Britské listy


čtvrtek 12. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Lidská práva:
  • Amnesty International: Na Slovensku zemřel romský muž ve vězení - znovu požadujeme rozhodné vládní kroky Prohlášení Syndikátu novinářů ČR ke stížnosti redaktorů publicistiky České televize na cenzuru:
  • ČT musí o sobě informovat nestranně a objektivně, jako by šlo o jakýkoliv jiný podnik Neseriózní podnikání firmy Oracle:
  • Jak ždímat zákazníka (Tomáš Pecina) Reakce:
  • Neomezený přístup ke katastru nemovitostí o ochrana osobních údajů (Karel Neuwirt) Filmový festival v Karlových Varech, chaos a Václav Havel:
  • Kvůli prezidentu Havlovi pořadatelé nikoho nevyhazovali (Petr Jánský)
  • Prezident nikomu žádná místa nebral (Ladislav Špaček) Případ Majida Majeda:
  • Prezidentská kancelář Majidovi chtěla pomoci alespoň radou (Ladislav Špaček) A už je to tady (zas):
  • Jak mě perlustrovala policie (Jindřich Pilař) Reakce:
  • Veřejnoprávní noviny? (Jindra Vavruška) Proč Jana Křesadla vyhodili z nemocnice:
  • O neumětelském spiknutí provinčních anglických psychiatrů (Václav Pinkava)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • K případu Majida Majeda, jehož irácké rodině odmítají tvrdošíjně české úřady po více než osmi letech života v České republice poskytnout trvalé povolení k pobytu se v dnešních Britských listech vyjadřuje Ladislav Špaček z Kanceláře prezidenta republiky. Václav Havel Iráčanům prý nemůže pomoci, ale prezidentská kancelář se snažila aspoň radit. K tomu tato reakce Tomáše Peciny a Štěpána Kotrby:

    Vážený pane Špačku,

    Vy si neuvědomujete, že stanovisko iráckého chargé d'affaires nemůže být pro orgány demokratického státu tak věrohodné, aby situaci označily za "tvrzení proti tvrzení"? To je přece neomluvitelná chyba, které se paní Rážová dopustila!

    Nemyslím si, že v aparátu prezidentské kanceláře mohou na tak odpovědném místě pracovat lidé, kteří nemají jasno v zásadních otázkách, jako např. zda jsou velvyslanectví diktátorských režimů věrohodným zdrojem zpráv o situaci v dané zemi. Přestože, jak argumentujete, pravomoci prezidenta republiky jsou v těchto věcech zcela neformální, v dané situaci může nekvalifikované rozhodnutí dr. Rážové znamenat rozsudek smrti nad šesti lidmi.

    S pozdravem,

    T.P.

    Pane Špačku, píšete: Podle vyjádření chargé d´affaires iráckého velvyslanectví rodina pana Majeda nemá s velvyslanectvím problémy, a proto jako první krok doporučila dr. Rážová, aby pan Majed ambasádu navštívil v doprovodu pracovníka Helsinského výboru nebo právníka, který by podal svědectví o jednání zastupitelského úřadu.

    Pane Špačku, vám snad nejsou známa ustanovení mezinárodního práva i našich zákonů o exteritorialitě budov zastupitelských úřadů, nebo už si nepamatujete na "trabantovou" emigraci občanů NDR v roce 1989 na pozemek velvyslanectví NSR v Praze? Jak může pracovnice KPR doporučit člověku, žijícímu devět let mimo Irák a bojícímu se sankcí fundamentalistického režimu a irácké tajné služby, aby navštívil velvyslanectví? To už by se mohl rovnou sebrat a odjet do Bagdádu... Vyšlo by to nastejno. Pokud by pan Majed překročil jen práh budovy velvyslanectví, ocitá se automaticky na IRÁCKÉM ÚZEMÍ, kde zákony ČR a jurisdikce "demokratického světa" neplatí. Toho chcete dosáhnout? A tento argument myslíte vážně jako člen týmu bývalého disidenta Václava Havla? Onen "bezvýsledný pokus o prodloužení platnosti pasu" by mohl stát pana Majeda i život.

    ŠK


  • Není moudré psát články ve vzteku, člověk se jen zesměšní. Spolupracovník Světa Namodro (s pornografickou přílohou) Jan Potůček publikoval několik emotivních útoků na Britské listy a jejich redaktora Jana Čulíka, protože se mu nelíbí, že někdo poukázal na to, že jeho list šíří z komerčních důvodů pornografii. Komedie vrcholí v tom, že si Potůček stěžuje Syndikátu novinářů, že prý Sex namodro není pornografie. (Karyatidy usilují o důstojnost a jsou uraženy, když jejich zpotvořenému obličeji někdo nastaví zrcadlo.) Ve svých poněkud zmatených vývodech píše Potůček mj. i toto:

    Osobně se domnívám, že Čulíkovy výpady proti některým vybraným jedincům vyplývají z osobní nenávisti a mindráku – nesouvisí třeba jeho až hysterická kritika České televize s tím, že za Jakuba Puchalského usiloval o post moderátora diskusního pořadu V pravé poledne, ale ČT na jeho požadavek, aby mu proplácela každotýdenní zpáteční letenky z Glasgow, řekla ne? Nebo že Puchalský odvolal z funkce šéfredaktora zpravodajství jeho přítele Ivana Kytku?

    Jakou nenávist a mindrák vůči komukoliv v České republice by měl mít uznávaný, dobře placený vysokoškolský učitel na starobylé britské univerzitě (Glasgow University letos oslavuje 550 let od svého založení), který se těší při své práci nezávislosti, volnosti a podpoře svých britských i mezinárodních kolegů?

    Nerozumím. Potůček si zřejmě nedokáže vůbec představit, že by mohl vystrčit nos z České republiky - že existuje i jiný, a poněkud větší svět. Čtenáři vědí, že Britské listy zásadně nepublikují žádnou kritiku z osobních důvodů: ten, kdo nedokáže pochopit analýzu špatného zpravodajství a publicistiky, jakou přinášejí Britské listy, nemá absolutně žádné povědomí o normální úrovni televizní novinářské práce.

    Ivana Kytku považuji za dobrého novináře, ale když se dopouštěl v České televizi chyb, kritizovali jsme ho v BL stejně ostře jako kohokoliv jiného - kdo chce, může si to vyhledat v archívu. Potůček, jak je nakonec pro jeho pokleslý magazín s pornografickou přílohou obvyklé, jen znovu recykluje zmatené a věcně pochybené myšlenky. - Nikdy jsem neusiloval o post moderátora pořadu "V pravé poledne" - proč bych to proboha dělal? Bylo mi na jaře 1998 předběžně nabídnuto, abych pořad moderoval. Nikdy jsem neplánoval přestěhovat do Prahy: byl jsem ochoten vypomoci po dobu několika měsíců a určit tak pořadu laťku, vytvořit precedens profesionality, než bych zaučil dobrého moderátora na místě v Praze. Předběžný návrh - který nepocházel ode mne - přirozeně zahrnoval hrazení letecké dopravy do Prahy na každý víkend, stejně jako honorář mimo tuto částku. Podmínkou bylo také, že bych musel mít k ruce dobrý výzkumný tým, který by přes týden udělal důkladný research tematiky nedělního pořadu. Tak se to dělá v dobrých západních televizích. V Praze jsem měl pobývat od pátku do neděle, byla by to těžká práce, během týdne musím přirozeně vyučovat v Británii na univerzitě studenty. Nikdo nikdy neuvažoval, že bych létal do Prahy na vlastní náklady, tak si to snad pan Potůček představuje, nebo že bych tu práci měl dělat zadarmo, proč?

    Jakub Puchalský se tohoto návrhu nakonec lekl (jako každého radikálnějšího řešení), bál se mi to však říct rovnou, a tak vyhýbavě rozhodl, že se mám přihlásit do konkursu. Dal jsem Ivanu Kytkovi i Jakubu Puchalskému najevo, že se v žádném případě do konkursu hlásit nebudu, protože je pod mou úroveň nechat se posuzovat kýmkoliv v České televizi. Sdělil jsem jim, že pokud si přejí, abych jim na vypomohl, jsem ochoten to učinit, pokud mě o to požádají, ale musejí to učinit včas, tedy nejméně šest týdnů před zahájením nového pořadu. Nepožádali mě, odjel jsem do zahraničí, posléze jsem vyslechl jakési výčitky, že jsem se prý na ně vykašlal... (JČ)

  • Nepornografický, kvalitní internetový magazín Svět Namodro otvírá jeden z článků dnešního vydání následujícím textem: (TP)

    Nebaví vás proklikávat se tunami otravné reklamy, když si chcete užít trochu „cybersexu“? Frustrují vás telefonní impulsy, které neúprosně ubíhají, zatímco vy hledáte kvalitní porno? Naštve vás, když zjistíte, že je přístup na stránku placený? Čtěte dále!

  • Těžký život policisty. "Skinheadi mají 'IQ tykve', takže [tajné agenty] mezi ně bez problému dostanete. Proniknout do levicového prostředí je o hodně těžší. Aktivisté sdružení do malých skupin se navzájem znají a každého nového člena považují za potenciálního konfidenta. Anarchisté mají často vysokoškolské vzdělání," uvedl v rozhovoru pro MFD bývalý šéf protiextremistického oddělení policie Vladislav Plechatý. Na otázku "Skutečně se bojíte terorismu i dnes?" chrabrý exprotiextremista odpověděl: "Ano, v republice jsou stovky radikálních skupin, a některé z nich mají své výcvikové tábory v zahraničí. Levičáci i pravičáci se tam učí střílet a zacházet s výbušninami, anarchisté mají navíc i přednášky o práci s počítači a psychologickou přípravu." (TP)

  • Sekundární nákaza zlatým stafylokokem v českých nemocnicích. Poznamenává Juliana:

    V souvislosti s pořadem rozhlasu BBC o sekundárních infekcích v britských nemocnicích (umírá tam na ně ročně 5000 lidí), zde je pár článků o  stafylokocích (a dalších infekcích) v nemocnicích v ČR:

    Drozenova J, Petras P. [Characteristics of coagulase-negative staphylococci isolated from hemocultures.] Epidemiol Mikrobiol Imunol 2000 Apr;49(2):51-58

    Steiner I, Pacalt J.[Infectious endocarditis--a study of 153 cases]. Cesk Patol 1994 May;30(2):43-46

    Nouza M, Prat V. [Lung infection after kidney transplantation. I. Etiology, pathogenesis and clinical picture]. Cas Lek Cesk 1990 May 25;129(21):641-644

    Jsou česky, ale okopírovala jsem názvy z MEDLINE. I v ČR se o tomto problému tedy píše.

    Poznámka JČ: Škoda, že nevíme víc.

  • Ministr Karel Březina, patrně ve snaze přehlušit aféru Bróm (blíže o ní píše Štěpán Kotrba zde), medializoval žalobu podanou na autory komiksu Zelený Raoul. "Širokospektrální" Svět Namodro věnoval této pseudozprávě článek - K. Březina je ostatně řadu měsíců v centru zájmu širokospektrálního tisku... My ovšem virtuální realitu, jak ve aféře "Bróm", tak v kauze "Hafík", pomíjíme, a když chce pan ministr mediální prezentaci v Britských listech, posíláme mu otázku:

    Pane Březino, můžete našim čtenářům vysvětlit, jak je možné, že váš pozitivně lustrovaný poradce Jindřich Kodl je členem komise rozhodující o tendru na internet pro školy? Považujete za přijatelné, aby lidé, kteří nejsou podle současných zákonů způsobilí zastávat žádnou střední nebo vyšší pozici ve veřejné správě, rozhodovali o státní zakázce za několik miliard korun? Máte v úmyslu pana Kodla v komisi ponechat a hodláte ho nadále zaměstnávat jako poradce?
    (TP)

    Galerie Britských listů

  • Do fotogalerií jsme doplnili několik desítek nových fotografií, mj. snímky, které Štěpán Kotrba pořídil ve spolupráci s Českým rozhlasem a které dokumentují jeho akci Africká odysea, narozeniny nosorožce v králodvorské ZOO (příležitost využil k - mírně řečeno - nepříliš vkusné prezentaci vlastní osoby ředitel ČRo Václav Kasík) a letecké záběry ze Zlínu Z-43. (TP)


  • Pornografové jsou rozhořčeni. Editace naší pornografické přílohy je úplně stejná práce jako editace Britských listů :), napsal nám Jan Potůček ze Světa Namodro:

    Sex Namodro je součástí širokospektrálního Světa Namodro, stejně tak jako IT Namodro nebo Reklama&Media Namodro. Je věcí každého čtenáře, zda bude číst články o sexu nebo o médiích. Editování jakékoli části Světa Namodro je práce naprosto stejná jako editování Britských listů.

    Naprostý hodnotový chaos v mysli pana Potůčka je spíše komický než tragický, dojemné je také, jak se karyatidy domáhají důstojného statutu civilizované osobnosti - připomíná to předstírání Vladimíra Železného, že jeho Nova je ale úplně normální televizní stanice. :) Nemůžeme pomoci panu Potůčkovi, nechápe-li, proč je vydávání pornografických stránek za účelem zisku špinavost, na níž se slušný člověk nepodílí. Nebudeme se pokleslým plátkem, jakým je "širokospektrální" Svět Namodro, nadále zabývat, ani nadále vyvracet např. rasistickou argumentaci Ondřeje Féra, tvrdícího jejím prostřednictvím, že není rasista. :) - PS. Jan Potůček nám nyní vyhrožuje žalobou: bude to zábavné, až se bude u soudu dokazovat, proč je "Sex namodro" pornografie a proč se slušný člověk šířením pornografie nezabývá... :) (JČ)

    Hlavně nenápadně!

  • Zpřístupnili jsme galerii portrétů 42 "policejně vyhlížejících podivných postav", které za poslední rok doprovázejí různé pražské demonstrace.

  • Uvedli jsme také do zkušebního provozu soubor fotogalerií Britských listů. Jsou zde přístupné téměř tři tisíce snímků, pořízených reportéry Š. Kotrbou, L. Wišniewským a T. Pecinou mj. při zasedání MMF/SB, při vyklizení Ladronky a následných demonstracích, v průběhu televizní krize a při řadě dalších akcí. (TP)

  • Již několik týdnů je v provozu nové diskusní fórum BL. To je k dispozici zatím pouze pro prohlížeč Internet Explorer a pro Mozillu, na netscapové verzi se intenzivně pracuje. (TP)

  • Pořádkovou pokutu 10 000 korun uložila policie reportérovi BL Tomáši Pecinovi za to, že neusposlechl výzvy a nedostavil se na policii, aby vysvětlil své kritické články v Britských listech. Publikovali jsme působivý dokument, jímž to policie zdůvodňuje. (TP) - V reakci na tento dokument poslal Tomáš Pecina policii tuto Stížnost, v níž mimo jiné praví: (JČ)

    Je neslučitelné s ústavním pořádkem zaručenou svobodou projevu, aby Policie ČR poža­­dovala od novinářů vysvětlení jejich článků. Ústavní princip svobody projevu je intrin­sicky nadřazen dílčím ustanovením zákona o Policii ČR (č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i trest­ního řádu a policejní orgány si nikdy nesmějí počínat tak, aby tím omezovaly individuální ústavně zaručené svobody občanů. Nejsem ocho­ten poskytnout poli­cii k textu svých článků v případu Ladronka žádné vysvětlení a to, že jsem se nedo­sta­vil na výzvu, je pouze procesním vyjádřením mé vůle využít základních občan­ských práv, nikoli delikt­ním jednáním, jež by opravňovalo policejní orgán k uložení pořád­kové pokuty.

    Shrnutí případu pro časopis Central Europe Review a pro mezinárodní organizace zabývající se obranou lidských práv, je zde, v angličtině zde.

  • Dětem v brněnském dětském domově hrozí nebezpečí od volně působícího pedofila.Ve všech zemích světa je zvykem, že se pedofilové soustřeďují do institucí, jejichž účelem je starat se o týrané či jinak poškozené děti. V civilizovaných evropských zemích se to však sleduje a ostře se proti tomu - v zájmu těch dětí - zasahuje. Podle informací, které zveřejňují Britské listy v tomto čísle, však možná Česká repulika k těmto evropským zemím nepatří. Podle všech indicií je zjevné, že v dětském domově v Brně-Hlinkách operuje podle svědectví Jiřího Szuty pedofil. Ředitel tohoto dětského domova odmítl proti němu podniknout jakékoliv kroky. Jak informuje Fabiano Golgo zde, když ředitele konfrontoval s podrobnostmi pedofilových akcí, ředitel sdělil Fabianu Golgovi, že on "není členem jeho rodiny", takže nemá právo "se ho dotazovat na podrobnosti sexuálních aktů". Pokud je nám známo, pedofilní zaměstnanec působí v dětském domově beztrestně dál. Možná právě nyní, když čtete tyto řádky, sexuálně zneužívá děti v domově.

  • Do on-line rozhovoru s ministrem Karlem Březinou na Interview 21 jsme poslali následující dotaz:

    Pane ministře, v souvislosti s kontroverzí kolem sčítání lidu vyšlo najevo, že jedním z poradců, kteří pro Vás pracují, je pan Jindřich Kodl, bývalý vysoký důstojník StB. Kolik dalších osob s pozitivním lustračním osvědčením pracuje ve Vašem týmu? Můžete odhadnout, jakou percentuální část Vašich "odborných poradců" tyto osoby představují?
    Tomáš Pecina, Britské listy

    Redaktor bohužel náš dotaz do pozitivně laděné konverzace s Březinou nezařadil. Nevadí - necháme ho vystaven zde a snad nám pan ministr odpoví přímo. --- Že si K. Březina neumí svou práci bez estebáků představit, berme jako fakt - de gustibus non est disputandum; když už si je ale jednou platíme z daní, máme právo vědět, kolik jich na Úřadu vlády působí. (TP)

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Amnesty International: Na Slovensku zemřel romský muž ve vězení - znovu požadujeme rozhodné vládní kroky

    Podle zpráv došlo na Slovensku k mučení tří romských mužů, zadržovaných na policii. Jeden z nich zemřel za podezřelých okolností. To dramaticky podtrhuje naléhavost situace, jíž čelí romské společenství na Slovensku, konstatovala Amnesty International v dopise, který dnes zaslala slovenské vládě.

    "Znovu požadujeme, aby slovenské úřady respektovaly své závazky v rámci mezinárodních dohod a ochraňovaly základní práva všech jednotlivých osob na Slovensku, bez diskriminace na základě rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, národního nebo sociálního původu, majetku, narození či jiného statutu."

    Karol Sendrej zemřel 6. července, když byl spolu se svými dvěma syny, Robertem a Petrem, zadržován na policejní stanici v Revúci. Byli zatčeni 5. července 2001 v Magnezitovcích poté, co si stěžovali na údajné šikanování jednoho z obou synů synem starosty Magnezitovců, který je policista. Po zatčení byli tři Romové podle zpráv zbiti policisty, kteří také údajně udeřili manželku Karola Sendreje, když se pokusila zasáhnout.

    Karol, Robert a Peter Sendrej byli původně odvezeni na policejní stanici v Jelšavě. Posléze je prohlédl lékař, který měl službu v nemocnici v Revúci, který údajně zjistil, že zadržení "neutrpěli žádné vážné poškození zdraví". Tři muži byli posléze odvezeni na policejní stanici v Revůci, kde byli podle zpráv zbiti poté, co byli přivázáni k radiátoru.

    "Jeden policista mi přiložil k hlavě pistoli a když jsem křičel bolestí, ať mě raději zastřelí, řekl mi, že by to byla škoda kulky a dál mě mlátil," uvedl Robert Sendrej v tiskovém rozhovoru. "Můj bratr a já jsme si povšimli, že se otec nehýbá a zavolali jsme policisty. Avšak když přišel lékař, nemohl ho oživit. Otec zemřel vedle nás, přivázaný k radiátoru." Po propuštění z policejní stanice byl Peter Sendrej přijat do nemocnice s podlitinami na celém těle.

    "Je to jen jeden z četných případů policejního mučení a špatného zacházení s romskou komunitou, o nichž informujeme už celá léta," konstatovala Amnesty International.

    Tato organizace opakovaně vyjádřila znepokojení, že, jak se zdá, se takovéto zprávy nevyšetřují dostatečně nestranně a podrobně, jak to vyžadují mezinárodní zvyklosti. Reakce slovenských úřadů - pokud vůbec reagovaly - byla naprosto nedostatečná, i poté, co potvrdil zjištění Amnesty International Výbor OSN proti mučení, který v květnu 2001 vydal rozsáhlá doporučení slovenské vládě.

    "Tato doporučení musejí být naléhavě realizována," konstatovala Amnesty International. "Nejde prostě jen o to, že je nutno zajistit, aby ochrana romského společenství na Slovensku dodržovala evropské normy - je to také otázka základní lidské slušnosti."


    AMNESTY INTERNATIONAL PRESS RELEASE

    11 July 2001

    AI Index EUR 72/003/2001 - News Service Nr. 119

    Slovakia: death of a Romani man in custody - renewed calls for decisive government action

    The reported torture of three Romani men in police custody, one of whom died in suspicious circumstances, dramatically underlines the urgency of the situation facing the Romani community in Slovakia, Amnesty International said today in a letter to the Slovak government.

    "Once again we call on the Slovak authorities to respect their commitments under international treaties and to protect the fundamental rights of all individuals in Slovakia, without discriminating on grounds of their race, colour, sex, language, religion, opinion, national or social origin, property, birth or other status."

    Karol Sendrei died on 6 July while he and his two sons, Róbert and Peter, were detained in Revúca police station. They had been arrested on 5 July 2001 in Magnezitovce after they complained about reported ill-treatment suffered by one of the two sons at the hands of the Magnezitovce mayor's son, who is a police officer. Upon their arrest, the three Roma were reportedly beaten by police officers who also allegedly hit Karol Sendrei's wife when she tried to intervene.

    Karol, Robert and Peter Sendrei were initially taken to the police station in Jelšava. They were later examined by the doctor on duty in a hospital in Revúca who reportedly established that the detainees "had not suffered any serious damage to their health". The three men were then taken to the Revúca police station where they were reportedly beaten while tied to a radiator.

    "One officer put a handgun to my head and when I screamed in pain that I would rather be shot, they told me that it would be a waste of a bullet and then continued to beat me," stated Róbert Sendrei in a newspaper interview. "My brother and I noticed that our father was not moving and we called the police officers. However, when the doctor came he could not revive him. Father died there next to us, tied to the radiator." Following his release from the police station, Peter Sendrei was admitted to hospital with bruises all over his body.

    "This is just one of numerous cases of police torture and ill-treatment of the members of Romani community we have been reporting over the years," Amnesty International said.

    The organization has repeatedly expressed concern that investigations into such reports appear not to have been conducted thoroughly and impartially as required by international standards. The response of the Slovak authorities, if any, has been entirely inadequate even after the organization's findings were confirmed by the United Nations Committee against Torture, which issued in May 2001 extensive recommendations to the Slovak government.

    "These recommendations must be implementing urgently," Amnesty International said. "This is not simply a matter of ensuring that the protection of the Romani community in Slovakia meets European standards -- it is also a matter of basic human decency."

    For more information please call Amnesty International's press office in London, UK, on +44 20 7413 5566

    Amnesty International, 1 Easton St., London WC1X 0DW web : http://www.amnesty.org


    ČT musí o sobě informovat nestranně a objektivně, jako by šlo o jakýkoliv jiný podnik

    Prohlášení Syndikátu novinářů ČR

    ke stížnosti redaktorů publicistiky České televize na cenzuru

    Média veřejné služby jsou důležitou součástí demokratické společnosti. Jejich dobré fungování je v obecném zájmu a přispívá ke svobodnému šíření informací. Syndikát novinářů dlouhodobě sleduje situaci ve veřejnoprávní České televizi a je znepokojen vnitřními spory i zpochybňováním její funkce. Proto vyzývá všechny zúčastněné, aby zanechali osočování a vzájemných půtek a soustředili se na to, aby Česká televize byla opravdu důvěryhodnou institucí veřejné služby.

    V takové instituci není možné zpochybnit právo vedoucích pracovníků mít vliv na obsah vysílaných pořadů. Zároveň je třeba respektovat ústavní právo občanů na úplné informace. Česká televize je financována z veřejných zdrojů, proto široká veřejnost má právo také na informace o jejím hospodaření. Tyto informace by měly být komplexní a nemělo by docházet k účelovému vytrhávání jednotlivostí. Reportéři a  redaktoři, kteří je zpracovávají, by k nim měli přistupovat tak, jako by šlo o jakýkoli jiný podnik. Zejména by se měli vyvarovat podezření z konfliktu zájmů.

    Generální ředitel České televize Jiří Balvín sdělil Syndikátu novinářů, že nikdy neměl nic proti zpravodajskému zpracování výsledků forenzního auditu hospodaření České televize, při respektování pravidel, dohodnutých s auditorskou firmou. Nedoporučil pouze publicistické zpracování takových informací v pořadu Tady a teď, protože interpretace výsledků auditu přísluší Radě České televize. S takovým přístupem nelze z profesionálního novinářského hlediska souhlasit. Veřejnost má právo na informace i jejich publicistické zpracování bez ohledu na to, jak se k nim vyjádří oficiální orgán.

    Není přitom zpochybněno právo generálního ředitele, ani odpovědného pracovníka příslušné redakce požadovat po konkrétních redaktorech, aby i publicistické zpracování informací o České televizi bylo na profesionální úrovni, aby zachovalo všechny zásady nestrannosti a objektivity a aby byl vyloučen konflikt zájmů.

    Pokud reportáž nesplňovala tato kritéria, bylo by opatření odpovědných pracovníků nevysílat ji pochopitelné a zdůvodnitelné. V žádném případě ale není možné odkládat vysílání reportáže čekáním na oficiální vyjádření kontrolního orgánu, a to tím spíš, že tak má učinit až v časovém horizontu několika měsíců.

    Za Syndikát novinářů ČR:

    Miroslav Jelínek, Radko Kubičko, Rudolf Zeman

    Praha dne 11. července 2001


    Neseriózní podnikání firmy Oracle

    Jak ždímat zákazníka

    Tomáš Pecina

    Představte si situaci: Jdete si koupit nové auto a prodejce vám při sjednávání podmínek sdělí, že si k automobilu můžete přikoupit - za 20 % ceny vozu za rok - zvláštní technickou podporu. Pokud tak neučiníte, automobil sice bude jezdit, ale nikde vám ho neopraví. V ceně podpory jsou zahrnuty takové služby jako záruční technické prohlídky a možnost vyměňovat si názory s ostatními majiteli vozů stejné značky na internetovém diskusním fóru.

    Odmítli byste, protože vám připadá, že slušný výrobce poskytuje záruční prohlídky zdarma, a možnost diskutovat s dalšími majiteli také není něco, za byste byli ochotni platit horentní sumy? Já jistě ano.

    Kupodivu, v oboru prodeje softwaru není výše popsaný přístup výjimkou. Jak informoval server www.underground.cz, firma Oracle, výrobce databázových systémů určených zejména pro rozsáhlé aplikace, se rozhodla vázat možnost odstranění chyb produktů (prostřednictvím tzv. bugfixes, krátkých programů stahovaných z internetové stránky výrobce) na to, že zákazník si k licenci koupí i službu tzv. "technické podpory" - a bude firmě platit cca. 20 % ceny licence za každý rok.

    Zákazníci, kteří tak neučiní, mají smůlu a v jejich produktu zůstanou nejen běžné chyby, ale i tzv. "security holes", které činí systém napadnutelným a např. pro internetové nebo jiné citlivé aplikace fakticky bezcenným.

    Takový přístup, kromě toho, že vážné zpochybňuje důvěryhodnost výrobce, koliduje - minimálně v českém právním prostředí - hned s několika paragrafy občanského zákoníku. Jakoukoli chybu ("bug") produktu lze považovat za skrytou vadu, na niž se vztahuje ustanovení § 597, odst. 1:

    Jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na  kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a  rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit.

    Povšimněme si, že toto ustanovení není ohraničeno záruční lhůtou, a lze z něj tedy striktním výkladem dovodit, že "bugfixes" musí prodejce zákazníkovi poskytovat po celou dobu životnosti produktu (prakticky by to asi nebylo uplatnitelné, těžko si představit, že někdo dnes bude opravovat chyby softwaru na Commodore C-64...).

    Druhé ustanovení se týká záruční lhůty: ta musí být nejméně šestiměsíční a podle § 622,

    jde-li o  vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna. Prodávající je povinen vadu bez zbytečného odkladu odstranit.

    Stanovisko, které Britským listům zaslala PR agentura zastupují českou pobočku Oraclu, budí úsměv: požadavek, aby se "technicky nepodporovaní" zákazníci zažádali oficiální cestou, je trapnou byrokratickou šikanou v době, kdy není problém vystavit bugfixy na internetu.

    I prodej softwaru podléhá zákonům, a když už není výrobce ochoten chovat se ke svým zákazníkům v souladu se zásadami etiky (seriózní softwarové firmy poskytují službu opravy chyb bez průtahů a zdarma), vždy zbývá možnost domoci se práva u soudu.


    Neomezený přístup ke katastru nemovitostí o ochrana osobních údajů

    Karel Neuwirt

    Štěpán Kotrba ve své poznámce kritizuje Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) za jeho snahu omezit některé funkce internetové verze katastru nemovitostí. Otevřel vcelku zajímavou a věcnou diskusi. Avšak teprve následný komentář Tomáše Peciny mne přesvědčil o tom, že ani Britským listům není jasné, co je to ochrana osobních údajů. Závěr obou autorů totiž směřuje k tomu, že ÚOOÚ svou aktivitou v této věci chrání podvodníky a kšeftaře provádějící nejrůznější nelegální majetkové přesuny. A zatímco ti majetní se vždy dostanou k potřebným informacím, ti chudí si mohli informace opatřit v internetové verzi katastru nemovitostí. Jenže ÚOOÚ (přímo spjat s opoziční smlouvou!) tomu brání, a tak podvody v oblasti nemovitostí mohou (za jeho přímé podpory) utěšeně pokračovat. Pracující lid tak nebude moci kontrolovat kdo, co a jak nabyl a kolik má ten či onen "šikula" nakradených peněz uložených v nemovitostech. Nebude tak moci vzniknout "majetková domobrana", která by vše (tedy i zákon) vzala do svých rukou.

    Kde to žijeme (či chceme žít), pane Pecino ? Kde je právo a jeho respektování, kde jsou lidská práva a ochrana soukromí ? Pan Pecina obviňuje ÚOOÚ, že "musel velice překroutit zákon o ochraně osobních údajů, aby vůbec mohl s Českým úřadem zeměměřičským a katastrálním jednat o omezení přístupu ke katastru".

    Nelze slovně vyvrátit všechna obvinění či pochybnosti. U některých musí s očistou pomoci jedině čas a další činnost ÚOOÚ. Některá obvinění lze vyvrátit jednoduše tím, že se položí vedle sebe dva zákony - č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, a č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů v platném znění, a najde se pozorný čtenář, prahnoucí po objektivním posudku. Onen čtenář by zjistil, že zákon č. 101/2000 Sb. je vůči zákonu č. 344/1992 Sb. zákonem obecným, a že tedy ustanovení o ochraně osobních údajů uvedená ve speciálním zákoně (tj. v katastrálním zákoně) mají přednost před úpravou obecnou - ovšem pokud taková ustanovení speciální zákon vůbec obsahuje. Pokud ne, pak platí zákon obecný (tedy o ochraně osobních údajů).

    Onen pozorný čtenář zjistí, že katastrální zákon se ochranou osobních údajů vedených v registru vůbec nezabývá. Dále zjistí, že se zde vůbec nehovoří o tom, které osobní údaje o "vlastnících a jiných oprávněných" katastr vlastně obsahuje. Rozsah zpracovávaných osobních údajů tento zákon nestanoví, avšak obecný to požaduje.

    Jak už sám název naznačuje, jedná se o katastr nemovitostí, nikoliv katastr vlastníků. § 1 odst. 2 říká, že "Katastr je soubor údajů o nemovitostech ...". Lze tedy k určené nemovitosti zjistit všechny vlastníky. Ale zákon nestanoví, že k jednomu vlastníkovi lze zjišťovat všechny nemovitosti.

    Je tedy rozhodně o čem jednat, aniž by se zákon o ochraně osobních údajů jakkoliv překrucoval.

    A argument, že "bohatí si informace vždy pořídí, zatímco chudí si je mohou opatřit jen pomocí internetu", je nepřípadný. K čemu je jednomu každému občanovi komplexní informace o nemovitostech jeho souseda ? Ale možná že ten, který touží mít k dispozici přehled nemovitostí, se pak bude zajímat o bankovní konta. Zveřejněme tedy všechna bankovní konta! Pak začne pochybovat, zda onen soused je vůbec zdravotně způsobilý takový majetek obhospodařovat. Zveřejněme tedy zdravotnickou dokumentaci! S takovými úvahami se, bohužel, občas setkávám. Vždy jsou opředeny květnatými argumenty, které mají budit zdání potřebnosti, proč mají být údaje o druhých monitorovány. Jenomže když o tom, jaké osobní údaje a kterých občanů mají být zveřejňovány, rozhodují pseudoargumenty, bez jakékoliv právní opory, bez vytvoření legislativních pravidel, je to špatné: Znamená to devalvaci funkce práva ve společnosti. Takové přístupy a názory jsou velmi nebezpečené. Vzpomeňte si, vážené Britské listy, na případ zveřejnění evidence pedofilů v Anglii. Ale napadá mě: Nezdá se vám snad náhodou, že neomezeným přístupem do katastru nemovitostí by získala investigativní žurnalistika? Přátelé, kam vás vede slepá vášeň!

    Brát právo do vlastních rukou je vždycky začátkem konce právního státu.


    Kvůli presidentu Havlovi pořadatelé nikoho nevyhazovali

    Petr Jánský

    Rád bych uvedl na pravou míru svou úterní glosu. Psal jsem ji na základě reportáže TV NOVA. Verzi pořadatelů je možné si přečíst zde.

    Vyplývá z ní, že na MFF je poněkud neobvyklá praxe při obsazování kinosálu. Vstupenka na představení údajně přestává platit 5 minut před začátkem. Lidé se vstupenkou, kteří přijdou později, mají smůlu. Na jejich místa pořadatel vpustí diváky akreditované (bez vstupenek). Na každé představení je rezervováno 12 míst pro VIP.

    Mám před sebou vstupenku. Má na kraji perforaci a je tištěná na počítačové tiskárně. Není to místenka (nemá označenou řadu a číslo sedadla), jen vpuštěnka (sedni si, kde je místo). Vlevo slosovatelný kupon s hodnocením filmu, vpravo kontrolní útržek. Na zadní straně sponzoři a adresa pořadatele. Nikde ani slovo o tom, že by platnost vstupenky byla časově omezena.

    Za takového stavu věcí není divu, že dochází k chaosu. Lidé, kteří přicházejí dříve, si sedají volněji, nechávají proluky. Pozdější návštěvníci musejí místa hledat. Pořadatel neví, zda je sál již plný nebo ne, musel by lidi sesypávat do řad jako brambory. Je proto nepřípustné, aby u vyprodaného představení pořadatel vpouštěl do sálu akreditace (lidi bez vstupenek) a pozdě příchozí se vstupenkami odmítal tvrzením, že platnost jejich vstupenek končí 5 minut po začátku představení. (Za totality byl v kinech nápis “Děkujeme, že přicházíte do kina včas”. Někde se na týdeník zavíraly dveře, aby lidi nerušili, ale na hlavní film vpustili každého, třeba 5 minut před koncem představení.)

    Jestliže za takového chaosu přijde do sálu VIP, navíc s doprovodem TV kamer, které zaberou i diváky se vstupenkami před zavřenými dveřmi, všichni si budou myslet, že se lidi do sálu nedostali právě kvůli VIP.

    Není to pravda, v pondělí bylo rezervováno pro VIP oněch 12 míst, president Havel přišel se 4 členným doprovodem, nikomu místo nesebral, naopak ještě zbývající místa přepustil. Omlouvám se proto za nesprávnou interpretaci, která vznikla na základě reportáže TV NOVA, omlouvám se za titulek, který k mému článku doplnily BL.


    Prezident nikomu žádná místa nebral

    Ladislav Špaček

    K textu pana P. Janskeho:

    Jen se divim, jak ctihodný list muze naletet tak prostoduche zlomyslnosti redaktora Novy. Pokud jste byl nekdy na MFF v Karlovych Varech (jezdim tam nekolik let a jsem toho svedkem kazdorocne), jiste jste si vsiml, ze pred kazdou projekci zajimavejsiho filmu nebo jine akce zustavaji pred salem neuspokojeni navstevnici.

    Nekdy sedi na schodech (jako vcera Karel Gott - jiste jste cetl vcerejsi Blesk, kdyz jste se predevcirem dival na Novu), ve velkem sale Puppu schody nejsou, tam museli opozdilci zustat venku, jako ostatne ve stejnou chvili prinejmensim v peti dalsich salech na jinych predstavenich. Sam jsem se nekolikrat na film nedostal, zajemcu je na MFF tradicne vzdy vic nez kapacit v projekcnich salech. Nechal bych na organizatorech MFF, aby to vysvetlili, mne jen zaujalo, jak tohoto banalniho a chronickeho jevu dokazal nekdo vyuzit proti jednomu z radnych navstevniku projekce.

    Svadet to na prezidenta muze leda ten, kdo ma zajem poskodit jeho jmeno na verejnosti, protoze o prezidentove navsteve vedel stab dva dny predem a jeho pet mist bylo vcas a regulerne rezervovano.

    Neprisel na posledni chvili a necekane, ze by kvuli nemu nekdo zustal venku. Vase prirovnani bych poopravil: prezident mel letenku, radne nastoupil a sedl si na svoje sedadlo.

    Jestli pracovnik organizacniho stabu vyhrkl ve stresu pred kamerou neco o prezidentovi, je to chyba, ale nic to nemeni na vyse uvedenych faktech. (Neuspokojenych zajemcu jsou nekdy desitky, prezident prisel se čtyřmi lidmi, nevim, co by rekli tem dalsim.)

    S pozdravem

    Ladislav Špaček

    Poznámka JČ: Nesouhlasím - šlo bohužel stejně o  selhání pracovního týmu prezidentské kanceláře. Vládne-li někde takový chaos, jaký zřejmě existuje na MFF v Karlových Varech, měli příslušní činitelé přece Václavu Havlovi doporučit, aby se do této vřavy nepouštěl. Lhaní televize Nova není sice v žádném případě ospravedlnitelné, dalo se však očekávat, že vzniklé prekérní situace TV Nova využije. Havlův tým měl situaci předvídat a prezidenta do sálu, v němž vládl chaos, nevpustit. Dovedete si představit, že by se do podobné situace dostala anglická královna, prezident George W. Bush anebo Tony Blair? Mnoho ceremoniářů by bylo rychle donuceno rezignovat.

    Případ Majida Majeda:

    Obrana lidských práv v Kanceláři prezidenta republiky

    Ladislav Špaček

    Jak lehce se pracuje s polopravdami a jak těžce se vyvracejí! K případu pana M. Majeda musím předeslat, že Kancelář prezidenta republiky nemá sebemenší pravomoc zasahovat do práce jiných státních orgánů, např. Cizinecké policie, Ministerstva zahraničí apod.

    Nad rámec zákona, z tradice a z vůle Václava Havla, poskytuje právní rady občanům, kteří se na ni obracejí v nouzi, zvláště v oblasti lidských a občanských práv.

    Statistika případů, kdy KPR pomohla vyřešit vážné lidské problémy, je výmluvná - úřad Václava Havla tedy nezapomněl, co je obrana lidských práv. Jako jeden z mála se jimi skutečně důsledně zabývá.

    Není ovšem zázračnou institucí - jak mnozí věří - která zvrátí soudní rozsudky nebo rozhodnutí jiných úřadů, pokud je učiněno v souladu se zákonem.

    Ze zápisu z jednání dr. Rážové s panem Majedem vyplývá, že panu Majedovi bylo vysvětleno, za jakých zákonných podmínek může cizinec žádat o trvalý pobyt.

    Cizinecká policie se zdráhá udělit trvalý pobyt bez platného cestovního pasu, proto dr. Rážová hledala cestu, jak panu Majedovi poradit.

    Podle vyjádření chargé d´affaires iráckého velvyslanectví rodina pana Majeda nemá s velvyslanectvím problémy, a proto jako první krok doporučila dr. Rážová, aby pan Majed ambasádu navštívil v doprovodu pracovníka Helsinského výboru nebo právníka, který by podal svědectví o jednání zastupitelského úřadu.

    Toto svědectví by mohlo být argumentem pro Cizineckou policii, která by pak mohla vystavit panu Majedovi náhradní cestovní doklad. Potřebuje mít ovšem jistotu, že se žadatel o prodloužení platnosti pasu bezvýsledně pokoušel.

    Dále mu dr. Rážová vysvětlila, že podle našich zákonů nemůže být cizí státní příslušník vyhoštěn do země, kde mu hrozí pronásledování, a probrala s ním i možnosti požádat o azyl.

    Je jen věcí pana Majeda, zda rady využije, či nikoliv, zda si nechá poradit od dalších, zda se obrátí na ombudsmana, který je vybaven neskonale většími pravomocemi než KPR.

    KPR skutečně nemůže ani prodloužit trvalý pobyt, ani prodloužit platnost iráckého pasu, ani vystavit náhradní pas, ani udělit azyl. Je mi líto, že dobrá vůle našeho úřadu se dočkala takové interpretace. Rád bych požádal čtenáře Britských listů, aby namísto rozhořčení přispěli panu Majedovi radou, jak jeho obtížnou situaci řešit.

    Ladislav Špaček

    Poznámka JČ: Ani zde nelze, bohužel, s argumentací Ladislava Špačka souhlasit. L. Špaček potvrzuje, že se skutečně stalo, co jsme napsali. Píše:

    Podle vyjádření chargé d´affaires iráckého velvyslanectví rodina pana Majeda nemá s velvyslanectvím problémy.

    Je otřesné a šokující, že se v případě cizinců, kteří hledají u českých úřadů pomoc proti útlaku své rodné země-diktatury, ucházejí činitelé českých úřadů o vyjádření pracovníků právě té diktatury!! Je nemyslitelné, že by to udělal pracovník jakékoliv západní země. Znovu poukazuji na tu paralelu: představte si, že by v  Německu či v Rakousku žádal československý občan o asyl s poukazem na útlak v jeho rodné zemi a tamější úřady by k tomu požádaly o vyjádření velvyslanectví komunistického Československa! Jakou hodnotu by asi mělo takové vyjádření? (Před časem jsem se dotazoval pracovníků českého velvyslanectví v Londýně, co vědí o Romech, kteří žádají v Británii o azyl. Bylo mi vysvětleno: my s nimi nemáme žádné styky, jakmile požádají o azyl, britské úřady je před námi ochraňují.)

    Je dobře zdokumentováno, že je Irák hrůzná diktatura, existují i důkazy o šikanování rodiny Majida Majeda iráckým velvyslanectvím v Praze. Řehtání byrokratického šimla a požadování, aby znovu a znovu rodina Iráčanů zjišťovala, jestli jim náhodou irácké velvyslanectví neprodlouží pasy, je zcela nelidské. Že to pracovníci KPR nechápou, je s podivem. Není divu, že se po rozhovoru s dr. Rážovou maminka Majida Majeda rozplakala.

    Václav Havel má v České republice velkou autoritu. Od případů, jak je tento, by se neměl odtahovat - jen ho to diskredituje. Měl by se k němu veřejně vyjádřit a veřejně se ptát, proč dělá česká cizinecká policie tak nesmyslné průtahy s udělováním trvalého pobytu lidem, kteří si ho zjevně zaslouží. To je zásadní otázka,jíž se jaksi všichni úředníci vyhýbají... Na tu nikdo neodpověděl - hovoří se o byrokracii. Je však Česká republika stále humanitní demokracií masarykovského typu? Pozná se to na tom, jak se chová k lidem, kteří potřebují pomoc.


    Tak už je to tady (zase)!

    Jak mě perlustrovala policie

    Jindřich Pilař

    Tak už je to tady (zase)!

    Jdu z metra na Florenc si koupit jako spořádaný občan místenku z Jindřichova Hradce, abych dal vydělat ČSAD a abych seděl, a vida, málem se to zdařilo doslova - v podchodu pod céčkem mi vstříc kráčí městský či jaký policajt, v první chvíli jsem si říkal, ti zlosyni neplatičský už zašli tak daleko, že teď jízdenky musí kontrolovat ozbrojenci, sahám automaticky pro síťovku, kterou jsem spořádaně ročně zaplatil v prosinci, aby mi za ni pražský Dopravní podnik a.s. poskytoval úplně jiné služby, než ty zaplacené, ale najednou slyším, že mladík s odznakem říká "Průkaz totožnosti...!" ---- to mě přibrzdilo: mám totiž takové tušení, že bezdůvodně se "zjišťovat totožnost" donedávna nesměla.

    Nebo ne?

    Předtím za útlaku ano, ale teď za svobody, demokracie a občanských práv snad ne?

    Zeptal jsem se tedy, co je důvodem perlustrace (-- "Pátrání po trestném činu!" -- ), dopustil-li jsem se nějakého trestného činu či přestupku, neboli proč právě mě a ne všechny ty spěchající kolem ( -- "To myslíte, že mám legitimovat všechny??" -- to si nemyslím, ale proč ZROVNA mě? ), takže jsem se nic nedozvěděl.

    Skoro už zapomenutý Pavlovův reflex z let útlaku nicméně oživl, takže jsem demokratický zaplastovaný omyvatelný OP vytáhl, protože veden starými v demokracii zbytečnými instinkty jej nosím -- něco z něho dlouho vypisováno na formulář, pak jsem zlegitimoval já policajta, služební číslo bez řečí ukázal, pamatuji si ho, odešel jsem, vlastně se nic nestalo, za bolševika skoro každodennost, bez služebního čísla ovšem.

    Asi je to všechno v pořádku, ale stejně mi vrtá hlavou ten důvod --- no, asi se moc nespletu, když budu předpokládat stejný jak za starých dobrých časů útlaku: mezi spěchajícími jsem zas trčel jako aktuálně jediná přestárlá mánička (tehdy ještě nepřestárlá), podezřelý - tehdy bez tesilových kalhot, dnes bez fialového saka jsem nevypadal ani jako Pavka Korčagin, ani jako Víťa Kožený, ale jako PODEZŘELÝ.

    Nyní jsem tedy registrován, zapsán, že legitimován v souvislosti s "pátráním po trestném činu" - nějaké vroubečky už mám, pravda, starší, v souvislosti s tehdy, za útlaku nepovolenými demonstracemi za cosi, ale kdoví, zda se třeba vroubečky nenačítají, vroubeček jako vroubeček, podezřelý byl často přítomen v souvislosti s nezákonnými činnostmi, jak evidováno...

    Jaký je ten poslední, opravdu nevím -- tunelování pražského metra?

    Vzpomínávám na televizní reportáže o václavských kapsářích, které nejde nic, protože by se zasahovalo do jejich svobod či co, o natočených dealerech, kterým by se taky, protože se jednodušej zabásne holka s třemi rostlinkami --- no, jistě to tak černobílé není, ale stejně je mi tahle příhodička hodně nemilá - něco už je zase tady, co tu deset let nebylo (vidět?).


    Veřejnoprávní noviny?

    Jindřich Vavruška

    Po pravde receno, nechapu o cem se nas pani Al Maliki snazi presvedcit. Chce, abychom jeji noviny financovali? Chce, abychom usporadali nejakou petici?

    Myslim, ze situace u nas je natolik demokraticka, ze nikomu nebrani, aby si nejake noviny zalozil. Proc by mely byt zrovna "verejnopravni", nechapu, a to dokonce ze tri duvodu:

    1) zrizeni "verejnopravniho" tisku by nepochybne bylo extremne komplikovane, na rozdil od zalozeni soukromych novin.

    2) Pod pojmem verejna sluzba si predstavuji i takove veci jako sireni aktualni informace o akutne hrozicim nebezpeci (povodne, pozary apod.). Verejny rozhlas a verejna televize jsou zavazany takove informace poskytovat (na rozdil od komercnich medii, ktera mohou -- hodi-li se jim to do kramu -- ale nemusi). Jakou roli by v podobnych situacich mohly hrat noviny, od jejichz uzaverky az do okamziku distribuce ubehne mnoho hodin, naprosto nechapu.

    3) Pojem "verejnopravni" je u nas (umyslne?) nedostatecne definovan a samotnymi verejnymi medii (zamerne?) zamlzovan, takze "verejnopravni" spise znamena "zavazany momentalnimu politickemu establishmentu" spise nez nositele skutecne verejne sluzby.

    At si pani Al Maliki noviny zalozi, budou-li delat to co rika, bude si je mnoho lidi kupovat. Nevidim v tom problem.

    Z hlediska "verejnopravnich novin" by tu ale mozna jeden problem byl. Neni pani Al Maliki poradkyni nebo dokonce mluvci nejakeho ministerstva?

    A ještě poznámka k vládnímu deníku

    1. Proc by vlada mela mit svuj denik? Neexistuji zadne jine sdelovaci prostredky (ktere o cinnosti vlady nezavisle informuji)? Co myslite, je povinnosti vlady vykonavat spravu statu nebo zarizovat sireni informaci? Jakych informaci: (a) pouze o vladnich aktivitach nebo (b) i ostatni informace? Pokud (a), myslim, ze existuji ministerske vestniky. Pokud (b), z jakeho duvodu (viz nize)?

    2. Komercni deniky si na sebe vydelaji (nebo zkrachuji). Vsadim se o co chcete, ze vladni denik by hospodaril se schodkem a kazdy rok by dostaval tucne dotace ze statniho rozpoctu (cti: z nasich dani). Nevim, proc bychom meli z dani platit neco, co uz beztak funguje a s prihlednutim k bodu 1. vyse je to zbytecne.


    Proč Jana Křesadla vyhodili z nemocnice

    O neumětelském spiknutí provinčních anglických psychiatrů

    Václav Pinkava

    Dobry den pane Culiku,

    Rad bych Vam podekoval za vydani me noticky, jakoz i za obsahlejsi poznamku JC, ktera na ni de facto upozornuje. Jak rikal Henry Ford "all publicity is good publicity".

    Pocet navstev na Kresadlovu webstranku http://kresadlo.zde.cz stoupl o rad, doufam, ze i pocet navstev na vystavu bude na vzestupu. Jak vite, Stare Hrady jsou zajimave i jinak, jsou tam rekonstrukce pracoven nekterych nasich literarnich velikanu atd.

    Rad bych vsak poopravil vasi poznamku 'for the record' - ostatne jsme o tom mluvili osobne predloni, ale jen na okraj.

  • 'Profesni neshody', kvuli kterym otec odesel do predcasneho duchodu spocivaly v tom, ze byl vyborny diagnostik, (dokonce v Ceskoslovensku, ac nekomunista, byl jako diagnosticky odbornik-psycholog soudnim znalcem.) Kdyz tedy uvizl v britske provincni psychiatricke lecebne jako zakladatel a sef oblastniho klinickeho psychologickeho oddeleni, prekvapive casto objevoval chronicky hospitalizovane lidi , kteri byli zarazeni pod spatnou diagnosou kolegu psychiatru, tudiz neuspesne leceni, nekdy cela desetileti. Pote, co otec diagnosy menil, rozumejme napravoval, a byla zmenena i lecba, dostavali se tito lide na zaklade zlepseneho stavu ven z ustavu, do ambulantni pece.

    To vsak velmi hnetlo dotycne kolegy, kteri by zrejme radeji ponechali obeti svych diagnos navzdy trpet, nez aby jejich vlastni chyby vysly takto okate najevo.

    (Podotykam, ze pozdeji byli dusevne nemocni lide hromadne a bez ohledu na stav leceni propousteni pryc z nemocnic do ambulantni pece, pod heslem 'care in the community', kterou zavedla vlada Margaret Thatcherove. Jak jiste vite, melo to za nasledek mnoho sebevrazd i vrazd, a otec proti tomu vystupoval v tisku, tehdy uz jako soukromy Chartered Psychologist a Associate Fellow of the British Psychological Society.)

    Odbocim jeste trochu vic: V teto souvislosti bude stat za precteni Kresadlova posledni knizka 'Pruvodce inteligentniho laika dzungli soucasne psychologie a psychiatrie', ktera se konecne blizi k vydani.

    Bohuzel nestihl napsat jeji druhou polovinu, ktera mela byt tim Kresadlovsky osobitym prvkem, srsatou polemikou s tmarskym psychiatrickym a psychologickym establishmentem. Nicmene, nebyl by to Kresadlo, kdyby neodbihal do ryznych zajimavych extempore uz v prvni polovine textu, ktera je vystizne popisna a mapuje onu 'dzungli'.

    Mimochodem, Jan Culik, coby autor 'Knih za ohradou' (studie o české litratuře v exilových nakladatelstvích 1970 - 1989) je v teto knizce take zminen, nejde vsak o zadnou zavaznou psychologickou diagnosu ;-))

    Jelikoz jablko nepadne daleko od stromu, sam jsem daleko zabehl. Vratme se ke Kresadlove duchodove chronologii. Kdyz byl jako 'bila vrana' vystipan, obratil se Kresadlo naivne na smirci "industrial tribunal". Ten mu dal zapravdu v plne mire a ulozil vedeni spitalu prijmout ho neodkladne zpet do aktivni sluzby.

    Kdyz management natruc odmitl rozhodnuti respektovat, tribunal naridil pokutu/odskodne, v maximalni vysi svych kompetenci - nebyl to ani jeden hruby rocni plat, prestoze Kresadlovi bylo jen 55 let.

    Management vedel, na rozdil od nas, ze pokud je pripad jednou predlozen prumyslovemu tribunalu, nelze se pote odvolat k soudu, ktery by byval naridil podstatne tvrdsi sankce.

    Dilo zavistivych druhoradych bylo dokonano, a emigrantsky osud Kresadluv se kruhovite uzavrel. Bizarni, ze spiknuti druhoradych nad nim triumfovalo v Britanii, kdyz uz ne ve stare vlasti..

    Byvse takto definitiven 'odstaven' do predcasneho duchodu, pocal se Kresadlo venovat svym zanedbanym tvurcim talentum, hlavne hudbe a literature. Navazal pritom na uspech sve prvotiny Mrchopevci, kterou napsal jeste v lete 1982 za dvacet dnu 'jen tak mimochodem' kdyz byla ve spitalu okurkova sezona - a poslal k posouzeni Josefu Skvoreckemu, ktery ji s velkym zpozdenim vydal (obdrzela cenu Egona Hostovskeho kdyz vysla, v roce 1984).

    Pri vydavani dalsich Kresadlovych knih, ktere zminujete, otec jaksi sponsoroval stradajici nakladatelstvi tim, ze prijimal jine jejich knihy, jako by je zakoupil ze svych neobdrzenych honoraru. Byvala to obzvlaste dila Milana Kundery, ktera byla jakousi komercni zivou vodou nakladatelstvi 68 Publishers. Darovanemu koni na zuby nehled.

    Kresadlo se stal sectelym odbornikem na Milana Kunderu, - ktery se mu vsak zacal zajidat nebot byl porad "na jedno brdo". Kresadluv navod, zcela zrejme na kunderovsky roman viz nize

    Schéma úspěšně správného románu

    Jan Křesadlo

    Soudruh XY, úspěšný to -olog,
    se chystá k dalším výdobytkůmm v rámci -ologie,
    leč jeho vyvá?ený, cílesměrný život
    je náhle vykolejen ze svých kolejí,
    když potká mladou -ntku či -ožku Z-ku.
    Tím se mu všechno začne různě hroutit,
    i s oním výdobytkem v rámci -ologie,
    jeho žena má třeba také milence,
    anebo od něj uteče jen sama,
    a vůbec to jde vše náhle od desíti k pěti.
    V rámci hledání své vlastní identity
    hrdina XY také vzpomíná,
    přičemž se projevuje politická omáčka
    a též takzvaná společenská kritičnost
    dle okolností ostřejší či mírnější
    též někdy s výčitkami svědomí.
    Nakonec tam někdo vždycky spáchá sebevraždu
    buď Z-ka, nebo žena, nebo milenec
    či někdy ještě jiná postava,
    například Z-ka někdy mívá sestru,
    která si marně myslí na XYpsilona,
    nebo ňáká jiná modifikace.
    Hrdina XY ale téměř vždycky vydrží
    a celá záležitost končí do ztracena
    čili lidově takzvaně bez konce.
    Toto základní schéma ovšem připouští
    rozličné modifikace a variace,
    například jaký je ten XY -olog
    a jaká -ntka či -ožka je ta Z-ka,
    do jaké míry drastické jsou ty vzpomínky
    a kdo tam nakonec tu sebevraždu spáchá.
    Nicméně v podstatě je všechno od začátku jasné.
    A tyhle sračky chcete, abych psal?

    Vase historka, ze Jan Kresadlo zacal psat na zaklade nejake rodinne debaty ohledne Milana Kundery je malebnou fikci, nicmene Kundera jej zcela evidentne provokoval k primym parodiim a oponenture. Kresadlo se do Kundery obzvlast strefuje v romanu Obetina, a v dosud nevydanem satirickem sci-fi Kravex5 - ten si svou nelitostnou strefovacnosti do literarniho establishmentu popudi kdekoho, az nekdy vyjde - a pobavi nas ostatni.

    Poznámka JČ: Historku "Tak to napiš" jsem tuším před lety slyšel od Evy Pinkavové, sestry Václava Pinkavy ml., kterou jsem učil v osmdesátých letech české literatuře na univerzitě v Lancasteru. - Josef a Zdena Škvoreckých vydali v nakladatelství 68 Publishers od roku 1971 do pádu komunismu cca 230 titulů, z toho bylo knih od Milana Kundery šest. V Křesadlově charakteristice Kunderových knih zrovna toho autora moc nepoznávám, ale je to jistě otázka pohledu...:)

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|