úterý 23. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby ČR nesmyslně zamezuje příchodu zahraničních vědců:
  • Jak Kavanovo ministerstvo zahraničních věcí brání v ČR vědecké práci Případ "KATO:"
  • Je možno považovat knihu Vachalovského a Boka za autentickou? (Přemysl Vachalovský, Jan Čulík, Ivan Hoffman, Radiožurnál 20.5.2000) Česká televize:
  • Prognostický sen náročného diváka: Jak by mohla ČT vypadat za dva roky (Tomáš Pecina)
  • Prognostický sen realistického diváka: Jak by mohla ČT vypadat za dva roky (Tomáš Pecina) Televize Nova:
  • CME versus Železný, válka na pokračování (Milan Šmíd)
  • RRTV ví, že "by pořad Volejte řediteli mohl být nevyvážený" (Jan Lipšanský)
  • Mathé nehledá pravdu, ale řeší si svůj vztah k Železnému (Petr Štěpánek) Zahraničí:
  • Atrapy (Ivan Hoffman) Česká politika:
  • Švýcaři a Italové - referenda (Ivan Hoffman)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Český brain drain pokračuje. Až 40 procent českých lékařů, zejména mladšího a středního věku, chce podle prezidenta České lékařské komory Davida Ratha odejít do zahraničí, až jim bude umožněn volný pohyb po zemích Evropské unie. - Lékaři jsou však žádáni v mnoha zemích světa a bezpochyby by dostali pracovní povolení i v zemích Evropské unie už nyní, zejména pokud jsou odborníky. V Británii například pracuje mnoho lékařů z Indie a z Pákistánu a občané těchto zemí v žádném případě nemají volný přístup do Evropské unie. - České republice ovšem hrozí, že všichni, kdo něco umějí, nakonec skončí v zahraničí, pokud nebude ČR vytvářet výhodné podmínky pro své elity. Nakonec to v současnosti už postihuje univerzity: čeští studenti, kteří dělají postgraduální práce na západních univerzitách, se nezřídka vracejí do Čech. Těm málo zahraničním studentům, kteří přicházejí studovat do ČR, v tom zabraňují superbyrokratické české předpisy, jak o tom píší dnešní Britské listy.

  • Ministr zahraničí Jan Kavan odmítl požadavek Sudetoněmeckého krajanského sdružení, které chce od Česko-německého fondu budoucnosti odškodnění sudetoněmeckých obětí českého násilí.

  • Vláda už utratila 14 milionů korun, které měla v rozpočtu na  návštěvy ze zahraničí. Do konce roku bude potřebovat ještě dalších 36 miliónů korun.

  • Městská doprava kvůli růstu cen benzínu nepodraží. Současný růst cen pohonných hmot se v českých a moravských městech na výši jízdného hromadné dopravy a na cenách za taxislužbu zatím neodrazí. V Hradci Králové a v Pardubicích sice hromadná doprava podraží, ale kvůli loňskému zdražení nafty.

  • Na Sněžku mohou vyjít občané tuto neděli s ministrem zdravotnictví Bohumilem Fišerem, hlavním hygienikem Michaelem Vítem a ředitelem Státního zdravotního ústavu Jaroslavem Křížem. Tím oslaví Den bez tabáku, který pod heslem "Nenechte se podvádět - tabák zabíjí" vyhlásila na 31. května Světová zdravotnická organizace.

  • Lékaři konstatují, že Havel může jít v létě na operaci kýly. Odstranění kýly, která je následkem náročných operací tlustého střeva, bude přítomen rakouský chirurg Ernst Bodner a operace se pravděpodobně uskuteční v červnu.

  • Evropské ceny za internetovou novinářskou práci. Zbývají už jen tři týdny pro nominace na  European Online Journalism Awards. Loni dostávali ceny jen britští novináři, letos se mohou účastnit novináři z celé Evropy a soudci jsou vybráni z čelných sdělovacích prostředků po celém kontinentě. Podrobnosti jsou na adrese:

    http://www.net-media.co.uk/eolja/form.html

  • O novém tažení proti Janu Kavanovi v souvislosti s blížícími se senátními volbami a o knize Přemysla Vachalovského a Johna Boha "KATO: Příběh opravdového člověka", jejíž manipulaci někteří Češi kupodivu přijímají zcela nekriticky, píše v angličtině Jan Čulík v aktuálním čísle časopisu Central Europe Review na tomto místě.

  • Profesionalita a nezávislost nové Rady České televize se už projevuje? Napsal Tomáš Pecina, který požádal nového člena Rady České televize Františka Mikše o rozhovor pro Britské listy:

    Právě jsem mluvil s Františkem Mikšem. Řekl mi (téměř doslova) toto:

    "Voláte pozdě. Já jsem si mezitím stačil ty vaše Britské listy přečíst a řeknu Vám, že něco tak špatně napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu představit. A jestli si myslíte, že s vámi budu ztrácet čas, tak jste na omylu!"

    Prosím, publikujte, to má stejnou cenu jako celostránkový rozhovor. (T.P.)

  • Zveme vás na literární Luhačovice - setkání mladých a zavedených autorů, pod záštitou Klubu českých spisovatelů v Praze. Informace, podrobný program a přihlášky (nutno odeslat do 30. května) viz na této adrese.

  • Časopis Integrace, ktery je prvnim ceskym mediem venujicim se kriticky problematice evropske integrace, je na adrese http://www.integrace.cz.

  • Čtěte revui Souvislosti. Píše Jakub Krč:

    Posílám vám odkaz na nové číslo revue Souvislosti (vycházíme od r. 1990, na internetu 3 roky). Ač jsme zaměřeni filosoficko-teologicko-literárně, máme v posledním čísle dva příspěvky, které možná mají aktuálnost i publicističnost v sobě. Je to jednak úplný soubor dokumentů ke kauze Pražská katolická teologická fakulta (Wolf, Štampach, Halík a spol.), jednak edice e-mailů jihoslovanských intelektuálů z doby bombardování NATO. Jelikož "žijeme" pouze z dotací a nevyděláváme (spíš naopak), neberte prosím můj dopis jako nevyžádanou reklamu, prostě jen jako tip, možná nejen pro vás... Pěkné čtení a pěkné léto!

  • Druhý výbor z Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) vyšel v sobotu 13.5.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, obálka je tady. Výbor ...jak Češi jednají je možno už nyní objednávat v nakladatelství Milenium na této adrese.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Jak Kavanovo ministerstvo zahraničních věcí brání v ČR vědecké práci

    ČR nesmyslně zamezuje příchodu zahraničních vědců

    V pražském Geofyzikálním ústavu AV ČR pracoval půldruhého roku na projektu doktorské práce čínský postgraduální student. Z rodinných důvodů musel práci dočasně přerušit a krátce se vrátit do Číny. Pak už však nedostal od českých úřadů povolení k návratu. Projekt stojí, museli být na tuto práci v Praze převedeni jiní vědci, kteří měli jiné úkoly. Česká byrokracie neposkytla žádné vysvětlení? Že by snad někdo očekával úplatek? Nebo že by existovaly nějaké jiné vážné důvody, pane Kavane?

    Za komunismu právě Češi trpěli omezením práva volně cestovat. Věděl to nakonec i Jan Kavan. Nikdy jsem si nemyslel, že začne toto omezení tvrdě praktikovat vůči občanům jiných zemí i Česká republika. Ani to, že až se Kavan stane ministrem zahraničních věcí, bude mít na ministerstvu takový zmatek, že jeho úředníci budou ztrácet faxy od občanů, viz níže.

    V dnešních Britských listech zveřejňujeme kompletní dokumentaci k tomuto případu. Materiály nám zaslal Ivan Pšenčík z GFU AV ČR. Jeho dopisem dokumentaci zahajujeme. JČ

    Proč nám MZV blokuje návrat studenta?

    Vazeny pane Culiku,

    posilam Vam kopie korespondence (ze strany GFU AV CR), kterou jsme vedli v zalezitosti pana Xuyao Zhenga, naseho doktorandskeho studenta, s velvyslanectvim CR v Pekingu a s MZV v Praze.

    S vyjimkou prvniho dopisu, jsou vsechny uvedeny v casove posloupnosti jak byly odesilany. Prvni dopis jsem zaradil na prvni misto, protoze obsahuje strucny popis cele situace.

    Korespondence s velvyslanectvim a MZV byla ukoncena tim, ze me posledni FAXy zminenym institucim zustaly bez odpovedi.

    Na konec souboru jsem pridal kopii e-mailu, ktery poslal 15.5. reditel GFU Dr.Spicak jako podklad pro dopis predsedy Akademie Prof.R.Zahradnika rediteli Cizinecke policie. K zadosti o podporu predsedy Akademie doslo pote, kdyz Dr.Zheng nedostal viza ani v dalsim slibenem terminu, ve kterem mel kontaktovat velvyslanectvi CR, a je tak ohrozena jeho ucast na mezinarodni konferenci, kterou porada nas ustav ve dnech 5-9.6.2000.

    Na cele zalezitosti je smutne to, ze panu Zhengovi utika jeho studijni cas a ze ho nemuzeme zapojovat do aktivit, ve kterych jsme s nim pocitali. Nejenze ho musime v techto aktivitach zastupovat, ale jeste ztracime drahocenny cas marnym kontaktovanim instituci, ktere by nam, pokud se nemylim, mely slouzit.

    Jak pisu v nekterem z nasledujicich dopisu, jsem si vedom, ze si nektere zalezitosti predstavuji zjednodusene, ze pan Zheng neni jediny cizinec cekajici na viza CR, atd. Nemohu ale pochopit, proc po bezuhonnem 1 1/2 rocnim pobytu v CR, s doporucenimi a potvrzenimi od statnich instituci musi vyrizeni viz trvat nekolik mesicu.

    Zdravi

    Ivan Pšenčík

    PS.: Kopii posilam Dr.Spicakovi. IP


    Čínský student obětí nesmyslné české byrokracie

    Ministerstvo zahranici CR
    k rukam Dr. Junka
    FAX: 24 31 00 18

    Datum: 8.4.2000

    Vazeny pane doktore,

    v navaznosti na nas telefonicky rozhovor z patku 7.4.2000 Vam zasilam informace tykajici se zadosti meho cinskeho studenta o viza do CR.

    Muj student se jmenuje Xuyao Zheng, narodil se 14.7.1955 ve meste Pingdingshan v Cine. Od zari do prosince 1998 byl na trimesicnim pracovnim pobytu v GFU AV CR. Behem tohoto pobytu se prokazal jako velmi schopny a pracovity pracovnik a proto kdyz mne pozadal o tip na  zapadoevropskou univerzitu, kde by se mohl zapojit do doktorandskeho studia, navrhl jsem mu, ze by ho mohl uskutecnit u nas. Pan Zheng souhlasil, presto, ze jsem mu otevrene rekl, ze ve srovnani s  kteroukoliv zapadoevropskou univerzitou mu muzeme zarucit jen velmi skromne financni podminky. O rizicich stretu s ceskou byrokracii jsem ho neinformoval (coz byla chyba), ackoliv jsem s ni mel jiz sve zkusenosti (pred casem jiny cinsky student, ktery mel zajem studovat u nas, se po stalych odkladech zpusobenych byrokratickymi prekazkami rozhodl pro studium na prestizni Australian National University).

    Ziskat doktoranda jako je pan Zheng je dnes terno. Cesti studenti geofyziky, kterych je dnes minimalne, davaji, z pochopitelnych duvodu, prednost studiu v zahranici. Dne 24.6.1999 byl pan Zheng prijat na doktorandske studium na Karlove univerzite v oboru geofyzika. Ja jsem jeho skolitelem a Geofyzikalni ustav AV CR pracovistem, ktere zajistuje jeho studium. V soucasne dobe mu tudiz bezi cas vymereny na jeho studium. Nebudu popisovat peripetie s  vydanim viz v r.1999, do kterych musel osobne zasahnout Prof. R. Zahradnik, predseda AV CR. Soustredim se na soucasny problem.

    Koncem roku 1999 bylo zrejme, ze pan Zheng bude muset odcestovat na nekolikatydenni dovolenou do Ciny. Vedlo k tomu nekolik duvodu: rodinne duvody, panu Zhengovi koncila platnost jeho pasu a tez platnost viza CR (do 29.2.2000). To, ze se budou vydavat od ledna 2000 viza na zastupitelskych uradech byl dalsi a podstatny duvod.

    Pan Zheng odletel do Ciny koncem ledna. 21.2. dostal pan Zheng od cinskych uradu novy pas a ten samy den reditel GFU AV CR a ja jsme informovali ceske velvyslanectvi v Pekingu, ze je pan Zheng navstivi a bude zadat o viza. Tez jsme informovali, ze je pan Zheng radnym studentem doktorandskeho studia na UK a ze GFU AV CR mu zajistuje veskere zazemi.

    Pan Zheng se spojil s velvyslanectvim nejprve telefonicky 25.2. (pan Zheng bydli ve meste Zhengzhou v provincii Hennan, vzdalenem asi 2 hodiny letu od Pekingu). Na zaklade telefonickeho rozhovoru zafaxoval tentyz den na velvyslanectvi potvrzeni o prijeti ke studiu na UK, stara viza, studentskou kartu studenta UK, potvrzeni o stipendiu UK, potvrzeni o ubytovani, vypis z trestniho rejstriku min.sprav. CR, potvrzeni o zdravotnim pojisteni.

    1.3. prijel pan Zheng osobne do Pekingu, pan Dr.Matousovic od nej prevzal zadost o viza a informoval ho, ze viza by mohla byt hotova 8.3. 8.3. sel pekingsky kolega pana Zhenga viza vyzvednout, ale dozvedel se, ze pan Zheng musi zadat o viza znovu. Zde musim dodat, ze jsem byl v uvedene dobe v kontaktu s panem velvyslancem i  Dr.Matousovicem.

    Ti mne 23.2. polozili nekolik otazek ohledne dokladu pana Zhenga, ktere jsem zodpovedel, priznavam, nepresne. Ale jak jsem uvedl vyse, uz 25.2. pan Zheng faxoval vsechny doklady na  velvyslanectvi, takze me mylne informace mohly byt korigovany.

    Neni mi jasne, proc nebyl pan Zheng informovan pri sve navsteve, ze s jeho doklady je neco v neporadku. 13.3. letel pan Zheng znovu do Pekingu podat novou zadost o viza. Predal vsechny dokumenty vcetne vypisu z  trestniho rejstriku v CR, ktery ma platnost do 31.5.2000. Navic byl pozadan o vypis z trestniho rejstriku v Cine.

    Obratil se proto nejdrive na cinske ministerstvo zahranici s zadosti o potvrzeni. To trvalo bohuzel 3 tydny. 6.4. v 9.40 rano sel kolega pana Zhenga na  ceske velvyslanectvi, aby tam predal potvrzeny dokument, ale velvyslanectvi bylo, bohuzel, uzavreno. Bude se proto pokouset predat dokument v pondeli 10.4.

    Pane doktore, kdybych byl na miste pana Zhenga, ztratil bych o studium v CR zajem a snazil bych se o studium v nejake kulturni zemi. Krome toho, ze jsem jeste nedostal odpoved na svuj pondelni FAX (z 3.4.), odpovidal mi vzdy pan velvyslanec Karych prakticky okamzite a jeho FAXy byly vzdy vstricne.

    Nicmene vysledek je ten, ze podle Vasich patecnich slov muze pan Zheng na viza cekat jeste dalsich 180 dni, pokud mu budou vubec udelena. Krome toho, ze panu Zhengovi utika studijni cas, museli jsme zrusit spolecnou prednasku na jedne mezinarodni konferenci, a zrejme budeme muset ucinit totez s nasi prihlaskou na konferenci pocatkem cervna.

    Pane doktore, plne chapu, ze se nas stat chce branit prilivu zahranicnich pristehovalcu. Ac je to casto na hranicich morality, dela to prakticky kazdy evropsky stat. Nejsem si vsak jist, zda ma byt bran stejny metr na zahranicni hosty, kteri maji svuj pobyt v CR garantovany statni instituci a kteri pro nas stat predstavuji mozna ne okamzity ekonomicky, ale urcite prinos.

    Jsem si vedom, ze muj popis udalosti je emotivni a casto jiste i  nepresny. Nejsem ani zakonodarce ani statni urednik naplnujici casto kontroverzni zakony. Jde mi vsak o totez, o co doufam jde i Vam a  vsem statnim urednikum, o dobre jmeno Ceske republiky. Bojim se, ze i kdyz ve vyse zminenem pripade vse probiha podle zakona, k dobremu jmenu republiky to neprispeje. Budu Vam velmi vdecen, pokud se Vam podari proces vydani viza panu Zhengovi urychlit.

    Se srdecnym pozdravem,

    Ivan Pšenčík


    Tento fax dr. Junek nedostal, protože se na ministerstvu zahraničí ztratil.


    Prosím, pusťte zpět do ČR našeho studenta

    Ceske velvyslanectvi Peking
    sekretariat konzula
    Cina
    FAX: 008610 65325653

    Datum: 21.2.2000

    Vazeny pane konzule,

    obracime se na Vas s zadosti o vydani ceskeho viza pro Dr.Xuyao Zhenga, cinskeho obcana, ktery byl v minulem roce prijat na  doktorandske studium na Matematicko-fyzikalni fakulte Karlovy univerzity. Skolit budeme Dr.Zhenga na nasem pracovisti, v  Geofyzikalnim ustavu AV CR. Dr.Zheng ma na celou dobu studia (min. 3 roky) zajisten pobyt obema vyse uvedenymi organizacemi.

    Dr.Zheng uz stravil na nasem pracoviti vice nez 1 rok. Jedna se o  velmi schopneho odbornika, o ktereho mame zajem. V soucasnosti je kvuli vymene pasu a kvuli navsteve rodiny v Cine. Dr.Zheng se chysta navstivit ceske velvyslanectvi v Pekingu. Jaky by byl nejvhodnejssi termin jeho navstevy? Jake dokumenty (krome pasu a potvrzeni o  prijeti ke studiu) bude potrebovat?

    Predem dekujeme za Vasi odpoved.

    S pozdravem

    Dr.I.Psencik

    skolitel Dr.Zhenga

    Dr.A.Spicak

    reditel GFU AV CR


    Věc: Zhen Xiaoyu - podmínky pro udělení víza

    Beijing, 23. 2: 2000

    faxem

    Vážený pane,

    za účelem přesného zodpovězení Vašeho dotazu ze dne 21.2. 2000 ve výše uvedené věci si Vás dovoluji požádat o zodpovězení následujících dotazů:

    1. Do jakého data má výše uvedený občan ČLR vystaveno povolen k dlouhodobému pobytu za účelem studia v ČR?

    2. Do jakého data je platné trvalé zpětné vízum, na jehož základě výše jmenovaný vycestoval z ČR, a který orgán Cizinecké a pohraniční policie toto vízum vystavil?

    Nemáte-li tyto údaje k dispozici, informujte, prom, výše jmenovaného, aby se telefonicky spojil s konzulem Velvyslanectví ČR v Pekingu za účelem upřesněí dalšího postupu ve věci jeho žádosti o vízum ČR.

    Se srdečným pozdravem,

    Alexandr Karych

    velvyslanec

    Velvyslanectví ČR


    Geofyzikální ústav, Praha: Děkujeme za fax a zde jsou informace

    Ceske velvyslanectvi Peking
    Mgr.Karel Matousovic, 3.tajemnik - konzul
    FAX: 008610 65325653

    Datum: 25.2.2000

    Vazeny pane konzule,

    Dekujeme za FAX z 23.2.2000 ve veci Podminky pro udeleni viza - p.ZHENG Xuyao, cj.475/2000.

    Pan Zheng ma povoleni k dlouhodobemu pobytu za ucelem studia v CR do 30.9.2002. Jeho trvale zpetne vizum, na jehoz zaklade vycestoval z CR je platne do 29.2.2000. Podle pana Zhenga bylo toto vizum vystaveno v  prazske uradovne Cizinecke policie.

    Pozadal jsem pana Zhenga, aby se s Vami telefonicky spojil a vyse uvedene udaje upresnil.

    Predem dekuji za Vasi pomoc pri vyrizovani zadosti pana Zhenga.

    Se srdecnym pozdravem,

    Ivan Pšenčík


    Velvyslanectví Peking: Žadatel se dostaví za účelem podání žádosti

    Beijing 28. 2. 2000

    Vážený pane,

    potvrzuji příjem Vašeho faxového sdělení ze dne 25. 2. 2000 ve výše uvedené věci a dovoluji si Vás informovat, že výše jmenovaný se po telefonické domluvě s konzulem Velvyslanectví ČR v Pekingu dostaví na konzulární oddělení za účelem podání žádosti o vízum dne 1.3. 2000.

    Se srdečným pozdravem,

    Alexandr Karych

    velvyslanec


    Geofyzikální ústav, Praha: Pan Zheng musí o vízum žádat podruhé, proč?

    Ceske velvyslanectvi Peking
    Mgr.Karel Matousovic, 3.tajemnik - konzul
    FAX: 008610 65325653

    Datum: 8.3.2000

    Vazeny pane konzule,

    Obracim se na Vas znovu ve veci Podminky pro udeleni viza - p.ZHENG Xuyao, cj.475/2000.

    Po Vasem FAXu z 23.2.2000 a po osobnim predani vsech podkladu pro udeleni viza panem Zhengem jsem pokladal celou zalezitost za vyrizenou a vydani viza jen za otazku casu. Dnes jsem se po 14 dnech dozvedel, ze pan Zheng musi zadat o viza znovu a jeho navrat do CR se tim zdrzi minimalne o mesic. To by znacne narusilo studijni a pracovni plan pana Zhenga v CR. Verim, ze jde jen o nedorozumneni. Byl byste, prosim Vas, tak laskav a mohl zalezitost presetrit? Predem Vam dekuji.

    Se srdecnym pozdravem,

    Ivan Pšenčík


    Vážený pan

    Ivan Pšeničník (sic)

    Akademie věd ČR

    Praha Beijing 10. 3. 2000

    Vážený pane,

    potvrzuji příjem Vašeho faxového sdělení ze dne 8.3. 2000 ve výše uvedené věci a dovoluji si Vás informovat, že poté, co výše jmenovaný dne 1.3. předal své doklady k posouzení našemu úřa, bylo zjištěno, že měl na území ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem stdia nikoliv do 30. 9. 2002, jak jste uvedl ve faxu ze dne 25.2. t.r, ani do 30. 9.2000, jak žadatel sám uvedl ve faxu, který našemu úřadu zaslal, avak pouze do 28. 2. 2000. Dále bylo zjištno, že žadatel z ČR nevycestoval na základě trvalého zpětného víza, jak jste uvedl ve faxu ze dne 25. 2. t.r, avšak na základě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem studia platného do 28.2. 2000.

    Platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, který p. Zheng Xuyao získal v r. 1998 podle tehdy platného zákona 132/92 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, již zanikla. JE třeba, aby výše jmenovaný na konzulárním oddělení podal novou žádost o povolení přechodného pobytu za účelem studia (vízum nad 90 dní), která bude postoupena místně příslušnému oddělení cizinecké a pohraniční policie. O žádosti bude rozhodnuto do 30 dnů ode dne doručení.

    Závěrem si Vás dovoluji ujistit, že velvyslanectví ČR v Pekingu věnuje podobným případům zvýšenou pozornost. O této skutečnosti svědčí mj. i to, že p Zheng r. 1998 přícestoval do ČR na základě mnou udělené vízové výjimky s tím, že žádost o povolení dlouhodobého pobytu případně podá až po svém příjezdu na území ČR. Nově přijatý zákon 396/99 Sb. o pobytu cizinců na území ČR však tento postup vylučuje.

    Konzul velvyslanectví ČR v Pekingu je s výše jmenovaným v telefonickém kontaktu. O dalším průběu řízení Vás budu informovat.

    Alexander Karych

    velvyslanec


    Prosíme, vyřiďte to rychle

    Ceske velvyslanectvi Peking
    Vazeny pan
    velvyslanec Alexandr Karych

    FAX: 008610 65325653

    Datum: 10.3.2000

    Vec: p.ZHENG Xuyao - zadost o vizum

    Vyrizuje: Mgr. Karel Matousovic, 3.tajemnik - konzul

    Vazeny pane velvyslance,

    dekuji za Vas FAX z 10.3.2000, cj.641/2000. Omlouvam se za zmatky, ktere vznikly v souvislosti se zadosti pana Xuyao Zhenga o povoleni dlouhodobeho pobytu v CR. Pri predavani Vasich otazek z FAXu z 23.2. panu Zhengovi a pri interpretaci jeho odpovedi doslo k rade nedorozumeni a proto jsem Vas nechtene mylne informoval. Priznavam se, ze jsem chapal me informace jen jako orientacni. Presnou informaci i s kopiemi potrebnych dokladu mel obsahovat FAX, ktery poslal 25.2. pan Zheng panu Mgr.Matousovic. Nechci do zalezitosti zanaset dalsi zmatky a tak se omezuji pouze na  prosbu o co mozna nejrychlejsi vyrizeni zadosti pana Zhenga. Predem dekuji.

    Se srdecnym pozdravem,

    Ivan Pšenčík


    Peking: Žádost bude vyřízena nejrychlejším možným způsobem

    V Pekingu dne 13. 3. 2000

    Vážený pane Pšenčíku,

    děkuji Vám za Váš fax z 10. 3. 2000 ve věci žádosti pana Xuyao Zhenga. V žádné případě není potřeba, abyste se jakkoliv omlouval za informace, které Vám pan Zheng poskytl. Naopak já Vás chci ujistit, že pan Mgr Matoušovic, konzul českého velvyslanectví v Pekingu, se při výkonu své práce v žádném ohledu neodchyluje od procedur, které stanoví zákon. Bohužel, velmi často, se setkáváme s nepřesnými, neúplným podklady, které musí žadatelé předkládat pro získání víza do České republiky.

    Přijměte mé ujištění, že vědecká spolupráce mezi vysokými školami a Akademií věd v České republice s podobnými institucemi v Čínské lidové republice se těší maximální podpoře našeho státu i mé osobní Žádost pana Zhenga bude vyřízena nejrychlejším možným způsobem.

    Děkuji Vám a jsem s pozdravem,

    Alexandr Karych


    Prý vznikly problémy ohledně výpisu z trestního rejstříku. Komu máme nechat vyúčtovat propadlou letenku pana Zhenga?

    Ceske velvyslanectvi Peking
    Vazeny pan
    velvyslanec Alexandr Karych

    FAX: 008610 65325653

    Datum 3.4.2000

    Vec: p.ZHENG Xuyao - zadost o vizum Vyrizuje: Mgr. Karel Matousovic, 3.tajemnik - konzul

    Vazeny pane velvyslance,

    dekuji za Vas dopis z 13.3.2000, cj. 663/2000, ktery jsem prave obdrzel a ve kterem me ujistujete, ze zadost pana Zhenga bude vyrizena nejrychlejsim moznym zpusobem.

    Soucasne s Vasim dopisem jsem obdrzel zpravu od pana Zhenga, ze  vznikly problemy ohledne vypisu z trestniho rejstriku, ackoliv on ma platny vypis jak z Prahy (z 29.12.1999) tak z Zhengzhou, kde je jeho bydliste. Nechapu o jaky problem jde.

    Neocekavana nepritomnost pana Zhenga na nasem pracovisti vazne ohrozuje nasi spolecnou ucast na mezinarodni konferenci, ktera se bude konat v CR zacatkem cervna. Prezentaci nasich vysledku na jine mezinarodni konferenci jsem uz musel odreknout. Dalsim vaznym problemem je ze platnost zpatecni letenky pana Zhenga do Prahy konci 17.4. Pokud mu letenka propadne, komu mam nechat vyuctovat novou? Muzete mi, prosim Vas, poradit co mam delat, abych pomohl ziskat panu Zhengovi viza do 17.4.? Mam zkusit kontaktovat ministra zahranici? Mam se obratit na Cizineckou policii v Praze?

    Predem dekuji za odpoved a omlouvam se za ponekud hystericky ton meho dopisu. Je to proto, ze mi pripada, ze nas stat dela vse pro to, aby si pokazil v zahranici svou povest, a aby odradil zahranicni zajemce o studium u nas.

    Ivan Pšenčík


    Z Pekingu už nepřišla odpověď.


    Fax dr. Junkovi na MZV o osudu studenta Zhenga se ztratil

    Ministerstvo zahranici CR
    k rukam Dr. Junka
    FAX: 24 31 00 18

    Datum: 28.4.2000

    Vazeny pane doktore,

    jiz tyden se Vam snazim bezuspesne dovolat, abych se informoval, zda je neco noveho v kauze pana Xuyao Zhenga. O situaci s vizy pro pana Zhenga jsem Vam psal poprve 8.4., ten FAX se Vam ztratil. Proto jsem Vam poslal tentyz FAX znovu, o tyden pozdeji. Ve FAXu jsem podrobne rozvedl, ze pan Zheng je radnym postgradualnim studentem UK, a ze si po konzultaci na Cizinecke policii jake doklady bude potrebovat, odjel koncem ledna vyridit novy pas a ceska viza do Ciny. Na ceskem velvyslanectvi byly jeho dokumenty nejprve prijaty (jeste pred tim zaslal pan Zheng vyslanectvi kopie vsech dokumentu FAXem, takze bylo mozne posoudit, zda jsou ci nejsou dostacujici), a kdyz si mel viza vyzvednout, bylo mu oznameno, ze o ne musi pozadat znovu. Pan Zheng je dosud v Cine. Kvuli jeho nepritomnosti je ohrozena rada nasich projektu.

    Jelikoz jsem na muj posledni FAX na ceske velvyslanectvi v Pekingu ani na muj FAX Vam neobdrzel dosud zadnou odpoved, rozhodl jsem se, ze nebudu-li mit nove informace 2.5. rano, poslu veskerou korespondenci, kterou jsem v teto zalezitosti vedl, casopisu Respekt. Byl bych nerad, kdybyste me rozhodnuti opet kvalifikoval jako vydirani (tak jste odpovedel na muj dotaz, kdo zaplati panu Zhengovi letenku, jejiz platnost skoncila 17.4.). To, co podnikam je cin v  zoufalstvi. Nechapu proc clovek, ktery jiz pobyval beztrestne ve statni instituci vice nez rok, za nejz se tato statni instituce zarucuje a ktery je radnym studentem UK musi byt posuzovan jako potencialni kriminalnik.

    Se srdecnym pozdravem,

    Ivan Pšenčík


    Další odpovědi od českých státních orgánů už nepřišly.


    Ředitel Geofyzikálního ústavu Aleš Špičák žádá o pomoc předsedu Akademie věd

    From: "Ales Spicak"
    Date: Mon, 15 May 2000 09:57:27 +0200
    Subject: prosba o pomoc

    Vazena pani Sleglova,

    obracim se Vasim prostrednictvim na pana predsedu AV prof. Zahradnika, aby byl tak velice laskav a vahou sve osobnosti se pokusil nam pomoci ve veci ziskani viza pro naseho cinskeho kolegu. Pokusim se nyni uvest strucne a srozumitelne hlavni body problemu.

    Nas cinsky kolega se jmenuje XUYAO ZHENG, nar. 14. 7. 1955. Od zari 1998 do ledna 2000 pracoval u nas na Geofyzikalnim ustavu v Praze pod vedenim meho kolegy Dr. Ivana Psencika. V cervnu 1999 slozil pan Zheng uspesne prijimaci zkousky na postgradualni studium na MFF UK s  tim, ze skolit jej bude nas ustav (Dr. Psencik) a u nas v ustavu bude take pobyvat.

    V lednu 2000 se pan Zheng musel vratit do Ciny, nebot vyprsela platnost jeho pasu. Jeste pred odjezdem z Prahy se informoval, jake dokumenty bude muset predlozit nasemu velvyslanectvi v Cine, aby dostal do noveho pasu nove vizum. Pozadovane dokumenty obstaral, predem je zaslal faxem na velvyslanectvi v Pekingu a posleze je na  ceske velvyslanectvi v Pekingu dorucil osobne v originalu. Ja jsem mezitim s Dr. Psencikem informoval ceske velvyslanectvi o Zhengove zadosti a pozadal o podporu. Panu Zhengovi bylo sdeleno, ze vizum dostane 8. brezna.

    Dne 8. brezna se pan Zheng dostavil na velvyslanectvi v Pekingu, kde bez jakehokoli vysvetleni vizum nedostal a bylo mu sdeleno, ze musi o  vizum pozadat znovu.

    Po novem "kolecku" shaneni mel vizum dostat dnes, 15. kvetna. Dnes vsak opet nebyl uspesny - duvodem je udajne to, ze na velvyslanectvi do Pekingu jeste neprislo povoleni k pobytu z Cizinecke policie v  Praze.

    Dodavam jeste nekolik doplnujicich informaci - pan Zheng zije v Cine ve vzdalenosti cca 2000 km od Pekingu; kazda zbytecna cesta ho tedy stoji spoustu casu a penez. V polovine dubna mu vyprsela platnost zpatecni letenky do Prahy; panu Zhengovi se nastesti podarilo za  doplatek platnost letenky prodlouzit. S panem Zhengem se u nas v  ustavu vazne pocita; jeho neplanovana nepritomnost v minulych mesicich vedla uz ke zruseni jedne prednasky mych kolegu na prestizni konferenci ve Spojenych Statech, ohrozena je i jedna prednaska na  mezinarodni konferenci, kterou v cervnu t.r. porada nas ustav. Dr. Psencik behem beznadejnych jednani nekolikrat jednal s panem velvyslancem CR v Cine p. Karychem a s Dr. Junkem z Min. zahr. veci v  Praze. Vzhledem k tomu, ze mu oba zmineni panove prestali odpovidat na jeho FAXy, predal dr. Psencik veskerou korespondenci v teto veci tydeniku Respekt.

    Rad bych pripomenul, ze jiz behem pobytu pana Zhenga v CR nam pan profesor Zahradnik vyznamne pomohl pri prodluzovani platnosti jeho viza.

    Dovoluji si za techto okolnosti poprosit pana profesora Zahradnika, zda by byl tak velice laskav, zavolal vedoucimu pracovnikovi Cizinecke policie v Praze a pozadal jej o urychlene vyreseni tohoto velmi vlekleho problemu.

    Dekuji za pochopeni; v pripade jakychkoli nejasnosti se, prosim, obratte na mne nebo primo na Dr. Psencika (e-mail: ip@ig.cas.cz; tel. 67103 383). Ten ma take veskerou dokumentaci, tykajici se tohoto problemu.

    Vyridte, prosim, panu profesorovi Zahradnikovi muj dik za dopisy, podporujici nase terenni prace pri seismickem projektu CELEBRATION.

    S pozdravem

    Aleš Špičák,

    ředitel GFU


    Případ "KATO": Je možno považovat knihu Vachalovského a Boka za autentickou?

    Tento rozhovor Jana Čulíka a Přemysla Vachalovského v pořadu Duel, který moderoval Ivan Hoffman, se vysílal na Radiožurnálu v sobotu 20. května 2000 v 17.10.

    Ivan Hoffman: Od mikrofonu zdraví Ivan Hoffman. V tomto týdnu vyvolalo pozornost zveřejnění svazků, které na Jana Kavana, dnešního ministra zahraničních věcí, v minulosti vedla Státní bezpečnost. Jedním z autorů knih s  názvem Kato - příběh opravdového člověka, je publicista Přemysl Vachalovský, kterého vítám ve studiu. Dobrý den.

    Přemysl Vachalovský: Dobrý den.

    Ivan Hoffman: Naším druhým hostem je publicista a vydavatel internetových Britských listů Jan Čulík, který případu Jana Kavana věnoval jednu z kapitol knížky Jak Češi jednají, která shodou okolností také vyšla právě nyní.

    Jan Čulík:Dobrý den.

    Ivan Hoffman: Dobrý den. Jeden z majitelů vydavatelství Votobia říká, že soud rozhodl na základě materiálů ze svazků StB, že Jan Kavan nespolupracoval vědomě s kontrarozvědkou a vydavatelství že připadlo prospěšné, aby si ze  stejných textů udělali o Kavanově nevědomé spolupráci obrázek další lidé. Začnu otázkou, jaký obrázek si z těch textů udělal Přemysl Vachalovský?

    Přemysl Vachalovský: Já bych pouze poopravil. My nejsme autoři. Autory té publikace prakticky byla Státní bezpečnost a její spolupracovníci. Takže to je na  začátek. Jinak jaký dojem, anebo jaké důvody? Já jsem ten svazek měl pochopitelně k dispozici hluboce před tím, než ta publikace vyšla, a  tuším, že to bylo někdy, poprvé jsem se s ním seznámil v 91. roce a pro mě tam byly některé věci šokující z jednoho prostého důvodu, protože jistý student Jan Kavan nás navštěvoval 21. a 22. ledna 1969 u rampy Národního muzea, kde jsme drželi hladovku a kde v prvém případě nás žádal, abychom hladovku přerušili, že bychom mohli způsobit komplikace, ale to bylo běžné. To se na nás tam obracelo více a více v té době činovníků studentských i státních, vládních - -

    Ivan Hoffman:Takže jste staří známí, dá se říct.

    Přemysl Vachalovský: Tak dá se říct, ale takový to člověk byl. 22. leden, kdy ten student mladý za námi přišel s tím, že bude odjíždět do Anglie a abychom mu dali naše kontakty, indicie, kdyby se nám něco stalo, tak aby se o nás mohli z  Anglie postarat. A tehdy došlo k tomu, že my jsme byli již předem upozorněni kolegy, abychom se s ním moc nestýkali atd., atd. Takže pro mě, kdy jsem měl možnost se podívat do toho svazku, tak se tam cosi naplňovalo z toho, co nám kdysi tam bylo, před čím jsme byli varováni.

    Ivan Hoffman: To je důvod vaší nedůvěry?

    Přemysl Vachalovský: Ne to není nedůvěra. Já, prosím vás, v tom není nic osobního. Pro mě je velice důležitá jedna věc. Ten svazek má vypovídající hodnotu, ta publikace také. Pan Kavan je dneska ministr zahraničních věcí a já si myslím, e je povinností každého, kdo získá jakékoliv informace podobného druhu, aby o nich informoval veřejnost.

    Ivan Hoffman: Říká Přemysl Vachalovský. Stejná otázka pro Jana Čulíka.

    Jan Čulík: Mě fascinovalo, že v závěru té publikace, kterou jsem si koupil, "Kato: Příběh opravdového člověka" je série fotografií z toho videa, které tady pořád hrála televize Nova, jak si Jan Kavan připíjí s estébáky někdy v  listopadu během toho výslechu druhého, kterému byl podroben, kdy sem přijel z Británie. To jsou fotografie vybrané z pásku, který má více než dvě hodiny, a podle svědectví Petra Uhla, když ten videopásek, který nebyl nikdy zveřejněn, hodnotil vysoký činitel komise 17. listopadu, tak pravil, že z toho záznamu celého více než dvouhodinového je údajně vidět, že Jan Kavan byl v tom rozhovoru spíše protivníkem ne naopak spojencem. Prostě zdá se mi trošku možná neetické, že z toho byla vybrána jenom ta krátká pasáž v televizi a teď jsou z toho vybrány prostě série fotografií bez jakékoliv, učím na vysoké škole, bez jakýchkoliv referencí, bez jakýchkoliv udání, co to je za vlastně materiály. Jinými slovy, jestli jsou tam prostě arbitrárně, náhodně vybrané tyto fotografie, tak já nemohu být přesvědčen, jestli podobným způsobem ten svazek taky není prostě arbitrární - -

    Ivan Hoffman: Dobře to jsou fotografie, ale vy jste četl také ten text. Jak na vás působí ten text?

    Jan Čulík: Počkejte, to je velmi důležité. Jestliže, je otázka integrity, že jo, to znamená, jestliže vidím o něčem, že bylo vybráno něco zřejmě účelově, protože nikdy nám nebyl dán k dispozici celý ten videopásek, tak mám určité pochybnosti o tom, jestli integrita toho textu, prostě jak můžeme brát vážně tento dokument, kde máme nějaké prostě - -

    Ivan Hoffman: Přemysl Vachalovský.

    Přemysl Vachalovský: Já jsem strašně rád, že to tady zaznělo. Bohužel pan kolega neměl možnost záznam spatřit v celé té šíři, v celé té hloubce. Trvá minutu a 54 sekund a my, abychom byli objektivní, tak skutečně - -

    Jan Čulík: Ten záznam trvá přes dvě hodiny, ne?

    Přemysl Vachalovský: Ne, minutu 54, tak jsme měli asi nějaký zkrácený. Náš trval minutu 54 a  udělali jsme to selektivně, každá sedmá minuta jeden střih, jedna fotografie.

    Jan Čulík: Počkejte, říkáte minutu 54 a vy jste - -

    Přemysl Vachalovský: Hodinu 54, pochopitelně. Už je to jasný a já si taky myslím, že možná by bylo dobré, aby se ten záznam objevil v plné šíři, aby tam nebyly účelové fotografie. Mezi námi teda, nenašel jsem tam nikde, že by si připíjel. Tam není nic, že by si připíjel šampaňským - -

    Jan Čulík: Podívejte se, je jedna věc, jestliže, já bych chtěl předeslat jednu věc. Neříkám nic o Janu Kavanovi jako politikovi, o tom bychom mohli mluvit dlouze o tom, jaký má postoj třeba k novinářům, o jeho případné aroganci atd., to jsou všechno jiné věci. Mně na Janu Kavanovi vůbec nezáleží. Já tady mluvím o tom, co mě fascinuje jako prostě osud obyčejného občana této země. Jestli, pane Vachalovský, máte nějaké důkazy, že Jan Kavan byl u estébáků, prosím vás, vybalte je a já je jako první zveřejním a první to budu teda ukazovat. Tohle to jsou všechno, podívejte se, v té mé knížce Jak Češi jednají je takový malý incident s panem Kurasem, k němuž došlo při zveřejnění určitých skutečností, které teda říkal Jan Kavan a potom proti tomu reagoval Benjamin Kuras. V roce 92 pan Kuras zveřejnil článek v Respektu, kde citoval takovou, prostě přehled dokumentů ze svazku, který se nedochoval, o Janu Kavanovi a ten zkreslil. A teprve v roce 97 se ukázalo, že skutečně to byla pravda a pan Kuras se za to omluvil, bohužel týdeník Respekt nikdy toto nezveřejnil, že došlo na základě, kdy ta kampaň proti Kavanovi, že nikdy nedošlo, počkejte, dovolte mi to dokončit, že ta kampaň začala na základě zkreslených informací, které dvojakým způsobem vytvářely dojem, že Kavan byl v sedmdesátých letech u  policie, pan Kuras říká nyní: "Nikdy jsem netvrdil, že Kavan byl vědomým spolupracovníkem StB v sedmdesátých letech." Zase je to otázka integrity. Jestliže já mám od lidí, kteří neustále pořádají tyto kampaně proti Janu Kavanovi, dva možná nepřímé důkazy, že za prvé byly účelově vybrány fotografie do publikace, za druhé už v roce 92 byly zkreslené informace, na kterých začala tato kampaň, já, obávám se, nemám důkazy. Prosím vás, vždyť to je prostě úplně směšné.

    Přemysl Vachalovský: Můžu do toho vstoupit?

    Ivan Hoffman: Musím do toho vstoupit, abyste mluvili oba dva srovnatelně dlouze. Přemysl Vachalovský.

    Přemysl Vachalovský: Z jednoho prostého důvodu jste mě vyzval, máte-li cosi, co by napovídalo o tom, že pan Kavan - -

    Jan Čulík: Přesvědčivé důkazy, které u soudu - -

    Přemysl Vachalovský: Prosím vás, necháte mě domluvit? Já jsem tady trpěl, zatímco vy jste tady vyprávěl nějakou story pětiletou. My jsme vydali, kdybyste se na  nás obrátil: "Nemáte náhodou k dispozici svazek pod označením Kato, já bych ho rád v Británii vydal," my bychom vám ho, určitě bychom se domluvili - -

    Jan Čulík: Jak dokážete, že ten svazek je autentický, prosím vás?

    Přemysl Vachalovský: Pane, nechte mě domluvit, prosím vás.

    Jan Čulík: Odpovězte na tu otázku. Dokažte, že ten svazek je autentický.

    Ivan Hoffman: Ne, já bych poprosil, aby nejprve dokončil pan Vachalovský.

    Přemysl Vachalovský: Já tady přece, pane kolego, tady nejsem od toho, abych něco dokazoval. A jestli, prosím vás, se vám na tom svazku něco nezdá, mé jméno je Přemysl Vachalovský, mám vizitku, podejte na mě trestní oznámení, anebo žalobu, já se budu zodpovídat před soudem a ne před vámi a před, na  rozhlasových vlnách. Já chci jenom jednu důležitou věc, prosím vás, jestli zpochybňujete tento svazek - -

    Jan Čulík: Vy dokažte - -

    Přemysl Vachalovský: Můžu pokračovat?

    Jan Čulík: Nemůžete, protože tohle je důležitá věc. Podívejte se, jestliže vy někoho obviníte, tak - -

    Ivan Hoffman: Udělejme to takto. Dovolte mi, abych já dával nějaké otázky, protože to bude asi lepší.

    Přemysl Vachalovský: Mohl bych ale ještě doplnit, pane kolego?

    Ivan Hoffman: Pokuste se dvěma větami.

    Přemysl Vachalovský: Já, dvěma větami, vy na mně chcete, abych dal důkazy, a já teď budu žádat na vás, že jsem si přečetl v Britských listech, a tady vidím velice významnou věc, vy tvrdíte, že Kavanův spis je živý. Já bych velice rád, odkud vy máte tyhle informace, protože ty nemohou být z tohoto spisu, odkud vy máte informace o tom, že Kavanův spis je živý? Mám si vysvětlit teda tím, že pan Kavan nadále spolupracuje s nějakou rozvědkou, protože tak já si vysvětluji živý svazek, něco o té problematice vím, šest let jsem pracoval v občanských komisích a pracoval jsem se svazky. Mám tomu rozumět tak, že pan Kavan, vy tvrdíte, že jeho svazek je živý, že došlo k  ohrožení NATO, e jsme vyzradili státního tajemství.

    Ivan Hoffman: Dobře. To byly dvě věty. Můe Jan Čulík odpovědět také krátce?

    Jan Čulík: Ano. Ten svazek já nebudu komentovat, na jaké úrovni jsou svazky, které jsou na první správě, ale svazky z první správy a to podle mých informací, prosím dokažte, jestli to není pravda, podle mých informací svazky, které jsou na první správě jsou považovány za svazky živé, protože jsou tam podle informací, které mi byly sděleny, svazky lidí, kteří už se nepovažují za součásti rozvědky, ale zároveň jsou tam také svazky u  lidí, kteří dále působí jako aktivní členové rozvědky. A podle teda zákona, svazky, které patří pod první správu, jsou považovány za svazky živé. Jistě, u případu tohoto spisu Jana Kavana, který tady v různých formách koluje u téměř deset let, je to možná absurdní říkat, že se tím, že prostě už to dávno nebylo známo, ale - -

    (všichni mluví najednou)

    Jan Čulík: Striktně právně řečeno, by mohl někdo si stěžovat, že tím, že byl jako zveřejněn tiskem svazek, který patří mezi svazky z první správy, které mají být utajovány, si může na to stěžovat, že byla porušena bezpečnost členského státu NATO.

    Ivan Hoffman: To je jasně otázka. Přemysl Vachalovský.

    Přemysl Vachalovský: Velice krátká odpověď. Jestli o tom nevíte, tak 15. února 1990, tzn. téměř, vlastně u před deseti lety byla zrušena Státní bezpečnost. Pokud se týká tohoto svazku, tak tento svazek byl rok poté odtajněn, navíc odtajněn u byl potom několikrát, protože probíhalo několik soudních řízení a vždy z něj bylo citováno. Tzn. tento svazek byl ministrem Langošem odtajněn. Já jenom, prosím vás, se vrátím k tomu, vy tvrdíte první správa. Vždyť tady žádná první správa neexistuje, ta byla zrušena, prosím vás, 15. února 1990, nebo mám tomu rozumět - -

    Jan Čulík: Rozvědka existuje. Je kontinuita, nebo není kontinuita?

    Přemysl Vachalovský: Není kontinuita.

    Ivan Hoffman: Dobře. Já bych položil další otázku. Jan Kavan je držitelem negativního lustračního osvědčení, na druhé straně jsou lidé, kteří jej nadále podezírají, e přeci jenom něco s StB měl. Jakou váhu má v případě vysokého ústavního činitele, kterým ministr zahraničí jistě je, výrok soudu a jakou váhu má podezření? Nejprve Přemysl Vachalovský.

    Přemysl Vachalovský: Já se spíš zeptám. Vy jste viděl negativní lustrační pana Kavana? Já jsem viděl pouze pozitivní.

    Ivan Hoffman: Já vím, že soud mu vydal...

    Přemysl Vachalovský: Soud nevydává, bohužel, vydává ministerstvo vnitra. Soud nevydává žádné osvědčení. Já jsem viděl pouze pozitivní. Negativní lustrační osvědčení pana Kavana jsem neviděl. Opakuji, viděl jsem pouze pozitivní a jenom bych byl velice rád - -

    Ivan Hoffman: To by měla být polemika teď s tiskovou agenturou.

    Přemysl Vachalovský: Velice bych rád ještě dodal, soud nevydává lustrační osvědčení. Lustrační osvědčení vydává zvláštní útvar ministerstva vnitra.

    Ivan Hoffman: Jinými slovy. Podle vás je možné, aby někdo byl v tak vysoké funkci a  neměl negativní lustrační osvědčení?

    Přemysl Vachalovský: No, vzhledem k tomu, že se tady vede polemika nad tímto spisem, tak možné to asi je.

    Ivan Hoffman: Jakou váhu má u vysokého politika podezření podle vás?

    Přemysl Vachalovský: No, tak obrovskou váhu, protože já se vrátím k Británii, protože pan Čulík žije v Británii a, jistě se nemýlím, před sedmi lety se tam objevil nějaký problém s nějakým konzervativním politikem, tuším, Watkinsonem, ten v současné době má nějaké problémy - -

    Jan Čulík: Nevím o tom.

    Přemysl Vachalovský: Něco takového. Já říkám, tohle to jsem si jenom tak nějak vzpomněl - -

    Jan Čulík: To je nějaké zkreslené.

    Přemysl Vachalovský: Ale já řeknu důležitou věc. Třeba ve Velké Británii - -

    Jan Čulík: V Británii 50 let tyto věci se utajují.

    Přemysl Vachalovský: 30 let jsem slyšel, že - -

    Jan Čulík: Ne u rozvědky. 30 let je - -

    Přemysl Vachalovský: Takže dnes jsou odtajněny.

    Jan Čulík: Kdybyste toto zveřejnil v Británii, tak vás zavřou. A byl byste hrdinou jako svobody projevu, protože byste byl odsouzen, protože jste porušil zákon. A teprve poté, co jste byl odsouzen, by vznikla debata, jestli ten zákon byl správný, nebo ne, a přispělo by to k demokracii.

    Ivan Hoffman: Já se ptám Jana Čulíka. Do jaké míry má váhu podezření u takto vysokého ústavního činitele a jakou váhu má výrok soudu?

    Jan Čulík: Výrok soudu, pokud vím, jak napsaly Lidové noviny, byl osvobozen dvakrát. Já jsem slyšel hlasy, že je dobře, že ta knížka vyšla, protože si lidi můžou usoudit, na jakém základě, s tím bude pan Vachalovský také souhlasit, na jakém základě ten soud k tomu rozhodnutí dospěl. Já znova musím opakovat, že pro mě to průkazné vůbec není.

    Ivan Hoffman: Má pro vás nějakou váhu to podezření?

    Jan Čulík: Jistě, jenže otázka je, problém je, podezření u politika je vždycky vážná věc. Jenže problém je, jestli tohle to není součástí účelových kampaní, Petra Buzková, kampaň Olovo a všechno tohle to, najednou se to všechno dává dohromady. To je totiž přece otázka novinářské soudnosti, do jaké míry já rozhodnu to, co mi PR agentury předkládají, jestli z toho udělám kampaň. Ano, jistě podezření jako taková má váhu velkou, jenže otázka je, jaké kvality je ten materiál, který to podezření zakládá, a dále podívat se na kontext, jestli nevznikají tlaky PR agentur, jichž se stávají obětí sdělovací prostředky.

    Ivan Hoffman: Přemysl Vachalovský jednou větou.

    Přemysl Vachalovský: Já velice krátce. Mohu vyloučit, že cokoliv bylo účelově a bohužel neštěstí bylo, že v okamžiku, kdy vyšla knížka, tak se objevila jakási informace o paní Buzkové, myslím tím tu akci Olovo - -

    Jan Čulík: Takže s panem Šloufem to vůbec nic nemá společného.

    Ivan Hoffman: Já se vás zeptám ještě na jednu otázku.

    (všichni mluví dohromady)

    Přemysl Vachalovský:

    Takhle to vypadá, jako že bychom dělali něco pro pana Šloufa?

    Jan Čulík: Ne, naopak proti, ale kdybyste na něho útočili, že má blbý politický program, co všechno dělá špatně, ale dělat nějaké kampaně skrz to, co dělá paní Buzková atd., to se netýká vás samozřejmě, ale jaksi kupodivu všechno dohromady.

    Ivan Hoffman: Ještě jedna otázka, jestli dovolíte. Část veřejnosti vnímá materiály StB jako závažné důkazy. Jiná část je toho názoru, že materiály StB vypovídají spíše o práci a myšlení této instituce ne o lidech, které StB sledovala. Já se vás úplně v závěru zeptám, jakou vypovídací hodnotu mají spisy StB podle vás? Jan Čulík.

    Jan Čulík: No, já už jsem opakoval, že nelze dokázat, jako zvlášť u tohohle případu, já bych opravdu velmi rád chtěl vidět sakra nějaké důkazy, že ten Kavan u těch estébáků byl. Druhá věc je, co se názoru veřejného mínění týče, byl průzkum nedávno veřejného mínění, že lidi jaksi u nechtějí moc prodlužování lustračního zákona, že je to nezajímá, že je to nudí, asi 20 procent, nebo nějak tak chtělo prodlužovat - -

    Ivan Hoffman: No, tak ale jde spíš o pravdu než o veřejné mínění.

    Jan Čulík: A jde právě o to, že se zdá, že některým lidem se zdá, že prostě lidem odcházejí ty věci jako lustrační zákon z paměti a že je potřeba toto trošku obnovit a trošku tu obavu, takže to veřejné mínění trošku ovlivnit, možná.

    Ivan Hoffman: Já nevím, já se zeptám na stejnou otázku v závěru Přemysla Vachalovského, jakou vypovídací hodnotu podle vás mají spisy StB?

    Přemysl Vachalovský: Takhle různou. Jedná se skutečně o to, o jaké spisy se jedná, o jaké svazky a tak dále. Sám musím říct, že mnoho svazků na mě nepůsobilo věrohodně, protože jsem neměl možnost - -

    Jan Čulík: Kritérium, měřítka, co to způsobuje? Odpovězte na to, to je zajímavé - -

    (Čulík a Vachalovský mluví dohromady)

    Přemysl Vachalovský: Vy jste profesor na fakultě žurnalistiky, ale nechováte se jako novinář - -

    Jan Čulík: Ale já se chovám jako novinář. Vy nevíte, jak se chovají normální novináři.

    Přemysl Vachalovský: Ale my jsme tady respondenti - -

    Jan Čulík: Ale my jsme zvyklí na to - -

    Přemysl Vachalovský: Já bych to dopověděl, prosím vás. Takže mají různou vypovídající hodnotu, ty, které já nedokážu osobně posoudit, určitá data, určité události, tak pochopitelně mohou být zavádějící. V tomto případě já mám hned v samém začátku tohoto spisu několik konkrétních, nejenom já, těch lidí, kteří ty poznatky mají, těch je pochopitelně víc, že tam cosi skutečně souvisí s určitými aktivitami tehdejšího studenta pana Kavana.

    Ivan Hoffman: Za účast v dnešním vzrušeném duelu děkuji Přemyslu Vachalovskému a Janu Čulíkovi. Nerušený příjem dalších pořadů Radiožurnálu přeje Ivan Hoffman.


    Jak by mohla vypadat ČT za dva roky

    Prognostický sen náročného diváka

    Tomáš Pecina

    Je květen 2002, politický život v České republice se soustředí na nadcházejí parlamentní volby. Mezinárodní situace je napjatá, Evropská unie oznámila úmysl zmrazit své rozšiřování nejméně do roku 2010, v Rusku se konstituoval nový autoritativní režim a je jasné, že čím víc na východ, tím obtížněji se podaří bývalým sovětským satelitům vymanit z jeho sílícího mocenského vlivu.

    V České televizi byla právě dokončena rozsáhlá reforma zpravodajství a publicistiky. Zapínám televizor - stále ještě analogový - a usedám k hlavnímu večernímu zpravodajskému pořadu. Je přesně 19 hodin.

    Zpravodajství bylo zcela přesunuto na program ČT1, Jedenadvacítka, Události Plus i Události ve světě byly zrušeny, místo nich vysílá televize ve 22.15 prestižní třičtvrtěhodinový pořad zpravodajství a komentářů, podobný britskému Newsnight.

    Události (název zůstal) jsou také zcela jiné: trvají (bez sportu) padesát minut, počet témat byl zredukován, důležitým událostem jsou běžně věnovány pěti- až sedmiminutové bloky.

    Zahraniční zpravodajství je nyní pýchou České televize. V zemích Evropské unie, v USA, ale i v oblasti západního Pacifiku působí řada vynikajících zahraničních zpravodajů, kteří v živých i předtočených vstupech komentují evropské a světové dění. Byla to drahá investice, ale vedení televize je přesvědčeno, že se do budoucna vyplatí.

    Zcela se změnilo i regionální domácí zpravodajství, jehož blok obvykle trvá celých 20 minut. Reportéři veřejnoprávní televize se naučili ukazovat obecné na konkrétním, víc se zajímají o osudy lidí, nebojí se klást nepříjemné otázky místním zastupitelům, úředníkům i policii. Informace jsou ověřené, ze spolehlivých zdrojů, podávané v logickém pořadí.

    Zprávy z vlády, parlamentu a ze stranických sekretariátů se dostaly poněkud do pozadí, ale o to podrobněji se jimi zabývá druhý zpravodajský pořad ve 22.15, zaměřený tak jako kdysi Jedenadvacítka na náročnějšího a lépe informovaného diváka. Jeho pravidelní diváci mají o vnitropolitickém dění dokonalý přehled a pořad se stal postrachem politiků; ti však, díky tomu, že se před rokem zákonem o ČT vzdali možnosti dění v televizi jakkoli ovlivňovat, vedou teď se skvěle připravenými zpravodajskými týmy České televize a brilantními externími komentátory nerovný boj. V české politice mohou uspět jedině absolutní profesionálové.

    Veřejnoprávní televize se stala synonymem serióznosti a etalonem nejvyšší novinářské kvality. Její chloubou je krásná čeština, občas s regionálním akcentem, ale vždy kultivovaná, prozrazující vzdělání mluvčích. Krok drží i specialisté připravující grafiku. Nikdy se nestává, že by na obrazovce vystupovali neidentifikovaní reportéři a zmizely i nepřehledné, narychlo sestavované grafy a tabulky.

    Televize si váží svých zaměstnanců a projevuje to nejen výší platů, ale i špičkovým zázemím, které jim poskytuje. Svou rozsáhlou zpravodajskou databázi navíc - v rámci veřejné služby - zpřístupnila na Internetu, kde ji využívají novináři, politici i veřejnost. Ta si tento nástroj, dostupný nyní za nevelký měsíční paušál, už dávno zvykla používat.

    Zpravodajství končí, teď bude na programu jakýsi zábavný pořad a po něm publicistika - půlhodinový diskusní pořad, tentokrát s ministrem financí. Proti němu usedá baterie novinářů, politologů a komentátorů. Moderátor vítá hosty, ohlašuje téma, a pak se už do debaty téměř nemíchá. Dnes je téma ekonomické. Novináři kladou ministrovi otázky, mnohdy nepříjemné, ten na ně odpovídá a ostatní novináři reagují břitkými komentáři. Rozproudila se živá diskuse, proti ministrovi je přesila, ale ten si vede docela dobře a po třiceti minutách je jasné, že ve střetu obstál se ctí.

    Divácky oblíbený je i jiný třicetiminutový pořad. Vysílá se dvakrát týdně, jednou má spíše společenský ráz (tak jako kdysi Ebenova Plovárna), druhý je ovšem o politice a "natvrdo". Obávaný moderátor si zve do studia vždy jednoho politika a proti němu posadí jednoho novináře. Obstát v takovém duelu není snadné a ne všichni politici se do horkého křesla odváží.

    Nedělní debaty mezi politiky ani pořady typu Přísně veřejné, kde bývali veřejní činitelé neuměle konfrontováni s "muži z ulice", televize už dávno nevysílá. Místo toho je nedělní podvečer zasvěcen politické satiře, jíž - stejně jako svou dokumentaristikou a vzdělávacími pořady - je Česká televize proslulá.

    Reforma zpravodajství se zkrátka podařila. Komerční stanice pochopily, že v tomto oboru nemohou s Českou televizí soupeřit, a s notnou nelibostí se stáhly a zaměřily se na jiné žánry. Jejich zpravodajsko-publicistické pořady za poslední rok ztratily více než polovinu svých diváků, protože ti stále častěji dávají přednost kvalitě a prestiži televize veřejné služby.


    Jak by mohla vypadat ČT za dva roky

    Prognostický sen realistického diváka

    Tomáš Pecina

    Je květen 2002, politický život v České republice se soustředí na nadcházejí parlamentní volby. Mezinárodní situace je napjatá, Evropská unie oznámila úmysl zmrazit své rozšiřování nejméně do roku 2010, v Rusku se konstituoval nový autoritativní režim a je jasné, že čím víc na východ, tím obtížněji se podaří bývalým sovětským satelitům vymanit z jeho sílícího mocenského vlivu.

    Česká televize má nového ředitele, už třetího za poslední dva roky. První byl odvolán, další dva odstoupili, když se ukázalo, že nejsou schopni odolat politickým tlakům, a snižující se reálný rozpočet jim nedovoloval realizovat jakékoli změny. Mezi politiky se diskutuje o kompletní privatizaci ČT. Zapínám televizor - samozřejmě analogový, digitální vysílání je v nedohlednu - a usedám k hlavnímu večernímu zpravodajskému pořadu. Je 19.15.

    Zpravodajství se příliš neliší od toho, které bylo vysíláno před dvěma lety. Pro naprostý nezájem diváků byly sice zrušeny Události ve světě, ale struktura ostatních pořadů ustrnula, nebo jak v televizi s oblibou říkají, definitivně se stabilizovala.

    Začínají Události. Moderátoři se klopotně prokousávají nemotornými větami na čtecím zařízení, příspěvky jsou krátké, nelogicky řazené a plné chyb. Reportéři jsou ještě mladší než v roce 2000, evidentně v důsledku snižování mzdových fondů redakce zpravodajství. Vystupuje Pavel Bouda, mezi těmi, kdo v České televizi zbyli, poslední hvězda. Reflektory žhnou naplno, v pozadí je jakési skladiště. Bouda dlouhými větami hovoří o připravovaném cvičení NATO.

    Musím se soustředit, abych dokázal zpravodajský pořad vůbec sledovat. Několikrát se přistihuji, že ztrácím nit. Nakonec jsem se přece jen dočkal. Je 19.30 a přepínám na konkurenční komerční stanici.

    Nástup nové Rady ČT v dubnu 2000 znamenal výraznou změnu k horšímu. Všichni se bojí o místo, pro politiky není těžké prosadit do vysílání jen taková témata a ty osoby, které jsou jim vhod. V listopadu 2000 se objevily první absolutní televizní zákazy: postiženými byli Jan Ruml, Vladimír Mlynář a Jiří Pehe. Počet nežádoucích osob ale teď dostoupil už několika desítek: každý ví, že stačí jedno kontroverzní vystoupení v Jedenadvacítce (která se nakonec pro jistotu začala předtáčet) a Kavčí hory jsou mu navždy uzavřeny.

    O zahraničním zpravodajství se už dlouho nedá mluvit. Nedostatek financí donutil zredukovat počet zpravodajů na dva, takže se většinou pouze přebírá materiál zahraničních agentur, který redaktor znuděným hlasem okomentuje.

    Regionální zpravodajství je popelkou, zato přibyly zprávy z Parlamentu. Rada ČT si přála víc pozornosti schvalovaným zákonům a zahraničním cestám vládních představitelů, v Událostech je teď proto věnována největší pozornost právě těmto zprávám. Stále častěji se televize omezuje na mechanické přenosy z tiskových konferencí dvou velkých politických stran.

    V takové atmosféře je jasné, že do organizování debatních pořadů by se pustil jen sebevrah (Roman Prorok byl propuštěn v listopadu 2000, poté, co se zeptal předsedy vlády, proč utajuje určitou citlivou informaci). Politické strany to vyřešily po svém: do každé debaty dodávají nejen účastníky, ale i vlastního moderátora.

    Ve společnosti sílí frustrace. Nadcházející volby budou těžkou zkouškou české demokracie: komunistické preference se blíží třiceti procentům, sílí hlasy po znovuznárodnění vytunelovaných podniků. U moci je stále ještě sociální demokracie, ale ta se rozštěpila na tři frakce, které spolu bojují o ovládnutí funkcí ve vedení strany.

    Největší pravicová strana vyhlásila izolacionistický program národního kapitalismu, ale ani ona není schopna získat ve volbách tolik hlasů, aby sestavila vládu bez komunistů. Všichni vědí, že neuváženě přijatý nový volební zákon je k poraženému ve volbách nemilosrdný, a s obavami hledí k sídlu komunistické strany, která se mezitím v poklidu připravuje na převzetí moci.

    Vypínám televizi a ještě jednou kontroluji, jestli mám sbaleno vše, co budu potřebovat. Jdu spát - ráno musím vstávat brzy: letadlo do Sydney odlétá ještě před svítáním.


    CME versus Železný, válka na pokračování

    (Další pokus o vysvětlení logiky událostí)

    Milan Šmíd

    Není tomu tak dávno, co jsme si na stránkách Britských listů (5.5.9.5.) vyměňovali názory s panem Zdeňkem Vaňkem o placení DPH společnostmi CET 21 a ČNTS a o tom, zdali podléhám či nepodléhám agentománii, když tvrdím, že některé věci se nestávají náhodou. Já jsem se bránil tím, že se jen pokouším vysvětlit logiku událostí i s tím rizikem, že se mohu mýlit.

    Minulý týden se konzument českých médií mohl dozvědět kromě jiného, že:

  • CME operovala podloudně získanými informaci z Rady ČR pro R a TV vysílání (Právo 17.5.: Podle Železného podplácela CME člena televizní rady, MfD 19.5.: Z televizní rady unikly informace);

  • rada tiskové agentury ČTK v čele s předsedou Martinem Přibáněm zamítla stížnost Vladimíra Železného, kterému se nelíbila zpráva ČTK z 28.4. o údajných daňových nedoplatcích CET 21 a ČNTS (to byla ta zpráva, která odstartovala zájem českých deníků o věc a vedla i k výše uvedené diskusi na těchto stránkách),

  • redaktor Ondřej Neumann má v ruce doklady o dvou fakturách po 25 tisících Kč, které Martinu Přibáňovi a Haně Marvanové proplatila společnost ČNTS v době, kdy jí ještě šéfoval Vladimír Železný (LN 19.5.: Případ dvou faktur).

    Vladimír Železný letos na jaře "obdržel od neznámého dárce jménem Friend množství dokumentů v rozsahu 1,760 milionů stránek o plánech CME včetně plánu na uchvácení TV licence v ČR." (HN 19.5. zn. "jimi": Konec arbitráže je nejasný).

    Z mého pohledu je logika výše uvedených informací následující:

    V mezinárodní arbitráži CME versus Železný jde do tuhého.

    Stranou, která je v tísni a snaží se získat podporu na všech stranách, je Železný.

    V zainteresovaných institucích (Rada ČRRTV, vláda, ministerstvo financí) si každý hájí svoji kůži a svoje zájmy, tudíž není ochoten za Železného nastavovat svůj hřbet. A protože Železný tu podporu potřebuje, snaží se jí vynutit.

    Například tím, že pošle Radě ČRRTV kompromitující materiály, které získal z vykradených počítačů a které mají svědčit o tom, že kdosi z Rady vynáší informace pro CME (s vedlejším efektem vytvoření špatného obrazu svého protivníka). Nebo tím, že se v rukou redaktora LN objeví informace o dvou fakturách, z nichž jedna nese jméno předsedy Rady ČTK.

    Nedělám si iluze o metodách boje, které obě strany, tedy jak CME tak CET 21, proti sobě vedou. Obě strany mají na svých kontech stále dost peněz na to, aby mohly v současných českých poměrech zaplatit za tzv. poradenskou či právní službu všeho druhu.

    Fakt, že se v ČTK objeví zprávy o údajných daňových nedoplatcích CET 21 a ČNTS právě v předvečer arbitráže, byla možná skutečně jen náhoda. (Pan Vaněk mne poučil, že ta informace nemusela uniknout z finančního úřadu, ale mohla pocházet také od orgánů činných v trestním řízení, pokud se v této věci vede.)

    Stejně tak může být jen náhodou fakt, že Krajský obchodní soud rozhodne ve prospěch CME proti Železnému právě ve dnech, kdy arbitráž probíhá. (Tady bude zajímavé sledovat odvolání k vrchnímu soudu, zda bude stejně rychlé, neboť jeho výsledek může prý konečný výrok mezinárodního arbitra ovlivnit - viz - jimi- v Hospodářských novinách.)

    Nicméně jak si mám vysvětlit náhodu dvou faktur, které se tak náhle dostanou do zorného pole novinářů? Může za to jen ona inkriminovaná stížnost na zprávu ČTK z 28.4. nebo je to hrubá Železného nátlakovka na Radu ČTK, aby si četka v budoucnu odpustila zprávy typu "Kršák: jsem roztrpčený nad vývojem Novy" (12.5.) a aby při sporu sledovala jen linii Železného CET 21 (jak to například udělal zpravodaj ČTK v Bruselu, když ponechal bez kritického komentáře nebo názoru protistrany Železného výroky o délce arbitrážního řízení)?

    Na jedné straně chápu morální rozhořčení Ondřeje Neumanna, který zmíněné faktury ve svém komentáři LN používá jako důkaz absence etiky na české politické scéně, na straně druhé si myslím, že ten článek není vůči bývalým poslancům Přibáňovi a Marvanové zcela fér.

    Když už ty faktury vytáhl na světlo veřejnosti, pak měl také sdělit data jejich vystavení a v mezích možností také informaci, za co byly vystaveny. Vždyť je docela možné, že šlo o vysoce kvalifikovaný právní rozbor, který je všude na světě příslušně vysokou částkou honorován.

    Rovněž se domnívám, že nelze dávat do přímé souvislosti novelu 301/95, na které se oba poslanci tak významně a aktivně podíleli, s platbou, kterou od Železného za jistou právní službu zřejmě až po letech dostali.

    Nicméně rád bych se někdy seznámil s kvalitou odevzdané práce obou bývalých poslanců. Já osobně bych je o právní pomoc nikdy nepožádal. To, co oba předvedli při novele č.301/1995, nesvědčí o tom, že by jejich znalosti mediální politiky a mediálního práva byly na nějaké vysoké úrovni. Pokud si někdo myslí, že jsem vůči nim předpojatý, nechť nahlédne do stenogramů jednání poslanecké sněmovny v prosinci 1995 na http://www.psp.cz nebo ať si přečte Přibáňův článek v MF DNES 30.1.1997, kterým hájil úlet, jehož se poslanci tenkrát v prosinci 1995 dopustili, a který také přispěl k tomu, že dnes český stát čelí miliardové žalobě Ronalda Laudera.


    RRTV ví, že "by pořad Volejte řediteli mohl být nevyvážený"

    Jan Lipšanský

    Rada pro rozhl. a televizní vysílání ve své analýze mediální scény z roku 1999 kupodivu ví, že by program Volejte řediteli mohl být nevyvážený a neobjektivní.

    Cituji:

    "Analýza rizik souvisejících se sporem Rada svůj postoj ke sporu mezi CET 21 a CME již sdělila. Pokud spor nevybočoval z obchodní roviny, neměla Rada zákonný důvod ani právo do něj zasahovat. Povinností Rady je dbát, aby v průběhu sporu nedošlo k překročení mediálních zákonů.

    Porušení zákona o vysílání

    Dosavadní průběh sporu signalizuje zejména tato rizika porušení zákona č. 468/91 Sb.: nevyvážené nebo neobjektivní informování o průběhu sporu, a to zejména v pořadu Volejte řediteli, v němž vystupuje výlučně pouze jeden z účastníků sporu.

    U tohoto pořadu Rada v minulosti opakovaně konstatovala výskyt negativních projevů ze strany moderátora a řešila je správním řízením;

    nevyvážené nebo neobjektivní informace ve zpravodajských pořadech vytvářených zaměstnanci servisní organizace; ztráta kontroly nad obsahem vysílání ze strany provozovatele v důsledku postupu servisní organizace; neoprávněné vysílání ze strany servisní organizace v případě jejích zásahů do vysílání bez souhlasu provozovatele vysílání; nedostatečné a neprůhledné finanční a organizační zabezpečení vysílání; pokles kvality vysílání při jeho zabezpečování nestandardním způsobem.

    Tato rizika Rada od počátku sporu průběžně monitoruje a razantně zakročí při výskytu uvedených jevů (u některých z uvedených jevů je jedinou možnou sankcí dle zákona odnětí licence). Dosavadní monitoring shora uvedených rizik vede ke konstatování, že spor zatím spíše eskaluje a možnost rozumného řešení dohodou v časově přijatelném horizontu se vzdaluje, jak o tom svědčí množící se počet soudních podání z obou stran. Rada sleduje vývoj soudních sporů souvisejících s předmětnou causou, protože §15, odst. 2 písm. a) zák. č. 468/91 jí ukládá v jistých případech reagovat sankcemi dle zákona o vysílání."

    Konec citace. Jak vidno ze zvýrazněného textu, Rada už v minulosti konstatovala výskyt negativních jevů v pořadu Volejte řediteli. Ale podle posledního odstavečku soudě, čeká Rada na ukončení všech právních a arbitrážních sporů, a teprve na základě jejich výsledku se rozhodne, co udělá. Přijde mi to pokrytecké - Rada sama by měla umět zaujmout nějaké stanovisko a nečekat na výsledky několik let se tahajících procesů.

    Jan Lipšanský (pro Britské listy)


    Mathé nehledá pravdu, ale řeší si svůj vztah k Železnému

    Petr Štěpánek

    S odstupem několika týdnů jsem vrátil ke svým dvěma článkům (Rada pro vysílání není soud - BL 2.5.2000, Rada není soud a už vůbec ne policie - BL 4.5.2000) a poctivě pátral, proč by to měly být texty "Vladimíra Železného či Železným najatého šamana z jakési mediální agentury", jak poťouchle naznačuje Ivo Mathé (BL 9.5.2000). Nic takového jsem nenalezl. Přečetl jsem si naopak docela racionální texty, které pojmenovávají rozdílnost uvažování a konání novináře a veřejného činitele. A jestli se ve svých příspěvcích stavím na něčí stranu, pak nikoli po bok Vladimíra Železného či CET 21, nýbrž - poté, co Ronald Lauder zažaloval také český stát - na stranu České republiky, potažmo jejího orgánu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Na prvním místě si tedy hájím vlastní práci.

    Ivo Mathé se naopak dopouští stejného zločinu jako mnozí další mediální "odborníci" a žurnalisté: svým spisováním a stížnostmi ani tak nehledají skutečnou pravdu ve složitém a mnohavrstevném sporu o Novu, jako si spíše řeší svůj osobní vztah k Železnému. A to je také přesně to, co mi někteří lidé nemohou zapomenout. Nezachoval jsem se totiž jako "správný" Čech a nevyužil báječnou příležitost, jakou spor nabídl, abych si s Vladimírem Železným vyřídil své osobní účty. Což by se leckomu hodilo do krámu.

    Je mi naštěstí jedno, co si tito lidé myslí. Proto si také s klidným svědomí dál stojím i za svým názorem, že "dnešní podoba Volejte řediteli, je jen slaboučkým odvarem Železného agitek z dřevních dob televize Nova". A jestli na to Mathé reaguje slovy, že to "vypovídá vše o (mém) přehledu, postoji i schopnosti analýzy", pak musím opáčit, že jeho slova pasují spíše na něho samého. Zcela evidentní posun pořadu Volejte řediteli ke standardnímu selfpromo, doložitelný navíc čísly z analýzy, je patrný každému nepředpojatému pozorovateli. A aby nebyla mýlka, vše, co jsem výše napsal, nic nemění na mém obecně negativním názoru na tento pořad.

    Ivo Mathé se mýlí i v další věci. Dosáhnout spravedlnosti soudní cestou lze i v případě CET 21 standardním způsobem. Jiné subjekty se práva domohly. A jestli si dobře vzpomínám, za neúspěchem pana Mathé, respektive ČT, nebyla jen "tajná struktura" Novy, ale také jejich vlastní neschopnost podat formálně správnou žalobu.

    A když už jsem notně jízlivý, musím ještě dodat, že mi pro člověka v postavení kancléře prezidenta republiky připadá až poněkud nedůstojné a diskvalifikující, že není s to si zjistit, že CET 21 se z ulice V Jámě přestěhoval do Jungmannky, neb to náš "pohotový" obchodní rejstřík nestačil zaregistrovat, a žaluje proto na Radě. Také jméno šéfredaktorky Volejte řediteli není žádným tajemstvím. Její iniciály jsou I.K. Plné jméno neuvádím pouze proto, poněvadž si myslím, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nejenom že není soud a policie, nýbrž ani informační kancelář.

    Starost pana Mathé o to, že jsem placen z peněz daňových poplatníků je dojemná. Jenom připomínám, že on je placen stejně. Jsem přesvědčen, že na prvním místě bereme peníze za to, abychom používali vlastní hlavu, ctili zákony a hlavně abychom si do svého rozhodování netahali osobní spory a vlastní frustrace a problémy.

    Mathé naříká nad mými údajnými ranami pod pás, ale sám se je rozdává. Jeho závěrečná poznámka, že dokud jsem neúčinkoval v pořadech TV Nova, souhlasil jsem s ním, je stejná pitomost a nehoráznost, jako kdyby někdo jiný tvrdil, že jsem s ním souhlasil proto, že jsem se za jeho ředitelování objevoval (i jako hudebník) na obrazovce České televize. Skutečnost je daleko prostší: Železný má stejně tak prachmálo společného s mým účinkováním na Nově jako Mathé (Puchalský, Chmelíček) s mým účinkováním na ČT.

    Petr Štěpánek


    Atrapa

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Premiéři České a Slovenské republiky včera manipulovali s cihlou, o které zpravodajství celý den přinášelo zprávy jako o cihle zlaté, která váží čtrnáct kilogramů a má hodnotu přibližně čtyř miliónů korun.

    V Televizních novinách ovšem televize Nova odvysílala telefonický rozhovor s pracovnicí zasvěcenou do zmíněné transakce a ta tvrdila, že při závěrečné tečce za dělením federace byla použita replika.

    Tiskový mluvčí vlády pak s úsměvem uvedl, že zlato je vždy opředeno tajemstvím a navrhl, aby tomu tak bylo i v případě té včerejší cihly.

    Nic proti tajemství, ale pokud jsme se včera v televizi dívali na repliku, proč zdůrazňoval náš předseda vlády, že oba premiéři zastávají názor, že politika má být průhledná a věrohodná, a proto že se rozhodli pro předání nikoli symbolické, ale originální, to znamená opravdu zlaté cihly, která má hodnotu čtyř miliónů korun?

    Nejde o to, zda byly minulou středu v České národní bance naloženy do slovenského kamiónu všechny cihly, anebo zda tady ta poslední zůstala, aby ji Mikuláš Dzurinda odvezl osobně. Jde o tu průhlednost a věrohodnost politiky.

    Pokud se premiéři pouze tvářili, že si podávají originál, a ve skutečnosti věděli, že se filmují s atrapou, pak to představení sehráli zcela důvěryhodně.

    V tom případě si ale občan může položit otázku, zda třeba v jiných případech, když působí stejně důvěryhodně, říkají pravdu.

    Pokud jde o zlato, tajemstvím dnes bývá opředeno spíše výjimečně. Přesně se ví, že se včera v Londýně prodávalo za dvě stě sedmdesát pět dolarů a pět centů za trojskou unci, anebo že poptávka po zlatých špercích meziročně celosvětově vzrostla o sedm procent.

    Za první čtvrtletí se například v Indii prodalo zlatých šperků přesně sto devadesát sedm celých osm desetin tuny. Průhledně a věrohodně.

    Vysílá se v úterý 23. května ráno.


    Švýcaři a Italové - referenda

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Zatímco Švýcaři se včera v referendu rozhodli pro těsnější propojení své ekonomiky s Evropskou unií, většina Italů bojkotovala referendum, ve kterém se jim nabízela možnost změnit volební systém.

    Účast ve švýcarském referendu činila šedesát sedm procent a dvě třetiny zúčastněných souhlasily se sedmi sektorovými dohodami, které jejich vláda loni uzavřela s Evropskou unií.

    Občané si v klidu rozmysleli, zda jim lepší přístup na evropské trhy, kam vyvážejí osmdesát procent své produkce, stojí za to, aby otevřeli svou zemi nákladním kamionům a postupně také pracovníkům ze zemí EU.

    Nacionalisté a radikální ekologové jim to rozmlouvali marně. Od roku 1992, kdy Švýcaři v referendu odmítli napojení na jednotný západoevropský trh, se hodně změnilo, ani pro bohaté už není výhodné stát bokem.

    Pokud jde o Italy, ti v referendu o změně volebního systému také nehlasovali poprvé. Loni v dubnu ztroskotalo těsně, když do zákonem vyžadované nadpoloviční účasti chyběly čtyři desetiny jednoho procenta.

    Tentokrát se vyjádřilo podstatně méně občanů bez ohledu na osmapadesátou vládní krizi.

    Lék v podobě většinového volebního systému se totiž nezamlouvá menším stranám, které by ztratily vliv, především je ale proti změně volebního systému italská pravice.

    Ta je nyní v opozici, z pohledu politického kyvadla by na zavedení politické stability mohla vydělat.

    Přesto pravice vzkázala voličům, aby zůstali doma, a místo k referendu aby přišli k předčasným volbám, které v případě ztroskotání referenda žádá.

    Z italského referenda je pro nás dvojí poučení: Že politickou stabilitu politikové nemají co diktovat občanům a ti že o ni vůbec nemusí stát. Ze švýcarského referenda pak pro nás plyne, že asi není pragmatické ignorovat v Evropě Evropskou unii.

    22. května 2000


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|