Co je nového v České republice

A do toho všeho ze vzdáleného Glasgowa, z prostor a na zařízení tamní univerzity, týden co týden Čechy tepe kdysičeský a rádobybritský Čechobijce jménem Jan Čulík, v internetovém plátku hrdě si říkajícím Britské listy: "Nedovzdělanci. Neumějí samostatně myslet. Podvádějí. Kradou. Jsou zkorumpovaní. Dorozumívají se jazykem, kterému nikdo nerozumí. Je hrůza je poslouchat, když se pokusí promluvit anglicky. Podléhají dětinsky svodům konzumní společnosti. Mentalitu mají balkánskou. Nemají nic společného se západní civilizací. Chybí jim obecně civilizační standard. Většina jich nepozná dobrou myšlenku a nemá všeobecné povědomí o tom, co je dobré a co šunt. Jezdí automobily jako dobytek. Civilizovat český prostor potrvá mnohem déle, bude to nákladově náročnější a s daleko nejistějšími výsledky, než si i pesimisté před deseti lety i nyní myslí. V Čechách panuje barbarský středověk."

Charakteristika se mi nezdá nejvyváženější, mj. je problém s četnými výše uvedenými Kurasovými citáty a s jejich celkovým kontextem v rámci Britských listů. Kuras cituje z článku Josefa Fronka, který zveřejnily v rámci otevřené diskuse samotné Britské listy.To Benjamin Kuras v Lidových novinách nepíše.

Citace v Kurasově článku věty začínající Civilizovat český prostor je sice víceméně doslovná, ale vůbec tato slova nenapsal Jan Čulík - jsou z článku jednoho amerického čtenáře. Zdá se, že Benjamin Kuras dost dobře nechápe otevřenost Britských listů nejrůznějším názorům a  to, že zprostředkovávají českým čtenářům svět prostřednictvím konfrontace nejrůznějších pohledů na svět, domácích i zahraničních, že jsou procesem tříbení myšlenek a že kritizují západní svět stejně ostře jako českou skutečnost, je-li to zapotřebí.

Četné citáty, které Benjamin Kuras uvozovkami uvádí jako údajně doslovné výroky Jana Čulíka, nejsou v článku Josefa Fronka uvedeny jako přímé citace. Viz např. Benjamin Kuras cituje Jana Čulíka doslova takto: "Nedovzdělanci. Neumějí samostatně myslet. Podvádějí. Kradou. Jsou zkorumpovaní. Dorozumívají se jazykem, kterému nikdo nerozumí. Je hrůza je poslouchat, když se pokusí promluvit anglicky."

Jde o parafráze níže uvedených vět Josefa Fronka, které nejsou v jeho článku uvedeny přímými citacemi v uvozovkách:Jan Čulík nemá o svých krajanech příliš lichotivé mínění. Zdá se mu, že jsou nedovzdělaní, i když čeští školáci dosahují v nejrůznějších mezinárodních soutěžích téměř bez výjimky lepších výsledků než děti z ostatních evropských zemí. Češi prý neumějí samostatně myslet, podvádějí, kradou, jsou zkorumpovaní, což sice není unikátní pro Českou republiku, problém je však v tom, 'že se za to v ČR nikdo nestydí'. Dorozumívají se jazykem, kterému nikdo nerozumí. Anglicky mluvit neumějí. Když někdo anglicky přece jen promluví, je to hrůza poslouchat. (...) Češi podléhají dětinsky svodům konzumní společnosti.

Britské listy nevycházejí týden co týden, jak navozuje Benjamin Kuras. Jak čtenáři vědí, Britské listy jsou to deník, jehož vydávání a otevírání oken do světa jeho šéfredaktor považuje za pokornou službu české společnosti. Jakto, že to Benjamin Kuras snad neví - neví-li, že jde o deník, asi Britské listy pravidelně nečte. Jak o nich může psát zřejmě především jen na základě článku Josefa Fronka?

Britské listy nevycházejí na zařízení Glasgow university, ale, jak každý ví, péčí pražské firmy Internet Servis. Jan Čulík se nepovažuje za Brita, ale za Čecha a problémy české společnosti považuje za problémy svoje.

Ano, Jan Čulík často kritizuje špatnou kvalitu práce mnohých českých novinářů a tento článek Benjamina Kurase je jejím dalším příkladem.

Byl bych rád, kdyby čtenáři, kteří Britské listy znají, a jejichž názor se od otištěného názoru Benjamina Kurase na tento list snad odlišuje, vyjádřili tuto skutečnost dopisem přímo redakci Lidových novin. Adresa šéfredaktora Pavla Šafra není na internetových stránkách LN uvedena, ale jeho zástupci mají tyto e-maily: stanislav.drahny@lidovky.cz, petr.zavadil@lidovky.cz, robert.casensky@lidovky.cz. Řekl bych, že je to velmi důležité. Myslím, že tento druh novinářské práce by neměl v zájmu rozvoje české společnosti být ponechán bez odezvy. JČ

PS Rozviti demotickeho nazoru na hypotetickou vetsi duveryhodnost katoliku a potomku urcitych rodin.

Poslouchala jsem ted porad BBC o H. Kohlovi a CDU. Zda se, ze katolicke presvedceni tohoto politika ho neuchranilo pred korupci. Podobne neuchranilo italske krestanske demokraty. (Nemyslim, ze by krestansti politici byli prohnilejsi nez socialiste nebo liberalove. Moc korumpuje vsechny bez rozdilu puvodniho presvedceni.)

Muj nazor na "lepsi" rodiny vystihuje vyrok neznameho britskeho autora: Vyznamne anglicke rodiny pochazeji od Vilema Dobyvatele. Ty ostatni od Adama a Evy.

Dear Jan,

Falun College in Sweden now has another new position for a political scientist and the pay is much better than in the UK and one gets much more time for doing research. If you know of any PhDs looking for a job, you can ask them to contact me -- but I think the deadline for applying is in about 10 days, so they must contact me soon.

Roma in the CR
Forum Monday, April 17, 9:30 A.M. - 5 P.M. at Columbia University,
Dag Hammarskjold Lounge, International Affairs Bldg, 420 West 118 St., New York City - Open to general public - free admission

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147). Pár posledních výtisků je ještě k dostání pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.)

Výběr textů z posledních dní:

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

V politice to včera předvedl sociálně demokratický poslanec Michal Kraus, když reagoval na nedávné urážky od předsedy ČSSD Miloše Zemana. Ten ho veřejně označil za zbabělce, hlupáka a vyžírku, a Kraus si řekl, že na hrubý pytel patří hrubá záplata.

Prohlásil, že onemocnění mocí ve spojení s pracovním vypětím a permanentním stresem činí z předsedy vlády nevypočitatelnou osobu, která kolem sebe šíří zlobu, strach, faleš a nenávist.

Také prý Miloš Zeman má sklon k cenzuře, propadl pocitu všemohoucího a podle poslance by se měl léčit.

Michal Kraus zjevně ztratil nervy. V takové situaci člověk přehání a pak je lhostejné, zda to, co říká má racionální jádro.

V případě vyhrocení osobních vztahů mezi politiky ovšem nejde o život.

Daleko dramatičtěji se vyhrotila situace havířů, kterým podle hlavního inženýra dolu Kohinoor hrozí smrt.

Vzhledem k tomu, že teplota v dole včera dosáhla čtyřiceti stupňů Celsia, zvyšuje se prý riziko důlního požáru. V obavě o svou budoucnost zvolili horníci formu protestu, která dobře ukazuje, že vláda zřejmě měla dodržet prosincovou dohodu s odboráři a vedením Mostecké uhelné společnosti.

Co když drastické omezení vládou slíbených prostředků na útlum, způsobí v konečném důsledku tragédii? Dohody se mají dodržovat, a horníci se právem cítí podvedeni. Proti podvodu se ovšem neprotestuje sebevraždou.

Tou celé drama musí skončit, když dohodu není schopen garantovat stát, ani odbory. Na tom přihlížení blížící se tragédii je nejhorší sledovat, jak si nikdo nepřipouští odpovědnost. Horníci by měli okamžitě vyfárat. Už jim musí být jasné, že v této zemi nelze vyvzdorovat práci, že lze právě jen uchránit holý život.

10. dubna 2000

Tomáš Pecina

Pane Culiku,

Vas odhad, ze osmdesat procent ceskych novinaru je zaujato ve prospech Unie svobody, je mozna presny, ale vyzaduje urcite rozvedeni a zasazeni do kontextu.

Novinari v kazde zemi spolupracuji radeji s tim, kdo si je hycka, nez s arogantnim nabobem, jenz se citi byt nejdulezitejsi osobou na zemekouli od doby Alexanda Velikeho (konkretni jmena mistnich politiku necht si laskavy ctenar dosadi sam). Dusledkem je, ze arogantni nabobove se do novin a televize dostavaji mene casto a jsou v horsi pozici nez dobre komunikujici politici, a protoze zkusene volicstvo veri vic mediim nez tomu, co o sobe rikaji samy strany pri volebni kampani, obvykle se do dulezitych funkci vubec nedostanou (zkuste mi, prosim, najit v zemich EU jedinou vyjimku!).

Stav, ktery panuje v postkomunistickych zemich, je ale dlouhodobou a vytrvalou anomalii: noviny tam tak dlouho lhaly, az se lide naucili pokladat to za normalni stav, a ackoli vyzkumy verejneho mineni neustale vytrubuji do sveta, jak pry lide mediim veri, skutecnost je jina (zaskrnout policko Verim je spise projevem zadouci konformity).

Vsiml jste si, jak odlisne jsou reklamni kampane bezici v ceske, slovenske nebo polske televizi ve srovnani napr. s nemeckymi a britskymi stanicemi? Tamni reklama je zalozena na tom, jak vyhodne je koupit si urcite zbozi nebo sluzbu (takze poselstvi reklamy je: kdo je chytry, nakupuje u nas), kdezto tady je daleko ucinnejsi atakovat primo a bez servitku spotrebiteluv komplex menecennosti: s Twistem jsi jednicka, Toyota = posilovac sebevedomi, atd.

I v politice se prodava sveho druhu sluzba - situace neni jina ani tam. Prvni, kdo na to prisel, byla ODS, strana s nejlepsimi ideology. Jejich uspesny slogan "Kdo si veri, voli Klause", byl zameren na prave na nesebevedome volice a Klausuv novy protizapadni image "pan Profesor jim to natre" je orientovan podobne. Pokud mam pocit, ze se Nemcum a Francouzum nemohu vyrovnat sam, musim si aspon najit nekoho, kdo to dokazal (nebo aspon to o sobe tvrdi) a s kym se mohu identifikovat (podobne vznikla modla Vaclav Havel: obdiv k nemu je z velke casti vyrazem narodni zbabelosti v dobe normalizace).

Jen v tomto prostredi se mohlo stat, ze Zeman vyhral svym zvanenim ze Zemaku volby, i kdyz mel proti sobe skoro vsechna media, a ze stejne kategorie je celonarodni okouzleni Vaclavem Fischerem, dekujeme-odejdetisty a nejnoveji Madeleine Albrightovou. Lide by si byvali radi precetli analyzy od nezavislych a erudovanych politickych komentatoru, ale noviny zadne takove netiskly: Mlada fronta a Lidove noviny se usluzne uklanely na jednu stranu, Pravo na druhou.

Zit v Ceske republice je obcas deprimujici: nezkusenost s demokracii je zde nanejvys alarmujici. Diky hlouposti (a zkorumpovanosti) novinaru vetsina lidi nejdriv uverila, ze se tady odehrava dejinny zapas mezi pravici a levici, kdyz se pak "pravice" s "levici" spojila, zacali ti mene indoktrinovani kricet, at jdou do haje vsichni, a tech, kdo chapou, ze princip fungovani demokraticke spolecnosti je ve stretavani ruznych myslenkovych proudu a politickych koncepci, takze neexistuje zadna jedine spravna strana a absolutne nejlepsi vudce, je v populaci zlomek s volebni silou hlubokou pod hranici statisticke chyby.

Ergo, podpora Unii svobody v mediich nema z hlediska pristiho vyvoje temer zadny vyznam; vyznam by melo jedine, kdyby Unie prisla s nejakym hodne absurdnim predvolebnim slibem. Ale to nevidim jako pravdepodobny vyvoj: obavam se, ze strana Klausovych ex-podrztasku vladne - ve vsi ucte - myslenkovym potencialem zpusobilym nejvys k vlastnimu zesmesneni (viz posledni navrh na Albrightovou jako volebniho leadra).

Ze zeme svetlych vcerejsku zdravi.

Tomáš Pecina

Kateřina Dostálová

Vazeny pane Culiku,

dekuji Vam za prostor, ktery jste poskytl memu vyjadreni v Britskych listech. Na Vase dotazy rada odpovim.

1. Uznava Katerina Dostalova, ze sdelovaci prostredky museji byt v  demokracii rovnopravnym, kritickym partnerem politiku?

Ano samozrejme. Povazuji ulohu, kterou plni sdelovaci prostredky v  demokraticke spolecnosti za nezastupitelnou. A uznavam je jako rovnopravne a kriticke partnery politiku. Musim vsak zduraznit slovo rovnopravne, protoze se domnivam, ze prave v naplnovani rovnopravnosti nase sdelovaci prostredky mnohdy pokulhavaji. Nemyslim si, ze jde o zamer, ale spise o  nedostatek kvalitnich profesionalu na tomto poli. Naplnovani rovnopravnosti a kriticnosti vidim predevsim v tom, ze media budou pracovat s overenymi fakty a dolozitelnymi fakty a ne se spekulacemi. A prostor k vyjadreni daji rovnomerne vsem akterum sporu. Domnivam se, ze bude jeste nejakou dobu trvat nez nase medialni scena bude naplnovat zcela samozrejme takove principy, ktere jsou obsazeny napriklad v etickem kodexu redaktora BBC. Doufam take, ze pozadavek na profesionalitu prace novinaru (viz. napriklad zmineny kodex) nebude medialni scena halasne posuzovat jako utok na svou nezavislost, ale za samozrejmost.

2. Uznava Katerina Dostalova, ze maji-li sdelovaci prostredky radne napomahat demokracii, musi byt kontrola nad nimi vynata z pusobnosti politiku, poslancu a politickych stran?

Kontrola nad verejnopravnimi medii je sverena poslanecke snemovne proto, ze  je to prave ona, ktera urcuje vysi koncesionarskych poplatku a pres rady CT a CRo, ktere voli, kontroluje jejich ucelne vynakladani. Zaznamenala jsem uvahy typu: rady by mela byt voleny obcanskymi sdruzenimi , nezavislymi iniciativami ci cirkvemi. V takovem pripade to vsak nemuze byt poslanecka snemovna, ktera bude prebirat zodpovednost za tuto kontrolu.

Velmi dobre rozumim Vasi otazce a ztotoznuji se s radou nazoru na toto tema s panem Tomasem Pecinou, ktere zaznely v jeho prispevku Verejni sluzebnici nebo volena vrchnost. Jsem presvedcena, ze deset let po padu komunismu nejsou v teto spolecnosti struktury, ktere by mohly rozhodovat o slozeni rad, kontrolujicich hospodareni s penezi, vybranymi na zaklade zakona, namisto legitimne volenych zastupcu verejne vule. To ovsem neznamena, ze  ruzne obcanske iniciativy a profesni sdruzeni nemohou odborniky do medialnich rad poslancum doporucit. Pravomocemi vsak radni musi vybavit Poslanecka snemovna PCR.

Pujde jeste o slozity proces generacni vymeny a predevsim o kultivaci naseho medialniho prostredi, nez vznikne napriklad sdruzeni obcanu pro kontrolu vysilani CT. Sdruzeni, ktere nenatahne ruku ke statu, ale bude se samofinancovat a bude na takove odborne urovni, ze jeho pripominky budou relevantni, nikoliv pouze lobbysticke.

3. Je Katerina Dostalova ochotna durazne prohlasit, ze nikdy nepronesla nehoraznost tohoto zneni: Zkoumanim vydaju na modernizaci parlamentu zpochybnuje CT mandat volenych zastupcu lidu?

Ano pane Culiku, nikdy jsem nerekla tuto nehoraznou vetu. A nikdy jsem take nezpochybnila legitimnost diskuse na toto tema ve verejnopravnich mediich.

Kritizovala jsem pouze zpusob vedeni teto diskuse. Obloukem se mohu vratit k Vasi prvni otazce a opet slovu rovnopravnost. Vyznam tohoto slova nebyl ve vyse zminenem poradu naplnen. A ja osobne nepovazuji naplnovani slova kriticnost formou prirovnavani legitimne zvolenych zastupcu veoejnosti k  rudym mocipanum v roce 2 000 za prilis stastne.

Zaverem mi dovolte par slov k prispevku pana redaktora Cro. Pouzil v nem citace, ktere se mu z casovych duvodu nevesly do poradu Ozveny Plus. Je puvabne jak neuvedenim cele doslovne citace se pomerne zasadne meni jeji obsah.

Citaci: "Muzu tezko reagovat ?", predchazela uvaha o korektnejsi konfrontaci s redaktorem Respektu primo. A dale tento vyrok nekoncil slovy, ze porad nema co delat na obrazovce verejnopravni CT, ale dovetkem, ze tuto mou uvahu o nevyvazenosti diskuse v diskusi same potvdil i uznavany medialni expert, ktery v poradu vystupoval. Jsem rada, ze jsem mohla prostrednictvim Britskych listu alespon videt jakym zpusobem se vari v  kuchyni naseho verejnopravniho rozhlasu.

Dovolte mi zaverem jeste jednu kratkou uvahu. Mam pocit, ze slovo politik a  politika v souvislosti s kritikou medii je uz samo o sobe okamzitou diskvalifikaci prezentace nazoru samotneho, byt se snazi o totez co Vy v  Britskych listech. Nemam jiny zajem, nez ten, aby v mediich pracovali profesionalove a kodex redaktora BBC byl modlitebni knihou kazdeho novinare. Uz jen z titulu sve prislusnosti k politikum jsem zneverohodnena ve svem kritickem postoji k mediim a pritom nezpochybnuji legitimitu rady diskusi pro politiky velmi neprijemnych. Nikdy jsem nekritizovala temata, ale zpusob diskuse a metody novinarske prace.

Kateřina Dostálová

P.S. Vas zaverecny komentar k prispevkum redaktora Respektu a redaktora Cro povazuji za zajimave sdeleni ctenarum Britskych listu: Vazeni ctenari pokud dolozite panu Culikovi, ze pochazite z dobre katolicke rodiny, bude vsechna Vase tvrzeni povazovat za pravdiva.

Martin Hradílek

Vazeny pane Culiku:

Reakce na Vasi poznamku z patecnich BL (pod clankem Jindricha Sidla):

Poznamka JC: Predpokladam, ze i v Ceske republice by dal pri pripadnem soudnim sporu nezavisly soudce na hodnoceni bezuhonnosti charakteru svedku.

Ze zcela nezavislych pramenu jsem se vcera dovedel, ze fotograf Hradilek je z rodiny s dlouhou a vaznou katolickou tradici a ze je v jeho pripadi krive svedectvi temer stoprocentne vylouceno. Kdosi se ptal, zda to myslim ironicky - ne naprosto vazne.

Tak to jste myslim vazne prestreril. Desim se vyjadreni, ze jste cerpal "ze zcela nezavislych pramenu". Myslim, ze by bylo korektni v takovychto pripadech, kdy tem "pramenum" nehrozi kvuli zverejneni zadne nasledky, jejich jmena zverejnit.

Ale i tak, ty "prameny" nebyly nezavisle. Byl to nekdo, kdo ma s nasi rodinou, nebo nekterymi jejimi cleny dobre zkusenosti. Stejne tak jste mohl narazit na nekoho, stejne "nezavisleho", kdo mel ty zkusenosti spatne. Neni to nic neobvykleho v tomto komplikovanem svete.

Stejne tak, s naprosto rozporupornym vysledkem, byste se ale mohl setkat, kdybyste chtel zhodnoceni verohodnosti svedka na dvou ruznych clenech nasi rodiny. (Kdo nepochazi z velke rodiny, tohle mozna tezko chape.)

A to, ze ruzni novinari strani ruznym politickym stranam, je myslim jasny jak facka. Staci jen cist, to co pisou. Nevim jestli je ten pomer tak strasny, jak vy uvadite (80 % pro US). Kdyby tomu tak bylo, osobne bych to povazoval za tragedii.

A ze redaktor Sidlo nema rad ODS se myslim z jeho tvorby da taky jasne vycist.

A abych nezavdal podnet k nejakym nesmyslnym spekulacim, tak uvadim, ze Ludvik Hradilek je muj bratr a myslim, ze mame spolu celkem dobre vztahy.

Mejte se dobre

Martin Hradílek

Jaroslav Teplý

Moje poznámky se týkají druhé části jeho textu, kterou zde pro srovnání opakuji:

Tudíž také já ten dnešní "jánabráchystický" případně "klientský" kapitalismus nechápu jako nějaké vědomé, organizačně propojené mafiosní spojení, ale spíše jako systém chování a jednání, který se podařilo do našeho hospodářského a politického života prosadit lidem, kteří se spolu nedomlouvali, ale kteří jen sledovali své vlastní zájmy a používali k tomu stejné prostředky a způsoby chování, jež se jim osvědčovaly - bez ohledu na stranickou příslušnost a postavení ve společnosti - již za minulého režimu.

Není pochyb o tom, že do bankovnictví a do hospodářského života se přesunulo hodně těch, co v roce 1989 ztratili moc v vliv. Byli mezi nimi lidé chytří i hloupí, čestní i nečestní, lidé schopní i neschopní, někteří schopní všeho za  každého režimu.

Nicméně domnívám se, že odpověď, kterou teď tak často nabízejí pan Cibulka nebo pan Devátý a další, tj. že za  vším špatným stojí jen staré struktury, které ztratily moc politickou a nyní se vracejí zpět do politiky prostřednictvím moci ekonomické, že taková odpověď je zjednodušená a pravdivá jen částečně. A nevím, zdali Berufsverbot pro všechny bývalé komunisty by něco vyřešil.Vždyť někteří dnešní třicátníci, kteří tak dokonale dokážou kličkovat v současném podnikatelském prostředí a svoje triky, podvody a nedodržování smluv označují za běžné tržní chování, nebo ti, kteří v politických funkcích tak často připomínají svazáky sedmdesátých let, jen těžko mohli zastávat za bývalého režimu nějaké významné funkce.

Zjednodušeně a stručně řečeno: ten komunismus, který v naší společnosti přetrvává, nespočívá jenom ve starém hardwaru, tj. lidech zatížených minulostí života za totality. To, co brání rychlejšímu vývoji směrem k prosperující demokratické společnosti, je komunistický software, který se s námi táhne. A tenhle software se nevyskytuje jenom na starém hardwaru, jak by se mohlo zdát z informování v našich médiích, ale je často instalován také na novém, z  hlediska kádrování minulosti "čistém" hardwaru. Jenom mívá jiný obal.

Těch personálních přesunů při změně režimu si jistě všimlo hodně lidí, já jsem si to dovolil "hodit na papír" v roce 1970 francouzsky (vyšlo 1976, český překlad "Socialismus v čs. národním hospodářství" 1990).

Naopak tu byl velký příliv lidí, kteří vstupují do vládnoucí strany v jakémkoliv totalitním systému. Připomeňme si několik typických skupin:

1) Osoby toužící po moci, chtějící ovládat ostatní, brutální a bezohledné, ochotné podporovat jakýkoliv režim, který jim k tomu dá příležitost.

2)Osoby zkorumpované, mající temnou minulost, bývalí kolaboranti s Němci, snažící se kompensovat svou minulost mimořádným "revolučním" zápalem a tvrdostí.

3) neschopní prospěcháři, kteří nejsou brzděni morálními či ideologickými předsudky, kteří se rychle chopili příležitosti k mimořádněmu postupu a kteří - když se jim podařilo dostat se na dobré místo - se snaží si ho udržet slepou poslušností.

4) Osoby bojácné... hledající stále chybějící oporu a alespoň částečnou bezpečnost, které doufaly, že vyřeší svůj problém tím, že se připojí k těm, kteří mají moc... atd.

Pokud je to aspoň částečně pravda, bylo nutno předpokládat stejný jev při (tehdy asi jen mnou) očekávané zpětné změně režimu a připravit se na něj. Protože šlo o poměrně velké množství lidí, navrhl jsem pro jmenovitě pro členy KSČ "tržní" řešení.

...A protože je v současné době, kdy se hledají schopní lidé, naléhavě potřebné nevyřazovat z hospodářského života schopné byť i charakterově slabší jednotlivce, bylo by možno v případě zjištěných majetkových a příjmových rozdílů uvalit na členy od určité hladiny předlistopadových příjmů tzv. nápravné opatření, známé ze socialistického soudnictví, t.j. zvláštní daň, z jejíž výnosu by se financovala aspoň částečně náprava škod způsobených KSČ, v prvé řadě pak pomoc obětem komunistického teroru. Ti, kteří se nedopustili kriminálních přestupků, ale pomocí stranické legitimace získali hmotné i jiné výhody, by mohli normálně fungovat a splácet dluh, který mají vůči ostatním..(Západ, č.6, 1990)

K tomuto thematu jsem se pak vrátil ještě jednou v Polygonu č. 3/93 "Poněkud neobvyklý pohled na polistopadovou politiku."

Pojem "komunisté" je třeba také trochu odideologisovat, protože až na omezený počet osob z bývalého "zdravého jádra" strany nejde o lidi, kteří by si ve volném čase ukazovali v Krátkém kursu dějin VKD(b). Po roce 1968 ideologická zástěrka definitivně padla a representanti režimu vystupovali už více či méně jako representanti nikoliv ideologické, nýbrž mocenské elity, či spíše gangu, jakési legální mafie. Komunisté posledních 20 a značná část těch dřívějších jsou převážně lidé, kteří se bez skrupulí pridají k jakémukoliv režimu, který jim za oddané služby a poslušnost přenechá podíl na moci a majetku. Takových lidí je všude na světě dost a dost; jedinou jejich ideologií je osobní prospěch. Jsou mezi nimi i schopní lidé a z toho měl vycházet způsob vyrovnání s nimi (viz Západ, č.6/1990)...

Nevím, zda Milan Šmíd správně interpretuje názory pánů Cibulky a Devátého, že za vším špatným stojí jen staré struktury. Pokud vím, alespoň první z nich tvrdě napadá - právem - také prominenty polistopadového režimu, Václava Havla a Václava Klause, kteří přechod do demokratického systému doslova zbabrali. Ti také umožnili starým strukturám získat silné ne-li rozhodující posice v novém režimu. Ani jeden z obou prominentů nepočítal s tím, že by mohlo dojít ke změně režimu, a proto na to nebyli vůbec připraveni. Oba hrubě zanedbali nutná opatření, převýchovu a přípravu občanů pro zásadní změnu režimu, přípravu, kterou nelze přenechat tržnímu systému (V. Klaus) ani odbýt vznešenými, ale v dané situaci prázdnými frázemi (V. Havel), a nepodnikli nic, co by mohlo zabránit převzetí socialistických "zvyklostí" do nového systému.

Z "pedagogického" hlediska jde o to znovu proběhnout obdobím klasického kapitalismu, aby se normalisovalo ekonomické chování obyvatelstva (aniž by si bylo možno dovolit čistý liberalismus, aby si všichni uvědomili jeho výhody pro silné a nevýhody pro slabé) a především, aby sociální bezpečnost byla pro všechny, kteří podávají výkony odpovídající jejich možnostem. (Shora citovaná knížka, str. 161)

Tak jsem si to představoval já v roce 1970. Milanu Šmídovi mohu plně potvrdit platnost jeho prvního shora citovaného odstavce o lidech (doma i v cizině), co se spolu nedomlouvali, ale jednali v podstatě stejně, praktickým příkladem. Svou knížku jsem nabízel různým českým zahraničním a pražským periodikům, která se však rozhodla naprosto jednomyslně a podle mého názoru bez vzájemného dohovoru o knížce se vůbec nezmínit. Tato media tím, že zabránila jakékoliv diskusi, nesou stejně těžkou odpovědnost za dnešní špatný stav republiky jako politici, kteří ji do toho stavu přivedli.

J.T. 10.4.2000

A ted to zkusme srovnat s nejakou objektivni realitou v CR : Zajimave odkazy naleznete na vyhledavacim portalu http://www.seznam.cz zadanim hesla 'nehodovost' napriklad http://www.mvcr.cz/doprava/nehody/1999/brezen99.html.

Na strance http://www.udi-praha.cz/Besip/Neho98.htm je zajimavy oficialni pomer nehodovosti v Praze - 8,3 pripadu na milion ujetych vozokilometru (1998), neboli zhruba 12x tolik co v Glasgow, dle meho odhadu vyse.

Bylo by skutecne zajimave pokusit si napocitat kolik aut kolem Vas projede za tech 40 minut..., muj odhad znamena ze jednim jizdnim pruhem vas mine 8 aut za 5 vterin rychlosti 50mph. Je tu vsak i moznost ze tam stoji naslapana auta (jedno auto na 5m), ktere se sotva plazi.

Pak by se jich vsak na usek 1,6 km dlouhy o ctyr pruzich veslo 1280 a k dosazeni 16000 za 40 minut by stacilo, aby se za 40 minut vystridaly v useku 12.5x. To jest 18,5x urazily jednu mili za hodinu, neboli rychlost 18,5 mph. Kolona aut pri teto rychlosti nam tedy vyjde nastejno. Glasgow neznam podrobne, ale tyto predpoklady povazuji od sveho stolu za rozumne.

Nutno podotknout, ze udaje z Glasgow asi odpovidaji rizikovemu obdobi s hustym provozem, a celorocni pomerna nehodovost na ujetou vzdalenost bude dejme tomu polovicni proti te Vami sledovane. Takze i kdyby tech aut jezdilo tolik, jak odhaduji, kdyz prochazite kolem, ne vic, porad nam vyjde zajimavy pomer - az do tak 'nepravdepodobnych' 25x vice autonehod v CR nez v Britanii.

Asi bude kombinace ceskeho piva v ceskych palicich a zahranicni volanty vceskych rukou nebezpecnejsi nez pro severany Scotch, byt pozivana v mnozstvi vetsim nez malem...

S pozdravem

Vaclav Pinkava

Josef Fronek napsal:

Mimochodem, Vy mate exaktne orientovanou mysl. Ja jsem jednim z mala troglodytu, kterym se podarilo vyhnout automobilove civilizaci - nemam auto a ani ridicsky prukaz. Ani jsem se ho nikdy nepokousel ziskat. Misto benzinu konzumuji radeji vino. Na oboji se mi nedostava. Do prace chodim uz asi 20 let pesky po terasach kolem glasgowske Great Western Road (ctyrprouda silnice) - jde asi o jednu mili - kazdy rok jsem pri tom shledl v prumeru asi 3-4 autonehody - nejmene jednou za posledni dva roky slo o smrtelny uraz. Cestu vidim v prumeru denne asi 40 minut petkrat za tyden. Kolik to asi hodi nehod v celem Glasgow za rok?

S hulvaty a blbci se setkate vsude.

Josef Fronek

J. Pospíšil

Ve vztahu k otištěnému článku pana Teplého ze dne 22.3.2000 dovolím si polemizovat s paní Burdychovou a její pozoruhodnou reakcí ze dne 27.3.2000. Mnoho námitek k jejímu článku, které bych dále rád uvedl, napsal dne 31.3.2000 pan Teplý ve své reakci na její článek. S jeho původním článkem i jeho reakcí souhlasím téměř bezvýhradně a nehodlám se snažit vyjádřit jeho myšlenky svými slovy. Alespoň však namátkou:

Nejsem si vědom, že by Listina základních práv a svobod obsahovala právo jednotlivce parazitovat na společnosti v destinaci a míře vyspělosti dle vlastní svobodné úvahy. Co se kvality lidí týče, pisatelka doufám neměla na mysli hloubku duše či citovou vyspělost osob, jednotlivců, ras či národů. Při stanovování takovýchto parametrů přiznám se - tápám. Věřím, že nebudu obviněn z rasismu, prohlásím-li, že ve vybraných sportovních odvětvích dosahují běloši v průměru horších výsledků než černoši. Uvedu-li konkrétní statistické výsledky z jiného odvětví, které hovoří v prospěch bělochů, budu patrně okamžitě označen za rasistu. ( Což nejsem, příslušníky málokterého národa obdivuji tolik jako Japonce. ) Nevadí, risknu to.

Nahlédneme-li do literatury ( Psychologie Atkinsonová, Atkins, Smith, Bem, Nolen-Hoeksem, Victoria Publishing Praha 1995, strana 482/485 ), nalezneme pozoruhodný materiál:

Výsledky Testů školních schopností ( SAT ) z  roku 1990, kterým bylo podrobeno 1.025.523 studentů nejvyššího ročníku středních škol ve Spojených státech, přičemž každá část byla skórována na škále od 200 do 800, vypovídají o tom, že lidé jednotlivých ras ve velice významných hodnotících kritériích rozhodně různě kvalitní jsou.

Verbální část Matematická část

Muži 429 499

Ženy 419 455

američtí Indiáni 388 437

asijští Američané 410 528

afričtí Američané 352 385

mexičtí Američané 380 429

Portoričané 359 405

ostatní Španělé 383 434

běloši 442 491

ostatní 410 467

Celkem 424 476

( Tabulka převzata v plném rozsahu a znění.)

Dále se v této publikace při vysvětlování praktického dopadu predispozic jednotlivých ras a zejména v tom, jak zásadní právě rozdíl v uvedených kritériích je, přes opatrnost autorů a snahu nikoho nediskriminovat dočteme:

" ... skupinovým rozdílům v průměrných testových skórech je třeba rozumět tak, že odrážejí rozdíly v pravděpodobnosti dosažení úspěchu ve škole nebo v zaměstnání. "

Těším se na Váš komentář, paní Burdychová. Zakážeme testy? Podotýkám, že na rozdíl od nově příchozích imigrantů černé pleti "afričtí Američané" již měli dosti dlouhou dobu na aklimatizaci a sžití se s prostředím. A vzhledem k tomu, že se " afričtí Američané " umístili na nepříliš reprezentativním místě, budu se Africe ve svém textu dále věnovat přednostně.

Co se mého názoru na konkrétní pracovní využitelnost příslušníků jednotlivých ras týče, doporučil bych paní Burdychové vřele následující experiment: zkuste pár týdnů pobýt například v Keně či Tanzánii. Ubytujte se ne v hotelu, ale v soukromí. Nechte si opravit auto v servisu a dívejte se na mechaniky při práci. Zejména si povšimněte, kolik jedinců a jak efektivně daný pracovní úkon společně vykonává. Objednejte si v restauraci jídlo o více chodech. Sledujte čas a kontrolujte, zda donesené souhlasí s objednaným.

Pozorujte téměř neznatelné pohyby místního profesionála při práci s koštětem. Nechte se odbavit na celnici. Pokud podobnou zkušenost nemáte, vůbec nevíte, o čem mluvíte. To můžete rovnou psát učebnice pro kosmonauty. Nesnižuji úžasné schopnosti křováků přežít v poušti, ani domorodých lovců vystopovat cokoliv a kdekoliv.

Zpochybňuji však vědomě míru civilizovanosti některých potenciálních imigrantů a jejich schopnost přirozeného a nekonfliktního sžití se v odlišných kulturních, ekonomických a sociálních podmínkách. Co je to za kouzlo, které podle Vás obyvatele afrických zemí pouhým překročením libovolných státních hranic změní v přínosnou pracovní sílu? Je lidské pomáhat slabším a potřebným. Není však moudré akceptovat přísun imigrantů, jejichž vztah ke společnosti lze poměrně výstižně popsat jako konsumně parazitický. Pokud bych pro ilustraci takovéhoto vztahu ( pochopitelně nikoliv jako globální označení jakékoliv skupiny ) použil poněkud přehnaného příměru, za jehož drastičnost se předem omlouvám, ale kterého se pro jeho popisnost nemohu zříci - tasemnice práci nehledá.

Zajímalo by mne, v čem konkrétně je samotné zablokování schopnosti rodit děti srovnatelné s ženskou obřízkou či upalováním vdov. Je to jistě také srovnatelné s menstruací, vše se týká žen a není to příjemné, ale jaký je výsledek těchto podivných a umělých konfrontací? Nevím. Ženská obřízka tupým rezavým nesterilizovaným nožem je pochopitelně zvěrstvo. Nekoriguje ovšem život ani smrt, ale orgasmus. Sebeupalování vdov je forma rituální sebevraždy. Určitě bych ji ale nenazval antikoncepční metodou, byť jedním z jejích nevyhnutelných důsledků je trvalá neschopnost dělat cokoliv, tedy i rodit děti. Kromě neumělého pokusu o tradiční úskok dle Schopenhauerovy Eristické dialektiky ( Hůla, 1994 ) " Tvrzení odpůrce se rozšíří přes jeho přirozené hranice, vylíčí se obecně, jak jen možno, bere se ve smyslu co možná nejširším a přepíná se..." Vaše srovnávání valného smyslu nemá.

Ve jednom odstavci též zároveň zavrhujete program plánovaného rodičovství, který má dívky poučit a zpřístupnit jim metody antikoncepce jako příliš drahý a o pár řádků níže doporučujete namísto něj cílenou osvětu. Předpokládám, že by se mělo jednat o zacílení téže na poučení dívek a zpřístupnění metod antikoncepce. Co máte proti programům?

Silný ekonomický tlak na snížení porodnosti adolescentek lze patrně označit jako donucování, ne však jako násilí. Nevěřím, že pan Teplý měl na mysli útočná lovecká antikoncepční komanda sterilizující dívky bezprostředně po odchytu. Rozvojové země se svými populačními problémy samy vypořádat budou muset, byť s externí pomocí. To za ně nikdo neudělá. Jiná forma by byla možná dosti nepravděpodobnou formou opětovné kolonizace a zavedení jisté formy zvláštního stavu.

Dále bych chtěl uvést, že pro mě " představa, co by se stalo, kdyby většina obyvatel rozvojových zemí začala používat toaletní papír " zase tak děsivá není, byť chápu, že z ekologického hlediska by to problém byl. Rozhodně bych jim v tom ale nebránil. Navíc bych uvítal, kdyby většina obyvatel rozvojových zemí začala používat kondomy. Populace vyspělých zemí se odmítá uskrovnit také proto, že si na své přebujelé potřeby vydělá a vyprodukuje. Nekritizoval bych sedláky s dobrou úrodou za to, že jedí více než ti, kteří vůbec nezasili. Problém spíše spočívá v tom, že se mnoho zemí chová, jako by zítřek snad ani neměl přijít, konsumují a neprodukují v blahé víře, že šlechetné demokratické státy vždycky nějakou podporu pošlou. A pokud nepošlou, tak hurá za podporou rovnou tam, kde se vyrábí!

Rozvojové země se se svými problémy vyrovnat mohou. Už proto, že většina z nich má za sebou minulost kolonie dnes vyspělých zemí, protože jim kolonisté sice bezesporu odcizili část jejich přírodního bohatství, výměnou však poskytli silnice, železnice, vzdělávací a právní systém, infrastruktury, komunikace, zdravotnictví a značné množství zavlažovaných úrodných polí. Toto vše je v současné době ve velkém množství afrických zemích ve stadiu devastace větší, menší či naprosté ( poslední zprávy jsou ze Zimbabwe a týkají se farem bílých farmářů ). Pokud pro to máte nějaké hezké vysvětlení, sem s ním. Dosti afrických zemí je velice bohatých, ať se nerostů či úrodné země týče, takže pokud rozvojové země netuší, kde brát, doporučil bych zkusit pole nebo doly. Pak nejsou špatné továrny, služby nebo turistický ruch, pro ten je zapotřebí snížit kriminalitu a na to je zapotřebí policistů... Víte, že například v Malawi mají domorodí obyvatelé zemědělskou půdu zadarmo? Asi ne, viďte. No, ono jim to zemědělství stejně moc nejde. V některých afrických zemích vládnou rozmařilí tyrani, kteří systematicky kradou, co se dá a svými zchudlými poddanými vesele zásobují svět. Ani to asi není úplně opravdová bída, myslím.

Zmínku o staříkovi kopajícím kanály jsem v článku pana Teplého nenašel. Patrně další útok a la Schopenhauer, viz též zmínka o hospodském stolu. Ale budiž, chcete-li, Váš článek mi připadá jako růžové řešení od šicího stroje. Jinými slovy: Jaroslav Teplý má pravdu.

Josef Pospíšil

Poznámka JČ: V Británii se zase zveřejňují statistiky, podle nichž mají v základní škole výrazně lepší prospěch "černošské" dívky ve srovnání s bělošskými chlapci a dívkami. Cituju po paměti, budu-li mít čas, pokusím se to najít.