Britské listy

O všeobecných volbách, které se v ČR konaly v minulých dnech, by se dalo říci hodně, ale skutečné možnosti pro budoucnost jsou vlastně dosti omezené. Pohlédněme nejprve na důsledky minulého víkendu.

Zdá se, že tyto volby poněkud zjednodušily politickou mapu České republily. V parlamentě bude jen pět stran, a nikoliv očekávaných sedm. Důchodci pro životní jistoty a republikáni byli voliči odmítnuti, a to je nutno přivítat.

Důchodci pro životní jistoty je hnutí, které jasně vyjadřuje nespokojenost, kterou mnozí dnes pociťují, ale nemá absolutně žádnou představu o tom, čeho by chtělo dosáhnout u moci. To vyšlo jasně najevo v různých televizních rozhovorecvh, kde představitelé hnutí důchodců odmítli konkrétně odpovídat na konkrétní otázky. Nakonec voliči neuvěřili jejich prázdným slibům.

To, že jen asi 4 procenta voličů byly ochotny koupit to, co jim nabízel Sládek, je také důležitý krok pro českou politickou scénu. Podle údajů z tohoto víkendu 100 000 lidí, kteří hlasovali před dvěma lety pro republikány, tentokráte poskytly své hlasy ČSSD. Tato skutečnost by neměla být zneužita k útokům na Zemana, o což se jistě mnozí pokusí. Taková změna v politické krajině České republiky nemá nic společného s tím, že by se Zeman býval snažil vyrovnat se Sládkově nacionalistické rétorice - dělaly to do určité, minimální míry všechny strany - změna má ale daleko větší význam a naznačuje něco daleko hlubšího.

Mandát pro změny

Lidé v těchto volbách hlasovali pro změny. Ze všech soutěžících politických stran hájila stoprocentně jen ODS vývoj posledních šesti let, a 72 procent českých voličů hlasovalo proti tomu. Všechny ostatní strany si přály do určité míry změnu. Je zjevné, že ČSSD a KSČM zosobňují touhu po silné změně, ale i zbývající dvě strany lze považovat za strany, které mají mandát pro změnu.

Ruml hovořil o změnách v tom smyslu, že by měla vzniknout etická pravicová strana. Křesťanští demokraté hovořili o různých problémech a chybách minulosti a navrhovali, jak by se tyto chyby měly napravit. Takže, i když jsou tyto dvě strany jasně spojené s minulými vládami, jejich úmyslem zcela zjevně není pokračovat po volbách stejně jako předtím. Jejich mandát je udělat něco nového, něco jiného.

A právě proto je důležitý hromadný přesun voličů od SPR-RSČ k ČSSD. Těchto 100 000 voličů hlasovalo pro změny v roce 1996 i v roce 1998, ale tentokrát tito voliči nehlasovali pro změnu systému, ale pro změnu uvnitř systému. ČSSD samozřejmě sice představuje změnu, ale nenabízí revoluci, a české voličstvo je sice nespokojené, ale není natolik nespokojené, aby hlasovalo pro radikální řešení. Tak jako všude nyní v Evropě i v Americe, lidé se stále méně zajímají o ideologii a hledají praktická řešení pro problémy, jimž čelí. Dá se říci, že do určité míry prochází i česká společnost ústupem od touhy po radikálních řešeních.

Samozřejmě, radikálněji orientovaná nespokojenost stále existuje. Sládek dostal 4 procenta hlasů a DŽJ dostali asi tři procenta. Jedenáct procent pro KSČM bylo také hlasem pro radikální změnu, zdá se ale, že establishment bude nadále blokovat tuto parlamentní stranu. Prezident pozval jen čtyři z pěti parlamentních stran k povolebním diskusím Tak Havel respektuje rozhodnutí občanů ve volbách jen do určité míry - přesně řečeno jen z 89 procent./b>

18 procent hlasů, pro KSČM, DŽJ a SPR-RSČ je stále ještě velmi podstatný počet českých voličů a nemělo by se na něj zapomínat. Politikové budou jednat moudře, jestliže se budou snažit existenci těchto 18 procent nespokojených občanů pochopit a budou-li se snažit ho zredukovat. Je velmi dobře, že Josef Lux řekl něco v tomto smyslu v nedělním pořadu Sedmička v televizi Nova.

Hlasování pro změny - ale pro jaké změny?

Hlasování pro změny v ČR nebylo jednomyslné. Dvaasedmdesátiprocentní mandát pro změny má mnoho proudů. To, že nechtějí všichni tytéž změny možná ale nebude tolik vadit.

Pokud se dohodnou, že všichni chtějí udržet Klause v opozici, bude to stačit jako základa pro vytvoření nové vlády.

Je nyní pochybné, zda by pro ČSSD byli komunisté k něčemu jako "tichý souhlas" pro vládu ČSSD - KDU-ČSL, protože minoritní vláda jen s 94 křesly, s "tichým souhlasem" nebo bez něho, je prostě příliš nestabilní. Kdyby to bylo 98 nebo 99, tak možná, ale pouhými 94 křesly se celá situace dostává na úplně jinou úroveň. Takže přechází rozhodnutí na dva nynější kingmakery, tvůrce vlády.

Lux a Ruml se mohou rozhodnout udělat jednu ze dvou věcí. Buď mohou vytvořit se Zemanem protiklausovskou koalici, anebo mohou spolknout svou hrdost, zapomenout na minulost a spojit se znovu s Klausem. To je rozhodnutí, které musí učinit KDU-ČSL i Unie svobody. Mluví se o jejich sloučení, a je to v současnosti daleko více, než jen pouhá nepodložená zpráva. Sloučit by se obě tyto strany mohly v obou koalicích. Nejdůležitější bude, co se Luxova a Rumlova strana rozhodnou učinit společně.

Pro Luxe je to přirozeně lehčí. Jeho ochota spolupracovat s oběma velkými stranami je zjevná. Rumlovo rozhodnutí bude obtížnější, protože jeho strana se definovala jako silně protisociálně demokratická. Nevyrovnala se sice protibolševickou rétorikou ODS, ale Ruml se přesto rád pořád sám považuje za obránce bílé pravice proti rudému klínu.

Rumlovým řešením, a řešením patové situace, by mohlo být, kdyby prostě nově definoval poslání své strany v povolební situaci. Mohl by říci, že vstoupí do koalice s ČSSD a KDU-ČSL jako "velká brzda" proti radikálním levicovým změnám. Jeho ospravedlněním by mohlo být, že kdyby v koalici se sociálními demokraty nebyl, Česká republika by se posunula radikálně doleva. Mohl by se bránit tím, že by uvedl, že spolupracuje se Zemanem, aby se ujistil, že Zeman žádným způsobem nespolupracuje s komunisty.

To se zdá být pro Rumla a pro Českou republiku realistickým východiskem.

Ruml může říci otevřeně, že se mu toto řešení příliš nelíbí, ale že je ochoten v zájmu státotvornosti udělat kompromis.

Neděle 21. června 1998, 16.00 hodin.