Britské listy


čtvrtek 3. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Česká literatura - Jáchym Topol v Glasgowě:
  • "Vypisuju se z něčeho východoevropskýho" Právní stát a tlak na politiky:
  • O Gröbovce je asi už rozhodnuto: dostanou ji za symbolický nájem Američané (Tomáš Pecina, Štěpán Kotrba) Hnutí za přímou demokracii:
  • Nová, Lobkowiczova a Švejnarova politická strana - lék na neduhy demokracie v ČR? (Milan Valach) Občanská výzva od držitele azylu:
  • Kam kráčíš, Česká republiko, má vlasti milovaná, kolébko má a hrobe můj (Eduard Valášek) Česká politika:
  • Vláda hází Čechy přes palubu (Petr Jánský) Česká televize:
  • Vyšetřovatel přehrál rozsouzení krize v ČT na prozatímního ředitele (Čestmír Jagoš) Zahraničí:
  • Předběhne Vietnam Čínu? (Jan Kovařík) Polemika:Smrt v bratislavském autobuse - Případ Mária Banga:
  • Uveřejňováním odpadu znehodnocují BL i kvalitnější příspěvky (Ivan Bartoň)
  • Rovnost před zákonem platí i pro Mária Bangu (Roderick Plevka) Polemika:
  • Je Knapovský již ozbrojen? (Tomáš Bure) Televize Nova:
  • Úřednice přišla o místo kvůli Železného právníkům (CME)
  • Ve složce ČNTS prokazatelně existují nesrovnalosti (CET 21)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • Jaromír Štětina podal na Jana Čulíka žalobu na ochranu osobnosti za to, že - především na základě Štětinových nekriticky vstřícných článků vůči ruskému politiku Grigoriji Javlinskému - ho Čulík obvinil, že je Štětina pod vlivem ruského politického seskupení Grigorije Javlinského. Janu Čulík však nemá k dispozici přílohy žaloby, takže se zatím nemůže kvalifikovaně vyjádřit k jejímu obsahu; každopádně formulace podání od JUDr. Chaloupkové je na mnoha místech velmi neobratná a plná faktických i formálních chyb. --- Proti žalobě se budeme energicky bránit, s použitím všech důkazů a prostředků, které máme v této věci k dispozici. Aktivistická činnost Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, která má s novinářstvím málo společného, je v rozporu s veřejným zájmem. - Rozbor nekriticky obdivných článků Jaromíra Štětiny o Javlinském jsme publikovali na tomto místě. (JČ, TP)

  • Sametová kocovina. Dosti výstižná recenze na film Roberta Buchara o české kinematografii Sametová kocovina je zde, upozorňuje Jan Lipšanský. Tento zajímavý film, který odmítla odvysílat Česká televize, jsme před časem recenzovali v BL zde.

  • "Nepravdivé a zkreslené informace Tomáše Peciny". Píše Milan Šmíd:

    Vazeny pane Culiku,

    V posledni Louci usvedcuji z nepravdive a zkreslene informace pana Pecinu. Chci rici, ze neni pravda, ze CT lhala [ohledně zprávy EU o televizním vzbouření, pozn. JČ], ona pouze zkreslovala udaje, k nimz vsak mela realny podklad. Se zajmem jsem si precetl dnesni Britske listy, lec opravu Pecinova tvrzeni jsem tam nenasel. Ale jak znamo Britske listy a Tomas Pecina sve omyly nikdy nedovolavaji ani neopravuji.

    Poznámka TP: Omlouvat se nebudu, ten dokument je měsíc starý a píše se v něm o J. Hodačovi něco jiného. Samozřejmě, že jsem ještě před publikací své glosy na serveru Rady Evropy zadal 'hodac' a tento dokument mi vypadl, ale protože byl tak starý a neříkal, co tvrdí vzbouřenci, jako vysvětlení jsem ho nepřijal. --- Pan Šmíd si zřejmě plete zpravodajství s propagandou: povinností televizních redaktorů je informace - i informace o sobě samých - analyzovat a podat divákovi v pokud možno co nejobjektivnější a nejnestrannější formě. Jak by si ostatně M. Šmíd omluvu představoval? Omlouvám se pracovníkům redakce zpravodajství ČT, že jsem je nařkl ze lži - nelhali, pouze některé informace zatajili a jiné hrubě zkreslili!? Vždyť to by bylo jak "Císařpán není vůl, on je korunovanej!"...

  • Omlouváme se čtenářům, že jsme ve včerejším čísle uvedli chybně jeden z linků na dokumenty o Grébovce. Vyjádření zastupitele za ČSSD Miloslava Hanuše, který se nesmí účastnit projednávání pronájmu - patrně aby realizaci nevýhodného záměru nemohl bránit - je zde. (TP)

  • Stanislav Sojka upozorňuje, že na serveru www.vinohrady. cz vyšel finální text rozhovoru s Jiřinou Novákovou. (TP)

  • K případu politického aktivismu Jany Šmídové. "Impuls 99 není politické uskupení." Poznamenává Arnošt Burget:

    Doporučuji vám, abyste se podíval na dokumenty Impuls 99 , kde je jasně deklarováno, že Impus není politickým uskupením, nýbrž konsultativním. Doporučuji Vám otevřít si na internetu jejich zakládacích prohlášení. Nebudu Vám kopírovat, což si můžete učinit sám. Nejsem ještě tak dementní, abych nepoznal, zda se nemám administrativně a ekonomicky CFP ještě starat.

  • Policie vyšetřuje Tomáše Pecinu pro pomluvu, jíž se měl dopustit v Britských listech v souvislosti s vyklizením Ladronky. Vyplývá to z předvolání, které reportér BL nedávno obdržel (předchozí předvolání pouze uvádělo, že T. Pecina se má dostavit k "úřednímu jednání", a TP proti němu podal stížnost). --- Myslím, že je to ta nejlepší zpráva, jakou mohli bývalí obyvatelé statku Ladronka dostat: pokud dojde k hlavnímu líčení (a nic si v tuto chvíli nepřeji víc), u soudu se bude vyslýchat, promítat a budou se prohlížet fotografie. A na závěr jednání by mohl padnout jeden neobvyklý procesní návrh... (TP) - Gramatické znalosti Policie ČR. Zajímavé je, že předtištěný policejní formulář obsahuje poněkud negramotný výraz "aby jste" (tuto chybu dělávají žáci v páté třídě) - normálně česky se říká a píše "abyste". (JČ)

    Obálka anglického vydání

  • Nedávno vyšel v ČR český překlad knihy Briana Greena Elegantní vesmír, najdete ji například v pražském knihkupectví Fišer, mají ji za výkladem. Kniha o teorii relativity, kvantové mechanice a hledání jednotné fyzikální teorie všech částic a sil, zejména tedy o takzvané superstrunové teorii, se zásluhou vtipných analogií a metafor stala v anglosaském světě bestsellerem a vydobyla si i cenu Královské společnosti za nejlepší populárněvědeckou knihu roku 2000. Domácí stránku českého vydání spolu s ukázkovými kapitolami najdete zde. Knihu do češtiny přeložil Luboš Motl. (JČ)

  • Výstava Soukromé relikviáře Jana Paula. - Vernisáž se koná v sobotu 5. května 2001 v 16 hodin. K exponátům promluví autor. Výstava potrvá do 1. června 2001. Galerie - Atelier ARCHA, Děkanská 6, Budyně n.Ohří otevřeno : út - pá, 14 -19 hod. / so -ne, 13 - 19 hod. (Na obrázku je "Kazeta pro Lídu Bárovou", komb.technika, 60 x 55c, 1999.)

  • Jana Šmídová. Opakujeme dotaz na ředitele Českého rozhlasu, a na ředitele stanice ČRo6 - Svobodná Evropa Pavla Pecháčka, kdy bude v zájmu důvěryhodnosti a nestrannosti propuštěna Jana Šmídová, která hrubě porušila zásadu novinářské nestrannosti tím, že se stala mluvčím politického sdružení Impuls 99 a - jak toho byl Jan Čulík v Praze svědkem minulý týden - bezostyšně vystupuje v zájmu politických kauz. Na dotaz, zda jí nepřipadá neslušné, že svou novinářskou nestrannost takto kompromituje, odpověděla, že žádný konflikt zájmů nepociťuje. (JČ)

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Diskuse nad protiglobalizačními protesty: Londýnské demonstrace jsou výrazem politického vakua (BBC Radio)

    Jáchym Topol: Vypisuju se z něčeho východoevropskýho

    Jáchym Topol (1962) se narodil v Praze. Pochází z "literární" rodiny. Jeho dědečkem byl katolický spisovatel Karel Schulz, zahynul ve věku 42 let za německé okupace, dříve než se mu podařilo dokončit třetí část trilogie o Michelangelovi. Otcem Jáchyma Topola je Josef Topol, dramatik a překladatel her Williama Shakespeara.

    Jáchym Topol působil jako šéfredaktor časopisu Revolver Revue, publikoval básně, pracoval jako novinář pro týdeník Respekt a za komunismu byl aktivistou za lidská práva. Jeho dosud nevýznamnějším vydaným dílem je román Sestra (1994).

    Topol začal psát koncem sedmedesátých let, psal texty pro skupinu Psí vojáci svého bratra Filipa, v polovině osmdesátých let byl autorem písní a pod pseudonymem zpíval v neoficiální hudební skupině Národní třída. Jeho první sbírka básní, Miluju tě k zbláznění, vyšla v samizdatu v roce 1988, knižně v roce 1991, druhá sbírka V úterý bude válka v roce 1992. Jáchym Topol vydal také prózy Výlet k nádražní hale (1994) a Anděl (1995). Slovník současných českých spisovatelů Pavla Janouška (1998) hodnotí Topolovy prózy takto:

    "Triádu prozaických knih Výlet k nádražní hale, Anděl a Sestra spojuje jak fragmentární vedení příběhů a jejich protagonistů, tak metoda zběsilé koláže reálií, aluzí na literární díla různorodých žánrů, podobenství, absurdity, nadsázky, ironie. Zejména v rozsáhlém románě Sestra je mozaikovitá, asociativní stavba ve stopách poetiky rockové hudby scelována impulzivně se proměňujícím vypravěčským rytmem. Autor zde touží vyzdvihnout z chaosu rozpadlého světa, ve kterém jsme nuceni žít, tu hodnotu, jež je schopna třídit a ověřovat ostatní. Takovým kritériem je mu zejména láska: sestra života. "

    V minulých dnech dokončil Jáchym Topol na stipendijním pobytu ve Francii nový román. Při příležitosti vydání anglického překladu románu Sestra navštívil se svým americkým překladatelem Alexem Zuckerem v minulých dnech Glasgow, Londýn a Oxford. Zde přinášíme mírně zkrácený přepis diskuse s Jáchymem Topolem, která se konala na Glasgow University v pondělí 30. dubna.

    Jáchym Topol na mě vždycky působil dojmem "vzorného žáka", neobyčejně slušně, kultivovaně a zároveň vtipně vystupujícího člověka - jeho vystupování bylo vždycky v ostrém protikladu s hrůzami jeho drastických próz. Přece tento "korektní student" nemůže mít nic společného s orgiemi zneužívání drog, s nezřízeným sexem někdy až na hranici patologie, jaký se vyskytuje v jeho knihách? Přesto však přece autor, který o všem tomhle píše, musí mít o těchto záležitostech alespoň určitou životní zkušenost? Jak je pak možné, že je Jáchym Topol natolik "slušný", že je dokonce silně nervózní i před obyčejným univerzitním seminářem? Je to možná proto, že si silně váží lidí a bere si k srdci, jak mohou reagovat. Dovolím si spekulaci: skutečný drsňák by všechny drastické zážitky, které najdeme v Topolových knihách, jen žil, neměl by potřebu o nich vypovídat. Právě proto, že je, jak se zdá, Jáchym Topol jemný a kultivovaný člověk, o těchto všech věcech píše. - (JČ)


    Jan Čulík: Mohl bych tuto diskusi zahájit otázkou? Jáchym Topol, zdá se mi, říká: nemám mnoho společného s českou literaturou, opravdu silně se ale zajímám o ruské klasiky. Co vy na to?

    Jáchym Topol: (anglicky) No, moc jsem mluvil. Udělal jsem chybu. Když jsem dokončil svůj román, začal jsem číst Ivana Bunina. Ivan Bunin je můj oblíbený ruský klasik. Je trochu starší než Anton Pavlovič Čechov. Udělal jsem po dokončení své knihy tu chybu, že jsem začal číst jeho asi stostránkovou novelu Studená vesnice. Byl jsem naprosto zdeprimován. Je to totiž výborné. Takže to chci říct. Neumím psát.

    Jan Čulík: Co je na tom dobrého a kde máte pocit, že jste selhal?

    Jáchym Topol: Dobře, tak teďka zas to řeknu česky. Je strašný, potom, co dopíšete knihu a říkáte si, dobrý, číst něco moc dobrýho. Takže když někdy slyším takový to, jak jsem postmoderní, tak se jenom divím. Zvlášť teďka zažívám takovou strašlivou recidivu tý ruský literatury. Český překladatel, myslím, že geniální, Jan Zábrana, který přeložil například Konarmija, což je Rudá jízda, Izaak Babel, tak ten ve svých denících psal, že je strašný, že nelze číst knihu podruhý. Ale já teda jsem tuhle ruskou klasiku čet někdy v sedmnácti, v devatenácti. Teďka už to čtu jako muž v nejlepším věku, takže to vidím zas úplně jinak. Teď se mi povedlo tady už zabít několik minut. Takže teďka si počkám.

    Robert Porter: Jak jste začal psát ten první román, Sestra?

    Jáchym Topol: (anglicky) No, to se nepamatuju. Možná, že to bylo napsáno tady (zvedá informační leták.) (Smích)

    Alex Zucker, Topolův překladatel: Dostal stipendium.

    Jáchym Topol (anglicky): Jo. Alex to ví. (Smích). Myslím, že to bylo v roce 1990, 1991, právě po takzvané revoluci. Tady je politik a novinář pan Jan Čulík -

    Jan Čulík: - prosím, to ne -

    Jáchym Topol: - myslím, že on ví líp, jestli to byla nebo nebyla revoluce. Já to nevím. Ale poprvé v životě jsem byl svobodný, opravdu svobodný a měl jsem peníze a klíč -

    Jan Čulík: Ale tolik peněz jako Viewegh ne?.

    Jáchym Topol: Ne, to ne. - Tak poprvé v životě jsem měl nějaký místo po dobu tří měsíců a určitě jsem to napsal v mánii, v strašlivý mánii, která už se nemůže opakovat. A taky jsem tehdy - dneska jsme se o tom bavili ve vlaku - od tý doby jsem deset let kouřil cigarety, pil alkohol, ženil se, narodilo se mi dítě - už bych asi nikdy nedokázal psát deset hodin denně. Ale vlastně to, že se svět najednou jako otevřel, a taky ta zem, moje, pro mě začala být zajímavá. Protože jsem opravdu do těch, jako, šestadvaceti let žil v tý socialistický konzervě.

    (anglicky) Dovolte mi, abych vám ještě něco řekl o ruské literatuře. To je můj test pro vás. Znáte jméno Platonov a knihu Čevengur? (Ano.) - To je senzační, protože je mnoho lidí, možná miliony, možná miliardy, které tu knihu neznají. Čevengur, to je pro mě něco (česky) to je pro mě úplně jako mystická kniha. Vím, že slovo mystic v angličtině nebo nemluvím o španělštině je něco jinýho než v češtině, ale v tajhletý poslední knize, kterou dám dneska Alexovi, cejtím, že je nějak pocitově ovlivněná Platonovem. A je tam taková jazyková hříčka. Prostě v tý mý knížce vystupujou takový zabijáci, kteří studovali kdesi na stepi, (anglicky) na malém elitní městě, které se česky jmenuje Červená hora. A to česky trochu zní jako ruské Čevengur. Tak to je taková věc, která v tom překladu asi nebude.

    Ale zároveň tím, že jsem napsal vlastně tu Sestru, tak jako, tam je - mně vůbec nezajímalo, jestli to bude někdy přeložený. Hlavně jsem ani vůbec netušil, jestli to bude publikovaný i v Čechách. Takže já se při tom psaní na překladatele prostě neohlížím. Já myslím, že je určitý nebezpečí, že (anglicky) tolik spisovatelů z takzvaných malých národů, jako jsou Řekové, Maďaři, Češi, že se snaží vytvořit něco jako mezinárodní - (český) internacionální globalizaci - euroromán. Kterej bude snadno přeložitelnej a vyjde všude. Já jsem hrozně šťastnej, že jsem tu knížku napsal v totálním záchvatu egoismu, úplně pomatenej, vůbec jsem se na nikoho neohlížel. - No tak to je asi tak všechno.

    Robert Porter: Tak to je úplně obráceně než u Milana Kundery, který říká, že píše pro překladatele.

    Alex Zucker: A nyní nařizuje svým překladatelům, jak jeho knihy překládat.

    (…)

    Jan Čulík: Jak byste charakterizoval svůj styl? Někteří lidé říkají, že je to rozbředlý, já budu provokativní…

    Jáchym Topol: Co je rozbředlý?

    Jan Čulík: Ta Sestra.

    Jáchym Topol: No, tak mám ještě jiný knížky. (Smích)

    Jako, je pravda, že jsem třeba tu Sestru napsal opravdu za tři měsíce, a pak jsem na ní dělal rok. Prostě jsem jí zkrátil zhruba o sto padesát stránek. To už je komerce, tohle, že. Ale ne. Teďka třeba píšu - měsíc jsem ve Francii. A to je místo, kterýmu tam se říká killing fields. To jsou fields of the Flanders. Znáte Remarqua? Na západní frontě klid? Henri Barbusse. Oheň. To bylo tam. Tam je tolik masových hrobů. Tam je okolo milionu vojáků tam zahynulo. A já teda musím, abych tu hrůzu přežil, že si říkám, že tyhlety masakry mi strašně pomáhaj krátit tu novou knížku. No a tu jsem zkrátil asi zhruba ze tří set stran asi na sto osmdesát. Já o tom mluvím, abych zamluvil tu tvou - tu rozbředlost.

    Promiňte no. -

    Jan Čulík: No tak, je to rozbředlý?

    Jáchym Topol: Tak si to napiš sám. (Smích.) Asi jo, no.

    Alex Zucker: Doba byla rozbředlá.

    Jan Čulík: No musím se ptát na provokativní věci, to se nedá nic dělat.

    Jáchym Topol: Aha. Dobře.

    Jan Čulík: Já bych očekával od autora, že to dokáže nějak obhájit?

    Jáchym Topol: Já nevím, proč bych to měl obhajovat? Já nekšeftuju s dobytkem, (anglicky) já tady nebudu hájit svou knihu. Vždyť to je jako u výslechu.

    Jaroslava Lapáčková: Vy jste začínal poezií. Píšete ještě texty pro Psí vojáky, nebo se vrátíte k básnické tvorbě?

    Jáchym Topol: Básně píšu pořád, ale ta změna je v tom, že nemám vůbec chuť je publikovat. Já myslím, že je takový nebezpečí u spousty autorů, že se stanou továrnou. Ale proč ne, žejo. Aby to nebylo jako že provokuju, já vzpomenu, třeba Heinrich Boell nebo Graham Greene, klasický, skvělý beletristi. Stejně potom ty knížky jsou každý tři roky podobný. A to bych hrozně nechtěl. A s těma básněma, který dneska se mi už vůbec nelíběj, úplně jako - hrozný, tak ta představa, že každý dva roky člověk vydá víceméně podobnou knihu, to je hrozný, no. To si člověk jen rozmnožuje ty bědy. - Určitě to přeložil dobře? (Smích)

    A co se týče třeba kapel, Psí vojáci, nebo ještě jsem psal pro Moniku, tak se mi nechce, už. Ať to píšou ty dvacetiletý. To spojení hudby a poezie bylo strašně důležitý, ale už není. Prostě jsem ten konzervativec, pro kterýho je jako próza strašná výzva. To je prostě, to je hrozně těžký, no.

    Ilona Bílková: Vy jste spolupracoval na filmu Exit Anděl. Jste s tím filmem spokojený?

    Jáchym Topol: Je to strašná otázka, protože režisér je můj velice dobrej kamarád. Ale já jsem od začátku přistupoval k tomu filmu, že to je úplně něco jinýho než kniha a že jsem vlastně žoldák, najatej pro peníze. Pro mě je problém ten, že v tý knížce jsou drogy, ale ty drogy pro mě v tý knížce byly spíš žert nebo nadsázka. Nadsázka, taková, nebo - tajně jsem si říkal: vida, pohrávám si s rudolfinským mýtem, alchymistů. Kdežto ve filmu jsou prostě feťáci. Tam je vidět, jak fetujou a tak a to mně .- to prostě - to po filmu Trainspotting není už moc chytrý.

    A co vy si myslíte o tom, co jsem řek, teďka?

    Ilona Bílková: Mně zrovna napadla další otázka. S Jarkou jsme tady hovořili o tom, že se právě Sestra dost podobá tomu Trainspotting.

    Jáchym Topol: Jo??

    Ilona Bílková: A právě jsme spekulovali, jestli jste to četl předtím?

    Jáchym Topol: Ne, nečetl, a já jsem to vydal dávno předtím. A rozhodně neexistoval ten český překlad. Ten je starý jen asi rok. A dokonce, ten překladatel - tohle můžu říct. Ta Sestra je strašně slangová. A on pro překlad toho Trainspottingu použil maličký detaily ze Sestry, třeba když oni se tam bavěj v tý sestře "kov tek", teče kov, jako černej byznys, černej trh. To jsem si vymyslel, jo. To není slang z ulic, to jsem si vymyslel. Tak to potom bylo v překladu českým toho Irvina Welshe. Takhle se to motá, no. Jinak jí si myslím, že je to opravdu něco úplně jinýho. Ale mám veliký štěstí, veliký štěstí, že opravdu ty data jsou jasný.

    Ilona Bílková: Vy se obhajujete, to nemusíte.

    Jáchym Topol: (anglicky) Vyrůstal jsem za komunismu. (Smích) Mám pocit viny. Jsem naprosto deprivovaný. Katolictví a komunismus dohromady.

    Jan Čulík: Ty jsi z katolické rodiny?

    Jáchym Topol: Já jsem z takový míchanice, no.

    Jan Čulík: No, samozřejmě, Karel Schulz byl velmi katolický.

    Jáchym Topol: No, to rozhodně.

    Jan Čulík: Ale ještě se to projevovalo u tatínka?

    Jáchym Topol: No - u maminky hlavně. Ale bylo to kombinovaný zas úplně s projevama jinýho typu. A potom zase - Teď si zase připadám jako na psychiatrii.

    Alex Zucker: A hry jeho otce, pokud je znám, se většinou odehrávají na venkově. A jak Jáchym, tak jeho mladší bratr Filip, ze skupiny Psí vojáci, píšou o městě. To je velký rozdíl mezi nimi a jejich otcem. Ten se daleko víc zajímal o to, co se děje na venkově.

    Jáchym Topol. Byl vesničan. Narodil se na vesnici. - Taky tam jsou ještě nějaký židovský věci. Míchanice hrozná.

    Hlavně tady v tý nový knížce jsem se pokusil naprosto přesekat tyhlety městský věci. Třeba po tom Andělovi jsem byl přesvědčen, že bych dokázal za rok za dva zase napsat knížku, kde zas tam ty městský zvířata - - A teď se mi stala zvláštní věc, vám budu připadat jako na tý psychiatrii. Tenhle můj dědeček, kterej myslím napsal velice jako dobrej román Kámen a bolest a ve stínu toho románu je spoustu vynikajících povídek, expresionistických, poetistických. Tenhle můj dědeček konvertoval ke katolicismu za druhý světový války, během takzvaný heydrichiády - to byla doba opravdu masakrů - a on zavedl v Praze mezi takovou společností intelektuálů, který tíhli ke katolicismu, byli levicoví, ale báli se Rusů, on tam zavedl Zjevení La Saletta. Ta La Saletta, to je zjevení panny Marie, zjevila se dvěma chudým dětem na francouzském venkově, ke kterým mluvila tím jazykem patois. A můj dědeček, to bylo něco jako, ne sekta, prostě, byl to významný proud. A já jsem pak čet jeho deníky, to byla veliká naděje, když skončí válka, budem putovat do Francie. A jaký byl můj úžas, když jsem teď dostal do stipendium, do Francie, kde už jsem měsíc, a protože tam je víno zadarmo, to je způsob, jak Francouzi likvidujou všechny ty ostatní autory, tak jsem druhý den chodil po Mont Noir, což je černá hora, a najednou vidím, tam je cave (jeskyně) a v ní je La Saletta. Takže to byl jako strašnej šok. Já jsem si říkal, ten dědeček zemřel, za války, a já, degenerovanej jakoby literát si jezdím mezi Francií a - a žvaním o nějakejch knihách, který jsem napsal - no, tak teď jsem si ulevil. Any questions?

    Robert Porter: Jak se jmenuje ta nová kniha?

    Jáchym Topol: Zatím si myslím, že se bude jmenovat Noční práce. A co takhle Moonlight?

    Alex Zucker: No, to někdo včera navrhl, ale já nevím, o čem ta kniha vůbec je.

    Jáchym Topol: Let´s talk about Bunin. Taky jsem měl takový divný pocity. Já se vlastně vypisuju z takovýho nějakýho něčeho východoevropskýho. To je zvlášť ta nová kniha, kterou ještě nikdo nečet. A píšu vlastně ve Francii a v Německu a připadám si divně, jako že bych měl někde trpět. Ale pak jsem si uvědomil, že ty nejlepší povídky Bunin nepsal v Rusku, to ani náhodou. Tam trpěl. Potom jel na Capri nebo do Alp a napsal skvělý povídky. Tak se to dělá.

    Robert Porter: Nejlepší ruská literatura vznikla mimo Rusko. Zločin a trest. Mrtvé duše. Bunin.

    Jáchym Topol: To je fakt, že ruská literatura je pro mě hodně důležitá. Nevím, jestli znáte třeba autora, který se jmenuje Mamlejev a napsal knihu Šatuny. To rusisti znaj v Praze i málo. To je literatura prostě už, ten pán je, dneska, já nevím, padesát, šedesát, je snad profesor matematiky ve škole v Belgii. A to je prostě literatura, kterou ty Rusové označujou posthumanismem. A já nemůžu se o tom moc vyjádřit. To anglicky nevím, jestli vyšlo. Nebo Moskva-Petušky. Znáte to? Jerofejev. Tak ten Mamlejev, to je ten okruh. Ale Mamlejev, na rozdíl od tohohle Jerofejeva není slavnej.

    Jan Čulík: Co tě pořád táhne k těm ruským autorům?

    Jáchym Topol: Já fakt nevím. Nedávno jsem zase měl recidivu a čet jsem Crime and Punishment (Zločin a trest). A když jsem to čet v těch sedmnácti, chtěl jsem jít zabít nějakou bábu. Teď, když jsem to čet podruhý, tak jsem najednou viděl, že je to fakt thriller. Takže to jsou takový dobrodružství s knihama. A tak se proměňuju já. Třeba ten Izák Babel, Rudá jízda, to je úplně základní věc. Protože já třeba občas o mně psali, že jsem nějakej experimentátor nebo postmodernista, protože to neumím, psát. A oni si říkaj, když už mu to vyšlo anglicky a německy, a už o tom recenze byly, tak třeba na tom něco bude - takže to zas jako je válečný umění Irokézů. A to je zajímavý, že Jiří Kolář, významný český básník, který napsal básnickou sbírku Mistr Sun, to je o čínským válečným umění. A ty Irokézové a ty Číňani mají jednu věc společnou, kterou má i spisovatel. Ty šílený chyby. A neschopnosti. Vobracet v něco pozitivního. Součást spisovatelství je lež.

    Jan Čulík: A jak teda proměňuješ tu rozbředlost v něco pozitivního?

    Jáchym Topol. Já mluvím o něčem úplně jiným. I am sorry I am talking too much. Because I am so nervous.

    Jedna posluchačka: Článek, který jsme slyšeli na začátku, vás přirovnával k Anthony Burgessovi a dalším. Proč myslíte, že vás přirovnávají k všem těmto autorům?

    Alex Zucker: Jedna recenze ho přirovnala ke Ginsburgovi v negativním smyslu. Byla to hrozná recenze v Los Angeles Times a ta ženská si stěžovala, že i když je Jáchym Topol mladý, inovativní autor, není jako Ginsburg. Proč by Čech, píšící v devadesátých letech, měl být jako Ginsburg. V Americe jsou pořád lidi, kteří si myslí, že všechno nové musí mít něco společného s beat generation. Anthony Burgess, to srovnání pochází asi z toho, že Jáchym používá výraz Bratři moji, což je obrat z jeho knihy Clockwork Orange. Mohl jsem tu Sestru přeložit padesáti různými způsoby. A občas jsem skoro chtěl napodobit Clockwork Orange a použít více češtiny (Burgess tam používá ruské výrazy), ale to Jáchym nedělal v originálu, tak jsem to nepoužil.

    Jáchym Topol: Já teda jsem nechtěl dělat nějakej experiment, jo, to mě nezajímá. Já jsem spíš opravdu v tý mánii chtěl zachytit tu dobu a to, co se děje se mnou. A proto neexistoval jazyk. Jinak ty miliony lidí, který znaj mý další knihy, s výjimkou třeba Čulíka, vědí, že já jako ten jazyk Sestry dál nepoužívám. Myslím.

    Alex Zucker: Trošičku ano.

    Robert Porter: Anděl je lehčí než Sestra, jazyk je daleko standardnější.

    Jan Čulík: A ta poslední kniha, jaký je tam jazyk?

    Jáchym Topol: No, hodně používám takovou fascinaci fanatismem, komunistickým. To je ten Čevengur. To je těžký. Já to nedokážu vysvětlit.

    Jan Čulík: Není to už pasé?

    Jáchym Topol: To je můj problém. Já to musím napsat. Já vím, že mi budou lidi, třeba o deset let mladší, říkat, My tomu nerozumíme. Ale já nebudu kvůli tomu psát o nějakejch Pokemonech. (Smích.) Myslím, opravdu jsem tak konzervativní, že si myslím, že ten spisovatel píše o tom, o čem musí psát, a jestli se trefí do vkusu, a tak dále, to je už druhá věc. Já v podstatě od vydání tý Sestry zažívám zázrak. Riskoval jsem, že to bude jako - no, to je jedno, už si to nepamatuju. Ten risk je důležitej. Jako - člověk nepíše do jistoty, že jo.

    Jan Čulík: Je to teda profylaxe?

    Jáchym Topol: Já jsem teďka čet, že jsem ve Francii, tak jsem čet, filozof Ricouer, že jde o - je to terapeutická sebeprojekce vlastní identity narativní složkou. A nezapomeňte na všecko, co odvisí od týhle kauzality. A po večeři každej čtyřicet stránek Derridy opíšete. - Takže se nám podařilo další téma zahladit.

    Robert Porter: Řekněte nám něco o té knížce Čevengur, už je to chvíli, co jsem ji četl. Je to o extrémní formě komunismu, těsně po občanské válce v Rusku, kde v tomto městě, Čevenguru, vytvořili komunismus, pojďme všichni do Čevenguru, protože jsme tam svobodní, šťastni, vyřešili jsme všechny ekonomické problémy a když někdo s námi nesouhlasí, tak je zabijeme. A v tom románu existuje strašná, dětinská naivita, která vede k strašlivým zločinům. Můžete si ten román přečíst dneska, nevadí, jestliže nic nevíte o ruské revoluci, můžete to číst jako příklad naivnosti a stupidity a nemyslivého zla lidstva. A proto si myslím, že je ten román i dodneška relevantní a  mně se zdá, že Sestra bude relevantní v budoucích letech, i až zapomeneme na sametovou revoluci, až se Česká republika stane součástí Evropské unie a Evropská unie součástí Spojených států. V tomto druhu literatury máte určitá společná témata, která budou aktuální, i když zmizel už konkrétní společenský kontext.

    Jáchym Topol: Tohle se mi strašně líbilo, jak jste mluvil o tom šarmu naivity a stupidity a krutosti. A ještě mimo to, ten Platonov je opravdu asi výbornej spisovatel. Samozřejmě ho zabili. Jako Babela zabili.

    Taky vlastně možná může bejt zajímavý, že jsem vlastně první generace českejch spisovatelů, který jsou opravdu svobodný. Nejprve museli bojovat za národní věc v devatenáctém století, pak ve dvacátém století byl nacismus a komunismus.

    Jan Čulík: No a co z toho?

    Jáchym Topol: No, je to zajímavý. Co s tím, to nevím. Je to prostě určitě odhození obrovskýho břemena. Protože to, že ten spisovatel byl dejme tomu do roku 1989 opravdu bojovník za jazyk. -

    Jan Čulík. Ale Mácha nebyl, že?

    Jáchym Topol: Já to dopovím. Pak si dáme Máchu, jo? Myslím, že teďka vlastně člověk když psal, tak jakoby neustále bojoval za svobodu. To teď nám připadá jako ta neuvěřitelně krásná naivita až stupidita. Jako devatenáctý století. A jaks to myslel s tím Máchou?

    Jan Čulík: No Mácha na to kašlal.

    Jáchym Topol: No, Mácha moh psát německy, ale psal česky, chodil hrát divadlo a byl to obrozenec, on se stýkal se všemi pokrokáři -

    Jan Čulík: Ale Máj není obrozenská literatura.

    Jáchym Topol: Ale jenom tím, že psal česky, to bylo politický gesto.

    Jan Čulík: Možná to bylo jenom romantický gesto.

    Jáchym Topol: Politický gesto bývá často romantický.

    Robert Porter: No, v Čechách. (Smích)

    Jáchym Topol: No a co ten Mel Gibson, co na sebe plácá ty modrý barvy? A bojuje za Skotsko? To je taky romantický.

    (…)

    Robert Porter: A co čeští spisovatelé, kteří se vám líbí?

    Jáchym Topol: Není pro mě lehké hovořit o současné české literatuře, protože v Praze znáte všechny… mám dva přátele, pro mě je důležité, že jeden z nich je básník, J. H. Krchovský, dekadentní básník. A pak je jeden autor, jmenuje se Petr Placák. Tito lidé nejsou příliš dobře známí. Placák teď vydal sbírku povídek. No my jsme prostě kamarádi. To jsou takoví ti lidi, kteří byli označovaní za poslední generaci undergroundu, ale jinak o současné české literatuře, I have to admit that I am not the right person to ask (musím se přiznat, že nejsem na pravá osoba, které se ptáte).


    O Gröbovce je asi už rozhodnuto: dostanou ji za symbolický nájem Američané

    Tomáš Pecina, Štěpán Kotrba

    Velkému politickému tlaku čelí v těchto dnech zastupitelé radnice Prahy 2, kteří by měli 15. května schválit nebo zamítnout návrh smlouvy s americkým institutem CEELI a tím rozhodnout o dalším osudu parku Gröbovka.

    Již před dvěma týdny odpověděla radnice na náš dotaz podle zákona o svobodném přístupu k informacím a poskytla odkaz na internetovou stránku společnosti B. I. R. T., kde jsou k dispozici propozice veřejné soutěže (které, jak je patrné, mají k rozumnosti, přiměřenosti a jednání ve veřejném zájmu notně daleko).

    Na svém sponzoru Michaelu Kocábovi (a Václavu Havlovi) zcela nezávislé Literární noviny věnovaly lobbyingu za Američany celou stránku - argumenty, jako že pronájem sice výhodný není, ale zda ho Česká republika akceptuje, prokáže, nakolik už je vyspělou zemí, jsou odrazem myšlenkového niveau Patočkovy redakce.

    Hlavní roli strýčka, který ví, co je pro radní nejlepší, převzal ale kupodivu poslanec za ODS (a častý cestovatel do USA) Jiří Payne.

    Někteří zastupitelé se nám neoficiálně svěřují, že oni sami jsou proti, ale bojí se osobních politických důsledků, a proto zvednou ruku pro to, co si přeje vedení radnice, bez ohledu na zájmy veřejnosti. V této souvislosti je zajímavá zpráva o tom, jak se v kauze vede "nepohodlným" radním.

    Úsměvně, téměř až kouzlem nechtěného, působí přehled nedávné historie parku z pohledu starosty Michala Basche (ODS): jen je divné, že pan starosta v přímé konfrontaci s novináři nedokázal uvést ani jeden příklad, v čem je "mediální kampaň" nepravdivá nebo pomlouvačná (bylo pomluvou zveřejnění pravého návrhu nájemní smlouvy?).

    Tato korespondence zase ukazuje v akci hlavního PR-mana vinohradské radnice a šéfredaktora Novin Prahy 2 Martina Bradáčka: ano, v našem periodiku - placeném z obecních peněz - budeme diskutovat pluralitně a demokraticky, ale o tom, co je pluralitní a demokratická diskuse a kdo se jí smí účastnit, rozhoduji já!

    Z dalších dokumentů, které se Britských listům podařilo získat, stojí za pozornost rozhovor s Jiřinou Novákovou z CEELI Institutu, dopis občanského sdružení Ochrana životního prostředí radním za Prahu 2 a zejména rozbor nákladů, které radnice vynakládá na provoz Gröbeho vily v současné době.

    Přestože nevěříme, že by radní při svém rozhodování směli a chtěli vzít ohled na veřejný zájem, kauzu budeme pro čtenáře Britských listů sledovat dál, až do hořkého - a patrně neodvratného - konce. (TP, šok)


    Nová politická strana - lék na neduhy demokracie v ČR?

    Tiskové stanovisko Hnutí za přímou demokracii ke vzniku nových politických stran v ČR

    V České republice je zakládána nová politická strana. V jejím vedení mají být pánové Lobkowicz, Švejnar a další. Neznáme dosud její program, na tom se zatím pracuje, ale již nyní chceme upozornit na některé důležité okolnosti. Není možné vkládat naděje na nápravu českých poměru do nějaké strany jen proto, že v ní jsou „nové“ tváře. Důvěru si zaslouží jen ta strana, která bude usilovat o důkladnější kontrolu politiků ze strany občanů. Zde nestačí jen sliby a morální hesla. Nutné jsou systémové změny!

    České zkušenosti z deseti let vývoje k demokracii ukazují, že zastupitelská demokracie nemá nástroje k tomu, aby byli politikové nuceni respektovat zájmy a potřeby občanů více než své vlastní.

    Volební kampaň má nyní spíše charakter reklamy na toho či onoho politika a stranu než vážné diskuse o potřebách našeho státu. Stranické programy jsou také jako reklamní trik používány. Jejich platnost končí v den voleb. Naši zástupci, a to jak na místní, tak na celostátní úrovni, ve skutečnosti nejsou nijak zavázáni svým voličům. Mnozí z nich se necítí jako naši zástupci, ale jako ti, kdo mají o nás rozhodovat.

    Po létech nesvobody jsme získali demokracii, ale jsme stále přehlíženi a mnohdy obelháváni.

    Za takového stavu jsou mnohá rozhodnutí, a to jak na úrovni parlamentu, tak na úrovni obecních zastupitelstev, přijímána v rozporu se zájmy a vůlí občanů.

    Nápravu tohoto stavu nelze očekávat od další strany s hesly o pravdě a dobru na vývěsním štítě, ani od výměny jedné osoby za jinou. Změna je možná jen tehdy, když bude mít náš hlas váhu nejen v den voleb, ale v každý všední den. Jen když se politikové budou muset stále ohlížet na náš názor, budou ho respektovat.

    Cesta k ozdravení české společnosti vede proto jedině přes posílení demokracie, a to prvky demokracie přímé! Nenechte o sobě rozhodovat. Rozhodujte o sobě sami. Dostaňte politiky pod kontrolu - učiňte je občansky odpovědnými!

    Požadujte uzákonění závazného referenda jak na státní, tak na místní úrovni! Nedovolte, aby byl tento osvědčený nástroj kontroly politiků ze strany veřejnosti zbaven své síly. Požadujte proto uzákonění práva nás občanů vyhlásit referendum vždy, když to uznáme za vhodné!

    Světové zkušenosti dávají dostatek důkazů o tom, jak účinnou zbraní jsou tyto prvky přímé demokracie.

    Připojte se k úsilí „Hnutí za přímou demokracii“ o uzákonění těchto demokratických požadavků.

    Za Hnutí za přímou demokracii: PhDr. Milan Valach, PhD., mluvčí

    Poznámka

    Dosavadní zkušenosti (Švýcarsko, Německo, USA atd.) ukazují, že k vyhlášení referenda v malých obcích je přiměřené požadovat 10% podpisů oprávněných voličů, pro velké jednotky, jako jsou u nás např. Praha nebo Brno 3%, u celostátních referend pak 1% resp. 1,5%. Referendum musí proběhnout v rozumné lhůtě od shromáždění patřičného počtu podpisů. V případě celostátních např. do 6 měsíců.

    U referend nesmí být požadován žádný minimální počet účastníků. Shromáždění účastníků hlasování tvoří ve skutečnosti jakýsi ad hoc parlament pro otázku k hlasování předloženou. V každém případě je tu počet hlasujících mnohem větší než počet členů parlamentu.


    Kam kráčíš, Česká republiko, má vlasti milovaná, kolébko má a hrobe můj

    Eduard Valášek

    Eduard Valášek pracoval od roku 1991 jako výkonný tajemník Ligy za lidská práva v Praze a od roku 1995 v Krnově. Tam usiloval o dobré vztahy mezi Romy a ostatními obyvateli Krnova. Ač bílý Čech, nebo snad právě proto, se stal se terčem násilí skinheadů, musel z České republiky utéci a v Kanadě dostal v důsledku svého pronásledování v ČR politický azyl. Podrobněji o svém osudu píše pod touto výzvou.

    Jiz jsou to skoro 4 roky, kdy jsem byl nucen opustit svoji rodnou zemi, a emigrovat do Kanady. 25.zari 1997 , v 7.32 rano, jsem naposled stal na uzemi CR. Prave proto ,ze mi zalezelo na Ceske republice, na zemi bez nenavisti a korupce, jsem byl nucen emigrovat...Ac nejsem Rom...

    Tak se nam jevi Ceska republika v tuto chvili, tu hypnotickou chvili vice nez 10 let po sametove revoluci. Ziji v Kanade jako disident, s politickym azylem z roku 1999 a s uzkosti v srdci sleduji vyvoj v Ceske republice.

    Co se to vlastne s nami deje, kam nas vlecou politici a bez tvare jesitny prezident. Politikove delaji politiku pro penize, ne pro prospech veci verejnych a obcanskou spolecnost, zejmena ne pro obcana.

    Moralka, zodpovednost, radost, zakon. Co se to s nami vlastne stalo. Na vsechno mame omluvu, vymluvu, a obranu, ze  za komunismu bylo hure a ze vsude ve svete jsou problemy. Stale se ohlizime kolem sebe a nekoukame pred sebe. Nebezpeci pro nas je v nas samych, ne jinde ve svete.

    Nemame jine starosti nez stale mluvit o tom, kdo byl komunista a kdo estebak, a stejne nic nezmenime. V hospudkach pri pivu nadavat na rezim obdobne jako za komunismu. A mlcet... Bat se o praci a o prijem...

    Pokud politici budou mit nadprumerny plat a vetsi financni vyhody nez meli mnozi komunisticti prominenti, nikdy nepociti skutecne potreby obycejnych obcanu a nebudou schopni hajit jejich zajmy. Poslanci a senatori vcetne hlavy statu by meli byt finacne hodnoceni podle skutecne dobre odvedene prace. Pokud obycejny pracujicici vyrabi zmetky, automaticky prijde o praci. Pokud politici produkuji zmetky a nedokonale zakony, delaji zmetky z nas obcanu. A jejich pozice a pracovni zarazeni je neotresitelne po celou dobu jejich pusobeni.

    A tezko lze potom ocekavat od obcanu respektovani moralky, kdyz samotni zakonodarci jsou amoralni individua.

    Ani pan Klaus, Zeman, Gross, Havel a zejmena pan Kavan, a dalsi individua nam nemaji pravo kazat o moralce a rozhodovat o nasich osudech. Vesmes vsichni jsou dobre placeni, a pritom svymi aktivitami produkuji zmetky a delaji zmetky z nas vsech. A de facto za nase penize. Pokud se obcane chovaji amoralne, nelze se ani divit. Pokud se politici chovaji amoralne, nezbyva nam nic jineho nez se smirit s tim a brat to jako nezbytnou zbytecnost. Vzdyt je demokracie a o vsem se muzeme docist v novinach.

    Pevne vsak verim, ze mezi nami je dostatek slusnych lidi, kteri by za polovicni platy a vyhody, i zadarmo, udelali daleko vice pro obcany a nezneuzivali sveho postaveni lehce vydelavat penize a mit pristup k dobre placenym informacim, a pri tom se tvarit jako spasitele Ceske republiky a nekdy i celeho sveta vcetne Kuby. Vzdyt neni nic jednodussiho starat se o cizi, nez si zamest pred vlastnim prahem. Pokud by dnesni politicke elite skutecne zalezelo na Ceske republice, bylo by mene problemu. Kam kracis Ceska republiko, ma vlasti milovana, kolebko ma a hrobe muj, z ceho si muzes vzit priklad. A z ceho muzes dusevne zit...

    Stacilo by tak malo, sdruzit par stovek obcanu, a prosazovat skutecne zajmy obcanu, zalozit novou politickou stranu Ligu pro lidska, obcanska prava. Nechtit vladnout a ovladat, ale slouzit zajmum obcanum. A striktne respektovat lidska prava a moralku. A mit plat jako obycejny clovek. Vzdyt poslanec i prezident je stejny lidsky tvor jako my, chodi na toaletu a dycha stejny vzduch, a na co proboha potrebuje tolik penez.

    Existuji predpoklady ziskat financni podporu z Kanady a USA pro vznik noveho politickeho uskupeni.

    Vzdy je sance zacit znova, od podlahy, na zelene louce. Ja nejsem jediny, kdo ma uprimny zajem podilet se na vzniku neceho noveho, nezkorumpovaneho. Kdo mate zajem,napiste nam. Je nejvyssi cas.

    Mame osud ve svych rukou a navic zodpovednost za sebe a  sve blizni....A jak napsal sveho casu Jan Kolar: "Kdo do pout jima otroky, sam je otrok". Nebudme otroci soucasnych politiku bez charakteru a zodpovednosti. Dokazme sami sobe jaci vlastne jsme.

    S uctou a laskou

    Eduard Valasek

    Calgary, Alberta

    T2R 0A3

    Canada

    Osud Eduarda Valáška

    Od roku 1991 jsem pracoval jako vykonny tajemnik Ligy za lidska prava, prava deti a mladeze se sidlem v Praze a od roku 1995 se sidlem v Krnove, okres Bruntal. V Krnove jsem usiloval o lepsi vztahy mezi Romy a ostatnimi obyvateli Krnova, kde je pocetna organizovana skupina skinu, ktera se casto dostavala do konfliktu s Romy. Behem sveho pusobeni jsem ziskal bezmeznou duveru vetsiny Romu, kteri mne zvolili mluvcim Obcanske iniciativy za mir a lidska prava Romu, ac nejsem Rom, cimz jsem si vyslouzil prezdivku a oznaceni "bily cikan" a nekolikanasobne fyzicke utoky clenu hnuti skinheads.

    Prestoze nejsem Rom, kanadske urady uznaly, ze mi v Ceske republice hrozilo nebezpeci, protoze jsem se verejne zastaval Romu. Ziskat azyl nebylo jednoduche. Musel jsem pred nezavislym soudem prokazat, ze jsem byl doma opravdu perzekuovan,ze ceske zakony a atmosfera v zemi mi neumoznovaly, abych se mohl ochrane lidskych prav a hlavne pravum Romum venovat. Musel jsem predlozit dukladnou evidenci, jakym zpusobem jsem byl perzekvovan, a ze stat dostatecne nezasahl a nepostaral se o ucinnou ochranu, a sve duvody prokazat a obhajit ve vycerpavajicim sedmihodinovem immigracnim slyseni.


    Vláda hází Čechy přes palubu

    Petr Jánský

    Za jeden z milníků 10 vítězných let ODS je vydáváno bezproblémové rozdělení republiky k 1. 1. 1993. Pominu, že k tomu strana a vláda pana Klause neměla mandát voličů, pominu, že se občané k tak závažnému kroku nemohli v referendu vyjádřit. Nemohu pominout, že při dělení problémy byly. K největším patřilo vypořádání společného majetku a stanovení státní hranice.

    Patrně jako dárek příteli věnoval pan Klaus panu Mečiarovi obec U Sabotů a rekreační oblast Kasárňa. Rozumí se s živým i mrtvým inventářem. Zatímco U Sabotů pochopili rychle, že jsme je hodili přes palubu, Kasárňa stále vysílají SOS. Bratr Slovák tu zvolil taktiku postupného otravování ovzduší. Nejprve uzavřel majitelům chat doposud používanou cestu a přinutil je k objížďce. Pak objížďku zpříjemnil hraničními kontrolami a ne každého a vždy vpustil. Po 8 letech dusna se OÚ v Makově rozhodl k ráznému kroku - zaregistroval pozemky českých majitelů na Kat. úřadě jako pozemky v majetku obce. Pokud tato krádež někomu připomíná znárodnění, není daleko od pravdy. Takto získané pozemky obec vzápětí prodala svým občanům a umyla si ruce. Špinavou práci ve formě dopisů, požadujících chaty na pozemcích, vykonali noví nabyvatelé.

    Normální stát by vyslal vojsko, aby odebrané území slavně dobylo zpět. Pan Pithart se onehdy dušoval, že jako Pilipovi s Bubeníkem pomůže každému občanovi. Nepomohl. Ministerstvo, které má pomoc Čechům v zahraničí v popisu práce, vzkázalo na Kasárňa: Můžete se soudit. Přeloženo do češtiny: odepsali jsme vás.

    Tři stateční se za Kasárňa postavili: senátorka Ondrová (ODS), poslanec Záruba (ODS) a min. vnitra Gross (ČSSD). Premiéři budou na květnovém setkání jednat. Kéž dojednají spravedlivý mír.


    Teď je na tahu Balvín !

    Vyšetřovatel přehrál rozsouzení krize v ČT na prozatímního ředitele

    Čestmír Jagoš

    V pátek vyšetřovatel odložil všech 106 trestních oznámení, která padla v období „krize v České televizi“. Nepodařilo se mu prokázat ani Hodačovi, ani Bobošíkové, ani vzbouřencům spáchání trestného činu.

    Každý vyšetřovatel má samozřejmě právo na takové rozhodnutí. Věřme tomu, že tak učinil na základě důkladného prozkoumání vývoje celé kauzy. Laicky se totiž celkem jasně jeví vypnutí veřejnoprávní televize, jako protizákonné. Minimálně instituce ČT porušila svůj vlastní zákon, který ji nařizuje vysílání na dvou televizních kanálech. Plnou odpovědnost za takový krok nese statutární orgán ČT, tedy její generální ředitel.

    Stejně tak protizákonně se zvenčí jeví vysílání vzbouřených redaktorů, kteří svévolně vstupovali do vysílání v průběhu celého programu a zpravodajskou relaci Události používali jako vlastní hlásnou troubu. Zneužili cizího majetku k prosazování vlastních cílů. Konkrétně prostřednictvím obrazovky České televize svolávali demonstraci na Václavském náměstí.

    Nechci a ani neumím pojmenovat tyto činy podle paragrafů. Důvěřuji nezávislým vyšetřovatelům, že žádný trestní paragraf nevykázal zjevnou shodu s konáním generálního ředitele a vzbouřených redaktorů. Mám však intenzivní pocit, že vyšetřovatelův nadřízený by měl celou záležitost ještě jednou přezkoumat. Krize ČT je jasně věcí politickou a tak mohly převážit obavy, tedy nezadat si a zamést vše pod koberec. Uvalení obvinění v této kauze předpokládá odvahu a velkou zkušenost.

    Proč to říkám? Vyšetřovatel ve svém zdůvodnění přehrál rozhodovací a soudcovskou pravomoc na prozatímního ředitele ČT Jiřího Balvína a ten velkou odvahou a razantností také neoplývá. Vyšetřovatel uvedl: „Někteří účastníci tzv. krize se nepochybně dopustili deliktního jednání, avšak v oboru práva pracovního, správního a obchodního“. Jedním dechem vyšetřovatel dodal, že pokud někdo podá žalobu, mohou být tato pochybení předmětem soudních sporů.

    Balvín, které evidentně očekával, že vyšetřovatel rozsekne krizi z něj, je postaven před jasnou výzvu. Měl by podat žaloby. Ztráty z celé krize už vyčíslil. Odborníci na reklamu z agentury ARBO Media mu určitě vyčíslí i cenu spotů a reklamního času, za kterou svolali vzbouřenci své příznivce na Václavské náměstí.

    Bylo by smutné, kdyby čtyři měsíce po krizi, která rezonovala v celé Evropě, se diváci České televize dověděli, že se vlastně vůbec nic nestalo. Není možné, aby největší polistopadová krize skončila heslem DĚKUJEME, ZAPOMEŇTE.

    Poznámka JČ: Na rozdíl od Čestmíra Jagoše jsme přesvědčeni, že z právního hlediska je krize v České televizi jasná. Legálně jmenovanému řediteli se vzepřeli zaměstnanci a zneužili televizi ve vlastní věci. V takové situaci měl z právního hlediska jedinou možnost: vypnout televizní vysílání, aby zabránil neautorizovaným osobám v jeho zneužívání, a čekat na státní orgány, až zjednají pořádek. Bohužel, Jiří Hodač se k této z právního hlediska zcela jasné akci neodvážil. Povšimněme si, prosím, že se nikdo z čistě právního hlediska nepokusil zpochybnit, že jmenování Jiřího Hodače generálním ředitelem ČT - ať si myslíme o jeho kvalitách cokoliv - byla záležitost naprosto právní a nesporná. V neprávu jsou z hlediska zákona vzbouřenci a jen politické zájmy zabraňují tomu, aby to v ČR bylo řečeno jasně. - Tuto poznámku publikujeme nikoliv jako poslední slovo, ale aby měl čtenář možnost zauvažovat o dvou rozdílných názorech.


    Předběhne Vietnam Čínu?

    Jan Kovařík

    V záplavě informací o současném napětí v čínsko-amerických vztazích byla v posledních týdnech jen okrajově zaznamenána zpráva, která může další vývoj v této části světa ovlivnit podstatně větší měrou.

    Volba Nong duc Manhe do čela Komunistické strany Vietnamu pouhých 250 mil od ostrova Chaj-nan, kde je čínskými úřady stále zadržováno americké výzvědné letadlo, je právě tou informací, která může mít zásadní význam nejen pro Vietnam, ale i Čínu a potažmo i pro Spojené státy.

    Na první pohled zdánlivá absurdnost tohoto tvrzení má svůj racionální základ.

    Současné napětí v americko-čínských vztazích, způsobené incidentem v Jihočínském moři na počátku dubna, bude vyřešeno smírným způsobem. Další eskalace napětí není ani v čínském, ani v americkém zájmu, přestože mnohé znaky těchto událostí jsou velmi podobné tonkinskému incidentu z počátku srpna 1964.
     Archivní foto z bojů 5. dělostřeleckého regimentu. Foto: Larry Bly, US ARMY, 1968
     Archivní foto
    z bojů 5. dělostřeleckého regimentu ve Vietnamu
    Foto: Larry Bly, US ARMY, 1968

    Jestliže však tonkinský incident vedl k přímé americké vojenské angažovanosti v jihovýchodní Asii v letech 1964-1973, chajnanský incident přispěje k větší vzájemné opatrnosti v čínsko-amerických vztazích. Což možná není na škodu, protože program prezidenta W. Bushe vůči Číně, jak byl prezentován během jeho předvolební kampaně i po nástupu do funkce, představuje značnou změnu oproti politice jeho předchůdce. Ve hře je navíc i  vnitropolitická dimenze čínsko-amerických vztahů uvnitř samotných Spojených států, kde lze i nadále počítat s vyhraněnou diskusí na téma přechodu od politiky partnerství k politice soupeření, v níž otázka Tchaj-wanu, byť akcentovaná až přespříliš, hraje jen podružnou roli.

    Na straně druhé i Čína musí v tomto ohledu respektovat širší kontext své mezinárodní emancipace, zejména pokud jde o problematiku WTO a postoje svých sousedů v jihovýchodní Asii, kteří by mohli být znepokojeni růstem agresivity ČLR vůči USA.

    Další vývoj čínsko-amerických vztahů bude předmětem řady spekulací, ovšem pokud nedojde k zásadní změně ve struktuře politické moci ČLR, lze již dopředu očekávat konfrontace velmi podobné chajnanskému konfliktu.

    V tomto ohledu je proto poslední vývoj ve Vietnamu velmi zajímavý. Dokonce by si zasluhoval hlubší analýzu, a to z důvodu možné paralely s Čínou.
    Saigon 

    Politický i hospodářský vývoj v obou zemích po druhé světové válce byl totiž poznamenán řadou shodných znaků. Jedná se o vítězství komunismu ve dvou sousedních asijských zemí agrárního typu se společnou historií, kulturou a zejména mentalitou ve stejné míře poznamenanou konfuciánstvím a částečně i buddhismem a taoismem. Dále o stejné kulty nových vůdců - Mao Ce-tunga a Ho Či Mina, které až do současnosti zůstávají součástí oficiálních státních legend. Rovněž je třeba připomenout stejný archetyp de facto feudální moci, v níž systém mandarínské správy byl nahrazen správou komunistických mandarínů, pro něž nová ideologie byla jen synonymem zakonzervování konfuciánského rozdělení práv a povinností ve společnosti.

    Přestože pro Vietnam Čína byla, je, a bude vzorem, bez ohledu na často velmi špatné historické zkušenosti ze vzájemného soužití, Hanoj při budování beztřídní společnosti ne vždy slepě následovala čínský vzor. Příkladem může sloužit první polovina 50. let, kdy Vietnam na rozdíl od Číny zastavil fyzickou likvidaci statkářů, stejně jako druhá polovina 60. let, kdy se Vietnam odmítl inspirovat čínskou kulturní revolucí.

    V důsledku "sovětizace" a oficiálního odmítání Číny v 80. letech však Vietnam ztratil deset let při prosazování svých hospodářských reforem. Zatímco Čína k nim přistoupila pod Tengovým vedení v roce 1976, Vietnam k nim našel odvahu až v roce 1986 poté, kdy drobné záchvěvy "perestrojky" dorazily až do Hanoje.

    První pozitivní výsledky "kampaně za změny" zásadním způsobem zlepšily v polovině 90. let životní úroveň milionů Vietnamců (přestože otupily jejich ochotu aktivně se angažovat i v oblasti prosazování politických změn). Poměrně impresivní hospodářské výsledky zároveň vedly i k růstu mezinárodní prestiže Vietnamu, což se projevilo v jeho přijetí za člena ASEAN a v normalizaci vztahů s USA.

    Nicméně se však potvrdilo, že bez politických změn nelze dosáhnout dalšího růstu. Krize druhé poloviny 90. let, která vyústila v ochlazení zájmu zahraničních investorů o Vietnam, byla zapříčiněna nesnesitelnou byrokracií blokující realizaci řady projektů. V poněkud zploštělé floskuli zahraniční investoři kladli a stále kladou rovnítko mezi komunistickou stranou a byrokracii, stejně jako mezi vietnamské státní instituce a korupci.

    V tomto ohledu je ideologie (ať již komunistická, či za komunistickou se jen vydávající) v podmínkách Vietnamu pouhou zástěrkou pro nepřípustnou ingerenci státní moci a jejích "profesionálů" do hospodářského, společenského a zejména občanského života země. Tato ingerence ale není na první pohled absolutní, dokonce se zdá, že ani neexistuje, o čemž svědčí běžný život v ulicích Hanoje, Saigonu nebo Da-Nangu, který je dnes srovnatelný s životem městského obyvatelstva kdekoli jinde v jihovýchodní Asii.

    To, že si vietnamští komunisté do svého čela zvolili právě Nong duc Manhe, může svědčit o něčem docela novém. Bylo by přáním, aby Vietnam tímto krokem zahájil i politické reformy. Tyto politické změny, které by se tak i mohly nazvat - doi moi chinh tri - může uskutečnit jen Komunistická strana Vietnamu. Všechny předchozí pokusy dosáhnout ve Vietnamu politické změny násilím, ať již prostřednictvím přímé vojenské intervence, nebo prostřednictvím exponentů bývalého saigonského režimu, ztroskotaly. Slova "komunistický" či "socialistický" ve spojení s Vietnamem už ale nikomu nenahánějí hrůzu, což pro ochránce lidských práv může znít poněkud cynicky. Pokud ano, je třeba případné výtky na toto téma adresovat mj. sdružení států ASEAN, které v šedesátých letech vzniklo jako hráz komunismu v jihovýchodní Asii a které před pár lety Vietnam i s názvem socialistická republika přijalo za svého řádného člena. Nong duc Mang, příslušník národnostní menšiny Thái, člověk bezprostředně nespjatý se starou gardou vietnamského hnutí odporu, člověk známý svou přístupností k diskusi, by mohl být tím představitelem reformních nálad ve vietnamském vedení, který naplní Ho Či Minovu závěť a její ústřední myšlenku o tom, že "není nic dražšího než svoboda a nezávislost" i v její občanské rovině.

    Pokud bude tento proces nastartován, je otázkou, jak bude probíhat. Precedens, že by se komunistická strana dobrovolně vzdala své moci, neexistuje. KS Vietnamu ale není komunistickou stranou v evropském chápání. Dnes, po více téměř 15 letech od zahájení hospodářských reforem, ji můžeme považovat za stranu podobnou Kuomintangu. Stejně nacionalistickou a stejně bezradnou. Jestliže však Kuomintang byl na Tchaj-wanu schopen se vzdát svého mocenského monopolu, mohla by tak učinit i Komunistická strana Vietnamu. Tuto změnu Tchaj-wan přežil a přežil ji i Kuomintang, který už není tou stranou, která reprezentovala jen primitivní antikomunismus generalissima Čankajška. Obdobnou změnu by přežil i Vietnam. Zda by ji přežila i Komunistická strana Vietnamu, nelze jednoznačně předvídat. Pokud ano, už by zase ona nebyla tou stranou, která prezentovala primitivní venkovskou verzi vietnamského komunismu vůdců typu Truong Chinhe nebo Le Duana. Je ostatně symptomatické, že změna v nejvyšším vedení KS Vietnamu přichází krátce po smrti druhého z nejlegendárnějších vietnamských vůdců - expremiéra Pham Van Donga, který se těsně před svou smrtí zřekl komunismu a který budování socialismu ve Vietnamu označil za fatální chybu.

    Zdá se proto, že problém demokratizace politického života ve Vietnamu by mohl být v nadcházejících letech tím nejdůležitějším. Pokud tomu tak bude, Vietnam poprvé ve své historii předběhne Čínu.

    A protože přebírání zkušeností je v Asii velmi oblíbené, mohl by pro změnu i Peking získat jisté zkušenosti od svých mladších bratrů z Hanoje. A protože se Čína objektivně nemůže inspirovat Tchaj-wanem, příklad Vietnamu by mohl být pro říši středu když ne zdrojem inspirace, tak alespoň poznatků, jak "by to mohlo fungovat", pokud by i nadále nechtěla být obviňována, byť ve stále zdvořilejší formě, z nedemokratičnosti svého vnitřního uspořádání. Daleko lepší by ale bylo, kdyby pro Čínu osmdesátimilionový Vietnam, pokud se pod vedením Nong duc Manhe odhodlá k zásadní politické reformě, byl víc než jen zkušení laboratoří.

    Uvedené by odpovídalo normální logice stejně jako, byť jen do jisté míry, vývoji v Evropě po pádu železné opony, a sice, že komunismus nemá budoucnost. Otázku, zda je ale skutečně v zájmu USA, aby se Čína stala plnohodnotnou demokratickou zemí schopnou rozvinout svůj obrovský potenciál v podmínkách standardů běžných v euroatlantickém prostoru, by si však měly zodpovědět Spojené státy samy. Pokud by ale v budoucnu demokratické Číně nebyla v bezpečnostních koncepcích USA přisuzována role nepřítele nebo alespoň rivala, přejme si, aby Nong duc Manh zahájil ve Vietnamu zásadní politické reformy co možná nejdříve.

    Autor je zahraničněpolitický analytik

    Stručná historie Vietnamu (angl.)


    Smrt v bratislavském autobuse - Případ Mária Banga:

    Uveřejňováním odpadu znehodnocují BL i kvalitnější příspěvky

    Ivan Bartoň

    Po precitani prvyh dvoch prispevkov o udalosti v Bratislavskom autobuse som bol dost znechuteny jeho jasnou jednostrannostou.

    Ale tak uz to chodi, povedal som si, aj ked oznacit cely stat za fasisticky, a jeho masmedia za vyrabajuce kampan je dost silne kafe.

    Napriek tomu ma prekvapilo, ked po serioznej reakcii cloveka zo Slovenska, Eda Veleckeho, nasledovala odpoved, ktora situaciu este dokazala vyostrit.

    Jej jednoznacny zaver: "Ziadna obrana pred fasisty neni neprimerena!" je jasne podnecovaniu nasila.

    A aj ked nasleduje alibisticky disclaimer od JC, je cely neseriozny postoj BL dolozeny aj provokacnym uverejnenim akejsi anonymnej vyzvy "Smrt", ktora vyznieva ako dielo psychopata, ale skor je to dielo provokatera).

    Ak je pre niekoho 17 rocny chalan, mozno aj pomyleny, ako teenagri uz byvaju, pre niekoho fasistom, ktoreho mozno zavrazdit, tak je sam nebezpecny extremista (pri nazve Socialisticka organizacie pracujicich to ani neprekvapuje).

    ps. Uverejnovanim odpadu znehodnocujete aj ine, hodnotnejsie prispevky - napr. clanky od Chomskeho pod.


    Rovnost před zákonem platí i pro Mária Bangu

    Roderick Plevka

    Vazeni priatelia,

    je nanajvys nespravne zasahovat do nestranosti sudneho procesu.

    Ak verite na pravo, nechajte sudy konat. Ak na pravo neverite, chopte sa zbrani. Pozadovat osbodenie cloveka, ktory je dovodne podozrivy z vrazdy, iba pre rasovy, etnicky, nabozensky alebo iny povod, alebo naopak, ziadat jeho prisnejsie potrestanie je v rozpore s Ustavou SR a zakladnymi ludskymi pravami.

    Ctime teda Ustavu SR a ludske prava a nechajme rozhodnut v tejto smutnej kauze nezavisly sud.

    Natlakove akcie s cielom zmarit nezavisly sud nie su hodne ziadneho bojovnika za ludske prava. S pozdravom

    Roderik Plevka, Bratislava


    Je Knapovský již ozbrojen?

    Tomáš Bure

    Rad bych se pozastavil na drzym clankem v BL ze dne 2.kvetna 2001, nebot autor clanku, znamy cesky nacionalista, si nevidi na spicku sveho aryjskeho nosu.

    Jeho rozcileni nad tim, ze v CR pribyva lidi, kterym vadi neonaciste, pochopit lze, avsak jeho pokrytectvi ne.

    Je to totiz prave on, kdo pri svem projevu na prazskem Vitkove 28.10.1999 na demonstraci Vlastenecke fronty vyzyval otevrene sve "verne", aby se ozbrojovali vuci svym odpurcum. Kam toto ozbrojovani vedlo a vede, je snad zrejme.

    Zeptejte se pane Knapovsky nejakeho Roma nebo cloveka, ktery ozbrojovani ceskych nacionalistu pocitil doslova na vlastni kuzi.

    Jak podivne v tomto kontextu vychazi vase rozcilovani?!


    Úřednice přišla o místo kvůli Železného právníkům

    Toto není objektivní zpráva, ale oznámení společnosti CME.

    Praha 2. května 2001 - Nahlédnutím do spisu ČNTS u rejstříkového soudu v Praze zjistili právní zástupci CME, že strana č. 48a, kterou Vladimír Železný označil za dodatečně vloženou, je již od 5. října 1994 zcela nepochybně jeho součástí. Železný předložil na své tiskové konferenci v minulém týdnu fotokopii tohoto dokumentu jako důkaz podvodu, kterého se měla společnost CME dopustit jeho dodatečným vložením do spisu. Stranu 48a tvoří „Dodatek č. 1 ke smlouvě o převodu majetkové účasti a prohlášení o přistoupení ke Společenské smlouvě“, který je integrální součástí podání advokátní kanceláře Baker & McKenzie z 5. 10. 1994. Svědčí o tom ostatně i evidenční razítko soudu na straně 48 ze stejného dne stvrzující příjem podání včetně jedné přílohy.

    „Jde zde hlavně o bezpečnost spisů u českých soudů a osobní integritu Železného a jeho právníků,“ prohlásil Fred Klinkhammer, prezident a výkonný ředitel CME. „Je to v krátké době již podruhé, co Železný přišel s vykonstruovaným obviněním CME z manipulace se soudními spisy. CME by se nikdy takového podvodného jednání nedopustila,“ dodal Klinkhammer.

    V souvislosti s prověřováním Železného lživého nařčení CME z podvodu však vyšla také najevo skutečnost, že úřednice soudu, která v září loňského roku celý spis ČNTS na popud Železného právníků okopírovala a opatřila příslušnými kolky a razítky, byla za svůj neprofesionální postup v rozporu se zákonem a interními předpisy soudu potrestána převedením na jinou práci.

    Podle názoru právníků CME pochybila soudní úřednice hned dvakrát. Jednou, když dělala, co neměla, a podruhé, když nedbale kopírovala pouze lícové strany dokumentů ve spise, ač nejméně na jedné ze stran rubových byla notářská razítka s údaji o řádném ověření podpisů jednotlivých zástupců stran smlouvy o převodu majetkové účasti v ČNTS mezi CEDC a CME z roku 1994. O tom, že ověření proběhlo řádně, svědčí zápisy v ověřovací knize příslušného notáře.


    Ve složce ČNTS prokazatelně existují nesrovnalosti

    Toto není objektivní zpráva, ale oznámení společnosti CET 21.

    Právní zástupci společnosti CET 21 mají manipulaci se spisem ČNTS zdokumentovánu. CET 21 si nechala v září roku 2000 udělat u rejstříkového soudu dva úplné opisy složky ČNTS. Při porovnání obou vyhotovení vyplývají zásadní nesrovnalosti. Tzv. magický dokument označený „48a“ se ve složce ČNTS objevil až poté, co CET 21 upozornila, že společnost CME nemohla v červenci roku 1994 vstoupit do ČNTS, protože ještě ani neexistovala. U holandského obchodního soudu byla zaregistrována až v srpnu téhož roku.

    CME ve své reakci na upozornění CET 21 komentuje práci soudní úřednice, ale nevyjadřuje se k samé podstatě věci.

    Naprosto zásadní je dále zjištění právních zástupců CET 21, že reprezentant CME pan Martin Radvan podepsal smlouvu o vstupu CME do ČNTS až 26. září 1994. Učinil tak dva měsíce po datu uvedeném na smlouvě a také 20 dní po uložení smlouvy u rejstříkového soudu. Takový akt je legálním způsobem naprosto nemožný. Nelze podepisovat dokument, který je už evidován a uložen v obchodním rejstříku.

    Takové skutečnosti, které se ve spise ČNTS prokazatelně objevily, nelze vysvětlit chybou jedné úřednice.

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|