pondělí 26. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby IPB:
  • "Zásah policejního komanda v IPB byl zřejmě oprávněný" Česká televize:
  • Zdeněk Šámal: Ředitel zpravodajství Hodač nemluví pravdu (rozhovor vedl Tomáš Pecina) Dokumenty:
  • Dopis č. 1: Jiří Hodač Zdeňku Šámalovi: splňte příkaz
  • Dopis č. 2: Šámal Hodačovi: váš příkaz nesplním a tímto odcházím z funkce Na okraj rozhovoru Britských listů se Zdeňkem Šámalem:
  • Šámal není novinář, ale je účinný manipulátor (Jan Čulík) Sdělovací prostředky:
  • Debata o budoucnosti BBC: Televizní vysílání se bude muset dramaticky změnit, má-li přežít(Observer)
  • Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání: Jsme schopni předvídat nejnovější vývoj? (Tomáš Pecina a Jan Čulík pro Parlamentní zpravodaj) Přistěhovalectví a Evropa:
  • Bigotnost a krátkozrakost zavinila smrt 58 mladých Číňanů v Doveru (Observer) Reakce:
  • Léčitelství je v ČR nyní krajně nebezpečné (Vojtěch Kment)
  • Článek pana Čehovského o léčitelství obhajuje šarlatánství (Jaroslav Štemberk)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • K nedělním televizním debatním pořadům. Nedělní debata V pravé poledne se velmi podobala vydání z předchozího týdne. Politici - tentokrát jen tři - opět dostali volné novinářů-prosté pole k propagaci vlastní skvělosti, druhé "oddychové" téma bylo o deset minut kratší a např. v porovnání s VPP o zatmění Slunce byla jeho příprava poněkud odbyta. Moderátor Zelenka se přitom zlepšuje a zcela jistě není tou největší slabinou pořadu.

    Skvostné povyražení poskytla ovšem TV Prima s Partií o vysílacím zákonu. Tolik účelových lží a dezinformací na čtvereční minutu bývá ke slyšení snad jen na předvolebních mítincích...(TP)

  • Po vzrušené sedmihodinové debatě Senát v pátek stejně jako před časem Poslanecká sněmovna schválil novelu volebního zákona. Novelu stejně jako ve sněmovně prosadily ODS a ČSSD. Podpořilo ji 40 z přítomných 79 senátorů, proti bylo 38 a jeden se hlasování zdržel. Pro hlasoval celý senátní klub ODS. Z řad ČSSD byli proti Peter Morávek, František Vízek, Milan Štěch a nestraník Richard Falbr. Místopředseda Senátu Jaroslav Musial se hlasování zdržel a František Mezihorák a Egon Lánský nebyli hlasování přítomni. Proti byla celá čtyřkoalice, všichni čtyři komunisté a oba nezávislí. ODS zajistila přítomnost všech svých senátorů včetně Jiřího Pospíšila, který přerušil hospitalizaci. Totéž se ale nepodařilo ČSSD, protože na schůzi nepřišel Egon Lánský, přestože v Senátu obědval. František Mezihorák chyběl jen při hlasování. - Novela zavádí do současného volebního systému většinové prvky, čímž zvýhodňuje velké strany. Při sněmovních volbách by se mělo volit ve 35 namísto nynějších osmi volebních krajů. To má velkým stranám pomoci k tomu, aby jim po volbách k vytvoření většinové vlády stačilo spojenectví s jedním menším koaličním partnerem. Novela počítá s rozdělením mandátů během jednoho skrutinia za použití D`Hondtovy metody. Voleb do sněmovny by se na zastupitelských úřadech mohli zúčastnit i čeští občané v zahraničí. Zahraniční Češi, kteří si přejí volit do Senátu, budou ale muset přijet do ČR. Senátor Michael Žantovský (ODA) kritizoval, že musí splnit podmínku trvalého bydliště v ČR, jinak volit nemohou. Ostře novelu kritizovali podle očekávání i ostatní členové čtyřkoalice, komunisté a nezávislí. Tvrdili, že norma podlomí demokracii, protože je v několika bodech v rozporu s Ústavou. Nakonec někteří normu podpořili z obavy, že by jinak padla vláda Miloše Zemana. Ten ještě před schválením novely prohlásil, že je pro vyloučení zákonodárců ČSSD, kteří by s ní nesouhlasili. Zemanův postoj některé senátory ČSSD pobouřil na nejvyšší míru.

  • Nátlak České strany sociálně demokratické (ČSSD) a vyhrožování jejího předsedy Miloše Zemana vyloučením ze strany těm senátorům, kteří nechtěli hlasovat pro novelu volebního zákona, nebyl správný, konstatovalo několik politologů. Např. Jiří Pehe konstatuje, že Zeman porušil Ústavu. Ta říká, že poslanci a senátoři se řídí vlastním svědomím a politický nátlak na ně je nepřípustný.

  • Ústecká sociální demokracie přihlédne při nominacích na další volby k chování svých senátorů Egona Lánského, Ivana Havlíčka a Jaroslava Musiala při hlasování o novele volebního zákona. Krajský výkonný výbor České strany sociálně demokratické ústecké ČSSD vyslovil "hluboké znepokojení nad postupem těchto senátorů" při pátečním hlasování. Lánský se hlasování o novele volebního zákona nezúčastnil, Havlíček sice nakonec pro novelu hlasoval, ale do poslední chvíle prezentoval svůj opačný postoj, a Musial se zdržel hlasování.

  • Senátoři ČSSD Jaroslav Musial a Ivan Havlíček ostře odmítli jakoukoliv formu postihu za postoj proti novele volebního zákona, Nejstarší senátor ČSSD Musial, rozhořčený postupem ústeckých sociálních demokratů, řekl, že za svůj názor byl trestán "za Hitlera, Stalina, Gottwalda, Husáka i Jakeše" a že věřil, že po roce 1989 tato praxe skončí. Předválečná sociální demokracie by podle něj takto nikdy nepostupovala.

  • Jaroslava Sedláčková z PR oddělení ČT upozorňuje, že Roman Prorok nebyl z České televize propuštěn, ale bylo mu nabídnuto místo zahraničního zpravodaje, anebo editora Jednadvacítky. Za případnou nepřesnost se omlouváme.

  • Česká televize nabídla Britským listům rozhovor s ředitelem Dušanem Chmelíčkem. Napsala nám Jaroslava Sedláčková z PR oddělení ČT:

    Vážený pane Pecino,

    naši elektronickou komunikaci jsem v počátku června přerušila s tím, že Vám generální ředitel ČT D. Chmelíček rozhovor neposkytne a když ano, tak pouze e-mailovou formou. Nicméně se ptám: chcete se sejít s panem Chmelíčkem při rozhovoru?

    Setkání Tomáše Peciny s Dušanem Chmelíčkem za účelem rozhovoru bylo poté dohodnuto na tento týden. (JČ)

  • Bradáčův útok na Kavana v pátečním vydání BL je nepodloženou insinuací, konstatuje Tomáš Pecina, poté, co si přečetl oba zmiňované články v Nezavisimoj gazetě.

  • Veřejnoprávní Česká televize dělá reklamu soukromému časopisu. Jak je možné, že veřejnoprávní Česká televize inzeruje na svých stránkách soukromou debatu týdeníku Respekt, uspořádanou "k desátému výročí jeho založení"? Sponzoruje to snad na základě smlouvy? Viz http://www.czech-tv.cz/servis/texty/debata_respekt.htm)

  • Úřad vlády mlčí; to, že existuje jakýsi zákon o přístupu k informacím je mu jedno? V zájmu vlastní důvěryhodnosti by měl vedoucí Úřadu vlády, ministr Karel Březina Britským listům vysvětlit, z jakých důvodů byl osvobozen od povinné vojenské služby, když podle oficiálního životopisu sportuje. Tiskový mluvčí Úřadu vlády Libor Rouček je Britským listům - také podle zákona o přístupu k informacím - dlužen odpověď na otázku, jaký má plat zaměstnanec Úřadu vlády Jindřich Marek.

  • Čtěte o kořenech krize v České televizi v knize ...jak Češi jednají. S novým krizovým vývojem v České televizi se náhle stal nesmírně aktuální druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají, který na prvních cca 150 stranách líčí dramatický vývoj ve zpravodajství ČT za poslední dva roky a obsahuje k tomu mj. rozhovory s Janou Bobošíkovou a s Ivanem Kytkou. Kniha je k dostání u všech lepších knihkupců v Praze, například v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a také v internetovém knihkupectví Kosmas, viz níže.

  • Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • Skandál kolem IPB O skandálu kolem IPB píše v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review anglicky Jan Čulík na tomto místě.

  • Studium humanitních věd je obtížné, (zvlášť pokud to někteří intelektuálové zašmodrchávají.) Konstatuje Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    cetl jste clanek M. Prochazky "Hlas autoritare zni z chaosu" v Literárních novinách ze dne 21. 6? Musim se priznat, ze jsem ho ani na čtvrtý pokus nebyla schopna docist, ale i tak byl pro me informativni. Je to recenze na knihu H. Blooma "Kanon zapadni literatury", kterou prelozili L. Nagy a M. Pokorny. Puvodne jsem si tuto knihu chtela koupit, ale z recenze jsem zjistila, ze by to byly vyhozene penize. Obavam se, ze k urcitym vrcholum mysleni nikdy nedospeju:

    "Takto pojate esteticno neni, jako esteticno tradicni, produktem formalizace, nybrz zapasu (agon), silovym polem a hernim prostorem, v nemz se stretavaji priroda a kultura."

    Agonie to teda je. V mladych letech jsem povazovala za nejtezsi obor kvantovou biochemii, ale ted vidim, ze studium literatury musi byt mnohem obtiznejsi.

    PS V techto LtN je ale taky skvely rozhovor s G. Wallraffem.

  • Don´t miss Dvořák and America! Viz zde, upozorňuje Josef Schrabal.

  • "Děkujeme, odejděte" ještě existuje. Informuje Josef Brož, že nové stránky hnutí Děkujeme, odejděte, jsou zde.

  • Profesionalita a nezávislost nové Rady České televize se už projevuje? Napsal Tomáš Pecina, který požádal nového člena Rady České televize Františka Mikše o rozhovor pro Britské listy:

    Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

    "Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

    Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    "Zásah policejního komanda v IPB byl zřejmě oprávněný"

    Informace a úvahy z kruhů, které nemohou být jmenovány. Prošetří je pražští novináři?

    Sobota 14:00: Železný hájí IPB. Poznamenává Jiří Wagner:

    Vladimir Zelezny pronesl dnes v poradu Volejte rediteli v ponekud krecovite souvislosti se zabery strilejicich televiznich reditelu na charitativni paralimpicke soutezi. Myslim, ze cituji doslova: "Pochopil jsem, proc je nutne nasazovat samopalniky do soukrome firmy, aby mohla byt predana jine soukrome firme."

    Kdyby byl pan Zelezny v politicke funkci, mozna by se to dalo nazvat jako "zneuziti pravomoci verejneho cinitele", nemyslite?


    Zásah policejního komanda v IPB mohl být naprosto oprávněný. Jak policie zcela oficiálně (i v ČTK) potvrdila, Služba pro odhalování korupce (SPOK) prošetřuje trestní oznámení týkající se IPB, které podala Česká národní banka ještě před příchodem nuceného správce do IPB. ČNB toto oznámení podala poté, co v IPB provedla bankovní dohled. Není známo, kdy přesně to bylo, ale zřejmě to předcházelo událostem v IPB.

    Tím ale jakékoliv oficiální informace končí. SPOK i tiskové oddělení policie k tomu nechtějí zveřejňovat jakékoliv další podrobnosti, ani co je obsahem trestního oznámení. To je logické a nelze je za to kritizovat, ale...

    Samotný fakt, že se to nedá příliš zjistit ani neoficiální cestou a že to má v ruce Služba pro odhalování korupce, ukazuje na to, že se zřejmě jedná o skutečně závažnou věc a podezření, týkající se finančních toků a řízení v IPB.

    Vláda je sice pod tlakem ODS, právníků i vrchního státního žalobce Brücknera, aby vysvětlila, proč v IPB zasahovali členové URNA, ale zřejmě se jedná o tak citlivou věc, že to vlastně vysvětlit nemůže, protože by se dostala do dalšího politického mlýna a narušila vyšetřování, varovala podezřelé osoby.

    Podle zcela neoficálních informací mělo z IPB v době, kdy v ní vyrcholila krize, ÚDAJNĚ odejít na zahraniční konta 3 až 12 milionů korun (či více???) Měly prý také zmizet nějaké dokumenty. V případě potvrzení tohoto údajného podezření by pak nebylo pochyb o tom, proč zasahovala URNA (než by správce vyjel z vrátnice do kanceláří, tak by se toho dalo hodně zaretušovat) a proč byl prodej IPB tak rychlý. Jedno je jisté: existuje zde trestní oznámení podané ČNB, které je předmětem značného utajení, a má zjevně souvislost s děním v IPB.

    Navíc další zprávy v tisku naznačují, co se v IPB mohlo dít. Správce konkursní podstaty a nový vlastník totiž stále nedokáží rozplést uzel vlastnických vztahů ve skupině IPB, například v případě TV Prima. V této věci je velmi zajímavý rozhovor páteční MFD na ekonomické stránce (strana 13) s náměstkem ministra financí Janem Mládkem, který zde tvrdí, že manažeři IPB ministerstvu při jednáních naznačovali, že pokud bude uvalena nucená správa, už nikdy nikomu se nepodaří rozplést vlastnické vztahy.

    To se skutečně zatím naplňuje. Zdá se pravdivé tvrzení Jana Mládka, že váhavé kroky kolem IPB by vedly k uzavření poboček a vkladatelé by ze svých peněz neuviděli téměř nic. Prostě by se to v IPB ještě více zamlžilo a zřejmě i "vyčistilo."

    V této souvislosti je jistě také zajímavé, jaká silná slova volí předseda ODS Václav Klaus a jeho lidé, kteří krok vlády hodnotí jako bankovní loupež a tvrdí, že mělo být uděláno výběrové řízení. Je však zjevné, že jakékoliv protahování by vedlo jen k dalšímu mazání případných stop a mizení zbylých peněz.

    Vedly by tyto stopy i k hlasitě vykřikujícím politikům? Právě v této souvislosti by bylo jistě velmi zajímavé vědět, co zjistil bankovní dohled ČNB v IPB a na co přesně bylo podáno trestní oznámení. Mnohé by se tím zřejmě objasnilo.

    Není vykřikování ODS podezřelé? Nešláplo se tím také do zákulisí financování našich politických stran a do subjektů, které výrazně ovlivňují veřejné mínění a vytvářejí politické dojmy?


    Zdeněk Šámal: Ředitel zpravodajství Hodač nemluví pravdu

    Rozhovor s bývalým šéfredaktorem zpravodajství České televize

    Tomáš Pecina

    TP: Pane Šámale, v souvislosti s poslední kontroverzí kolem České televize jsem si povšiml, že řada zpráv o vývoji v ČT vyšla na teletextu, ale nebyla zařazena do zpravodajských pořadů. Kdo je odpovědný za tuto praxi?

    ZŠ: Mám za to, že jde o personálně-technické záležitosti televize, které jsou pro diváka nezajímavé. Vždy jsem se držel zásady: neplýtvejme prostorem na naše vlastní problémy, zařazujme tam informace, které se týkají celé společnosti.

  • Některé deníky těmto záležitostem věnovaly celostránkové soubory článků - to přece byla záležitost takové důležitosti, že by se měla do Událostí dostat...

    Na Události to, myslím, nebylo.

  • Po nástupu ředitele zpravodajství se prý uplatnil pokyn, že s Českou televizí má být ve zprávách nakládáno jako s každou jinou institucí.

    Ano, pan Hodač tvrdil, že hovoříme-li o podniku vlastním, hovoříme o něm jako o každém jiném podniku cizím. Právě to jsem mu připomínal v okamžiku, když jsem odmítl odvysílat to osudové prohlášení.

  • Podle informací, které Britským listům poskytl Jiří Hodač, jste onen den byl v Praze a odpovídal za přípravu večerní zpravodajské relace, zatímco vedení televize bylo v Ostravě, a vše začalo jakýmsi telefonickým pokynem...

    Pokusím se vysvětlit to podrobněji.

    První informaci o stanovisku ke článku v MFD dostal ve dvě odpoledne od pana Hodače. Informoval mě, že bylo přijato stanovisko odmítající článek v Mladé frontě, a že bychom ho měli zveřejnit. Odpověděl jsem, že to nepovažuji za příliš šťastný nápad...

  • V té době jste už stanovisko znal?

    Ne. Řekl jsem, že to považuji za nešťastné, ale když existuje takové rozhodnutí, že na to stanovisko čekám. Důvodem bylo, že jsem vždy zastával názor, abychom se nepouštěli do přestřelek s jinými médii.

    Asi ve čtyři jsem stanovisko dostal a bylo mi jasné, že v této podobě ho podle svého profesního svědomí zveřejnit nemohu. Proto jsem zavolal panu Hodačovi zpět a zeptal jsem se ho, jestli opravdu chce, abychom toto stanovisko zveřejnili. Řekl mi, že ano, že je to příkaz Kolegia (Kolegium, mimochodem, nemůže žádné příkazy dávat, protože podle Kodexu ČT jde o pouhý poradní orgán generálního ředitele).

    Zanedlouho mi zatelefonoval Dušan Chmelíček a na rozdíl od pana Hodače si moje argumenty vyslechl. Snažil jsem se vysvětlit, že kdybychom to odvysílali, sami bychom se zparodizovali. Generální ředitel ale trval na tom, že stanovisko zveřejnit musím, a že je to jako v armádě: "Dostaneš rozkaz a prostě ho splníš."

    Tím rozhovor skončil a zhruba před půl pátou za mnou přišli pan Lípa a pan Pop s dopisem (cituje z dokumentu)

  • Jestli tomu dobře rozumím, nešlo o požadavek na zpravodajské zpracování, ale o odvysílání. Je to tak? Jistě. Kdyby to bylo jednověté prohlášení, že Česká televize odmítá mediální spekulace, že jedná pod politickým tlakem, reagoval bych jinak, ale chtěli po mně přečíst toto téměř čtyřminutové prohlášení.

  • Dále se - podle dopisu Jiřího Hodače - komunikace odehrávala tak, že jste na recepci ostravského hotelu zanechal "nikomu neadresovaný vzkaz".

    To je zřejmě tento dokument. Požádal jsem - opět před svědky - pana Lípu o neprodlené zaslání do Ostravy a o potvrzení, že byl dopis doručen.

    Dokument byl odeslán faxem, k dispozici mám i potvrzení o doručení; došlo k tomu zhruba v 17.45.

  • Pro resignaci jste se tedy rozhodl ve čtvrtek ještě před šestou hodinou...

    Nicméně o den později, když se pan Chmelíček vrátil z Ostravy, odvolal Vás podle § 53 zákoníku práce, pro hrubé porušení pracovní kázně. Stalo se někdy v historii redakce zpravodajství, že by byl redaktorovi - tedy novináři - zrušen pracovní poměr podle § 53?

    Za poslední dva roky, kdy jsem byl ve funkci, určitě ne.

  • Jaké další kroky míníte ve své věci podniknout?

    Konzultoval jsem záležitost s právníkem a zcela jistě budu u soudu zpochybňovat způsob zrušení pracovního poměru. Kromě toho jsem měl podle manažerské smlouvy nárok na odstupné, které mi vzhledem k použití § 53 rovněž nepřísluší.

  • Budete se bránit i prostřednictvím profesních organizací, např. Syndikátu novinářů nebo Mezinárodní federace novinářů?

    Myslím, že ne. Vím, že syndička vydala určité vyjádření, ale to se týkalo stížnosti, kterou mí kolegové poslali Radě České televize.

  • Radě jsem poslal stížnost i já, ale ta byla zamítnuta s tím, že článek v MFD byl součástí dezinformační kampaně a události v onen čtvrtek se odehrály jinak, než vyplývá z Vašich dokumentů.

    Kdyby se mě zeptali, dal bych jim ty dokumenty také.

    A kromě toho stále nevím, v čem byl článek v Mladé frontě nepravdivý: Jistěže, Česká televize má právo odmítnout politický tlak v jednání, ale ten článek byl především o tom, že pan Klaus volal Dušanu Chmelíčkovi, a o čem a jak přesně spolu hovořili, se těžko kdy dozvíme. A to bylo v článku konstatováno.

    A další věc z toho článku: Uvádí se v něm, že ředitel Hodač hovořil už dřív s poslanci o panu Zelenkovi. Podle mých informací ale pan Hodač minimálně s jedním poslancem hovořil, a ředitel zpravodajství neříká pravdu, když to teď popírá.

  • O kterého poslance se jednalo?

    Nemluvil jsem přímo s tím poslancem, takže to neuvedu.

  • Co se týká samotné kontroverze: bylo běžné, že ředitel České televize konzultuje dramaturgii diskusních pořadů s předsedy politických stran?

    O žádném takovém případu nevím.

  • Proč tedy podle Vás ředitel Chmelíček neodkázal předsedu Sněmovny na Radu ČT jako na orgán, který je jedině oprávněn zabývat se takovými stížnostmi?

    Asi má jiný způsob komunikace: zřejmě si myslí, že když si to "vyříká" s politiky osobně, bude to lépe, než postupovat formálně přes Radu.

  • Ale ani sám ředitel by neměl takto vstupovat do dramaturgie jednotlivých pořadů, tím vlastně přeskočil dva články v rozhodovacím řetězci...

    To by neměl.

  • Obrátil se na Vás někdy s podobným požadavkem bývalý ředitel Jakub Puchalský?

    Ne, nikdy.

  • Takže tvrdíte, že přání a stížnosti politiků se nikdy tímto způsobem nepřenášely?

    V případě pana Puchalského nikdy.

  • U pana Chmelíčka to byl první případ?

    Ano. Co se týká té kritické "Polednice", tu si připravoval sám Jiří Hodač ve spolupráci s Romanem Prorokem a se zástupkyní šéfredaktora publicistiky Andreou Majstrovičovou. Účastnil jsem se jediné porady, kde se řešily technické otázky, jako zda použít "headlines" a živé divácké dotazy, jinak šla příprava zcela mimo mě.

  • Pane Šámale, děkuji Vám za rozhovor.

    Dopis č. 1

    Jiří Hodač Zdeňku Šámalovi: splňte příkaz

    Praha, 15.6.2000

    Vážený pane šéfredaktore,

    S ohledem na vzniklou situaci Vás ještě jednou žádám o splnění příkazu, který jsem Vám již tlumočil telefonicky, t. j. odvysílat ve zpravodajské relaci "Události" tiskové prohlášení České televize, které se týká dnešního článku v MF Dnes a jehož text byl zaslán všem zaměstnancům České televize elektronickou poštou. Text prohlášení tvoří přílohu tohoto dopisu.

    Nesplnění tohoto příkazu bych musel považovat za zvláště hrubé porušení pracovní kázně dle § 53/ odst. 1 písm. b Zákoníku práce. V této souvislosti Vás upozorňuji na možnost okamžitého zrušení pracovního poměru, které Zákoník práce s takovým porušením pracovních povinností spojuje.

    Jiří Hodač v. r.

    ředitel zpravodajství České televize

    Jiří Lípa, pověřený zastupováním ředitele zpravodajství

    Příloha: Tiskové prohlášení České televize

    Převzal: ...

    V případě nepřevzetí podpis dvou svědků: ...


    Dopis č. 2

    Šámal Hodačovi: váš příkaz nesplním a tímto odcházím z funkce

    15. 6. 2000

    Vážený pane řediteli,

    sděluji Vám, že z profesních a etických důvodů odmítám zveřejnění dokumentu, který jste mi zaslal a zároveň odmítám nařizovat kroky, které by vedly k jeho zveřejnění.

    Současně žádám o neprodlené uvolnění z funkce šéfredaktora RZ ČT.

    Zdeněk Šámal

    šéfredaktor RZ ČT


    Na okraj rozhovoru Britských listů se Zdeňkem Šámalem

    Šámal není novinář, ale je účinný manipulátor

    Jan Čulík

    Rozhovor Tomáše Peciny se Zdeňkem Šámalem se už záměrně nezabýval kvalitou zpravodajství České televize po dobu dvou let, po kterou byl Šámal šéfem zpravodajské redakce, ale z pouhých dvou skutečností, které se dotkly profesionálních aspektů novinářské práce, je zjevné, že Šámal novinář není: chybí mu povědomí o základních principech novinářské práce.

    Škoda, že se Šámal v rozhovoru nezmínil podrobněji o kritériích, jaká používal pro zařazování jednotlivých zpráv do Událostí, pokud podle jeho úsudku kontroverze vzniklá ohledně odvolání Romana Proroka z pořadu V pravé poledne a kolem telefonátů Václava Klause do Událostí nepatřila.

    Samozřejmě, že to byla v dané dny politická událost číslo jedna a dobrý novinář musí reflektovat i zásadní problémy, které se vyskytnou ve spojitosti s institucí, v níž sám pracuje. Veřejnoprávní televize je pro kultivaci společenského vývoje nesmírně důležitá a to, co se v ní děje, patří k nejdůležitějším zprávám v dané společnosti. Dění ve veřejnoprávní televizi totiž přímo ovlivňuje efektivitu jednoho z nejvýznamnějších nástrojů společenské diskuse.

    Tvrzením, že "na Události to nebylo", prokázal Zdeněk Šámal naprostý nedostatek novinářského úsudku (jak mohl něco takového usoudit ještě poté, co tento aktuální problém plnil stránky českého denního tisku, který na rozdíl od něho poznal, že jde o závažné téma!) a je zjevné, že už jen pro tento nedostatek novinářské soudnosti neměl ve funkci šéfa zpravodajství ČT co dělat. Nedostatek citu pro to, co je důležitá zpráva dne, je překvapující.

    I když Šámalovi, jak se zdá, chybí étos profesionálního žurnalisty, jehož cílem je hledat fakta padni komu padni, týkající se mj. i stability a funkčnosti společensky významných organizací, ku prospěchu společnosti, v níž žije, svým jednáním v kontroverzi kolem Proroka a Klause však Šámal dokázal, že je mistrem interního strategického myšlení.

    Šámal není novinář, ale je vynikající stratég manipulátor. Novinář usiluje o zjišťování a  zveřejňování znepokojivých fakt, padni komu padni, stratég-manipulátor je naopak utajuje pro vlastní prospěch či ve prospěch své kauzy a vyjde s nimi na veřejnost tehdy, když se to pro jeho věc hodí. Má dokonalý instinkt pro načasování záležitostí na přesně správnou chvíli. A to se právě stalo v případě Šámalovy rezignace. Zdá se, že způsobem, jímž reagoval na Chmelíčkův a Hodačův požadavek, aby odvysílal jejich komuniké, je dostal velmi umně do nezáviděníhodné situace.

    Všimněte si strategických - ostražitých - zámlk v rozhovoru se Zdeňkem Šámalem. Tento člověk si nechává většinu toho, co ví, pro sebe - využije to vždy jen tehdy, kdy je to pro něho výhodné. Mluví co nejméně. Do Událostí se za Šámalova vedení kontroverze Prorok-Klaus nedostala, protože bylo, zdá se mi, výhodnější pro Zdeňka Šámala mít tyto informace k vlastní, soukromé dispozici.

    Připomíná mi to zkušenost s paní Olgou Kopeckou, zástupkyní šéfredaktora české redakce Svobodné Evropy. Kdysi odvysílal pořad televize BBC Newsnight kritickou reportáž o českém arcibiskupovi Vlkovi. Když jsem byl zpravodajem Svobodné Evropy v Británii, měl jsem za úkol referovat i o tom, jak britské sdělovací prostředky píší o České republice. (Že stále větší část těchto příspěvků, protože byly kritické, Olga Kopecká postupně potlačovala, je jiná věc.) Zeptal jsem se Olgy Kopecké, zda mám o reportáži o arcibiskupu Vlkovi připravit příspěvek do vysílání. "Ne," zněla odpověď, "ale mohl byste mi poslat ten videopásek s tou reportáží? Chtěla bych ho zanést na arcibiskupství," zněla odpověď.

    Princip částečného utajování informací, to jest poskytování informací jen někomu výlučně vybranému, je princip neetický, který nemůže přijmout žádný čestný novinář. Ať se na mě Zdeněk Šámal nezlobí, ale z odpovědí s ostražitými zámlkami v rozhovoru, který poskytl Tomáši Pecinovi, na mě silně dýchá byzantský svět.

    Novinářsky neprofesionální je také se zmínit, že podle Šámalových informací hovořil Jiří Hodač o možném nahrazení Romana Proroka v pořadu Pravé poledne Antonínem Zelenkou "s jedním poslancem". Pak Šámal odmítl identifikovat, protože má informaci z druhé ruky. V tom případě, obávám se, o věci neměl mluvit vůbec.

    Podivně byzantská je i zásada "nezaplétat se do mediálních sporů s jinými sdělovacími prostředky". Ano, zastávají ji v ČR mnozí novináři: "jsme přece všichni na jedné lodi a kdybychom my kritizovali je, oni by mohli kritizovat nás a kdoví jaké by objevili kostlivce v našich skříních." Tak budeme všichni raději solidárně mlčet.

    Počestný novinář tomuhle spiknutí taky nemůže propadnout: potřeba každodenní kultivace sdělovacích prostředků znamená, že média musejí - v zájmu rozvoje demokracie - být podrobována systematické, nezávislé kritické reflexi. Zdá se, že by se v České televizi za Šámala nikdy nemohl vysílat pořad jako v BBC "What the Papers Say" - což je pravidelný čtvrthodinový týdeník, v němž vždy jeden novinář velmi kriticky hodnotí, co napsaly noviny za předchozí týden. Podle Šámala by to snad vedlo k vzájemným neplodným rekriminacím mezi jednotlivými sdělovacími prostředky...

    Ovšem je-li pravdivá sekvence událostí ohledně příkazu Jiřího Hodače a Dušana Chmelíčka odvysílat ve večerním zpravodajství ČT komuniké ředitelství ČT reagující na kritický článek MFD o kontroverzi Prorok-Klaus tak, jak ji líčí Zdeněk Šámal, znamenalo by to, že Hodač s Chmelíčkem udělali celou řadu závažných chyb.

    Opakuji, je zjevné, že Šámal neměl být šéfem zpravodajství a měl být už dávno převeden na jinou práci, protože nezná základní zásady profesionální žurnalistiky a neřídí se jimi. Je velmi sporné vyhazovat ho však pro neodvysílání komuniké managementu za "hrubé porušení pracovní kázně". (Převládla tady snad netolerantní interní kultura České televize? Vzpomeňme, že i Jan Lipšanský byl před časem, ještě za Ivo Mathého, vyhozen z ČT za "hrubé porušení pracovní kázně", protože poskytl Britským listům jakousi drobnou interní informaci.) Pokud Zdeněk Šámal v této věci Českou televizi zažaluje, má zjevně velkou šanci proces vyhrát.

    Myslím si, že v dnešním českém prostředí (a možná že i kdekoliv na světě) je daleko důležitější a osobně užitečnější než být dobrým novinářem být efektivním strategickým manipulátorem. Být dobrým novinářem znamená nezištně pracovat pro dobro své obce - a zlepšení její situace se pak promítne i do zlepšení jeho vlastní osobní situace. Být efektivním strategickým manipulátorem vede často docela rychle k přímému osobnímu prospěchu (i když společnosti to může škodit.)

    Čtu-li dopisy, které si v onen inkriminovaný den vyměnili Šámal s Hodačem, zdá se mi, že jde o zástupný problém: nejde o věc, z níž by rozumní lidé začali dělat skandál. Rozumní lidé by se domluvili a nepodávali by hned kvůli zrovna této věci demise či by lidi nepropouštěli na hodinu. Takhle se prostě navzájem mezi normálními lidmi nejedná (že by byla výjimkou atmosféra v ČT?), leda že si jdou dlouhou dobu už strašně na nervy.

    Zdá se, že tato kontroverze byla zřejmě dlouhou dobu bublajícím a zintenzivňujícím se konfliktem mezi Zdeňkem Šámalem a nově jmenovaným Jiřím Hodačem, na jehož stranu se k Šámalovu zklamání postavil i ředitel ČT Chmelíček. Vypadá to, že to Šámal už nemohl v ČT vystát a čekal jen na vhodnou příležitost, jak odejít s dostatečným množstvím randálu. Podařilo se mu to skutečně dokonale.

    Jsem docela přesvědčen, že Zdeněk Šámal dojde ještě daleko, a vůbec to nemusí být v oboru sdělovacích prostředků.

    Poznámka TP:: Aniž bych chtěl ve svých vývodech zajít tak daleko jako Jan Čulík, z rozhovoru považuji za podstatné tři věci:

    1. Zdeněk Šámal má velmi specifické představy o důležitosti zpráv; není-li podle něj to, čemu věnují dva deníky právem celou tiskovou stranu, "na Události", svědčí to o znepokojivě snížené míře profesionality a jeho odvolání z pozice šéfredaktora zpravodajství je tím opodstatněno.

    2. Jestliže je dokument podepsaný Jiřím Hodačem autentický, není pravda, že ředitel zpravodajství, jak tvrdí, dal svému podřízenému volnost v tom, jak se stanoviskem vedení televize naložit, ale explicitně trval na doslovném odvysílání textu. V tom případě by se ředitel i televizní Rada měli zamyslet, přejí-li si mít v tak důležité pozici lháře (a navíc, soudě podle textu stanoviska, lháře s kriticky selhávajícím profesionálním úsudkem).

    3. Pokud byla Šámalova resignace doručena do Ostravy ve čtvrtek 15. 6. v 17.45, je to o důvod víc, proč neakceptovat zrušení pracovního poměru podle § 53. Přistoupíme-li už na vojenské analogie, i voják má právo v jistých situacích odepřít vykonání rozkazu, a Šámalův postup není v žádném případě hrubým porušením pracovní kázně, ale resignací před úkolem, který by na jeho místě musel považovat za nepřijatelný každý profesionál-novinář. Zda takto rozhodne i soud, není ovšem zdaleka jisté.


    Televizní vysílání se bude muset dramaticky změnit, má-li přežít

    V Británii se debatuje o budoucnosti veřejnoprávní televize BBC, poté co jeden její čelný představitel varoval, že tato instituce přežije jen potud, vytvoří-li tematické vysílací okruhy. Komentátor Will Hutton k tomu v týdeníku Observer v neděli 25. června napsal toto:

    Je to klišé naší doby, že žijeme v informačním věku, jehož motorem je digitalizace. Hovoří se pořád o tom, že nové technologie, od mobilních telefonů WAP přes interaktivní programové průvodce na obrazovce budou poskytovat stále větší možnosti stále vzdělanější, kritičtější a skeptičtější veřejnosti. Že každoročně klesá schopnost vlád a mocných organizací diktovat události odkudsi z mocenského střediska. Že máte-li přežít, budete muset dokázat se změnit.

    Ale jakmile opustíte tyto všeobecné výroky a začnete se snažit je konkrétně realizovat, všichni vám začnou nadávat. Čím ohroženější je to organizace, tím ostřejší jsou útoky.

    A totéž se děje ohledně BBC - je to organizace, která je ohroženější více než mnohé jiné. Na jedné straně je zcela zjevné, že se BBC musí zreformovat, na druhé straně je BBC vystavena armádě kritiků kteří považují jakoukoliv změnu od nynějšího statu quo za zradu.

    Není zapotřebí génia na to, aby si člověk uvědomil, že svět několika málo terestrických televizních okruhů a uctivé divácké obce, v němž BBC prosperovala, bude v blízké budoucnosti radikálně proměněn, a že pokud má televizní vysílání veřejné služby přežít, bud se muset proměnit velmi rychle. Ale každý vedoucí pracovník BBC, který se odváží navrhnout takovou změnu, se brzo octne uprostřed takzvané "debaty", v jejímž rámci se začne zpochybňovat jeho inteligence, jeho podpora pro hodnoty BBC i jeho osobní poctivost.

    K tomu všemu došlo v posledních deseti dnech. Začalo to, když ředitel televizního vysílání BBC Mark Thomson pronesl ikonoklastický projev, v němž oznámil, že okruhy BBC 1 a BBC 2 přestanou v podstatě existovat, že budoucnost spočívá v tematických televizních okruzích, podobně jak bylo úspěšně zorganizováno rozhlasové vysílání. Pak přišla BBC o práva na vysílání fotbalových přenosů. A nakonec konstatovala Rada BBC ve výroční zprávě, že pořady okruhu BBC 1 nejsou dostatečně kvalitní.

    Reakce přišla odevšad. Všichni, dokonce i ministr kultury Chris Smith, prohlásili, že jsou "silně znepokojeni". Zavládl konsenzus, že BBC neví, co si počít. Dostala se do rukou kulturních vandalů, kteří nedokážou ani uchránit populární fotbalové pořady a kteří nyní navrhují uzavřít vysílání veřejné služby do jakéhosi ghetta.

    Je pravda, že pořady BBC 1 nejsou poslední dobou zrovna vynikající, totéž však platí i o britské komerční televizi ITV 1, i když je bohatší. Ale není to zase tak strašné. Problémem BBC není ani tak nedostatek ctižádostivosti jejích programových ředitelů, ani snaha zprimitivnit její vysílání, jak ji obviňují kritikové. Problémem BBC je to, že ztratila sebevědomí, což pramení z nejistoty, co učinit v dramaticky se měnících časech.

    A to není důsledkem podvodnosti managementu BBC, ale je to důsledkem měnící se divácké obce, která se chová jinak. Už se nedá připravovat programové schéma televizního okruhu BBC tak, že by se včlenil inovativní pořad mezi dva pořady populární v naději, že se diváci budou dívat i na ten inovativní pořad. Diváci přepínají mezi okruhy do 15 vteřin. A v bytech, které mají satelitní televizi, tráví diváci čtyři z každých pěti hodin sledováním satelitní televize, nikoliv BBC. Můžete argumentovat až do vyčerpání, v jakou dobu by BBC měla vysílat hlavní večerní zpravodajství anebo kam zařazovat kulturní pořady: divácká obce hlasuje prostřednictvím televizního ovladače.

    A právě proto je zapotřebí pozorněji naslouchat Thompsonovu argumentu. Jestliže se takto chová televizní divácká obec nyní, představme si, jak se bude chovat, až bude existovat ještě daleko větší počet televizních okruhů než dnes - a až budou mít diváci k dispozici dvojí novou technologii: elektronického programového průvodce a TiVO. Elektronický programový průvodce bude diváky informovat přímo na obrazovce, co se právě vysílá: Budete schopni si okamžitě vybrat pro vás zajímavý pořad, bez ohledu na to, na kterém televizním kanálu je k dispozici a budete si ho moci nahrát na stisknutí jediného knoflíku. TiVO je digitální nahrávací disk, na který si budete moci jednoduše a simultánně nahrát až 30 hodin televizních pořadů a přehrát si je (s vynecháním televizních reklam) jednodušeji než z videopřehrávače. Výzkum už dokazuje, že lidé, kteří mají k dispozici TiVO, sledují televizní vysílání až podle toho, co si na disk nahrají, nikoliv živě. Přidejte si k tomu televizi, která bude k dispozici prostřednictvím internetu a máte to celé.

    Nikdo se už nebude teď dívat na televizi tak, že zasedne na celý večer před televizní okruhy, které jim budou nabízet směsici nejrůznějších žánrů tak, jak o tom rozhodl nějaký televizní vedoucí pracovník. BBC 1, konstatoval Thompson, nabídla divákům během loňského roku 14 různých žánrů: všechno od zahradničení přes zpravodajství až po televizní filmy natočené podle klasické literatury. To je ono reithovské pojetí veřejnoprávního televizního vysílání, je to směsice zábavy, dokumentárních pořadů, sportovních pořadů i zpravodajství na jediném televizním okruhu, přičemž se obtížnější pořady obklopují zábavnějšími, aby se diváci podívali i na ně.

    Ale toto všechno se bude nyní muset změnit. Jak Thompson poctivě přiznal, jestliže tuto změnu nezačne v brzku BBC vážně připravovat, bude odsouzena k zániku. Její divácká obec i její autorita poklesne natolik, že princip vybírání televizního poplatku bude neudržitelný.

    Podle mého názoru má naprosto pravdu. Všichni kandidáti na místo generálního ředitele BBC - včetně mě - byli loni požádáni, aby uvedli, jak by měla BBC pozměnit televizní vysílání veřejné služby v tomto novém prostředí. A odpověď, s níž přicházejí Thompson i generální ředitel Dyke je přibližně to, co jsme všichni navrhovali. Jestliže si zachovalo rozhlasové vysílání BBC relevanci tím, že uspořádalo své pořady do tematicky rozeznatelných rozhlasových stanic, televize přece může učinit totéž. Důležité je přestat definovat televizní vysílání veřejné služby tím, kolik různorodých programových druhů se vyskytne na témže televizním okruhu, a začít ho definovat podle hodnot, na jejichž základě jsou objednávány a vyráběny konkrétní individuální pořady.

    Nevidím žádnou jinou cestu vpřed. Představa, že by BBC mohla přežít v konkurenci se stovkami jiných televizních okruhů v digitální budoucnosti ve stejném stavu, v jakém je dnes, je šílenství. BBC bude muset vytvořit vlastní tematické televizní okruhy: okruh pro děti, okruh pro celovečerní filmy, okruh pro znalosti, pro sport, pro zpravodajství, pro dokumentrní filmy, pro komedie, atd. - a důvěřovat svým divákům, že si prostřednictvím elektronického programového průvodce vytvoří vlastní směsici pořadů, které budou chtít vidět. A jestliže to BBC začne dělat dobře a bude i nadále vyrábět televizní programy vysoké kvality, síla a vliv její obchodní značky bude k jejím okruhům přitahovat větší počet diváků, kteří si budou jisti tím, že se jim dostane takových pořadů, jaké chtějí - a to bude mít i vedlejší účinek v tom, že ostatní televizní stanice se budou snažit napodobovat vysokou úroveň BBC.

    To jsou vyhlídky, které děsí komerční televizi. Například Nickleodeon, televizní okruh dosti pokleslého vysílání starých amerických pořadů pro děti, bych velmi chtěl, aby byla konkurence od veřejnoprávní BBC zakázána. A| tak je to se všemi tematickými televizními okruhy.

    V budoucnosti, která přichází, musí BBC ve vlastním zájmu dál vyrábět pořady nejvyšší kvality: pořady, které inovují a které zastávají hodnoty veřejné služby: právě tento étos bude odlišovat pořady BBC od ostatních televizních okruhů. Takovéto pořady budou i nadále riskovat: budou kultivovat talent, budou plně dodržovat myšlenku nezávislosti ve vysílání zpravodajských programů.

    Potíž není v tom, zda je tato strategie správná: potíž je v tom, zda se dá Dykovi a Thompsonovi důvěřovat, že tuto strategii skutečně realizují.

    A zde odhalují události posledních deseti dní kritickou slabost: Předchozí kariéra nového ředitele BBC Grega Dyka podle kritiků prý znamená, že ve snaze dostat BBC do nového světa zlikviduje hlavní hodnoty BBC.

    Obrovský význam pro budoucnosti BBC má tedy to, zda se Gregu Dykovi podaří rychle přesvědčit veřejnost, že je skutečně schopen a ochoten naplnit výše nastíněnou vizi.


    Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání: Jsme schopni předvídat nejnovější vývoj?

    Jan Čulík a Tomáš Pecina

    Toto je článek, napsaný pro časopis
    Parlamentní zpravodaj, kde vyšel 20. června 2000.

    Nevíme, jestli je Česká republika v oblasti sdělovacích prostředků natolik pozadu za západní Evropou, ale navrhovaný zákon o rozhlasovém a televizním vysílání se dívá do minulosti. Zdá se, že jen minimálně předvídá nadcházející bouřlivý rozvoj v oblasti sdělovacích prostředků, kde dojde v blízké budoucnosti bezpochyby jednak k radikálnímu rozmnožení rozhlasových a televizních okruhů v důsledku vzniku digitálního vysílání a jednak k rychlé konvergenci dnešního rozhlasového a televizního vysílání, počítačové a telekomunikační technologie. Jak všechno tohle ovlivní Českou republiku? Jak se například hodlá Česká republika vyrovnat s televizním vysíláním po internetu, prodejem pop-music a knih po internetu (stahováním po lince) či prodejem celovečerních filmů do domácností prostřednictvím telefonních linek? To všechno jsou technologie, jejichž užívání je opravdu za rohem a zákon by měl obsahovat ustanovení, předvídající tento bouřlivý technický a společenský vývoj. Už dnes se i někteří čeští uživatelé internetu odtahují od (nepříliš kvalitního) českého televizního vysílání a hledají zábavu, poučení i informace na celosvětové síti. Dojde v budoucnu alespoň na určitou dobu k rozdělení českého obyvatelstva na "obyčejné lidi", kteří budou trávit volný čas sledováním nenáročné televizní zábavy, a inteligence či společenské "elity", která bude připojena k internetu?

    Jiným neobyčejně důležitým zdrojem změn je pro Českou republiku její přibližování se k Evropské unii. Řekněme to na rovinu: je zjevné, že vstup do EU bude pro Českou republiku dosti radikálním omezením její státní suverenity. (Toto omezení pociťují dost bolestně už nyní i velké členské země EU, například Velká Británie.) O nejdůležitějších otázkách se nebude rozhodovat v českém parlamentu, ale v ústředí Evropské unie v Bruselu. Až bude Česká republika členem Evropské unie, bude se jistě moci na celoevropském rozhodovacím procesu podílet. Pokud se o členství EU dosud jen uchází, musí bohužel do značné míry respektovat ustanovení, která jsou v Evropské unii už platná, bez přílišné možnosti ovlivnit je.

    Z tohoto hlediska se zdá být pozoruhodně anachronický příspěvek Ivana Langera k diskusi o mediálním zákonu, který byl zveřejněn v nedávném čísle tohoto časopisu. Langer vidí činnost sdělovacích prostředků (s výjimkou veřejnoprávních) čistě jako podnikání a brojí proti tomu, aby jejich práci reguloval stát. Je to boj s větrnými mlýny: tato diskuse v západní Evropě proběhla už před několika desetiletími a tvůrci západoevropské regulace sdělovacích prostředků Langerovu argumentaci nesdílejí, a to ať jsou to konzervativci nebo socialisté. Chce-li ČR vstoupit do Evropské unie, bude muset západoevropský konsensus v této věci přijmout. Například ve Velké Británii vynucují regulační orgány od komerčních televizních stanic v zájmu zachování kvality v důsledku toho, že se jim dostalo výsady vlastnit jednu z  malého množství celostátních terestrických frekvencí, už od padesátých let plnění celé řady dosti přísných veřejnoprávních podmínek: celostátní komerční televize ITV (hlavní komerční televizní okruh, svého druhu "ekvivalent" české televize Nova) musí plnit kvalitativní programové podmínky v devíti oblastech: musí vyrábět a vysílat původní televizní filmy, zábavné pořady, sport, zpravodajství, dokumentární filmy,vzdělávací pořady, náboženské a kulturní pořady a vysílání pro děti. To je konsensus, který v Británii platí už dlouhá desetiletí, za konzervativních i labouristických vlád. Ani Margaret Thatcherová neargumentovala, že je v zájmu volného tržního podnikání regulaci komerčního vysílání zrušit. Ani není pravda, jak argumentuje Ivan Langer, že plnění kvalitativních podmínek je nevynutitelné - v Británii vynutitelné je. Britská Rada pro komerční televizní vysílání (Independent Television Commission) ovšem sice v současnosti ostře kritizuje komerční televizi ITV pro různé kvalitativní nedostatky v jejím vysílání a rázně vynucuje jejich nápravu, nicméně argumentuje (v nově vydaném diskusním dokumentu, pohlížejícím do budoucnosti), že se regulace komerčního televizního vysílání bude muset po celkovém přechodu britské mediální scény k digitálnímu vysílání za několik let radikálně změnit a zřejmě omezit, vzhledem k tomu že kulturní a zájmové televizní vysílání přejmou tematické digitální televizní okruhy. Debatuje se nyní o tom, jak i v nové situaci zachovat kvalitu. Uznává se, že v mediální oblasti nestačí pouhé hledisko zisku k tomu, aby si země udržela kvalitní sdělovací prostředky, jaké v zájmu zdárného rozvoje demokracie potřebuje.

    Potíž je, že Langer vidí mediální problematiku prismatem zastaralého ideologického politikaření mezi "pravicí" a "levicí", jako svár mezi (pravicovým) "svobodným jednotlivcem, podnikatelem" a  (socialistickou) "svazující rolí státu. Jenže situace se v dnešní době celosvětově mění tak bouřlivě, a to nejen v mediální, ale i v ekonomické sféře, že vznikají úplně nové, složité problémy, pro jejichž řešení bude třeba inovativního, samostatného, tvůrčího uvažování. Starý ideologický mustr pravolevého konfliktu už pro řešení nových situací nebude stačit.

    Milan Šmíd nedávno v tomto časopise v článku k diskusi o návrhu českého mediálního zákona také poznamenal, že se zákon snaží řešit problémy z minulosti, jakými byl problém zrušení licenčních podmínek pro televizi Nova, případně problém převodu licencí na jiného či "trochu jiného" majitele. Ani on se však příliš nezamyslel nad vznikající, radikálně novou situací v mediální oblasti. Vezměme například otázku křížového vlastnictví, které Langer chce povolit a  Šmíd před tím varuje. Je pravda, že dosud se například v Británii, v zájmu plurality přísně zakazovalo, aby někdo vlastnil zároveň noviny a televizní či rozhlasovou stanici, protože by byl jeho politický vliv ve společnosti příliš silný. Od této regulace se však nyní postupně upouští, protože se argumentuje, že na vznikajícím globálním trhu sílí konkurence mezi jen několika málo mediálními giganty a domácí mediální konglomeráty musejí mít možnost se spojovat, aby byly dostatečně silné a byly schopny konkurovat na celosvětové scéně. Zároveň vzniká tak velký sortiment nejrůznějších informačních zdrojů, zejména na internetu, že obavy z monopolistického ovládnutí mediálního trhu jedním nebo několika giganty nejsou snad už tak silné. Podvratný, zpochybňující, osvobozující vliv internetu na konvenční sdělovací prostředky je velký a tradiční média na něj musejí stále více reagovat.

    Je však západní argument pro zrušení zákazu křížového vlastnictví relevantní i pro Českou republiku? Neměl by naopak český mediální zákon zaujmout velmi rozmyslný postoj vůči tomu, co bude pro českou kulturu a společnost v budoucnu znamenat zjevný, přímý vliv velkých zahraničních mediálních společností? Kdy bude tomuto vlivu moci v ČR efektivně konkurovat internet, který je v ČR dosud jen málo rozšířen? Existuje nějaké dočasné období, kdy by se křížové vlastnictví sdělovacích prostředků v ČR ještě zakazovat mělo? Nebo se mu má nechat úplně volný průběh? Má být mediální podnikání velkých zahraničních firem, které budou v ČR přítomny jistě jen nevýznamnými pobočkami a jimž na stavu českého kulturního prostředí vůbec nebude záležet, nějakým způsobem omezováno, kvalitativně Či jinak? Každá země se snaží využívat nově vznikajícího globálního podnikatelského prostředí ve svůj prospěch. Co v této věci činí Česká republika?

    V mnoha ohledech nepromyšleně je definována v novém návrhu mediálního zákona role Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Mají-li sdělovací prostředky fungovat jako "hlídací pes demokracie", jejichž hlavní rolí je být pro společnost nástrojem diskuse o sobě, včetně racionální, nezávislé a kompetentní kritiky politiků, těžko mohou vykonávat tuto funkci, pokud budou na sdělovací prostředky dohlížet sami politikové a dokonce mít možnost Radu odvolat, kdykoliv se jim znelíbí. (Milan Šmíd kvituje rozdělení pravomocí ohledně jmenování a odvolávání Rady mezi Sněmovnu, Senát a prezidenta, jenže to nestačí.) Je to začarovaný kruh, který například německý zákon řeší tak, že mediální rady nejsou jmenovány pouze politiky, ale i zájmovými skupinami, univerzitami, odbory, církvemi a dalšími organizacemi. Rada by také měla být po dobu svého funkčního období neodvolatelná. Jmenovány by měly být takové osobnosti, u nichž je možnost korupce vyloučena. Bude-li nad Radou viset Damoklův meč její odvolatelnosti, naruší to její důvěryhodnost a těžko se bude Rada moci bránit před obviněním, že je pouhým nástrojem politiků. Britské mediální Rady jsou až do vypršení jejich funkčního období zcela neodvolatelné.

    Konkrétnější připomínky k textu návrhu zákona, z nichž vyplývá, že by se na něm mělo ještě dál pracovat:

  • Limit věku 25 let pro členství v Radě je příliš nízký: rozumnější by byl limit 40 let, má-li Rada rozhodovat autoritativně a na základě hlubokých zkušeností (par. 5, odstavec 3, písmeno d)

  • Odvolání člena Rady na základě odsouzení za trestný čin je zneužitelné (par. 5, odstavec 5, písmeno e), totéž platí o odstavci 6, písmeno d) a zejména o mlhavě formulovaném odstavci 6, písmeno e) ("narušil-li [člen Rady] závažným způsobem důstojnost své funkce"). Ze stejných důvodů je zneužitelný i odstavec 7 (o pozastavení členství v Radě na základě trestního stíhání) a paragraf 6 o bezúhonnosti.

  • Nemají-li se z členství v Radě stát politické trafiky, člen Rady by neměl zastávat žádnou politickou funkci v předchozích deseti letech (par. 7, odst. 2)

  • Koncepce členství v Radě jako hlavního povolání (prebendy) je scestná (par. 7, odst. 3, též par. 12) Platy v Radě byly koruptivně určeny jako nesmyslně vysoké. Členství v Radě by nemělo být hlavním pracovním poměrem. Rada by měla být pouze pojistkou proti potenciálně provládnímu nebo jinak stranickému rozhodování správních orgánů. Proč určuje zákon, že předseda Rady má mít k dispozici automobil a zdarma i telefon?

  • Rada musí zasedat veřejně, jinak vzniknou nové kauzy Železný. Nezabývá se státním tajemstvím a není důvodu, aby její jednání bylo utajováno. Přehnaná je povinnost mlčenlivosti členů Rady (par. 18). Rada bude mít daleko větší autoritu, budou-li její zasedání veřejná. Zákon může zahrnout ustanovení o tajném zasedání Rady ve výjimečných případech (par.8)

  • Par. 14-18 jsou nepromyšlené. Proč má mít Rada právo provádět razie a  "vstupovat do objektů, zařízení a provozů, na pozemky vysílatele"? Rada musí hodnotit pouze vysílání a jedinou sankcí může být pokuta a/nebo zákaz šíření signálu.

  • Vydávání licencí k vysílání pomocí družic, kabelových sítí nebo jiných technických prostředků (par. 20, odst. 2, písmeno b) je v době internetu anachronický požadavek.Velmi brzo se bude šířit televizní vysílání i prostřednictvím internetu, registrace a licencování tohoto vysílání bude nemožné.

  • Zápis fyzické osoby - žadatele o licenci do obchodního rejstříku je byrokratické a zbytečné (par. 21, písmeno b).

  • Proč musí Radě trvat půl roku, než vydá rozhodnutí o licenci? Je to příliš dlouhá lhůta, 1 měsíc pro rozhlas a 2-3 měsíce pro televizi by mělo stačit (par. 27, odstavec 1). Budou-li o udělování licence hlasovat členové Rady na neveřejném zasedání, hrozí nebezpečí korupce. Hlasování musí být veřejné (par. 27, odst. 2)

  • Licenční podmínky by měly být (zejména v případě televize) daleko rozsáhlejší, srovnejte například s licenčními podmínkami britských (komerčních) televizí (par. 28)

  • Prodlužování platnosti licence omezuje konkurenci, tento paragraf by měl být zrušen (odst. 32). Chybí také možnost převést licenci, což by za zvláštních okolností, se souhlasem Rady, mělo být umožněno.

  • Ustanovení o registraci (par. 49 ) je zbytečně byrokratické a mělo by se zrušit.

  • Zákaz vysílání některých pořadů. Nejasná je formulace " Zakazuje se vysílat pořady podněcující k nenávisti nebo násilí proti skupině obyvatelstva určené na základě (...) příslušnosti k jinak určené skupině obyvatelstva". Co to znamená "k jinak určené skupině"? (Par. 56, písm. a) Je zakázáno schvalovat válku, třeba v Kosovu? (písmeno b). Celý tento paragraf není řádně promyšlen a měl by být pečlivěji propracován."

  • "Všestrannost informací a vyváženost vysílaného programu" (par. 57). To je snad jazykový lapsus. Co zamená "všestrannost informací"? Snad se míní výraz "nestrannost"? Ani tento paragraf není řádně propracován a je zapotřebí ho upřesnit.

  • " Odpověď a dodatečné sdělení" (par. 64-69) tyto paragrafy by snad měly být vypuštěny, zde stačí obecně závazné předpisy (občanský zákoník)

  • " Samostatné reklamní šoty lze do rozhlasového nebo televizního vysílání zařazovat pouze výjimečně" (par. 79). Definice "výjimečně" je příliš mlhavá. Co to znamená výjimečně? Jednou za den? Jednou za týden? Televize Nova to dělá denně.


    Bigotnost a krátkozrakost zavinila smrt 58 mladých Číňanů v Doveru

    Vybíráme z článku v týdeníku Observer, který vyšel v neděli 25. června 2000:

    V pátek byl obžalován holandský řidič nákladního automobilu, v němž zahynulo 58 osob, z 58 případů zabití a uvržen na týden do vazby. Holandský majitel firmy, která zaregistrovala tento nákladní automobil, byl zatčen v Holandsku. Dvě čínské osoby byly u britského soudu v sobotu obžalovány, že se pokoušely nezákonně propašovat osoby do Velké Briánie.

    Ale otázka ohledně odpovědnosti za tuto tragédii nebude zodpovězena jen v soudní síni. Obviňujeme snad rodiče, kteří ve snaze zajistit svým dětem lepší budoucnost, léta spoří a pak pošlou své nejnadanější děti na Západ? Anebo pašeráky těchto lidí, kteří se do Británie dostali stejným způsobem a pak se rozhodli zbohatnout rychlejším způsobem než tím, že budou mýt nádobí v restauraci? Anebo západní vlády, které tento problém zanedbaly?

    Anebo jsme odpovědni všichni, jak tak sedíme ve svých bezpečných evropských domovech pohlížíme na lidi, kteří měli smůlu, že se narodili v méně úspěšných částech světa, s rukou na katalogu bezpečnostního zařízení?

    Odpověď od britské vlády byla dosud jednoznačná. Doverskou tragédii způsobili zločinci. Nic víc, nic míň.

    Ale otázka je to daleko složitější a - jak konstatuje mnoho odborníků - vyžaduje daleko složitější reakci, má-li být alespoň částečně zvládnuta. Nikdo nemá iluze o tom, že by to snad byl malý problém. Odhaduje se, že do Evropské unie každoročně vstupuje ilegálně asi 400 000 osob.

    V Británii pracují desetitisíce ilegálních přistěhovalců. Mnoho z nich - zejména Východoevropané - pracují na statcích či na stavbě. Lidé z jižní Asie obyčejně končí ve špatně placených zaměstnáních při šití obleků. Číňané naplňují kuchyně čínských restaurací.

    Je docela dobře možné, že zločinci reagují rychleji než vlády na měnící se migrační proudy a poptávku po pracovních silách.

    Nicholas Serriere z Mezinárodní organizace práce v Ženevě konstatuje, že Západoevropané budou muset rychle změnit svůj postoj vůči přistěhovalectví a azylové politice. "Všechny západoevropské země nyní zoufale potřebují zahraniční pracovní síly. Ale ve většině zemí existuje obrovský odpor domácího obyvatelstva proti přistěhovalectví. Vlády jsou ve velmi obtížné situaci."

    Když oznámila německá sociálně demokratická vláda, že vydá 20 000 víz specialistům na počítačovou technologii z Indie, německá pravice reagovala heslem Kinder statt Inder - Děti namísto Indů.

    Mnozí jsou přesvědčeni, že Británie a Francie má tentýž problém. I když je v těchto zemích přebytek nekvalifikovaných pracovních sil, kvalifikované zahraniční odborníky v řadě oborů obě země potřebují. Je zjevné, že se budou muset vlády západních zemí v tomto yslu probudit.

    Činitelé britského ministerstva zahraničních věcí navštívili "křemíkovou rovinu" v Indii (obdobu "křemíkového údolí" v Kalifornii) ve snaze přilákat do Británie kvalifikované pracovní síly a britský ministr školství David Blunkett by chtěl, aby zahraniční studenti, kteří studují v Británii počítačovou technologii, automaticky dostávali právo zažádat v Británii po absolutoriu o zaměstnání. Proti tomu se staví ministr vnitra Jack Straw.

    Blunkett v květnu uvedl, že se pokusí zjednodušit procedury pro odborníky v oboru počítačové technologie, žádající o pracovní povolení v Británii. V Británii se v současnosti nedostává až 80 000 počítačových odborníků.

    Protipřistěhovalecká lobby argumentuje, že nedostatek počítačových odborníků v Británii prý nemá příliš mnoho společného s osudem šedesáti Číňanů, uzavřený ve vzduchotěsném kontejneru. Ale asi nemají pravdu.

    Margaret Hodgová, ministryně pro otázky rovnosti, nedávno uspořádala na britském ministerstvu školství a zaměstnanosti pracovní snídani, na níž velkopodnikatelé v obor stavebnictví, výrobního průmyslu a dopravy vysvětlovali, jak obtížné je pro ně najít potřebné pracovní síly.

    Hrabě z Limericku, předseda správní rady společnosti Pirelli, která vyrábí pneumatiky, se zmínil o žadatelích o azyl. Je naprosto skandální, uvedl, že Británie trpí obrovským nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil a stovky vysoce kvalifikovaných žadatelů o azyl nesmějí pracovat, dokud nebudou vyřízeny jejich žádosti o azyl. Je to strašná situace, řekl hrabě z Limericku týdeník Observer. Konzervativní listy The Spectator a Daily Telegraph požadují liberalizaci azylového systému. To by bylo nejefektivnější zbraní, aby se už tragédie z minulého týdne neopakovala.

    "Hlavní důvodem, proč, jak se zdá, rostou počty ilegálních přistěhovalců, je to, že restriktivní imigrační politika znemožňuje lidem dostat se do Evropy legálně," konstatuje dr. Khalid Koser, z Migration Research Centre na Londýnské univerzitě. "Není pochyb, že se tyto kriminání gangy nyní marketingově nabízejí uchazečům o vstup do Evropy a mohou si účtovat vysoké poplatky."


    Léčitelství je v ČR nyní krajně nebezpečné

    Vojtěch Kment

    Zrejme se Vam ozvou nejaci doktori s tim, jak dopadli leckteri pacienti, kteri prosli rukama tzv. lecitelu, kolik jich zemrelo v dusledku zanedbani pece, atd.

    Ad uvodni a hlavni argument pana Cehovskeho:

    Tichou cestou a  přísně úřední logikou by mělo být zrušeno něco, co souvisí ze životním stylem a filosofickým přesvědčením velmi značné části obyvatelstva, která léčitelství buď využívá, nebo je schvaluje.

    Zivnostensky zakon upravuje podnikani. Podnikani je opakovana cinnost provozovana za ucelem dosazeni zisku. Ergo uvedene zmeny zivnostenskeho zakona nemohou zrusit "zivotni styl" a "filosoficke presvedceni", pouze zabranuji tomu, aby "lecitelstvi" bylo provozovano jako business za ucelem dosazeni zisku. Nikdo nikomu nemuze novelou zivnostenskeho zakona zabranovat lecit jine duchovne zadarmo !

    Je-li lecitelstvi idealisticke - bohumile, pak je s podivem, ze za leceni je treba "hmotne" platit, provozovat zivnost. V krestanske tradici byli ti, nadani zvlastni a  vyjimecnou duchovni moci "lecit", vzdy povinni to cinit zdarma a tak i cinili. Zdarma jsi dostal, zdarma davas. Zaroven vzdy byli sami v hlubokych pochybach o tom, odkud tato jejich leciva sila prameni, zda je skutecne "dobra" od Boha, nebo "zla", jez pripadneho leceneho manipuluje, zda-li ho nezbavuje nejak jeho svobodne vule, aby dotycny neztratil sve schopnosti branit se propadnuti zlu, ovladani se, atd. Saman, ktery se snazil si leciveho Ducha svateho koupit, dle tradice byl na miste proklet. Nejen soucasnost, ale i  historie duchovniho lecitelstvi je zkratka krajne rozporuplna.

    Domnivam se, ze sama rada ceskych lecitelu (potkal jsem zejmena takove zeny), kteri byli vyskoleni zejmena americkymi lektory, zije v presvedceni, ze konaji dobro. Domnivam se, ze i oni jsou "obetmi", koleckem v lecitelskem duchovnim proudu, jehoz hlavnim motivem jsou penize a naivita. Je mozne, ze nektere alternativni lecebne metody nekdy funguji, ale pro praxi je zejmena treba, aby bylo zaruceno, ze pacientovi nebude ublizeno, coz lze zajistit pouze kritickym overovanim lecitelskych postupu a zkousek praktikujicich (tj. ale vedeckymi a skolicimi systemy, ktere pan Cehovsky predem odmita). V Cine se napriklad akupunktura studuje radove deset let! Kdyby uspechy alternativniho lecitelstvi byly nejak ohromujici, pak by se jiste byly na zapade, ktery v nich ma aspon 20 let naskok v sireni a  uplatnovani, jiz davno masivne ujaly. Takto to spise vypada, ze se po selhani v Americe hledaji nove, jeste naivni trhy.

    Argumentovat volnejsi zakonnou upravou v uvedenych zemich je dvousecne a nekorektni. Na strane druhe existuje dlouhy seznam zemi, v nichz je lecitelstvi zakazano (napr. Rakousko - je to totalitni stat?), ci podleha velmi prisne regulaci. Uvedene staty maji rovnez velmi rozvinuty pravni system, v nemz pripadne poskozeni pacienti maji moznost se dobrat vysokeho odskodneho pri svem poskozeni danym lecitelem. To neplati pro CR.

    Mluvi-li se pak o filosofickem presvedceni "specialnich" lecitelu ve stylu New Age a veku vodnare, asi by se tuzemsti ctenari BL meli seznamit, o co se vlastne jedna. Zatimco na Zapade to je jiz vicemene znamo, zde v CR nikoliv. Pouzijete-li altavistu jako vyhledavac, napisete New Age, zpravidla se zaroven dostanete i na odkazy jako carodejnictvi, okultismus, astrologie, woodoo, taroty, numerologie, sebehypnoza, .., cili techniky, ktere zavani psychologickou manipulaci a na nez nekdy navazuji i ruzne sekty. Zadate-li altaviste New Age a jazyk cesky, naleznete domaci odkazy, vcetne vlastnich Britskych listu :-).

    Z nich pak asi vecne nejobsaznejsi clanek o New Age na ceskem webu je z  casopis Marathon tento: http://misc.eunet.cz/marathon/98/mar982_p4

    z nehoz vyjimam:

    Účelem plánu hnutí New Age je údajně nastolit jednotné světové uspořádání , jednotné světové náboženství New Age (závazné pro všechny) a jednotný ekonomický, sociální a politický světový pořádek (řád). Křesťanství a jiná náboženství se stanou součásti jednotného světového náboženství New Age, dojde rovněž ke splynutí vědy a světového náboženství New Age. Smonoteisty - židy, křesťany a muslimy (a pravděpodobně i sateisty), kteří případně odmítnou plán New Age, bude patřičně vypořádáno - bude - li to potřebné, budou odstraněni a svět bude "očištěn".

    jine strucnejsi texty jsou napriklad zde:

    http://www.dingir.cz/texty/netradicni_nabozenstvi/kap1/newage.html

    http://www.karmelitanske-nakladatelstvi.cz/encyklopedie.php?id_select=626

    http://www.adam.cz/win1250/styl/sekty/newage.htm

    a dalsi si mohou ctenari zcela svobodne nalezt s pomoci vyse uvedeneho postupu pres Altavistu sami. Tuzemske vyhledavace Seznam i  Atlas jsou, co se New Age tyce, zcela impotentni, i to svedci o tom, ze se v  tuzemsku vubec nevi, o co jde, a naivni pacienti uveri napoprve vsemu, podobne jako uverili Harvardskym fondum, kampelickam slibujicim 20% uroky, atd.

    Nejde ale jen o pacienty jako obeti nemoci. Po duchovni pomoci sahaji zpravidla i lide, kteri jsou v nejake psychicke ci duchovni krizi. Po styku s leciteli ci cetbou nektere mirne sugestivni literatury typu New Age existuji jiz i v CR taci, kteri nasledne zacali slyset "vnitrni hlasy" a domnivajice se, ze je to uslechtily prikaz Bozi, nasledne spachali trestne ciny, vcetne vrazd!

    Proto velmi durazne varovani, uslysite-li New Age (zpravidla uslysite neco jineho, specializovanejsiho), postupujte dale jen velmi opatrne, kdo neni pevne spolecensky ukotven, je mlady ci nema velky spolecensky prehled, ucini nejlepe, kdyz se temto naukam a lecitelum obloukem vyhne vubec. Vychodni, pseudovychodni, alternativni psychologicke nauky mohou byt sice na prvy pohled lakave a poskytovat radoby jednoducha reseni, ale mohou byt rizikove, nebo i zakryvat metody vyvinute nekterymi nabozenskymi sektami, z jejichz vlivu nemusi byt snadna cesta zpet.

    Zpet k argumentum z clanku - argument o spolecenske poptavce je mravne indiferentni - napriklad prostituce vznika rovnez jako odraz spolecenske poptavky. Trest smrti by rovnez nasel svou spolecenskou poptavku..

    Jestlize je v CR zapotrebi mit koncese treba na telekomunikacni a elektroinstalacni prace, coz predpoklada pravidelne prezkusovani z bezpecnostnich predpisu, je vice nez na hlavu postavene, ze pro osoby, kteri nakladaji se zdravim obcana primo, nebyla dosud pozadovana kvalifikace vubec zadna!

    Zakonem se neprikazuje "k lecitelum uz nechodte", ale "chodte k nim zdarma", resp. chodte ke kvalifikovanym. A to je to zrejme to, co vadi nejvice.

    Vojtěch Kment

    Poznámka TP: Dovoluji si hluboce nesouhlasit s vývody pana Kmenta. Mám za to, že tzv. léčitelství je formou léčby placebem, a to velmi účinnou, a jako u jiných placebových terapií (např. homeopatie), s výraznou kladnou korelací mezi účinností a cenou. Samozřejmě existují rizika, a je třeba zabývat se otázkou, jak je omezit. Podle mého názoru by stačilo, kdyby návštěvu léčitele nebo homeopata doporučovali praktičtí lékaři, stejně jako dnes předepisují návštěvu odborného lékaře. Ideální by bylo, kdyby podobně postupovali i sami léčitelé a ve chvíli, kdy vidí, že jejich "léčba" není účinná, odkázali pacienta zpět na tradiční medicínu. Obávám se ale, že vzájemná zášť obou profesí tento modus vivendi - ke škodě pacientů - nedovolí...


    Článek pana Čehovského o léčitelství obhajuje šarlatánství

    Jaroslav Štemberk

    Vážený pane Čulíku,

    O článku p. Čehovského na téma léčitelství, který jste zveřejnil v BL. 23.6.2000, plně platí slova p. Mikeše: "... něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit ...". Myslím si, že zveřejňováním takovýchto příspěvků (stejně tak jako článků otevřeně rasistických) Britské listy opravdu klesají pod úroveň zmanipulovaného bulvárního plátku.

    Nejenže autor chce zařadit svá tvrzení do filosofických souvislostí, avšak zjevně postrádá elementární znalost filosofie (neboť myšlenku, že apriori je materialismus vědecký a idealismus nevědecký, s ním sdílejí opravdu jen nejzarytější marxisté-leninovci), ale především: zveřejněný příspěvek obhajuje šarlatány, kteří zneužívají situace nemocných lidí k vlastnímu nepřiměřenému obohacování, nikoli používání alternativních léčebných metod.

    Tím, že živnostenský zákon po novele deklaruje, že přírodní léčitelství není živností, naopak omezuje možnost sankcionování léčitelství. Dokud bylo léčitelství zařazeno mezi živnosti, mohl tomu, kdo léčitelství provozoval bez živnostenského oprávnění, příslušný živnostenský úřad uložit pokutu podle § 61 a § 62 odst. 1 živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., a to až do výše 500 000,- Kč. Ohledně léčitelství nyní plně platí zásada zakotvená v čl. 2 odst. 3 Listiny práv a  svobod: "Každý může činit, co není zákonem zakázáno", tedy léčitelství je povoleno za předpokladu, že nejde o hazardování se zdravím pacienta a léčitel vědomě neuvádí pacienta v omyl ohledně svých léčitelských schopností a léčebných metod nebo ohledně pacientova stavu, aby se na jeho úkor obohatil.

    Zařazení léčitelství mezi volné živnosti je nesmyslné proto, že volnými živnostmi jsou takové živnosti, k jejichž provozování postačuje pouze obecná způsobilost k podnikání (tj. plnoletost, svéprávnost, bezúhonnost a řádné plnění daňových povinností - viz § 6 zák. č. 455/1991 Sb.) a myslím si, že ani p. Čechovský nebude tvrdit, že úspěšně léčit lidi může prakticky každý. Léčitelské schopnosti jsou exaktními metodami ověřitelné obtížně, spíše je třeba mít za to, že jsou objektivně neověřitelné. To, že někdo má na léčitelství živnostenský list, může naopak v neinformovaném člověku vyvolat zcela falešný dojem, že takový léčitel byl nějakým způsobem přezkoušen a že jsou tedy jeho léčitelské schopnosti úředně ověřeny. Bylo zjevnou nerovnováhou, jestliže ten, kdo Vám jakožto živnostník-kominík přijde vyčistit komín, musel, aby dostal živnostenský list, složit učňovskou zkoušku a mít nejméně tříletou praxi v oboru a naopak živnostník-léčitel Vám mohl přijít čistit játra podáváním bylinných čajů a přitom k provozování takové živnosti nemusel mít žádnou zkoušku ani praxi.

    Panem Čechovským napadaná právní úprava tedy léčitelství nezakazuje, pouze zhoršuje ekonomické postavení těch léčitelů, kteří měli k  léčitelství živnostenské oprávnění a nemají příslušné vzdělání k  tomu, aby mohli provozovat alternativní léčebné metody jako lékaři nebo kliničtí psychologové podle zákona č. 20/1966 Sb. v platném znění. Napříště budou muset své příjmy za léčbu zdaňovat podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. v platném znění, nikoli podle § 7 písm. b) téhož zákona. To v praxi znamená, že nebudou moci uplatňovat proti příjmům za léčitelskou činnost některé náklady, které dosud v daňovém přiznání mohli uplatnit (např. náklady na zřízení a vybavení ordinace a fixní náklady na její provoz, náklady na své vzdělávání, propagaci apod.), ale proti příjmu od pacienta za jeho léčbu budou moci uplatnit jen ty náklady, které prokazatelně a adresně vynaložili pro něho.

    K článku p. Kotrby:

    Myslím si, že v případu MUDr. J. Kofránka má NKÚ pravdu, že jde o porušování pravidel při nakládání s rozpočtovými prostředky. Předmětná cesta na vědeckou konferenci měla být hrazena z prostředků University Karlovy, jejímž je vědecko-pedagogickým pracovníkem, nikoli z prostředků ÚSISu, jehož je pouze externím spolupracovníkem. Karel Berka tedy zjevně nelegálně přesunul rozpočtové prostředky. Že se prostředky na cestu MUDr. J. Kofránka nenašly v rozpočtu UK, ale našly se v  rozpočtu ÚSISu, svědčí o špatně sestaveném státním rozpočtu, který poskytuje relativně mnoho prostředků pro ústřední orgány státní správy, ale velmi málo pro rozvoj vědy. To, že oba jmenovaní jsou členy ČSSD, navíc vyvolává podezření, že stranická legitimace u  nás opět může přinášet vědci výhody, jako tomu bylo před listopadem 1989.

    Srdečně Vás zdraví

    Jaroslav Štemberk


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|