Několik poznámek k činnosti Svobodné Evropy
Tomáš Pecina se zmiňuje ve svém komentáři (BL, 1.9. 1998) k rozhovoru Čulík-Kavan (BL, 31.8. 1998), že Svobodná Evropa měla až do nástupu nadstandardní postavení, a to v uznání za zásluhy, jimiž tato stanice přispěla k pádu totalitního režimu. Je možné, že to tak někteří politikové chtějí vidět. Domnívám se ovšem, že přání je zde otcem myšlenky - už jen kvůli tomu dokazovat si, že jsme komunisty svrhli vlastními silami.
Svobodná Evropa byla ale jen jedním z řady alternativních zdrojů informací. Existovala přece česká mutace Hlasu Ameriky, BBC, kanadského CBC, stejně tak jako vysílání z Německa. Pokud se nemýlím, rozdíl mezi Svobodnou Evropou a Hlasem Ameriky pak byl v tom, že první šířila americkou propagandu, kdežto druhá oficiální názory americké vlády, což nemusí být vždy totéž.
Na rozdíl od Tomáše Peciny si nemyslím, že rozhovor Čulík-Kavan vzbuzuje obavy o profesionalitu prvního z nich. Mám však vskutku vážné pochybnosti o schopnostech nového ministra.
Ministr Kavan se například domnívá, že "nejsme pod tlakem amerických úřadů". A argumentuje tím, že nám to americká strana jasně řekla a že (zřejmě přes americké velvyslanectví, poznámka JJ) "získal silný dojem, že se můžeme svobodně rozhodnout". Svéprávná vláda a její ministři ovšem nepotřebují hledat takové náznaky. To, co říká Kavan, je ovšem pochybné už z toho důvodu, že kdyby americká vláda nevyvíjela tlak (na kohokoli) při prosazování svých zájmů, pak by nic nikdy nedosáhla. Otázkou spíš je, jak takovému tlaku čelíme. Je tedy dost pravděpodobné, že se můžeme svobodně rozhodnout a následky si pak přičíst sami.
Kdo jen trochu sleduje zahraniční politiku USA ví, že Jesse Helms má jako předseda zahraničního výboru senátu velkou moc. Koneckoncu se před ním položil i Clinton a podepsal zákon, který trestá určité obchodní styky s Kubou. Jak známo, proti tomuto zákonu, který se snaží diktovat, pod záminkou ochrany "amerických" zájmů, jiným státům co smějí a co ne, vystoupila jak Kanada tak země EU.
Pravou perlou v rozhovoru je odpověď na otázku, jak bude česká vláda objektivně hodnotit vysílání Svobodné Evropy do Iránu. Ministr totiž, přeloženo do starořeči, řekl, že když to umějí američtí soudruzi z pražského velvyslanectví (zabývali se se přece vysíláním Svobodné Evropy, kterou financují, do jiných zemí a považují je za vyvážené), tak jsme schopni to posoudit taky. Jaká kriteria musejí být splněna, aby vysílání bylo štvavé a podvratné, už bohužel nevysvětlil.
Představa, že český ministr zahraničí sděluje americkému velvyslanci, že zastavuje štvavé či podvratné vysílání Svobodné Evropy z Prahy, je skoro legrační.
V souvislostí s možnou reakcí íránské vlády zaujímá ministr Kavan silně nadřazený postoj - budeme to my, nikoli íránská vláda, která určí zda se jim má vysílání líbit nebo ne (tedy je-li nepřátelské nebo ne). V této souvislosti by bylo zajímavé vědět, co vlastně nový ministr a jeho podřízení o problematice celé oblasti vědí a do jaké míry jsou schopni a ochotni formulovat nezávislou českou zahraniční politiku. Nezávislost samozřejmě nevylučuje podporu v případech, které jsou s touto politikou v souladu.
V případě vysílání do Iránu a Iráku se mluví o možné (teroristické) odplatě. Tato hrozba by však neměla zakrýt skutečný problém, totiž jakou zahraniční politiku (a politiky) vlastně máme.
Dva rozhovory v kanadském rádiu (CBC)
Když mám čas zapnu v půl sedmé místního času radio a poslouchám velmi populární a informativní pořad "As It Happens". Dá se tuším najít i na Internetu a na krátkovlném vysílání Radio Canada International.
Zmíněný pořad je založen na schopnosti velmi stálého týmu pracovníků najít po světě lidi, kteří jsou ochotni telefonicky komentovat aktuální události (a mají k nim co říct).
V posledním srpnovém pořadu mě zaujaly dva rozhovory, které stojí za zmínku. První z nich potvrdil Horníčkovo varování "kde blb, tam nebezpečno", a to v podobě obohacené o horlivého policajta. Druhý pak byl ukázkou vyváženého zpravodajství.
V prvním případě šlo o rozsudek, jímž byl osvobozen řidič kamiónu obžalovaný z trestného činu klení na veřejnosti. Manželka a zároveň obhájkyně obviněného v rozhovoru vysvětlila, co se stalo, a jak se věci nakonec vyvíjely u soudu. Její muž, řidič z povolání z Reginy v Albertě, vjel s náklaďákem o loňské zimě na náledí, kterému se tady říká černý led (black ice). To je taková věc, která se pozná, až když auto začne na silnici vyvádět psí kusy. Není těžké si představit, že řidič v tom okamžiku měl "plné ruce pazourů" (jak kdysi říkal můj kamarád Jirka Endrýs) a že během cvičení s volantem nešetřil výrazy opovržení nad stavem vozovky. Z kontextu rozhovoru vyplynulo, že řekl něco jako "zajebaný led" (na CBC si nedovolili citovat, co řekl). Pokud jde o smyk, usmálo se na něj štěstí a nehavaroval. Neštěstí se na něj zašklebilo v podobě policajta, který jeho nadávky slyšel z éteru. Severoameričtí řidiči kamiónů totiž často používají vysílačky jimiž se informují o objížďkách, dopravních nehodách, počasí atd. a ten náš ji měl zapnutou. Přišlo tedy předvolání k soudu a tam obhajoba, postavená na dvou pilířích - vysvětlení, že podobný jazyk je možné denně slyšet z TV (o místech,kde se shromažďuje mládež ani nemluvě) a na tom, že použitá slova neměla žádný sexuální podtext (což je údajně podmínka trestného činu obscenity), protože řidič měl za daných okolností poněkud jiné starosti než souložení a navíc primárně oslovoval vrstvu ledu na asfaltu, nikoli obscenitami rajcovatelné publikum. Soudce obhajobu uznal (údajně mu to trvalo dva měsíce, než rozsudek sesmolil) a řidiče osvobodil. Některé věci s případem související ovšem zábavné nebyly. Možný trest byl až 5000 dolarů pokuty a několik měsíců vězení. Navíc onen řidič ztratil v souvislosti se soudem místo a rodina se ocitla na pokraji bankrotu.
Druhý rozhovor se týkal rady, kterou president Clinton veze Jelcinovi ohledně řešení tamní ekonomické krise. Moderátor pořadu nejprve obsáhle citoval Clintona a jeho názor, že Amerika a Západ vůbec Rusko podrží, ale jen v tom případě, že neustoupí z nastolené cesty změn jejich ekonomiky a budou dodržovat podmínky Mezinárodního měnového fondu (MFF) včetně návodu "co dělat". Pak následoval rozhovor s americkým profesorem ekonomie, který na řadě příkladů ukázal, že Clintonovy výroky se sice dají interpretovat jako podpora stávající současné politické garnitury s Jelcinem v čele, ale že z hlediska ruského vývoje posledních let jsou jeho ekonomické rady bezcenné. Poukázal na to, že právě nekritické uplatňování receptů MFF přivedlo Rusko tam kde je a že další postih, tedy utahování opasků už tak zchudlého obyvatelstva, které by pokračování v politice diktované MFF přineslo, by mohlo znamenat sociální explosi.
Sekvence věnovaná Rusku byla přes svou relativní krátkost necelých deseti minut velmi obsažná. Už jsem se zmínil o profesionálním zpracování dané aktuality, ale za povšimnutí stojí, zejména vzhledem k diskusi o zpravodajství v českých sdělovacích prostředcích, ještě další věc. Samotná volba námětu dokazovala, že se editor pořadu nemusí obávat konfrontovat názor presidenta USA, že není, odpusťte mi ten výraz, "předstrašený", že někdo někde zvedne telefon a jeho místo zmizí. Totéž platí i o americkém profesorovi. Do jeho místa ho totiž nejmenoval Clinton, ale akademičtí funkcionáři university, na níž pracuje. Ačkoli časy se poněkud mění, trvalé profesorské místo (tenure) na universitě je prakticky nedotknutelné a právě z toho je podstatnou měrou odvozena skutečná svoboda slova.
Historické citáty z Britských listů
Andrew Stroehlein mi v těchto dnech pomáhá redigovat výběr z článků, které vyšly v Britských listech od jejich založení v červenci 1996 do konce srpna 1997 pro knižní vydání (to by měl být první díl, pak by měl brzo následovat druhý díl, září 1997 - 1998).
Našel přitom několik citátů, které ho pobavily. Toto prý mám dát jako motto knižního vydání Britských listů:
"Pane Čulíku, pro koho pracujete?" (znepokojený čtenář)
Sdělovací prostředky v České republice
BL 27.1.1997:
Napsal mi inž. Václav Žák s poukazem na to, že zpravodajství televize Nova je podstatně kvalitnější než zpravodajství veřejnoprávní České televize, která bývá podle jeho slov nekriticky provládní.
K analýze pořadu Události ČT se vrátím, jakmile budu mít čas.
JČ
Andrew Stroehlein napsal:
Safe to say, that you didn't lie. Return to it you did. (A dá se říci, že jste nelhal. Skutečně jste se k tomu pořadu vrátil.)
Problém
BL 26.2.1997
Problém je tento: Čulík i Stroehlein, případně Ivan Kytka, případně další,
kladou divné otázky a tím, že se tak divně ptají, způsobem, jímž se
normální člověk v ČR neptá, automaticky dokazují, že nepatří do českého
společenství. A vzhledem k tomu, že nepatří do českého společenství, nemají
právo tyto a žádné jiné otázky vznášet.
Ztotožnění české vládnoucí koalice s demokracií
(Začátek roku 1997)
Hlavní problém vidí Stroehlein na základě četby českého tisku takto: je jím
ztotožnění vládnoucí koalice s demokracií. Bohužel tomu napomáhá i
skutečnost, že opoziční strany v ČR nejsou zrovna efektivní. Stroehlein
konstatuje, že čeští novináři nechápou v západních demokraciích běžný pojem
loajální opozice. Jste-li proti vládnoucí koalici, ztotožňujete-li se se
sociálně demokratickou stranou, chcete-li referendum pro vstup do NATO,
jste zatracený komunista, který chce zničit naše krásné demokratické
zřízení. Jenže - až ODS prohraje volby a k moci se dostanou třeba sociální
demokrati, to bude ODS taky považována za podvratnou, nestátotvornou,
protistátní stranu?
A.S. k tomu poznamenává:
This might actually be happening now -- though a bit more subtly. (Toto se možná právě děje - i když poněkud jemněji.)
Austrálie jde k volbám
Vyhlasenim voleb premier ani obyvatelstvo neprekvapil. Vsichni ocekavali vyhlaseni voleb mnohem drive, a tak termin sobota 3. rijna jenom
svedcil o zakulisnich debatach v ovzdusi plnem nejistot dosavadnich
vladnich politickych stran.
Premier si neodpustil poznamku, ze volby
budou smerovat k jednomu a statem a tiskem omilanemu programu na
zlikvidovani strany "Jeden narod", ktera nedava mnohym zkornatelym
politikum klidne spani.
Do utoku podle hesla "potrefena husa krici
nejvice" se pridali i byvaly premieri otevrenym dopisem varujicim
volicstvo pred touto nastupujici zkazou a hlavne pred tou, bez
vselijakych kudrlinek mluvici Pauline Henson.
Byvala garnitura premieru varuje, v
poradi od Whitlama,ktery se zaslouzil, ze jako prvni zacal tisknout penize
na dluh, pozdeji byl guvernerem zbaven uradu a byl vystridan
Fraserem, ktery "sekyru" dluhu zvysil s heslem "vsichni zijeme na dluh, tak
co se deje".
Aby uroven zivotni neutrpela, tak s pusou plnou
slibu nastoupil premier Hawk,ktery se prosadil heslem, ze zadne dite v
Australii v budoucnu nebude trpet chudobou a skutecne, cely narod uvedl
jeste do vetsich dluhu, takze nejenom deti, ale cely narod zabredl do uz
nemoznych pujcek.
Nakonec prisla ozdoba politickeho nebe, Paul Keating, jenz
zdanoval obcany tak silne, ze zapomnel mnohdy i sam na sebe.
Kdo se temito
vytecniky necha poucit, jak ma volit se dozvime az v den voleb, ale
pravdou sirici se po Australii zustava, ze Pauline Hanson v prumeru
ziskava i nejzapadlejsich koutech na 11% priznivcu.
Mimo toho po dlouhem
lecenim tichem ze strany medii je zde pan Graeme Campbell, ktery predstavuje
organizaci "Australie na prvnim miste" (Australia First) a ktery se politicky opira o princip referenda, ktere je strasidlem dosavadne vladnoucich
stran.
Lide, kteri jsou lpro referendum, maji velmi blizko k americkemu ekonomovi
Lindonu LaRoschovi, ktery predvida ekonomickou katastrofu uz dlouhou dobu. Mimo to navrhuje i vlastni plan pro rozvoj a prosperitu asijskych zemi za ucasti Evropy.
Vyctem malych politickych stran nema se cenu zabyvat. Jiste
sehraji svoji roli pri podpore hlavnich akteru rijnovych voleb, jak do
senatu, tak do parlamentu.
Cele to volebni divadlo se odehraje ve stinu statnich
voleb ve state Queensland, kde dominujici strany utrpely policek od lidi z
ulice, kteri byli tak dlouho prehlizeni a k jejichz sluchu byli pani politici
hlusi nekolik desetileti.
Dalsim ovzdusim kazici volby je celosvetova
krise na burse. Zde v Australii lide vzpominaji na slova odborniku a
politiku, kteri tvrdili, ze padne-li mena asijskych zemi, Australie na tom muze ekonomicky jen vydelat - opak byl pravda a dnes lide hledi, kdo z tech "odborniku" nam
radi opetne ve veci voleb.
Robert Nohejl - Queensland
Financování bruselské kanceláře ČT - There is no such thing as a free lunch (Oběd zadarmo neexistuje.)
Prave jsem si podruhe precetl rozhovor s panem Kytkou a je mi z nej
nejak smutno. Cim vice se totiz jako ctenar BL dozvidam o financnim
zakulisi CT, tim vetsi je me presvedceni, ze stav, ktery v soucasne dobe
panuje v oblasti financi v ceske verejnopravni televizi, se neda nazvat
jinak nez - neuveritelny bordel. Takovy, ze chlevy, ktere mel Herkules
vycistit, se v porovnani s nim blysti cistotou.
Jde o pripad financovani
bruselskeho zpravodaje.
Postupne jsme se dozvedeli - od zpravodaje
samotneho, ze vsechno je, diky individualnim schopnostem zpravodaje,
zdarma; pote vyslo na povrch, ze zadarmo neni nic, ale ze to jak jsou
vsechny platby strukturovany, se zjistit neda (zastiteno vahou autority
soucasneho generalniho reditele CT).
Nasledoval ukrutny nesouhlas od
byvaleho generalniho, ktery pro jistotu vynechal tema financovani
zpravodajstvi CT z Bruselu, ale rozhodne prohlasil, ze v ucetnictvi byl za
jeho vlady poradek a ze najit se da uplne vsechno a asi milion dalsich
udaju pro dobrou miru.
A vse dokoncil vcera pan Kytka, ktery odhadl, ze
zpravodajstvi z Bruselu bylo z 99% hrazeno ze zdroju CT, zbyle 1%
bylo zdarma, ale ze se nanestesti neda zjistit, jestli se penize
protelefonovaly ci proprimoprenosovaly. Ctyri lide, kteri by za vsichni o
financovani CT meli neco vedet, a mame tu ctyri tak diametralne rozdilna
prohlaseni, az oci prechazeji.
Je mi z toho smutno, protoze tusim, ze tam, kde panuje takovyhle financni
....(ja uz to slovo nebudu opakovat, protoze bych urazel slusne vedene
nevestince), tak tam je uzasny prostor k provadeni malych ci vetsich,
typicky ceskych levaren.
Treba nemam pravdu a treba mi pan Mathe rekne, ze vse je zaneseno
na halir v priloze c.IX predavaciho protokolu. Na tomto miste se musim
zeptat. Je ten predavaci protokol verejnym dokumentem nebo je verejny
asi tak stejne jako vitezny projekt, kterym ziskal sesli soucasny gen.
reditel CT?
Na zaver si nemohu odpustit jeste jednu poznamku a trochu polemizovat
s panem Kytkou ohledne toho, jestli si EU nevyminuje pozitivni
zpravodajstvi z Bruselu tim, ze zdarma dava k disposici striznu,
kameramana atd.
Nic na svete neni zadarmo, ackoli se to na prvni pohled muze zdat.
Pochopil jsem to pri jedne hodine dejepisu na gymnasiu. Vypraveni
naseho profesora historie, o tom jak si on pamatuje prvni dny
protektoratu Cechy a Morava, se nezapomina.
Ackoli se po Mnichovu CSR potykala s takovymi uzasnymi problemy jako
bylo zacleneni vysidlencu ze Sudet do spolecnosti, tak nebyla nouze
potraviny. Narozdil... od Nemecka. Nemecti vojaci pry rabovali obchody a
prezirali se az k prasknuti, jako kdyby tri tydny nejedli.
Co bylo vsak jeste horsi, bylo chovani nekterych Cechu. Nemci v ramci
sve propagandy zacali rozdavat v ceskych ulicich polevku, nemecky Eintopf. No, a na co nezapomenu, je veta toho ucitele :
"A predstavte si, ze Cesi na nej stali frontu!!!"
On totiz byl, pane Kytko, ZDARMA. Samozrejme, ze zdarma ta polevka
nebyla. Nemecka propaganda toho dokonale vyuzila a ve vsech
filmovych tydenicich ukazala Cechy jako narod, ktery od "spratelenych
armad velkeho souseda" potrebuje dostat najist. Ti lide tam tenkrat nevystali
frontu na nejlevnejsi kus zvance. Prave naopak, byla to nejdrazsi
polevka, jakou kdy jedli.
A ja mam jen jednu obavu. Obavu o to, aby bruselska zpravodajska
polivcicka nebyla podobne draha.
Z Paisley zdravi
Pavel Trtík
P.S. Tou paralelou jsem rozhodne nezamyslel prirovnavat EU
ci jeji zpravodajstvi k fasistickemu Nemecku.
Kytka do kultury - kultura do kytek?
Pane Culiku,
Po dlouhe snaze nenechat se opet vyprovokovat jsem podlehl jedne casti vaseho rozhovoru s Ivanem Kytkou, tam, kde hovoril o kulture ve zpravodajskych poradech CT.
Dovolte mi tedy kratkou, vymluvnou historku:
Tyden po tom, co Ivan Kytka prevzal oteze zpravodajstvi v CT, prijel z Kalifornie do Evropy muj bratr Jan Pinkava, letosni drzitel Oscara za kratky animovany film Geri's Game, na filmovy festival ve Stuttgartu. S ohledem na obrovsky zajem, ktery jeho uspech vzbudil v ceskych mediich (zmineno telegraficky dokonce i v BL) jsem jej premluvil, aby prodlouzil cestu o dva dny a navstivit i CR, mj proto, ze CT jej zvala do "21", a jednala o prava uvest vitezny film s firmou Pixar.
(Okrajove: Diky usili Renaty Jarosove byl film zdarne odvysilan o velikonocich a dostal se do 'top 10' sledovanosti.)
Po priletu a navsteve ministra kultury en-route jsme zavitali na Kavci Hory, abychom upresnili predem sjednane vystoupeni v "21" s Otakarem Svobodou. Tam jsem byl informovan, ze z prichodem Ivana Kytky nastaly jiste zmeny v koncepci zpravodajstvi, a ze by se jednalo o Studio 6. S Ivanem Kytkou jsem mluvil osobne telefonicky, abych si toto stanovisko overil.
Vskutku. Minimalne rozpacitou situaci jsme resili odchodem, spankem, rozmyslenim, a dohodou navstivit Studio 6 cestou na letiste treti den rano, abychom neposkodili kvuli jednomu zajmy CT jako celku.
(Jednou z variant byla samozrejme navsteva studia konkurence.)
Po rozhovoru s panem Kytkou bych jej mohl povazovat za novinare, ktery nevidi "scoop" i kdyz mu dobrovolne pada do klina. Po precteni jeho minulych prispevku v BL spise soudim, ze zboznuje BBC a plete si jeji vnucenou roli ve vesmes nekulturni Britanii s idealem.
(Zil jsem tam 23 let. Srovnejme clanek Rogera Scrutona v The Times 6.7. "Are we a land fit for heroes?" ).
Treba je skutecne pravda, ze do ceskeho zpravodajstvi patri jen tezce vydobyte zakulisni informace o zavaznych tematech. Podle meho soudu je vsak lidsky zivot trochu pestrejsi, a role zpravodajstvi v postkomunisticke zemi neni jen stekat a varovat coby "watchdog", jak ji pojimate v BL. Obcas je treba i povzbudit a posilit narodni sebevedomi. (O tom uz byla nase minula rozepre, ohledne nejakych tech hokejistu. Od tehdy vas dvoji metr opomenul 'zastupne jasani' nad fotbalovym vitezstvim Francie.)
Abych vam usetril obvykly ustepacny komentar k prispevkum:
Pan Pinkava mluvil s panem Kytkou jen jednou, a navic na tema, ktere se tykalo jeho rodiny. Je tedy jasne, ze ma zcela neobjektivni a zaujaty pocit, nikoliv nazor nebo usudek - (viz BL passim).
Václav Pinkava
Poznámka na okraj
Snad se pan Pinkava nebude zlobit, když vyjádřím názor, že kulturní informace o tom, že animovaný film Jana Pinkavy získal v Americe Oskara, skutečně do Jednadvacítky nepatřila. Nedovedu si představit, že by například britský publicistický pořad Newsnight pozval do studia britského držitele Oskara za animované filmy Nicka Parkese. Takovéto náměty prostě do politicko-ekonomických zpravodajských pořadů nepatří. Nick Parkes či Jan Pinkava by se mohli stát námětem, kdyby byli součástí důležitého hlubinného ekonomicko-politického trendu. To se však nestalo.
Článek Rogera Scrutona v Timesech, zveřejněný v Timesech 6. července, jsem tehdy před cestou do Prahy neměl čas přeložit. Kromě toho, byl to článek poněkud neinformovaný. Scruton v něm hovořil o tom, jak vysoce kulturní zemí je ve srovnání s primitivní Británii Česká republika. Zmiňoval se o průzkumu názorů čtenářů deníku Lidové noviny, kteří jmenovali jako nejvýznamnější české osobnosti lidi jako Tomáše Masaryka a kritizoval, že v Británii by pro mnoho lidí byl nejvýznamnější osobností leda tak nějaký fotbalista. To je pravda, jenže Scruton srovnával nesrovnatelné. Názory čtenářů relativně "intelektuálského" deníku LN (to, že jsou to většinou špatné noviny, neznamená, že je stále věrně nečtou čeští intelektuálové) s obecným britským kulturním povědomím. Názory čtenářů deníku LN měl Scruton srovnávat s případným obdobním průzkumem veřejného mínění mezi intelektuálským čtenářstvem deníku Independent nebo The Times. Nebylo férové srovnávat názory čtenářů Lidových novin s démotickými názory obyčejných občanů - to měl spíše srovnávat názory čtenářů deníku Blesk. JČ
Boj o umístění hlavní zpravodajské relace v britské komerční televizi nabývá na intenzitě
Podobně jako v některých jiných západoevropských zemích, ani v Británii by nebylo možné, aby vysílaly hlavní terestrické televizní stanice své večerní zprávy v tutéž dobu. Předpokládá se, že ne každý vlastní videorekorder a že občan v demokracii má mít právo srovnávat různé zpravodajské zdroje.
Hlavní večerní zprávy televize BBC jsou v 21 hodin, hlavní večerní zprávy komerčního okruhu ITV jsou ve 22 hodin.
(Lidé v Británii chodí o dost později spát než v ČR, většinou se totiž v Británii pracuje až od devíti nebo dokonce od půl desáté. V České republice se chodí do práce nekřesťansky brzo proto, že jeden rakouský císař v devatenáctém století trpěl nespavostí, a tak nutil své úředníky pracovat od šesti.)
Vysílání půlhodinových zpráv ITV od 22 hodin je ovšem problém. Komerční společnosti ITV nemůže v nejsledovanějším večerním čase vysílat celovečerní filmy.
Vysílat je od 19 nebo od 19.30, to je pro Británii příliš brzo. Nejideálnější je začínat s vysíláním celovečerních filml ve 21.30, v době, kdy končí hlavní večerní zprávy na BBC 1.
ITV si to však nemůže dovolit.
Už léta usiluje o zrušení zpráv ve 22 hodin. Dosud se jí to nepodařilo.
Tento týden zahajuje britská komerční televize kampaň za likvidaci svých News at Ten (Svět dnes večer). Nynější zprávy, které se v komerční televizi vysílají v 17.40, mají být nahrazeny půlhodinou v 18.30, a Zprávy v 10 mají být zrušeny - přestože existovaly jedenatřicet let!
Takovéto historické rozhodnutí však musí povolit britská Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Independent Television Commission. Proto připravuje televizní okruh ITV argumentaci, že prý mu nejde jen o vysílání celovečerních filmů a o zvyšování sledovanosti. Zprávy se prý budou vysílat od 23 hodin a jejich součástí bude velké množství regionálního zpravodajství - aby se ITV zavděčila televizní komisi.
Očekává se, že úsili zlikvidovat News at Ten vyvolá celostátní kontroverzi. Zakladatel News at Ten, Alistair Burnett, který proslul také svými (poněkud podlézavými) reportážemi o britské královské rodině, konstatoval, že je šokován, že by taková historicky slavná instituce, jako jsou News at Ten, měla být zrušena. Celá řada čelných novinářů z britské komerční televize je velmi rozhněvána.
"Toto rozhodnutí bude znamenat, že jsme se vzdali a úplně jsme v oblasti zpravodajství přestali konkurovat BBC," uvedl jeden pracovník ITV.
