pondělí 20. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Zásah prot Global Street Party:
  • Český helsinský výbor: policie nezasáhla proti globální pouliční slavnosti přiměřeně - ČHV odmítá závěry policejní inspekce
  • Policie, která se sama kontroluje, nikdy nechybuje! (Vratislav Kuška) Česká televize:
  • Pořad "V pravé poledne" 19.7.1998: slovní průjem, v němž se nelze zachytit jediného faktu (Jan Čulík) Český tisk:
  • Články k ničemu v Lidových novinách o oblibě Spojených států v České republice (Jan Čulík) Češi v zahraničí:
  • Čtyřicáté výročí Společnosti pro vědy a umění Civilizační rozdíly:
  • Lidé v ČR jsou jiní: Nepřekvapuje mě, že Stroehlein už není v televizi (Michal Giboda, Portoriko) Školství a prosperita
  • Velmi dobrý článek o omezeném přístupu mladých lidí na vysoké školy v ČR napsal Ivo Možný pro MFD.

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Zde je minulé vydání Britských listů.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.
  • Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.
  • Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Složení nové sociálně demokratické vlády: Předseda: Miloš Zeman, místopředseda pro lidská práva a legislativu: Pavel Rychetský, místopředseda pro sociální politiku: Vladimír Špidla, místopředseda pro ekonomickou politiku: Pavel Mertlík, místopředseda pro bezpečnostní a zahraniční politiku: Egon Lánský. Ministr zahraničí: Jan Kavan, ministr práce a sociálních věcí: Vladimír Špidla, ministr zdravotnictví: Ivan David, ministr obrany: Vladimír Vetchý, ministr kultury: Pavel Dostál, ministr životního prostředí: Miloš Kužvart, ministr spravedlnosti: Otakar Motejl (nestraník), ministr financí: Ivo Svoboda, ministr vnitra: Václav Grulich, ministr průmyslu a obchodu: Miroslav Grégr, ministr školství a tělovýchovy: Eduard Zeman, ministr pro místní rozvoj: Jaromír Císař, ministr dopravy: Antonín Peltrám, ministr bez portfeje: Jaroslav Bašta.

  • Zemanova vláda bude prý "vládou sebevrahů", proto v ní prý nejsou žádné ženy, aby nedošlo k jejich diskreditaci. - Zdá se, že s příchodem Miloše Zemana do premiérské funkce bude třeba velké ostražitosti, někoho, kdo by systematicky korigoval Zemanovy klausovské "bonmoty", které jsou často založeny na nepřesných nebo na zmanipulovaných informacích: Zeman umí opíjet českou veřejnost rohlíkem stejně dobře, jako to v první polovině devadesátých let činil Václav Klaus. Více než jindy je nyní zapotřebí samostatně myslících novinářů, které by tyto nesmysly věcně uváděli na pravou míru. Rýsuje se velmi znepokojující scéna: upadající české hospodářství a na něm dvě politické "hvězdy", Klaus a Zeman, kteří se budou překonávat v nehorázných výrocích před veřejností....

  • Zeman prý už potrestal senátora Jana Kavana za autonehodu, které se dopustil koncem ledna pod vlivem alkoholu, tím, že ho nenavrhl do vicepremiérské funkce. Zeman také uvedl, že prý Tony Blair "pardonoval svého ministra zahraničí Robina Cooka nikoli v záležitosti dopravní nehody, ale v záležitosti mimomanželského poměru". Zeman soudí, že je někdy dobré být "do určité míry velkorysý". Na námitku, že nevěra není trestným činem, odpověděl Zeman, že "pro manželku je to určitě více než trestný čin". - Tyto výroky jsou od Zemana absolutní manipulací a bylo by zajímavé zjistit, zda to dělá nový český premiér záměrně. Situace v Británii je totiž v této věci úplně jiná, než jak to líčí Zeman: Britští labouristé zdůrazňují, že do soukromého života politiků nikomu nic není. Tím se odlišují od britských konzervativců, kteří mentorovali britskou společnost a vnucovali ji zásady morálního rodinného života. Přitom však značný počet čelných konzervativních ministrů páchal nevěru, takže se tím konzervativci právem vystavili obviňování z pokrytectví. - Labouristé se v posledních letech konzervativní vlády tomuto nebezpečí vyhnuli, výslovným prohlášením, že milostný život ministrů není a nebude v zájmu vlády a neměl by být ani v zájmu sdělovacích prostředků. Když vyšel milostný poměr Robina Cooka s jeho sekretářkou najevo: Blair Cooka okamžitě donutil k rázné akci, jinak že bude muset rezignovat. Asi do čtyřiadvaceti hodin se Cook rozešel se svou dosavadní manželkou, oznámil rozpad svého manželství a nový partnerský vztah. V důsledku této naprosté otevřenosti mohl zůstat ve funkci, a nikdo, ani tisk ho nepronásledoval. Blairova vláda se naopak zavázala, že bude ostře pronásledovat finanční a korupční skandály. Že se jí to příliš v poslední době nedaří a stává se terčem obviňování v důsledku protekcionářství, je jiná věc. Pozoruhodné také je, že tento skandál, hrozící nyní Blairově vládě, se v České republice do sdělovacích prostředků vůbec nedostal, ač v Británii vyvolal obrovskou pozornost.

  • Veřejnoprávní Česká televize se skrývá za informačním embargem, které kryje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Zřejmě to dělá proto, aby nevyšlo najevo, že jsou v nynější situaci, po revoltě druhořadých pracovníků ČT s výrazným politickým vlivem, jeho reformy nerealizovatelné. Rada České televize utajování projektu schvaluje. Jakub Puchalský odmítá poskytnout Britským listům rozhovor, šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Je situace v České republice tak špatná, že tyto skutečnosti budou novináři ignorovat a žádný nebude vyžadovat nápravu?

  • Andrew Stroehlein byl propuštěn z České televize. Andrew Stroehlein, americký politolog, novinář a odborník na střední Evropu byl jmenován od 1. května 1998 v rámci reforem bývalého šéfa zpravodajství ČT Ivana Kytky redaktorem-dramaturgem pořadu Jednadvacítka. Účelem bylo zprofesionálnit a zostřit úhel pohledu tohoto televizního pořadu za spolupráce odborníka, dobře obeznámeného s neúplatnou, nezávisle kritickou novinářskou praxí anglosaských zemí. Reforma České televize radikálně selhala, poté co byl 21. května po pouhých šesti týdnech vypuzen z funkce šéfa zpravodajství České televize Ivan Kytka, údajně pro manažerskou neschopnost. Po jeho odchodu bylo Stroehleinovi odebráno rozhodovací právo nad Jednadvacítkou. Nový šéf zpravodajství Zdeněk Šámal argumentoval, že "redakční vedení Jednadvacítky by měl mít přece jen Čech". Posléze byl v redakci Andrew Stroehlein izolován a někteří zaměstnanci televize mu otevřeně vyjadřovali hlubokou nenávist, dokonce na něho i hystericky řvali. Stroehleinovo opakované upozorňování, že není pracovně vytížen, vedlo k tomu, že mu Zdeněk Šámal, bez jakékoliv předchozí komunikace, vydal písemnou důtku, v níž ho obvinil, že se Stroehlein dopustil hrubého porušení svých pracovních povinností tím, že se nedostavil do směny. Nikdo Stroehleina ovšem neinformoval, že by měl v nějaké směně nastoupit. Důtka varovala, že pokud se fiktivní poklesek bude opakovat, bude Stroehlein propuštěn. Byla Šámalovým neumělým pokusem vytvořit právní důvody pro Stroehleinovo vyhození z  televize. Jak tehdy konstatoval jeden pracovník České televize v telefonním rozhovoru s Janem Čulíkem: "Na Andrewa Stroehleina jsou tady v televizi lidé tak sprostí, že se opravdu stydím za český národ." Na Stroehleina byl činěn nátlak, aby sám rezignoval, posléze došlo k oboustranné dohodě o odchodu mezi Stroehleinem a generálním ředitelem Jakubem Puchalským. Stroehlein odešel z České televize koncem června 1998. Žádné důvody jeho odchodu nebyly udány. - Těžko se televize bude vymlouvat, že podobně jako v Kytkově případě se Stroehlein provinil "manažerskou neschopností". ČT nedokázala přijmout otevřené, neúplatné a nezávisle kritické Stroehleinovy principy a reforma České televize skončila. Podrobný reformní projekt Jakuba Puchalského byl uložen k ledu a je nyní tajný, takže není možno ani veřejně debatovat o tom, jakým způsobem je či není realizován. Rada České televize, která má kontrolovat realizaci tohoto projektu, jeho utajování před veřejností schvaluje. Viz rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady ČT Vladislavem Kučíkem. Ze zpětného pohledu je tedy nepochopitelné, proč se letos Rada České televize vzchopila k jmenování nového generálního ředitele ČT, když svůj reformní pokus posléze spektakulárním způsobem opustila. - Andrew Stroehlein jasně vyjádřil své pojetí novinářské práce v článku Uvnitř České televize. Jeho vyhozením byly popřeny právě tyto principy. Nejde o osobní osud jednoho člověka, který se přestěhoval z Británie do Prahy v dobře míněné snaze pomoci. Je na místě zamyšlení, co to znamená tento vývoj pro budoucnost demokracie v České republice. (Citát z dopisu z České televize z 15. 7. 1998: "Divíte se, proč se [televizní pracovníci] chovají jako malí? Oni jsou totiž strašně mladí a nezkušení a nemají se od koho učit.") - Stroehlein byl mezitím jmenován výkonným redaktorem anglické mutace měsíčníku Nová přítomnost New Presence, která bude mít brzo vlastní středoevropské zpravodajství na webových stránkách, poskytovaných firmou Internet Servis.

    Výběr textů z posledních dní:

  • Dvě sféry: jedna doména: tři z mnoha rozsáhlých nekrologů, věnovaných ve Velké Británii básníku Miroslavu Holubovi (Guardian)
  • Veřejnoprávní televize je řízena na základě neveřejného projektu, podle Rady ČT je to však v pořádku: Rozhovor s místopředsedou Rady ČT Vladislavem Kučíkem (Tomáš Pecina)
  • Jaká byla Klepetkova Jednadvacítka 15. července 1998? (Jan Čulík)
  • Význam a zhodnocení: Miroslav Holub (Jan Čulík)
  • Jaké byly Události ČT dne 14. července 1998? (Jan Čulík)
  • Jakub Puchalský píše Janu Čulíkovi: "Éra otevřenosti a korektnosti v České televizi začala, ale svůj projekt, jímž jsem vyhrál konkurs na funkci šéfa ČT, NEVYDÁM"
  • Třináct otázek Tomáše Peciny Zdeňku Šámalovi a Šámalova odpověď: "Britské listy jsou téměř goebbelsovské"
  • Základní problémy zpravodajství ČT - rozbor dopisu Pavla Boudy, zpravodaje ČT v Bruselu (Jan Čulík)
  • První stránka nové knihy: význam dohody ČSSD - ODS (Andrew Stroehlein)
  • Klaus nastražil Zemanovi skvostně zabalenou otrávenou pralinku (Tomáš Pecina)
  • Prvních sto dní Jakuba Puchalského (Jan Čulík)
  • Namátková kontrola: Jak vypadaly Události a Jednadvacítka 12. a 19. 6. 1998 (Jan Čulík)
  • Boj o Novu: tragédie nebo fraška? (Tomáš Pecina)
  • Zamyšlení pro Vojtěcha Kmenta: Ještě jednou o kolektivní vině nad memoáry právníka Viktora Knappa (Jan Čulík)
  • "Budeme mluvit, jen když budeme chtít": jak britská labouristická vláda manipuluje sdělovací prostředky
  • Posmrtný život? Tajný experiment v jedné britské nemocnici
  • Rozhovor s Petrem Štěpánkem: Proč zahajujete řízení proti televizi Nova?
  • O nesmyslných Havlových soudních procesech: Vážné boty (Andrew Stroehlein)
  • O přípravě strategie pro zapojení školství ČR do systému EU "České vzdělání a Evropa" (Sdružení pro vzdělávací politiku)
  • Havel chce jednat s komunisty: Velká změna? (Andrew Stroehlein)
  • Praha: Senzační bonboniéra. Jenže uvnitř nejsou žádné bonbóny (The Guardian)
  • Čím může být lekce z Kosova poučná pro ČR? (Jiří Jírovec)
  • Obraz českého vzdělávání v mezinárodním srovnání - významná analýza (Ondřej Hausenblas)
  • Proč je pro mladou demokracii v ČR nevýhodné opustit systém poměrného zastoupení (Andrew Stroehlein)
  • Havárie francouzského autobusu: Je lepší problémy odstraňovat, anebo usoudit, že se nedá dělat nic? (Vratislav Kuška)
  • Co s dětmi, které nejsou akademicky nadané? (Jan Sokol, ministr školství)
  • České volby: Nepouštějte k moci Václava Klause! (Financial Times)
  • Anheuser-Busch a Budvar: "Je to moje značka, chlapče!!" Češi a Američané spolu vedou pivní válku (Observer)
  • Kolaps japonského bankovního systému vážně ohrožuje celou světovou ekonomiku
  • Co skutečně pomůže naší vědě (Jaroslav Král)
  • Husákovská normalizace v České televizi pokračuje - pánové Klepetko, Šámal a spol. budou příčinou, proč vy lidé, žijící v ČR, asi zchudnete (Jan Čulík)
  • Vysoké školy do příštího tisíciletí (Jan Sokol) a další příspěvky k debatě o osudu českého vysokého školsteví v tomto čísle BL
  • Český helsinský výbor znovu protestuje proti policejní brutalitě za nedávných pražských demonstrací
  • Korupce v České televizi a bezelstný Ota Černý: "Oťas, neblbni, nebo Klaus nepřijde" (Tomáš Pecina)
  • K diskusi o českém školství: Hrozí české společnosti nadbytek vzdělaných lidí? (Tomáš Pecina)
  • Spojené státy se rozhodly rozhlasem podvracet Irák Saddáma Husajna z České republiky. Bude česká rozvědka schopna čelit případným Saddámovým odvetným teroristickým akcím?
  • Hořlavá past českých paneláků (Alex Kelin)
  • Dopis Michalu Prokopovi, členu mediální komise českého parlamentu: Proč jste dopustili vytunelování firmy CET 21, držitele licence TV Nova?
  • Dva dopisy Jana Sokola, českého ministra školství, o koncepci vysokých škol
  • Británie: Míra profesionální zdatnosti chirurgům bude muset být známá pacientům, aby se rozhodli, do které nemocnice jít. A co ČR? (Jan Čulík)
  • Umakartová jádra českých paneláků - smrtící past
  • Pořad "Živím se svým tělem" TV Nova: Kontroverzní Áčko - sex o páté (Tomáš Pecina)
  • Boeing, který kupuje české Aero a dostává k tomu od české vlády obrovské finanční záruky, likviduje nyní svou továrnu v Torontu se 2000 zaměstnanci (Jiří Jírovec)
  • Jak je v porovnání s ostatními středoevropskými zeměmi připravena ČR na vstup do EU? (Independent on Sunday)
  • Firma SDC International, která má údajně převzít Tatru, je jen prázdnou slupkou
  • Televize Nova: Peter Kršák vede proti Železnému malé soudní procesy, ale kam se poděly Kršákovy stamilióny korun?
  • Původní rozhovor pro Britské listy s ing. Vavřincem Fójcikem, předsedou parlamentního Podvýboru pro národnosti: "Romové by měli být pozitivně diskriminováni"
  • Svět a spravedlnost: Bude ustaven mezinárodní trestní soudní dvůr?
  • Jak z dnešních politických průšvihů? (Ondřej Hausenblas)
  • Věda, politika a komunikace - o financování české vědy (Jan Konvalinka)
  • Chabá ochrana soukromých osobních dat v dnešním světě - Databáze (Jiří Jírovec)
  • Pořad Kotel televize Nova - výhodný propagandistický nástroj pro politiky (Jan Čulík)
  • Česká televize: Jakub Puchalský: "Pakliže bude potřeba a prostor, budeme problémy pojmenovávat" (Tomáš Pecina)
  • Shrnutí: Ohrožuje Česká televize svou druhořadostí svou budoucnost? (Jan Čulík)
  • Rozhlasová debata o České televizi: Jakub Puchalský, Michal Prokop, Milan Kruml, Jan Čulík, moderátor Jan Pokorný (27.5.1998)
  • Americký Kongres kritizuje rasovou nesnášenlivost v České republice
  • Debata o financování vědy: Věda v ČR a hlupáci (Jiří Jírovec)
  • Český helsinský výbor: K protiprávnímu zacházení policistů s předvedenými účastníky pochodu Globální pouliční slavnosti 16. května 1998 a k odpovědnosti státu za týrání těchto osob
  • Je Česká televize nezávislá? (Tomáš Pecina)
  • Vítězství druhořadosti v české státní televizi (Jan Čulík)
  • Jak byly ukradeny Zemědělské noviny
  • Dokument: 27. března 1991: Petr Pithart se dopisem ministru zemědělství Kubátovi přimlouvá za ukradení Zemědělských novin
  • Role vzdělanců v chaosu české společnosti (přednáška Jana Čulíka)
  • Ostře odmítavá i souhlasná diskuse k výše uvedené přednášce Jana Čulíka (Vladimír Mlynář, Milan Uhde, Jiří Vančura, Zdeněk Pinc, Sylvie Richterová, Eduard Goldstuecker, Milan Horáček, Milan Hauner a další)
  • Naléhavá výzva vědcům: je třeba vytvořit silnou lobby pro vědu (ČEŠTÍ BIOLOGOVÉ)
  • Kosovo: Poznámky z jednoho londýnského semináře o tom, co skutečně rozděluje Evropu
  • Krásné sny. Kolaborace už není v ČR jediným způsobem, jak udělat kariéru, je to však způsob nejvýnosnější. (Sunday Times, 22.3. 1998)
  • Češi v Americe a Češi doma: "Kdo nechtěl odejít, nemusel? Otevřený dopis do Čech (Michal Málek)
  • Silnice E 55: tam jsou dnešní česko-německé vztahy (Andrew Stroehlein)
  • Havel? Jistě, ale... (Václav Žák)
  • O dvojích cenách: Hostinský z Milína (Jiří Jírovec)
  • Můžete přijít o hlasovací právo! (Andrew Stroehlein)
  • Kultura zbabělství: co dělat, aby si lidi i v dnešní době zachovali svobodu projevu. Argumentace Timothy Gartona Ashe, velmi aktuální i pro novináře v ČR
  • Ukradené Fronta, ukradené Právo (Jiří Vančura, Listy č. 1/1998)
  • Britská vláda usiluje o stimulování vzdělávací revoluce, aby země ekonomicky přežila. Co vláda česká? (Jan Čulík)
  • Prestiž BBC pramení z neposkvrněné historie a jasné vize (Ivan Kytka
  • Dvojí ceny pro domácí a pro cizince: Jděte do muzea (Andrew Stroehlein)
  • Zástupné jásání nad hokejovým vítězstvím v  Naganu (Jan Čulík)
  • Děláme něco proti krizi české identity v dnešním světě? (Ivan Kytka, Česká televize)
  • SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík
  • Bigotnost a xenofobie v ČR potvrzeny? 82 procent Čechů si nepřeje, aby Češi v zahraničí směli hlasovat v českých volbách (JČ)
  • Film Titanic překonává všechny rekordy. Proč? (Jan Čulík)
  • Je či není pořad České televize Aréna bulvární? (a předchozí části této diskuse)
  • Severní Amerika jako zaslíbená země - mluví se tu jenom o sexu (Jiří Jírovec)

    Český helsinský výbor: policie nezasáhla proti globální pouliční slavnosti přiměřeně

    Český helsinský výbor je znepokojen usnesením podplukovníka Jaroslava Stehlíka, policejního orgánu inspekce minstra vnitra, podle něhož byl policejní zákrok při globální pouliční slavnosti 16.května t.r. přiměřený, a zasahující policisté nejsou podezřelí ze spáchání ani trestných činů, ani přestupků.

    Tyto závěry jsou ve zřejmém rozporu se všemi poznatky Českého helsinského výboru a také s výpověďmi 19 účastníků zásahu, včetně nezaujatych svědků, které ministrova inspekce podle svého usnesení při rozhodování hodnotila. ČHV se proto s těmito závěry nemůže ztotožnit a vyzývá státní zastupitelství, jehož orgán bude rozhodovat o stížnostech proti usnesení Inspekce, aby důkladně zvážilo všechny okolnosti.

    Podají-li žalobu osoby, které policejním zásahem utrpěly škodu, Český helsinský výbor bude podrobně sledovat průběh soudního řízení a jeho výsledky.

    V Praze dne 17. července 1998

    Za Český helsinský výbor

    Anna Šabatová, místopředsedkyně ČHV, v.r.

    PhDr. Libuše Šilhánová, místopředsedkyně ČHV, v.r.

    PhDr. Ivan Gabal, člen předsednictva ČHV, v.r.

    za úřad ČHV: Mgr. Pavel Bílek, zástupce ředitelky ČHV


    Policie při zásahu proti demonstrantům nepochybila, policie, která se sama kontroluje, nikdy nechybuje!

    Z nedavne historie:

    Policie pri zasahu proti demonstrantum 21. srpna 1969 nepochybila

    Inspekce ministra vnitra usnesenim odlozila 9 oznameni o podezreni ze spachani trestnych cinu zneuzivani pravomoci verejneho cinitele a ublizeni na zdravi, kterych se meli dopustit nekteri policiste zasahujici pri srpnove demonstraci v Praze. Podle inspekce se policiste nedopustili trestneho cinu ani prestupku. Pouziti donucovacich prostredku pritom inspekce oznacila za opravnene. Kopii usneseni poskytl ve stredu CTK soudruh Vaclav Hyena, tiskovy mluvci ministerstva vnitra.

    Zprava z tehdejsiho tisku

    Vratislav Kuška


    Debatní pořad České televize "V pravé poledne" o povodních

    Neděle 19. července 1998

    Dokonalé úvodní titulky

    Bývalý ředitel České televize Ivo Mathé systematicky investoval peníze do nejmodernějšího vybavení své televizní stanice. Z technického hlediska je na tom Česká televize velmi dobře, zejména v oblasti počítačové grafiky. Má také v technických zaměstnancích velmi dobré zázemí. Jediná potíž je v tom, že žurnalistický kalibr pracovníků, kteří mají určovat, jak využít vynikající technologický potenciál ČT, je nízký.

    Tento nedostatek se neprojevil v úvodních titulcích pořadu V pravé poledne, které, ač relativně krátké, mají vynikající grafickou a uměleckou úroveň. Dobře provedený je taky design studia, v němž se pořad V pravé poledne odehrává. Tím však bohužel chvála tohoto pořadu musí v podstatě skončit.

    Pořadu V pravé poledne chybí razance a objevnost

    Pojetí pořadu je dramaturgicky špatné. Novinářsky je pořad nezvládnutý.

    Hlavní potíž je, že pořad V pravé poledne vychází z oné pasívní, bezkonfliktní, "klepetkovské" novinářské filozofie, která produkuje nevýrazné, nudné pořady, kdy se divák před televizní obrazovkou marně snaží zachytit se během 45 minut vysílání něčeho konkrétního, hmatatelného a nosného.

    Redakce by si měla vždycky, než pořad začne připravovat, dát za úkol, že pořad musí přinést něco nového. Jinak ho totiž nemá cenu vysílat. Pro nezávazné polední nedělní povídání jako u kávy je škoda plýtvat penězi na vysílání.

    Cílem přece není vysílat pořad V pravé poledne, protože je na programu, a tak se holt něco vysílat musí. Každý pořad musí zaujmout svou originalitou. Z tohoto hlediska je nutno pro pořad vybírat účastníky, téma i moderátora.

    Návrat k povodním

    V neděli 19. července se v pořadu V pravé poledne hovořilo převážně o loňských povodních, jimiž byla postižena Morava. Ta se ze špatné situace dosud nedostala, zejména proto, že státní pomoc byla neefektivní. Nic nového pořad nepřinesl.

    Problémem je už obsazování pořadu V pravé poledne. Zdá se nám, že čelní politikové do pořadu nechtějí chodit. Tak tomu bylo i 19.7.: na obrazovce jsme viděli - snad s výjimkou Martina Bursíka - osoby, které za řešení diskutovaného problému nenesly odpovědnost a tak neměly ve studiu vůbec co dělat.

    Rozhodnu-li se věnovat pořad nevyřešenému problému následku povodní, měl bych snad do studia pozvat ty osoby, které byly za řešení problému přímo odpovědné a osoby, kterých se povodně přímo dotkly - ne lidi, kterých se celá záležitost týká jen okrajově. V tom případě totiž sklesne celá diskuse na úroveň nezávazného hospodského povídání, v němž je kromě toho velmi obtížné se orientovat.

    Špatný formát

    Česká televize se tvrdošíjně přidržuje formátu čtyř diskutujících plus moderátor, formátu, který je nepoužitelný, pokud není pořad přesně předem po minutách strukturován. Třičtvrtěhodinová "debata" čtyř účastníků s nevýrazným moderárem sklesává velmi brzo v přátelský hovor několika kamarádů - jen to víno či pivo ve studiu chybělo.

    Hosty v nedělním pořadu V pravé poledne byli:

  • Martin Bursík, ministr pro životní prostředí v odcházející Tošovského vládě

  • poslanec ČSSD Lubomír Zaorálek

  • poslanec ODS a nový místopředseda parlamentu Ivan Langer

  • rektor Ostravské univerzity Jiří Močkař.

    Z toho je zjevné, že pokud se mělo hovořit o problému povodní, kromě Martina Bursíka, který měl jako ministr životního prostředí částečně povodňovou problematiku v rezortu, pozvala režie pořadu do studia úplně nesprávné lidi.

    Úvod o aktuální politice

    Jak už to v nedělních Debatách ČT bývá zvykem, úvodem se Miroslav Dittrich zeptal přítomných na pár věcí z nejnovější politiky. Gratuloval Ivanu Langerovi z ODS k získání funkce místopředsedy parlamentu (nejsem si jist, zda je na místě, aby se takto novinář před politikem ponižoval) a vznesl otázku, jak to, že bude mít parlament jen tři místopředsedy. Ivan Langer odpověděl dlouhým a nepřehledným vysvětlením, kdo byl pro jaké řešení a jak to všechno nakonec dopadlo, takže jsme se nedověděli nic, ani například to, jakou funkci vlastně mají místopředsedové v parlamentu zastávat. Dittrich se nezeptal, jak je ústavně zdůvodněno, že místopředsedu nemá třetí největší strana (KSČM) ani KDU-ČSL a Unie svobody. Protože byl moderátor chabý, slovo si vzal Martin Bursík.

    Martin Bursík, blízký KDU-ČSL, znovu ostře obvinil ČSSD a ODS z uzurpace moci v České republice a vyjádřil názor, že má "opoziční dohoda" obou těchto stran určitě tajné dodatky. Dittrich tento kontroverzní názor žádnou otázkou nekorigoval. Ivan Langer obvinil Bursíka z "neférových podpásových útoků" a konstatoval, že malé strany nelikviduje dohoda ČSSD - ODS, avšak likvidují je voliči, kteří pro ně nehlasují. Dittrich nepoukázal na to, že když je politik v úzkých, obviní svého protivníka z "podpásových útoků", místo, aby přesvědčoval argumenty. Ani slovem se nepokusil usměrnit diskusi k problému většinového volebního systému versus proporční systém - ukázalo by se bývalo, že Langrovo tvrzení, že malé strany likvidují voliči, kteří pro ně nehlasují, je poněkud zjednodušené.

    Moderátor Dittrich do sporu Langer - Bursík vůbec nezasáhl, seděl bez hlesu.

    Ivan Langer odmítl Bursíkovo obvinění, že ODS a ČSSD spolu uzavřely koaliční smlouvu, a konstatoval, že jde o smlouvu opoziční. Dittrich měl v tomto okamžiku vyžadovat přesné, věcné a stručné vysvětlení, jaký je tedy podle Langera rozdíl mezi koaliční a opoziční smlouvou.

    Pak se zmiňoval Ivan Langer o tom, že jmenování Grulicha a Kavana do ministerských postů je pro ODS problematické. Dittrich se nezeptal proč, ačkoliv kampaň vedená proti Janu Kavanovi v českých sdělovacích prostředcích je podivná a bylo by záhodno objasnit její motivaci.

    Rektor Ostravské univerzity vyjádřil neuspokojení nad tím, že už nyní prý dochází mezi ODS a ČSSD k politickým kompromisům. Dittrich ho měl přerušit a zeptat se ho, proč to není dobré, když jsou obě strany nuceny, aby se tlakem svého partnera zbavily extrémů. Vždyť politika je právě uměním kompromisu.

    Nezvěte lidi, kteří žvaní

    Kvalitu debatních pořadů, jako je V pravé poledne, ovlivňuje nejen moderátor, ale také pozvaní debatéři. Je-li moderátor slabý a dá-li se očekávat, že budou debatéři dlouho a obecně mluvit v kruzích, je pravděpobné, že se pořad rozloží. Pozve-li si režie pořadu do studia osoby, o nichž předem ví, že budou mluvit rozvláčně a nesoustředěně, musí moderátorem určit osobu, která je bude schopna zvládnout. Je nebezpečné zvát takové osoby do pětačtyřicetiminutového pořadu, neboť pořad svými bláboly zničí.

    Divák se nemohl ve včerejším pořadu V pravé poledne zachytit ničeho konkrétního, právě protože přítomní hosté mluvili za mlčenlivého pohledu Miroslava Dittricha dlouhé minuty.

    Proč zvát rektora, aby svědčil o povodních?

    Rektor Ostravské univerzity byl do pořadu zjevně pozván jako svědek ostravských povodní. Proč proboha univerzitní rektor?

    Redakce ČT asi měla etatistický pocit, že když už pozvu nějakého nepolitika, musí to být držitel nějaké oficiálně uznávané funkce. Co takhle pozvat do pořadu V pravé poledne proti politikům úplně obyčejného občana, který umí mluvit, a dát mu za pomoci moderátora vůči nim převahu!! - To by nešlo?

    Souvislost mezi Ostravskou univerzitou a povodněmi byla vzdálená, i když rektor místy hovořil docela věcně. Oč věcnější by však bylo, kdyby si místo univerzitního rektora pozvala Česká televize do studia k debatě někoho, kdo byl indolencí pražských politiků přímo postižen, třeba podnikatele, jehož malá či střední firma byla zničena.

    Dobré reportáže, příliš mlhavý Dittrich

    Povodňové téma bylo v pořadu V pravé poledne uvozeno krátkými, pádnými a celkově velmi dobrými reportážemi o skutečně havarijní situaci v mnoha moravských městech i vesnicích, i nyní, ještě rok po povodních. Mimo jiné prý dodnes neexistuje poplašný signalizační systém, takže kdykoliv trochu zaprší, lidi v oblasti se bojí, že dojde k povodním znovu. Reportáž svědčila i o tom, že pojišťovna, u níž byli moravští občané většinou pojištěni, zkrachovala, takže od ní po povodních nedostali nic.

    Bohužel pokaždé po ukončení takovéto dobré reportáže s dramatickým vyznění se podařilo moderátorovi Dittrichovi toto vyznění banální poznámkou či příliš rozvláčnou "otázkou" shodit.

    Například po první drastické reportáži z Moravy, který obsahovala i autentické výpovědi vážně postižených lidí, řekl Dittrich ve studiu něco jako "tak jsme slyšeli některé stesky občanů..." Že by podvědomá distanc, kterou zaujal Dittrich od reportáže, měla být vyjádřením jeho objektivity?

    Jenže moderátor nemá být nudně objektivní: musí systematicky konfrontovat účastníky své debaty s kritickými argumenty, které přímo protiřečí jejich postojům.

    Rektor Ostravské univerzity konstatoval, že vláda ani státní úřady dlouhodobější proces nápravy povodní nezvládly. Ekonomická sanace se nekonala, lidé ani nevěděli, kam se mají o pomoc obrátit.

    Celková atmosféra pořadu V pravé poledne

    V této chvíli se obrátil moderátor Dittrich se správnou, i když poněkud zdlouhavou a trochu koktavou otázkou na Ivana Langera z ODS:"Pane... místopředsedo, vy jste éé členem strany, která měla dominantní postavení ve vládě, v té době, když éé byly povodně a poté. Jaký je váš názor na to, co říkal pan rektor, na tu roli státu? Ééé. Má se ten - měl se ten stát více nn- myšleno nejenom penězmi, ale nějakým dalším způsobem, třeba organizačním, více postarat o ty oblasti, konkrétní?"

    Tady stojí zato ocitovat celý dlouhý proud vědomí Langerovy odpovědi (James Joyce nebo Bohumil Hrabal by mu asi záviděli). Přesně to totiž dokumentuje jak neukázněně, slovním průjmem, se vyjadřují čeští politikové ve sdělovacích prostředcích. Je to také docela přesvědčivou ukázkou, jak Česká televize selhává ve snaze jejich bláboly ukočírovat:

    Ivan Langer na Dittrichovu otázku odpověděl:

    "Já si já se jsem téměř stoprocentně jistý, že ať by stát konal ještě víc, tak stoprocentně by se nepodařilo veškeré ty následky škod, které byly způsobeny, odstranit, způsobem, že by všichni občané na na severní Moravě, ve Slezsku řekli, jsme spokojeni s tím, co se stalo. A opravdu bych moc prosil, abysme ten problém strukturovali na úroveň vlády, o obecních, městských zastupitelstev, a potom i tu o-osobní odpovědnost jednotlivých těch - těch osob, které žijí v těch oblastech, které byly postiženy. A já se nedomnívám, že to jakoby tvrdé nebo že jednání vlády bylo příliš tvrdé a že bylo příliš liberální v tom, že zdůrazňovalo osobní odpovědnost těch osob. Já si myslím, že u každého z nás to začíná, samozřejmě, a jestliže mám nějaký majetek, je mojí, vlastně asi logickou povinností, se pokusit o něj v mezích možností, které mám, postarat, to jest například to pojištění. Ale jestli se můžu vrátit k té k té vládě. Myslím, že vláda, a v tom v tom souhlasím s panem rektorem, velmi operativně za-zareagovala v těch v těch prvních dnech, myslím si, že také ta pomoc plynula v té v té úvodní fázi velmi rychle. Problém nastal potom i v důsledku ani ne tak vlády, ale parlamentu, v tom následujícím období, kdy kdy se hledaly další prostředky k uvol- ééé k uvolnění a k sanaci těch škod a jestliže jsme si slibovali s panem kolegou Zaorálkem nějaký střet v této této debatě, tak myslím, že nastává i tady, protože to bylo já si pamatuju na jednání poslanecké sněmovny, tady se jednalo o uvolnění zhruba pět miliard korun, čtyř miliard korun, z Fondu národ - z prostředků Fondu národního majetku a byla to tehdy právě sociální demokracie, která z různých důvodů vlastně zablokovala toto rozhodnutí, ke kterému se sněmovna potom vrátila později, ale tak, jak já jsem si dělal průzkum v těch poškozených obcích, tak opravdu tam v roce devadesát osum nastal útlum přísunu peněz a a věci, které byly rozdělány, tak nebyly dokončeny právě proto, že ty peníze nedoputovaly tam, kam měly."

    Martin Bursík se také snažil - trochu podle chvályhodného českého zvyku vysvětlovat, proč nic nejde - objasnit, proč došlo v parlamentě k tak strašlivým zdržením, že peníze na obnovu postižených oblastí začínají být vypláceny snad teprve teď.

    Celkově však byl hovor o neuspokojivě zvládnutých následcích povodní neuspokojivě zvládnut. Byl mělký a rozbředlý a pokud se v něm tu a tam vyskytla nějaká fakta, ztratila se v dlouhých, nepřehledných vystoupeních účastníků.

    Kdybych byl nějakou tou ubohou stařenkou někde na Moravě, které povodeň vzala všechno, a viděl bych samolibých pět mužů, oblečených v kvalitních večerních šatech, sedících v dokonalém studiu, jak nevzrušeně hovoří o zanedbání pomoci, která se mě životně důležitým způsobem týkala, nevím, jestli bych neměl potřebu napodobit vůči těmto dokonalým politikům a novinářům, kteří hovoří tak, že mluví o ničem, nic na nich neulpí a všechno z nich steče, onen výprask, který uštědřil svému bývalému spolupracovníku na nedávném karlovarském festivalu Jiří Menzel.

    Mluvme stručně a věcně

    To je heslo, které by měli mít v jinak dokonalém studiu V pravé poledne vytesáno nad hlavami účastníků. Lidé v Čechách mají tendenci dlouho bezobsažně hovořit. Zejména politikové se rádi poslouchají.

    Dá se tomu čelit tím, že se budu do studia zvát jen ty lidi, kteří jsou schopni promluvit věcně, zajímavě a objevně. Pokud si tam pozvu někoho, kdo hodlá žvanit, musím mít moderátora, který dokáže žvanění blokovat a přimět interviewovaného, aby mluvil k věci.

    Miroslav Dittrich k tomu nemá potřebnou průbojnost.

    Jan Čulík


    Hloupé články v Lidových novinách o oblibě Spojených států v České republice

    Páteční Lidové noviny uveřejnily asi čtyři povrchní články o  vlivu Spojených států v České republice. Vždycky mě fascinovalo, že si lidé v České republice představují Spojené státy úplně jiným způsobem, než jaká ta země ve skutečnosti je. Není snad lepší příklad uzavřenosti České republiky do sebe a vytváření subjektivních, zkreslených a povrchních vizí vnějšího světa, než právě pojímání Amerky v ČR. (Hezkým příkladem neporozumění byla v ČR reklama na cigarety "Tak chutná Amerika", představující Spojené státy jako zemi náruživých kuřáků, zatímco skutečnost je taková, že je v Americe kouření považováno v podstatě za asociální záležitost.) - Rozdílnost vnímání Spojených států v České republice a ve Spojených státech samotných je zajímavé téma, stejně jako i případný vliv USA v České republice. Páteční články v Lidových novinách však k tomuto tématu přinesly jen banálně povrchní a zavádějící informace. Nemám sílu ty hlouposti vyvracet: obracím se na čtenáře Britských listů, žijících ve Spojených státech, aby se k těmto článkům raději vyjádřili sami. Jejich reakce rád zveřejním. Jde např. o článek Josefa Brože Obliba USA má u nás dlouhou tradici, dále článek Vladimíra Dubského TV Nova - vlajková loď amerikanizace a rozhovor s oblíbencem Lidových novin, "filozofem" Václavem Bělohradským Česká kuchyně bude smetena - s výjimkou bramboráků

    Jan Čulík


    Čtyřicáté výročí Společnosti pro vědy a umění

    Spolecnost pro vedy a umeni, vseobecne znama pod akronymem SVU, oslavuje letos ctyricet let sve existence. Od sveho zalozeni r. 1958 vyrostla Spolecnost v uznavanou mezinarodni organizaci, jejiz mistni skupiny se nalezaji ve vyznamnych mestech celeho sveta. Ackoliv donedavna pusobila vylucne v zapadnim svete, po sametove revoluci rozsirila svoji cinnost do Ceskoslovenska a jeho nastupnickych statu, Ceske a Slovenske republiky.

    SVU byla formalne ustavena v New Yorku 24. rijna 1958, z iniciativy ceskych a slovenskych intelektualu zijicich ve svobodnem svete, v dobe kdy se komunisticky rezim zrekl narodnich historickych tradic a potlacil svobodu slova. Spolecnost chtela poskytnout platformu pro svobodny vyvoj ceskoslovenske kultury v exilu a informovat svet o ceskych a slovenskych kulturnich hodnotach, ktere se traduji vice nez tisicileti. Jeji pusobnost, jak je definovana v puvodnich stanovach, spociva v podporovani a koordinovani cinnosti vedcu a umelcu a v pripravovani vhodne pudy pro plody jejich prace. Postupem doby rozsirila Spolecnost pole sve pusobnosti a otevrela sve rady vsem osobam zajimajicim se o pestovani ceske a slovenske kultury, bez ohledu na narodni ci etnicky puvod.

    Po rozpadu komunismu r. 1989 cinnost Spolecnosti byla podstatne rozsirena. Krome puvodniho poslani se SVU stala mostem mezi ceskymi a slovenskymi intelektualy a profesionaly ostatnich zemi. Umoznuje vedcum, umelcum a kulturnim pracovnikum kontakt s ceskymi a slovenskymi kolegy a pomaha znovu zaclenit intelektualni zivot obou zemi do hlavniho proudu vedeckeho a umeleckeho sveta, od nehoz byly tak dlouho oddeleny politickou barierou.

    K dnesnimu dni usporadala Spolecnost devatenact svetovych kongresu, sest celoevropskych a dvacet regionalnich konferenci, prevazne ve Spojenych statech a v Kanade, pres tricet umeleckych vystav, vice nez padesat hudebnich a divadelnich predstaveni a pres dvacet kniznich expozic. Krome toho vydala pres osmdesat knih a monografii a ctyri samostatne casopisy. A navic, sponzorovala ci podporila vydani dalsich padesati publikaci. Mimoto kazda mistni skupina porada sve vlastni schuze, prednasky, diskusni panely, vystavy a jine kulturni a spolecenske akce. Nuzno poznamenat, ze vseho bylo dosazeno jeji vlastni praci a jejimi financnimi prostredky. Nikomu neni zavazana, nikomu nic nedluzi a stoji na vlastnich nohou.

    Kazdym druhym rokem porada SVU svuj svetovy kongres, zalozeny na prednaskach, sympoziich, pracovnich seminarich, koncertech, umeleckych vystavach a jinych kulturnich akcich. Prvnich patnact kongresu se konalo ve Spojenych statech ci Kanade, zpravidla v univerzitnich arealech. Po sametove revoluci byly tri kongresy usporadany v Ceske republice, dva v Praze a jeden v Brne, zatimco posledni, poctem devatenacty svetovy kongres se konal na Slovensku v Bratislave. Nadchazejici 20. svetovy kongres je planovan na rok 2000 v hlavnim meste Spojenych statu Washingtonu, D.C., odkud myslenka na zalozeni Spolecnosti puvodne vysla.

    Behem sve ctyricetilete existence vyrostla SVU v organizaci majici pres 2000 clenu. Clenstvo je roztrouseno po celem svete, ale vetsina je soustredena ve Spojenych statech, v Kanade a v evropskych zemich. V posledni dobe pocet clenstva v Ceske a Slovenske republice obzvlaste stoupa. Od sameho pocatku Spolecnost mela radu mistnich skupin po celem svete, v takovych mistech jako Washington, D.C., Chicago, New York, Boston, Los Angeles, Albany, Cleveland, San Francisco, Pittsburgh, Hartford, Central Texas (v USA); Toronto, Montreal, Ottawa, Battawa, Edmonton, Vancouver (v Kanade); Melbourne, Sydney, Perth (v Australii); Wellington (na Novem Zelande); Japonsko (v Asii); Pretoria (v Africe); Mnichov, Londyn, Stuttgart, Basel-Bern-Zurich, Vienna, Praha, Brno, Bratislava, Kosice a Presov (v Evrope).

    Vzdor sve nepoliticnosti byla SVU vzdy v popredi, kdykoliv slo o otazku poruseni lidskych prav a osobni svobody. V dobe okupace Ceskoslovenska v roce 1968 rozeslala SVU Memorandum na 2000 vysokych skol svobodneho sveta, aby protestovala jak proti okupaci, tak proti upadku verejne mravnosti ve svete a zadala univerzity o pomoc uprchlikum. SVU podobne protestovala proti pronasledovani ceskych a slovenskych intelektualu a chartistu, proti uvezneni Vaclava Havla a vzdycky, kdykoliv slo o poruseni zakladnich prav cloveka a helsinskych dohod.

    Zajemci o vice informaci ci o clenstvi v SVU, at se obrati na predsedu Solecnosti Dr. Miloslava Rechcigla, 1703 Mark Lane, Rockville, MD 20852, USA; tel. / FAX: (301) 881-7222; e-mail: rechcigl@aol.com

    Tiskova sluzba SVU


    Lidé v ČR jsou jiní

    Nepřekvapuje mě, že Stroehlein už není v televizi

    Michal Giboda, Portoriko

    Vubec se nedivim ruznosti vnimani Britskych listu podle bydliste autora. V kazde reakci je rukopis prostredi, co nazor formuloval. Z domu zaznivaji tony autoritarske a utocne odmitajici vsechno a od kazdeho z venku. Nejsi tady, tak nevis a nerad. Jenomze lidske chovani ma nekolik vzorcu, ktere se realizuji kdekoliv, a nekolik norem ktere plati univerzalne. Dvojnasobne dnes v globalizovanem a integrovanem svete. Pravdou taky je, ze bystrost oka a usudku podleha desensibilizaci neustalou expozici na stejny podnet. Rikejme tomu treba spolecenska imunita. Tou nejsou tak postizeni lide z venku. Jejich obranne reakce na domaci neporadky jsou vnimany jako podnet primarni se silnou prirozenou reakci. Kdyby meli pravdu, ti co odmitaji cokoliv pozitivniho z venku, pak popiraji ucelnost zahranicnich expertu. Prave naopak, expert prijde, dostane data a na zaklade jejich vypovedni sily dela zavery. Jeho nezajima, co k tomu rekl ten, nebo onen, a proc se tohle nemuze chapat tak jak je to na papire, protoze okolnosti...atd. Fakta mluvi a ne presevzeti ktera nebyla nikdy realizovana.

    Vsichni, kdo pracovali v zahranici v nejake poradenske funkci, vedi, jak je tezko zmenit mysleni, nebo ho alespon korigovat. Zbudujete obrovskou elektrarnu, postavite pekne domy, ale neodnaucite lidi jist syrove ryby i kdyz vedi ze se jejich pozivanim muzou infikovat i zemrit. Ani mne tak moc neprekvapilo, ze Stroehlein uz neni v CT. Mozna nebyl lepsi nez mnozi jini, mozna byl vyborny, on proste nebyl kompatibilni. V transplantaci se tomu rika "odhojeni štěpu". Vsichni, co pracovali v prostredi s odlisnou hierarchii hodnot od te, jakou vyznava vetsina (ta uspesnejsi), vedi o dennich stradanich, kdyz stejna slova stejneho jazyka rikaji kazdemu neco jineho. "Pracovat mnoho" neni to same vypeti pro domorodce jako pro vas. I kvalita ma mnoho odstinu, rekl bych, ze je nejhur zmeritelna. Za co se nekde udeluji diplomy a medaile, jinde by to bylo objektem tvrde kritiky. Verte, ze vim, o cem mluvim, Tak vidim ja tu zatim neslucitelnost komunikacnich drah mezi "z venku" a "z domu". Jazyk urcite neni problem.

    Peter Hajek ma naprostou pravdu o obtizne aklimatizaci doma po dlouhodobych pobytech v cizine. Neni divu, ze mnozi si doma pripadaji stejnymi cizinci jako venku. Byl jsem na vinobrani v Montrealu. Prisel tam i starsi pan, co se rano vratil ze stare vlasti. Plny radosti, ze je zpet v Kanade kazdeho objimal. V bance nerozumeli, o cem mluvi, a cestovka se divila, co si pan vymysli. Kdo je vinny? Okolnosti co kazdeho formovaly jinou babovickou.

    Nepřijatí na univerzity: kdo má smůlu?

    Mladá fronta Dnes otiskla v pátek tento velmi závažný článek od Ivo Možného, který by měl vést k hlubší veřejné diskusi. Vezme si ho jako námět k zamyšlení pro přípravu série pořadů na toto téma třeba Česká televize? JČ

    Desetitisíce mladých lidí po celé republice, mnozí z nich s nesporným nadáním pro studium, dostávají v těchto dnech sdělení, že se pro ně pro nedostatek kapacit zavřela brána k vysokoškolské kvalifikaci. Mnozí píší beznadějná odvolání, jiní mají aspoň smutnou šanci zvážit, zdali se nezapíší ke studiu v oboru, o který nemají zájem, ale kam byli přijati, přestože nabídka míst na našich univerzitách neodpovídá ani počtem, ani strukturou poptávce po studiu i po absolventech.

    Veřejnost to nezajímá, kdo neuspěli, mají zkrátka smůlu, tak už to tu chodí. Tony Blair vyhrál volby, když nabídl svým voličům, že sestaví vládu, jež bude mít tři priority: vzdělání, vzdělání a vzdělání. Ukazuje to, kolik lidí v Anglii, kdysi kolébce průmyslové revoluce, ví, jaký význam pro ně má rychlý přechod k informační společnosti. Jen film Do naha! vynesl Angličanům loni víc než celý jejich slavný automobilový průmysl.

    Dnes už neprodukuje bohatství národů průmyslová výroba: více než polovina národního důchodu je tvořena ve službách. Ani služby už nejsou, co bývaly - ve vyspělých zemích se rozhodujícím zdrojem stal kvartér, služba informacemi. Logistika a povolání symbolických analytiků táhnou dynamikou růstu. Pro tato povolání je zapotřebí vysokoškolská příprava na fakultách, jaké starý režim nepotřeboval. Fatálně miloval točící se ozubená kola a kouřící komíny průmyslových hal, neb mentálně nikdy neopustil Marxovo devatenácté století. Na konci dvacátého století ho před zhroucením neubránily ani hory železa, které proměňoval v tanky.

    Žádná z českých vlád, které přišly po něm, však nepochopila povahu výzvy, před kterou stojí. Žádná neměla ve svém programu radikální restrukturalizaci vysokých škol a jejich dynamických rozvoj. Stavu českých železnic věnovaly desetkrát více pozornosti než stavu českých univerzit. Nedávno napsal Aviezer Tucker, Američan s krátkou, ale špatnou zkušeností s vysokoškolskou výukou u nás, že jsou to české univerzity, které odmítají přijímat více posluchačů. Je to veliká hloupost. Už několik let mají české univerzity stanovenou přesnou kvótu, kolik smějí přijmout studentů, a jsou ministerstvem školství pokutovány za každého, kterého přijmou navíc.

    Kvóta blokuje restrukturalizaci a ignoruje kvalitu univerzity: omezuje růst jednotně na čtyři procenta od daného stavu, bez ohledu na to, zda univerzita zakládá potřebné nové fakulty a vyučuje obory, které starý režim škrtil, i bez zřetele k tomu, zda je to univerzita dobrá anebo špatná. Ač tím měla reforma za' cít, po devíti letech stále ještě nemáme systém pravidelných hodnotících akreditací. Není to vina úředníků: k restrukturalizaci a reformě musí být politická vůle. Na ministerstvu školství se vystřídalo za devět let už pět ministrů, a ti, kteří tu pobyli déle, vyčerpali se na sporech s kantory základního a nižšího vzdělání, jejichž počty redukuje sama příroda, jak jim dramaticky klesá počet dětí ve třídách.

    Kolega Aviezer Tucker také s naivitou mladého Američana, jenž tu byl konfrontován se vskutku nadprůměrným výskytem profesorů, kterým by člověk nesvěřil odpovědnost ani za benzinovou pumpu, navrhuje redukci počtu univerzitních učitelů. Je to zlaté doporučení; v humanitních oborech je zajisté zapotřebí snížit počet přednášek a přenést těžiště studia z poslucháren do studoven, k práci s knihou. Chybí k tomu jen maličkost: ty knihy. Co si cizinec nedovede ani představit, je stav knihovních fondů na českých univerzitách a jejich přístupnost pro studenty.

    Po více než půl století tu nebyly fondy přiměřeně doplňovány, v oborech klíčových pro přípravu na informační společnost pak nebyly ani založeny. Studovny našich univerzit jsou podle západních norem i desetkrát poddimenzovány, pokud vůbec existují. Chybějí prostory, chybějí peníze na katalogizaci a na mzdy knihovníků. A je to horší: každým rokem dostávají univerzity na studenta méně peněz. Mnohé se vracejí do starého režimu a zastavují nákup knih ze Západu. Je to barbarské, ale ekonomická logika je neúprosná: pro české univerzity jsou učitelé laciní, knihy drahé.

    Odmítnutí uchazeče o studium musí být podepsáno děkanem vlastní rukou. Tři tisíce čtyři sta podpisů zabere dva trudné pracovní dny. Mám je za sebou, už mi zbývá podepsat jen těch sto sedmdesát úspěšných: jaká radost. Nesplní-li však nová vláda, co v opozici slibovala, totiž, že bude investovat především do kultivace lidského kapitálu a bude hájit šance nastupujících generací před přítomným sobectvím, přijmu jich ke studiu příštím rokem ještě míň.

    Desítky tisíc jich budou mít zase smůlu. Ale my ostatní, co nás to moc nezajímá, ještě větší. Půl století izolace od vývoje civilizovaného světa způsobilo, že se česká společnost špatně orientuje v prioritách. Nejenom běžný občan, ale vesměs ani jeho zástupce v parlamentě a bohužel ani velká většina novinářů nechápou, že pokud se České republice nepodaří v příštím desetiletí udělat rozhodný krok k deindustrializaci, nedosáhnou vyrovnání v životní úrovni s našimi sousedy do konce svého života ani naše děti.

    Pokud jde o vyhlídky střední generace, která zatím zestárne a bude na produktivitě těch, kteří dnes nedostali svou šanci, závislá jako poměrně bezmocní staří lidé, můžu být jenom rád, že jsem už dnes dost starý, abych se toho nedožil.

    IVO MOŽNÝ

    Autor je děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|