Co je nového v České republice

Autonehodu, při níž byl 1.září 1992 smrtelně zraněn Alexander Dubček, připomíná nová pamětní deska na budovaném odpočívadle dálnice D1 Praha-Brno na 88.kilometru nedaleko Humpolce. Zhotovení Dubčekova památníku financovala slovenská strana za přispění univerzity v Bologni, z níž Dubček dostal čestný doktorát. Dubčekova smrt vyvolala ve sdělovaích prostředcích i mezi politiky různé spekulace, včetně teorií o tom, že ho zavraždili agenti KGB. Dubček zraněním podlehl 7.listopadu 1992.

Výběr textů z posledních dní:

• Česká televize: Rozhovor s Danielou Drtinovou v Reflexu - No to snad ne! Do takové hloubky snad nebylo nutno klesat! (Jan Čulík)

Samozřejmě jsem citoval z usnesení vlády. Usnesení vlády z 26. srpna jednoznačně říká, že nebude revokovat stanovisko vlády minulé, pana premiéra Tošovského, z 24. června, kdy ta vláda projednávala žádost americké strany o souhlas vlády ČR s vysíláním do Íránu z území ČR. Oni poměrně alibisticky na jedné straně řekli, že v tomto případě vládě nepřísluší zasahovat do vnitřních rozhodovacích procesů Svobodné Evropy, nebo něco v tom smyslu, ale o dva řádky později uvedli, že to vysílání vyhodnotí do 31.12 1998.

Naše vláda defakto i v zájmu kontinuity a věrohodnosti české zahraniční politiky navázala na toto stanovisko a rozhodla, že Svobodná Evropa může kdykoliv po 1.9. 1998 začít vysílat do Íránu, s tím, že do konce letošního roku vyhodnotíme toto vysílání ze třech hledisek: co se týče obsahu, co se týče ekonomického dopadu a bezpečnostního dopadu.

To je citát z usnesení vlády. Vysíláním do Iráku jsme se zatím nezabývali, protože vláda Spojených států nás o souhlas s tímto vysíláním dosud nepožádala, i když očekáváme, že to učiní v nejbližší době. A jakmile budeme o to požádáni, bude se vláda zabývat i tímto vysíláním.

Je pravda, že v souvislosti s diskusí o stanovisku k vysílání do Iránu - ta diskuse byla poměrně dlouhá a podrobná - jsme srovnávali situaci v Íránu se situací v Iráku a došli jsme k názoru, že je nutné citlivě diferencovat mezi situacemi v obou těchto zemích, neboť v Iráku jde o klasickou totalitní zemi, která diktátorským způsobem ruší rozhlasové vysílání všech zahraničních stanic do Iráku a kde Saddám Husajn jakékoliv formy demokracie potlačuje, kdežto v Íránu po poměrně překvapivém volebního úspěchu nynějšího prezidenta se situace zlepšuje, i když velmi pomalu. Je tam vidět jistý veřejný souboj mezi liberálnějšími a konzervativnějšími silami, je tam větší otevřenost a jisté reformy. Podle našich informací se rozhlasové vysílání neruší.

Kdyby evidentně minulá vláda rozhodla něco špatného, pochopitelně není argument o kontinuitě zahraniční politiky natolik silný, aby vláda nerušila evidentně špatné rozhodnutí. Pokud to rozhodnutí není evidentně špatné, má tato vláda snahu zachovat v zahraniční politice jistou základní kontinuitu, v zájmu věrohodnosti, předvídatelnosti a srozumitelnosti zahraniční politiky. Takhle se chová většina vlád.

Ne, to je vaše interpretace. Nic takového jsem neřekl. Trvám na tom, že česká zahraniční politika bude postavena na respektování lidských práv a svobod. Současně jsem řekl, že zahraniční politika každého státu musí vzít v úvahu zájmy toho státu. Zahraniční politiku lze dělat mravně a současně hájit národní a ekonomické zájmy našeho státu. Nemyslím si, že tímto rozhodnutím jsme se dostali do rozporu s principem obhajoby základních lidských práv, která stále považuji za nedělitelná. To byl i argument, který jsem během diskuse ve vládě několikrát zdůraznil.

To já myslím, že není pravda. Mohu vás ujistit, že je velmi pravděpodobné, že proti vysloveně diktátorskému režimu Saddáma Husajna, kde to nebezpečí je podobné a kdy irácká vláda reaguje daleko ostřejšími protesty, daleko ostřeji formulovanými nótami, vláda dá souhlas s vysíláním Svobodné Evropy z našeho území do Iráku právě kvůli principům nedělitelnosti lidských práv. Už jsem to několikrát říkal - to, že jsem nebyl citován, za to nemohu. Očekávám, že jakmile bude česká vláda požádána americkou stranou o tento souhlas, že tento souhlas s vysíláním do Iráků dá.

Pane Čulík, musím se ohradit. Zaprvé, my nejsme pod tlakem amerických úřadů. To je výmysl některých českých novinářů. Nám americká strana jasně řekla, že se můžeme svobodně rozhodnout a že i rozhodnutí nedat tento souhlas by nebylo interpretováno v souvislosti, do jaké ho dává třeba pan senátor Jesse Helms, který tvrdí, že země, která chce na sebe vzít zodpovědnost spojenou s členstvím v Severoatlantické alianci, od takové země se očekává, že na sebe vezme i zodpovědnost spojenou například s takovýmto vysíláním. Americká vláda prostřednictvím amerického velvyslanectví v Praze nic takového netvrdí, naopak jsem získal silný dojem, že se můžeme svobodně rozhodnout. Vy jako člověk žijící ve Velké Británii byste rovněž měl vzít na vědomí, že nejdřív americká vláda požádala britskou vládu o totéž a britská vláda to zamítla.

Já mám pana Peheho velice rád a s řadou jeho věcí souhlasím. Toto je prosím nesmysl. V žádné členské zemi Evropské unie se nikde takovéto vysílání Svobodné Evropy do Íránu a do Iráku nekoná. Zatím byla požádána jen jedna členská země EU, a to jedna z hlavních, Velká Británie. Velká Británie to explicitně odmítla. Jestliže mi chcete říct, že Česká republika musí býti v tomto daleko vstřícnější, že na Českou republiku platí jiná kritéria - -

To by bylo vskutku cynické, protože buď Evropská unie sdílí jisté hodnoty a pak je musí sdílet stejně, to platí mezi členskými státy i mezi kandidátskými státy, anebo zrovna toto vysílání do takovýchto hodnot nepatří a je to věc suverénního rozhodnutí toho daného státu a podle toho se zcela evidentně chová i Velká Británie. Jasně to naznačuje i americké ministerstvo zahraničních věcí, které takové souvislosti, které vidí Jiří Pehe, nevidí.

Já osobně toto prostudováno nemám, ale znovu opakuji, že jsem přesvědčen, že česká vláda souhlas k vysílání do Iráku dá i přes zcela evidentní rizika, která z toho plynou, a které jiné členské země EU na sebe dosud nevzaly.

Jsem přesvědčen, že vláda, která by zcela ignorovala, co se děje z jejího území a zcela by ignorovala dopady jakékoliv aktivity, která z jejího území směřuje na území jiného státu, by byla vláda poměrně málo zodpovědná.

Nemohu posoudit, protože nevím, do jaké míry se německá vláda zajímala o činnost Svobodné Evropy. Byl bych velmi překvapen, kdyby se německá vláda o ty aktivity nezajímala vůbec.

To jistě, ale vláda suverénního státu nemusí kopírovat rozhodnutí jiných vlád. Vláda suverénního státu si musí udělat vlastní názor na to, co je v zájmu jejích občanů a co odpovídá zájmům její zahraniční politiky.

Ano, ale musíte srovnávat zcela srovnatelné. Ale to vy neděláte. Vysílání Svobodné Evropy v padesátých letech do sovětského bloku a nynější vysílání RSE do Íránu a Iráku zcela srovnatelné není.

Jsem přesvědčen, že vyhodnocení podle tří uvedených kritérií je možné. Budu-li vyhodnocovat vyváženost a objektivnost zpravodajství, to jistě není snadné. Ale ostře odmítám názor, že to není možné. Jsem přesvědčen a řada mých kolegů na ministerstvu zahraničních věcí rovněž, že jsme schopni tuto vyváženost a objektivitu posoudit. V tom se shodneme i například s americkým velvyslanectvím v Praze. Oni se zabývali zatím vysíláním Svobodné Evropy do jiných zemí a považují jejich vysílání v poslední době za vyvážené. Tak to vysílání jistě hodnotili. My si vyhrazujeme stejné právo. Po několikaměsíčních zkušenostech s tím vysíláním vyhodnotíme, zda bylo vyvážené, objektivní, nebo štvavé a podvratné. Na to obecná kritéria existují. To byste jinak nemohl hodnotit nic.

Musím se na to podívat, jestli je to přesně citováno nebo ne. Samozřejmě jsem přesvědčen, že íránská vláda bude považovat cokoliv, co se bude vysílat, za nepřátelské. Jen fakt, že íránská vláda sdělí ve své protestní nótě, že to je nepřátelské, samo o sobě nebude pro takové hodnocení směrodatné. Budeme se zabývat tím, zda to skutečně bylo vyvážené a objektivní, anebo čistě štvavé a nepřátelské. Budu to kombinovat samozřejmě s dalšími kritériemi, s kritériem dopadu na bezpečnost českých občanů a s ekonomickými kritérii. To, se domnívám, je povinností každé vlády.

Od té doby, co byla tato vláda jmenována, většina kritiků nás kritizuje ne za to, co děláme, ale protože nás chtějí kritizovat jako sociálně demokratickou vládu.

Jsme často kritizováni za věci, které jsme neučinili a tón sdělovacích prostředků na mě dělá silný dojem, že je to kritika účelová.

Dokazovat něco veřejně budu, pokud to budu moci veřejně prostřednictvím sdělovacích prostředků sdělit. Pokud jsem si přečetl třeba v pátečních Lidových novinách, že ze zahraničně-politické linie české vlády jde strach, protože se chce ptát na to vysílání vlády Spojených států amerických - další novinář z Lidových novin se mě přímo ptal, proč jsme se rozhodli to vysílání pozastavit - to není kritika, to je absurdita.

Já se začátkem té otázky nesouhlasím. Je třeba si přečíst dokumenty zahraniční politiky této vlády. Odkazuji, i když je stručná, na zahraničně-politickou část vládního prohlášení, především odkazuji na detailní zahraničně-politickou koncepci ČSSD, s kterou jsme šli do voleb a závěrem odkazuji na můj projekt, který jsem předal celý ČTK na začátku týdenní porady se všemi našimi velvyslanci na ministerstvu zahraničních věcí z minulého pondělí. Tam vidíte, že naše zahraničně politická linie od doby před volbami, přes vládní prohlášení až do praxe, kterou chceme uskutečňovat, se nezměnila. Ty principy jsou stejné.

Jsou tři hlavní priority: vstup do Evropské unie, dokončení procesu vstupování do Severoatlantické aliance a dobré, těsné vztahy se všemi sousedy a spolupráce v rámci střední Evropy. To vůbec neznamená, že už pak nečtete další odstavce.

V dalších odstavcích jasně říkáme, že chceme, aby česká zahraniční politika byla aktivní v evropském měřítku a pokud možno i ve světovém měřítku. Kritizovali jsme i minulou vládu za určité podcenění vztahů s rozvojovými zeměmi, se zeměmi na východ od našich hranic, se zeměmi mimo Evropu. Zdůrazňuji potřebu rozvoje těchto vztahů a přímo jmenujeme konkrétní zemějak v Africe, tak v Asii, tak v Latinské Americe, což ani dřívější vláda nedělala. A zástupci řady těchto vlád, jejich velvyslanci v Praze za posledních několik dní vyjádřili nesmírně uspokojení, že konečně česká politika přestává být eurocentristická, ovšem ani nebyla moc eurocentristická, byla soustředěná často především na Brusel, Německo a Spojené státy americké. Naše zahraniční politika chce být daleko vyváženější. To v těch principech je od samého začátku. Nedochází k žádné změně. O globalizačních tendencích jsme hovořili, máme to v programu, je to v mém projevu. Odvodil jsem z toho nutnost daleko aktivnější role České republiky v multilaterálních organizacích právě kvůli tomu, že nepodceňujeme dopad globalizačních tendencí, na rozdíl od některých mých předchůdců. Samozřejmě, základní hodnoty budeme aplikovat na spolupráci s jinými zeměmi tak, jak je aplikujeme ve střední Evropě, ovšem s vědomím, že to nelze dělat polopatisticky. Protože politické a kulturní prostředí v zemích od nás vzdálenějších je přece jen odlišné a bylo by naivní a do vlastního pupku zahleděné, kdybychom tuto jinou kulturu nevnímali, anebo ji posuzovali čistě podle našich vlastních zápecnických kritérií.

S Janem Kavanem hovořil v sobotu 29.8. 1998 Jan Čulík

Dvě redakční poznámky na okraj:

Neberte Svobodnou Evropu jako symbol západní plurality. Je to státní instituce

2. Obchodní výměna ČR s Irákem je podvázána ekonomickými sankcemi. Obchodní výměna ČR s Íránem je minimální. Argument, že vysílání do Íránu a do Iráku by mohlo ohrozit český vývoz, je tedy výmluva. Vážnější je argument, že Česká republika není vstavu efektivně čelit teroristické hrozbě ze zahraničí.

Andrew Stroehlein poukazuje na toto:

For Iran, 1.3 to 1.8 billion Kč annualy means that Iran is in thirty-first place on the list of countries, CR does business with -- Iran represents about 0.3 percent of all Czech exports. That is not really so significant, I think.

Figures are at:

http://www.mpo.cz/c/9496/tv9496.htm

Co se týče Íránu, ČR do této země vyváží ročně zboží v hodnotě 1,3 - 1,8 miliardy Kč. Írán je na jednatřicátém místě v žebříčku zemí, s nimiž ČR obchoduje. Írán přestavuje asi 0.3 procenta českého vývozu. To není zrovna nejvýznamnější podíl.

Údaje jsou na této adrese:

http://www.mpo.cz/c/9496/tv9496.htm

Vojtěch Polák

Pane Culiku,

s Vasim clankem vcelku souhlasim, az na tento odstavec:

Odmítám představu, že český národ degeneroval v bandu primitivů - to prostě není možné. Stále pevně doufám, že jen došlo jakýmsi nepochopitelným spiknutím k tomu, že se dostali na čelná místa ve sdělovacích prostředcích hloupí lidé a že lidi, s inteligencí, soudností a přehledem se časem v České republice prosadí a že se situace vrátí k normálu.

Diskutabilni se mi zda byt myslenka o nepochopitelnosti toho spiknuti. Nedavno jsem si uvedomil, ze vsechny ty slabe vykony prakticky ve vsech oblastech zivota vubec nemusi byt selhani systemu, ale jeho normalni projevy. Vertikalni, hierarchicky polovojenska struktura spolecnosti je extenzivni model. Jeho vyhodou je kratkodoba stabilita, protoze stavi na prumernem vykonu velkeho mnozstvi jednotlivcu. Pouziva techniku povelu shora dolu a zpetne vazby jsou omezene. Prave proto je system nezavisly na individualnich schopnostech, iniciative, motivaci a nalade lidi.

Tato prednost je zaroven i slabinou takove struktury spolecnosti. System klade na jednotlivce tak nizke naroky, ze muze byt nekdy problem odlisit prumer od sabotaze. Nadprumerny vykon se jevi shora jako zbytecna komplikace a zdola jako nebezpecne zvysovani normy. Domnivam se, ze system nevytvari podminky pro vyuziti nadprumernych vykonu, ale naopak klade prekazky a demotivuje, protoze je tak konstruovan. Spousta realne i potencialni "pary" pak unika bez uzitku.

Je pochopitelne, ze dobre adaptovany clen teto pyramidy klade temer rovnitko mezi amaterismus a profesionalitu. Predstava zasadniho zvyseni normy jej pravem desi, protoze to vyzaduje neumerne usili a znacnou psychickou odolnost. Takovou predstavu povazuje za naprosto absurdni blouzneni. Zkusenost s jinym systemem mu vetsinou zcela chybi. Nevyuzite schopnosti, iniciativu a napady vidi pouze v jednotlivych pripadech mene adaptabilnich jedincu a tak si neuvedomi, kolik to muze delat v souhrnu.

Jeste zavaznejsi slabinou je samovolna degenerace systemu. Clovek totiz neni na dlouhodoby pobyt v tomto prostredi staven. Ma podivne potreby. Individualni uplatneni, prace, ktera ma smysl, moznost neco ovlivnit, byt vyslechnut, respektovan, atd. Oslabene zpetne vazby systemu zrejme zpusobuji vetsine lidi utrpeni frustrace podobnych potreb. Nasli jsme si ruzna nahradni reseni, ale rodina, zahradka a chalupa vse nenahradi. Nasleduje pocit odcizeni, pasivita, rezignace. Nevyhnutelne dochazi k celkovemu kulturnimu i ekonomickemu upadku spolecnosti.

Jednou z nevetsich potizi je nasledek izolace. Prave proto se nemuzeme zbavit iluze, ze ten nas svet je jediny z moznych. Proto si pestujeme iluzi o vykonne a nedegenerujici pyramide. Staci ji vylepsit soukromym vlastnictvim, volnym trhem a zahranicnim kapitalem.

To je jako kdyz obdelavate pole parem volu a zjistite, ze u sousedu se maji lip. Kouknete pres zed a vida! Oni pouzivaji traktor. I opatrite si ho taky a pritahnete na pole. Mlatite do nej klackem jako do volu a ono nic. Pak vam nejaky chytrak vycucne nadrz a vam dojde pozde, ze kradl. Marne vam nekdo radi, ze selzou-li vsechny pokusy o oziveni stroje, je na case precist si navod. A ze u sousedu se neporadaji ranni apely a vubec to maji jinak zorganizovane. Pole zarusta plevelem a tak se radeji vratite k osvedcenym volum.

Proto mi mluvi z duse Vase slova:

PROČ PROBOHA NEJEDOU NĚKTEŘÍ NOVINÁŘI Z ČT NA ROK NA DVA NĚKAM DO SVĚTA, TŘEBA DO AMERIKY, DO BRITÁNIE, DO NĚMECKA?

Že by to na nich nezanechalo žádné stopy? Nevěřím. Neměl by být podmínkou k přijímání do redakce zpravodajství ČT alespoň dvouletý pobyt v západním zahraničí? (Podtrhuji, nikoliv v RUSKU!)

Vojtěch Polák

Tomáš Pecina

Na místě srazu byly volně k dispozici nebo ke koupi propagační materiály různých alternativních uskupení, ochránců zvířat, anarchistů, ekologických skupin, stoupenců krajní levice apod., a podepisovaly se nejrůznější petice, např. proti novele trestního zákona (tzv. drogovému zákonu), proti pokusům na zvířatech, za zrušení pohotovostního pluku policie.

Policejní síly, které bděly nad akcí v mimořádně vysokém počtu, byly rozděleny do tří skupin. Pro službu přímo na Palackého náměstí vyčlenilo vedení zkušené policisty, ve vzdálenosti cca. 500 m byli připraveni pro případ zásahu mladší policisté a ještě dál čekali v autobusech dohola ostříhaní příslušníci speciální zásahové jednotky, podobné, jaká při květnové Global Street Party působila jako nechvalně známé "bicí komando". Přestože část účastníků kouřila marihuanu a patrně byly k dostání i lehké halucinogenní drogy, policisté proti demonstrantům nezasáhli.

Po osmnácté hodině se průvod účastníků vydal na plánovaný pochod centrem města. V Resslově ulici byl průvod zastaven a po téměř hodinovém vyjednávání mezi organizátory a policií bylo dohodnuto, že místo původní trasy, která měla vést Vodičkovou ulicí a přes Václavské náměstí (tedy kolem restaurací KFC a McDonald's), bude pokračovat Ječnou a Jugoslávskou ulicí na náměstí Míru. Několika účastníků jsem se ptal, zda toto - podle mého mínění poněkud alibistické - řešení akceptují, a ve všech případech jsem dostal kladnou odpověď: hlavní je nenechat se vyprovokovat.

Akce skončila kolem 22. hodiny. Kromě ojedinělých případů (jeden případ poškození policejního automobilu) nebyly hlášeny žádné konflikty mezi účastníky a policií.

Podle informací Českého rozhlasu se po skončení Party část účastníků, v počtu několika desítek až stovek osob, vydala k provozovně McDonald ve Vodičkově ulici. Zde uspořádali blokádu restaurace a posléze došlo ke střetu s policií. Než jsem se na místo dostal, ekologičtí aktivisté již byli odstraněni a všechny provozovny McDonald's a KFC střežily skupiny policistů, vesměs v civilu. K žádným škodám na majetku restaurací nedošlo.

Myslím si, že z dnešní akce lze učinit několikerý závěr:

1. Policejní zákrok byl tentokrát zřejmě proveden daleko profesionálněji než při Global Street Party v květnu - chci věřit, že se neopakovalo ani týrání zajištěných osob. Je legitimní ptát se, zda by téhož výsledku nebylo možno dosáhnout levněji, ale je třeba zdůraznit, že policejní akce tentokrát nepůsobila jako demonstrace síly, což je pro image policie velmi dobře.

2. V demokratické společnosti je běžné, že každý má právo nenásilnou formou vyslovit souhlas s čímkoli, vládní politikou počínaje a Pythagorovou větou konče. Toto právo nelze upírat ani odpůrcům amerických restauračních řetězců. Restaurace pana McDonalda, stejně jako žádný jiný soukromý subjekt, nemá právo na to, aby ji policie chránila před demonstrací aktivistů kteréhokoli směru; policie však musí dělat to, co jí ukládá zákon, tj. chránit bezpečnost osob a majetku.

3. V tomto světle si dovolím vyslovit vážné pochyby o představě, kterou vyslovil v pátečním Právu (v jinak velmi dobrém článku) Petr Uhl, totiž že policisté by měli být vychováváni tak, aby se naučili s mladými lidmi diskutovat a snažit se pochopit, jaké jsou jejich motivy. Obávám se, že tato cesta vede právě tam, kam se česká společnost nesmí dostat. Kdybychom resignovali na požadavek apolitičnosti policie, není důvodu, proč bychom nemohli svěřit ochranu veřejného pořádku jednotkám domobrany, aventuálně skinheadům - nepochybuji, že posledně uvedení by se tohoto úkolu zhostili mistrně.

Praha, 30.8.1998

Tomáš Pecina
http://web.telecom.cz/cleose/tompecina1.html