Britské listy


čtvrtek 21. června

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Proč dochází k protestům proti rozšiřování a integraci Evropské unie:
  • Ukradená Evropa - Politiku Evropské unie určuje malá skupina ředitelů velkých korporací Ochrana osobních údajů:
  • Zasedání Sdružení pro informační společnost - věcná debata? Nikoliv! 100% Dastych (Dominik Joe Pantůček) Česká ... kultura?
  • O Karlu Gottovi: Extrémní názory celebrit jsou nebezpečné (Eugen Haičman) Fronta na Klause:
  • Co tam dělal Václav Fischer? (Petr Jánský) Sdělovací prostředky:
  • Kdo vlastně škodí Svobodné Evropě? (Josef Havránek) Jak Česká televize odpovídá/neodpovídá na dopisy:
  • Trpělivost růže přináší? (Jan Paul) Právní vědomí?
  • Václava Havla nelze satirizovat jako soukromou osobu, neboť má autorské právo na svou osobu i jméno (Zdeněk Korger) Šílené krávy:
  • Moravští zemědělci musí vozit vzorky k testování na výskyt nemoci šílených krav až do Prahy nebo na Vysočinu Oznámení:
  • Výstava v Českém centru, Londýn. Francouzská spojka: Markéta Othová a Pierre Daquin
  • České centrum v Londýně otevírá klub architektury a designu

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

  • "Havlovi se nesmí říkat Venda Veškrna, ani není možné ho satirizovat jako soukromou osobu, neboť má autorská práva na svůj obličej, svou postavu i své jméno," to je pozoruhodný "právní" názor Zdeňka Korgera, který zveřejňujeme v tomto čísle Britských listů. - Kdyby tomu tak bylo, znamenalo by to, že je zcela nemožné ironizovat, satirizovat a zesměšňovat politiky jako osoby. Přitom v západních demokraciích je tato praxe běžnou součástí demokratického provozu - satirizování, ironizování a kruté zesměšňování politiků je nutným korektivem jejich moci. Ten, kdo jde do politiky, s tím musí počítat. Tak konzervativní premiér John Major byl léta znázorňován karikaturistou Stevem Bellem v spodkách, které si navlékal na večerní oblek, případně na hlavu: stalo se to v podstatě jeho trademarkem (najdete takto zobrazeného Johna Majora i na níže uvedeném obrázku, týkajícím se původu BSE). Podívejte se i na jiné portréty britských politiků od Steva Bella - je s podivem, že karikaturisty politikové v Británii nežalují za porušení autorských práv k své osobnosti, že? - Tradice ostré satiry sahá v Británii daleko do minulosti (viz např. Jonathan Swift, A Modest Proposal for preventing the Children of Poor People from being a Burden to their Parents or the Country (Skromný návrh, jak zabránit, aby byli děti chudých lidí břemenem svým rodičům či své vlasti), 1729, v němž Swift se satirickou ironií navrhuje, aby bylo křehké maso dětí irské chudiny, která beztak umírá hladem, konzervováno a prodáváno jako lahůdka anglickému panstvu. Swift tu otevřeně označil anglický kolonialismus v Irsku za kanibalskou politiku).

  • Konec milostné aféry mezi Blairem a Thatcherovou
  • Vědci našli u George W. Bushe až čtyři mozkové buňky!!
  • Margaret Thatcher a William Hague
  • William Hague jako maminčin mazánek (tj. Thatcherové); (Hague tady řve Thatcherové z nosní dírky: "Evropští zločinci vás zdaní až k smrti!!")
  • Jak Tony Blair zveřejnil volební manifest své strany (bylo to v té školní kapli, jak to veškerá britská média zesměšnila, což jakoby náhodou zapomněl napsat v Lidových novinách Benjamin Kuras při své kritice Tonyho Blaira a při vytváření dojmu, že v  Británii prý nyní vládne něco jako komunismus v Československu v padesátých letech...:) - Legenda u obrázku zní něco jako (slovní hříčka je těžko přeložitelná): "Prosím, mohla bych být omluvena? Nudou mi zahynula prdel."
  • Na obrázku při příležitosti zveřejnění britské vládní zprávy o BSE jsou šílené krávy, John Major (jako obvykle se spodkami na hlavě) a ministr zemědělství

  • Blair a britští farmáři (titulky: "Dejte nám peníze a vypadněte z našich pozemků." "Jsme rozhněváni a prase je unavený." Blair: "Ať jedí kybernetické koláče!")

  • Bůh Blair ("Neboť, děti Srbska, já Bůh, tvůj Blair jsem žárlivý Blair a sesílám nepravosti otců na jejich děti až do třetí a čtvrté generace těch, jež mě nenávidí...")

  • Projev Tonyho Blaira: "Provařujeme se až k svému nerozpustitelnému jádru" (Rozpuštěnému Blairovi tleská v podobě mopslíka - také trademark - náměstek premiéra John Prescott - často ještě má pes Prescott zazipovanou pusu, neboť má levicové názory.)

    Podobná satira, je zcela běžná také v rozhlase a v televizi. ([Nepříliš atraktivní, bigotně katolická, stará panna] konzervativní politička Anne Widdecombová prohlásila, že v žádném případě nebude "pod Portillem" [to je kandidát na funkci šéfa Konzervativní strany] - "Ani se to neočekávalo," poznamenal dvojznačně minulý týden moderátor jednoho satirického politického pořadu) - Když žaloval Havel Knížáka za "Václavku", zesměšnil tím sám sebe i české soudnictví.


  • Limity svobody projevu v České televizi. Znovu jsme se vrátili k sáze filmu "Sametová kocovina" Roberta Buchara (je to výpověď známých českých filmových režisérů o šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech v české kinematografii, kterou odmítla Česká televize odvysílat, zřejmě kvůli přílišné otevřenosti této výpovědi od kameramana Stanislava Miloty, kterou by podle producentů ČT širší "kulturní publikum" v ČR prostě nesneslo:)). Buchar totiž dostal vysvětlující dopis od Jiřího Balvína z ČT, který však nic nevysvětluje, spíše z něho jaksi vyplývá, že je pan Balvín na jiné planetě. Pro nás je však z Robertem Bucharem zveřejněné dokumentace zajímavá jedna drobnost, dokumentující limity svobody projevu v České televizi: Václavu Havlovi se nesmí říct na obrazovce ČT "Venda Veškrna". Když se toho dopustil v Bucharově filmu kameraman Stanislav Milota, ČT to chtěla nekompromisně zcenzurovat - vystřihnout. Zajímavé. (JČ)

  • Hrozí omezování svobody shromažďování? Upozorňuje Michal Popelář:

    Ve Francii se pripravuje zakon, ktery by policii umoznil na zaklade vlastniho rozhodnuti zabavovat majetek organizatorum tzv. Free parties, akci, ktere nejsou radne ohlaseny uradum. Jedna se o omezeni svobody vyjadreni, protoze by tak tamni policie ziskala silny nastroj na zastrasovani jakyhkoli priznivcu alternativni kultury. Muze se tak stat, ze tamni policie na zaklade vlastniho rozhodnuti zabavi obcanum soukromy majetek na zaklade toho, ze poradaji soukromou oslavu a hraji techno. I kdyby neporusili zadne zakony ohledne hluku, ruseni nocniho klidu, nabourani se na soukromy pozemek etc. Vzhledem ke kampani, kterou rozpoutala Policie CR ve spolupraci s TV Nova proti podobnym skupinam u nas, je realne nebezpeci, ze by k necemu podobnemu mohlo dojit i u nas a rozpoutal by se tak hon na novodobe manicky, ktere nebavi poslouchat komercnimi stanicemi tlacenou bezduchou a penezi smrdici "popularni hudbu" prezentovanou prefabrikovanymi hvezdami.

    Vice informaci na http://free.underground-music.org/

  • Ústavní soud na návrh prezidenta Václava Havla zrušil některé části zákona o České národní bance, například stanovení hlavního cíle banky, kterým podle novely bylo zabezpečovat cenovou stabilitu. Ústavní soud odůvodnil zrušení některých pasáží zákona tím, že jsou v rozporu s platnou Ústavou.

  • NATO, a tedy i ČR, vyšle do Makedonie vojáky, pokud bude uzavřeno příměří mezi vládou a rebely. Měli by pomoci odzbrojit albánské povstalce a ukončit tak několik měsíců trvající násilí. Česká vláda chce poslat rotu 120 výsadkářů.

  • Na turecko-řecké hranici policie zadržela dva Čechy, kteří pašovali přes 32 kilogramů heroinu.

  • Ministr vnitra Stanislav Gross a policejní ředitel Jiří Kolář mlčí. Zřejmě se domnívají, že vzhledem ke svým vysokým funkcím jsou nadlidé a jako takoví nemusejí komunikovat s novináři a s veřejností. Jana Chržová, předsedkyně českého Helsinského výboru, napsala s politováním Tomáši Pecinovi, že ji policejní ředitel Jiří Kolář neuznal za hodnu odpovědi, když se ho dotazovala dopisem z 11. května 2001, proč je Tomáš Pecina popotahován v souvislosti s případem Ladronka policií. Ministr vnitra Stanislav Gross neodpověděl ani po více než měsíci na dopis Britských listů, týkající se případu Majida Majeda a jeho rodiny, které hrozí vyhoštění do Iráku. Představuje si snad Gross, že jakmile se jednou stal politikem, může ignorovat dotazy občanů, které ve své funkci zastupuje (a je tedy jejich služebníkem a musí se jim ze své práce zodpovídat)? (JČ)

  • Napomenutí Janě Šmídové a Janu Rejžkovi. Napsala Jana Ciglerová v  Lidových novinách:

    Ředitel Českého rozhlasu napomenul dva redaktory kvůli konfliktu zájmů

    PRAHA - Generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík vytkl dvěma redaktorům Rádia Svobodná Evropa, Janě Šmídové a Janu Rejžkovi, jejich působení v době krize České televize. Reagoval tak na podnět senátorky Ireny Ondrové (ODS). "V obou případech jsme si vědomi oprávněnosti kritiky. První sebemenší chyba redaktorů vyvolá okamžité ukončení spolupráce ze strany Českého rozhlasu," zní stanovisko, které pro Kasíka vypracoval poradce Ivan Štern. Ondrová se pozastavila nad tím, že Jana Šmídová působila jako mluvčí iniciativy Impuls 99 a moderovala diskusi kandidátů občanských iniciativ do Rady ČT. U Rejžka jí zase vadil způsob, jakým komunikoval s posluchači, kteří vyjadřovali negativní názor vůči televizním vzbouřencům.

    (Viz odstavec o Janě Šmídové níže na této stránce.) Ještě by měl pan ředitel Kasík vysvětlit Radku Kubičkovi, aby se choval vůči veřejnosti slušně, a Lídě Rakušanové, co je to nezávislá novinářská práce. (JČ)

  • Brutální týrání žen v domácnosti a nezájem české policie a české legislativy. Zveřejnili jsme nesmírně závažnou analýzu Markéty Huňkové a Jiřího Kopala o brutálním týrání žen v ČR "Je maminka mrtvá?". K fyzickému týrání žen v domácnostech dochází po celém světě, jenže západní společnosti proti tomu maji vyvinuté příslušné mechanismy. Ve Spojených státech vede policie zvláštní psychologické kursy, které efektivně neutralizují brutalitu manželů, v západních zemích, jako je Velká Británie či Rakousko mají ženy okamžitě, jakmile se stanou obětí prvního fyzického útoku, právo manžela z domu či bytu vyloučit. V ČR má naopak do bytu i po fyzických útocích dál skandálním způsobem přístup manžel, a to i po rozvodu. Je načase, aby se české úřady tímto šokujícím stavem začaly zabývat. Podle agentury STEM zažilo násilí v domácnostech jen v letošním roce v ČR 26 procent osob. - (Namátkou: takto vážně berou úřady násilí v domácnostech v kanadském státě Nova Scotia; takto v americkém Ohiu.)

  • Pořádkovou pokutu 10 000 korun uložila policie reportérovi BL Tomáši Pecinovi za to, že neusposlechl výzvy a nedostavil se na policii, aby vysvětlil své kritické články v Britských listech. Publikovali jsme působivý dokument, jímž to policie zdůvodňuje. (TP) - V reakci na tento dokument poslal Tomáš Pecina policii tuto Stížnost, v níž mimo jiné praví: (JČ)

    Je neslučitelné s ústavním pořádkem zaručenou svobodou projevu, aby Policie ČR poža­­dovala od novinářů vysvětlení jejich článků. Ústavní princip svobody projevu je intrin­sicky nadřazen dílčím ustanovením zákona o Policii ČR (č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i trest­ního řádu a policejní orgány si nikdy nesmějí počínat tak, aby tím omezovaly individuální ústavně zaručené svobody občanů. Nejsem ocho­ten poskytnout poli­cii k textu svých článků v případu Ladronka žádné vysvětlení a to, že jsem se nedo­sta­vil na výzvu, je pouze procesním vyjádřením mé vůle využít základních občan­ských práv, nikoli delikt­ním jednáním, jež by opravňovalo policejní orgán k uložení pořád­kové pokuty.

    Shrnutí případu pro časopis Central Europe Review a pro mezinárodní organizace zabývající se obranou lidských práv, je zde, v angličtině zde.

  • Zajímavý projekt Bohuslava Blažka o vánoční televizní rebelii "Polořízená revoluce" (o němž se zmiňuje Jana Dědečková) je zde.

  • Dětem v brněnském dětském domově hrozí nebezpečí od volně působícího pedofila.Ve všech zemích světa je zvykem, že se pedofilové soustřeďují do institucí, jejichž účelem je starat se o týrané či jinak poškozené děti. V civilizovaných evropských zemích se to však sleduje a ostře se proti tomu - v zájmu těch dětí - zasahuje. Podle informací, které zveřejňují Britské listy v tomto čísle, však možná Česká repulika k těmto evropským zemím nepatří. Podle všech indicií je zjevné, že v dětském domově v Brně-Hlinkách operuje podle svědectví Jiřího Szuty pedofil. Ředitel tohoto dětského domova odmítl proti němu podniknout jakékoliv kroky. Jak informuje Fabiano Golgo zde, když ředitele konfrontoval s podrobnostmi pedofilových akcí, ředitel sdělil Fabianu Golgovi, že on "není členem jeho rodiny", takže nemá právo "se ho dotazovat na podrobnosti sexuálních aktů". Pokud je nám známo, pedofilní zaměstnanec působí v dětském domově beztrestně dál. Možná právě nyní, když čtete tyto řádky, sexuálně zneužívá děti v domově.

  • Kultivovanost reportéra Svobodné Evropy Radka Kubička. Zdá se, že arogance a sprostota při jednání veřejných činitelů vůči veřejnosti je u některých lidí docela zakonzervovaná. Snažil jsem se vysvětlit reportéru Radku Kubičkovi, že jako člověk veřejně činný si nemůže dovolit reagovat vulgárními e-maily (jaké posílá např. Martinu Stínovi) na dopisy veřejnosti, i kdyby nakrásně mu členové veřejnosti třeba i nadávali. V normálních západních demokraciích se to běžně neděje. Jako veřejný činitel má reportér veřejnoprávního rozhlasu povinnost vystupovat vůči veřejnosti zdvořile. Bohužel, v České republice tato běžná civilizační zásada zřejmě u některých lidí neplatí. V každém případě to nepochopil Kubičko, který odpověděl mj. takto:

    Myslím, že adekvátní reakcí veřejné osoby na primitivy jako jsi TY a Stin by nejspíš bylo jediné: po vzoru britské politické kultury dát takovým prasatům pěstí. Rk

    Tuto nepřiměřenou reakci na  racionální, uměřený mail, nechápu a mám v této věci dotaz na generálního ředitele Českého rozhlasu a na Radu Českého rozhlasu: domníváte se, že tento způsob jednání vašeho reportéra autoritu Českého rozhlasu posiluje anebo ji naopak oslabuje? - Reakce Radka Kubička je zde. (JČ)

  • Do on-line rozhovoru s ministrem Karlem Březinou na Interview 21 jsme poslali následující dotaz:

    Pane ministře, v souvislosti s kontroverzí kolem sčítání lidu vyšlo najevo, že jedním z poradců, kteří pro Vás pracují, je pan Jindřich Kodl, bývalý vysoký důstojník StB. Kolik dalších osob s pozitivním lustračním osvědčením pracuje ve Vašem týmu? Můžete odhadnout, jakou percentuální část Vašich "odborných poradců" tyto osoby představují?
    Tomáš Pecina, Britské listy

    Redaktor bohužel náš dotaz do pozitivně laděné konverzace s Březinou nezařadil. Nevadí - necháme ho vystaven zde a snad nám pan ministr odpoví přímo. --- Že si K. Březina neumí svou práci bez estebáků představit, berme jako fakt - de gustibus non est disputandum; když už si je ale jednou platíme z daní, máme právo vědět, kolik jich na Úřadu vlády působí. (TP)

  • Jana Šmídová. Opakujeme dotaz na ředitele Českého rozhlasu, a na ředitele stanice ČRo6 - Svobodná Evropa Pavla Pecháčka, kdy bude v zájmu důvěryhodnosti a nestrannosti propuštěna Jana Šmídová, která hrubě porušila zásadu novinářské nestrannosti tím, že se stala mluvčím politického sdružení Impuls 99 a - jak toho byl Jan Čulík v Praze svědkem - bezostyšně vystupuje v zájmu politických kauz. Na dotaz, zda jí nepřipadá neslušné, že svou novinářskou nestrannost takto kompromituje, odpověděla, že žádný konflikt zájmů nepociťuje. (JČ)

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Proč dochází k protestům proti rozšiřování a integraci Evropské unie

    Ukradená Evropa

    Je tragické, že přestože se v Goteborgu k vrcholné schůzce EU shromáždilo 25 000 pokojných demonstrantů, to, co chtěli říct, se ztratilo v přestřelce mezi hrstkou primitivních házečů kamení a  násilnickou a dezorganizovanou švédskou policií.

    Politiku Evropské unie určuje malá skupina ředitelů velkých korporací

    K protestům proti summitu v Goteborgu se včera vrátil deník Guardian komentářem George Monbiota. Shrnujeme.

    "Kdyby lidi občas neudělali něco pošetilého," řekl Wittgenstein, "nikdy by nikdo neudělal nic inteligentního." Ve světě, kde je inteligence vykázána z veřejného života, je ukázat Georgi Bushovi holý zadek jednou z mála možností, které máme pro vyjadřování nesouhlasu. Jsme jako protestující občané nuceni hovořit zadkem.

    Avšak za těmi zadky leží hluboké a složité chápání některých nebezpečí, jimž nyní čelí svět. Protestující občané jsou znepokojeni podnebnými změnami, rozšiřováním NATO a Bushovými plány zlikvidovat dohodu o zákazu balistických střel. Těmto problémům veřejnost nyní dobře rozumí. Avšak většina politických komentátorů a vedoucích politických představitelů je stále zmatena protesty proti rozšiřování a lepší integraci Evropské unie.

    Nepřáteli integrace Evropské unie mají být omezení angličtí nacionalisté, případně ekologicky škodlivý průmysl. Proč proboha by měli lidé, kteří se charakterizují jako radikálové, kteří chtějí chránit životní prostředí, přerozdělovat bohatství a bránit zaměstnanecká práva, bojovat proti neúspěšnějšímu sociálnědemokratickému projektu na světě?

    Je tragické, že přestože se v Goteborgu k vrcholné schůzce EU shromáždilo 25 000 pokojných demonstrantů, to, co chtěli říct, se ztratilo v přestřelce mezi hrstkou primitivních házečů kamení a  násilnickou a dezorganizovanou švédskou policií. Tony Blair tak mohl odmítnout celé tyto protesty jako "cestující anarchistický cirkus, který jezdí po všech summitech ve snaze vyvolat co největší množství násilí".

    Je lehké pro lidi mé generace zapomínat, jakým obrovským úspěchem bylo založení Evropské unie. Už dost dobře nechápeme, že až do doby před 56 lety byla Evropa taková, jaký je dodnes Balkán, po dlouhá staletí se tu téměř nepřetržitě válčilo. Snad všichni radikálové, které znám, si jsou vědomi, že Evropská unie přesunuje bohatství od svých bohatších členů k chudším, že bojuje proti diskriminaci, podporuje férové jednání v zaměstnání, zpevňuje ekologické normy a reguluje podniky. Proč tedy tolik z nich nyní protestuje proti EU? Integrace ustoupila a hlavní roli převzala kolonizace.

    Jen si prostudujte dokument, který vypracovala nejvlivnější lobbistická skupina Evropské unie, European Round Table of Industrialists (Evropský kulatý stůl průmyslníků). Dokument má titul "The east-west win-win business experience" (Západovýchodní podnikatelské zkušenosti, přinášející prospěch pro všechny strany), ale tento titul je poněkud zavádějící. Všichni, jimž to přináší prospěch, totiž, jak se zdá, žijí na Západě.

    Rozšíření EU, informuje dokument, poskytuje možnost vyřešit "problémy", jimž čelí ERT v zemích střední a východní Evropy. Nové členské země budou moci být přinuceny, aby snížily daně, aby odstranily "odklady při privatizaci", aby odstranily "omezení při nákupu pozemků zahraničními podniky" a aby bojovali proti "dominanci národních hráčů" ("národní hráči" jsou místní podniky). Země, které chtějí vstoupit do Evropské unie, musejí "zajistit, aby privatizační programy a liberalizace místní infrastruktury pokračovaly bezodkladně".

    Jak příklad, jak mohou podnikatelé prosperovat ve východní Evropě, cituje ERT případ tabákové firmy British American Tobacco, která investovala do Maďarska. Problém podniku BAT, informuje ERT, je ten, že "poptávka po cigaretách v západní Evropě, ve Spojených státech a v dalších rozvinutých trzích je velmi zralá. Vládne tam intenzivní konkurence a marže zisku jsou jen malé. Růst ziskovosti a dividendy pro akcionáře musejí tedy přijít z jiných, rozvojových trhů… Po pádu komunismu a v důsledku postupného vzniku tržního hospodářství představuje středovýchodní Evropa pro tabákovou firmu BAT významnou příležitost pro zvýšení své podnikatelské aktivity." Tím, že si podnik BAT koupil v Maďarsku firmu na cigarety, "získal přístup na nové trhy, v Maďarsku i v dalších zemích střední a východní Evropy" a dokázal "zvýšit hodnotu firmy".

    European Round Table není žádná obyčejná lobbistická skupina. Nepotřebuje se ucházet o přízeň vlád, neboť vlády se ucházejí o jeho přízeň. Během posledních 17 let byl ERT hlavním architektem integrace a rozšiřování EU. V dubnu 1983 zorganizoval generální ředitel automobilky Volvo jednání 15 dalších generálních ředitelů velkých evropských korporací, mezi nimi ICI, Unilever, Nestlé, Philips a Fiat, ve snaze vypracovat způsob, jak by bylo možno "harmonizovat" podnikatelské předpisy v západní Evropě. To, poznamenali generální ředitelé, jejich firmám umožní, aby vzrostly do takové velikosti, aby byli schopny neutralizovat tlak od neevropských konkurentů. V lednu 1985 předložil ERT svůj návrh Evropské komisi.

    O dva měsíce později požádala Rada Evropy lorda Cockfielda, aby vypracoval návrh zákona, z něhož pak vznikl Single European Act, Zákon o sjednocené Evropě. Bylo to přesně to, co chtěli podnikatelští lobbisté. Zákon začal vynucovat European Round Table, spolupracoval těsně s Evropskou komisí, a tak vznikl do roku 1992 jednotný evropský trh. Jak později poznamenal Jacques Delors, ERT byl "jednou z hlavních sil, která pomohla realizovat jednotný evropský trh".

    V roce 1984 vydal ERT dokument, požadující tunel pod kanálem La Manche, silniční most, který by spojil Dánsko a Švédsko, vysokorychlostní evropský železniční systém a nový celoevropský projekt budování dálnic. Evropská unie splnila tyto požadavky všechny. V roce 1987 začal ERT navrhovat základní složky evropské měnové unie. Plán na rozšiřování EU, který byl schválen na evropské vrcholné schůzce v Helsinkách v roce 1999, přesně odpovídá návrhu, který ERT pro EU vypracoval o několik let předtím.

    Loni v Nice souhlasili vedoucí političtí představitelé Evropské unie, přesně jak požadovala ERT, aby Evropská unie obešla jednotlivé národní parlamenty a předala pravomoci pro uzavírání mezinárodních dohod Evropské komisi. Další obchodní dohody už nebudou vyjednávat jednotlivé členské země EU, ale komisař EU pro obchod, Pascal Lamy. Lamy je podnik v lidské podobě.

    Teď tato lobbistická skupina požaduje to, čemu říká "minimální regulační systém s největší možnou mírou pružnosti". Poté, co ERT "zharmonizovala" předpisy EU do takové míry, že tytéž velké korporace mohou prodávat tytéž služby a totéž zboží všude, jeho dalším úkolem je oslabit tyto společné předpisy natolik, aby mohly tyto podniky přesunout své náklady na životní prostředí a na jiné lidi.

    Zdá se, že ERT vítězí. Podle jeho internetových stránek "navazuje ERT každého půl roku styky s vládou, která zrovna předsedá Evropské unii a jedná s ní o prioritách". Bývalý generální tajemník ERT se vychloubal, že telefonuje vedoucím evropským politikům pokaždé, kdy se mu zachce prosazovat politické změny. Všechno to jde ruku v ruce s téměř úplným vzdáním se budoucích sociálnědemokratických reforem. Částečně v důsledku úsilí Tonyho Blaira se už dál nebude jednat o navrhované "základní chartě lidských práv EU". Není v současnosti realistické, že by došlo k harmonizaci podnikatelských daní, aby to zabránilo podnikům vyhrožovat vládám, že se přestěhují do jiné země, pokud nesníží daně.

    V Goteborgu zdůraznil Tony Blair, že protestující demonstranti "nesmějí narušovat řádné fungování demokratických organizací". To přece dělají korporace.


    Zasedání SPISu - věcná debata? Nikoliv! 100% Dastych

    Dominik Joe Pantůček

    Dne 19.6.2001 se v Kaiserštejnském paláci uskutečnilo zasedání Sdružení pro informační společnost (SPIS), kterého se zúčastnili i zástupci Úřadu pro ochranu osobních údajů. Na pořadu jednání byla vyhláška ÚOOÚ ohledně kritérií, která musí splňovat certifikační autorita (CA) aby získala akreditaci, konkrétně jak bude upraven postup při citlivých operacích jako je

    • Vydání kvalifikovaného certifikátu (QC),
    • Vydání seznamu zneplatněných certifikátů (CRL),
    • Zveřejnění CRL.

    V případě těchto operací je požadována součinnost dvou nezávislých osob, které CA pro tuto činnost explicitně určí. Přednesení zprávy ÚOOÚ o postupu prací na vyhlášce bylo asi jediným přínosem celého zasedání.

    Celý večer se nesl spíše v pasivním duchu, jediným "oživením" byly dotazy poslance za Unii Svobody Vladimíra Mlynáře (jeden z předkladatelů zákona o elektronickém podpisu). Díky němu se alesopň trochu rozvířila debata ohledně doby, za jak dlouho po oznámení možného zneužití certifikátu má být nejpozději tato informace uveřejněna v CRL. Také ohledně on-line ověřovacích protokolů, jelikož v případě velkých platebních transakcí je potřeba jiná úrověň bezpečnosti, než při "koupi lahve CocaColy, kterou zaplatím čipovou kartou" (posl. Mlynář). A snad jediným opravdu obveselením bylo vystoupení ing. Dastycha ("specialista" Policie ČR na potírání počítačové kriminality), který evidentně nedával pozor a přednesl návrh, že by měl být zaveden jakýsi blacklist certifikátů, které jsou sice platné, leč je právě prováděno jejich odvolání. Vzhledem k tomu, že před jeho vystoupením všichni hovořili alespoň deset minut přesně o tomto tématu, přítomní se konečně zasmáli. (Ne poprvé, a zřejmě ne naposledy...) Popřáli mu tím Dobré ráno...

    Celkově byly výsledky zasedání nijaké. Vše skončilo dříve než začalo a po hodině byli všichni přítomní pozváni na raut ve vedlejších místnostech. Znechucený programátor odešel pryč, jelikož technických informací se příliš nedozvěděl. O vládní prováděcí vyhlášce k zákonu o elektronickém podpisu nepadlo skoro ani slovo, jen bylo zmíněno "že se připravuje". A přitom, práve tato vyhláška bude určovat jasná pravidla pro státní správu, jak se má v elektronické komunikaci s občanem chovat. Ale o tom snad také příště...


    O Karlu Gottovi: Extrémní názory celebrit jsou nebezpečné

    Eugen Haičman

    Čas od času se v nějakém médiu objeví reportáž o hajlujících skinheadech, která říká, že se s tím musí něco dělat. Čas od času se objeví nějaká iniciativa, která říká totéž, nebo se něco dělat pokouší. Občas je nějaký ten "extremista" i potrestán. Aniž bych choval jakékoliv sympatie k prázdným holým lebkám, nejsem přesvědčen, že zrovna oni jsou tím hlavním nebezpečím pro demokracii. Chtěl bych upozornit na jeden jev, o kterém se domnívám, že je mnohem horší a destruktivnější.

    V magazínu Lidových novin ze dne 8.6. 2001 (cituji podle papírového vydání a v době psaní textu nemám k dispozici internet) je rozhovor s největší hvězdou, jakou kdy měla česká pop-music, Karlem Gottem s názvem: "Zlatý slavík přemítá o krizi moderní společnosti a předpovídá brzký příchod nové totality. Odhaluje, že státům nevládnou politici, ale někdo úplně jiný." Na otázku redaktora jestli se voliči dokáží poučit ze svých omylů, Gott odpovídá , že je přesvědčený, že zvlášt v posledním století nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, ani nejhorší války. Vždy je prý o vítězstvích rozhodnuto dávno předem. Gott říká: "Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden…Běh světa řídí vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lože až po mysticko-okultní organizace."

    Jestliže je skinheadský extremismus hrubý, vulgární a odpudivý, tento je jemný, decentní a přitažlivý. O to taky nebezpečnější. Ještě než budu ve svém textu pokračovat, chci upozornit, že nemám v úmyslu se zviditelňovat lacinými útoky na Karla Gotta. Názor, který zastává, mají bohužel i desítky dalších. Gotta cituji proto, že rozhovor s ním mne přivedl k napsání tohoto článku.

    Chtěl bych se pokusit následujícími řádky dokázat, že tzv. teorie dějin jako spiknutí tajných organizací je vlastně druh xenofobie, že je utavená ve stejném kotli jako antisemitismus, s nímž dokonce tvoří rodné dvojče.

    Redaktor se Gotta ptá, jestli to není poněkud vykonstruované, jestli to znamená, že jedinec, dokonce ani skupina nemá šanci cokoliv ovlivnit. Gott odpovídá: "Dám několik příkladů z historie. Pět synů jednoho frankfurtského bankéře si rozdělilo sféry vlivu - jeden zůstal v domě svého otce, druhý odešel do Londýna, třetí do Paříže, další do Vídně a poslední do Neapole a financovali všechny znepřátelené strany v Napoleonských válkách." Nemohu se nezeptat. Jaké že to byli Rotschildové národnosti?

    Ale poslouchejme dále Karla Gotta: "Anebo takové vítězství proletariátu, který vedla ruská inteligence, placená nejvyššími západními finančními a průmyslovými kruhy. Zakladatel Rudé armády Lev Trockij a jeho soudruzi byli vycvičení na území Standart Oil v New Jersey a vysláni prezidentem newyorské banky Jacobem Schiffem do Petrohradu s podporou pro revoluci ve výši dvacet milionů dolarů ve zlatě. Němečtí průmysloví magnáti a poradci císaře zase vybavili Lenina a jeho apoštoly v Curychu, aby pak Rusko muselo podepsat brestlitevský a oni mohli opustit východní frontu, kde měli zbytečné ztráty."

    To, co Gott říká, je víceméně pravda. Otázka zní, co z ní vyvodit. Buď to, že revoluce měla sympatizanty všude na světě a že se Německo snažilo destabilizovat situaci v táboře protivníka a nebo taky, že VŘSR byla součástí světového (sionistického) komplotu. Gottovy názory jsou původní asi jako poštovní schránka. To vše už tady bylo. Ovšem ne vždy se to obešlo tak úplně bez následků.

    Dějiny jako spiknutí mocných je obsese, kterou se občas vyplatí někomu uměle přiživovat. V každé společnosti existují stagnační trendy a lidé, kteří jím slouží. Jsou to ti, kterým vyhovuje status quo. Co vy na to, pane Gott?

    Proč ale tato obsese v lidech vůbec vzniká? Při psaní těchto řádků, jsem zároveň pral prádlo. U nás prší. Když jsem tedy vyndal z pračky chumel prádla, musel jsem si na kamnech usušit slipy a ponožky. Lovím tedy v chuchvalci a říkám si přitom, že nesmím vylovit roztržené slipy.

    Po chvilce vytáhnu z cca dvaceti slip právě ty jediné roztrhané v dosti diskrétním místě. Zasmál jsem se a uvědomil si onu metaforu. Co když někdo mocný ve skutečnosti vedl mou ruku, aby mě znemožnil? Co když se budu někde svlékat? Přeháním samozřejmě, ale mechanismus je stejný. Hledám tajemné souvislosti tam, kde žádné nejsou.

    Často ve svých textech používám Jungův pojem Stín a projekce Stínu. Jde o to, že rádi promítáme své nedostatky na druhé. To je právě Gottův problém. Jeho svědomí se takto zúčtovalo s tím, že kolaboroval s minulým režimem. Stejně se prostě nedalo nic dělat. Lidská schopnost obelhat sebe sama je v jistém smyslu obdivuhodná. Nejen u Karla Gotta, znovu říkám, že tento článek není o něm.

    Xenofobií můžeme rozumět prostý odpor ke všemu cizímu. To je ale jen část problému. Tento odpor často přerůstá právě v situaci, kdy "cizák" je vinen mým neúspěchem. Známe to ostatně i z českých dějin.

    Už nějaký čas se věnu ji studiu postavy Adolfa Hitlera. Za tu dobu se změnil můj postoj k němu. Ne snad, že bych k němu získal sympatie, ale ztratil jsem k němu nenávist. Nelze objektivně studovat něco, co nenávidím. Když jsem pozvolna pronikal do jeho temné duše, uvědomil jsem dost naplno, že to byl jen jeden z nás lidí a že bychom se možná divili, kolik takových chodí mezi námi. Jeho smůlou bylo jen to, že dostal šanci. Proč?

    Možná někdy na sklonku svého života dojdu k definitivnímu závěru, co vše se podílelo na vzniku fenomému nacismu. Zatím mohu nabídnou pouze jisté indicie.

    Co vlastně vadilo Hitlerovi tolik na židech? Především cizost. Přímo říká: "Židé jsou rozhodně rasa nikoliv náboženské společenství, neněmecká cizí rasa, neochotná a také neschopná obětovat své zvláštnosti." Dále Hitlerovi vadí údajný židovský materialismus, k tomu praví: "Žid usiluje jen o peníze a moc, je bez skurpulí a nelítostný. Vše, co pohání člověka k vyššímu usilí, ať je to náboženství, socialismus, demokracie, jsou pouze účelové prostředky, aby uspokojil touhu po penězích a nadvládě."

    A je to. To je raný Hitler někdy z roku 1919. Uprostřed války, kdy už jeho osobnost nesla znaky rozpadu, jeho blud postoupil do tohoto tvaru: "Židé jsou nám tak vzdáleni jako zvířecí druhy od skutečného lidského druhu. Ne, že bych Žida nazýval zvířetem, je mnohem vzdálenější od zvířete než my. Vyhubit ho neznamená spáchat zločin proti lidstvu, neboť on nepatří k lidstvu. Je to bytost cizí přírodnímu řádu." Nebýt holocaustu, dalo by se tomu zasmát.

    Více Hitlerovým názorům by se dalo zasmát nebýt holocaustu. Třeba této: "Každé zvíře se páří jen se soudruhem svého druhu. Sýkorka se sýkorkou, pěnkava s pěnkavou, čáp s čápicí, polní myš s polní myší… Každé vybočení z tohoto zákona je proti přírodě. Produktem každého křížení dvou živočichů nestejné výš je věc s průměrnou výší obou rodičů… Historická zkušenost dokazuje, že při každém křížení árijce s nižšími národy je výsledek konec nositele kultury."

    Toto tvrzení dokládá příkladem rozdílu mezi Jižní a Severní Amerikou. V Jižní a Střední Americe se totiž románští přistěhovalci ve velkém rozsahu smísili s původním obyvatelstvem. Pomíjí přitom, že čáp s polní myší se křížit nemohou, zatímco bílý s barevným ano. Byla by to legrace nebýt osmi milionů mrtvých příslušníků "méněcenné rasy".

    Bylo by to celé k smíchu, kdyby se s podobným učením neidentifikovala velká část německého národa. Jak je to možné? Jung to nazývá výronem negativní psychické energie z kolektivního nevědomí. Toto vysvětlení má ten nedostatek, že nic nevysvětluje. Jde jen o racionalistický opis. Prostě někde v hloubce duše každého Němce byla ukryta nenávist k židům. Nenávist je jen druhý pól strachu. Zmizí-li jedno, ztratí se i druhé. Někde v hloubce duše každého z nás je ukryt strach z jiného, z neznámého. Tento se za příznivých dějinných podmínek může projevit jako nenávist k vnějšímu nepříteli stejně tak jako pocit, že je stejně všechno marné a zbytečné, že rozhodují jiní. Jsou to jen různé varianty téhož.

    Ještě jednou se vrátím k pozoruhodnému interview s Karlem Gottem. Na otázku po globalizaci odpovídá: "Obávám se, že celosvětové dění směřuje k totální globalizaci, která vyústí v jednu totalitní světovládu. Časem všechny banky padnou - už to pomalu začíná, bankovní giganti budou fúzovat, až nakonec zbude jediný bankovní dům, který bude všem diktovat. Vznikne jedna světová měna, která bude všechno řídit, a pak už je jen krůček k bezhotovostnímu platebnímu systému pomocí mikročipů a laserových neviditelných kódů - nejspíš je budeme mít zabudované v těle. A tím bude možné z jednoho vládního centra získat o každém informaci a každého kontrolovat.

    Už si na to zvykáme, vnímáme to jako samozřejmost - ta identifikační čísla jsou kreditní karty. Zatím je to velmi příjemné a i další vývoj nám bude připadat praktický, výhodný a hlavně pohodlný, ale časem zjistíme, že jsme se stali objektem nejenom kontroly, ale i manipulace s myšlením."

    Nebudu Gottovy myšlenky jakkoliv bagatelizovat. Tento nadmíru senzitivní muž jakoby zrcadlil vnitřní stav velké části českého národa, stejně jako to dělal svými písněmi v dobách normalizace. Navíc otázky, které si klade je třeba si klást. Já jsem to udělal v článku v Britských listech 6.března tohoto roku.

    Nicméně, jestliže by vznikla jedna měna, znamenalo by to za nějaký čas návrat k výměnému obchodu, neboť by brzy pozbyla hodnotu. Žádný bankéř by nic tak netržního nedopustil. Je pravděpodobné, že vzniknou tři nebo čtyři finanční zóny. Evropská zóna s eurem, americko-pacifická s americkým dolarem, asijská s japonským jenem a možná rublová v zemích bývalého SSSR. A to je rozhodně dobře. Stabilní měna přispěje k ekonomické a tím i politické stabiltě celé planety.

    V globální vesnici se budeme muset vyrovnat se ztrátou soukromí. Na vesnici vždy viděl soused sousedovi do talíře. Zaleží na nás, jak se toho zhostíme. Toto je téma na samotný článek, vrátím se k němu, zatím řeknu jen toto. Dosti se pohybuji a abych nemusel s sebou neustále nosit balík disket, ukládám si veškeré soubory na web. To včetně soukromých dopisů. Nemám, co bych skrýval nepokládám se důležitého. Ztráta soukromí bude muset u mnoha lidí znamenat ztrátu falešného pocitu důležitosti a nadřazenosti. A to je taky velmi dobře.

    Co se týče manipulace s myšlením, je to čistě v našich rukách. K tomu nejsou třeba mikročipy, manipulovat se dá s druhým i bez nich. Jde o to se nenechat, ale to by mohl být opět samostatný článek.

    Začal jsem u hajlujících skinheadů. Co vlastně jsou? Skupiny jedinců, které vybíjejí svou agresivitu, jako výraz protestu, frustrace a zvrácené touhy po seberealizaci, když jí nedokážou realizovat jiným způsobem. V podstatě chudáci. Stín naší společnosti. Jejich politické názory jsou hnusné, zejména ve vztahu k někomu, kdo byl nějak poznamenán německým nacizmem. V tuto chvíli však neznamenají pro společnost vážné nebezpečí.

    Mnohem větší společenské nebezpečí znamenají takové názory, jaké ventiluje Karel Gott. Gott mluví o iluminátech, pro ty kdo to neví sděluji, že se jedná o odštěpeneckou zednářskou skupinu, která se skutečně politicky angažovala či možná i angažuje, ale ne ve prospěch ovládnutí světa. Samozřejmě i další duchovní hnutí se mnohdy politicky angažují, stejně jako mnohé církve. Není na tom v zásadě nic špatného, pokud nepoužívají nekalé prostředky, jako různé destruktivní kulty.

    Jestliže přijmeme za svou teorii, že svět řízen někým mimo nás a rezignujeme na jakoukoliv vlastní aktivitu, vytvoříme takovou situaci, kdy nás někdo skutečně začně řídit. To už tady přece bylo. Kdyby tuto teorii vyznával jen Karel Gott, bral bych to jako rozmar výstředního umělce, ale ono to tak není. Znám ve svém okolí desítky lidí podobně myslících. Je třeba vidět, že Gottova tvrzení jsou latentně antisemitská, pokud je tak nemyslel, měl by si uvědomit, že jdou tak velmi snadno vyložit.

    Dostal bych se mimo rámec nejen tohoto článku, ale celého evropského racionálního myšlení, kdybych začal vysvětlovat proč se skutečný zasvěcenec vykašle na to, aby chtěl řídit svět. Koho to zajímá, ať se podívá na mé stránky, tam hned v úvodu stejný problém rozebírám z duchovního hledidska.

    Hitler si myslel, že je zavěcenec a vyvolenec. Co způsobil, víme. Buďme ve střehu, jestliže nám někdo říká, že svět řídí a zoodpovídaj za něj tajemní duchovní mistři. Duchovní svět existuje, duchovní mistři taky a mohou nám i pomáhat, ale za tento svět si ručíme sami se všemi důsledky.

    Poznámka JČ: Otázka je, jestli trochu nepřeceňujeme jakéhosi elektrikáře, který ani své řemeslo už desítky let neprovozuje (tak zapomněl už asi i tu elektrikařinu). V Čechách existuje zvláštní zlozvyk, že lidi, kteří se objevují na televizní obrazovce, a jsou to tedy prý "celebrity" (jejich výběr je často zcela náhodný) jsou zároveň považováni i za "mudrce" a "filozofy", národ před nimi klečí (viz populární herci) a ptá se jich uctivě na názor. Přitom zapomíná, že herec či zpěvák (zejména pop music) je jen interpret, který tlumočí něco, co vytvořil někdo úplně jiný - je to prázdná nádoba, která - bez scénáře - docela trapně duní.


    Fronta na Klause - co tam dělal Fischer?

    Petr Jánský

    Tak je nazvána fotografie ve včerejší MFD. Klaus na ní pózuje s obrazem vlastní karikatury, za ním dlouhá fronta lidí s dárečky. Zdá se, že ve frontě je i poslanec Kalousek.

    Oslavy šedesátin VK probíhaly v divadle Ta Fantastika (viz reportáž F. Golga) a v restauraci Kogo. Kdo přišel poblahopřát: Lucie Bílá, Karel Gott, Ivan Mládek, Vlasta Průchová, Petr Janda, Dáda Patrasová, Jiřina Jirásková, Jiří Kodet, Miroslav Macek, Petr Štěpánek,Václav Fischer, Miloslav Kučera st., Vladimír Železný, Jiří Balvín, Petr Hájek, Fidelis Schlee. Elita národa, na koho jsem zapomněl, nechť promine.

    Z dlouhé řady jmen překvapilo jediné: Václav Fischer. Tento člověk kandidoval do senátních voleb jako nezávislý. S programem proti opoziční smlouvě, s programem slušnosti a politické kultury stál proti Jiřině Jiráskové (ODS). Tak mohutnou a dehonestující kampaň, kterou ODS proti Fischerovi rozjela, tato země nepamatuje. Vulgární billboardy, sprosté inzeráty. VF zvítězil jasně a po Klausovi požadoval omluvu. Nikdo se mu neomluvil. Pak byla kolem VF ještě aféra v senátě, kde nechtěl pracovat ve výboru, který mu byl určen a pak klid. Ticho po pěšině, po nadějném senátoru jakoby se země slehla.

    Možná pro zasvěcené pražské voliče to nebylo překvapení, ale pro mně to byl šok. Tento “slušný” člověk se objevil vedle Klause, úsměv od ucha k uchu, náruč otevřená. Tak, pane Fischere, takhle ne! Z lidí blbce dělat nebudete. Budiž jasně řečeno, že jste člověk věrolomný, že neplníte dané sliby, že nestojíte za svým programem, že nemáte slušné chování. Objímejte se s Klausem jak chcete, hlasujte v senátě s kým chcete, ale voličům už nic neříkejte. A mně neposílejte nabídky Vaší CK. S Fischerem za hranice slušnosti nepojedu!

    Poznámka JČ: Chci doufat (i když sám o tom nejsem příliš přesvědčen), že Fischer přišel Klausovi poblahopřát z lidského důvodu, bez ohledu na to, že se politicky s Klausem neshoduje, a že z toho nevytloukal politický kapitál. (Vždyť uvedl, že se s Klausem politicky neshodne, a udělal vtip o házení mobilních telefonů.) Tak by to totiž mělo být: v parlamentě a v politice se mohou politikové přít do krve, mezi sebou by ale měli jednat lidsky, civilizovaně a slušně.


    Kdo vlastně škodí Svobodné Evropě?

    Josef Havránek

    Oznámení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o  uvažovaném monitorování vysílání Radia Svobodná Evropa vyvolalo v našich médiích velmi halasné a  emocionální reakce zejména osobností, které dobře známe především z kauzy ČT. Padala silná slova o cenzuře, zprofanovanosti rady ,jejich jednotlivých členů a  letitých zásluhách RSE. Útokům na  RRTV zcela jistě vévodil rozkošně pábitelský rozhovor Lídy Rakušanové s radním A Wágnerem zveřejněný mimo jiné v BL a  NP. Vřele doporučuji širší veřejnosti.

    Nesrovnatelně menší publicitu má aktuálnější informace o tom, že na základě stížnosti senátorky Ondrové generální ředitel Českého rozhlasu společně s ředitelem RSE Pecháčkem posoudili počínání redaktorů RSE Rejžka a Šmídové během krize v ČT jako nepřijatelné a neprofesionální . Pokud se jejich neobjektivnost a porušení novinářské neutrality bude opakovat - Český rozhlas s jmenovanými , údajně, okamžitě ukončí spolupráci.

    Předpokládám, že zveřejněná prohlášení ředitele ČRo a RSE dostatečným způsobem dokladuje potřebu monitorovat RSE, které je součástí vysílání veřejnoprávního rozhlasu .Naopak nepředpokládám, že notoričti známí „ obránci svobody slova“ procitnou a budou akceptovat tato nesporná fakta.

    Zmiňované uznání oprávněnosti kritiky vysílání RSE řediteli Pecháčkem a Kasíkem mile překvapuje a slouží jmenovaným ke cti. Problémem, dle mého názoru zůstává, že hodnocení a následovná opatření se týkají vcelku marginálních spolupracovníků RSF. Jsem naprosto přesvědčen, že mnohem větší pozornost vedoucích pracovníků Čro a RSF by zasloužila publicistická a  aktivistická činnost třeba redaktorů Schulze, Urbana a zejména Lídy Rakušanové jejíž i mimo rozhlasové aktivity jsou zdrojem rostoucí kritiky a posměchu.

    V minulosti již bylo několikrát řečeno, že vysílání RSE bylo /díky Bohu/ protikomunistické a do roku 1989 by bylo nesmyslné očekávat nějakou vyváženost..Dnes však píšeme rok 2001. Sdílím pocit,že pokud pracovníci RSE nedokáží odolat pokušení ovlivňovat nejrůznějšími prostředky naše politické dění, měli by i nadále vysílat pod hlavičkou americké rozhlasové stanice. Na vysílání veřejnoprávního rozhlasu jsou prostě jiné požadavky…….

    Poznámka JČ: Není jasné, do jaké míry je RSE "veřejnoprávní rozhlas". Jeho redaktoři využívají infrastruktury Českého rozhlasu, Pavel Pecháček však *) má vysílací licenci pro RSE jako samostatnou, soukromou firmu. Do jaké míry financuje jeho soukromé rádio Český rozhlas, není známo. Není také jasné, který zákon umožňuje, aby byla součástí veřejnoprávního rozhlasu soukromá stanice.

    Jak psal Tomáš Pecina na tomto místě, protikomunistickou propagandou udělala Svobodné Evropa Československu spíše medvědí službu: vytvořila totiž na dlouhou dobu falešný dojem, že k prosperitě nevede otevřená kritická diskuse, ale ideologicky uzavřený antikomunismus.

    *) Toto je chybná informace - Pavel Pecháček pro svou soukromou stanici, nazvanou Rádio Svobodná Evropa, podle informací Petra Štěpánka z RRTV žádnou vysílací licenci nemá, za RSE je odpovědný Český rozhlas. Viz příspěvek Petra Štěpánka ve vydání BL z 25. 6. 2001.


    Trpělivost růže přináší?

    Jan Paul

    Nejsme sice jediní, kdo čekali na odpověď generálního ředitele ČT Jiřího Balvína, nicméně jsme jím byli v souvislosti s naším dopisem „Dvanácti umělců“ alespoň požádáni o strpení. Na Otevřený dopis, který jsme mu odeslali 28.3. 2001, totiž hned reagoval: „V současné době pracujeme na odpovědi a věřte, že jsem mu věnoval patřičnou pozornost. Děkuji za strpení“.

    Když avizovaná odpověď z ČT nepřicházela, poslal jsem náš dopis ještě jednou. Pro změnu nás zase pozdravil Šéfproducent publicistiky a dokumentaristiky Damián Kaušitz, a to e-mailem 18. 5. 2001: „Pan ředitel Balvín mne požádal o zpracování podkladových materiálů pro odpověď na váš otevřený dopis. Buďte prosím tak laskav a zašlete mi opakovaně text dopisu na moji emailovou adresu. Bohužel nemohu přílohu ve Vašem mailu nalézt, zřejmě došlo k nějakému technickému nedopatření na cestě nebo uvnitř ČT.“

    Hm, řekl jsem si, může se to stát, pan ředitel v horečné pozornosti zapomněl, o co vlastně šlo, a dopis jsem panu Kaušitzovi poslal 20. 5. 2001.

    Nyní si připadám jako kostlivec v rakvi, na jehož bělostné hrudi září červené růže. Trpělivost je přece přináší, nebo ne?

    Přílohy:

    Vážený pane Paule,

    pan ředitel Balvín mne požádal o zpracování podkladových materiálů pro odpověď na váš otevřený dopis.

    Buďte prosím tak laskav a zašlete mi opakovaně text dopisu na moji emailovou adresu.

    Bohužel nemohu přílohu ve Vašem mailu nalézt, zřejmě došlo k nějakému technickému nedopatření na cestě nebo uvnitř ČT.

    Omlouvám se za komplikace a děkuji Vám předem za přeposlání textu.

    S pozdravem

    Damián Kaušitz

    Šéfproducent publicistiky a dokumentaristiky -----Original Message-----

    From: Jan Paul

    Sent: Wednesday, March 28, 2001 3:30 PM

    To: Jiří Balvín, generální ředitel

    Subject: Otevřený dopis "dvanácti" umělců J.Balvínovi

    Vážený pane generální řediteli,

    dovolujeme si Vám zaslat v příloze Otevřený dopis a budeme rádi, když mu budete věnovat jakoukoliv pozornost.

    S pozdravem v.z. Jan Paul


    Vážený pane Paule,

    Váš dopis jsem dostal již podruhé - teď nevím zda to bylo přímo od Vás, či od jiného ze spoluautorů. V současné době pracujeme na odpovědi a věřte, že jsem mu věnoval patřičnou pozornost.

    Děkuji za strpení.

    S pozdravem

    Jiří Balvín


    Podporujte ve veřejnoprávní televizi umění, nikoliv nekvalitní "střední proud"

    Otevřený dopis Jiřímu Balvínovi

    Vážený pan Jiří Balvín, generální ředitel

    Česká televize, Kavčí Hory, Praha 4

    V Praze 25.března 2001

    Vážený pane řediteli,

    považujeme za velmi nepatřičná a nešťastná rozhodnutí, zařazovat do nejsledovanější hlavní zpravodajské relace Události anonce takového typu, jako se to stalo 25.3.2001, v případě pětiminutové upoutávky na regionální výstavu malujícího herce Jana Kanyzy. V době rozjitřených diskusí na téma veřejnoprávnosti koncesionářského média tím Česká televize dává jasně najevo své představy o prezentaci kultury a výtvarného umění ve společnosti. Opět jsou to tedy vedle zpěváků a kabaretních umělců hlavně herci, kteří vytvářejí ty nejlepší kulturní společenské hodnoty, protože jsou oficiálně adorováni v nejlepších vysílacích časech.

    To samé se týká v bulvárních médiích protěžovaných výtvarníků jako je třeba Jan Kristofori, Kristián Kodet a nebo Zdeněk Hajný, jimž se ve veřejnoprávní televizi dostává pozornosti, která neodpovídá hodnotě jejich uplatnění na soudobé výtvarné scéně. Taková to dramaturgie České televize pak pomáhá vytvářet dojem, že tito výtvarníci zastupují ty nejlepší hodnoty českého výtvarného umění, zatímco skutečné representanty kvalitní tvorby jako je třeba Václav Boštík, Karel Malich, Adriena Šimotová a mnohé další laická veřejnost vůbec nezná. V očích diváků je tak i prostřednictvím České televize manipulován a zkreslován obraz kvalitního současného výtvarného umění.

    Můžeme totiž vyjmenovat mnoho významných a prestižních výstav které probíhaly či probíhají v České republice a které se do exklusivního vysílacího času Událostí nedostaly. Místo toho jsou Českou televizí stále propagováni a zviditelňováni mediálně známí jedinci. Tento způsob vnímání a podávání informací z oblasti kultury, které mají mít z hlediska „služby občanům“ nějakou závaznou vypovídací hodnotu, je fackou i výsměchem celé seriozní umělecké obci. Ohrazujeme se proto i jako koncesionáři České televize proti naprosté neodbornosti kompetentních redaktorů, neboť v principu považujeme podobné praktiky za velmi škodlivé, pro mediální presentaci české kultury vůbec.

    S vědomím podpory mnoha českých umělců se podepisují :

    Aleš Ogoun, malíř,

    Jan Paul, malíř

    Miloslav Navrátil, galerista,

    Jiří David, malíř

    Jiří Beránek, sochař

    Petr Pokorný, nezávislý kurátor

    Josef Hampl, malíř,

    Josef Hnízdil, malíř

    Ivan Komárek, malíř

    Josef Žáček, malíř

    Martin Mainer,malíř

    Jana Kremanová, malířka


    Václava Havla nelze satirizovat jako soukromou osobu, neboť má autorské právo na svou osobu i jméno

    Zdeněk Korger

    Komentář k "Vendovi Veškrnovi".

    Při čtení Vašich článků v Britských listech mi občas vstávají vlasy na hlavě, protože se projevujete jako naprosto neprávně myslící subjekt.

    Proč se podivujete nad tím, že ČT ze svého vysílání vyřazuje výroky, v nichž je někdo označován jako Venda Verškrna.

    Jestli má ČT právníky, tak jim musí být jasné, že pokud takové věci pustí do éteru, tak mají okamžitě na krku soudní žalobu za porušení autorských práv, protože každá soukromá osoba, která je občanem ČR, má autorské právo k vlastnímu obličeji, ke svému životnímu příběhu, ke svému jménu i jiným atributům své osoby včetně svého soukromí a není možné občana svévolně kopírovat obrazem, textem nebo zvukem a potom ho rozšiřovat.

    Proto mne překvapuje Váš údiv nad tím, že ČT provádí samocenzuru.

    Copak u Vás v Británii občané nejsou nijak chráněni proti svévolnému fotografování nebo jinému kopírování a  následnému zveřejňování ?

    Ať už obrazem, zvukem nebo textem?

    Pochopte , že je rozdíl mezi tím, že když ministr financí usne někde na mezinárodní konferenci, nebo tam poplácává nějakou sekretářku nebo se na ni sápe s vilnými úmysly, je to něco jiného, než když je tento člověk kopírován obrazem ve svém soukromí a následně zveřejněn.

    Pokud ministr financí usne, tak nechť je novinářem vyfotografován a zveřejněn, pokud obcuje se sekretářkami, nebo bere úplatky tak ať je zveřejněn též, ale jestli tato osoba je ve svém volném čase jako soukromá osoba na své zahrádce a ve svém soukromém bazénu se tam válí se dvěma tuleni, nebo dvěma milenkami, tak do toho ani televizi, ani novinářům nic není, protože se ten člověk neválí v bazénu jako politik, tzn. osoba veřejná, ale válí se tam s tuleni jako osoba soukromá, a protože každý občan ČR má jako soukromá osoba autorské právo k vlastnímu obličeji, ke svému životnímu příběhu i komponentům svého soukromí, tak je jako taková proti svévolnému kopírování chráněná zákonem.

    To se týká i zveřejňování jména osoby, nebo jeho skomolenin. (sic)

    Autorské právo je nehmotný statek, a můžete ho využívat jen na základě smlouvy o využití autorského práva, kteroužto smlouvu uzavíráte s autorem, přičemž mezi slušnými lidmi bývá zvykem nejdříve uzavřít smlouvu a potom někoho kopírovat.

    V ČR byl případ, kdy Milan Knížák asi umělec, malíř a svobodný člověk ve jménu své Svobody natřel na zeleno soukromou osobu Václava Havla a pak ho nechal vyvěsit na nějakém billbordu na ulici, přitom je zřejmé,že Havel tam visel jako soukromá osoba, protože ten billbord byl tematicky velmi nepolitický.

    Pokud by někdo zveřejnil v novinách třeba formou kreslené karikatury Václava Havla jako politika v podobě mírové holubice, která má v zobáku mírovou ratolest a přitom z holubice padají bomby, na nějaké Srby ,kteří by mohli být nakresleni dole,tak by to bylo nežalovatelné, protože na té karikatuře by byl vyobrazen prezident jako osoba veřejná v podobě holubice neboť výroky prezidenta ČR vůči Srbům jsou všeobecně známé a téma takovéto karikatury by bylo prokazatelně politické, což by musel uznat každý soud a případnou žalobu Vaclava Havla proti novináři by musel soud shledat bezpředmětnou, protože veřejné osoby musejí být volně kopírovatelné. Soukromé osoby ale nikoli.

    V ČR existuje v tomto obrovská džungle, ze které se lze dostat jedině neustálými žalobami,přičemž je třeba, aby se o těchto případech v novinách psalo, aby vstoupily do povědomí lidí, protože lidé nevědí, že mají práva a nevědí, že jiné osoby je mají též a potom dochází k takovým kolizím jako ve zmíněném případu Havel - Knížák.

    Je to marasmus a je otázkou, jestli za to mohou komunisti, nebo jestli si za to můžeme sami. Tohle právní nevědomí lze odstraňovat jedině soudními kauzami, následně zveřejňovanými v novinách, aby to mělo vzdělávací formu, aby občan pochopil a z těchto případů se učil. V současné době funguje nějaký server "dagmarveskrnova" nebo havlova. Ten server je také obsahově velmi nepolitický. Vypadá to, že si nějací patnáctiletí puberťáci hrají s internetem. Uvidíme, co s tím udělá soud.

    PS V tomto textu používám jména cizích osob bez jejich souhlasu. Budiž mi odpuštěno.


    Moravští zemědělci musí vozit vzorky k testování na výskyt nemoci šílených krav (BSE) až do Prahy nebo na Vysočinu

    Státní veterinární správa (SVS) ČR neadekvátně reaguje na případ výskytu nemoci šílených krav. Ač SVS doplnila Metodický návod SVS1) ze dne 16.1.2001 o povinnost testovat všechny kusy starší 30 měsíců, diskriminující ustanovení týkající se akreditovaných laboratoří a testovací soupravy v Metodickém pokynu zůstala. Moravské podniky a zemědělci tak musí vozit vzorky až do Prahy nebo na Vysočinu pro ochranu spotřebitelů před nemocí šílených krav.

    Z Moravy do Prahy nebo na Vysočinu

    Současný metodický návod je z hlediska umístění laboratoří naprosto nevyhovující. Metodický návod SVS1) ze dne 16.1.2001 umožňuje provádět testy na BSE pouze dvěma pracovištím v ČR, a to Státním veterinárním ústavům v Praze a Jihlavě. Ostatním pracovištím je tak vyšetřování prakticky znemožněno. Zemědělci či podniky z Ostravy, Slezska, Olomouce, Brna nebo střední a jižní Moravy tak musí vozit vzorky k testování až do Prahy nebo na Vysočinu. Vavřinec Menšl z Biodružstva tvrdí, že se jim porážka a bourání masa prodlužuje dle regionu až o 48 hodin.Biozemědělci přitom porážejí zhruba jeden kus denně, ostatního skotu je za den poraženo až 1000 kusů (185 000 ročně). Pro masokombináty a zemědělce z Moravy se tak finanční ztráta způsobená cenou testu ještě zdražuje o cestovné a o prostoje. SVS zcela arogantně pomíjí potřeby krajů a v důsledku centrálního rozhodnutí z Prahy je poškozuje. Je třeba okamžitě vybavit a akreditovat v každém kraji laboratoř, případně povolit vstup soukromých laboratoří a akreditovat je přímo pro testování v areálu masokombinátu. SVS by potom vykonávala kontrolní funkci. Na základě zkušeností EU je přitom jediným správným postupem nejen zavedení celoplošného systému vyšetřování veškerého poráženého dobytka, ale také akreditace veterinárních laboratoří (státních i privátních) ve všech regionech země.

    Neprůhledná volba vyšetřovací metody

    V lednu 2001 zavedla SVS ČR jako jedinou vyšetřovací metodu Western Blot od firmy Prionics - viz Metodický návod SVS) . Bez jakéhokoliv výběrového řízení bylo nakoupeno přístrojové vybavení a testovací soupravy do dvou laboratoří (SVÚ Praha a SVÚ Jihlava). I přesto, že v Evropské Unii byly rozsáhlou studií z roku 1999 přezkoušeny a doporučeny k použití 3 odlišné testy, Česká Republika používá pouze test Prionics, jenž v uvedené studii vyšel jako nejméně citlivý. První odhalený případ BSE v ČR může tedy skutečně být jen špičkou ledovce. Vinou nevhodně zvolené metodiky mohly další nakažené kusy projít kontrolou do zpracovatelské a obchodní sítě. Vzhledem k tomu, že metodický pokyn výslovně uvádí konkrétní výrobek, existuje podezření, že se SVS dopouští porušení hospodářské soutěže. Motivace SVS pro takový krok není známa, nelze tedy říci, zda se jedná o zvýhodňování jednoho subjektu, podjatost či dokonce o korupci.

    (Z odborného hlediska je žádoucí, aby přinejmenším referenční laboratoř (SVÚ Praha) měla k dispozici alespoň dva odlišné testy a při podezření mohla jejich výsledky porovnat. Druhým běžným testem je test založený na metodě ELISA).

    Pomalá reakce na vývoj situace v Evropě

    V lednu 2001, kdy státy EU začaly zavádět plošné programy vyšetřování veškerého poraženého dobytka nad 30 měsíců, přistoupila ČR pouze k úspornému vyšetřovacímu programu 5000 vyšetření za rok (necelá 3% porážených kusů). Evropská Unie dospěla v květnu (po dlouhé a důkladné revizi dostupných podkladů) k závěru, že ČR je země s vysokou pravděpodobností výskytu BSE. Státní veterinární správa ČR zpochybnila toto hodnocení, aniž by předložila přesvědčivé odborné důkazy či přijala jakákoliv dodatečná opatření. Kromě namátkového vyšetřovacího programu se testovaly pouze nemocné kusy dobytka a vzorky na žádost zpracovatelů a exportérů masa (k začátku června necelých 11.000 testů). Vše, co bylo exportováno do zemí EU, muselo být testováno, ale kusy pro domácí trh plošně vyšetřovány nebyly. Nyní je nařízeno vyšetření všech kusů dobytka staršího 30 měsíců, sousední Německo však testuje všechny kusy starší 24 měsíců. Jsou zdraví a životy českých občanů méně cenné než zdraví a životy Němců? Rasance a rychlost, s jakou byly v západní Evropě počátkem roku zavedeny důkladné testovací programy, jsou zřejmě ovlivněny i negativní zkušeností s epidemií AIDS, která před 15 lety začínala stejně nenápadně. Následek tehdejšího laxního přístupu a nedostatečného testování byl katastrofální - přenos HIV infekce na zdravé osoby při podávání krevních derivátů a při transfuzích krve. Ve Francii byli nakonec po mnoha letech odsouzeni k trestům odnětí svobody vysocí úředníci.

    Ekologické zemědělství

    Krmit býložravý skot masokostní moučkou je nejen nepřirozené, ale, jak se ukazuje, i nebezpečné. V sousedním Německu museli nedávno rezignovat kvůli aféře BSE ministři zdravotnictví a zemědělství, když podobně jako ministr Fencl ujišťuje českou veřejnost, ujišťovali německou veřejnost, že německý skot je bezpečný a byl krmen jen „čistou“ moučkou. Nejjistější cestou z dnešní situace je vrátit se k principům ekologického zemědělství, kdy je skot krmen nezávadnou pící a má možnost strávit alespoň část roku na otevřených pastvinách. Subvence do takového typu zemědělství je možno kombinovat i s péčí o přírodu a krajinu a s udržitelným rozvojem venkova.

    Závěr:

    1. Mělo by být okamžitě zavedeno plošné testování každého poraženého kusu hovězího dobytka staršího 24 měsíců. Současný stav ohrožuje zdraví veřejnosti a podrývá důvěru v trh s hovězím masem.

    2. Testování musí probíhat na co nejvíce místech České republiky metodou schválenou EU, registrovanou ÚSKVBL a laboratořemi autorizovanými SVS ČR, aby zemědělci, jatka a masokombináty nemuseli za testem cestovat velké vzdálenosti a testování se tak zbytečně neprodražovalo. Je neudržitelné, aby moravské subjekty dojížděly za testy do Prahy nebo na Vysočinu.

    3. Je žádoucí, aby na český trh byly vpuštěny všechny testovací metody, které byly schváleny v Evropské Unii. Ověřovací proces při pozitivních nálezech tak bude spolehlivější a testování levnější.

    4. Je potřeba zavést do chovů metody biologického zemědělství a propojit je s rozvojem venkova a ochranou přírody a krajiny.

    V Olomouci dne 20.6.2001

    RNDr. Pavel Nováček 0737 969 936, Petr Štěpánek 0608 702 154


    Výstava v Českém centru, Londýn

    Francouzská spojka: Markéta Othová a Pierre Daquin

    Galerie Českého centra Londýn | 19. června - 31. srpna 2001

    "Často jsme se pozastavovali nad tím, zda je možné, aby několik lidí vyfotilo shodné záběry, zda určité místo a úhel, z kterého jsou fotografie pořízeny, jsou identické. Série Francouzská spojka se zaobírá opačným principem. Dvojice fotografií jsou vybrány na základě vzájemné podobnosti. Fotografie jsou stejné a přece různé, nebo se liší, ale současně jsou si velmi podobné, ať už jsou formální nebo smyslné."

    Daguin a Othová

    V úterý 19. června otevřelo České centrum v Londýně novou výstavu nazvanou Francouzská spojka. Jedná se o sérii dvaceti osmi dvojic fotografií, barevných snímků Pierra Daguina a černobílých fotografií Markéty Othové. Dvojice jsou vybrány na základě vzájemné podobnosti, a to i přestože byly pořízeny na různých místech, v různém čase a představují různé situace. Francouzská spojka je další z řady společných projektů obou fotografů, kteří spolupracují již od roku 1994. Výstavu v Českém centru doprovází katalog French Connection.

    Markéta Othová je známa svými velkoplošnými, černobílými fotografiemi, které jsou vystavovány jako soubory výjevů, jenž představují lyrické vyprávění o putování. Jsou to zachycené momenty cesty, nahodilá pozorování: letmý pohled z okna auta nebo vlaku, či okamžik zachycený při rychlém přesunu v otevřené krajině nebo při duchem nepřítomném bloumání po městských ulicích. To jak Othová dokáže zachytit okamžik objektivem fotoaparátu nám může připomenout deník - jako kdyby skrytý fotoaparát zdokumentoval něčí soukromý život, tvoříce obrazy, jenž jsou důvěrné a zároveň pro nezasvěceného neproniknutelné. Othovou ani tolik nezajímá dokumentování okolního světa, jako spíše schopnost fotografie vyprávět příběh, vytvořit jazyk fikce.

    Barevné fotografie Pierra Daguina zrovna tak evokují cestu po neidentifikovatelných, důvěrně známých místech. Práce vyhlížejí méně nostalgicky, více jako momentky ze současnosti (možná, že právě díky barvě). Volba námětů, taška odložená před autem nebo dvojice laviček, zachycuje humorné předměty, nebo místa, která Daguina oslovují, místa, kde se cítí dobře. Fotografie nepůsobí melancholicky, podržují si zvídavost o světě, jako turista zaměstnaný novými objekty a místy.

    Jak Markéta Othová, tak Pierre Daguin fotí to, co vidí - nic není připraveno nebo naaranžováno. Jednotlivé fotografie ovlivňují další, každá z nich se stává vizuálním argumentem pro tu následnou. Společně pak tyto dvojice vytvářejí zjitřenou atmosféru. Staví se vzájemně proti sobě a vytvářejí živé obrazy, které jsou komické i ironické.

    Pierre Daguin se narodil v roce 1967 v Paříži. Samostatně vystavoval v Belgickém institutu a v Galerii Václava Špály v Praze, v Galerii Jáma v Ostravě a v galerii la Terrasse de Gutemberg v Paříži.

    Markéta Othová se narodila v Brně v roce 1968. Vystavuje v zahraničí včetně CI:99/00 Carnegie International v Pittsburgu a samostatně v Kunstahle v Basileji v roce 2000 a v Nicholas Krupp galerii v Basileji v roce 2001.


    České centrum v Londýně otevírá klub architektury a designu

    České centrum v Londýně využívá britského týdne architektury k otevření klubu české architektury a designu.

    "Moderní architektura měla vždy v Čechách veliký vliv a dokázala si prosadit věhlas v zahraničí. Chceme upozornit na to, že po letech stagnace se znovu objevuje řada vyjímečných staveb, prosazují se noví, talentovaní autoři a projektují u nás hvězdy světové architektury. " Tomáš Zykán, ředitel ČC Londýn

    České centrum systematicky představuje nejzajímavější současné trendy přednáškami, výstavami a semináři. Nyní se rozhodlo využít svou strategickou polohu v sousedství Královského institutu britských architektů k otevření tematického klubu a referenční knihovny, která bude prezentovala moderní a současnou českou architekturu a design. Klub vznikl ve spolupráci s Nadací české architektury a  bude vybaven knihami, katalogy, časopisy, informacemi o výstavách, organizacích, nadacích i výrobcích.


    Otevření klubu je naplánováno v souvislosti s britskou celostátní kampaní "Architecture Week", která má za cíl přiblížit široké veřejnosti směřování současné architektury. V rámci programu Českého centra se tak uskuteční přednáška Romana Kouckého o jeho projektech pro veřejné prostory a bude promítnut dokument Marie Šandové "Paměť Anděla" o nedávné realizaci francouzského architekta Jeana Nouvella na Smíchově. Jean Nouvell získal v Británii letošní Královskou zlatou medaili za architekturu, kterou mnozí pokládají za nejprestižnější cenu v architektuře vůbec.

    Další informace: /www.architectureweek.org.uk.

    informace: Tomas Zykan

    0044 207 291 9921

    www.czechcentre.org.uk

    zykan@czechcentre.org.uk


  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|