Policie ČR: "K žádné policejní brutalitě nedošlo, neboť obvinění policisté to popřeli. A vůbec, kdo demonstruje, musí počítat s tím, že ho policie má právo přizabít." To je v kostce smysl odpovědi z Oddělení stížnosti a kontroly Policie ČR na stížnost Vojtěcha Javorského, který byl v Praze dne 26. září policií zmlácen a předložil o tom i lékařská vysvědčení. Takto to dopadá, když policie vyšetřuje sama sebe. Jak uvidíte z Javorského stížnosti, kterou dnes také zveřejňujeme v BL, Oddělení stížnosti a kontroly Policie ČR se stížností řádně vůbec nezabývalo, nevyšetřovalo několikerá podezření na spáchané trestné činy a stížnost odmítlo ji pozoruhodně všeobecným dopisem, který zveřejňujeme jako první text dnešních Britských listů. V něm mj., jak se zdá, Policie ČR argumentuje, že někoho, kdo spáchá trestný čin nebo je snad z něho podezřelý, mají policisté právo mlátit, jak je libo, a vůbec se při tom nedopouštějí trestného činu. (O zásadě, že musí mít policie povinnost při vynucování zákona a pořádku užít přiměřeného násilí, se majoru Stupkovi, který pozoruhodný dopis podepsal, zřejmě nikdy ani nesnilo.) Major Stupka argumentuje:Jak je z lékařské zprávy FN Královské Vinohrady, kterou jste stížnost doložil, zřejmé, odborný lékař na podkladě rentgenologického vyšetření, mimo jiné, nekonstatoval dne 26. 9. 2000 u něho [tj. Vojtěcha Javorského, pozn JČ.] jako osoby předvedené policisty k prohlídce, poškození kosterního skeletu.
V této souvislosti je však na místě podotknout, že i kdyby k takovému poškození došlo, což je na podkladě lékařské zprávy nepravděpodobné, je známou skutečností, vážený pane magistře, že každý služební zákrok příslušníků PČR, který je vykonán proti osobám páchajícím protiprávní či dokonce nezákonné jednání, má charakter buď psychického nebo fyzického násilí, obzvláště tehdy, dojde-li k použití některého z donucovacích prostředků tak, jak má na mysli zákonodárci projevené ustanovení par. 38 Zák. ČNR č. 208/1991 Sb. OPČR ve znění pozdějších změn a doplňků.
Proto každá osoba by si měla uvědomit dříve, než se takového jednání dopustí, že při použití donucovacích prostředků může jí být způsobena škoda na majetku i na zdraví, neboť při jejich použití řada z nich může takový stav vyvolat. Neznamená to však, že se příslušníci PČR dopouštějí trestného činu.
Všechno je tedy také, jak se zdá, v pořádku, protože i když snad policisté Vojtěcha Javorského ("podle zákona"?) zmlátili, nedošlo přitom "k poškození kosterního skeletu". Moje matka, lékařka v penzi, poznamenává, že v době, kdy ještě pracovala (za komunistů) ve zdravotnictví, byla trestným činem ublížení na těle už pohmožděnina. Že bychom byli v demokratické společnosti dnes už dál a dokud někdo někomu nezlomí ruku nebo neprorazí lebku, jako ublížení na těle se to nekvalifikuje? Vojtěchu Javorskému bylo naštípnuto žebro: potvrzení o této skutečnosti dopis majora Stupky ignoroval. - Policie přece nesmí pracovat podle zásady, že je-li někdo podezřelý z trestného činu, může ho beztrestně podrobovat psychickému či fyzickému násilí. Pokud víme, Vojtěch Javorský nebyl za žádný trestný čin odsouzen, ani žádný jeho trestný čin neposuzoval soud. V době, kdy ho policie zatýkala, nemohla vědět, zda soud případně rozhodne, že je vinen nějakým trestným činem. Argument, že podezřelý smí být podroben od policie bezdůvodnému psychickému či fyzickému násilí v libovolné míře, porušuje presumpci neviny a dává policii právo být iracionálním, mimosoudním vykonavatelem pochybných trestů. Prvotním úkolem demokratického státu je právě zakázat takovéto násilné excesy. Nechtěl bych žít ve státě, kde pracují v oddělení stížností takoví právní "odborníci" jako major Stupek. Možnost, že může být lidem, jako je on a jeho kolegové, vydán na pospas v České republice beztrestně každý občan by měla být obrovským zdrojem znepokojení.
Jestli bude takovýmto způsobem vyšetřovat Police ČR všech 330 stížností na policejní brutalitu, které obdržela, nesvědčí to o příliš pevném právním státě. Doporučujeme, aby se v zájmu nastolení zákonnosti v ČR postižení se svými stížnostmi obrátili k příslušným mezinárodním institucím. Nehorázný argument, který jsem včera v Praze znovu slyšel, že totiž "policie bije nevinné lidi všude", a tak není třeba se vzrušovat, neobstojí. - A ještě jedna věc: není pravda, že nelze vyšetřit případy, kdy není určité svědectví potvrzeno dalšími nezávislými svědky (to by například nebylo možno v mezinárodním kontextu nikdy vyšetřit ani soudit případy znásilnění, k nimž přirozeně dochází v soukromí). Systémem podrobných křížových výslechů všech zúčastněných lze totiž ve většině případů na podrobnostech zjistit, kdo lže a kdo mluví pravdu. To by však musela existovat vůle tyto případy vyšetřit a potřebná profesionalita. (JČ)
Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo na této
adrese.
