Britské listy

úterý 25. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

Komentovaný přehled zpráv z ČR Výročí 21. srpna 1968:

Vzpomínejme raději na dobu po invazi (Andrew Stroehlein)

After the Invasion Commemoration (Andrew Stroehlein)

Srpen 1968: Marné úsilí mladších generací - Ať zhynou pamětníci? (Jan Čulík) Clinton, Lewinská a raketové útoky:

Americký nálet byl prý "oprávněný" (Guardian)

Tak jak bohatý je terorista Osama bin Laden? (Independent)

Sexuální válka, svatá válka: Chronologie krize: Jak fundamentalismus a orální sex přivedly Clintona až na samou hranici (Observer)

Necenzurované historky Lewinské prezidenta zřejmě ještě zničí (Independent)

Clinton se inspiruje náboženskými fundamentalisty: V pokušení od hada v kalhotech (Observer) Reakce:

Nenávistný přístup Britských listů (Jan Halva)

Ikona pro Vaši stránku...

Zde je minulé vydání Britských listů.

Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.

Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.

(Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

Týdeník o nových knihách a o literatuře "Knihy online" má adresu http://knihy.internet.cz

Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.

V archívu Britských listů jsou nyní k dispozici tematicky uspořádané články, zveřejněné v BL v letech 1996 - 1997.

Měsíčník Nová přítomnost je nyní k dispozici na síti.

Stránky české skupiny Amnesty International najdete na adrese http://www.amnesty.cz.

Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

Co je nového v České republice

"Já umím skočit výš! - Ne, já umím skočit ještě výš!! (A mohli byste nás už přijmout do vašeho klubu, prosím, prosím, prosím, prosím?)" (A.S): - POLSKO A ČESKÁ REPUBLIKA SCHVALUJÍ AMERICKÉ ÚTOKY NA TERORISTICKÉ ZÁKLADNY. Během svého setkání ve Varšavě 21. srpna vyjádřili polský ministr zahraničních věcí Bronislaw Geremek a jeho český protějšek Jan Kavan "porozumění" pro americké útoky na teroristické základy v Afghánistánu a v Súdánu. Geremek konstatoval, že útoky jsou "výrazem vůle nenechat terorismus nepotrestaný." Kavan dodal, že americká reakce je "pochopitelná" vzhledem k nedávným teroristickým útokům v Keni a v Tanzánii. Dodal, že by býval dal přednost mnohonárodnostní akci. Ministři, kteří se setkali v den třicátého výročí invaze Varšavského paktu do Československa, hovořili o vstupu do NATO, do Evropské unie, o regionální spolupráci a dvoustranných stycích. - Ke Kavanově poznámce, že by JK dával přednost mnohonárodnostní akci, Andrew Stroehlein dodává: "Má pravdu. Clinton by si příště měl sehnat milenku ze zahraničí." Na námitku, že je nutno ve střední Evropě podporovat americké postoje, jinak se člověk automaticky přidá na ruskou stranu, konstatuje AS: "Nikdy nemůže být ničí povinností mávat jednou vlajkou z obavy, že by jinak musel mávat jinou vlajkou. Nátlak totiž v tom případě by byl jemný: zotročení by se lišilo jen stupněm, nikoliv druhem. Pravda je v těchto vážných věcech strašně důležitá. Načasování celé americké akce přišlo Clintonovi velmi vhod, a jejich nynější odmítání podpořit vyšetřování OSN zničení továrny v Súdánu je znepokojující. Vedoucí politikové mohou a musejí být kritizováni, když překročí své pravomoce. Je velmi pravděpodobné, že Clinton tentokrát zašel příliš daleko a automatická podpora pro něho není na místě."

Irák a Írán vyvíjejí nátlak na ČR ohledně rozhlasového vysílání. Vůči připravovanému vysílání Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda do Íránu a Iráku z Prahy obě země protestovaly. Vláda se otázkou tohoto vysílání zabývala a zabývat ještě bude, uvedl včera tiskový odbor českého ministerstva zahraničí. Českému ministerstvu vyjádřil znepokojení nad plánovaným vysíláním osobně íránský velvyslanec v Praze Saíd Džafar Hašimí. RFE/RL se chystá zahájit vysílání z Prahy do Íránu a Iráku na podzim z vily v Praze-Bubenči. Americký deník The New York Times na jaře uvedl, že česká vláda v obavě před teroristickými útoky odmítla povolit americké vysílání pro Írán z pražského sídla RFE/RL. Místopředseda vlády Egon Lánský minulý týden zdůraznil, že vedení rádia o svém vysílání pro Írán a Irák z Prahy se současnou ani předchozí vládou nejednalo.Vyjádřil znepokojení nad tím, že vláda má velmi malé možnosti, jak ovlivnit kroky této stanice. (To se mi zdá poněkud komunistickou reakcí. Proč by měla mít česká vláda možnost "ovlivňovat kroky této stanice"??)

Ministerstvo zahraničí počítá s tím, že Česká republika bude usilovat o návrat na trhy východní Evropy a rozvojových zemí a o vstup na trhy vykazující vysoký růst. Ministr zahraničí Jan Kavan včera v Praze českým velvyslancům řekl, že podpora českého exportu bude trvalým úkolem nové zahraniční politiky. Předchozí koaliční vlády podle Kavana zanedbávaly i vztahy s rozvojovými zeměmi. Vláda bude podporovat především "vzájemně prospěšnou hospodářskou spolupráci s nově industrializovanými zeměmi Asie a zeměmi tichomořského regionu, jakož i se zeměmi, které hrají ve světě důležitou úlohu - s Čínou, Indií, Indonésií, Egyptem, Jihoafrickou republikou, Brazílií, Argentinou, Mexikem, Chile". Pozornost se soustředí i na země, s nimiž mělo bývalé Československo rozvinuté hospodářské styky, například s Vietnamem. Kavan zdůraznil "zvláštní význam", který má pro ČR rozvíjení všestranných vztahů se Spojenými státy, a "zásadní význam" vztahů s Německem.

Tento článek otiskl Milan Schulz v dnešním deníku Slovo:

My nic, my jen muzikanti

Ročila se jedna z tragických chvil národního života. Před třiceti lety se zase jednou převalila velmoc přes naději na samostatnost. Je lhostejné, jak se kdo z odborníků tehdy díval (a jak se kdo dnes dívá) na hodnotu té naděje. Tehdejší celostátní odpor k staronovým okupantům promluvil jednoznačně: nechte nás, my si to vyřídíme sami. Státní reprezentace velmoci ustoupila. Okupanti nastolili místodržící a my jsme opět začali přežívat.

Shodou okolností českých dějin se ročila i další národní tragédie. Před šedesáti lety se začala bortit první česká (československá) samostatnost. Celostátní odhodlání bránit se se zbraní v ruce zůstalo ve slovech: dejte nám zbraně, dali jsme si na ně. Státní reprezentace velmocím ustoupila. Okupanti nastolili teror a my jsme se pokoušeli přežít.

Už zmíněnou shodou okolností se bude záhy ročit i založení Československé republiky. Před osmdesáti lety se na nás usmálo štěstí. Naše touha po samostatnosti měla podporu právě zvítězivších velmocí. Ustavili jsme stát a pokoušeli se naplnit ho demokratickým obsahem. Nedařilo se to tak úplně. Národnostní slepenec vykazoval stále větší trhliny, které republika v nepříznivém chodu dějin nepřežila.

Je nejspíš příznačné, jak málo se v pověstném osmičkovém roce zabýváme svými dějinami. Jako bychom se jich báli. Jako bychom tušili, že v důkladném historickém průzkumu nás čekají nepříjemné dotazy, které budou jen narušovat tak žádaný "klid pro práci". To tak! Ještě se někdo bude dotazovat pradědů, proč se nedovedli schůdně domluvit nejen mezi sebou, ale i se Slováky a s Němci a s Maďary, aby se třeba jen v samých počátcích pracovalo na středoevropském Švýcarsku! A ještě někdo bude chtít na dědech, aby se přiznali, proč měli nacisté v českém průmyslu časově nejspolehlivější zbrojní základnu a proč už v roce 1946 hlasovala pro komunisty skoro polovina voličů! A ještě někdo bude šťourat do otců, aby vysvětlili, proč se po čtyři desetiletí chodilo manifestačně k pseudovolbám a do průvodů a proč se už skomírající diktatuře postavilo jen pár stovek "samozvanců"! Až když Jakeš "ryl držkou v zemi" (Karel Kryl), rozcinkaly se - opět - Václaváky a tlačily "zaprodance" na Hrad.

Aby nebylo omylu - tlačilo se jen krátce. Brzy jsme vytušili, že diktátoři měli dobrý nos: humanističtí disidenti nejsou k ničemu dobří. Jen pořád někoho poučují, jak se chovat, jak "žít v pravdě" a podobné nesmysly. Taky přežili jen jedny řádné volby a pak jsme s nimi jaksepatří zatočili. My potřebujeme údernou sílu, zaručující zisk a lesk, ať to stojí, co to stojí.

Ani to se, pravda, nezdařilo tak docela. Pořád přece jen přežívá dějinná zkušenost, která radí držet se při zemi a neopouštět vydobyté pozice. Tak se stalo, že nám teď najednou vládne "levice", což ještě nedávno byla skoro žalovatelná nadávka. Jenže: ona ve skutečnosti nevládne. Náš skutečný hrdina to zařídil tak skvěle, že nakonec vyhrál, přestože několikrát prohrál. Musel kvůli tomu řádně blufovat, a to dokonce vůči svým vlastním voličům, prokazatelně nezralým, neboť ho volili proto, aby levice nevládla. Netušili - hlupáci, že tam nahoře je to vymyšleno tak, aby se Zeman nažral a "cosa" zůstala "nostra". Bude to sice něco stát, a to každého. Ale co bychom neudělali pro Václava K., když už nás Václav H. omrzel? Ostatně Miloš není Milouš, takže co se může stát?

Může se stát, že se to žulení v delší perspektivě nevyplatí. Žulili jsme - to ještě nejméně - za první republiky, žulili jsme za všech dalších režimů a měli jsme k tomu vždycky dostatečnou výmluvu: jinak to nešlo, donutili nás. My nic, my muzikanti. Ale teď už si konečně můžeme hrát po svém. Nevypadá to ovšem na to, že bychom se nějak plodně poučili z dějin, což jde poměrně špatně, když je spíš zatloukáme, než vykládáme. Nebo když "poučení z dějin" pokládáme za směšné jen proto, že ho zneužila totalitní propaganda. Přitom je mentálně vyspělejším společnostem známo, že vydrhnout si hřbet dýchání jenom prospěje.

Je k tomu jistěže zapotřebí podnětné veřejné atmosféry. A té lze dosáhnout jen s přispěním poctivé politiky. Politické politiky - aby nebylo omylu. Poctivost znamená otevřeně říkat, co se bude dělat, a otevřeně dělat, co bylo řečeno. Je to namáhavé. Ale - na rozdíl od žulení - se to v delší perspektivě vyplatí.

Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, veřejnoprávní Česká televize se i nadále skrývá za informačním embargem, které kryje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Zřejmě to dělá proto, aby nevyšlo najevo, že jsou v nynější situaci, po revoltě druhořadých pracovníků ČT s výrazným politickým vlivem, jeho reformy nerealizovatelné. Rada České televize utajování projektu schvaluje. Jakub Puchalský odmítá poskytnout Britským listům rozhovor, šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list". - Česká televize dosud neobjasnila ani vztahy společnosti Hroch k ČT, ani, jakou zahraniční institucí je financováno zpravodajství Pavla Boudy z Bruselu, který podle svých slov prý reportáže o EU a NATO natáčí "zdarma".

Výběr textů z posledních dní: