Britské listy


pondělí 9. dubna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Věda:
  • Nesmrtelnost: jednoho dne - brzo - budeme mít možnost žít navždy - budeme to ale chtít? (Daily Telegraph) Restituce a Češi v zahraničí:
  • Velká vina ODS a ČSSD: Obstrukce spravedlnosti (Jiřina Fuchsová) Zákon o přístupu k informacím:
  • Česká televize: žádost BL o informace o rozpočtech pořadů zpracováváme Sdělovací prostředky v České republice:
  • Česká republika: Jak televizní konflikty odrážejí hluboká traumata v  české společnosti (Jan Čulík, pro mezinárodní konferenci BASEES, Cambridge, also in English) Odpověď Úřadu vyšetřování Praha:
  • Jak to je s podplukovníkem Kloubkem Internet a podnikání:
  • Co je příčinou spektakulárního bankrotu internetových firem: Je to typický příklad spotřebitelské moci (Guardian) Policie:
  • Bude Stanislav Gross chtít ještě používat "gumové projektily"? Nová britská studie varuje, že i nové projektily z PVC jsou nebezpečné) Ekologie a energetika:
  • Britské větrné turbíny budou vyrábět 1500 megawattů elektřiny Věda:
  • Rada pro alchymisty: jak se dá vyrobit zlato: vezměte dvě hvězdy a silně jimi zatřeste
  • Lidé by "mohli žít na Měsíci do roku 2007" (NASA)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Pražský Úřad vyšetřování konečně přiznal, že podplukovník Martin Kloubek absolvoval studijní pobyt v Sovětském svazu - i když jeho studium prezentuje "se spinem" jako výměnný pobyt učitelů. Přesto prý má M. Kloubek negativní lustraci. Na tom, že si tento policista předvolává občany z Brna do Prahy, není, jak se dalo čekat, nic divného - občané jsou tu přece pro pohodlí policie! Dosti skandální odpověď Soni Jindrákové, mluvčí Úřadu vyšetřování, publikujeme v plném znění v tomto čísle. (TP)

  • Hrozí nebezpečí, že poslanci schválí špatný mediální zákon. V jeho rámci by totiž byly dosavadní komerční televizní licence, které byly bezprecedentně uděleny vysílatelům zadarmo, prodlouženy na mnoho dalších let. V normálních zemích (třeba ve Velké Británii) se však televizní licence draží a zároveň se energicky trvá na dodržování základních požadavků kvality. Bude-li schválen špatný mediální zákon v nynější formě, bude to znamenat, že zisky z komerčního vysílání nebudou využívány ve veřejném zájmu, jako v civilizovaných zemích, ale poplynou neznámým finančně oligarchickým skupinám, jako je taková, která v současnosti má pod palcem televizi Nova. (Britské listy zažalovaly RRTV, protože odmítla sdělit, kdo vlastní televizi Nova.) O této závažné problematice píše Milan Šmíd zde. Milan Šmíd také každé pondělí vydává vlastní časopis s poznámkami k mediální problematice na této adrese.(JČ)

  • V optimistickém duchu a bez velkých překvapení skončil sjezd českých sociálních demokratů. Zatímco strana se nezadržitelně propadá k hranici deseti procent volebních preferencí (i když tak blízko, jak tvrdí Sofres-Factum, jí zatím asi není), na horní palubě Titaniku se tančí a euforičtí řečníci pronášejí slavnostní projevy: Jsme úspěšní a skvělí, jen ti hloupí, zaostalí voliči to ne a ne pochopit! (TP)

  • Česká televize oznamuje, že zpracovává žádost Britských listů o zveřejnění rozpočtů některých pořadů a některých systemizovaných míst. Korespondenci publikujeme v těchto BL. (JČ)

  • Brněnský novinář František Mikš, člen poslední Rady ČT a vydavatel ODS stranícího a málo kvalitního politologického časopisu Proglas Revue, publikoval poměrně rozsáhlý rozhovor s Jiřím Hodačem. Další exradní Jana Dědečková ho ve třech částech zveřejnila ve Světě Namodro (1. část, 2. část, 3. část). I když článek má podobu rozhovoru, nejde o skutečný dialog, ale o zprostředkovaný a zásahy novináře nepřerušovaný proud řeči J. Hodače. Jeho výroky však na mnoha místech nesnesou konfrontaci s informacemi z jiných zdrojů (Jiří Hodač např. prohlašuje, jak úspěšná byla jeho kariéra v BBC, ačkoli její průběh i reference jeho spolupracovníků svědčí o opaku; obdobné platí o jeho působení ve funkci ředitele zpravodajství ČT). Je škoda, že se F. Mikš nesnažil zjistit např. to, jaké pohnutky vedly Hodače koncem prosince k řadě zdánlivě chaotických a v konečném důsledku kontraproduktivních rozhodnutí; jeho článek by tak mohl mít určitou hodnotu. (TP)

  • Konference v ctihodné a starobylé Cambridži. O víkendu 7.-8. dubna se Jan Čulík účastnil pravidelné výroční konference Britské asociace pro slovanská a východoevropská studia (British Association for Slavonic and East European Studies, BASEES) ve Fitzwilliam College v anglickém univerzitním městě Cambridgi. Přednesl tam stručný příspěvek - s videoukázkami - o panoptikální situaci obou hlavních českých televizních stanic, televize Nova a Česká televize, pod titulem: "Česká republika: Jak televizní konflikty odrážejí hluboká traumata v české společnosti". Přinášíme ho v těchto Britských listech.

    Na konferenci BASEES mně vždycky vadilo, že hlavní zájem se soustřeďoval na ruská témata. To se postupně mění, i když v současnosti přítomnost Rusů a odborníků na Rusko v Cambridži poněkud vytěsňuje polská kultura - Poláků a polských témat bylo na konferenci skutečně hodně. Českých témat zatím relativně pomálu: kromě již zmíněného příspěvku Jana Čulíka o českých televizích (v bloku o televizní manipulaci: byl obklopen polskými příspěvky o manipulativnosti televizní reklamy a o politické reklamě, užívané před nedávnými polskými prezidentskými volbami) se velmi kompetentně, avšak velmi ostře zabýval Rick Fawn z univerzity ve skotském městě St. Andrews tvrdou diskriminací Romů v České republice ("Expecting more of Havel´s country? Czech attitudes towards the Roma" - "Neměli bychom od Havlovy země očekávat víc? České postoje vůči Romům" - snad nejzajímavější je Fawnovo zjištění, že přibližně 700 českých Romů, kteří dostali azyl v multikulturní Kanadě, se do tamější společnosti integrovalo velmi úspěšně, k těmto informacím se ještě podobněji vrátíme), Kieran Williams z Londýnské university problémem lustrací v ČR a otázkami volebního zákona, Neil Bermel z Sheffieldu, který se zabýval chaosem, vzniklým po české pravopisné reformě v roce 1993.

    Příjemně překvapil v sobotu večer při plenárním zasedání svým příspěvkem dr. Pavel Seifter, český velvyslanec v Londýně. Původně jsem na toto zasedání ani nechtěl jít, obával jsem se, že půjde o soubor diplomatických, mlhavých frází. Nebylo tomu tak. Dr. Seifter promluvil inteligentně, zábavně, otevřeně a s humorem. Mimo jiné s vynikajícím anglickým přízvukem. Mluvil hodně kriticky, o absenci české identity, o tom, jak těsně po roce 1993 vznikaly pokusy - absurdně - ji nahradit obnoveným pocitem slovanství (který se znovu projevil, když mnozí Češi v roce 1999 fandili Miloševičovi), o českých a středoevropských tendencích obviňovat z našich chyb vždycky ty druhé, o českém pocitu výlučnosti ("my jsme ti nejlepší, Poláci jsou podřadní, Maďaři jsou naštěstí po oddělení Slovenska už příliš daleko, kdo by se zabýval Rakušáky"), o likvidaci smyslu pro českou historii ("rok 1968 neexistoval, dvacetiletím 1970 - 1989 se nemusíme zabývat, máme lustrační zákon, ten to vyřešil, deset milionů Čechů bylo vůči komunismu nevinných, nijak jsme si s komunismem nezadali, to jen ti pozitivně lustrovaní"). Seifter zdůraznil, že v Čechách jde pořád o to, osvobodit se od vnitřní otrocké mentality, ale vyjádřil názor, že všichni v ČR v podstatě usilují o vstup do Evropské unie, protože jiná alternativa neexistuje. - Namítl jsem, že se mi tato interpretace zdá příliš optimistická, že v ČR jsou rozsáhlé složky politického a podnikatelského establishmentu, které do EU vůbec nechtějí - Českému telecomu přece velmi vyhovuje, že má monopol, Brusel by ho donutil se rozčlenit. Václavu Klausovi či Janu Rumlovi či České televizi nebo Vladimíru Železnému velmi vyhovuje, že mohou ohlupovat českou veřejnost na malé české scéně, aniž by jejich pochybné představy či myšlenky byly zpochybněny celoevropskou myšlenkovou konkurencí. Dr. Seifter na mou námitku odpověděl odzbrojujícím způsobem: "Ano, moje interpretace je optimističtější než vaše, protože já jsem velvyslanec." - Kolega Martin Myant z Paisley University, odborník na českou ekonomiku, ovšem v rozhovoru posléze poukázal na to, že Pavel Seifter vytvořil svým vystoupením jen zdání inteligentní kritičnosti, nijak neriskoval ani nezašel dál, než by bylo pro diplomata přípustné - nekritizoval adresně žádnou jednotlivou českou osobu, politika ani instituci, hovořil zajímavě, ale velmi obecně. (JČ)

  • Lobbying na nejvyšší úrovni. O tom, jak se městská část Praha 2 rozhodla pronajmout Grébovku Američanům na 75 let za neuvěřitelně výhodných podmínek, píšeme v této důležité, exkluzivní analýze. Aktuální informace a fotografie z tiskovky konané minulé úterý jsou zde.

  • Vystavujeme další dokument týkající se zamýšleného pronájmu pražského parku Grébovka. Tentokrát jde o návrh smlouvy, jak byl obsažen v zadání veřejného výběrového řízení na pronájem. (TP, šok)

  • Pořad Karpaty Off-Road neporušuje zákon, míní Rada pro rozhlasové a televizní vysílání oficiálním tónem a tváří se při tom vážně. --- Docela by mne zajímalo, je-li podle této Rady Země kulatá... (TP)

  • Poslanecký asistent si spletl adresu. Redakce BL obdržela včera krátkou noticku z pera asistenta poslance J. Payna (ODS) Jiřího Suremky, provázející otevřený dopis občanů Českých Budějovic svému novopečenému hejtmanovi. V dopise napadá jistý Miroslav Doležal jménem "občanů" (kteří ovšem nejsou podepsáni) vedení Jihočeské plynárenské a orgány činné v trestním řízení. Přitom v dopise se konstatují hrozné věci: "Podle našeho názoru v této věci naprosto selhala úloha státu, jak kontrolní, tak i většinového vlastníka této společnosti. Lidé dosazení státem do dozorčí rady, pokud se přímo nenechali zkorumpovat, nejevili žádný zájem o dění. Tím umožnili některým osobám převzít tuto společnost více méně do soukromých rukou a využít daného stavu k vytvoření systému odlivu finančních prostředků do vlastních rukou, ať už cestou machinací s přidělováním zakázek, různých nákupů, nesmyslných investic , vytvářením dceřiných společností se soukromou účastí až po systém úplatků za přidělované zakázky." Je neskutečné, že asistent poslance PSP, který může využít možnosti svého poslance interpelovat ministra vnitra či průmyslu, nečiní tak a místo toho zasílá dopis hejtmanovi na adresu médií. Jestli by se nekdo měl starat o tuto kauzu, pak je to asistent a jeho poslanec. Notabene opoziční... Neboť od toho oba dva ve sněmovne sedí. To ale zřejmě někteří poslanci moc nechápou. Nebo snad je pan Payne v ODS výjimkou? Požádali jsme Ivana Langra o vyjádření a očekáváme, že sdělí Britským listum, zda je náplní poslance v jeho klubu přeposílat poštu dál, anebo se jí zabývat a problémy v ní řešit... (koš)

  • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ve své zprávě skutečně změnila tabulku, udávající skóre při poskytování informací veřejnosti podle zákona č. 106/1999 Sb. Přiznává, že třem žádostem nevyhověla a všichni tři žadatelé se proti tomu odvolali. Počet zamítnutých odvolání nemusí být - poněkud nelogicky - součástí výroční zprávy, a Rada ho nezveřejnila. (TP)

  • Zveřejňujeme několik dokumentů ke kauze Pilip a Bubeník, které minulé pondělí poskytlo kubánské velvyslanectví novinářům na mimořádné tiskové konferenci. Neděláme si nejmenší iluze o tom, jak se skutečností nakládá kubánská strana, avšak považujeme za znepokojivé, jestliže české deníky materiály obšírně komentovaly, ale před čtenáři je utajily stejně pečlivě jako kdysi Rudé právo text Charty 77. Novinářská "škola" Svobodné Evropy nese své plody... (TP, šok)

  • Jana Šmídová. Opakujeme dotaz na ředitele Českého rozhlasu, a na ředitele stanice ČRo6 - Svobodná Evropa Pavla Pecháčka, kdy bude v zájmu důvěryhodnosti a nestrannosti propuštěna Jana Šmídová, která hrubě porušila zásadu novinářské nestrannosti tím, že se stala mluvčím politického sdružení Impuls 99 a - jak toho byl Jan Čulík v Praze svědkem minulý týden - bezostyšně vystupuje v zájmu politických kauz. Na dotaz, zda jí nepřipadá neslušné, že svou novinářskou nestrannost takto kompromituje, odpověděla, že žádný konflikt zájmů nepociťuje.

  • Reportáž TV Nova z tiskovky "Držte hubu, Čulíku!" jsme převzali i na server Britských listů. Zatím je ve formátu WMV, postupně doplníme další formáty. (TP)

  • Kde je teď v Praze k dostání kniha "V hlavních zprávách: Televize" o vánočním vzbouření v České televizi. Především v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a v Arbesově knihkupectví, Štefánikova 26, Praha 5. Kniha je k dispozici také zde v internetovém knihkupectví Kosmas za lidovou cenu 118 Kč plus poštovné (má 366 stran). V knihkupectví Kosmas zůstává kniha už několik týdnů na prvním místě v Top Ten nejprodávanějších titulů: stala se tam vůbec nejprodávanějším titulem za celou existenci tohoto knihkupectví. V internetovém knihkupectví Kosmas lze platit i úvěrovou kartou, tedy objednávat knihy i ze zahraničí. Podle Lidových novin z 10. března je naše kniha druhým nejprodávanějším titulem v knihkupectví Fišer. Je také možno si ji koupit v běžné pracovní době přímo v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Nesmrtelnost: jednoho dne - brzo - budeme mít možnost žít navždy - budeme to ale chtít?

    Shrnujeme článek Terence Kealeyho (autor je rektorem University of Buckingham), který vyšel v pátek 6. dubna v deníku Daily Telegraph.

    Tom Kirkwood, autor letošní výroční Reithovy přednášky, šíří dost šokující informaci: nesmrtelnost je možná. Pravděpodobně není žádoucí, ale je možná. Některá zvířata jsou už dnes nesmrtelná, například mořská sasanka. Kolonie mořských sasanek jsou pěstovány v laboratořích už skoro sto let - stále zůstávají tak aktivně funkční a užitečné, jak kdyby byly právě vyloveny z moře.

    Člověk má také nesmrtelné buňky. Ukazuje se, že ovulační buňky a buňky ve varlatech mají schopnost žít donekonečna a mnoho lidských rakovin se stává rakovinotvornými právě proto, že se jejich buňky staly nesmrtelnými.

    Nesmrtelnost ovládají geny v  naší DNA a lidské tělo, stejně jako mořské sasanky, obsahuje tyto geny. Na rozdíl od mořských sasanek omezuje však lidské tělo nesmrtelnost jen na buňky, které se podílejí na rozmnožování. Avšak všechny lidské buňky obsahují tyto geny v neaktivní formě.

    Jednoho dne - jednoho dne brzo - zjistí genetičtí inženýři, jak aktivovat tyto všudypřítomné geny a - najednou - budeme všichni nesmrtelní.

    Jestli budeme všichni skutečně chtít nesmrtelnost, je pochybné, ale pravděpodobně asi ano. Lidé toužili po nesmrtelnosti od počátku historie. Král David líhával s mladými pannami a vdechoval vůni jejich prsou. Ve dvacátých letech dvacátého století dávali lékaři vrásčitým penzistům injekce z opičích žláz. Domníváme se, že je jogurt zdravý (už se prokázalo, že to není pravda), protože se Bulhaři, kteří prý konzumují obrovské množství jogurtu, dožívají vysokého věku.

    Dnes lidé pojídají antioxidanty, běhají a nechávají si zmrazit tělo, ve snaze oddálit smrt - dá se tedy předpokládat, že kdyby uměli aktivovat geny zabraňující stárnutí, učinili by to. Takové geny, jednou aktivované, by měly také velmi potěšující vedlejší účinek - působily by proti obezitě.

    Pozoruhodně novou myšlenkou profesora Kirkwooda je názor, že stárneme, aby se tak ušetřila energie. Všechna zvířata jsou potenciálně nesmrtelná, ale zvířata umírají mladá, protože je život strašlivě nebezpečný. Zvířata loví jiná zvířata, existují nemoci a paraziti a v přírodě se skoro nevyskytují stárnoucí zvířata. Zvířata prostě umírají dřív, než vůbec mají čas začít stárnout, protože i když je nesmrtelnost možná, je velmi náročná na energii. Geny, zabraňující stárnutí, totiž vyžadují k svému provozu obrovské množství energie.

    Proto se zdá být rozumné, aby zvířata nevydávala svou energii na boj proti stárnutí, ale aby zaměřila svůj metabolismus na okamžité cíle, jako je útěk před masožravci anebo boj proti bakteriím. Zvíře se může buď soustředit na zastavení stárnutí, anebo na boj o přežití v mládí. Vítězí boj o přežití v mládí, genům je to jedno - geny zůstávají nesmrtelné bez ohledu na to, v jakém těle se zrovna nacházejí.

    Avšak my lidé žijeme dnes v bezpečném světě, nejsme většinou ohrožováni masožravými zvířaty a bakterie lze zlikvidovat antibiotiky. Tak si můžeme dovolit aktivovat geny proti stárnutí a věnovat obrovské množství energie úsilí zůstat mladý, spalovat tu energii a zůstat nádherně štíhlí.

    V jakém věku bychom asi chtěli zastavit proces stárnutí? Možná 25 let pro muže, 17 let pro ženy. Ale svět nesmrtelných mladých lidí by měl své nedostatky. Plození dětí by bylo nutno vážně omezit, pokud by vůbec nebylo zakázáno, a nekonečný rekreační sex by asi začal po pár tisíciletích být poněkud nudný. Mám podezření, že si asi lidi zvolí možnost zastavit stárnutí jen na několik desítek let svého mládí, a pak požádají o licenci rozmnožovat se a stárnout.

    Takovýmto scénářem bychom mnoho získali. Měli bychom delší dobu na to, abychom našli ideálního partnera. A existovalo by daleko méně starých lidí. Staří lidé by také byli považováni za odvážné, takže bychom se možná vrátili k úctě vůči starcům.

    V současnosti evropské společnosti rychle stárnou. V roce 1880 umíral průměrný Brit ve věku 46 let, v současnosti se průměrný Brit dožívá věku 76 let a věk se dále prodlužuje. Během několika dalších desetiletí, v důsledku pokroku konvenčního lékařství a stravování, se budou lidé běžně dožívat osmdesáti a devadesáti let. Zanedlouho bude dvacet procent společnosti starších pětašedesáti let.

    Lidi dnes žijí déle, protože už lidé neumírají mladí. Před sto lety umírala třetina dětí v dětství, většinou na infekční nemoci jako je tuberkulóza. Nyní umírají předčasně jen dvě procenta dětí. Před sto lety se dožívala jen polovina pětadvacetiletých věku 65 let. Dnes se dožívá 65 let 94 procent pětadvacetiletých.

    Ve stárnoucí společnosti vznikají nové náklady, některé z nichž musejí nést sami staří lidé. Disproporčně trpí chronickými nemocemi a depresemi. Slabí jedinci, kteří by v minulosti zemřeli, nyní přežívají.

    Potíže menšiny mladých lidí, která se musí starat o obrovské množství penzistů, by byly odstraněny, kdyby bylo odstraněno stárnutí. Byl to Bismarck, který v době, kdy se jen málo lidí dožívalo vyššího věku než 65 let, zavedl státní starobní důchody. Ale v současnosti je věk 65 let jen pozdní střední věk. Je nákladné udržovat staré lidi při životě a geriatři, kteří budou žít dlouho, budou společnosti odebírat daleko víc, než kolik jí kdy přispěli. Věda, která vytvořila dnešní stárnoucí společnost tím, že umožnila lidem žít déle, brzo umem profesora Kirkwoda a jeho kolegů zabrání stárnutí. Už není pravda, že jedinou trvalou jistotou v životě jsou smrt a daně - trvalou jistotou už zůstávají jen ty daně.


    Velká vina ODS a ČSSD

    Obstrukce spravedlnosti

    Jiřina Fuchsová

    Za nasilne odpirani obcanstvi nekterym Cechum v zahranici od roku 1993 mohou ODS a CSSD.

    Za paskvil novely zakona o obcanstvi ze zari 1999 je zodpovedny Pavel Rychetsky a Pravnicka fakultka UK.

    CTK jeste nestacila oznamit, ze Helsinsky vybor USA poslal panu Rychetskemu dopis...

    Pavel Rychetsky jiz ale stacil vysvetlit CTK, ze  "Majetek krajanu jiz restituovali PRIBUZNI..."

    Dovolujeme si podotknout, ze majetek KRAJANU ukradli naciste, komuniste a nekteri post-komuniste.

    To, co dela pan Rychetsky (Kocarnik,Pilip, Mertlik, Libuse Benesova etc) se nazyva v mezinarodnim pravu OBSTRUKCE SPRAVEDLNOSTI.

    6. dubna 2001


    Česká televize: žádost BL o informace o rozpočtech pořadů zpracováváme

    V reakci na 
    tento dopis Tomáše Peciny jsme obdrželi tuto odpověď:

    From: Kučera Jiří
    To: 'Tomas Pecina'
    Cc: Balvín Jiří ; Vocetková Vladimíra ; Holubová Bohuslava ; Bauerová Lenka
    Sent: Friday, April 06, 2001 10:58 AM
    Subject: RE: Dotaz

    Vážený pane Pecino,

    dovolte, abych reagoval na Váš dotaz (viz též zde, pozn. red.), pokud jde o procedurální stránku věci.

    Obávám se, že se mýlíte, neboť lhůta dle zákona ještě běží. ČT ji dodrží a dostane se Vám řádné odpovědi - nyní ji zpracováváme a předpokládám, že ji vyřídíme příští týden.

    Zdravím Vás,

    Jiří Kučera


    Tomáš Pecina odpověděl:

    Vážený pane,

    jestliže vycházíme z toho, že podle doručenky bylo moje odvolání doručeno 9. 3. 2001, skončila patnáctidenní lhůta pro rozhodnutí (podle § 16, odst. 3, zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím) už 25. 3. 2001 a následujícím dnem se tedy má za to, že odvolání bylo zamítnuto.

    Informaci, že ČT přesto připravuje odpověď, samozřejmě vítám.

    Srdečně,

    T.P.


    Česká republika: Jak televizní konflikty odrážejí hluboká traumata v  české společnosti

    Jan Čulík

    Předneseno na mezinárodní konferenci Britské asociace slovanských a východoevropských studií, Fitzwilliam College, Cambridge, 7. dubna 2001.

    Vždycky jsem se snažil studovat ty projevy české společnosti, o nichž se zdálo, že byly pro její vývoj nejcharakterističtější. Až do pádu komunismu byla literatura nejvýznamnějším nástrojem komunikace o tom, co se děje v české společnosti. Od pádu komunismu, jak se zdá, ustoupila literatura do pozadí. Obdobně jako v mnoha jiných společnostech se i v České republice stala nejvlivnějším médiem televize. Trvalé, hluboce zakořeněné problémy v komerční i veřejnoprávní české televizi se staly symptomatickými pro některá hluboká traumata, která trápí českou postkomunistickou společnost.

    Česká společnost je nyní velmi vážným způsobem rozdělena. Není to společnost, která by byla spokojena sama se sebou. Většina Čechů je zklamána z toho, co se v zemi stalo od pádu komunismu. Demokracie, která vznikla za posledních jedenáct let, dosud neuspokojila jejich očekávání.

    Česká společnost je nyní rozdělena na celou řadu vlivových skupin. Množství politických a hospodářských partikulárních zájmů spolu navzájem nyní divoce bojuje o moc. K tomu často využívají intenzivně manipulativních technik. Vznikla taková situace, že ať už se veřejně vyjádří k nějaké věci kdokoliv, automaticky mu nikdo nevěří: očekává se, že má skryté, manipulativní cíle.

    Česká společnost se nyní skládá z celé řady uzavřených, lobovacích skupin, prosazujících vlastní partikulární zájem. Členové těchto skupin jsou vůči své skupině nesmírně loajální. Jak napsal Tomáš Pecina, České elity nejsou v současnosti tvořeny vynikajícími, schopnými lidmi, ale skládají se z výjimečně konformních jednotlivců, kteří se chovají vůči ostatní společnosti, jako kdyby patřili k uzavřenému klubu privilegovaných osob. Sociologové to nazývají společností se zablokovanou sociální mobilitou. Dochází k negativní selekci elit. Jen druhořadí a poslušní lidé se dostávají až na vrchol společnosti. Tento proces začal přibližně v polovině devadesátých let a jen nyní nezastavitelný.

    Jak se odráží tato situace v oblasti televizního vysílání? V České republice je neobyčejně chabá mediální regulace. Proto se nyní jak veřejnoprávní Česká televize i nejvýznamnější komerční televizní stanice Nova plně osvobodily od jakékoliv společenské kontroly a fungují čistě ve prospěch soukromých partikulárních zájmů. Míra manipulace veřejnosti v pořadech obou televizních stanic je skutečně vysoká.

    Příběh televize Nova

    Televize Nova je bulvární komerční televizní stanice, kterou pravidelně sleduje více než 50 procent českého obyvatelstva. Zde je její specializovaná předpověď počasí, "Počasíčko".

    (videoukázka)

    Televize Nova většinou vysílá americké akční filmy a seriály, soutěže a hry ("Jak být milionářem"), pořady o sexu a určité množství zpravodajství a publicistiky. Většina těchto pořadů je zkreslována tak, aby to prosazovalo zájmy majitelů televize Nova, kteří jsou v současnosti - neznámí. Ředitel televize Nova Vladimír Železný vysílá pravidelně vlastní sebereklamní pořad "Volejte řediteli", v němž osobně hovoří k národu a prosazuje své politické a podnikatelské cíle.

    (videoukázka s překladem)

    Zde je stručná historie televize Nova.

    Stanici založila v roce 1993 skupina českých a slovenských filmových tvůrců ve spolupráci s podnikem Central European Media Enterprises, americkou firmou, v jejímž čele stál Ronald Lauder, syn Estée Lauder, majitelky mezinárodního kosmetického impéria. Televize Nova dostala vysílací licenci na základě relativně vysoce kvalitního projektu, něco mezi britskou stanicí Channel Four a ITV. Jakmile byla vysílací licence udělena, projekt byl okamžitě opuštěn a televize Nova začala vysílat bulvární pořady. Českému regulačnímu orgánu, Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, se nikdy nepodařilo prosadit nad Novou svou autoritu. Nova vedla ve vysílání proti Radě a některým jejím členům intenzivní propagandistickou kampaň.

    Nova vstoupila do televizní historie, protože za pouhých několik měsíců od zahájení vysílání začala produkovat podstatné zisky. V roce 1996, ve třetím roce, kdy byla v provozu, vydělala televize Nova 44 milionů dolarů provozních zisků na základě příjmů 108 milionů dolarů. Vyplácela americkým majitelům dividendy v přibližné výši 9 milionů dolarů ročně, a tak se stala husou, která snáší zlatá vejce. Podnik Central European Media Enterprises mezitím založil celou řadu podobných televizních stanic ve středo a východoevropských zemích, ale nepodařilo se jim získat tak příznivé podmínky jako v České republice, a tak se český úspěch TV Nova s ostatními stanicemi neopakoval. Američané se proto pokusili učinit celou řadu kroků, které byly často z právního hlediska pochybné, jejichž účelem bylo získat plný vliv nad televizí Nova. Poskytli řediteli Vladimíru Železnému, jednomu z šesti držitelů vysílací licence, přes pět milionů dolarů, aby si zvýšil svůj podíl v držiteli licence, společnosti jménem CET 21, na šedesát procent. A tím, jak přiznal nynější šéf podniku CME Fred Klinkhammer, "jsme vytvořili monstrum". Železný začal televizi Nova tunelovat ve prospěch vlastních podnikatelských zájmů, když to američtí vlastníci zjistili, v dubnu 1999 ho propustili, ale Železný se nedal, zajistil si podporu od nejasné skupiny českých finančních oligarchů, vytvořil svou vlastní televizi Nova druhé verze a 5. srpna 1999 americkou stanici vypnul a nahradil její vysílání vlastním, nyní stoprocentně českým televizním vysíláním. Američanům původně nezbylo nic než chabě protestovat, jako například v tomto celostránkovém inzerátě, který vyšel při příležitosti návštěvy premiéra Zemana ve Spojených státech na podzim roku 1999 v denících Washington Post a New York Times. Byla to návštěva při příležitosti desátého výročí pádu komunismu.

    Celá historie televize Nova a zejména historie boje mezi Železným a americkou firmou CME je v českých sdělovacích prostředcích skutečným, nikdy nekončícím limonádovým televizním seriálem. Věc je nesmírně složitá, a tak není česká veřejnost v podstatě schopna ji sledovat, vzhledem k tomu, že česká média nepřinášejí inteligentní, hloubkové analýzy. Namísto toho neustále vykřikují na české mediální scéně znesvářené strany zaujatá tvrzení a protitvrzení.

    CME pohnala Vladimíra Železného a Českou republiku k mezinárodní arbitráži. Nedávno rozhodla mezinárodní obchodní komora v Paříži, že Železný musí podniku CME vrátit přibližně 30 milionů dolarů - částka každodenně ode dne vydání rozhodnutí roste o úroky. Železný se kroutí a nevypadá to, že se chystá peníze vrátit. V České republice má ochranu, soudy tam nejsou nezávislé a nebudou rozhodněji proti němu zasahovat. Druhou arbitrážní proceduru zahájil Ronald Lauder proti České republice. Lauder si stěžuje, že Česká republika nesplnila ustanovení americko-české dohody o ochraně investic a žaluje Českou republiku o odškodné ve výši půl miliardy dolarů. Rozsudek této druhé arbitráže dosud nebyl zveřejněn.

    Nejvíce znepokojující pro Českou republiku je skutečnost, že je nyní Vladimír Železný pouhou loutkou, chabou fasádou pro nejasné oligarchické zájmy, o nichž nejsou k dispozici žádné informace. Britské listy, český politickokulturní internetový deník, který rediguji, požádal českou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání podle ustanovení českého Zákona o přístupu k informacím o informaci o tom, kdo vlastní televizi Nova a dvě další české komerční televizní stanice. RRTV porušila tento zákon a požadované informace neposkytla. Britské listy ji v této věci tedy zažalovaly.

    V současnosti se debatuje v českém parlamentě o novém mediálním zákoně. Existuje návrh, aby byly komerční televizní licence, které byly rozdány v devadesátých letech zadarmo, automaticky prodlouženy, aniž by na vysílatele byly uvaleny kvalitativní podmínky. Pokud bude tento návrh schválen, umožní to skrytým finančním a politickým skupinám manipulovat českou politickou scénu ke svým cílům.

    Případ veřejnoprávní České televize

    Za komunismu byla Československá televize státním nástrojem pro šíření vládní propagandy. Vzhledem k tomu však, že komunistické úřady věděly dobře, že veřejnost se příliš nezajímá o její zpravodajství a publicistiku, ČST se specializovala na únikové zábavné pořady. Československá televize poskytovala lidem soma (Aldous Huxley): bavila diváky zvláštním druhem nenáročných, průměrných nepolitických pořadů.

    Tato situace pokračovala po pádu komunismu v podstatě v nezměněné formě. Ivo Mathé, generální ředitel České televize, v podstatě financoval v první řadě zábavu a zpravodajství a publicistika, které by mělo být klenotem v koruně každého veřejnoprávního televizního vysílání, byly zanedbávány.

    Bylo docela přirozené, že po pádu komunismu zaznamenala redakce zpravodajství ČT vážné obtíže. Komunističtí propagandisté museli odejít a redakce zpravodajství byla velkou většinou naplněna mladými lidmi. Tak začalo zpravodajství České televize vypadat jako studentské televizní vysílání - a vypadá tak beze změny dodnes. Mladí nezkušení reportéři byli především motivováni antikomunismem a měli velmi chabé povědomí o pojmech nezávislosti a kritického odstupu. Zejména v první polovině devadesátých let podporovala veřejnoprávní Česká televize pravicovou vládu Václava Klause a snad nikdy nekritizovala českého prezidenta Václava Havla. Když v roce 1997 Klausovy reformy selhaly, antikomunisté v redakci zpravodajství České televize se přeskupili a začali podporovat Unii svobody, malou, odštěpeneckou stranu, která vznikla z Klausovy ODS. V roce 1998 byla Rada České televize velmi nespokojena s nízkou kvalitou zpravodajství České televize, a tak jmenovala nového generálního ředitele Jakuba Puchalského. Puchalský si vybral Ivana Kytku, autoritativního londýnského reportéra ČTK a České televize po mnoho let, za šéfa redakce zpravodajství ČT.

    Poté, co byl jmenován od dubna 1998 do této funce, Kytka zveřejnil projekt reforem a pokusil se ho realizovat. Avšak Česká televize byla typická postkomunistická organizace: obdobně jako v mnoha jiných velkých institucích, její vedoucí činitelé měli moc jen formálně - skutečná moc se projevovala v neformální struktuře přátel, kteří se scházeli na chodbách a v kuřárně televizního střediska na Kavčích horách. Tito lidé činili důležitá rozhodnutí, aniž by za ně nesli odpovědnost. Kromě úsilí zprofesionalizovat redakci zpravodajství České televize se Kytka pokusil ji také otevřít vnější kontrole a hlavně chtěl rozbít neformální interní rozhodovací struktury. Ve skutečnosti však tyto struktury rozbily jeho: za sedm týdnů byl donucen rezignovat. Vnitřní televizní struktury ho obvinili z celé řady skutečností: byl prý nekomunikativní, byl nekompetentní, byl loutkou sociálnědemokratické strany a chtěl podřídit Českou televizi moci ČSSD.

    Příběh Kytkova neúspěšného pokusu zprofesionalizovat a otevřít zpravodajství České televize se stal matricí, která určila budoucnost České televize na celou řadu let. Po Kytkově odchodu se už žádní čelní vedoucí představitelé České televize neodvážili zasáhnout do zakonzervovaných struktur redakce zpravodajství. Generální ředitel Puchalský se pokusil bojovat s mnoha jinými zakonzervovanými strukturami v České televizi, ale prohrál a byl z ČT donucen předčasně odejít před Vánocemi 1999. Nový generální ředitel Dušan Chmelíček byl jmenován v únoru 2000. Pokusil se realizovat některé Kytkovy reformy, ale redakce zpravodajství znovu rebelovala proti jeho jmenování. Koncem jara 2000 vytvořil Chmelíček novou funkci ředitele zpravodajství ČT a jmenoval do ní Jiřího Hodače, outsidera, britského občana, novináře, který předtím pracoval jedenáct let pro české vysílání BBC. Pokusil se tím zjevně nějak obejít zakonzervované, nepohyblivé struktury v redakci zpravodajství. Zaměstnanci redakce zpravodajství proti muži z BBC rebelovali a Hodač rezignoval v srpnu 2000. Od té doby se generální ředitel Chmelíček vzdal veškerých pokusů o reformu a plně se podřídil interním strukturám České televize, které se rozhodl zkorumpovat dodatečnými finančními toky. To se nelíbilo Radě České televize, zejména proto, že to znamenalo, že Chmelíček vytvořil rozpočtový schodek ve výši půl miliardy Kč (asi deset procent ročního rozpočtu České televize). Rada ČT Chmelíčka v prosinci 2000 odvolala a jmenovala na jeho místo Jiřího Hodače, muže z BBC.

    Česká televize explodovala. Především zpravodajská redakce rebelovala proti Hodačovi. Její zaměstnanci se obávali, že Hodač plánuje zavést individuální profesní hodnocení kvality zaměstnanců. Měli strach, že jestliže budou propuštěni z České televize, nenajdou už televizní zaměstnání v komerčním sektoru. Stěžovali si, že Rada České televize jmenovala nového ředitele příliš spěšně (to bylo pravda, avšak Rada ČT se obávala politického tlaku, kdyby byl jmenovací proces příliš zdlouhavý) a obvinili Hodače bez důkazů z toho, že je loutkou Klausovy Občanské demokratické strany. Rebelii vedla redakce zpravodajství ČT, ale podporovala ji celá Česká televize, jejíž zaměstnanci byli znepokojeni a znejistěni "neustálými změnami" a tím, co považovali - také bez důkazů - za nebezpečí destabilizaci celého postkomunistického televizního kolosu se styky v soukromé sféře výrobců televizních pořadů a filmů.

    Tato čtvrtá rebelie v České televizi proti vnějším změnám, k níž došlo v prosinci 2000 - lednu 2001, byla spektakulárně úspěšná. Zaměstnancům České televize se podařilo proměnit interní pracovněprávní spor v celostátní, virtuální politickou krizi. Velmi chytře při tom využili rozčarování české veřejnosti s Klasovou Občanskou demokratickou stranou. Televizní rebelie se stala nástrojem pro politiky z Unie svobody, malé odštěpenecké strany, která vznikla z Klausovy ODS, k získání veřejné podpory a popularity. Politikové z Unie svobody demonstrativně navštěvovali rebely na Kavčích horách a někteří tam dokonce přespávali ve spacáku, čímž projevovali svou podporu pro "boj o svobodu slova". Unii svobody silně podporuje prezident Václav Havel, který sám televizní vzbouřence podpořil. Rebelie se proměnila v otevřený politický konflikt Havel - Klaus.

    (fotografie a televizní záběry)

    Rebelující novináři z České televize měli bezpochyby právo stávkovat, pokud se jim nelíbilo, kdo byl jmenován ředitelem ČT. Avšak v žádném případě neměli právo ukrást si veřejnoprávní vysílání České televize pro účely vlastní, osobní propagandy. Během televizní rebelie přišlo vysílání ČT o poslední zbytky nestrannosti a stalo se hrubou, emocionální propagandou, při čemž zneužívalo národní symboly české státnosti (rebelové nosili české národní bikolory). Došlo k pokusům vytvořit dojem, že se znovu odehrává revoluce z roku 1989. Někteří demonstranti na Kavčích horách dokonce nesli transparent s nápisem CHCEME SVOBODNÉ VOLBY! Ale Česká republika je demokracie a svobodné volby se tam konají.

    Legálně jmenovaný generální ředitel Jiří Hodač si vybral Janu Bobošíkovou, pravděpodobně jednoho z nejlepších českých televizních novinářů, za ředitelku zpravodajství. Bobošíková byla jediným českým novinářem, který kdy dokázal Václavu Klausovi během rozhovoru v televizním studiu ostře oponovat. Její jmenování vedlo k ostrému obviňování, že je prý i Bobošíková Klausovým "koněm". Bobošíková se pokusila vysílat alternativní zpravodajství, ale nemohla je vysílat z televizního střediska, které bylo okupováno televizními vzbouřenci (policie odmítla proti nim zasáhnout, i když zjevně vzbouřenci porušovali zákon, český soud to nepotvrdil). Bobošíkové se podařilo dát dohromady tím jen sedmi novinářů (jeden z nich, jak se později ukázalo, byl vzbouřeneckým špiónem, který ji tajně filmoval skrytou kamerou, v naději, že odhalí důkazy kontaktů Bobošíkové s Klausem). Zpravodajství Bobošíkové bylo také zaujaté. Bobošíková se brání, že sama neměla skoro žádný vliv na konkrétní obsah svého "bobovizního" vysílání.

    Během Vánoc vypnul Jiří Hodač dočasně vysílání České televize a požádal státní úřady, aby obnovily pořádek. Státní úřady nehnuly prstem. Vzbouřenci zorganizovali demonstraci na Václavském náměstí 3. ledna, které se účastnilo asi 50 000 osob, a další na 11. ledna. Jiří Hodač skončil v nemocnici a 11. ledna ze zdravotních důvodů z funkce ředitele ČT odstoupil.

    Rebelové získali právo vysílat si ve veřejnoprávní České televizi ve svém osobním zájmu, co chtějí. Od svého vítězství odvysílali celou řadu jednostranných pořadů s cílem zdiskreditovat osoby, které se pokusily zreformovat Českou televizi.

    Jak to formulovala Hodačova ředitelka zpravodajství Jana Bobošíková v rozhovoru pro Britské listy 9. března 2001:

    "Prognóza je jasná: Česká televize bude nadále trychtýřem pro pět miliard korun a její podíl na trhu se bude marginalizovat. Myslím, že už tak klesající sledovanost bude dlouhodobě klesat. Nebude to kvůli těm událostem, které se staly na přelomu roku, ale prostře proto, že ČT nedělá to, co by dělat měla a co se od ní očekává. Neboli, za stejné peníze bude méně kritiků: Pro zaměstnance to bude pohodlnější, u diváků zvítězí komerční televize, pro spřízněné duše a struktury bude neustále na přerozdělování 4,8 miliardy. Neboli co chce neschopný tvůrce víc? Aby dostával za svou tvorbu zaplaceno a nikdo se na ni nedíval a tudíž ho nekritizoval!"

    Jak jsem řekl na začátku této přednášky: hlavním rysem české politické scény je nyní ostrý boj mezi těsně integrovanými manipulativními politickými a hospodářskými seskupeními. Český televizní průmysl nyní přímo odráží tento stav. Televize Nova Vladimíra Železného zastává podnikatelské zájmy nejasné finanční oligarchie, o níž nikdo nemá podrobnější informace, "veřejnoprávní" Českou televizi nyní zneužívají její zaměstnanci k prosazování svých individuální, osobních zájmů. Pojem nezávislosti a kritického odstupu v České republice odumřel.

    Zároveň je otázka televizní rebelie stále ještě velmi emocionální - lidé jsou ve svých postojích k rebelii ostře rozděleni, někteří podporují vzbouřence, jiní se stavějí proti nim. "Nevědomé armády, bojující v noci," jak to napsal anglický klasik.

    záběry z tiskové konference organizace Věc veřejná

    Virtuální realita je nesmírně mocná a zdá se, že vítězí.


    The Czech Republic: How television conflicts reflect deep traumas within Czech society

    I have always tried to study those manifestations of Czech society which seemed to be most characteristic for its development. Until the fall of communism, independent Czech literature was the most significant conveyor of what was going on in Czech society. Since the fall of communism, literature seems to have receded into the background. Like in many other societies, television has become the most influential medium in the Czech Republic. Continual, deeply ingrained problems with both Czech commercial and public service broadcasting have become symptomatic of some of the deep traumas, plaguing the Czech post communist society.

    Czech society is now seriously divided. It is not a society at peace with itself. Most Czechs are disappointed with what has happened in the country since the fall of communism. The democracy that has come into existence over the past eleven years or so has failed to satisfy their expectations.

    Czech society is now extremely factional. A number of political and economic vested interests are fighting oen another fiercely for influence. They are often using intensely manipulative techniques. A situation has thus arisen that whoever makes a public statement they are automatically distrusted: hidden manipulative motives are always suspected in all public pronouncements.

    Czech society breaks down to a number of closely-knit lobbying, vested interest groups, whose members are always extremely loyal to their own group. As Tomáš Pecina says, Czech elites these days are not made up of exceptionally capable people but of exceptionally conformist individuals who behave towards the rest of society as though they belonged to a closed club of the privileged. Sociologists call this a society with blocked social mobility. There is a negative selection of the elites. Only mediocre and docile people with connections make it to the top. This process was started approximately in the mid 1990 and is now unstoppable.

    How is this situation reflected in the sphere of television broadcasting? There is weak media regulation in the Czech Republic. Thus both the public service Czech Television and the most significant commercial station Nova Television have now fully emancipated themselves from any social control and are functioning solely in order to further their own particular vested interests. Levels of manipulation in the programmes of both television stations are high.

    The story of Nova TV

    Nova Television is a downmarket commercial television station, which is regularly watched by more than 50 per cent of the Czech population. Here is their specialised weather forecast.

    a video showing: Počasíčko

    Nova TV mostly broadcasts American action movies and soap operas, game shows (How to be a millionaire) sex programmes, and some current affairs. Most of these are slanted to support the interests of the - now unknown - owners. Chief Executive of Nova TV, Vladimír Železný, broadcasts his own self-promotional half hour programme "Call the Director" each Saturday at lunchtime, in which he addressess the nation personally and furthers his political and business aims.

    a clip from "Volejte řediteli"

    Here is a brief history of the station.

    It was founded in 1993 by a group of Czech and Slovak filmmakers in cooperation with Central European Media Enterprises, an American firm, headed by Ronald Lauder, one of the sons of Estée Lauder, the owner of the international cosmetics empire. Nova Television was awarded its licence on the basis of a relatively high brow project, something between Channel Four and ITV. The moment the project was awarded the broadcasting licence, it was dropped and Nova TV went sharply downmarket. The Czech regulatory body, the Council for TV and Radio Broadcasting, never managed to assert its authority. In its broadcasts, TV Nova waged an intense propaganda campaign against the Council and some of its members.

    Nova TV made television history because within a few months it started generating substantial profits. In 1996, the third year of its operations, Nova TV earned 44 million dollars in station operating income on revenues of 108 million dollars. It paid dividends of approximately 9 million dollars annually to the American owners and thus became for the a goose that laid golden eggs. Central European Media Enterprises have since set up a number of similar TV stations in other Central and Eastern European countries, but they did not manage to get such favourable conditions as in the Czech Republic, and so the Czech success was never replicated.

    So the American owners made a series of moves, which were often legally rather questionable, the aim of which was to gain full control over the station. By giving him about five million dollars, they made it possible for one of the Czech owners, the TV station´s director Vladimír Železný, to increase its interest in Nova TV´s licence holder, a company called CET 21, to 60 percent. Thereby they, as the current head of the American company CME Fred Klinkhammer admitted, the "created a monster". Železný started to asset strip the TV company in favour of his own business interests, when the American owners discovered this, they fired him in April 1999, but Železný fought back, found support from an oblique group of Czech financial oligarchs, created his own Nova Television Mark 2 and on 5th August, 1999, switched the American station off the air and replaced its transmission by his own, fully indigenous Czech programming. Originally, the Americans were reduced just to feeble protests, like this advert, published in the Washington Post and the New York Times on the occasion of a visit by Czech Premier to the United States in the autumn of 1999 - the visit marked the tenth anniversary of the fall of communism.

    The whole history of Nova Television, and especially the history of the struggle between Železný and the American company CME is a true, never ending soap opera in the Czech media. It is extremely complicated and so the Czech public cannot really follow it, since the Czech media does not provide intelligent in-depth analysis. Instead, claims and counterclaims are continually being shouted out on the Czech media scene by the feuding parties.

    CME took Vladimír Železný and the Czech Republic to international arbitration. Recently, the International Chamber of Commerce in Amsterdam decreed that Železný must return some 30 million dollars to CME- interest accrues daily from the date of the verdict. Železný is squirming and there is no sign that he will return the money. In the Czech republic, he is protected, the courts are not impartial and will not dare to act against him. The other arbitration procedure, launched by Ronald Lauder, is against the Czech Republic: Lauder is complaining that the Czech Republic has failed to fulfilled the terms of a US-Czech treaty about the protection of investment and is suing the Czech Republic for damages to the tune of half a billion dollars. The verdict in this second arbitration has not yet been reached.

    Most worrying for the Czech Republic is the fact that Vladimír Železný is now only a puppet, a feeble front for oblique oligarchic interests which are unknown. Britské listy, a Czech political and cultural internet daily, which I edit, has asked the Czech Council for Radio and TV broadcasting in line with the provisions of the Czech Law on Access to Information, to say who actually owns TV Nova and two other Czech commercial stations. In breach of the Law on Access to Information, the Council has failed to provide this information and so Britské listy has initiated legal proceedings against it.

    Currently a new media law is being debated in Czech parliament. It is proposed that the commercial TV licences, which were given out for free in the 1990s, should be automatically extended, withou any quality conditions being imposed. If this is approved, this will enable oblique financial and political interests to continue to manipulate the Czech political scene to their ends.

    The case of public service Czech Television

    Under communism, Czechoslovak Television was a state instrument for disseminating government propaganda. Since the communist authorities knew well that the population was not particularly interested in its television news and current affairs, it specialised in escapism. Czechoslovak television provided soma to the population: it entertained its viewers with a special brand of undemanding middle of the road non political programming.

    This situation continued practically unchanged after the fall of communism. Ivo Mathé, the Chief Executive of Czech Television, primarily financed entertainment and news and current affairs, which should be the jewel in the crown of any public service television station, remained neglected.

    As was quite natural after the fall of communism, the news and current affairs deparment suffered difficulties. Communist propagandists had to leave and the newsroom was filled with youngsters. Thus Czech TV´s news and current affairs broadcasts assumed the appearance of student television transmissions of which they have never managed to rid themselves. The young unexperienced members of staff were primarily guided by their anticommunism, having very weak notions of impartiality and critical detachment. Especially in the first half of the 1990s, Czech public service television supported the right wing government of Václav Klaus and never criticised Czech President Václav Havel. When Klaus´s reform failed in 1997, the Czech television newsroom anticommunists regrouped and started supporting the Freedom Union, a small splinter group from Klaus´s party.

    In 1998, the Council for Czech Television was very unhappy with the inferior quality of news and current affairs on Czech Television, and so they appointed a new chief executive, Jakub Puchalský. Puchalský appointed Ivan Kytka, an authoritative London reporter of the Czech News Agency and Czech Television of many years, head of the News and Current Affairs team.

    On being appointed in April 1998, Kytka published a project of reform and tried to implement it. But Czech Television was a typical postcommunist organisation: Like in many similar large institutions, senior staff held power only formally and real power was exercised by informal structure of friends, gathering in the corridors and the smoking rooms of the television building. They made important decisions without accountability. Apart from trying to professionalise the news and current affairs Department, Kytka also aimed to open it up to external inspection and, primarily, he wanted to break the informal decision-making structures. As it happened, the informal decision-making structures broke him: he was forced to resign without seven weeks of assuming the post of Head of News and Current Affairs. The internal television structures hurled a number of accusations against him: he was incapable of communicating with staff, he was incompetent, he was a puppet of the Social Democratic Party and wanted to subjugate Czech Television to social democratic party control.

    The story of Kytka´s abortive attempt to professionalise and open up the news and current affairs of Czech Television became a matrix which determined the future of Czech TV for many years to come. After his departure, no senior staff at Czech Television dared to interfere again in the fossilised structures of the news and current affairs department. The Chief Executive Puchalský fought a losing battle with many other ingrained structures within Czech TV and was himself ousted before Christmas 1999. A new chief executive, Dušan Chmelíček, was appointed in February 2000. He tried to implement some of Kytka´s reforms, but the news and current affairs department rebelled again. In late spring 2000, Chmelíček created a new post of Director of News and appointed one Jiří Hodač, an outsider, a British citizen, a  journalist who had previously worked for the Czech service of the BBC for eleven years. By doing so, he was undoubtedly trying somehow to bypass the fossilised, unmovable structures within the news and current affairs Department. The staff of the news and current affairs Department rebelled against the BBC man and Hodač resigned in August 2000. Henceforth, the Chief Executive Chmelíček gave up and fully succumbed to the internal structures of Czech Television, corrupting them with extra funding. The Council for Czech Television did not like this, especially since the extra funding meant that Chmelíček brought Czech TV into the red to the tune of half a billion Czech crowns (about ten per cent of its annual budget), recalled him in December and appointed a new director, the BBC man Jiří Hodač in his place.

    Czech Television exploded. The news and current affairs department rebelled against Hodač. Its employees were fearing that Hodač was planning to introduce individual professional assessment of anyone on staff and they were worried that if they were dismissed from Czech television, they would not be able to find a television job in the commercial sector. They complained that the Council for Czech Television appointed the new director far too hastily (this was true, but the Council feared political interference if the selection process was too protracted) and accused Hodač, without substantiation, of being a puppet of Klaus´s Civic Democratic Party. The rebellion was led by the news and current affairs department, but was supported by the whole of Czech Television, whose employees were on the whole alarmed by "constant changes" and by what they - also unsubstantiatedly - saw as a danger of destabilising of the whole post-communist colossus with all its contacts in the private film making sector.

    The fourth rebellion in Czech TV against external change, which took place in December 2000 - January 2001, was spectacularly successful. The Czech Television employees managed to turn an internal labour dispute into a nationwide, virtual political crisis, using skilfully people´s disenchantment with Václav Klaus´s Civic Democratic Party. The rebellion became a vehicle for the politicians from the Freedom Union, a small splinter group from Klaus´s party to gain political points. Freedom Union politicians demonstratively visited the rebels in the Television Centre and some of them slept there overnight in sleeping bags, demonstrating their support for the "struggle for freedom of speech". The Freedom Union party is strongly supported by President Václav Havel who himself made statements in support of the rebels. The rebellion was thus turned into an open political conflict between Havel and Klaus.

    pictures and film clips

    The rebelling Czech TV journalists were undoubtedly quite entitled to go on strike if they did not like the appointment of the new Chief Executive for any reason. However, they certainly did not have the right to steal Czech Television´s public service broadcasts for their own propaganda purposes. During the rebellion, Czech Television broadcasts lost the last traces of its impartiality and were turned into gross, emotional propaganda, abusing Czech national symbols (the rebels wore the Czech national bicolours) and trying to recreate the impression that the 1989 revolution was being replayed. Some demonstrators at the Television Centre even displayed a banner saying "WE WANT FREE ELECTIONS!" But the Czech Republic is a democracy and there are free elections.

    The legally appointed Chief Executive, Jiří Hodač chose Jana Bobošíková, probably the best of the Czech TV journalists as Head of News. Bobošíková was the only journalist ever to challenge Václav Klaus during an interview in the TV studio. Her appointment by Hodač led to bitter accusations that she too, was Klaus´s stooge. Bobošíková attempted to produce alternative news bulletins, but she could not broadcast her news from the Czech TV Centre, which was occupied by the rebels (the police would not act against them and even though the rebels were blatantly braking the law, no Czech court would acknowledge this). Bobošíková had managed to gather together a team of only seven journalists (one of whom, as it later turned out, was a rebel spy who filmed her by a hidden camera, hoping he might discover evidence of Bobošíková´s contacts with Klaus). Her news broadcasts were also biased. She defends herself that she had very little control over the actual contents of her "Bobovision" broadcasts.

    During the Christmas period, Jiří Hodač switched off the transmission of Czech Television temporarily, appealing to the authorities to restore order. The authorities failed to do so. The rebels called a demonstration to Wenceslas Square for 3rd January, which was attended by some 50 000 people, and another one for 11th January. Jiři Hodač ended up in hospital and he resigned for health reasons on 11th January 2001.

    The rebels won the right to broadcast whatever they wish on Czech public service TV in order to pursue their personal interest. Since their victory, they have aired a number of one-sided programmes, aimed at discrediting the individuals who were associated with the attempts to reform Czech Television.

    As Hodač´s Head of News Jana Bobošíková put it in an interview for Britské listy on 9th March, 2001:

    "The prognosis is clear: Czech Television will continue to be a funnel for 5 billion crowns and its market share will continue to be marginalised. Its viewing figures have been falling and the trend will continue. Not as a result of what happened in December - January, but simply because Czech Television is not doing its job, what people expect it to do. So, for the same money, there will be ever fewer critics. For Czech TV employees it will be ever more pleasant, the nation will be watching commercial television, but the Czech TV employees will continue to receive 5 billion Czech crowns annually. What can an incompetent journalist or filmmaker want more? To be paid for his work, while nobody is watching it and nobody is criticising it."

    As I have said at the beginning of this talk: infighting between closely knit, manipulative political and economic groups is now the order of the day in the Czech Republic. The Czech television industry now fully reflects this state of affairs. Vladimír Železný´s Nova TV represents the business interests of an oblique financial oligarchy which nobody knows, "public service" Czech television is now being abused by its employees for the furtherance of their personal, individual interests. The concept of independence and critical impartiality is dead in the Czech Republic.

    At the same time, the issue is still very emotional in the Czech Republic: people are sharply divided, some of them supporting the rebel line, the others the anti-rebel line. Ignorant armies clashing in the night.

    clip from the Věc veřejná news conference

    Virtual reality seems to be very powerful and it is winning.


    Odpověď Úřadu vyšetřování Praha:

    Jak to je s podplukovníkem Kloubkem

    Sent: Friday, April 06, 2001 11:36 AM

    Vážený pane Pecina,

    přestože jsem již koncem února na Váš dotaz odpovídala a zaslala jej k  Vašim rukám faxovou cestou na uvedené číslo z Vašeho faxu 001-603-288-8003, zasílám odpověď opětovně, tentokrát tedy e-mailem.

    1) Vyšetřovatel je oprávněn provést úkon sám a záleží na jeho zvážení zda provede úkon sám či nikoli, což vyplývá přímo ze zákona.

    2) Pplk. Kloubek se zůčastnil (sic!) výměnné praxe učitelů v Moskvě.

    3) Pplk. Kloubek má čisté lustrační osvědčení a plně splňuje kriteria pro zastávanou funkci.

    P.S. Vzhledem k tomu, že jste se po celou dobu neozval, považovala jsem svou odpověď za doručenou, jak bylo i z faxu patrné. Protože nemám bohužel přímo ve své kanceláři možnost využít e-mailovou poštu, zvolila jsem pro mne rychlejší postup, tedy fax. Je mi líto, že Vám nebyl doručen. Závěrem bych chtěla podotknout, že jsem se s Vámi chtěla spojit telefonicky, ale ani číslo které je uvedeno na Vašem faxu neexistuje.

    S pozdravem

    Soňa Jindráková
    mluvčí ÚV pro ČR



    Poznámka JČ: Fax fungoval po celou dobu bezchybně, je pravda, že od února má Tomáš Pecina změněný telefon.


    Co je příčinou spektakulárního bankrotu internetových firem

    Je to typický příklad spotřebitelské moci

    Tento komentář vyšel v deníku Guardian v sobotu 7. dubna.

    Co ještě horšího nás potká? To je otázka, kterou si klade mnoho podnikatelů, zatímco dále pokračuje rychlý rozklad internetových podnikatelských firem. Poslední oběť, Autonomy, softwarový podnik v Cambridgi, byl jedním z mála vysoce úspěšných britských podniků, o němž to vypadalo, jako že se mu podaří porazit americkou konkurenci na jejím vlastním bojišti. V pátek firma Autonomy přiznala, že jí poklesl počet objednávek o čtyřicet procent a hodnota jejích akcií se rozložila. Firma, která kdysi dosáhla na kapitálovém trhu hodnoty 3 miliard liber, je teď oceňována na méně než 300 milionů liber. Autonomy nicméně ještě dál existuje. Jiné firmy takové štěstí neměly. Existuje velký počet internetových firem, které udělaly bankrot, včetně čelného amerického hračkářství "e-Toys", který zbankrotoval minulý měsíc. Kdysi byl ohodnocen na neuvěřitelných 12 miliard dolarů. Jestliže nepřežije "e-Toys", může přežít Amazon, největší knihkupectví na světě? I Amazon stále ještě vydává peníze, které získalo investicemi ve šťastnějších dobách.

    Není ani tak překvapivé, že tolik podniků udělalo bankrot (50 procent nových podniků do čtyř let zbankrotuje), ale to, že inteligentní lidé byli ochotni poskytnout obrovské finanční částky na financování firem, které zjevně neměly žádný způsob, jak vydělávat. Zapůsobilo tady prostě charisma, spojované s internetovými společnostmi. Hodnota jejich akcií stoupla na absurdní úroveň, poměřujeme-li to měřítky normální tradiční ekonomiky, ale investoři dál poskytoval obrovské množství peněz. V jednu chvíli vyšlo dokonce najevo, že firmy, které se ucházely o investice, skrývají skutečnost, že by mohly začít vydělávat, protože se považovalo za atraktivní, když napíšete do podnikatelského plánu, že budete hodně prodělávat. Nakonec skoro žádná internetová firma vydělávat nezačala.

    Základní chybou internetových podniků bylo ignorovat základní podnikatelskou disciplínu. Firmy, které si založily vysoce atraktivní internetové stránky, si posléze uvědomily, že budou muset vydat obrovské množství peněz na to, aby si lidi uvědomili, že tyto stránky vůbec existují. A pak překvapení! musely začít dodávat zákazníkům zboží efektivním - a drahým - způsobem. Všichni se domnívali, že mají podnikatelskou výhodu průkopníků, ale ze studia historie podnikání by se bývali mohli poučit, že vítězí vždycky až druhá vlna podnikatelů.

    Nyní vstupujeme do éry této druhé vlny podnikatelů. Letos dojde ke konvergenci několika jevů. Další internetové podniky udělají bankrot. Ty sežerou buď tradiční podniky, které si z nich udělají další prodejní výstup, anebo se navzájem spojí a vytvoří monopol, aby mohly účtovat vyšší ceny. Všimněme si také, že se nové internetové firmy budou snažit využívat charakteristických vlastností internetu a nikoliv prodávat zboží staré ekonomiky, o čemž se ukázalo, že je to dražší než tradiční způsob.

    Všichni - od Microsoftu po Yahoo přes Napster - se nyní snaží prodávat služby, které byly dosud v důsledku intenzivní globální konkurence k dispozici zadarmo. Zda se jim to podaří, to je otázka. Obrovská moc roztroušené kupní síly internetu je tak velká, že by internet ještě dost dlouhou dobu mohl zůstat pro zákazníky rájem. Výrobci doufali, že jednou lukrativní oblastí by mohlo být vyučování na dálku. Tato představa zklamala. Minulý týden konstatoval mocný Massachussetts Institute of Technology, že zpřístupní své kursy na internetu zadarmo. Kdo by chtěl konkurovat MIT tím, že se bude snažit na internetu prodávat kursy horší kvality? Na internetu je králem zákazník, ne podnikatel, a letos král zákazník z trůnu svržen ještě nebude.


    Bude Stanislav Gross chtít ještě používat gumové projektily?

    Nová britská studie varuje, že nové projektily z PVC jsou nebezpečné

    Podle výzkumu, který provedli vědci britského ministerstva obrany povede zavedení nových projektilů z PVC do Severního Irska před letošním obdobím letních demonstrací (konají se většinou v červenci, na kterýžto měsíc spadají různá historická výročí, pozn. JČ) k zvýšení počtu zranění v důsledku odražených kulek a zranění budou vážná, pokud zasáhne odražená kulka hlavu.

    Zprávu o nových projektilech, L21A1, které mají být vydány britské policii a armádě od 1. června, vypracoval vědecký poradní výbor britského ministerstva obrany, uvedl v sobotu 7. dubna deník Guardian. Zpráva charakterizuje nové projektily jako "lehčí, rychlejší, aerodynamičtější a vyrobené z pevnějšího materiálu". Jestliže budou policisté mířit pod hrudní koš, což se očekává, povede to ke zvýšení počtu "zranění břišní dutiny", která neohrožují život.

    Zpráva také uvádí, že navzdory nebezpečí odražených kulek povede zavedení nových projektilů ke snížení celkového počtu vážných zranění hlavy. Ale tam, kde zasáhne hlavu kulka odrazem od nějakého předmětu, způsobí vážnější zranění než dosavadní kulky z PVC. Z analýzy vyplývá, že spory mezi ministerstvem obrany a policií vedly k tomu, že byly předpisy ohledně užívání projektilů pozměněny čtyřikrát. Zpráva varuje: "Bude možná obtížné udržet přijatelně nízkou míru výskytu zranění."

    Nové projektily jsou sice přesnější než dosavadní kulky z PVC, ale zpráva dochází k závěru, že "pravděpodobnost odražených kulek bude vyšší než v případě dosavadních projektilů".

    Labouristický poslanec Kevin McNarama charakterizoval nový projektil jako "nestabilní smrtící zbraň" a "potenciální nástroj usmrcování dětí".

    Britská vláda dosud nezakázala používání projektilů z PVC v Severním Irsku, avšak nejnovější analýza doporučuje využívání alternativ a financování výzkumu bezpečnějších způsobů reakce.

    Rodinní příslušníci osob, usmrcených v minulosti kulkami z PVC, odsoudili zavádění nových projektilů.

    V Severním Irsku bylo usmrceno plastickými kulkami 14 osob, z toho osm dětí, a stovky lidí jimi byly zraněny od roku 1973, kdy byly nynější kulky z PVC zavedeny. Projektily z PVC měly být bezpečnější alternativou pro gumové projektily, které usmrtily tři osoby.

    Avšak kritikové poukazují na to, že projektil z PVC je smrtící zbraň, která by měla být zakázána a že policisté a příslušníci armády systematicky porušují předpisy a míří lidem na hlavu z malé vzdálenosti, i když podle předpisů mají střílet pod pas, a to ze vzdálenosti nejméně 20 metrů.

    "Tyhle kulky nedokážou nijak zvládnout nepokoje, naopak je vyvolávají, tak velký je hněv lidí při jejich použití," sdělila listu Guardian Clara Reillyová z belfastské organizace Relatives for Justice, Příbuzní za spravedlnost. Dodala: "Nikdo se za jejich užívání nikdy nezodpovídá. Rodiny lidí usmrcených a zraněných plastickými projektily dostaly miliony liber odškodného, ale nikdy nebyl za jejich chybné použití odsouzen žádný policista či voják. Britská vláda ignorovala výzvu Evropské parlamentu, aby byly tyto kulky zakázány. Uznáváme, že je někdy potřeba zvládnout nějak dav, ale existují alternativy, jako například vodní děla.

    Julie, čtrnáctiletá sestra Bernadette Devlinové, byla v západním Belfastu usmrcen projektilem z PVC v květnu 1981. Vracela se domů s kamarádkou, když vojáci začali střílet na skupinu žen, které se shromáždily po úmrtí hladovkáře Francise Hughese k modlitbám. Dělaly hluk bušením do vík popelnic. Julii zasáhla plastická kulka do hlavy a následujícího dne zemřela v nemocnici.

    Ministr pro Irsko John Reid konstatoval, že se provádí výzkum alternativ a že se přeje zakázat užívání projektilů z PVC, zatím je však příliš brzo.

    "Vláda by byla potěšena, kdyby se veřejná situace v Severním Irsku zlepšila natolik, aby nebylo střelby projektily z PVC vůbec zapotřebí," uvedl. "Celá komunita se o to musí snažit, ale bohužel jsme se do takové situace ještě nedostali."


    Britské větrné turbíny budou vyrábět 1500 megawattů elektřiny

    Britské úřady poskytly minulý týden povolení ke stavbě osmnácti "farem" větrných turbín v moři nedaleko pobřeží Velké Británie. Každá z farem se bude skládat až ze třiceti větrných turbín, vysokých 60 metrů. Budou vyrábět elektrickou energii. Jestliže poskytne Evropská unie povolení k jejich výstavbě, budou celkem tyto větrné energetické "farmy" vyrábět až 1500 megawattů elektrické energie, což postačí k poskytování energie pro milion domácností. Britská vláda potřebuje povolení k výstavbě všech těchto 18 větrných "farem", má-li splnit požadavek, že do roku 2005 musí pocházet 5 procent britské elektrické energie z obnovitelných zdrojů a do roku 2010 to musí být 10 procent elektrické energie.

    Stavba farem má stát přibližně 1,6 miliard liber a většinu investic poskytne soukromý sektor.

    Občanské organizace usilující o uchování krás venkova v Británii se stavbou větrných farem souhlasí pod podmínkou, že budou turbíny tak daleko v moři, že nebudou vidět z britského pobřeží.

    Očekává se, že náklady na výrobu elektrické energie větrnými farmami budou asi 5 penci (cca 2,50 Kč) za kilowatthodinu, což je podstatně více než 2 pence za kilowatthodinu vytvořenou kontroverznějšími ekologickými projekty, které by musely být umístěny na britském pobřeží. Vláda bude muset tuto ekologickou výrobu elektrické energie určitým způsobem dotovat. Energetickým podnikům v Británii bylo vládou nařízeno, že budou muset kupovat alespoň deset procent své elektrické energie z těchto větrných farem.

    Nové větrné turbíny povedou k omezení emisí kysličníku uhličitého o 4, 27 milion tun ročně a vytvoří 8000 nových pracovních příležitostí.


    Rada pro alchymisty: jak se dá vyrobit zlato: vezměte dvě hvězdy a silně jimi zatřeste

    Britští astronomové vyřešili záhadu, o jejíž řešení se pokoušeli alchymisté po mnoho set let - jak proměnit obyčejné kovy ve zlato. Dokázali, že těžké drahé kovy vznikají z lehčích prvků, jako je železo nebo nikl, když se srazí hvězdy s velkou hustotou.

    Vzhledem k tomu, že k těmto srážkám dochází velmi zřídka - v každé galaxii jen jednou asi za 100 000 let - objev vysvětluje, proč je výskyt těžkých kovů, jako je zlato, platina či uran, tak vzácný.

    Většina normální hmoty je vodík nebo hélium. Vodík, nejlehčí prvek, vznikl při velkém třesku. Ostatní prvky jako hélium, kyslík a uhlík vznikají uvnitř hvězd a jsou rozprášeny po celém vesmíru, když hvězda vybuchne.

    Původ těžkých kovů, jako je zlato, je obtížnější vysvětlit, ale vědecký tým z Leicester Universisty zjistil, jak vyrábět zlato, platinu a další těžké prvky, bylo uvedeno minulý čtvrtek na britském Národním astronomickém zasedání v Cambridgi, informoval v pátek 6.4. deník Daily Telegraph. Tajemství je spojeno s tzv. neutronovými hvězdami, což je rotující materiál nesmírně vysoké hustoty, který vzniká po explozi hvězdy. Ponechány samy o sobě přestanou postupně neutronové hvězdy rotovat a vychladnou, ale jestliže se vyskytnou dvě neutronové hvězdy blízko vedle sebe, spojí se a dojde k obrovské explozi.

    Dr. Stephan Rosswog a jeho kolegové použili superpočítače v britské laboratoři UK Astrophysical Fluids Facility v Leicesteru a zjistili, co se stane, dojde-li ke kolizi těchto hvězd. Množství uvolněné energie je tak obrovské, že by to mohlo vysvětlit výskyt nejsilnějších explozí ve vesmíru, totiž explozí tajemných paprsků gama.

    Jejich počítačový model také ukázal, že v posledních okamžicích před explozí přijmou atomy železa a niklu rychle dodatečné neutrony a vzniknou z nich těžší prvky, jako je zlato a platina.

    Tyto prvky jsou pak rozhozeny do vesmíru, kde se smíchají s plyny a s mezihvězdným prachem. Tento mezihvězdný prach může během času vytvořit nové hvězdy a nové sluneční systémy. Neutronové hvězdy se mezitím navzájem roztrhají a vytvoří černou díru.

    Dr. Rosswog konstatoval: "Je to neuvěřitelný výsledek. Pomyslit si, že zlato ve snubních prstech vzniklo, když se srazily dvě hvězdy."


    Lidé by "mohli žít na Měsíci do roku 2007"

    Odborníci na problematiku Měsíce z organizace NASA informovali Národní astronomické zasedání v Cambridgi, že by člověk mohl začít kolonizovat Měsíc do šesti let.

    Podle dr. Paula Spudise z Lunar Planetary Institute organizace NASA v Houstonu by bylo možno využít raketové technologie a posádka čtyř astronautů by mohla v roce 2007 žít na povrchu Měsíce po dobu 45 dní, přičemž by tam postavila základy měsíční základny. Základna by byla trvalou observatoří a vesmírnou stanicí a stala by se místem, odkud by se vysílaly vesmírné lodě s posádkou pro další výzkum sluneční soustavy.

    Od posledního přistání Apolla na Měsíci v roce 1972 se NASA soustřeďovala na vesmírné lety raketoplánů a na mise automatických sond k planetám a ke Slunci. Avšak nyní sílí hlasy, aby se vědci vrátili k původnímu průzkumu vesmíru prostřednictvím lidských astronautů.

    "Je to podobné způsobu, jak byla prozkoumávána Země," konstatoval dr. Spudis. "Jsme v etapě kapitána Cooka. Pár lidí se tam dostalo, a pak se dlouho nevraceli." Nyní je podle něho načase, aby se člověk vrátil na Měsíc.

    Navzdory vědecké kritice, že mise programu Apollo přinesly jen velmi málo informací o Měsíci, konstatoval dr. Spudis, že je to přirozená laboratoř pro experimenty týkající se dopadu asteroidů, sopečné činnosti a interakce částic se Sluncem.

    Odpůrci tohoto programu argumentují, že lety s lidskou posádkou jsou příliš nákladné a nebezpečné. Za cenu jediného letu s lidskou posádkou na Měsíc či na Mars může NASA vyslat do sluneční soustavy desítky automatických sond.

    Dr. Andrew Coates z Mullard Space Sciences Laboratory na University College v Londýně konstatoval: "Bylo by daleko lepší zkoumat celou řadu planet."

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|