, že nemá smysl pomýlené redaktory trestat, protože by nikdy nepochopili, proč jsou trestáni. Nedávno jsem mluvil s někdejším šéfredaktorem zpravodajství Petrem Studenovským, který vzpomínal, jak chtěl ve zpravodajství zavést etický kodex. Když ho s kolegou Doležalem napsali, vyprávěl Studenovský, uvědomili si, že nemá význam ho redakci předkládat. Podle Studenovského totiž mnoho pracovníků zpravodajství vůbec nebylo schopných rozeznat konflikt zájmů. Vzpoura ve zpravodajství je, myslím, stejný případ. Redaktoři zjevně nechápou, co dělají špatně. A to je na celé věci to nejsmutnější.


    Hádka o Českou televizi: Kdo má pravdu? Nikdo!

    Tomáš Pecina

    Proč nemají pravdu rebelující zaměstnanci?

    1. Ať se jim to jak chce málo líbí, Rada České televize je legitimním zástupcem plátců koncesionářských poplatků a při svém rozhodování sice musí k názoru zaměstnanců televize přihlížet (volí koneckonců jejich ředitele), ale jejich zájmy pro ni nesmějí být určující. Rada ze zákona hájí plátce, ne spotřebitele koncesionářských poplatků; lze ji kritizovat za to, že si přitom počíná špatně, ale Krausovo "Veřejnost jsme my, tady nás máte!" je čirou demagogií.

    2. Způsob, jak televizní redaktoři prezentují svůj spor s Radou a nově jmenovaným ředitelem, je hrubým porušením nejen zákona o vysílání a o České televizi, ale hlavně onoho odborovým předákem Dekojem zmiňovaného zákona slušnosti. Místo diskuse nastoupila manipulace, která si nezadá s komunistickou propagandou: druhá strana dostala minimální prostor a redukovány byly i názory těch, kdo nejsou na výsledku sporu osobně zainteresováni a od nichž by bylo možno očekávat vyvážený pohled na situaci.

    3. Spor je o penězích, ne o principech, přesněji řečeno o tom, zda si moc uchová stávající televizní establishment, nebo ho vystřídají noví lidé. Argumentace "politiky" (neřkuli "nezávislostí") je falešná: politici si přes své PR agentury najdou k lidem v redakci zpravodajství cestu stejně, jako si ji nacházeli dosud, a žádnou "zkratku přes ředitele" nepotřebují. Stranám opoziční smlouvy, které jsou obviňovány ze snahy televizi si podmanit, rebelie na Kavčích horách spíš ublíží, než že by z ní měly jakýkoli prospěch.

    Proč nemá pravdu Rada České televize?

    1. Každý zákon má kromě litery i ducha, kterého je třeba ctít. Radní měli plné právo odvolat ředitele a zvolit nového, ale postup, který zvolili, je v příkrém rozporu se zvyklostmi, jaké se při podobných příležitostech uplatňují. Jejich rozhodnutí je nejen chybné, ale i arogantní: nevybírají přece poddaným drába, ale ředitele prestižní a velmi významné veřejné instituce! Průběh a výsledek "výběrového řízení" (legalisté nechť si uvozovky škrtnou) je zákonný, ale fakticky nelegitimní, neodpovídající tradici demokratické společnosti.

    2. Jiří Hodač se neosvědčil jako ředitel zpravodajství a není třeba experimentálně ověřovat, že zklame i jako generální ředitel ČT. Hodačovy pohádky o zlém Chmelíčkovi jsou dětinské výmluvy, na které by neměli dospělí lidé skočit. J. Hodač je špatný novinář, mizerný manažer a navíc, jak Britským listům potvrdily dva nezávislé zdroje, je v důsledku svého novinářského působení v 70. letech vydíratelný, takže je jen otázkou času, kdy někdo jeho prohřešky zveřejní nebo ho naopak zapřáhne do vlastní propagandistické mašinérie (Česká televize mimochodem už jednoho podobně vydíratelného ředitele měla, a zpravodajství bylo v té době mimořádně úslužné a nekvalitní).

    3. Radní nejsou nadáni svou mocí od Boha, nýbrž jsou demokraticky zvolenými zástupci veřejnosti; způsob, jak v úterý jednali s představiteli profesních svazů, neudělal dobré jméno ani jim osobně, ani Sněmovně, která je do funkcí jmenovala. Arogance je neomluvitelná na obou stranách, ale dopouští-li se jí moc, snáší se zpravidla hůř.


    Děkujeme odejděte po kolikáté?

    aneb Česká televize na Václaváku

    Štěpán Kotrba

    Jak se v  České republice udála "sametová" "revoluce" či jaký scénář mělo revival hnutí "Děkujeme, odejděte", napadne každého, když vidí současný "boj o televizi", odehrávající se uprostřed davu bavičů, nadávajících na politiky uprostřed Václavského náměstí... Jen Václav Havel si ještě nenašel čas v mrazivém odpoledni, aby přišel pozdravit "své" Pražany s typickým gestem V - vítězství. Zcela určitě by morálně pookřáli a nehlodala by jim v koutku duše obava ze ztráty zaměstnání, řekl li by jim pár hřejivých slov o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí.

    Na začátku sametu také nebyla jen arogance bývalé moci, ale také touha po majetku, po penězích. Tvůrcům už nestačily honoráře a hlavně - nebyli si jisti, zda jich dosáhnou i během několika let, i v podmínkách počínající gorbačovské perestrojky...

    Řekněme si rovnou, na počátku vzbouření v ČT nebylo (zlaté) vejce či slepice, ani Chmelíček, ale sedlácká mentalita několika desítek tvůrčích pracovníků. Ti o sobě prohlašují a snad se i sami domnívají, že oni jsou jediní, kteří zabezpečují veřejnoprávní charakter jakéhokoliv veřejnoprávního média. Že oni jsou ti povolaní i vyvolení. Je to jejich kšeft. Je to jejich obživa, obnažovat svou veřejnoprávnost, "nezávislost" a nezkorumpovatelnost JAKÝMKOLIV názorem - i tím správným. A jako sedláci v oněch historických selských bouřích, živelně protestují, je li na obzoru někdo, kdo by jim mohl rozkopat bábovičky a způsobit případnou nezaměstnanost. Nebo nedej bože, kdyby jim změnil pečlivě vyvážený manipulativní mediamix, kterým se snaží přimět ty tupé diváky, aby velebili liberalismus, svobodu vybrat si z několika dlouhých telenovel, divácky úspěšného krváku či satiry ve stylu TeleTele. Protože většina z těchto tvůrců si nezvykla na podmínky zaměstnaneckého poměru, stala se takzvaně nezávislá a tudíž loajalitu pociťuje jen ke svému bankovnímu kontu. Jejich zesíťované manipulace dosáhly takřka dokonalosti, "věří jim" více než 70 % diváků... Úděl sedláků s vidlemi si musí protrpět až do hořkého konce. "Veškeré pohnutky lidského konání jsou vlastně nízké, podíváte li se z nadhledu..." glosoval situaci jeden ze zahraničních pozorovatelů, se kterým jsem mluvil na téma jmenování nového ředitele veřejnoprávní televize.

    Firemní psycholog by ocenil výjimečnou míru ztotožnění se zaměstnance či spolupracovníka s institucí, redakcí. Každý kameraman, kulisák či režisér řekne hrdě: "Já jem z České televize, sloužím národu - a kdo je víc?" Připomíná mi to silácká gesta havířských štajgrů z Ostravy. Bohužel, na Hradě už nesedí Gustáv Husák, který by takové hrdinské gesto zajisté ocenil. Václava Havla, trpícího nespavostí, dojímají k slzám retrospektivní pohledy na jeho bývalé kamarády z dob, kdy disent byl tak romantický... A tak se skoro každou noc na dvou programech ze čtyř pouštějí undergroundové koncerty s výpověďmi bývalých hudebních "disidentů" a "hudebních publicistů" jako "nabídka" pro jednoho osamělého nespavce na osamělém Hradě.

    Již dlouho se kritizuje (mj. i na stránkách Britských listů) nevyváženost, politická manipulativnost a neobjektivita pohledu některých médií. Česká televize, ačkoliv je nás všech - občanů tohoto státu - tomuto seznamu vévodí. Podřízenost partajním sekretariátům je ale jednostranná - cokoliv levicového, cokoliv etatistického, od ďábla jest. Zatímco skrytá manipulace ve prospěch liberalismu pánů Ševčíka a Schwarze je normální a přirozená. Stala se měřítkem věcí, "úhlem pohledu". Na obrazovky nesmí Jan Keller či Martin Hekrdla, ale kdejaký redaktor Respektu je téměř kmenovým spolupracovníkem a glosátorem čehokoliv. "Experti" na ekonomiku nejsou přední univerzitní profesoři a národohospodáři, ale pouze jacísi na ježka ostříhaní "dealeři" burzovních hráčů. Patria Finance má dveře k veřejnoprávnosti vždy otevřeny. Analytika odborových svazů, kterak polemizuje se zástupcem Světové banky plynulou angličtinou, na obrazovce veřejnoprávní televize neuvidíte. Nehodí se jaksi do scénáře... Daleko horší nežli partajní vlivy na veřejnoprávnost je ale obrovská korupční síla "nezávislých" producentských center v situaci, kdy titíž lidé dodávají pořady navzájem si konkurujícím televizním stanicím, tytéž postprodukční pracoviště dabují, stříhají či digitálně upravují záběry pro všechny. Zdánlivě to vypadá jako konkurenční boj, fakticky je to ten největší kartel, který v Čechách existuje. Dostat se na černou listinu tohoto karelu kamarádů. co spolu mluví je pro každého smrtelné. Předstihnout tento kartel může objemem proteklých miliard snad jen "několik si navzájem konkurujících" sítí benzínových stanic, které berou benzín z jedné rafinerie.

    Lidové noviny před několika měsíci zveřejnily dvoustránkový a vzácně pravdivý portrét "typického českého žurnalisty. Uzávěrkami stressovaný workoholik, relaxující po dni prostátém či prosezeném na tiskových konferencích v restauraci poblíž redakce a kritizující konkurenci s pohárem piva v ruce. Rozvedený či svobodný, bez závazků ke komukoliv, liberál oddaný své profesi. Jenže je tento "úhel pohledu" - pohledu na českou realitu - opravdu jediný? Neexistuje pohled jiný - třeba prodchnutý hladivou životní moudrostí primáře Sovy či filosofickým a smířlivým sarkasmem doktora Strosmayera?

    Před nastupujícím ředitelem České televize stojí několik úkolů. Jeden z prvních a nejzávažnějších bude učinit veškeré finanční toky, včetně honorářů a produkčních nákladů velmi transparentní a kdykoliv podrobitelné dálkovému průzkumu komukoliv - třebas přes internet. Nesmí existovat "obchodní" tajemství, pokud nemá existovat i podezření podobné těm z Brna či těm, které provázely při vyhazovu vedoucího sportovní redakce Baumruka.

    Druhý bude vytvoření mediálně analytického pracoviště pod přímou kompetencí ředitele, analyzující systém mediálně-manipulativních her a napříč médii koordinovaných akcí. Jakési vnitřní inspekce, která bude využívat a platit si i externí pohledy z mnoha stran, nejen z těch "přátelských". tento kritický mediální panel bude muset být pod neustálým tlakem veřejnosti, včetně politických stran.

    Jakýkoliv projekt na definici veřejnoprávnosti a obnovu objektivity, včetně plánů samotného ředitele nesmí zůstat nepřístupný, tak jako mnoho předtím.

    Otevřená komunikace vedení ČT s veřejností si vynutí daleko přímější vyjadřování názorů i ze strany nově nastupujícího ředitele. Mandát který má, je mandát silný - mandát sedmi z devíti členů Rady. Je to mandát k obnově prestiže, pošramocené zákulisním pletichařením a podezřeními z korupčních penězovodů.

    Mandát který ředitel má, je mandát k razantním krokům, které povedou k RYCHLÉ nápravě.

    Bude li váhat, bude smeten ve víru hysterií a mediálního chaosu. Takže pokud ČT dostane od Rady několikamiliónovou pokutu za hrubé porušení veřejnoprávnosti a manipulativní nevyváženost ve včerejším či dnešním "vzbouřeneckém" vysílání, nemůže tuto pokutu platit televize - my všichni. Budou se o ni muset na základě jednání škodní komise podělit vzbouřenci. Přispět jim může z rezervního fondu i jejich "nezávislá" odborová organizace. Pro několik z nich bude pracovně právní řešení vzpoury zřejmě znamenat i okamžitý odchod s poukazem na § 53 zákoníku práce. Za hrubé porušení pracovní kázně se dá považovat i přerušení vysílání dvouminutovou "peticí" ve zpravodajské relaci. Třetím, asi nejtěžším úkolem bude pro nového ředitele definování oné veřejnoprávnosti - nikoliv podle přání či mínění zaměstnanců nebo spoupracovníků televize, ale na základě široké diskuze o úloze média veřejné služby, roli veřejnoprávní instituce, právu na informace o jejím ekonomickém chodu, o účelnosti využívání prostředků koncesionářů. Řeč musí být i o míře profesionality odborných redaktorů i moderátorů. To aby jedinou odborností o kriminalitě a demonstracích hovořícího redaktora nebyla jeho napravená anarchistická minulost. To aby jedinou odborností na ekonomiku se ministra ptající redaktorky nebyla střední ekonomická škola. To aby jediným ekologickým počinem redaktora vyjadřujícího se k ochraně životního prostředí nebylo okopávání záhonku na zahrádce.

    Zastupování veřejnosti musí být spojeno s nezpochybnitelnou profesionalitou a odpovědností. Odpovědností veřejnosti. A zde "hnutí" Televize - věc veřejná selhává na celé čáře. Stalo se manipulativní mašinérií, snažící se ovládnout něco, co jim nepatří. Děkujeme, odejděte...


    Klaus a veřejnoprávní ČT

    Milan Šmíd

    "Ukazuje se, že hybrid, zvaný veřejnoprávní instituce, nefunguje, že se nejedná ani o instituci státní, ani o instituci soukromou. Vlastník, majitel, akcionář v tomto případě neexistuje, respektive neumí prosadit své zájmy. Proto je čas zahájit přípravu privatizace této instituce." (Václav Klaus)

    Kdyby tuto větu pronesl začínající politik v sousedním Německu, jeho další kariéra by byla vážně ohrožena. Političtí soupeři by totiž získali důkaz o tom, že dotyčný nezvládl abecedu pluralitního demokratického politického systému, čímž by se pro další kariéru politika nadlouho diskvalifikoval.

    Dokonce i lady Thatcherová, která na začátku své premiérské kariéry razila ve věci televizního vysílání podobné názory jako Klaus (privatizujme BBC), by si nikdy netroufla vyslovit pochybnosti o tom, že v jistých oblastech našeho společenského života je existence institucí vykonávajících veřejnou službu potřebná, a nazvat takové instituce hybridem.

    Nemluvě o tom, že nakonec lidé z její vlastní strany (Peacockova komise) - samozřejmě na poněkud vyšší vzdělanostní úrovni než Klausův poradce Ladislav Jakl - ji přesvědčili o tom, že veřejná služba BBC je nezastupitelná, a že by bylo dobré ji ponechat v takové podobě, jak byla založena před 2.světovou válkou, tj. jako public corporation, čemuž u nás říkáme veřejnoprávní instituce.

    Je vidět, že Václav Klaus i nadále není schopen uvažovat jinak než v polaritě "státní" vs. "soukromé", jak to demonstroval již před osmi lety v Českém deníku (4.12.1992): "Proto chtějme nejraději soukromé, a když ne soukromé, tak raději státní než veřejné."

    Tento digitální způsob uvažování, jenž stále nachází ohlas u těch, kteří rádi vidí svět jednoduše a možnost třetích cest je rozčiluje, však může vést do slepé uličky, na jejímž konci je likvidace některých nezastupitelných funkcí, které médium televize pro svobodnou demokratickou společnost vykonává (prostor pro veřejnou debatu, pluralitu, služba menšinám apod.).

    Řečeno oblíbenou frází Václava Klause: Ten problém je zcela falešně postaven. Jestliže veřejnoprávní instituce koná špatně, protože její řízení a kontrola není v pořádku, pak řešením není zrušení této instituce, ale hledání cest, jak ono konání veřejné služby lépe zajistit a kontrolovat.

    Na druhé straně je v Klausově, ale i Leschtinově (viz jeho poznámka v MF Dnes 20.12.) názoru zrnko pravdy, o kterém by se dalo uvažovat. Každou veřejnoprávní instituci někdo zřizuje - ČT je zřízena parlamentním zákonem, parlament je součást státu. Ze strachu před byrokratickou podobou státu v totalitním režimu byla státní administrativa z vlivu na veřejnoprávní ČT zcela vyřazena.

    Nebylo by od věci, kdyby vláda jako moc výkonná v řídících orgánech našla své přesně vymezené místo. Nejlépe účastí ve správní radě po vzoru německých médií, do které nominují své odborníky vláda, parlament, veřejnost, ale i profesní sdružení a odbory. Systém řízení veřejnoprávních médií v Německu se opírá nikoli o dvě nohy jako u nás, kde existuje pouze ředitel s velkými pravomocemi a dozorčí orgán rada ČT, ale má ty nohy tři - intendant/ředitel, Rundfunkrat/dozorčí rada a správní rada s výše uvedenými nominacemi z řad odborníků, nikoli laiků. Laikům je vyhrazen Rundfunkrat.

    Pro zajímavost, v sousedním Polsku ingerenci státu řešili tím, že ve vrcholových orgánech TVP je i zástupce ministerstva financí, i když musí čelit převaze členů dosazených ještě jinými cestami. Co je však hlavní - ti lidé vědí, co televize je, jak jako médium funguje, a co potřebuje, a to nejen z letmých dojmů nasbíraných před obrazovkou doma v obýváku...

    Milan Šmíd, FSV UK


    Poslanci dávají přednost právnímu, nikoliv "revolučnímu" řešení

    Štěpán Kotrba

    Jak sdělila ČTK - (http://www.ceskenoviny.cz/CN/view-id.html?id=20001223E00856&tbl=blesky), připravuje se scénář převzetí obsahu vysílání pod kontrolu. Brněnskou trasu připravuje nastupující vedení ČT, resp. ředitel, který je za obsah vysílání odpovědný. Kdyby tak neučinil, byl by teprve lege artis důvod k jeho odvolání. Což zcela určitě není to, čeho by on sám chtěl ve funkci dosáhnout. Podle detailně informovaného zdroje, blízkého Poslanecké sněmovně zde masivně (mimo poslanců US, u kterých je to pochopitelné, a několika kukaček z KDU-ČSL, u kterých je afinita k US všeobecně známá) převládá "evoluční " - právní interpretace problematiky nad "revolučním" řešením. Nebojím se ani (oproti Tomáši Pecinovi) politické krize. Česká televize není Mladá fronta, kterou kdysi zprivatizovali její redaktoři a Poslaneckou sněmovnu by zřejmě sjednotil jakýkoliv pokus o obrany "mediálně tunelované" veřejnoprávní instituce. Dopadlo by to podobně, jako s nakladatelstvím Mladé fronty, které sice hysterickou "obranou" také nešetřilo, nicméně jen několik dní.

    Co může znamenat poslanci preferované právní řešení?

    Jediné. Že stát se naučí hájit své vlastnictví i razantněji, než jen slovy. I proti "hyenám", které si přivlastnily právo n pravdu. Jak pošetilé... Znamená to hájit Zákon jediným způsobem. Důslednou a ráznou realizací vůle Rady, zvolené jejími legitimními voliteli - poslanci Parlamentu. V případě, že by Rada ČT či RRTV nebyla schopná prosadit svou vůli, přicházelo by v úvahu jen její odvolání a převzetí její funkce Poslaneckou sněmovnou - resp. jejim mimořádně svolaným mediálním výborem. Výsledek by byl pro vzbouřence ještě tristnější, nežli pokud budou vyjednávat s novým ředitelem zaštítěným vůlí Rady. Taková je realita, ať se to vzbouřencům či Tomáši Pecinovi líbí, nebo ne. Pokud by tak Sněmovna nečinila, mohl by přijít kdokoliv kamkoliv, říci že mu to patří na základě jakési petice patnácti tisíc lidí a zabrat jakýkoliv státní majetek. Třeba i Sněmovnu. K čemu by byl takový parlament... ?

    Obávám se ovšem, že ani ředitel, ani Rada či mediální výbor PSP nebude se vzbouřenci diskutovat o pracovněprávních důsledcích a hmotněprávní zodpovědnosti jejich divoké stávky.

    Někdo bude muset zaplatit 2 000 000 Kč pokuty, o níž včera rozhodla RRTV (autor příspěvku se dodatečně omlouvá za nepřesnou informaci; rada o pokutě v této výši zatím pouze uvažuje-pozn. TP). Kdo to bude, je zřejmé. Každá škoda způsobená zaměstnavateli je vymahatelná ze zákona do výše tří platů, s úmyslným zaviněním do plné výše.

    ČMKOS ústy svého předsedy Falbra už dala najevo "nezávislé" "odborové" organizaci ČT, že nepodpoří jejich divokou stávku.

    Český rozhlas nedal do této chvíle najevo svou podporu též, a pokud jsou mé informace sprváné, nedá ji ani v budoucnu. Pokud by šéfredaktor Radiožurnálu (zpravodajské stanice ČRo) chtěl ohrozit své vlastní postavení neuváženou akcí na podporu vzbouřených televizních redaktorů, je to stále ještě jeho svobodná vůle. Byla by to ale asi jedna z posledních věcí, kterou by udělal ve funkci šéfredaktora. Neboť v ČRo je také Rada ČRo a ředitel už pěkně dlouho, aby si dokázal sjednat pořádek...

    Ostatní televizní stanice (ty ze samozřejmě z tržně-škodolibých důvodů) nepodpoří zavilé zastánce Věci veřejné také... Maximálně pozvou diváky ke sledování svého vlastního vysílání.

    Mladá fronta Dnes je v klidu stejně jako včera, politiku Lidových novin naštěstí neurčuje Petruška Šustrová. Zdeněk Porybný své Právo nebude vystavovat zbytečným konfliktům, jelikož myslí předtím, než koná (na rozdíl od Bohumila Klepetka).

    Bitva o televizi se povede tudíž jen a pouze na Kavčích horách. Je chanuka a budou Vánoce.

    PS.: Nedivil bych se, pokud by se situace ještě další dny takto vyostřovala, že nový ředitel či Rada může přistoupit k rázným krokům: najmout soukromou bezpečnostní agenturu či požádat o pomoc Polici ČR, aby vyklidila objekt od nepovolaných osob a sjednala průchod právu - třeba i za pomoci donucovacích prostředků. Česká televize by v tom případě zřejmě vysílala z prostorů náhradních. Nebo by také jeden den či dva dny nemusela vysílat vůbec. Pak by ale zřejmě byl pro všechny vzbouřence návrat do práce v ČT nemožný. Nasmál bych se, pokud by místo PČR přijeli na Kacvčí hory kovbojové z Městské "chybující" policie ve svém pancéřovém oddění. Pak teprve bych chtěl vidět reakci Patrika Kaizra, který se tentokrát ocitl přesně v té opačné roli - jako squatteři z Ladronky. Těm šlo ale o princip, nikoliv o veřejnoprávní (a tudíž velmi těžko přezkoumatelný a kontrolovatelný) penězovod.


    Boj za svobodu nelze hasit, je potřeba vyhrát

    Petr Jánský

    Tímto článkem byly BL aktualizovány na Štědrý den v 15.00.

    Nikolaj Savický (Hasební plán) podal obšírnou a hodně do minulosti zabíhající zprávu zevnitř ČT a pokusil se odhadnout alespoň 2 kroky dopředu. Bohužel celou situaci odpolitizoval a tím dospěl k řešení spíše vnitřních a odborných problému, nežli k řešení zásadnímu, celospolečenskému.

    Události se daly do pohybu a běží po dvou kolejích. Na první koleji se už bojuje. Zděšení pracovníci ČT, kteří jsou každou vteřinu konfrontováni s promyšleným útokem ODS na ovládnutí ČT, zaujali obranné pozice. Odmítli uznat ODS dosazeného ředitele Hodače, požadují odvolání Rady. Připnuli si červenobílé stužky a se žádostí o pomoc se obrátili na veřejnost. Pořádají mítinky a jsou připraveni uspořádat masové shromáždění na Václavském náměstí. Vystupování Hodače s Dědečkovou mnohým připomnělo Štěpána v ČKD v roce 89. Vaculík píše nových 2000 slov. Hodač zakazuje vstup do budovy a uvažuje o odříznutí vzbouřenců od vysílání. V noci jmenuje bývalou poradkyni Kause ředitelkou zpravodajství. Tady měl pan Savický podat informaci: Kdo sedí u toho velkého stolu manažerů v pracovně ředitele. Kolik z nich je ochotno kolaborovat s Hodačem? Může ODS násilím vyklidit budovu a obsadit ji svými Jakly a Langery?

    Na druhé koleji je 40 poslanců, kteří požadují svolání mimořádného jednání sněmovny. ODS zašla tak daleko, že se i mnohým poslancům ČSSD zvedá žaludek. Ve Čtyřkoalici i Mlynář pochopil, oč běží a je tedy vhodná konstelace pro změnu zákona a odvolání Rady. Domnívám se, že ODS dá zpátečku v hrůze před předčasnými volbami. Na pořad dne se tak nedostane vypovězení opoziční smlouvy. Škoda, vlna boje o nezávislost ČT mohla Klause spláchnout.


    Jde o nezávislost ČT nebo o její peníze?

    Rada České televize se rozhodla zavřít kohoutky penězovodu

    Čestmír Jagoš

    Je na čase podívat se na volbu nového generálního ředitele s chladnou hlavou. Zatím je zapotřebí oprostit se od komentování jména Jiřího Hodač. Ten bude mít určitě dostatek šancí prokázat oprávněnost svého jmenování.

    Co však v celé hysterií vyvolané sdružením "Česká televize - věc veřejná" zaniklo, je záležitost rozpočtu ČT na příští rok. Rada ČT totiž dvakrát zamítla návrh ředitele Chmelíčka a ekonomického ředitele Palusky, který předpokládal vyčerpání všech rezerv televizního rozpočtu a vznik ztráty v hospodaření ČT ve výši téměř půl miliardy korun. Jen jeden ze signatářů výzvy, herec Jiří Bartoška, správně poukázal, že ČT je kolos s několika miliardovým rozpočtem ročně. Tady je třeba hledat prvopočátek celé televizní krize.

    Řešení finančních otázek v ČT prožívají vždy tzv. nezávislí tvůrci velmi emotivně. I sami mezi sebou jsou schopni se poprat o každou korunu z rozpočtu ČT. Nelze zapomenout jak řada tvůrců prožívala volbu J. Puchalského nebo D. Chmelíčka, kterého dnes do strhání těla chrání. Tak například předseda Českého filmového a televizního svazu (FITES) Martin Skyba označil volbu D.Chmelíčka na počátku letošního roku za atentát na českou kulturu. Petr Vachler prezident České filmové akademie tvrdil, že je to zase další experiment a prosazoval do funkce generálního ředitele ČT jedině Iva Mathé, vedoucího kanceláře prezidenta. A Jan Kraus? To je kapitola sama pro sebe. Teprve letos si dohodl nový projekt za 9 miliónů korun na ČT . Záhy se tzv. rozhádal na Primě, kde měl svůj pořad Další, prosím za 7 miliónů korun. Zaútočil na Novu se slovy, že tam by nikdy nešel. Dnes se bojí a arogantně tluče kolem sebe a křičí "My vám tu televizi nedáme". Sám se vmanévroval do této situace, kdy je závislý už jen na příjmech z České televize.

    Břetislav Rychlík zase přišel o své projekty v brněnském studiu. Alena Müllerová jako jedna z mluvčích sdružení drží například z postu dramaturgyně ČT 2 ochranou ruku nad svéráznou "Katovnou" svého životního druha Jana Rejžka. Výčet osobností a jejich vazeb na Českou televizi by mohl pokračovat dál a dál.

    Odmítnutí rozpočtu Radou ČT je proto přímým ohrožením proslavených penězovodů, které existují v České televizi už od nepaměti. Navrhované utracení rezervy bylo pro tvůrce jen novou obrovskou šancí na nové a větší zisky.

    Kroky, které učinila Rada ČT v posledních dnech mají jasnou oporu v zákoně. Tento kontrolní orgán veřejnoprávní televize byl zvolen řádně parlamentem a po několika měsících upozorňování na nedostatky v řízení ČT měl právo odvolat Dušana Chmelíčka, jako i jmenovat jeho nástupce. Odpor, který postup Rady vyvolal u "tradičních dodavatelů" pořadů ČT ukazuje, že kohoutky, ze kterých v minulosti proudem teklo, mají přestat kapat.


    "Televize v mlhách": agitka neměla hlavu ani patu

    Byla skoro stejně příšerná jako rozhodování Rady ČT

    Luděk Staněk

    Vite, co bylo a te vcerejsi agitce zdaleka nejprisernejsi? Ze nemela hlavu, ani patu.

    Cenil bych si toho, kdyby "vzbOurenci" (rikejme jim touto medialni zkratkou) dokazali udelat vyargumentovany porad, ve kterem by sva stanoviska vysvetlili, byt v utocnem duchu proti Rade.

    Ale nejhorsi propaganda je kazdopadne diletantsky udelana propaganda.

    To, co jsme videli, byl z technickeho hlediska naprosty blabol (kdo se vydrzi divat pul hodiny na spatne otitulkovane a za sebe bez ladu a skladbu sestrihane "talkin' heads" tak, aby z toho nemel ve finale gulas?).

    Co se obsahove stranky tyce, slo zcela evidentne o vzpominku na listopad v duchu "umelci jsou s nami", ktera ale v kazdem alespon trochu kritickem divakovi, byt sympatizantovi vzbourencu, musela vyvolat usmev.

    Zname herce stridali odbornici na vsechno typu pana Vaculika ci profesora Kouteckeho... a vite co?

    Co je mi po panu Vaculikovi ci profesoru Kouteckem v souvislosti s televizi?

    Jiste, chapu zamer, slo o to vyuzit jejich "moralni kredit", ale Ceska televize potrebuje (a to vcerejsi agitka ukazala vice nez dokonale), spise schopne televizni profesionaly a manazery, nez lidi s "moralnim kreditem", byt treba nakrasne velkym jako dluh tretiho sveta.

    Roztomila byla take absence kolonky "reziser" v zaverecnych titulcich. Tezko rict, zda to pricist na vrub revolucnimu nadseni typu "stojime si za tim vsichni", ci proste neschopnosti prislusneho cloveka prijmout za priserny porad odpovedost, zvlaste v situaci, kdy se za jeho odvysilani daji ocekavat sankce.

    Osobne vzbourence celkem chapu - stali se rukojmim rozhodovani Rady a jejich profesni zivot byl vlozen do rukou lidi, o kterych nikdo nic nevi, jejichz kvalifikace pro praci, kterou vykonavaji je minimalne VELMI sporna a z nichz cast (a to stoji za zaznamenani a divim se, ze se tomu dosud v mediich nikdo vice nevenoval pozornost) dokonce pres svym jmenovani m do Rady nevlastnila televizni prijimac. To by se nelibilo asi nikomu.

    Ale vcerejsi porad, stejne jako neuveritelne titulky v hlavni zpravodajske relaci ukazaly, ze at si Hodac s sebou na Kavky privede kohokoli, profesne se tezko muze neco zmenit k horsimu.

    Jina vec je, ze nebezpeci servility televize vuci politikum s prichodem jeho osoby pravdepodobne vzroste na tezko unosne maximum.

    Jedna vec je, ze Rada je neschopna a mela by byt odvolana, stejne jako by mel byt prepracovany prislusny zakon.

    Stejnou pravdou ale je, ze vzbourenci svoji neschopnosti clenum Rady zacinaji zdarne sekundovat.

    A jen tak mimochodem, pokud by chteli zpravodajci nahodou vysilat jeste nekdy Udalosti podobne tem stredecnim, jako radu prikladam poucku pana Ogilvyho, stareho vlka masove komunikace - bile titulky na cernem pozadi lidi odrazuji od cteni.

    Podle idnes prislo vzbourence na Vaclavske namesti v Praze podporit maximalne 300 lidi. Jiste, slo zcela evidentne o spatne planovani (vanocni silenstvi vrcholi a spousta lidi opravdu nadnesene receno "nema cas na blbosti", vedle toho doba masovych "srazu pod konem" je uz asi definitivne pryc, nepocitame-li sem tam nejake to prekvapive vitezstvi hokejistu ci fotbalistu), ale pri blizsim ohledani lze tu situaci chapat i jinak.

    Pokud maji vzbourenci k dispozici takove medium, jakym je celoplosna televize a vysledkem je 300 lidi na namesti, pak asi lide nevi, o co tady jde. A pokud to nevi, nekdo jim to asi nedokazal vysvetlit. Reci o tom, ze posledni nezavisla televize je v ohrozeni, jsou opravdu jen reci a nic vic zpravodajci CT vlastne lidem nesdelili.

    Da se rici, ze vzbourenci sklizeji plody sve vlastni neschopnosti prehledne, vecne a srozumitelne vysvetlovat lidem problemy...Paradoxni, ne?


    Česká televize: všechna moc sovětům pracujících!

    Martin Stín

    Při sledování událostí kolem výměny ředitele České televize jsem si uvědomil, jak velice jsme se k našemu prospěchu vzdálili od předlistopadových poměrů. Kde by v této chvíli byli protagonisté protestu proti způsobu výměny ředitele v televizním vysílání z 20. prosince, kdyby zde dosud vládli komunisté ? A byli by za tehdejších poměrů "povstalci z 20. prosince" stejně stateční ?

    Pozadí událostí je nepřehledné. Necítím se být kompetentní k posuzování opodstatněnosti odvolání bývalého ředitele ani "povstalci" zpochybňované intelektuální způsobilosti Rady ČTV k zásahům, které provedla. Můj soukromý názor, který nehodlám nikomu vnucovat, se opírá o informace zveřejněné zásadně Necitovanými Novinami disidenta a mluvčího Charty Petra Cibulky a zní tak, že Dušan Chmelíček se neměl nikdy stát ředitelem ČTV. Jako divák pak soudím, že Rada ČTV měla i další důvody k odvolání a měla právo je použít.

    Jednoznačně mi však vadí, že v České televizi panují poměry, které dovolují, aby skupina samozvanců - byť lidí zdatných a zřejmě vedených dobrými úmysly - se zmocnila tohoto nejmocnějšího nástroje šíření informací a využila nebo spíše zneužila jej k obhajobě nějakých skupinových zájmů zveřejněním ve své podstatě politického prohlášení, směřujícího proti zákonným způsobem ustavené autoritě. Česká televize není majetkem jejích pracovníků, nemohou s ní proto nakládat, jak se jim zlíbí. Rada České televize možná není na žádoucí úrovni, ale ke svému jednání měla odpovídající mandát. "Povstalci" si mandát udělili sami. Zmíněné události připomínají někdejší víru ve všemocnost pracujících, která byla spolehlivou zbraní při útoku proti demokracii v r. 1948 a proti občanským právům v letech následujících. Také 20. prosince vzali pracovníci ČTV rozhodování do svých rukou a pustili se do boje za ideály. Všemocnost pracujících v éře socialismu byla samozřejmě iluze, poskytnutá masám jako hračka, která jim nedovolila vidět nitky, jimiž byli ovládáni. V kapitalistické společnosti jsou práva pracujících zasahovat do řízení firmy striktně vymezena a omezena. Má-li tato společnost zdárně fungovat, zaměstnanec má dvě volby: bezpodmínečnou loajalitu se zaměstnavatelem nebo odchod na jiné působiště. Vše ostatní je nefunkční a nelze to trpět. Panují-li v ČVT poměry, které umožňují svévolné zasahování zaměstnanců do chodu instituce, je to mimo jiné důkaz špatného řízení firmy, tedy dodatečný důkaz o správnosti rozhodnutí Rady České televize o odvolání ředitele. Nejde o první případ podobného postupu a nový ředitel by měl předejít opakování podobných excesů, mimochodem v jiných evropských veřejnoprávních mediích nepředstavitelných.

    Na okraj emociálního prohlášení krizového výboru zaměstnanců České televize poznamenávám, že uskutečnění zveřejněných požadavků by vyvolalo při nejmenším několikaměsíční provizorium v řízení ČTV. To by asi nebyl stav, který by této instituci prospěl.

    Rada České televize by měla ovšem taktéž vyvodit ze situace zásadní závěr. Nedokázala si vybudovat potřebnou autoritu před veřejností a před kolektivem pracovníků České televize. Dost důvodů na rychlou a tichou rezignaci.

    Poznámka JČ: Ke zmínce o Petru Cibulkovi: otec Dušana Chmelíčka byl za komunismu dost vysokým důstojníkem Stb. Je však nepřípustné přenášet vinu z rodičů na děti. To dělali právě komunisti či nacisti. - Osobně mám na vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem liberálnější názor než Martin Stín: zkušenost z úspěšných podniků na Západě ukazuje, že určitá míra spolupráce mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem (tzv. "empowerment") je velmi ku prospěchu práci v podniku i jeho produktivitě. Zaměstnanci, kteří se mohou na řízení podniku podílet, když chtějí, projevují vůči podniku daleko větší loajalitu. Problém s Českou televizí je však jiný: tam jde o neformální uspořádání, kde neformální vztahy určují, komu mají být rozdělovány peníze. Zaměstnanci a volní spolupracovníci ČT se však v žádném případě nemohou podílet na jmenování osob, které budou rozhodovat o tom, jak budou tito zaměstnanci a volní spolupracovníci placeni. To je střet zájmů.


    Interní analýza z České televize: Kartágo je zničeno, ale co dál?

    (Jméno a adresa tohoto pracovníka ČT je redakci známa.)

    Vazený pane,

    povedlo se, Kartago je zniceno, ale co dal?

    Aby nedoslo k omylu o me motivaci: Zdrzel jsem se jakekoli ucasti na protestnich aktivitach. Dokonce i proslule protestni shromazdeni ve velkem sale Kavcich hor jsem sledoval jenom na obrazovce, protoze nemam emocionalni vylevy tohoto typu prilis v lasce. Presto povazuji za nesmirne urazlive, jestlize pisete o "vresticich spiklencich" nebo "mafii". Plne chapu zoufalstvi tech lidi, z nichz mnozi za sebou uctyhodne zivotni dilo, a jejich bezradnost a bezmocnost tvari v tvar ani ne tricetiletemu a krom clenstvi v Rade CT zcela bezvyznamnemu, lec neskutecne arogantnimu predstaviteli statni moci. Navrhy, ktere tam padaly, sice pokladam za posetile, ale nemohu si z nich delat legraci. Vsimnete si nekolika podstatnych rysu nynejsi krize, vyvolane mimo veskerou pochybnost naprosto nekompetentnim pristupem Rady CT.

    1) Dusan Chmelicek mozna nebyl idealnim reditelem CT, ale behem neuveritelne kratke doby se mu podarilo zacelit rany, zpusobene Jakubem Puchalskym, a predevsim: po zakolisani v letnich mesicich dokazal obnovit duveru cele odborne verejnosti v perspektivni budoucnost CT, v uprimnost jeji snahy navazat dobrou komunikaci a stanovit jasna, pruhledna a rovna pravidla hry. Vyvolal velke pozitivni ocekavani. Odvolat manazera jakekoli instituce v takovem okamziku je fatalni chyba, o to vetsi, kdyz se ji dopusti organ, ktery funguje jako spravni rada tak citlive a nespocetnymi vazbami navenek propojene organizace, jakou je televize verejne sluzby. Rada CT mela k dispozici dostatek svedectvi o tom, ze jeho odvolani vyvola nesouhlas velmi sirokeho spektra osobnosti verejneho zivota, ale veskere signaly o tom bohorovne ignorovala a odmitala komunikovat i s nejvyznamnejsi organizaci ceske kinematografie, ktera sdruzuje nekolik desitek lidi, z nich mnozi jsou skutecne svetoznami.

    2) Tato televize se z historickych duvodu vzdy profilovala jako vyrobce a vysilatel domaci filmove a televizni tvorby a mnohem mensi duraz kladla na zpravodajstvi. Prave v oblasti dramaticke tvorby vsak dosahla doslova svetovych uspechu (kolik evropskych televizi verejne sluzby se muze pochlubit napr. tim, ze produkovalo "oskarovy" film, stovky dalsich mezinarodnich oceneni nepocitaje?). Lide, kteri stali u korenu vzboureni proti Rade CT, nebyli ze zpravodajstvi a redakce zpravodajstvi se od nich dokonce az do volby J. Hodace distancovala. Na okraj: Jan Kraus, ktereho pani Dedeckova napadla pro devitimilionovy rozpocet, se nekolik let velmi uspesne zivil v komercni televizi a jeho motivem pro prechod pod kridla CT rozhodne nebyly penize. Pokud se k teto iniciative pripojila od prvniho okamziku plejada vynikajicich filmovych a televiznich tvurcu (vesmes rozhodne nikoli reprezentantu "druhoradeho, mafianskeho podnikani", jak tvrdite, ale lidi, jejichz profesionalni povest daleko prekracuje hranice Ceske republiky), pak to svedci o tom, ze citili ohrozeni tohoto historicky vznikleho charakteru CT.

    3) V protestu proti pocinani Rady CT se spojila vsechna odborna sdruzeni, prestoze si za jinych okolnosti vzajemne ostre konkuruji a nemohou si prijit na jmeno. Nikdo z nich na tom nemuze vydelat na ukor druheho, a reprezentuji prakticky vsechny nezavisle vyrobce televiznich poradu, kteri prichazeji v uvahu jako partneri pro celoplosne televize, lhostejno, zda komercni ci verejnopravni. Nejde tedy o obranu partikularnich zajmu nejake mafie, ale o spolecny nazor vsech reprezentantu pomerne vyznamneho ekonomickeho odvetvi. Nejde vsak ani o  obranu onech povestnych "peti miliard", protoze podil nezavislych producentu na nich je dan (a to provadecimi predpisy EBU velmi podrobne) mezinarodnimi umluvami, jichz je Ceska republika signatarem, a zdroj techto penez je stanoven zakonem. Novy reditel by v teto veci krome vylouceni nekterych firem ze zakazek celkovy objem prostredku nemohl zadnym vyznamnym zpusobem ovlivnit, a za parcialni zajem jedne nebo nekolika firem by se nepostavila vsechna tato sdruzeni v dosud bezprecedentni jednote. Vzniklou situaci tedy vnimaji predstavitele celeho odvetvi po zkusenostech s diletantskym rizenim Jakuba Puchalskeho v dosud nebyvale jednote jako zasadni ohrozeni.

    4) Pro pochopeni toho je nutne si uvedomit, ze CT plni (opet z historicky vzniklych pricin) mj. take ulohu hlavniho narodniho filmoveho producenta, a ze tedy na jejim kvalitnim fungovani maji zajem i tvurci, kteri by se o ni v jinych zemich nestarali a nestrachovali.

    5) Motivy vzpoury redakce zpravodajstvi jsou odlisne, zjevne a je zbytecne se jimi v teto souvislosti zabyvat. Podstatne je na nich jen jedno: ze jsou sekundarni. Primarni duvody jsou skutecne v tom, ze Rada CT nevi, co cini, a ani v hrubych rysech nema predstavu, do ceho vlastne zasahla. To je ovsem problem vsech diletantu, kteri s minimalni zkusenosti, ale zato s velkou aroganci pokladaji za mozne oslyset varovani odborne verejnosti (a tato varovani prisla vcas) a vstoupit do procesu, o jejichz podstate a souvislostech maji mizivou predstavu.

    Poznámka JČ: Potíž je, že bývalého ředitele Dušana Chmelíčka možná všichni v televizi právě "začínali mít rádi", ale s nekvalitním, druhořadým zpravodajstvím za dobu svého ředitelování ani nehnul: to se právě projevilo tím, co bylo odvysíláno během této krize. Obávám se, že právě pořady jako "Televize v mlhách" jsou pádným argumentem, proč bylo správné, že byl Dušan Chmelíček odvolán. To, že se v protestech proti novému řediteli spojily všechny jinak se hašteřící instituce přece nijak nevyvrací tvrzení o  spiknutí lidí, dlouhodobě přijímajících peníze. Je jistě pravda, že je smlouvou EBU dáno procento financí, plynoucích nezávislým filmovým producentům, ale určuje smlouva EBU také, kterým konkrétním filmovým tvůrcům mají být tyto prostředky rozděleny - Není jasné, jakým způsobem může jmenování Jiřího Hodače du do funkce ředitele ČT nezávislou filmovou tvorbu ohrozit - je jasné, že může vést k jejímu zprůhlednění. Vzbouřenci to nevysvětlili. - Rádi budeme publikovat další texty tohoto autora k této věci.


    Reakce autora příspěvku:Nejde o to, kterym firmam budou zakazky zadany (proti tomu by se nikdy nepodarilo sjednotit celou odbornou verejnost), ale o to co bude CT objednavat. Puchalsky prisel s projektem, v nemz byly nerealne dramaturgicke pozadavky (sitcom, nizkorozpoctove aktualni drama), ktere nemaji oporu v domaci dramaticke tradici, pro nez neexistuje v Ceske republice kvalitni autorske zazemi. Takova objednavka nutne vedla k vystrelkum typu "Piplmetri" nebo "Pra, pra, pra", tj. ostudnym zalezitostem, tezko slucitelnym s poslanim televize verejne sluzby.

    Zkusenost z let 1998 - 1999 naucila ceske filmove tvurce, ze z tohoto pohledu nekompetentni reditel muze - byt v dobre vire - v podstate naprosto znehodnotit penize, do teto tvorby investovane. Nejde tedy ani o objem penez, a v prvni rade ani o to, komu a jak budou distribuovany, ale v nejobecnejsi rovine za co budou utraceny, zda za kvalitni mnohonasobne ve vysilani pouzitelna dila, za ktere se CT nebude muset ani za pet, ani za deset let stydet, nebo za straslive slataniny, jejich nadeje na reprizu je miziva. Na tom se sjednotili predstavitele vsech profesnich sdruzeni a navic: v tom je paradoxne zajem tvurcu a divaku - platcu televiznich poplatku - identicky. Jiri Pittermann a Ivan Hubac predstavovali pro vetsinu filmaru zaruku kvalitni dramaturgie hrane tvorby, udrzeni kvalitativnich standardu a jistotu, ze tvurci skupiny nebudou postaveny pred nesmyslna a v dobre kvalite nesplnitelna zadani.

    Děje se to všechno proto, aby Klaus mohl ČT zprivatizovat?

    (Jméno a adresa této pracovnice ČT jsou redakci známy.)

    Vážený pane Čulíku,

    ...poslouchal jste včer na Radiožurnálu K věci v 16.10 Klause? Brrr.

    Proboha, pane Čulíku, často s Vámi souhlasím, (stejně tak, jak často mě "vytočíte"). Zkuste tedy - silou svého hlasu - připomenout našemu "prevaschadíteľstvu" kolik zemí na světě má posud ještě pořád veřejnoprávní televize! Nejen Rakousko!

    Argumentace, že program a zpravodajství ČT je už dlouho bídné a tudíž "jsme si o to koledovali" neobstojí! Vždy lze něco napravit, vylepšit, ale nemohou tuto TV vést diletanti.

    ...s lecčíms, co jste dopoledne řekl v ČRo (ale i jinde...) souhlasím, přesto mě Vaše poznámka bolí, chybí tam totiž slůvko "někteří"... A - by the way - Vy si myslíte, že tato Klausova úvaha vznikla jako důsledek emocí posledních dní? To přeci ne!

    Pokud ČR přijde o NEkomerční vysílání jen proto, že především zpravodajství ČT (!?) je v krizi - je hrůzný. Kdopak ČT dostane - jako výkupné? Lauder? Kršák? Ten už o tom nahlas mluví... Ale, vždyť to všechno víte, víte to lépe než já...

    Tak jo. Bolí mě to.

    Nejsem v "militantní bojůvce", nejsem zamilovaná do Chmelíčka, ani nejsem tady tak dlouho, abych volala po zlatých starých časech, (ale to už jsem Vám kdysi psala), jen jsem se - jako stovky dalších pracovníků ČT, nesmířila s jednáním rady.

    (Ale ani s tím, abychom vlastního vysílání zneužívali k samozvanému jednání, včerejší text v Událostech mi podrazil nohy, přestože jsem podepsaná pod peticí).


    ODS se rozhodla likvidovat ČT

    Petr Jánský

    Situace, která vznikla kolem výměny ředitele ČT, nemá v polistopadové historii obdoby. Bleskový útok stran oposmlouvy, které prostřednictvím Rady během týdne sesadily Chmelíčka a jmenovaly člověka, který byl kandidátem na mluvčího ODS a který před pár týdny musel z ČT pro neschopnost odejít, rozpoutal boj o nezávislost ČT. Prozíravější to vidí jako útok na demokracii v České republice.

    Návrh vrchního ideologa ODS na privatizaci ČT, byl v řadách ODS přijat s nadšením. S drzostí sobě vlastní Klaus tvrdí: “Vlastník, majitel, akcionář v tomto případě (veřejnoprávní televize) neexistuje, respektive neumí prosadit své zájmy.” Bylo by dobré, tomu 10 let neúspěšnému privatizátorovi důrazně připomenout, že vlastníkem veřejnoprávní TV jsou občané této země, platící diváci. Že nemohou prosadit své zájmy je vina ODS, mediální komise a všech, kteří zvedli ruku pro stranický model obsazení Rady ČT. Langerové se volbou povýšili mezi bohy a přisvojili si právo rozhodovat za vlastníky. Mezi občany pak hodili jako chcíplou rybu honbu TV pracovníků za penězi a jejich snahu toky financí kontrolovat. Fuj!

    Nejednotně postupuje Čtyřkoalice, ospale reaguje Senát. Předseda Kasal má pravdu, že vše proběhlo v mezích zákona. Jistě, i za komunistů se děla zvěrstva v mezích zákona. Polistopadoví tvůrci zákonů totiž nepočítali se zrůdností opoziční smlouvy. Nedošlo jim, že když se pravice spojí s levicí, nic nezabrání totalitním praktikách. Zapomněli, že mezi Klausovy nejlepší přátele patří Mečiar.

    Pánové Ruml a Žantovský napsali papír a vyzvali veřejnost, aby se postavila na odpor. Nevím, jak si takový odpor představují. Chtějí sto tisíc lidí na Václaváku? Chtějí předčasné volby? Já vyzývám senátory Rumla a Žantovského, aby vzniklou situaci řešili na půdě parlamentu. Aby se Čtyřkoalice sjednotila a všemi ústavními prostředky bránila demokracii. Teprve když taková jednání selžou a většině občanů bude zřejmé, že je ohrožena svoboda slova a že se hraje o příští volby, nechť přijde ke slovu ulice.

    Poznámka JČ: Podle informací Britských listů byla Jiřímu Hodačovi nabidnuta funkce mluvčího ODS, ale ten ji odmítl. To je jeho "spojení s ODS". Nemyslíme, že závislost na ODS je hlavní Hodačův problém.


    Zaměstnanci ČT Brno jednoznačně podporují zvolení Jiřího Hodače

    Rada České televize
    k rukám předsedy rady
    Kavčí hory, Praha

    V Brně dne 21. prosince 2000

    Jednoznačně vyjadřujeme podporu rozhodnutí Rady ČT řešit napjatou situaci v České televizi urychlenou volbou nového ředitele pana Hodače. Toto řešení vidíme jako jediný demokratický a zákonný postup. Žádáme Radu, aby ve svém systémovém postoji vytrvala navzdory složitým tlakům v pražském studiu. Česká televize není kolbiště zájmů, ale instituce vzniklá ze zákona.

    Zaměstnanci České televize Brno:

    (podpisy)


    Jane Čulíku, neodpověděl jste na otázky pana Javorského

    Dušan Stuchlík

    Vazeni panove,

    se zajmem sleduji Vasi debatu ohledne situace okolo CT. Priznam se, ze odpovedi p. Culika na dve otazky, ktere ve sve reakci polozil pan Javorsky, by me take velice zajimaly. Pro jistotu je zopakuji:

    Je v Anglii možné, aby pana Grega Dyke jmenovala generálním ředitelem BBC skupina osmi neznámých individuí ?

    Je v Anglii možné, aby Tony Blair (Miloš Zeman) svolal schůzku stranických špiček, aby rozhodli, kdo má být kandidátem na ředitele BBC ?

    Bohuzel, zustaly bez odpovedi. Doufam, ze se k nim pan Culik jeste vyjadri, protoze otazky jsou k soucasne situaci velice pripadne polozeny.

    Zdravi

    Dusan Stuchlík

    Odpověď Jana Čulíka:

    Pane Stuchlíku,

    1. Ano, je to možné. Většině veřejností jsou členové Rady BBC zcela neznámí. Ne, dělám si trochu legraci: V SOUČASNOSTI jsou v Radě BBC většinu lidi se zkušenostmi z médií, NEBÝVÁ TOMU TAK VŽDY, bývají v ní i zastoupeni různí faráři či popeláři, atd. DŮLEŽITÁ je nezávislost. Hlas lidu je důležitější než tzv. odbornost, zejména ve Střední Evropě (v ČR v podstatě neexistují nezávislí odborníci na televizi); skutečně.

    Je pravda, že Rada ČT nemá velkou autoritu, protože ji najmenovávají politické strany. Tohoto mého argumentu nyní používá každý. JENŽE tato Rada se skutečně vymkla a nenajmenovala politického ředitele.

    Jiná věc je, že Rada, protože je sestavena z laiků, jedná laicky neobratně. Měla se jmenováním nového ředitele bezpochyby pár týdnů počkat. Měla dočasně jmenovat - až do ukončení výběrového řízení - provizorního ředitele Palusku, aby tím zabránila dalším machinacím Dušana Chmelíčka. Měla vypsat trojkolové, veřejné řízení, uchazeči měli podat podrobně rozpracované projekty, o nichž se mělo diskutovat při veřejných slyšeních. Takto jmenovaný ředitel by měl daleko větší autoritu. Rada ČT tyto informace, jak řízení uspořádat, měla k dispozici, přesto se rozhodla je ignorovat a ředitele jmenovat ze dne na den - hájí se tím, že to učinila pro to, aby se vyhnula obrovským politickým tlakům.

    Přesto však je jmenování Jiřího Hodače právně nezpochybnitelné. Vzbouřenci v ČT neprezentovali veřejnosti žádné argumenty, proč Hodače nechtějí. To, že je Jiří Hodač zřejmě pro vedoucí funkci nevhodný, se pravděpodobně projeví až v průběhu následujících měsíců. Politické jmenování to nebylo. Předpokládám, že by vzbouřenci v  ČT rebelovali proti každému novému řediteli, jmenovanému zvnějšku, protože "čerstvý vítr zvnějšku" ruší jejich interní mafiánská srozumění.

    2. Ať se Klaus a Zeman sešli, na rozhodování Rady to NEMĚLO vliv. Právě proto rozhodla Rada tak rychle - možná špatně. Ale v žádném případě politickostranicky.

    S pozdravem


    ČR: hrozba ekonomického anšlusu od Německa je reálná

    Jindřich Pařík

    Pane Rotte,

    zda se mi, ze porovnavat svycarske zkusenosti a postoje Svycaru k EU se skutecnosti v nasi vlasti je chybne.

    Svycarsko, obdobne jako Kuvajt, muze klidne ignorovat okoli - prosperita techto statu je jednoznacne zalozena na jinych komoditach nez je tomu bezne v okolni Evrope.

    Domnivam se, ze podminka, kterou poprve v tomto tydnu vyslovil kancler Schröder je zretelna a jasna.

    My prijmeme pravidla EU - tedy umoznime cizincum u nas podnikat bez nutnosti seznamovat se s nasimi zakony a respektovat je (coz je neco jako nakladne se prodirat dzungli); budou moci volne presouvat kapital i zbozi.

    Nase pracovni sila nebude mit moznost uniku - bude muset respektovat cenu sve prace nastavenou v CR, ktera podle zakona nabidky a poptavky bude moci byti udrzovana pod prumerem EU. Jeji imobilita a tim i cena bude garantovana po nasledujicich 7 let - mozna i dele.

    Tvrdim, ze takove pripojeni k EU by pro nas stat znamenalo Anschluß. Vcetne evropske protektoratni spravy s loutkovou ceskou vladou.

    Mam strach, ze priznivci brzkeho pripojeni k EU vubec nedomysli ekonomickou silu Nemecka a jeho vliv v regionu a pan Pinkava ovlivnen svou britskou zkusenosti vubec nevi o cem mluvi, tedy pise.

    Vedu pobocku nemecke firmy v Praze uz 6 let - myslim, ze dost dobre vim o co se hraje, a desim se toho, jak naivne moji spoluobcane na vstup do EU nahlizeji. Za silne podpory medii a vsech predstavitelu demokratickych stran.

    Byt proti brzkemu vstupu do EU je chapan jako vlastizradny ci komunisticky postoj.

    Nikdo z politiku (o medialnich zvanilech nemluvim) neni ochoten priznat, ze na vstup do EU (v sousedstvi hospodarskeho gigantu) proste zatim ekonomicky nemame a v horizontu 10 let mit nebudeme.


    Vliv EU může ČR jedině prospět

    Vladimír Rott

    I když se "cizáci" většinou chovají jako kolonialisti k domorodcům, je to možné jen, pokud jsou domorodci. Rád bych se dožil doby, kdy se z domorodců vyvinou evropští občané.

    Mily pane Pariku,

    diky za Vas mail. Zarazilo mne, ze tema EU by melo byt predmetem nejake ideologie, jakkoliv prezite ("vlastizradny ci komunisticky postoj"). Samozrejme, ze "na to nemame" - tedy ze tezko budeme kdy v dohledne dobe patrit k neto-platcum, ze spis bychom EU viseli na krku. Problemy s neunesitelnym zatizenim EU novymi zememi Evropy beze zmen v EU jsou to velke EU tema. Pokud vim, zatim nikdo nedosel k nejakym konkretnim navrhum.

    K tomu Schröderovi: ten je motivovan predevsim kratkodobe a vnitropoliticky. A Nemecko uz ma desetiletou pomerne drahou zkusenost, co to je zivit vychodoevropsky prezitek a snazit se ho predelat na neco soudobejsiho. Cokoliv Schröder hlasa, by pro kompetentni ceskou politiku nemel byt zadny problem. Ale prave: kompetentni...

    Porovnani Ceska a Svycarska ani neni tak chybne, jako mozna smutne. Pred valkou bylo Ceskoslovensko v ekonomice pred Svycarskem. Ale v politice ne, bohuzel. Svycarsko je jednim z politicky nejvyspelejsich statu, mira zdejsi demokracie je malem svetove unikum. Mira integrity a pravni jistoty je mezi nejvyssimi.

    Zazitek z jednoho seminare v Praze: akademicka uroven na urovni svetove, ale mimo akademicke spicky je ten "zbytek" (= vetsina spolecnosti!) treti svet. Az druhy den si ceske publikum "trouflo" poradne ptat, a ptat zejmena na "samozrejmosti" - pro me otresne bylo poznani kolik denodennich nasich samozrejmosti je pro Cesko politickou utopii.

    Soudoba svycarska ekonomika nema uz temer nic spolecneho s tradicni cernou kasickou pro (zamoznejsi) pronasledovane nebo pro lumpy z ruznych koutu sveta. To uz je pryc, i kdyz z toho dlouho zili. Stejne jako Kuvajt dneska zije z ropy, tady ale ta podobnost konci. Svycarsko je vysoce diversifikovane, a jeho ekonomika integrovana vsude po svete - na rozdil od Kuvajtu. Kuajt az na tu ropu nic moc nema. Zije si z ni, ale zda se mi ze az ji rozfrca, mit moc nebude.

    Cesko je tak zbite sovetskym totalitarismem - spolecensky, politicky, hospodarsky - ze jakykoliv vliv zvenku muze byt jen prinosem. Na rozdil od Svycarska to, co Cesko(slovensko) kdy melo - nebo ukradlo (zestatnilo) - rozfrcalo, nebo znicilo. Mozna ze jako stat neumelo nikdy hospodarit. Svycarsko umi hospodarit v neposledni rade diky vysoke mire demokracie. A s tou EU si to stale rozmysli, docela chladne a pragmaticky.

    Jak jsem minule psal, tak si myslim ze "co by bylo vetsi ci mensi ztratou pro Svycarsko, je velkym prinosem ne-li obrovskym pokrokem pro Cesko - v jakemkoliv ohledu, a zatim zda se ze bez vyjimky". K tomu jeden tady uz otriskany citat jednoho z evropskych politiku, s ohledem na jeho politicky system: "Ne Svycarsko by se melo pripojit k Evrope, ale Evropa ke Svycarsku."

    Je samozrejme, ze my, Cesko, pokud chceme do EU, musim prijmout jeji pravidla. Neco z tech pravidel kdysi davno bylo samozrejmosti i v zemich ceskych... Anschluß (jak pisete) - to bylo pred nejakym tim vice nez pulstoletim, ne? Myslite tim ten fasisticky nebo i ten komunisticky? Nevim proc by zbytky sovetske totality mely byt hodnotnejsi nez evropsky poradek. Dnesni Evropa je neco uplne, zcela, jineho nez byly totalitni hruzy. Nas vstup je dobrovolny, a EU predpoklada - mozna "naivne" - kompetentni partnery. I kdyz trochu zaostale. Co ale Cesko zrejme neumi, nebo neumi poradne, je kompetente s EU vyjednavat.

    Myslim, ze by Cesku udelala jakakoliv vetsi integrace moc dobre, ne jen v tom ze Cesi z Cech odchazeji jak muzou a uplatnuji se po celem svete.

    Cena prace je jak v Cechach jen v nekterych oblastech "vyhodna". Prusvih je v neuveritelne nizke efektivite, v byrokracii, nesolidnosti a uplatkarstvi. A v neochote ceske spolecnosti a politiky pohnout se jinam nez do flikovani socialismu s kapitalistickou tvari.

    Docela se nekdy stydim, kdyz zdejsim podnikatelum nebo na seminarich hlasam zasadu: Pokud chcete uspet v Cesku (ci v podobnych zemich), musite mit plnou kontrolu, nad poslednim sroubkem, posledni disketou a hlavne nad poslednim clovickem, nepredpokladejte jakekoliv spolehlive struktury nebo partnerske vztahy jako doma.

    Nemuzeme hledat chyby u jinych (treba Nemcu). Madari se pohli, zacali taky o dost driv, jeste za naseho hlubokeho totace. Pred par lety jsem mel prileztost se bavit s lidmi kolem tricitky, co se vratili po zahranicnich studiich domu do Madarska, s tim ze jsou tam velmi zadani - akorat nevedeli jestli maji jit do politiky, nebo do soukromeho sektoru. A vubec nefnukali, tesili se ze je ceka kus vysoce zajimave prace. Skoro jsem jim zavidel.

    Tady bych nebrecel nad vnucenim jakychkoliv evropskych podminek - kdyz to neumime lip, nebo umet nechceme, tak je holt musime prevzit. Ekonomicka a politicka sila EU a Nemecka je velkou prilezitosti - i pro znicene Cesko. Ekonomicky vliv je dneska davno tady, uz deset let, i pro Cesko - zaplat za to panbuh. Politicky chybi - nebo bychom meli nejakou tu kompetentni vladu a spravu veci svych importovat?!

    I kdyz se "cizaci" vetsinou chovaji jako kolonialisti k domorodcum, je to mozne jen, pokud jsou domorodci. Rad bych se dozil doby, kdy se z domorodcu vyvinou evropsti obcane (proc ne mladi Madari?). A pro Cesko nevidim jinou perspektivu nez kompetentni Cechy a kompetentni pristup k EU.

    Mnoho zdaru v boji s nemeckymi bossy preje

    a srdecne zdravi

    Vladimir Rott


    Informační revoluce: výzva, realita i vize

    Štěpán Kotrba

    Zamysleme se nad souvislostmi, které má každý před očima a málokdo si je uvědomuje. Klaďme si více otázek, než odpovědí. Není na počátku každého poznání otázka? Jsme směřováni do společnosti, jejíž počátek začal zvoněním klíči a voláním po pokroku, po změně. Věděli jsme, co chceme? A víme to dnes? Svět se za deset let proměnil a do našich domácnosti vstoupily vedle zkrachovalých bank s našimi životními úsporami i nové technologie. Mobilní telefony, počítače, masmediální impéria. Bouřlivým způsobem zpřevracely vnímání hodnot, vztahů a měřítek člověčenství. Vedle fascinujících možností nás postavily před smrtelné hrozby. Reálným nebezpečím se stala nová "negramotnost", reálnou hrozbou se stala globální vláda elit. Najde společnost cestu z houští informační revoluce?

    Dnešní člověk má často pocit, že je jen malou, nicotnou součástí vesmíru, který se jmenuje civilizace. Má pocit, že je svým okolím beznadějně unášen po cestách, které mu nejsou vlastní, že dělá věci, které by jinak nedělal a naopak nedělá něco hrozně důležitého, co mu stále uniká mezi prsty jako písek na poušti. To, co si obyčejný člověk bezprostředně uvědomuje a oč usiluje, je omezeno jeho sociálním "vesmírem", jeho sférou soukromého života. Ten je definován jako průnik množin zaměstnání, rodiny či přátel, vztahů formálních či méně formálních, přesto však omezených konvencemi.

    Vytváření tohoto sociálního rámce jako pasti pro informační a tím i společenskou izolaci je jedním z prostředků, kterým lze jedince modelovat, přizpůsobovat jeho život umělým schématům, vydávaným za životní standardy.

    Člověk však nevnímá sebe a svůj životní prostor optikou "vnějšího pohledu", není schopen odstínit vnímání sebe sama a objektivizovat jej, není ani schopen vnímat institucionální rozpory a historické změny. Průběh dějin je dnes mnohem rychlejší, složitější a mnohotvárnější, než schopnost jedince jej uchopit, pochopit a ovládnout.

    Pocit odcizení světu a jeho stále se měnícím hodnotám, neschopnost ovládat a sžít se s prostředím, které člověka obklopuje, vytváří hluboké jizvy na duši každého. I když jedinec nepropadne panice a ve snaze přetnout magický kruh sebe-ne-poznání nedestruuje své okolí, spokojen není a být ani nemůže. Cítí to, co nikdy za celou svou historii necítil. Že řád světa kolem něj se mění, jistoty a pohodlí prostředí důvěrně známého ustoupilo temnu a dráždivému magičnu dosud neobjevených možností, oné Pandořiny skříňky nikdy nekončícího poznávání a objevování. Zásady a způsoby prožívání zastaraly, nové zásady buď nejsou, či svou nejednoznačností a neurčitostí neposkytují dostatečnou morální oporu.

    Hodnoty zůstávají, to jen my se měníme, řekl kdosi hlasem starce a pokoušel se uklidnit davy zneklidněných. Jean Paul Sartre prohlásil, že Marx lidem vzal Boha a nedal jim nic jiného. Dnes již lze říci, že kdyby to nebyl Marx, vzápětí by se našel někdo jiný. Objektivní nazrálost světa k tehdejší konceptuální emancipaci nedávala možnost přežití starému řádu. Ale jako všechny dobré myšlenky, i myšlenky samosprávné demokracie bulo možno použít i zneužít. Násilí, páchané na jedinci pod záminkou jeho blaha je dějinným vyústěním procesu emancipace racionality druhu Homo sapiens na cestě vyššími stupni organizace společnosti. Pocit zvířete v kleci zoologické zahrady je oprávněný, uvědomíme li si, že hranice imaginace jednoho dne u každého z nás narazí na institucionální omezení či na chaos v informacích, které nás obklopují. Od tohoto okamžiku přestává být jedinec subjektem společnosti a stává se objektem vztahů, ze kterých úniku není.

    Hodnoty, na kterých stavěl svou dosavadní životní zkušenost, schémata reakcí a rutin se jakoby mávnutím proutku proměňují v nepoužitelný balast a slova získávají nový, jiný obsah. Jazyk, stejně jako svět kolem nás se dynamicky proměňuje v čase a my jsme nuceni neustále zpřesňovat své poznání a přitom nové skutečnosti popisovat starým pojmovým aparátem. Jelikož se společenský pohyb zrychlil tak, že výměnu pojmů provádíme i dvakrát či třikrát za život, naše poznání nás zrazuje na každém kroku. Člověk, narozený v roce 1920 poznal zkušenost světa parních strojů, byl svědkem poštovního telegrafu, objevoval spolu s génii 20. století automobily, letadla, vzducholodě. Nechal se fascinovat ponorkami aby vzápětí poznal jejich děsivou moc potopit nepotopitelné lodě na moři. Zažil války, vraždění miliónů lidí ve jménu jakkoliv vznešených myšlenek, zažil tragédii "spravedlivých" masakrů ve Vietnamu či Koreji, byl u toho, když civilizace objevila drogy, zažil sexuální revoluci i vlny pouličního násilí, moderní se nazývala disharmonická rocková hudba i skleněné paláce stále silnějších společností. Moderní se nazývaly stále ničivější zbraně i stále nesmyslnější výrobky, moderní byla televize i počítače. Pak se svět přejmenoval a vše moderní bylo rázem postmoderní. Z iluzí se staly deziluze, z okouzlení tíživé můry, ze zázraků vědy hrozby pro další život lidí i celé planety. Poprvé se člověk dostal na práh globálních důsledků své činnosti, poprvé dokázal ohrozit miliardy let trvající přírodní řád. Poprvé změnila slova své významy v protiklad a double-speak, ona mediální novořeč získala převahu nad přirozenou strukturou jazyka.

    Divíte se stále, že člověk nerozumí pokroku?

    To proto, že pokrok se změnil a přitom ztratil svůj humanistický náboj, to proto, že byl člověk téměř celé století obelháván, to proto, že svět se měnil rychleji, než on sám to stačil pochopit. To proto, že děti už nectily pravidla svých rodičů, protože rodiče se těmto pravidlům sami zpronevěřili. To proto, že rodiče zapomněly svým dětem říci, že vyměnili koexistenci člověka a přírody za pohodlí urbanizace, etická pravidla svého života za blahobyt konzumerské společnosti. Rodiče vyměnili život v pravdě (byť sebekrutější) za spokojenost urbanizované zábavy, pseudopravdu, mediálně manipulovanou týmiž průmyslovými giganty, kterým dobrovolně odevzdávali svou práci. To vše se dělo a děje dodnes proto, že technologie se vyvíjely rychleji, než společenské vědy i struktury moci stačily registrovat a uchopit. A dnes se divíme důsledkům globalizace, důsledkům virtuálních burzovních her s pojmy blahobytu a bídy. Nepochopili jsme doposud sami sebe a své umístnění uprostřed světa, jeho výzvy i jeho klamná vábení. Na prahu nového tisíciletí tak musíme vyrovnat dluh, nashromážděný za několik desetiletí. Vymezit nový obsah svých slov, nový význam svých zásad, novou "společenskou smlouvu", novou definici hodnot, která by ze "starého" století převzala to dobré a dokázala jednoznačně pojmenovat to špatné. To, co potřebujeme, nejsou pouze informace; to, co potřebujeme, není jenom racionalita a formální struktury či disciplína předpisů a zákazů; to, bez čeho se neobejdeme, je pochopení sebe sama, definice morálky pro nové tisíciletí, definice návodů pro přežití. To, co potřebujeme, je poznání a pochopení všech vztahů ve společenství jedinců druhu Homo sapiens sapiens.

    Nestálost dematerializovaných informací vytváří nestálost hodnot racionálního poznání

    Informace jako zprostředkovatel poznání selhala. Selhal neměnitelný faktor časové souvislosti jako verifikátor příčin a následků, kontinuity historie. Většinu informací dnes nemáme "z první ruky", "na vlastní oči" či "na vlastní uši". Princip specializace a zastupitelnosti jsme přejali nejen ve sférách rozhodování, v architektuře "polis", i své oči a uši jsme předali specializovaným "vykladačům pravdy". Zbavili jsme se tak sami postupem času vlivu na události, možnosti je přímo ovlivňovat, zbavili jsem se i možnosti přesvědčit se osobně o pravdě všedního dne. Tou byla v první fázi tohoto procesu realita, dnes je to "výpověď-o-realitě" - "informace". Ve snaze vědět stále větší množství informací z různých, často od sebe velmi vzdálených lokalit, rezignovali jsme na kvalitu. A tak s prchavostí okamžiku - přítomnosti nás zprostředkovatelé "výpovědí-o-realitě" zahrnují kusými, z kontextu vytrženými střípky světa a my tento kaleidoskop šálivých přeludů považujeme za svět sám. Obraz si utváříme z větší částí doplněním chybějícího svou představivostí a tu nám omezuje logická blokáda vzorců reakcí a chování, řinoucí se jako dramatické koncepty z médií. Mnoho lidí dnes již neví, jak se dojí kráva či jak se vyrábí párátko. Přestávají potřebovat pravdu a spokojují se s náhražkami pravdy. Namísto pohledu do mikroskopu se dívají ke hvězdám a naslouchají dvojsmyslným předpovědím novodobých astrologů, potomků podvodníka Kellyho. Namísto vědecké kritičnosti vracejí se k magičnosti mýtů. Namísto pohledu okolo sebe se dívají do rozzářených propastí televizních obrazovek a jejich svět pohasíná spolu s nočními znělkami. Kde zůstává rozum, kde zůstává kritičnost myšlení? Uvězněny v pouťovém kaleidoskopu, uvězněny v neuchopitelnosti mediálního světa. Takto zpracovaný jedinec je poté snadno manipulovatelný a je mu v podstatě jedno, kdo pro něj vytváří budoucnost, pokud mu subjektivně současnost vyhovuje. Bez historické odpovědnosti schází pohnutky k účasti na budoucnosti.

    Pokud bychom připustili ne nereálnou myšlenku, že všichni vědci budou vytvářet jedinou obrovskou znalostní encyklopedii ve virtuálním světě internetu, zdá se nám to na první pohled jako fascinující projekt. Pokud k této myšlence přidáme další - že totiž všechny nové poznatky se on-line přepíší místo těch, které vlivem poznání platit přestanou, stává se projekt e-encyklopedie téměř dokonalý. Jen do té chvíle, než si uvědomíme, že za pět, deset let už nikdo nebude v tom Babelu informací vědět, kdy která informace byla čím a kým přepsána. V tom okamžiku musíme připustit i možnost zneužití takovýchto informačních etalonů. Může se stát, že ve strategickém zájmu investora tohoto grandiózního projektu nebude, aby ta která informace byla lidstvu známa. Není nic jednoduššího, nežli ji nahradit jinou, která od té první bude k nerozeznání. Pouze s tím rozdílem, že nebude pravdivá... Možnost obrany před manipulací s informačními etalony prakticky neexistuje, historické bádání se nutně odkáže na týž etalon a verifikace zacyklené virtuální reality už nebude možná. Zdá se vám tato myšlenka přitažená za vlasy? Přitom je absurdní svět virtuálních informačních etalonů již dnes realitou, neboť řadu informací nemáme možnost ověřit a místo verifikace "věříme autoritám". To je ale stejně zhoubné, jako věřit v konečnost vesmíru či placatost Země.

    Bouřlivý rozvoj mediální manipulace

    Neschopnost a nemožnost pochopení všech vazeb nutně vede ke klouzání po povrchu. Odtud je již krůček k nezamýšlení se nad celou událostí vůbec. Relativní lhostejnost je daná čtvercem vzdálenosti a času. Záplavy v Číně (mnoho mrtvých) jsou daleko a už je to dávno. Záplavy na Moravě byly ještě dříve, ale Morava je zde, nadosah. Byly způsobeny extrémním výkyvem počasí? Musely mít tyto následky? Dosáhla terraformní činnost lidí stavu, kdy není příroda schopna vodní přívaly pohltit? Je tlak na hustotu osídlení takový, že se musí urbanizovat rizikové oblasti v nivách řek? Nejsou klimatické zběsilosti způsobeny civilizačními projevy industrializace? Nevymkl se nějaký vojenský program z kontroly? Jedinci není souzeno, aby se do důsledků zorientoval - dílem pro nedostatek konkrétních informací, dílem pro složitost vztahů a dílem pro nedostatek kapacity. Tu mu vytěžují bližší problémy - rodina, práce atd. Koho vlastně zajímá pravda o věcech vzdálených desetitisíce kilometrů?

    Vytváření virtuální reality se stává samo o sobě mýtem, který znesnadňuje racionální uchopení a pochopení světa. Technologický pokrok ve zpracování a distribuci informací předběhl kritické myšlení širokých vrstev společnosti a "terminátoři" se stali pro dvacáté století tím samým, čím bylo "království pekelné" pro středověk. S malým rozdílem. Že totiž "terminátor" je mediálním prototypem "univerzálního vojáka 21. století", který je v současnosti vyvíjen v řadě laboratoří vojenskoprůmyslových firem.

    Kvalita, se kterou je taková virtuální realita vytvářena, je přímo úměrná míře pravděpodobnosti bezproblémového přijetí "virtuálního poselství" a prahu citlivosti statisticky a vlivově významných skupin uvnitř společnosti. Ten lze i v rámci konkrétních reklamních akcí uměle snižovat. Po roce 1989 tak převážná většina obyvatel uvěřila, že proběhla "sametová revoluce" a "pravda zvítězila nad lží a nenávistí", o několik let později titíž občané uvěřili, že zbohatnout lze z výnosů akcií v rámci "kupónové privatizace", uvěřili též tezím o "nevyhnutelnosti rozdělení státu" či "bezpečí západních demokratických struktur". Neprotestovali proti restitucím či kolektivní vině některých skupin obyvatelstva. Nebylo nic těžkého mediálně odůvodnit nevyhnutelnost našeho vstupu do NATO, EU, WTO či dalších nadnárodních struktur. Pokaždé se našla "demokratická většina" a odpůrci byli zesměšněni, pranýřováni a jinak mediálně manipulováni. Z druhé strany jsme byli přesvědčováni o spálené zemi, vítězství nad všemi tuneláři, klidné síle některých politiků či neuhýbavém pohledu do očí. Případně o tom, kdo je "ten pravý" či "úplně levý"... Zákony i schémata politiky sloužily a slouží k udržení status quo, zakonzervování současného kompromisního vztahu, určujícího pozici jedince vůči jedinci nebo dominantní skupině uvnitř společnosti. Tento "obchod" jedince se společností se uzavírá permanentně. Jak však vtěsnat do rámce roztříštěných zákonných norem fenomén globálního virtuálního prostoru - internetu, kde platí sice řada technických (formálních) omezení sémantického charakteru, ale ani jedno omezení charakteru obsahového? Právo na soukromí, odlišnost , svobodu šíření jakýchkoliv názorů převážilo nad vším. Tento proces už nelze zastavit stejně, jako nikdo nezastavil první parní stroje či automobily. I když smrděly, troubily a plašily koňská spřežení na poklidných cestách evropských městeček. Vnímáme tuto děsuplnou vizi s dostatečnou naléhavostí?

    Mýtus lidských práv

    Honosný termín "lidská práva" se v dnešní době skloňuje ve všech pádech. Lidská práva se přitom stala obrazem dvojakosti politické morálky, oním double-speakem, ve kterém slovo znamená současně i svůj negativ. Stala se synonymem conquisty dneška, bezohledného prosazování kultury "euro-americké" civilizace po celém světě. Nutíme společenské formace vzešlé z tradic úplně jiných společenských a kulturních řádů, aby ztrácely svou identitu a podřizovaly se našemu chápání morálky, našemu pojetí společnosti, našemu pojetí demokracie. Filosofické a společenské koncepce oněch zotročovaných národů považujeme za "barbarské" či "exotické" a svou netolerantnost a nepochopení pokládáme za jediný možný princip "výstavby" spravedlivého řádu. Ve jménu čeho, když Ježíš z Nazaretu už neurčuje naše kroky?

    Jediná práva, která uznáváme, jsou práva ničím nespoutané tvorby zisku a přibližujeme se tak těm nejhorším predátorům, kteří kdy v historii na Zemi žili. Pro zisk jsme ochotni vraždit, podvádět i loupit. Zisk a jenom zisk určuje globální podobu politiky současnosti. Stejně jako koření pro 19. století znamenalo bezohlednost kolonizace a posilování strategického vlivu zemí Britské koruny v Indii, ložiska ropy pro dopravu ve 20. století dala na jeho počátku vznik britské zpravodajské operaci na Středním Východě (Lawrence) a vzniku sionismu, touha po ovládnutí ložisek fosforu a mědi zlikvidovaly uprostřed dvacátého století emancipační hnutí v Chile a na dlouhá desetiletí tam nastolily diktaturu (Pinochet). Obranou druhého společenského řádu (socialistického) proti ropné hegemonii Západu na Středním Východě bylo opět zpravodajské řešení a vznik OPEC (česká rozvědka), stejně jako podpora protikapitalistické inteligence z rozvojových zemí, převážně z islámských zemí Středního Východu. Dějiny mezinárodních vztahů jsou dějinami špionáže a jejich špinavých operací. Vítězové určují, kdo bojoval spravedlivě a ve jménu morálky. Vítězové určují trest poraženým a odůvodňují jeho nevyhnutelnost proviněními proti lidským právům...

    Urbanismus informační společnosti

    Průmyslová společnost - v té podobě, jakou znala dnešní starší generace a řada předchozích generací - se před našima očima mění na společnost, v níž hrají hlavní roli informace a znalosti. Vzniká globální informační infrastruktura, která zpracovává a přenáší stále větší množství dat a informací. Centra, vznikající v jejích uzlech, nabývají schopnost shromažďovat a vytvářet stále vyšší objem znalostí a informací. Urbanismus systémů i sídel přitom respektuje decentralizaci jako zvýšení odolnosti celého organismu. Znovu se začnou dosídlovat vesnice, tvořit přirozené informačně - komunikační, ale i kulturní a sociální mikroregiony.

    Česká republika nemá mnoho komparativních výhod a technická inteligence její populace je jednou z nich. Konvergencí informačních, komunikačních a masových multimediálních technologií musíme usilovat o vznik nových podnikatelských odvětví, které budou v nejbližších desetiletích sehrávat klíčovou úlohu v ekonomice i veřejném životě. Musíme ale zároveň usilovat i o posílení samosprávných institucí a prvků ve společnosti. Solidární společnost musí mít základ v demokracii všedního dne, v systematickém tlaku na demokratickou kontrolu moci. Politické subjekty by se měly stát nikoliv centralistickým nástrojem moci, ale tlumočníkem názorů a centrem širšího poznání vůle občanů. Je nutno důsledně uplatňovat právo na veřejnou informovanost občana. Jen tak může dojít k prolnutí občanské společnosti a veřejné správy a ztotožnění občana s "jeho" státem, obcí, regionem. Jen tak bude chtít občan občanem být. A jen tak jím bude. Občan má právo spolurozhodovat. Občan má právo na emancipaci.

    Na sociálních a přitom demokratických politických subjektech zítřka je, aby tomuto procesu daly a důsledně hájily jeho sociální a demokratický rozměr. Mějme vždy na mysli ty, kteří (ať již z objektivních, či subjektivních důvodů) se nedokáží s "novou gramotností" ztotožnit či jí sami dosáhnout. Sociálně, kulturně, zdravotně či vzdělanostně handicapované. Musíme podpořit jejich úsilí o další vzdělání, rekvalifikace. O začlenění do společenských procesů. Zajistit jim takovou míru ochrany, aby se neocitli v společenské izolaci, v sociálním ghettu. Musíme ale umět diferencovat svůj přístup k sociální síti tak, aby aktivně podporovala rekvalifikační proces. Žádný občan nesmí mít pocit, že on nemá šanci dosáhnout v jakémkoli věku jiné kvalifikace. Ale žádný občan si nesmí myslet, že s leností přežije. Platným členem společnosti je jen ten, kdo se podle svých možností zapojí do společnosti prospěšné práce - i kdyby jen formou sousedské výpomoci, dobrovolnou občanskou prací či účastí na sociální výpomoci handicapovaným. Rekvalifikace několikrát za život je ale nezbytností. Nikdo si nemůže myslet, že si svou kvalifikaci udrží po celý život jako "vstupenku" na trh práce. Dbejme ale na to, aby stát (a nikoli dravé a sobecké firmy) stál v čele tohoto procesu vzdělávání svých občanů. Mimořádně významné je využívání informačních technologií k přenášení finančního kapitálu prakticky okamžitě po celém světě. Tím, kdo se jedině může postavit na stejnou úroveň v rozsahu investic a vytvořit stabilizující protiváhu, je silný a bohatý stát. A stát má povinnost vůči svým občanům tohoto mandátu využít. Stát se nemůže zbavit odpovědnosti za regulaci trhu ani za regulaci pracovních míst na trhu práce.

    Musíme ale znát i rizika tohoto procesu. Dnešní cenou, kterou platíme za iluzi pokroku, je instinktivní potřeba po vyčerpávajícím množství informací.

    Dobýváme "informační prostor" bez schopnosti jej využít ke svému prospěchu. Stáváme se zajatci virtuálního světa, aniž bychom znali jeho zákonitosti. Nazvali jsme si jej "postmoderní", aniž bychom se blíže zamýšleli nad původním obsahem tohoto slova. Nyní máme před sebou další lákadlo - propojujeme své komunikační kanály vzájemně, sdílíme myšlenky druhých a bezcílně se brouzdáme tímto smetištěm, fascinováni novou hračkou. Rigidní lpění na starých modelech a "vyzkoušených postupech" přináší zaostávání. Neopodstatněné a uspěchané zavádění nových modelů vede ale často ke zpřetrhání kontinuity. Jen neustálý vývoj je schopen akceptovat měnící se podmínky okolí a připravenost na změnu je nejlepším mechanismem na úspěšné přežití. Ovšem prozíravější je aktivně možnosti zkoumat, než být okolnostmi smýkán. Jen neustálá korelace záměrů s informačními toky je schopna udržovat kurs plavby správným směrem.

    To vše má ovšem smysl za předpokladu, že víme, kam plujeme, který směr je správný... Víme to?

    Koncentrace informačních technologií dává těm, kdo jimi disponují, obrovskou moc, která může být a také už je zneužívána. I státem. V společnosti informací si člověk bude znovu hledat své místo; bude třeba vytvořit novou dimenzi humanity - urbanismus cyber-kultury. Pro lidi bez elementární kontroly nad vlastními podmínkami existence nebude svět "global village" - tedy globální vesnicí. Bude spíše nepochopitelnou a neprostupnou houštinou. Nové technologie na jedné straně posilují možnost, že se člověk stane pouze pasivním a snadno ovladatelným konzumentem informací a zábavy, na druhé straně mu však umožňují, aby se stal jejich aktivním producentem. Pokud chceme být v čele těchto procesů a mít je možnost aktivně a dynamicky ovlivňovat, nesmíme se jich bát a musíme jim rozumět...

    Vytvářejme proto společnost, ve které budeme chtít žít - společnost globální odpovědnosti, společnost globálního poznání, společnost globálního porozumění - společnost občanskou a vpravdě lidskou, která by vedla k stále se zvyšující humanizaci života každého člověka, ke zlepšení kvality jeho každodenního života.

    (Tento text vznikl pro teoretický měsíčník ČMKOS POHLEDY na základě rozsáhlejší prognostické studie Demokracie nebo chaos? - sociální souvislosti bouřlivého rozvoje informačních technologií (Kotrba, Koukl, Tendence 1999), jakož i společných prací na programových dokumentech na základě následných diskusí s některými ekonomy, politology, sociology a psychology v  ČR i v zahraničí.)

    (c) Štěpán Kotrba, 2000


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|