Král a já
Právě jsem se opaloval v Itálii, když můj mobil zaplavily desítky SMS od přátel v České republice, kteří sledovali v sobotu v poledne elektronickou kazatelnu Vladimíra Železného (v minulosti jsem se na pořad díval pouze z profesionálních důvodů, neboť mě o analýzu pořadu a metod manipulace používaných jejím protagonistou požádaly Lidové noviny, a poté jsem mu již nevěnoval pozornost, jelikož jsem agnostik). Psali mi, že muž, kterému říkám Spasitel, řekl, že mě vyšetřuje policie a dále že podle mého článku v Britských listech jsem synem miliardáře.
Těm, kteří o případu nic nevědí: V březnu jsem napsal pro Lidové noviny článek o Železného pořadu. Nic z toho, co jsem napsal, nemohlo překvapit nikoho, kdo má v těle aspoň dva neurony. Lidé se běžně vysmívají nejen Železného sebepropagačnímu týdeníku, ale také jeho zkazkám, že už nemá bohatství, které získal za Američanů, nebo že se rozvedl s manželkou Martou (jistě ne proto, aby uchránil část svého majetku, kterému hrozilo brzké zabavení), nebo tomu druhému příběhu o jakési obskurní lucemburské nadaci (která má shodou okolností vztah k jeho právníkovi, který je nyní rovněž - docela náhodou - vlastníkem velké části bývalého majetku svého klienta).
Není třeba probírat notoricky známé Železného problémy s policií a justicí. Nemám čas, abych o tom napsal dlouhý článek - je léto a pláž je pro mě zajímavější než ředitel TV Nova.
Ale zároveň si neodpustím ještě jednou upozornit, že král je nahý!
Nebo proč by se o mě jinak tolik zajímal? Kdyby se můj článek nedotkl věcí, o nichž, jak by si Železný chtěl namluvit, nikdo neví, dávno by na mě zapomněl.
Když vyšel můj článek, hovořil o mně ve třech pořadech! Byl jsem nadšen! Nahrál jsem si je a poslal je všem brazilským a americkým přátelům a těm z České republiky, kteří mají v sobotu v poledne na práci lepší věci. Bylo mi víc než jasné, že jsem byl na obtíž muži, který stál v posledních několika letech ve středu mnoha skandálů. Byl jsem na sebe pyšný, přišly mi stovky emailů, které mi děkovaly, že jsem to udělal.
Avšak zakrátko - jaké překvapení! - jsem se ocitl na stránkách deníku Super. "Po brazilském novináři jde policie!", tvrdil článek. Článek byl napsán tak amatérsky, že jsem podle něj ukradl části nábytku v bytě, ze kterého jsem se podle tohoto deníku odstěhoval loni, zatímco v jiném místě napsali, že mě policie hledá už dva roky (policie byla patrně tak bdělá, že po mně vyhlásila pátrání ještě předtím, než jsem se zločinu dopustil...). Bylo tam tolik dalších chyb, že byli nuceni zveřejnit mou tiskovou opravu. Článek přirozeně jen pomohl mé kariéře, protože nikdo s průměrnou inteligencí nevěří tomu, co píše bulvár, zvlášť takový, který spolupracuje se Železného Televizními novinami. Celkový dojem byl, že Super se snaží vykonávat dobře svou vazalskou povinnost, když se pokouší mne diskreditovat. Ale Super? Se svými 80 tisíci čtenářů?
Pak jsem o tom napsal do BL. Policie si se mnou skutečně chtěla promluvit. Jak je všeobecně známo, kdokoli může přijít na policejní stanici a kohokoli z čehokoli obvinit. Postup je pak takový, že obviněný je předvolán k podání vysvětlení. Což jsem udělal. Samozřejmě bylo velmi podivné, že k tomu všemu došlo až poté, co jsem napsal článek o Železném.
Vyšetřovatelé mi řekli, že popis osoby, která měla údajně ukrást nějaké svítidla a několik dalších věcí, byl: "asi metr osmdesát, zelené vlasy, běloch." Docela bych rád měřil metr osmdesát, ale do této výšky mi chybí 11 cm, ale zelené vlasy jsem nikdy nenosil, protože se nehodí ani k mému věku, ani stylu. A bílé je na mně pouze bělmo v očích... Tudíž, někdo jiný.
Případ tím evidentně skončil. Policisté se rozloučili, poděkovali, že jsem přišel dobrovolně a to bylo vše. Avšak - jaké překvapení! - rozhodli se obnovit vyšetřování. Budiž, přišel jsem znovu. Nový vyšetřovatel rovněž řekl, že nechápe, proč někdo, kdo platí takové peníze za nájemné (nebyl to byl, ale třípatrová vila s fantastickým panoramatickým výhledem na Prahu) by kradl části nábytku, jehož cena byla nižší než moje měsíční životní náklady. Nabídl jsem, že ukážu výplatní šek, čímž obvinění vypadalo ještě směšnější.
Vladimír Železný (jaká ironie!) se rozhodl, že bude vhodné říci svým věřícím, že cizinec, který měl odvahu zvolat, že král je nahý, je vyšetřován policií. A to téměř tři měsíce poté, co vyšel ten článek v Supru. Možná je příliš zaneprázdněn a odkládá svůj oblíbený deník, že si ho přečte později. A také má zřejmě rád Britské listy... Uvedl, že se snažím vystupovat jako syn miliardáře (měl bych poznamenat, že nevím, co přesně řekl, protože v Itálii je nejsnazší cesta k zábavě, jakou poskytuje Vláďa, prostřednictvím Berlusconiho, tudíž musím spoléhat na nepřímé informace).
Cíl je podle mě evidentní: chtěl říct, že když mě vyšetřuje policie, není radno mi příliš věřit (když špiním jeho obraz). A že jsem si pravděpodobně příběh o své rodině vymyslel jako alibi.
V prvé řadě je úžasně legrační, když muž, který je právě nyní předmětem hned několika vyšetřování a kterého odsoudil neutrální haagský tribunál [ve skutečnosti jde o arbitrážní soud pařížské obchodní komory se sídlem v Amsterdamu-pozn. TP], má odvahu zlovolně říci, že mě vyšetřuje policie. Bylo by to ještě směšnější, kdyby to nebylo tragické. Tonoucí se stébla chytá.
A to se ani nezmiňuji o tom, že jeho syn David byl pravomocně odsouzen za znásilnění...
Co se týká mé rodiny, kdokoli chce, může si na internetu nebo v evropských registrech aristokracie vyhledat italský šlechtický rod Golgů. Nebo se přesvědčit, že v každém městě v mém rodném státě (Rio Grande do Sul v Brazílii) je ulice, která nese jméno mého pradědečka, Cel. Marcose de Andrade. Anebo si zjistit, kolik dostávám od Jornal do Brasil, Observatorio da Imprensa plus kolik je můj podíl v rodinném podniku a na výzkumém grantu. Nechtěl jsem mít úspěch kvůli své rodině, a tak jsem odjel z Porto Alegre a vybudoval si vlastní - úspěšnou - kariéru. Jornal do Brasil je v Riu de Janeiro, kde moje rodina nemá žádný vliv a nikdo ji tam nezná.
Nesnažím si hrát na boháče, už proto, že - jak všichni víme - v české kultuře nemůže být nic kontroproduktivnějšího. Od té doby, co vyšlo najevo, že patřím do jedné z jihoamerických rodin, o jakých vysílá TV Nova telenovely, dostávám spoustu emailů, které mě vyzývají, abych se vrátil do Brazílie, a nazývají mě rozmazleným frackem... Jestliže jsem se o tom kdy zmínil, bylo to proto, že mě obvinili z krádeže nábytku, přestože můj měsíční rozpočet dovoluje, abych si žil velmi dobře, v České republice stejně jako kdekoli jinde. Jen můj měsíční účet za telefon je dvakrát větší než hodnota toho, co jsem měl ukrást... Velmi rád komukoli ukážu svůj měsíční výpis z banky nebo účty za telefon, aby bylo jasné, o co tu jde.
Budu dál psát podle svého svědomí, i o Železného vlastních problémech se zákonem (kterých je tolik, že je mi ho až líto, kolik nocí pravděpodobně probdí).
Mnoho lidí mi říká, abych byl opatrný, že bych měl mít strach z jeho vlivu, ale já jim odpovídám, že člověk, který ztrácí čas tím, že se zabývá mnou, musí být zoufalec. To, že věnoval tolik minut v tolika programech mému jmému, plus ta stránka v Supru, může znamenat jen jedno: že má strach z toho, co dalšího bych o něm mohl zjistit. Anebo možná už zjistil, co o něm údajně říká jeho druhý syn Jakub. Byl jsem jednou v hospodě s kolegy-novináři, někteří byli z Českého rozhlasu, kde Jakub pracuje, a po několika pivech se vedly různé řeči. Ale toho bych nepoužil, protože je mi líto otce, jehož jednoho syna usvědčí ze znásilnění a druhý - na rozdíl od tolika obyvatel Planety Nova - má pro něj tak málo uznání.
Docela by mě zajímalo, jak si Vláďa poradí s tolika obviněními, která jsou proti němu vznesena. A samozřejmě mi nevadí, když bude sledovat můj vlastní problém (jednotné, ne množné číslo) s policií. Schválně, koho osvobodí a kdo bude obiněn. Možná mě dají se Spasitelem do jedné cely...
P. S.: Několik přátel mi řeklo, že když je můj otec miliardář, mohl by Vláďovi půjčit tu miliardu, kterou má zaplatit Američanům. Uvidíme, co se pro něj dá udělat...
(Z angličtiny přeložil TP)
Reakce pracovníka redakce publicistiky České televize
Jak to bylo s reportáží Samka a Novákové
Panové Čulíku a Pecino,
dovolte mi několik postřehů k textům, které jste v poslední době uveřejnili v Britských listech a které se dotýkají České televize. Pogratulovali jste České televizi a nepřímo tak i původní sestavě pořadu Fakta. Omráčilo mně to, na okamžik. Ale to by nesměly být Britské listy, aby si neodpustily pár jedovatých poznámek.
Výborný nápad natočit skrytou kamerou jednání imigračních úředníků na pražském ruzyňském letišti dostal redaktor zpravodajství Richard Samko a reportéři publicistiky Nora Nováková a v současnosti propuštěný David Garkisch. Po konzultaci tématu s Markem Vítkem námět a strukturu připravované reportáže přednesli Jiřímu Ovečkovi, který vše pouze schválil, respektive schválit musel. To nakonec svou pochvalou stvrzujete, nebo snad nikoliv?
První fázi reportáže nazývejme "skrytá kamera". První fáze se zdařila, beze zbytku. A na větší ploše, v pondělních Faktech, uvidíte, jak profesionální práci celá trojice odvedla. Druhou fázi nazývejme "moment překvapení". Plán spočíval v tom, že nic netušícím politikům a úředníkům položíme dotaz, zda k rasové diskriminaci dochází a budeme je konfrontovat se zaznamenanou zkušeností. Realizovat tento plán se "stihlo" pouze v případě místopředsedy vlády Rychetského. Když jste totiž záměry reportérů zveřejnili, tuto druhou fázi reportáže jste překazili. Původně dojednaní respondenti se nám odmítli vyjádřit. Z pochopitelných důvodů. Věděli, že by buď museli přiznat nezpochybnitelný fakt nebo by se museli zesměšnit, když by obhajovali neobhajitelné. Tedy nešlo o to, že bychom chtěli reportáž "sušit" do pondělního pořadu Fakta. Pouze jsme se snažili reportáž dokončit (!). Ač se vám to možná bude zdát neuvěřitelné, ale delší publicistické formáty mají dva i více konfrontačních plánů.
Reportáž, kterou Česká televize odvysílala ve středečních Událostech, byla skvělá, ovšem nebyla komplexní. Oprávněně se tedy můžeme ptát: komu mělo předčasné zveřejnění sloužit? Jestliže jste to udělali nevědomky, pak mi promiňte, ale možná byste měli zvážit, zda se ještě budete vyjadřovat k práci televizních reportérů. Vaše neznalost této problematiky je totiž do nebe volající.
K několika vašim předešlým textům, které obsahují naprosté lži a dezinformace.
O zkorumpovanosti Martina Mrnky důkazy neexistují. Když někdo uveřejní v jakémkoliv, byť i seriózním médiu, což rozhodně není případ BL, své spekulace (!), důkaz tím prostě nevzniká. Navíc konstrukce domněnky, kterou jste uveřejnili, je velmi slaboduchá. Mrnkova manželka je zaměstnaná u jedné PR agentury a z toho vyplývá, že reportéři publicistiky jsou zaplaceni touto PR agenturou? Co když je ta manželka na mateřské dovolené? Znamená to, že podřízení jejího muže jsou placeni od Ministerstva práce a sociálních věcí?
A bůh ví proč vám vadí, že Jiří Hlaváč, který dříve pracoval na Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, dnes pracuje v České televizi?! Myslíte si, že takto položená pouhá řečnická otázka je důkazem pro tvrzení, že vy pracujete pro organizovaný zločin? Není přece.
V České televizi pracuje podle vás mnoho redaktorů placených PR agenturami. Znám řadu lidí z redakce publicistiky osobně a pro PR agentury nepracují. Ale možná máte na mysli naše nové kolegy…? I pro vaše čtenáře by bylo jistě lepší, kdybyste opustili prostor dohadů a začali se řídit fakty.
Jakub Knězů nikdy nepokřikoval na chodbách Sněmovny na poslance Kučeru. Na to existuje obrazový i zvukový záznam. Jestliže bagatelizujete cenzorskou minulost poslance Kučery z dob totality, dokládá to jediné. Chybí vám úcta k dějinám. Jen kvůli podivným pohnutkám, možná vlastní sebestřednosti a obhajobě lidí, kteří se v době totality nedokázali statečně postavit zvůli, jste ochotni překrucovat a zkreslovat historii. A to slušný člověk nedělá. K reportáži o výpisech z mobilních telefonů členů Marešovy Rady ČT etická komise vydala prohlášení, že veřejný zájem byl silnější než právo zmiňovaných na soukromí. Reportáž neměla formální ani obsahové nedostatky. Oba zmiňované příspěvky byly ukázkou kvalitní investigativní publicistiky.
"Divák se ptá" jsme poznali v dobách totality, posléze tuto jednoduše rozpoznatelnou postavu oprášil Vladimír Železný. Nicméně, tomuto zvědavému divákovi bych chtěl říci - v redakci publicistiky nikdo nic neblokoval. Obě reportáže, milý diváku, bylo potřeba zkvalitnit, přepracovat. V případě Jany Škopkové šlo o komplikované ekonomické téma, které se vždy musí vysvětlit velmi srozumitelně. Že se reportáž přestříhává, případně dotáčí, to se jednoduše stává. Věřte, že jde o poměrně dost složitou a kreativně náročnou práci. Je málo témat, která se tzv. stříhají sama. Pokud vím, ani jeden z vás nikdy neustříhal v televizi reportáž delší tří minut. To znamená, že o delších publicistických a dokumentárních televizních útvarech nemůžete nic vědět. Poradil bych vám, zkuste si pokusně natočit a sestříhat materiál o alespoň desetiminutové stopáži. A v případě Martina Čápa? Prostě mu asi víc svědčí psaní.
Přestože se dokola snažíte tvrdit opak, nikdy jsme nikoho neprotěžovali, nikoho nevydírali, netočili na objednávku. Naše práce na Českou televizi stín nevrhá. A jsem přesvědčen, že vy oba to víte.
Mějte se hezky.
Petr Vrabec
reportér pořadu Fakta, RP ČT
nikoliv padlý televizní revolucionář
Post scriptum: Žádám vás laskavě, abyste těchto několik poznámek nekrátili, připojili je jako odpověď k vašim textům a stáhli je ze stránek BL až s oněmi texty. Děkuji.
Následovala tato e-mailová výměna:
Děkuji, zveřejníme v pondělí.
Zdraví,
T.P.
Proč až v pondělí? Nečetl jsem někde, že získá-li novinář ucelené informace (což dle mého soudu odpověď na nějaký článek je!), je povinen je okamžitě uveřejnit a nikoliv je někde "sušit". Promiňte, ale nepřijde mi, že byste se choval čestně.
Petr Vrabec
Vážený pane,
Britské listy vycházejí jako deník a mimo tuto periodicitu zveřejňujeme pouze aktuální glosy nebo informace, které jsou mimořádně závažné - což Váš text, který je běžnou odpovědí, není.
S pozdravem,
T.P.
Pane, jestliže ve svém deníku někoho bez důkazů napadnete, je jeho odpověď velice závažná. Žádné důkazy ve svých textech jste nepředložili. Vaše vykrucování jen dokazuje, že se bojíte mou odpověď uveřejnit, protože vás usvědčuje ze lži a neprofesionality. Dělejte, jak myslíte. Už se ale, prosím, nikdy neohánějte ve svých textech lidskými právy, protože vůbec nevíte, co toto velice frekventované sousloví vlastně znamená.
Petr Vrabec
Post scriptum: Už mi, prosím, neodepisujte. Bohužel, potvrdil jsem si, že nedodržujete pravidla slušných lidí.
Odpovídat tedy panu Vrabcovi nebudu, k jeho textu bych rád přesto uvedl několik poznámek:
- Britské listy se řídí zásadou zveřejňovat všechny reakce, s výjimkou nepřijatelně urážlivých a agresivních textů, nicméně je plným právem redakce určit, kdy takový článek vyjde a jak dlouho bude přístupný z hlavní stránky. Je nám líto, pokud se Petr Vrabec domáhá výsady, kterou mu nemůžeme poskytnout.
- O tom, že ČT natáčela na letišti skytou kamerou, jsme se dozvěděli ze zdrojů mimo televizi. V názoru na to, zda informaci zveřejnit, jsme v redakci nebyli jednotní. Jan Čulík tvrdil, že chce-li ČT provést "tajnou operaci", neměli by si o ní štěbetat vrabci na střeše, já jsem oponoval, že hodnota této informace z hlediska veřejnosti je tak malá, že jejím zveřejněním pravděpodobně naděláme víc škody než užitku. Ustoupil jsem však Čulíkovým argumentům a zprávu jsme publikovali, zejména proto, že vzhledem k patolízalskému přístupu k ruzyňským kontrolám v několika prvních Událostech reálně hrozilo, že reportáž se nebude smět vysílat, a v tom případě by bylo třeba přinést zprávu, že se natočila (a neodvysílala).
- Na panu Hlaváčovi nám mimo jiné vadí, že do ČT nepřišel od policie přímo, ale nakrátko si mezitím odskočil k firmě Crane Cosulting - sesterské společnosti Christian VIP. Více o tomto svérázném muži uvedeme v samostatném článku, který v současné době připravujeme.
- Důkazy o koruptivním propojení Martina Mrnky s lidmi kolem agentur Christian VIP a Crane Consulting existují - nebo snad P. Vrabec věří na ďábelskou shodu náhod, jež způsobila, že čestný a neúplatný redaktor Mrnka jednal po dlouhou dobu přesně tak, jak vyhovovalo zájmům této agentury?
- V redakcích zpravodajství a publicistiky ČT pracuje několik dalších lidí, kteří jsou ve spojení s agenturami Public Relations; není však mým posláním čistit Augiášův chlév zvaný OTN - za to jsou momentálně placeni jiní, konkrétně pověřený ředitel zpravodajství Zbyněk Honys.
- Reportáž České televize o Kučerově cenzorské minulosti byla otřesná. Shodou okolností se tímto problémem zabývaly i Britské listy a daly - na rozdíl od histrionského Knězů - M. Kučerovi příležitost hájit se. Je na čtenářích, aby posoudili, jak se mu to podařilo; podle našeho soudu poslanec Kučera neobstál. To však nemění nic na tom, že materiál natočený a odvysílaný o Kučerovi ve Faktech byl trestuhodně špatný.
- Argumetace Etickou komisí Syndikátu novinářů mi připadá komická. Máme snad brát vážně orgán, který vydává "jednomyslné" rozsudky podepsané lidmi, kteří se jednání vůbec neúčastnili, a v němž působí takové "osobnosti" jako Barbora Osvaldová nebo Jan Jůn, novinář-propagandista Svobodné Evropy (o novém vedení, v němž je zapojen i Radko Kubičko, se raději ani nezmiňuji)?
- Neumím vařit, přesto poznám, že jídlo nestojí za nic, anebo že je výtečné. Opravdu chce P. Vrabec tvrdit, že ke kvalitě pořadů ČT se smí vyjadřovat jen ten, kdo by sám dokázal vyrobit lepší pořad?
Otevřený dopis Martina Mrnky autorům Britských listů
Nejsem zkorumpovaný
Milí Tomáši Pecino a Jane Čulíku,
vrátil jsem se z dovolené a zjistil jsem, že vy, má oblíbená dvojice "žurnalistů", jste opět ťali do černého, když jste mne opakovaně obvinili z korupce, z napojení na public relations agentury a z cenzury.
Není to zdaleka poprvé, kdy o mně píšete. Prvně to bylo loni v srpnu, kdy mi Tomáš Pecina přisoudil rozhovor s Milošem Zemanem, a na jeho základě tvrdil, že jsem vůči politikům devótní. Navzdory tomu, že autoři rozhovoru byli vidět v obraze a byli uvedeni i v titulcích, jaksi mu přitom uniklo, že já jsem ten rozhovor vůbec nedělal.
O měsíc později o mně Pecina napsal, že jsem neschopný a že šéfredaktorem jsem se stal bez výběrového řízení. To pro změnu asi zapomněl, že jsem byl vybrán konkursem z dvaceti uchazečů a že neschopní novináři většinou nedostávají za své reportáže prestižní ceny v USA dvakrát za sebou.
Nyní jste mne tedy obvinili z korupce. Upřímně řečeno, jsem na podobná obvinění za deset let investigativní žurnalistiky zvyklý. V roce 1995 mne jistá zbrojovka, které jsem šlápnul na kuří oko, veřejně obvinila prostřednictvím ČTK ze zavinění smrti ředitele České zbrojovky Uherský Brod Jana Dudy. O něco později mne nejvýznamnější obchodník s LTO v severních Čechách nechal trestně stíhat pro pomluvu. Trvalo rok a půl, než po výměně vyšetřovatele došli policisté k závěru, že všechny mé údaje byly pravdivé. Letos mně opakovaně obvinili ze spolupráce s StB. Prý mě dodnes řídí člověk, o kterém jsem ve skutečnosti před tím nikdy ani neslyšel.
Také vaše obvinění je směsí polopravd, domněnek a žvástů. Žádné reportáže jsem nezastavoval, jen jsem vždy trval na tom, aby byly kvalitní, aby všechna fakta byla důkladně ověřena, a aby druhá strana dostala náležitý prostor k vyjádření. Což je přesně to, co vy ve své praxi naprosto neuznáváte.
Nad tím lze buď mávnout rukou, nebo vás žalovat. Volím druhou variantu. Samozřejmě také proto, abych očistil plivanec na svou pověst a abych chránil své kolegy, kteří vámi byli nepřímo osočeni. Především ale proto, že asi jedině soud, ve kterém budete muset svá nepodložená a lživá tvrzení dokázat, vás může donutit k tomu, abyste se naučili jeden ze základních principů žurnalistiky - kritickou analýzu zdrojů. Možná pomůže soudní výrok i tomu, abyste trochu popřemýšleli, proč, od koho a s jakým cílem dostáváte určité informace právě jen vy dva.
Zdraví Martin Mrnka
P.S. Očekávám, že tento můj dopis v plném znění otisknete. Pokud ne, myslím, že to o vás vypoví poměrně hodně.
Poznámka TP: Na soud s Martinem Mrnkou se těšíme. Mne osobně by hlavně zajímalo, která tvrzení chce Martin Mrnka napadnout jako lživá: jeho manželka pracuje v PR agentuře Christian VIP, Mrnka nařídil odložit reportáž Jany Škopkové o CS fondech k ledu a materiál Martina Čápa o Babišově Agrofertu byl dokonce smazán, existují důkazy i o tom, za jakých okolností (a odkud) do ČT nastoupil "tajný analytik" Jiří Hlaváč a jakými pracovními úkoly byl pověřován. Nicméně podat žalobu je Mrnkovo plné právo...
Jak se žije dětem v Iráku
Země, kde vznikla první civilizace - Mezopotámie - patřila mezi nejdůležitější a nejbohatší. V 10. století byl Bagdád (současné hlavní město Iráku) hlavním centrem kultury a vzdělanosti. Do Bagdádu přicházeli za vzděláním studenti z celého světa. V tehdejší době byl učitel vzorem pro mnoho studentů. Bohužel, dnešní učitel se změnil v netvora.
Současný systém školství v Iráku patří k nejkrutějším a nejnelidštějším na celém světě. Každý den iráčtí učitelé nemilosrdně bijí a mučí několik desítek dětí před zraky ostatních spolužáků. Nikdo proti tomu nemůže protestovat, jinak bude vykonán větší trest, dokonce by mohl být uvězněn. Jako dítě jsem byl zvědav, jak se chovají evropští učitelé ke svým žákům? Také je bijí a mučí? Ale takovou otázku jsem nemohl položit nahlas, jinak by mě rodiče už nikdy nespatřili. V Iráku platí pravidlo tvrdé ruky.
Jako žák jsem byl svědkem mučení dětí, dokonce jsem byl jedním z nich. Vzpomínám si, že když jsem navštěvoval první třídu na základní škole v Iráku, učitelka mě zavolala k tabuli, abych vyslovil písmeno "Z". Na začátku jsem měl s tímto písmenem velké potíže. Řekl jsem: "Paní učitelko, neumím to vyslovit." Otočila se a držela mě pod krkem, dala mi dvě facky a řekla: "Buď to vyslovíš, nebo dostaneš dalších pár facek. Začal jsem plakat a povídal jsem, že nemůžu, ať mě nechá. Ona mě dala bezcitně dvě facky; kdyby nezazvonil zvonek, nevím, co by se stalo.
Každé ráno jsme měli venku povinný nástup. Vypadalo to, jako v koncentračním táboře. Byla nám zima, museli jsme celou dobu mlčet. Když někdo promluvil k svému kamarádovi, učitelé ho zfackovali. Při nástupu volal ředitel školy jména jednotlivých žáků, kteří měli slabší prospěch. Vedle něho stál kbelík se studenou vodu a v ruce držel dřevěnou hůl. Nutil je, aby namočili své ruce, potom vzal dřevěnou hůl a surově je přes ně bil. Ostatní spolužáci zavřeli oči a začali se třást strachy. Na dvoře bylo slyšet, jak děti křičí a prosí o milost. Krutý ředitel pokračoval dál ve vykonání trestu. Podíval jsem se na jednoho z učitelů, který se tomu smál.
Ve třídách nám byla hrozná zima, protože se tam netopilo. Je běžné, že studenti mají při vyučování na sobě i zimní bundu. Jeden můj spolužák ze čtvrté třídy chodil za školu. Pan ředitel to oznámil irácké policii. Policie toho desetiletého kluka chytla. On nám vyprávěl, jak ho irácká policie šikanovala, dokonce nám řekl, že použila elektrické šoky. Jednoho dne učitel matematiky přišel pozdě do třídy. Zeptal se mě, kdo zlobil. Nechtěl jsem mu prozradit jména svých kamarádů. Protože jsem mu je neřekl, začal mě fackovat. Také mi vynadal do zrádců vlasti, a že v budoucnosti mám dělat vše podle nich, jinak si budou myslet, že spolupracuji s nepřátelskou zemí. Jako dítě jsem vůbec nevěděl, o čem mluví. Ve škole jsme také měli zákaz nosit trička s anglickými nápisy. Tvrdili, že je to provokace.
V iráckém školství existuje i diskriminace mezi dětmi. Žák či student, jehož otec pracuje pro irácký režim, je nedotčen, protože se učitelé bojí vlivu otce.
Před necelým měsícem jsem se obrátil se žádostí o pomoc s pobytem v ČR k prezidentu Václavu Havlovi. Pracovnice prezidentské kanceláře (KPR) dr. Rážová mi řekla, že podle irácké ambasády nám nehrozí žádné nebezpečí a pan prezident Havel nám nemůže pomoci, protože jde o tvrzení proti tvrzení. Dokud irácká ambasáda nevystaví potvrzení, že nám v Iráku hrozí nebezpečí a smrt, do té doby nám Hrad nebude věřit.
Odpověď mluvčí ÚOOÚ
Úřad pro ochranu osobních údajů nebude diskutovat s veřejností
Vážený pan dr. Václav Žák,
šéfredaktor časopisu Listy
c/o Britské listy
Praha 27. 7. 2001
Vážený pane šéfredaktore,
odborné a oficiální stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů k Vašim názorům, zveřejněným v BL 24. 7., bude obsahovat odpověď RNDr. Karla Neuwirta, předsedy Úřadu, která bude doručena k Vašim rukám.
Nicméně, protože mě v úvodu svého příspěvku v Britských listech oslovujete a svěřujete se se svým zděšením, přiznám i já Vám, že jste také v odborných pracovnících Úřadu a ve mně osobně vyvolal úlek: ale Vaše premisa, že "Vlastnictví je veřejným statkem", doufejme, může vzbudit jen falešný poplach a nemáte voláním po naplnění jejích důsledků na mysli prolomení hranice znárodnění (?). Snad pouze vycházíte z nějakého "ducha zákonů", který je velmi specifický a všeobecně neznámý. Těžko totiž najít oporu pro tuto Vaši myšlenku v jakémkoli pojetí práva.
S pozdravem
Hana Štěpánková,
tisková mluvčí ÚOOÚ
PS: Zároveň si dovoluji touto cestou vysvětlit nejen TP pojetí webových stránek ÚOOÚ: Webové stránky Úřadu pro ochranu osobních údajů jsou konstruovány jako informativní komunikační prostředek, jehož prostřednictvím mj. často dává Úřad k dispozici širší veřejnosti nikoli zjevené pravdy, ale zobecňující odpověď na množství dotazů, na něž v první instanci odpovídají pracovníci Úřadu individuálně. (Dodám ještě, že velmi mnoha dotazů: Jen oddělením styku s veřejností například za měsíc duben a květen prošlo na dvě stovky dopisů).
K výměně názorů může posloužit občasně organizovaný „chat“ (viz např. jobs.cz 15.3. 2001) Důvod je velmi prostý: Na vedení kontinuální debaty není Úřad vůbec vybaven, a je zřejmé, že ani až bude dobudován, tomu nebude jinak. S posláním permanentního diskutování totiž nebyl - jakožto dozorový úřad, který má dbát na dodržování zákona o osobních údajích - ani založen, ani projektován. To ovšem nevylučuje snahu po maximální otevřenosti vůči veřejnosti, respekt vůči jejím potřebám. Webové stránky ÚOOÚ se tomu snaží bez jakéhokoliv humbuku sloužit.
Poznámka TP: To je, obávám se, velmi nepovedená a zbrklá reakce. Václav Žák se vyjádřil nejasně, patrně vinou překlepu nebo zkratkovitého uvažování, ale smysl toho, co napsal, je jasný: informace o vlastnictví, minimálně o určitých jeho formách, je ze zákona veřejná a pokoušet se tyto údaje znepřístupnit pod pláštíkem ochrany osobních údajů je pokrytecké a pro stav společnosti zhoubné.
Jsem přesvědčen, že předseda ÚOOÚ Karel Neuwirt není fachidiot, podstatu problému i jeho politické souvislosti velmi dobře chápe a to, jak jedná, znamená jen tolik, že se nerozhoduje o vlastní vůli, nýbrž plní politický příkaz; jak jsem hypotetizoval ve svém nedávném článku, na jeho splnění bylo patrně vázáno již jeho jmenování do funkce. Za takových okolností je jasné, proč nemá smysl vést na stránkách ÚOOÚ ani jinde odbornou diskusi, nicméně znovu opakuji, že důsledky Neuwirtova rozhodnutí omezit přístup veřejnosti k veřejnému katastru nemovitostí mají daleko větší význam, než jim připisují většinová média.
Jak je důležité míti výjezdní doložku
O podivných praktikách britských imigračních úředníků "za totality"
Vazeny pane,
Vas text v patecnich Brit. List. mi pripomenul drobny detail. V roce
1975 jsme se dostali se zenou na devizovy prislib do Anglie na tri
tydny (ve skutecnosti jsem jeli na Island). Nacez v Doveru jsme
narazili na immigration officera ktery pravil: I want to see
your VYJEZDNI DOLOZKA. Ten clovek mel namemorovan ten
ceskoslovensky uredni termin VYJEZDNI DOLOZKA, o kterem vsichni
jinak tvrdili, ze je v rozporu s Helsinskymi dohodami o volnem
pohybu lidi a ideii, a prisne jej studoval a zapisoval si, na kolik
dni je vydan.
Pritom samozrejme abyste v Praze dostali britska
viza, tak jste museli predlozit ta VYJEZDNI DOLOZKA (a zpatecni
vlakove listky, bez nich to taky neslo, jenze Cedok mohl zase vydat
vlakove jizdenky az po predlozeni britskych viz). Z Islandu jsme
se vraceli pres Glasgow, a tam, v odlehlem Skotsku, opet imigracni
urednik, pote co si nas vyselektoval az na konec rady, neb zjistil,
ze jsme z Ceskoslovenska, ve tri rano buzeroval, ze chce videt ta
VYJEZDNI DOLOZKA (i kdyz na rozdil od sveho Doverskeho kolegy
hovoril jen o permitu of the Czechoslovak government), opet
prisne studoval, do kdy plati, a pak na zaklade te vyjizdni dolozky
nam na hodiny (!) spocital, do kdy musime opustit UK, abychom
neprekrocili platnost ta VYJEZDNI DOLOZKA, a to pak zapsal
s vykricnikem do nasich pasu.
Teprve nyni, po
ctvrt stoleti se dovidame, ze ti britsti ouradove postupovali
podle prave cerstve uzavrene konzularni dohody, nyni opet
oprasene a pouzite. Predpokladam, ze skoleni britskych
immigration officers stran vyslovnosti terminu VYJEZDNI
DOLOZKA provadel vysoky dustojnik StB, radne
akreditovany u vlady jejiho velicenstva jako SECRET SERVICE
ATTACHE, samozrejme s nejvyssimi diplomatickymi vysadami,
a kazdy tyden dostaval jiste primo od MI6 seznam ceskoslovenskych
obcanu, kteri se dopustili zavazne trestne cinnosti tim, ze
prekrocili dobu jim vymezenou na ta VYJEZDNI DOLOZKA.
Jsem si vedom, ze po rozkryti toho britsko-ceskoslovenskeho
statniho tajemstvi mam smytec, do Anglie jiz nikdy nebudu
vpusten, neb mam ponekud snedou plet v dusledku
dlohodobeho pobytu pod Jiznim krizem. A v Cechach mi
rovnou do pasu vtisknou na titulni stranu velke hnede
G, jak nyni jiste pozaduje super tajna dolozka k te tajne
konzularni dohode ze sedmdesatych let, a tak budu mit
umrlum truhlum ve vsech G7 statech. Orwell 2001!
Letím do Anglie - pustí mě?
Letim na dovolenou do Britanie, urcite navstivime ruzynsky
imigracne-konzularni
skanzen kolonialismu a rasismu. Snad mne, burice, laskave pusti do letadla,
i s pocetnou rodinou.
Jakepak snad. Mam nastesti i britsky pas. Od excelence Kavana se lisim
tim, ze jsem nepracoval ani udajne jako agent StB, ani se neuchazim o
vyznamny post u Spojenych narodu, takze nejsem moralne vidiratelny
organy Jejiho Velicenstva. V tom bude asi ten podstatny rozdil mezi nami
dvojobcany. Uznavam, ze pripadne zavedeni vizoveho styku se mne nedotkne,
tim ci onim smerem, a tudiz bych mohl byt povazovan za stourala, kteremu o
nic nejde. Stejne tak se to nedotkne Kavana. Stejne tak se soucasna situace
v praxi netyka bilych Cechu. Tak bychom se na to mohli vsichni vykaslat, ze?
Kdo se angazuje, z principu, bez osobnich postrannich duvodu, jevi se mnohym
jako nepochopitelny.
Je mi smutno z toho, jak casto a jak neuprosne reaguji cesti internetovi
pisalci na ruznych forech na situaci na Ryzyni. Jde jim hlavne o nezavedeni
viz, udelali by pro to snad cokoliv. Jak rikal klasik, cesky lev ma zdvojeny
ocas, aby se pri svem vlezdoprdelectvi alespon nekdy zarazil. Nasinci casto
pisi scestne o necem jinem - porad si prihrivaji svou polivcicku, ze oni
sami maji spatne zkusenosti s cikany, proc se ti lini a neprizpusobivi lide
vic nesnazi zmenit vlastni chovani a budeme k nim tolerantnejsi atd...
No, a tak me napada, jak by oni chteli vysvetlit nejakemu takovemu
'neprizpusobivemu' cloveku, proc by alespon jeho deti mely dostat lepsi
sanci, co by je mohlo cekat za lepsi osud, kdyby radne vystudovali, nasli si
poradne zamestnani, zili sporadane... kdyby si ti neprizpusobivi proste
vzali za vzor nekoho jako je pan Richard Samko.
Co by takove cekalo? Byly by zjevne hazeni do jednoho pytle se temi
neprizpusobivimi, na veky veku.
Nevadi mi neci opravnene konstatovani, ze nejaky konkretni clovek (libovolne
barvy) je na zaklade stezovatelova vlastniho pozorovani lhar, lump, grazl,
vozrala... to za rasismus nepovazuji. Casto to slycham ve forme, 'Nejsem
rasista, ale' - a to argumentacne pokracuje tim, ze dotycny lump je 'jen
shodou okolnosti' cikan a "o jeho etnickou prislusnost mi nejde, jde mi o
jeho chovani".
Budiz, ale chcal nekdy pan Richard Samko nekomu na schodech?
Rasismus je prenaset 'objevy' tohoto typu plosne na vsechny ostatni, kteri
se lumpum nejak povrchne podobaji.
Absurditu takoveho pristupu dokazal prave 'prizpusobivy' reporter Richard
Samko na Ruzyni. A ceska vetsinova populace to porad nejak nechape - anebo
ti soudnejsi porad prilis mlci...
Rasismus ma za dusledek permanentni vylouceni slusnych, uzavirani
budoucnosti tem, kteri se jeste neprovinili, kterychzto ciny nemame nikdo
pravo odsuzovat na kterych zalezi, jak to bude dal.
Jednoho nepravem vyselektovaneho nevyvazi sebelepsi racionalizace.
Vaclav Pinkava
(hodny a mravny clovek - jako vsichni modrooci belosi)
P.S. Zajimave predruzynske svedectvi Richarda Samka je zde.
Proti týrání: plakáty versus vyhlášky
Aniž bych souhlasil s důvody, proč byly plakáty zakázány (viz článek "Rada pro reklamu zakázala plakáty proti týrání dětí"), nebylo mi z plakátů hned na první pohled jasné, na koho se obrací a co vlastně od čtenáře chtějí. O to méně jasné to bylo zřejmě Společnosti na ochranu rodiny (není to překlep? Nemá tam být "na ochranu rodičů?" :-)).
Jenže stačil mi už druhý pohled a pochopil jsem, že se plakáty neobrací na děti, ale na širokou, převážně dospělou, veřejnost - o tom nakonec svědčí i telefonní číslo dole. Jistě, děti tam mohou zavolat také, ale to by se jim to asi muselo na plakátu podrobně vysvětlit, že tam nemají volat pokaždé, "když si jich rodiče nevšímají" nebo když je "maminka nepohladí" :-).
Je zřejmé, že plakáty mají mít dvojí impakt: jednak napomenout rodiče, aby se zastyděli a chovali se jako skuteční rodiče. No prosím, ale to u hrubiánů nebo necitelných rodičů bude asi sotva fungovat. Tam zapracuje ten druhý účel: lidé, kteří zjistí ve svém okolí takové rodiče, mohou zavolat na linku bezpečí. Když si odmyslíme její příliš všeobecný, ne-li dokonce nepřesný název - nevyjadřuje totiž vůbec, o jaké bezpečí jim vlastně jde, musíme to jen tušit - je to jistě věc dobrá a užitečná. Už proto, že když jde opravdu o týrání dětí, je skoro vždy potřeba někoho třetího, aby na to upozornil.
Souhlasím s autorem, že Společnost pro podporu rodiny to přehání: podceňuje totiž u dětí jejich inteligenci (i když jsou jistě případy, kdy toho mohou děti zneužít, ale těch není moc). Je ovšem pravda, že ony jednolinkové podtexty pod obrázky jaksi bagatelizují skoro všechno jako týrání - podle definice je týrání jen činnost s úmyslem týrat a to se na všechny případy nehodí - někdy jde jen o ignoranci, jindy o necitelnost. Pokud chtějí plakáty vychovávat rodiče, musí se také přesně vyjadřovat. Daleko lepší by bylo napsat "....je dítětem pociťováno jako týrání". Je možné, že právě tohle měli oni ochránci rodičů na mysli, ale pak se neměly plakáty zakazovat, ale jen upravit text. Co zase nepochopím já, je to, že v demokratickém státě má vůbec někdo pravomoc takové plakáty zakázat.
Navíc ten "opravený" plakát, i když je v podstatě správný, je vlastně jen suché prohlášení, které na nikoho velký a hlavně trvalejší dojem vůbec neudělá. Chcete-li působit na city rodičů, nedělejte to prosím ve formě vyhlášky, něco jako manuálu k šicímu stroji! Chybí mi tam právě ono umělecké zpracování tématu, ty procítěné a vtipné obrázky, které díky cenzuře vzaly také za své, ačkoliv byly zcela nevinné a navíc silně účinné - neboť jak známo jeden obrázek je často víc než tisíc slov. Jistě by se bývalo našlo daleko inteligentnější řešení, způsob, jak text upravit a obrázky nechat, aby se tak důležité téma citově přiblížilo prostému člověku z ulice.
Poznámka: Máme teď v Kanadě případ, kdy rodiče trestali své děti tělesně a odvolávali se na své náboženství. Osobně to považuji za hloupou výmluvu: naboženství může trestání povolovat, ale neznám náboženství, které by přímo nařizovalo rodičům provádět tělesné tresty [Ale co "Spare the rod and spoil the child"?-pozn. TP]. Netrestat děti tělesně tedy není hřích :-), zvláště když existují tresty jiné. Paradoxní ovšem bylo, že úřad děti rodičům odebral a dal je do cizí rodiny. Moc se ale ochránci divili, když se děti přes to všecko těšily zpět domů. Zde je vidět příklad nepochopení - vzít dětem domov je také týrání - a řešení je často zcela jednoduché: někdy stačí jen výstraha a někdy by měly stačit i jen ty plakáty - pokud ovšem zapracují na city a nezvrhnou se na pouhé vyhlášky.
