Co je nového v České republice

Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
   Brno, Jánská 1/3
   České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
   Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
   Olomouc, K. Světlé 2
   Ostrava, Dlouhá 3
   Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
   Plzeň, Šafaříkovy sady 5
   Praha, Václavské nám. 43
   Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

(Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

Výběr textů z posledních dní:

Na internetových stránkách Common Dreams NewsCenter publikoval novinář Russell Mokhiber seznam otázek, které položil od letošnímu dubna Ari Fleischerovi, tiskovému mluvčímu Bílého domu ve Washingtonu (kdyby byl Fleischer Aleš Pospíšil, nedovolil by Mokhiberovi, aby ty své otázky vůbec dořekl, stěžoval by si mu, tak jako si stěžoval na mne na tiskové konferenci na MZV v Praze dne 7. srpna, že prý jim nemám "přednášet" [takové otázky, jaké dávají Mokhiber či Čulík, jsou pro poměry na MZV "moc dlouhé a složité"]. Kromě toho, pro Pospíšila by byly jistě tyto otázky - normální americká novinářská praxe - "příliš agresivní" - na MZV se smí jen uctivě čekat, co řekne pan ministr, jinak si vysloužíte kritiku:). Ovšem kdyby byl Bílý dům v Praze a choval se jako české ministerstvo zahraničních věcí, Mokhiberovy otázky by ze svého oficiálního internetového transkriptu tiskové konference zcenzuroval, tak jako to udělalo s otázkami mými právě Kavanovo ministerstvo (viz srovnání s nezcenzurovanou verzí). Jenže Bílý dům není v ČR, takže dotěrné otázky novinářů necenzuruje jako Kavanovi podřízení: jsou k dispozici na webu i v Bílém domě, jenže, jak poznamenává Guardian, tím, že Mokhiber samostatně publikoval vlastní otázky a skandálně vyhýbavé odpovědi tiskového mluvčího Bílého domu, poskytl celé věci naléhavost. Mokhiber tiskového mluvčího Bílého domu právem skandalizuje - je stejně tak vyhýbavý, jak by jistě byl i Aleš Pospíšil: V ČR by se však málokdo takto neseriózního mluvčího odvážil veřejně pranýřovat, jak to na těchto internetových stránkách učinil Russell Mokhiber. Citujeme pár ukázek. ( JČ)

Tisková konference s Ari Fleischerem, 3. srpna 2001, 12.15: Zruší Spojené státy hospodářskou pomoc Izraeli? Proč nebyla odebrána televizní licence firmě General Electric?

Mokhiber: Ari, promiňte, v červenci 1996 řekl tehdejší [izraelský] premiér Netenyahu při společném zasedání Kongresu, že si přeje postupně osamostatnit Izrael od toho, co charakterizoval jako "velkomyslnou americkou pomoc" - tehdy to bylo 1,2 miliardy dolarů hospodářské pomoci.

Od té doby dál posíláme vojenské zařízení a hospodářskou pomoc Izraeli.

Včera jste řekl, že americká vláda bude na Blízkém Východě jednat aktivně. Bude součástí této aktivní politiky hrozba Izraeli, že mu americká vláda zastaví pomoc, pokud nepřestane vést válku proti Palestincům?

Ari Fleischer:: Americký prezident podporuje balík pomoci pro celý region - to zahrnuje Izrael, to zahrnuje Egypt. Je už dlouhodobou součástí americké zahraniční pomoci snažit se pomáhat dosáhnout stability v tomto regionu tím, že svým přátelům v oblasti poskytujeme pomoc.

Mokhiber: Ari, podmínkou, aby americká Federální rada pro komunikace někomu udělila vysílací licenci, je, že to musí být osoba pevného etického charakteru. Takže když žádáte o licenci, musíte odpovědět na otázku, zda jste byl kdy odsouzen za trestný čin. Teď jdou po jednom člověku z Missouri, který byl odsouzen za trestný čin -

Ari Fleischer:: Buďte opatrný, v této místnosti je mnoho rozhlasových a televizních společností -

Mokhiber: To vím, proto se právě na to ptám. Ten člověk byl odsouzen za trestný čin, obtěžoval děti, a tak mu chtějí vzít pět rozhlasových licencí. Na druhé straně, podnik General Electric, který vlastní televizní stanici NBC, byl také odsouzen za trestné činy, a jemu nikdo vysílací licenci neodebral. Proč to dvojí měřítko?

Ari Fleischer:: Budete se muset obrátit na Federální radu pro komunikace a zeptat se jich na jejich měřítka. To jsou jejich pravomoci. Rone?

Mokhiber: To chápu, ale má pan prezident na tuto věc nějaký názor?

Fleischer začne mluvit o něčem jiném.

Tisková konference v Bílém domě dne 1. srpna 2001, 13.30: Budou Spojené státy platit odškodné nejen Američanům japonského, ale i afrického původu?

Mokhiber: Ari, mohu k tomu vznést dodatečnou otázku?

Randall Robinson z TransAfrica Forum napsal o této věci knihu, jmenuje se The Debt: What America Owes to the Blacks. Dluh: Co Amerika dluží černochům. Konstatuje, že nejde jen o historii. Žádá, aby dostali afričtí Američané odškodnění za dnešní rasismus, který je důsledkem 240 let otroctví.

Přečtu vám z toho jen jednu větu: "Žádná rasová, etnická nebo náboženská skupina netrpěla tak intenzivně a tak dlouho jako trpěli a trpí černoši útlakem od těch, kteří zbohatli z otroctví a z celého století legalizované americké rasové nenávisti, která z toho vyplývala."

Takže čím přesně se tohle podle vašeho názoru odlišuje za kompenzaci Američanům japonského původu?

Ari Fleischer:: Russelli, pan prezident dnes ve svém projevu zdůraznil, že v důsledku rasové rozrůzněnosti čelí Spojené státy dodnes opravdu velkým problémům. Hovořil o vzdělání a o tom, že je zapotřebí, aby se lidi v naší zemi dali dohromady. Rozdíl mezi tím, nakolik umějí číst afričtí Američané a bílí Američané je obrovský a je nutno tento rozdíl odstranit.

Pan prezident se chce soustředit na otázky, které lidem nejefektivněji umožní dostat v životě šanci a to znamená nutnost soustředit se na vzdělávání.

Co se týče nadcházející konference v Jihoafrické republice, pan prezident je přesvědčen, že jedním z nejlepších nástrojů proti rasismu je demokracie. Velmi často vznikají v nedemokratických zemích největší nebezpečí a největší problémy, co se týče rasové nespravedlnosti a etnického násilí. Tak se na to dívá pan prezident.

Mohu odpovědět jen tak, jak jsem odpověděl Terrymu - pan prezident, stejně jako prezident Clinton, nepodporuje odškodnění. Nesouhlasí s panem Robinsonem.

Mokhiber: Rozumím. Ale ještě jednu otázku. Americká vláda dala konkrétní peníze Američanům japonského původu - napsala jim šek. Neříkala: my budeme zlepšovat školství, sociální systémy, a tak dále. Napsala konkrétním skupinám lidí konkrétní šeky. Proč nenapíšete podobný šek i černochům?

Ari Fleischer:: Na to už jsem odpověděl.

Tisková konference v Bílém domě dne 16. července 2001, 13.40: Co si myslí prezident o zakazování přístupu kamionů na menší silnice o legalizaci průmyslového konopí?

Mokhiber: Ari, mám pro vás dvě otázky.

Jak se zdá vzniká celonárodní hnutí, podporují ho Republikáni všude, donutit velké nákladní automobily, aby jezdily jen po dálnicích a zakázat jim přístup na malé, dvouproudové silnice.

Například Christine Whitmanová, když byla guvernérkou státu New Jersey, zavedla tuto politiku v částech státu New Jersey.

Senátor Warner zakázal přístup těmto velkým náklaďákům na menší silnice minulý týden ve státě Virginia.

Souhlasí pan prezident s tímto omezením mezistátní kamionové dopravy jen na dálnice?

Ari Fleischer:: Russelli, to je otázka pro ministerstvo dopravy, to se tím bude zabývat. Myslím, že tím se pan prezident nezabývá.

Mokhiber: Dobře, tak mám druhou otázku. Existuje široká koalice politiků, od bývalého šéfa CIA Jamese Woolseyho až po zastánce spotřebitelských zájmů Ralpha Nadera, která usiluje o legalizaci průmyslového konopí.

To je plodina, z níž se nedají vyrábět narkotika, pěstovali ji Thomas Jefferson a George Washington. Používá se na výrobu oděvů, na výrobu paliva, a tak dále

Zemědělci ji pěstují po celém světě - v Číně a v Kanadě - a dovážejí ji. Tady ve Spojených státech je protizákonné ji pěstovat.

Je pan prezident pro nebo proti legalizaci průmyslového konopí?

Fleischer: Nejsem si vědom žádného prezidentova výroku, který by nám dovolil dospět k takovému názoru.

Mokhiber: Mohl byste mi to zjistit?

Fleischer: Průmyslové konopí?

Mokhiber: Ano.

Fleischer: No, já vám dám vědět, jestli se na tom, co jsem teď řekl, něco změní.

Tisková konference v Bílém domě dne 2. července 2001, 13.15: Když má prezident Bush tak rád trest smrti, bude ho prosazovat i pro firmy, které zavinily úmrtí lidí?

Mokhiber: Ari, mám dvě otázky o trestu smrti.

Okresní prokurátor v Houstonu tento měsíc rozhodne, zda bude požadovat trest smrti pro Andreu Yatesovou - to je ta matka, která utopila svých pět dětí. Vyjádřil pan prezident názor na to, zda má být tato žena za ten zločin popravena?

Ari Fleischer:: Ne Russelli, neslyšel jsem ho, že by o tom mluvil, a on se nepodílí na takovýchto spekulacích. To není úkolem pana prezidenta.

Mokhiber: Druhá otázka: Minulý týden přiznala firma Sara Lee, že je vinna v souvislosti s epidemií listeriózy v roce 1998, kteeré způsobila smrt 16 lidí, osm potratů a 40 - 80 lidí vážně zranila. Firma tady přiznala, že je vinna trestným činem. Vyjádřil se pan prezident k tomu, zda má být trest smrti uplatňovat pro podnikatelské pachatele trestných činů - to znamená - měla by být odebrána obchodní registrace firmě, která byla odsouzena za trestný čin, jehož důsledkem byla smrt lidí?

Ari Fleischer:: Jak jsem už odpověděl na vaši první otázku, pan prezident se nezabývá těmito soudními otázkami. Bílý dům by v těchto věcech neměl diktovat žádnou politiku.

Mokhiber: Moment, Ari, počkejte okamžik. Ari, Ari, počkejte, počkejte! Prezident podporuje trest smrti pro jednotlivé občany. Podporuje taky trest smrti pro korporace, odsouzené za zločiny, které způsobily lidem smrt?

Ari Fleischer:: Russeli, to jsou otázky, jimiž se zabývá ministerstvo spravedlnosti - ne lidi v Bílém domě.

Mokhiber: Ale - jak může prezident říkat -

Ari Fleischer:: Máte právo jen na tři otázky, ne na čtyři.

Mokhiber: Já na tři a on na sedm.

(Poznámka: Těsně předtím položil Fleischerovi jeden televizní reportér sedm otázek o postojích Bílého domu k sociálnímu a zdravotnímu zabezpečení.)

Tisková konference v Bílém domě 27. června 2001, 13 hodin: Proč nezrušíte buď soukromé zdravotnictví nebo státní zdravotnictví?

Mokhiber: Existuje argument, Ari, že každý zákon o právech pacientů, ať bude jakáýkoliv, musí selhat. Nejnověji prezentovala tento argument Marcia Angellová, bývalá šéfredaktorka New England Journal of Medicine, psala o tom před dvěma dny v New York Times.

Píše tohle. Argumentuje: "Je jasné skoro každému, že náš experiment se soukromým zdravotnictvím selhal. Systém exploduje dovnitř a zavedeme-li zákon o právech pacientů, povede to k zvýšení zdravotnických nákladů, což zrychlí likvidaci nynějšího amerického zdravotnictví." A pak dodává: "Řešením je přijmout zákon o 'jednoplátci', zákon, který by poskytl zdravotní péči všem a využíval zdravotnické zdroje daleko efektivněji. Prostě by se nynější systém Medicare rozšířil na všechny Američany."

Dvě otázky: Zaprvé, myslíte si, že soukromý systém amerického zdravotnictví selhal?

A proč nezavést Medicare pro všechny občany?

Ari Fleischer:: Pan prezident je velmi silně přesvědčen, že musejí mít lidé právo volby na trhu zdravotní péče. Někteří lidé chtějí mít dobrovolně něco jako státní zdravotnictví. Jiní lidé chtějí za zdravotnictví platit. Jiní lidé chtějí zdravotnictví, které financují soukromé organizace. A pro ještě jiné lidi jsou nejlepší konta zdravotnického spoření.

Ale jde o to, aby bylo zdravotnictví v rukou spotřebitelů. Musejí mít moc vstupovat na trh a zvolit si takové pojištění a takovou zdravotní péči, o níž se domnívají, že je pro ně a pro jejich rodiny nejlepší.

V této místnosti je mnoho lidí, kteří psali o důchodcích, kteří přišli o zdravotní péči HMO, protože jejich pojišťovna neměla dostatečné množství financí, ale Kongres to napravil a prezident Clinton v této věci přijal loni nový zákon.

A mnoho důchodců poděkovalo prezidentu Clintonovi a federální vládě, protože jim zachovala alternativu, kterou si sami zvolili. A prostřednictvím HMO mají přístup k daleko většímu množství léků, než by měli u Medicare.

Takže pan prezident je přesvědčen, že správným řešením je dát zákazníkům právo volby.

Mokhiber: Dobře, tak pokud je tohle ten argument, proč teda úplně nezrušíte Medicare a nedáte důchodcům stoprocentní právo volby?

Ari Fleischer:: Důchodci mají stále více alternativ zdravotní péče v důsledku reforem, které v roce 1997 provedl prezident Clinton. Poprvé mají důchodci například možnost si na zdravotní péči spořit. Pokud chtějí být u firmy HMO, mohou býy u firmy HMO. Musejí ale při tom platit pojištění Meidgap a to je velmi drahé.

Mokhiber: Proč nezrušíte Medicare?

Ari Fleischer:: Pan prezident je velmi silně přesvědčen, že potřebujeme Medicare. je o tom tak silně přesvědčen, protože se chce ujistit, že tento systém bude existovat pro mladé zaměstnance, a proto chce Medicare zachránit, protože je Medicare, stejně jako sociální pojištění, před bankrotem.

Tisková konference v Bílém domě dne 26. června 2001, 13.30: Podpoří prezident Bush trestní vyšetřování izraelského prezidenta Sharona?

Mokhiber: Ari, k tomu mám doplňující otázku. Podle článku ve včerejším listě Washington Post, který má titulek "Sharonovo jednání při masakru v roce 1982 vyvolalo novou debatu" vznikla celá tahle diskuse na základě dokumentárního filmu BBC jménem "Žaluji" (český přepis v BL je zde).

Tam jsou právě ty hlavní důkazy. Během tohoto filmu BBC konstatoval Morris Draper, tehdejší americký zvláštní velvyslanec na Blízkém východě, že američtí činitelé byli šokováni, když Sharon dovolil falangistickým milicím přístup do táborů "protože nutně musel následovat masakr", podle Drapera.

A toto je Draper. Sdělil BBC, že jakmile začalo masakrování, poslal Sharonovi dálnopis: "Musíte zastavit vraždění. Situace je absolutně strašlivá. Zabíjejí děti. Máte oblast plně pod kontrolou a tak jste za ni odpovědný."

A proto požaduje organizace Human Rights Watch, aby bylo zahájeno trestní vyšetřování.

Podporuje pan prezident vzhledem k tomu, jaké existují důkazy, trestní vyšetřování v této věci?

Ari Fleischer:: Myslím, že už to samo, že se pan prezident dnes odpoledne setká s tímto demokraticky zvoleným představitelem demokratického národa vypovídá samo o sobě dostatečně přesvědčivě, co pan prezident učiní a co podporuje.

Další množství vyhýbavých odpovědí Ari Fleischera z Bílého domu je v angličtině na stránkách Common Dreams http://www.commondreams.org/headlines01/0803-04.htm

Ondřej Hausenblas

Pan Kyncl naznačil, co by měla která strana sporu udělat, aby ji ta druhá strana mohla přijímat kladně a soužít s ní. Jen naznačil, protože nejdřív skutečně bude asi muset mnohem víc lidí na obou stranách mít jasno v tom, jak si oni sami individuálně představují soužití "zemědělců" a "sběračů". Já bych dodal, co asi p. Kyncl měl na mysli také, ale v pozadí: Pro tu svou představu o soužití různých tvorů (zde lidí) bychom měli mít co nejlepší odůvodnění, argumenty, a ty argumenty by asi měly být založeny nikoli na tom, že mě něco štve, nebo že mám nějakou víru či přesvědčení, ale měly by být věcné: protože moje představa by pomohla zlepšit to a ono, protože se opírá o mechanismy, které v člověku jako individuu sociálním, stádním skutečně fungují, a tak podobně.

Dneska se hodně intenzivně začíná pracovat s romskými dětmi ve školách. Ne plošně, je málo peněz i zájmu, ale přece jen. Výsledkem takových snah však může být klidně i to, že povstane generace Romů, v níž velmi mnozí budou "umět chodit" v pozitivní diskriminaci stejně dobře, jako jejich děda "uměl chodit" v rodinných přídavcích. Nevím, proč bychom si měli myslet, že po staletích civilizační mimoběžnosti mezi usazenými a kočujícími kmeny bychom dokázali najednou dosáhnout soucítění, vzájemného respektu a spolupráce. Spíš si myslím, že musíme vytrpět ještě pár desetiletí nových sporů a rozporů, které však budou důležitým předmostím pro to, aby se následující generace z obou (ze všech) konců spektra dobraly na konci tohoto století stavu, v němž bude křivd méně než přínosů.

Zdá se mi však, že dnes u nás v myšlení o společnosti tak strašně silně převládá jakýsi "právní pozitivismus", že jen málokdo umí myslet o stavech nedokonalého a přesto jediného řešení, nebo o tom, že problém může trvat třeba jednu dvě generace, nežli ho navržené "řešení" dovede k šťastnému zániku. Jako by i nás, kteří nejsme v ouřadech a v Parlamentu, naši omezení legislativci už úplně naočkovali svou bezmocností: chovají se, jako by lékem na maléry (historické, dnešní, ekonomické, politické i sociální) mohlo být napsání a odhlasování nějakého zákona! A tak diskutujeme - aniž bychom zřejmě tušili, jak jalově - například o pozitivní diskriminaci kohokoliv, a nediskutujeme o tom, kde se berou, jak se utvářejí a jak se proměňují postoje, předsudky, víry, tradiční hodnoty, týkající se například vztahu mužů a žen nebo bílých a snědých, místních a cizích atd.

Zákony jsou jistě nutné, ale nečekejme od nich skutečné řešení. Zákony jsou vždy přinejlepším jen mantinely nebo sankce, ale ne procesy - nemyslím soudní, ale děje, změny, sledy událostí. Jenže jenom v procesech se lidi a společenstva proměňují, ať už je impulsem cokoliv.

Tak jako u nás většina ani velmi vzdělaných lidí neumí myslet, natož jednat, v otázkách vzdělanosti a vzdělávání, tak také nejsme trénováni v myšlení o vztazích mezi skupinami obyvatel a jejich možném vývoji. Je to také podobné jako s diskusemi o českém jazyku - každý si myslí, že je povolán o něm nějak rozhodovat. Možná že je, protože jazyk je kusem každého z nás, jenže jen nemnozí umějí souvisle a rozumně jednat v oněch diskusích. Nejsou "povoláni" diskutovat, i když právo na svůj názor a na jeho prosazování mají!

Jak se člověk může stát povolaným, aby kvalifikovaně o něčem myslel, mluvil a jednal? Kdo mu to "uzná", kdo schválí? Má na to být nějaká komise, předpis, test - co si to ten Hausenblas myslí!

No, jistě jste mi neskočili na lep: samozřejmě, že nikdo jiný než vy sami nemůže tu kvalifikovanost k vstupu do diskuse "schválit", uznat, povolit. Každý sám je sobě maturitní komisí...

A proto tvrdím, že ona evidentní marnost současné diskuse o Romech a bílých, o feminismu a rovnosti příležitostí atd. svědčí tak průkazně o nízké kvalifikovanosti české společnosti k řešení jejích/svých problémů. Příliš velké procento účastníků diskusí si dopřává, si dovoluje o tématu hlaholit, řečnit, psát, polemizovat, aniž se byli předem poněkud připovzdělali v tom, jak myslet o společenské změně, co vůbec změna jest, anebo jaký je poměr mezi zákonnými prostředky a civilizačními pochody. Ale mnozí se neučili ani tomu, jak vést diskusi. Proto je v diskusi tolik jalových hlasů, tolik názorů, které na nic pořádně nenavazují, které nerozpoutávají myšlení, ale jenom vykřikují své stanovisko.

A proto se u nás tak mizerně vytvářejí strategie k dosahování (jakýchkoliv) cílů. Ani veřejnost, ani partaje nemají dost lidí, kteří by si dost naléhavě přáli od někoho nechat předložit nebo nechat napsat skutečný program (tedy ne ty volební propagační kecy), a i kdyby chtěli, asi nenajdou toho, kdo by to uměl, protože ten by musel zároveň umět své zadavatele - politiky či běžné občany přeškolit na myšlení v programech, ve strategiích, a ne v kličkách, trucech, tazích, skandálech, intrikách... (Určitě mezi politiky i jinde lidé schopní jsou také, jenže jejich procento je nizoučké, a proto se politika i společenský vývoj odehrává převážně v nizoučké úrovni.)

Pokud u nás nějaké fungující programy vznikají a běží, je to hlavně na nevládní a nestátní úrovni. Tu a tam se pár lidí našlo, aby jiným lidem pomáhalo a opravdu něco realizovalo, ne aby jen "regulovalo" nebo "odborně popisovalo" či "novinářsky analyzovalo". Zdá se mi, že obvykle to dělají jen díky zahraničnímu sponzorství, u nás se podnikatelů, ochotných podpořit místo "extraligy Gambrinus" něco užitečného, najde tak malé procento, že velkou pomoc a hlubší proměnu v nereflektovaných rasistických nebo jiných nerozumných postojích nemůžeme od sebe samých očekávat. To procento ušlechtilých sponzorů je ovšem právě tak malé, jak malou mohou mít mezi Čechy naději, že jejich ušlechtilý sponzoring najde uznání mezi konzumenty jejich zboží.

Poutavé diskuse kolem britských kontrol v Ruzyni, stejně jako většinu ostatních veřejných debat, považuji za házení hrachu na stěnu. Ale my bychom přece potřebovali sklízet lusky! Takhle nám nevyrostou, zvláště když máme tolik přeborníků ve vrhu hrachem nebo v jeho sběru na podlaze, a tak málo rolníků.

Jestli se někomu vtírá otázka "A co bych teda podle pana chytrého autora měl dělat?", ten ji může přeskočit, protože je na nejlepší cestě k další otázce následující v pořadí: "Co tedy se rozhodnu na svém políčku a v jeho okolí dělat, aby se problém (který mě zrovna tíží nejvíc) podařilo tomuhle národu nějak překonat?" Když svůj program nebo aspoň představu o tom, že byste měli něco dělat, nevymyslíte sami, nikdo vám ji nenaočkuje, neprodá. Můžete se ovšem kouknout, jak to tu a tam dělají, a inspirovat se, nebo nabídnout pomoc, sponzoring, zkušenost. Já uvítám všechny návrhy týkající se vzdělávání (hausen@ecn.cz).

Poznámka JČ: K "poutavým diskusím o Ruzyni" - myslím, že to není úplně nanic, neboť je přece jen nutno nutit úřady a politiky, aby pokud možno dodržovali zákony a nechovali se rasisticky vůči části populace.

Fabiano Golgo

Nedávný otevřený rasismus od Britů dokázal nejen, že Česká republika nemá vůbec žádný smysl pro nedotknutelnost vlastního území (nebo tento smysl alespoň nemá tato česká vláda), ale také světu připomněl, co už věděl ode dnů zdi v Ústí nad Labem. Tehdy jsem musel napsat šest článků pro Jornal do Brasil, že Češi nejsou neonacisté. Dostával jsem tehdy desítky e-mailů od čtenářů, kteří chtěli vědět, jak je možné že Havel (česká pin-up hvězda pro mezinárodní veřejnost) něco takového dovolil.

Vysvětloval jsem tehdy čtyřem milionům čtenářů brazilského listu, že i když je Havel prezidentem, český systém není podobný brazilskému, kde má prezident obrovskou moc. Tentokrát jsem musel napsat, že zrovna Václav Klaus byl prvním a v podstatě jediným politikem, který měl odvahu vystoupit a říct něco velmi nepopulárního, za což mu tleskám.

Ale zapomněl jsem se zmínit o tom, že Britové jsou stejně tak rasističtí jako Češi. Tuto neděli mi o tom vyjde článek, cituji ukázky z britského tisku v době předchozích azylových vln Romů do Británie. Samozřejmě, rasismus tam šíří bulvární tisk, ale ten odráží dost přesně, co si myslí velká část britské společnosti, neinformované masy.

Jako v ČR, i v Brazílii je obraz Británie obraz, získaný ze starých filmů - obraz vážného, inteligentního gentlemana, který pořád nosí s sebou deštník. Nebo jsou to ženy, které vypadají a jednají jako Deborah Kerr. Takže ukázat moderního Brita je úkolem, který zřejmě pošle na mou hlavu dalších pár kamenů do mé sbírky útoků od čtenářů.

Romy (tj. tzv. "travellers", kočovníci, ne všichni domácí angličtí "cikáni", žijící kočovným životem jsou etničtí Romové indického původu; na okraji britských měst mívají tito kočovníci vyhrazená tábořiště pro "parkování", jsou nepopulární, pozn. JČ) uznalo britské soudnictví podle Zákona o rasových vztazích z roku 1976 jako samostatnou rasovou skupinu. Všeobecně se soudí, že to jsou jen kočovníci a zloději.

Podle kolegy - novináře z britského komerčního zpravodajského studia ITV žije v Anglii a ve Walesu podle odhadů asi 15 000 cikánských rodin. Řekl mi také, že tito cikáni se pravidelně stávají terčem velkého množství šikanování a nepřátelství zejména od Angličanů, ale také od Skotů - v  Severním Irsku jich mnoho není a tam se lidi soustřeďují spíš na etnickou nenávist vůči svým irským sousedům.

Historie romského národa je příběhem systematické perzekuce. Od středověku až po dnešek jsou terčem rasové diskriminace a genocidy.

Od příchodu Romů do Británie někdy v šestnáctém století byl cikánský životní styl odmítán a antipatie většinového národa vůči Romům našly svůj výraz v právním systému. V roce 1530 nařídil Jindřich VIII jejich odchod do čtyřiceti dnů, pokud se nevzdají svého "nevázaného, zahálčivého a bezbožeckého života". Obdobně v roce 1959 zakázal odstavec 29 silničního zákona Romům tábořit na silnicích, jak jsem se dočetl ve starém článku z anglických novin.

Velmi rád se probírám - proto jsem se stal analytikem sdělovacích prostředků - starými novinami, a starými rozhlasovými a televizními pořady. Vzhledem k tomu, že Britové přišli rozhodovat do České republiky, kdo ji smí opustit a kdo nesmí - taková absurdita v demokratické zemi, že jsem tím ještě stále šokován - prošel jsem desítkami anglických novin a časopisů, které psaly o tomto etnickém "problému":

Jeden příklad je z místních vesnických novin Wycombe Midweek z roku 1993:

"Je to tragédie, že naše společnost dál toleruje a dokonce dotuje tyto otrhané vagabondy, kteří parazitují na státu a intenzivně ho okrádají. Otevřte tábořiště pro Romy vedle jaderné elektrárny Sellafield, ať tam naberou hodně radiace..."

Romové jsou jako každá jiná chudá komunita všude na světě. V Brazílii taky musím poslouchat od bohatých, že jsou chudí chudí, protože nechtějí pracovat. Ale kdo chce pracovat jako otrok za minimum peněz? Chodí Češi ve stavebním průmyslu - pokud na staveništích ještě vůbec nějací Češi pracují - rádi do práce? Nedávno jsem viděl v České televizi v pořadu "Ta naše povaha česká" skupinu nezaměstnaných bělošských Čechů, jak sedí v hospodě a stěžují si, že Škodovka najímá do práce Poláky a Slováky "a dokonce i cikány!" vykřikl jeden. Na dotaz, z čeho žijí, dva vysvětlovali, že dostávají peníze od státu. Oběma bylo pod třicet a měli světlé vlasy. Na dotaz, proč nepracují v automobilce Škoda, jeden řekl, že nechce pracovat tolik za tak málo peněz a druhý se vytasil s nepřesvědčivým argumentem, že ho prý odmítli (reportéři šli do Škodovky, kde mají záznamy o tom, kdo se tam ucházel o zaměstnání, a jméno tohoto muže tam neměli).

Osobně znám dva lidi, kteří pobírají podporu od státu a jeden z nich tajně učí anglicky - neplatí daně - a druhý prodává ve středisku umělecké předměty.

Ano, vidím u Romů, mezi nimiž provádím výzkum, že trpí vysokou kriminalitou. Ale vím z Brazílie, že černoši i běloši (máme v Brazílii velké množství chudých, bývalých venkovanů německého původu, kteří se přistěhovali v devatenáctém století a jejich potomci zůstali chudinou) kradou. Kradou v důsledku své hospodářské situace.

I když je pravda, že je málokdy vidět, že by Romové chodili na plný úvazek do práce, byla by chyba dojít k závěru, že Romové svou podstatou neradi pracují. Ve skutečnosti se jim nelíbí omezení, které jim vnucuje systém hodinové mzdy, a raději hledají mezery v ekonomice, kterou ovládají běloši, a snaží se jich využívat ve svůj prospěch.

Četl jsem průzkum z hrabství West Riding v Yorkshiru z roku 1968, podle něhož byl počet zaznamenaných trestných činů u Romů jen o 0.46 procent vyšší než u lidí s trvalým bydlištěm, i když se obecně tvrdilo, že páchají daleko větší množství trestných činů, včetně kanibalismu a vražd!

Ano, lidé nerozumějí mnoha věcem o romském životním stylu, například si myslí, že nedodržují osobní hygienu. To, že se Romové spoléhají na rodinné svazky a že dávají přednost tomu pracovat na volné noze, sami pro sebe, se v ČR interpretuje jako antisociální způsoby chování - obrovský význam tradice se neustále ignoruje.

Je to velmi podobné, když si v ČR neustále stěžují americké a německé firmy, jak ti Češi vůbec neumějí pracovat. Tito Američané a Němci prostě nerozumějí nedávné české historii, kdy si Češi navykli okrádat vládu a pracovat co nejméně.

Pro Američany, kteří pracují nesmírně intenzivně, protože je pro ně život definován kariérou a schopností vydělávání peněz, což z jejich hlediska osvobozuje, jsou české zvyklosti pracovat co nejméně, mít co nejdelší dovolenou a v pátek být v práci jen dopoledne (co nejdřív odjet na chatu) - naprosto nepochopitelné.

Vždycky vzpomínám na jednoho svého amerického přítele, který se snažil přesvědčit jednu paní na Vinohradech, majitelku malého obchodu, aby nezavírala svůj obchod den před Vánocemi a nenechávala ho zavřený až do doby po Novém roce. Snažil se ji přesvědčit, o kolik víc peněz ročně by tak vydělala.

Paní ho poslouchala s cynickým výrazem nezájmu a pak mu prostě řekla: "Raději si odpočinu, než bych vydělala víc peněz."

Zpráva Rady Evropy to shrnuje: "Skutečnost, že se romský způsob života odlišuje od života většinové společnosti, vyvolává mnoho zaujatých soudů proti Romům a v mnoha případech diskriminaci. K diskriminaci v Evropě dochází často a v důsledku předsudků mnoho lidí nechce přijmout, že by Romové měli sídlit na tábořištích či v domech v jejich sousedství."

Hloubku protiromských předsudků, navzdory jejich iracionalitě, nelze podceňovat.

Rasismus je nutno odmítnout jako rakovinu, která, pokud nebude zastavena, nás nevyhnutelně zavede do katastrofální situace.

Východoevropské národy se od roku 1989 připojily k Západu ve snaze vytvořit demokratický systém vlády. Tyto změny nejsou jednoduché, neboť se lidi musejí v mnoha oblastech přizpůsobovat. Pomalost změn taky mnoho lidí frustruje, namísto aby se snažili přizpůsobit nové situaci, raději by se vrátili do starého režimu - do komunismu, kde o všem rozhodoval stát a nikoliv sami lidi.

Teprve po pádu komunismu pronikla na povrch společnosti dosud potlačovaná etnická napětí a antipatie. Smutným důsledkem je to, že se obětí těchto antipatií staly především skupiny, které se proti nim neumějí řádně bránit a stávají se terčem útlaku. Ano, jde právě o Romy, kteří by dali přednost návratu do komunismu, který je do určité míry chránil a také jim poskytoval pracovní příležitosti.

Demokratický systém musí poskytovat základní lidská práva. Česká republika si nemůže jen tak vybírat a přijímat jen ty rysy demokracie, které se jí hodí. Je nutno přijmout zásadu, že všechny lidské bytosti mají stejnou cenu. Alternativou by byla jedině katastrofa.

Vzhledem k tomu, že pocházím z Brazílie, vím velmi dobře, jaké jsou důsledky, když společnost jen viní zloděje (i když k tomu má důvod) a problém, proč zloději existují, se neřeší. Můžete zavřít do vězení kolik chcete lidí, vždycky jich ještě pár zůstane na svobodě. Jediným řešením je integrace a přijetí určitých rysů, které nejsou součástí bělošské evropské kultury.

Chci srovnat situaci Romů ve východní Evropě se situací afrických Američanů ve Spojených státech.

Afroamerické obyvatelstvo bylo drženo skoro 300 let v otroctví a během té doby byli tito lidé systematicky dehumanizováni. Po zrušení otroctví trvala ostrá rasistická praxe, například segregace ve školství, v dopravě, ve zdravotnictví, dlouho do dvacátého století. Podle nedávného průzkumu veřejného mínění zastávají tři čtvrtiny bělošského obyvatelstva USA vůči černochům rasistické postoje. Lidé, kteří byli během staletí dehumanizováni natolik, že až skoro úplně ztratili svou totožnost, nezačnou být automaticky považováni za rovné bělochům tím, že se přijme zákon. Je nutno odstranit celé generace předsudků, a to není lehké.

Rasismus se definuje jako "víra v nadřazenost určité rasy". To potvrzuje určité vzorce chování většiny vůči menšině, silných nad slabými. Rasismus jsou předsudky plus moc. Společnost ho verbálně legitimuje, když rodiče dělají takové poznámky, z nichž děti vyrozumí, že je v pořádku říkat určité věci o celé komunitě určitých lidí, jako by byli všichni stejní. Zajišťuje to, že v rasistické společnosti mají někteří občané automaticky přístup k úspěchu a sociálním jistotám, kdežto jiní musejí o ně pracně usilovat anebo jsou tyto možnosti před nimi navždy uzavřeny.

Dominantní, rasistická společnost vytváří v rasových vztazích množství bariér, takže ti, kteří jsou vylučováni z plného podílu na životě společnosti, mají pocit, že jsou zbyteční, bezcenní a jsou tím frustrováni.

Ve Spojených státech bylo dlouhodobým důsledkem rasismu, zaměřeného na černochy, to, že je černošská populace hluboce zatrpklá, má pocit, že byla okradena, má pocit hněvu a frustrace, chybí jí naděje a pocit vlastní sebeúcty. To se především projevuje navenek hněvem a touhou útočit na každého a na všechno.

Nedávné studie ukazují, že většina mladých černošských Američanů má pocit absolutní beznaděje ohledně své budoucnosti. Nezaměstnanost v této části populace je velmi vysoká.

Toto zoufalství se proměňuje v násilí a v únik k drogám a k alkoholu. Tito mladí lidé svědčí, že nečekají, že budou žít dlouho, že v systému pro ně není nic pozitivního, ale že zemřou v protestech. Tragické je, že tento protest se obrací směrem dovnitř na samu afroamerickou populaci, populaci bez pocitu vlastní lidské důstojnosti, plnou hněvu nad svou bezmocí.

Mezi širší důsledky rasismu patří toto:

1. Likviduje veškeré pocity vlastenectví ve skupině, která je obětí rasismu, a tak ohrožuje národní jednotu. Může dojít ke vzniku dvou různých národů v jediné zemi.

2. Rasismus je velmi nákladný. Nejen, když dojde k nepokojům (viz Los Angeles 1992), ale také je nutno financovat dvojí infrastrukturu, právní spory, sociální podporu a podporu v nezaměstnanosti. Rasismus, spolu s nedostatkem kvalifikace, vedl k romské nezaměstnanosti ve výši až 90 procent v některých částech postkomunistické Evropy.

3. Velká část pracovní síly národa není využívána, její potenciál je ochromen.

4. Rasismus způsobuje, že země má mezinárodně špatnou pověst. Bohužel, svět dnes neříká, že jsou Britové rasisti, ale že jsou rasisti Češi...

Už pár let se zajímám o paralely mezi zkušenostmi Afričanů a Romů. V literární tradici se proticikánské postoje staly součástí podstaty české kultury, v níž jsou nesčetné záporné symboly nesympatických Romů. Každý Čech, s nímž mluvím, hovoří o tom, že Romové pálí parkety a v obýváku si rozdělají ohýnek. Když chodím k Romům na návštěvu, bydlí v plně zařízených, normálních bytech s elektřinou. Ona historka o ohýnku v obýváku má možná reálný základ, jenže si nejsem jist, že platí pro všechny Romy v České republice.

Česká republika má před sebou opravdu velký úkol a čím dříve se lidi budou protiromským rasismem zabývat, tím větší šance to bude pro odvrácení katastrofy. Pokud totiž lze soudit podle afroamerické zkušenosti, tento problém nezmizí tím, že lidi budou tvrdit, že se Romové musejí začít chovat tak jako bělošská většina.

Bude to chvíli trvat, než budou Romové schopni konkurovat ve vzdělání ostatnímu obyvatelstvu. Jestliže se romské děti dostanou do zvláštních škol, je zaručeno, že se jim nedostane řádného vzdělání, i když v roce 1985 jedna švédská studie ukázala, že hlavním problémem pro romské děti je to, že neumí oficiální jazyk země, v níž chodí do školy.

Tatáž studie ukázala, že ve vyvážené situaci není inteligenční kvocient Romů o nic nižší než celostátní průměr.

Rasistické vyjadřování proměňuje obět ve zločince. Představa, že určitá rasa je podřadná, s sebou nese automatický předpoklad, že jsou její příslušníci primitivní, a pak se s nimi i tak zachází.

První univerzitní profesorka na světě byla Romka - byla to Soňa Kovalevská, která začala vyučovat v roce 1884 matematiku na stockholmské univerzitě.

Samozřejmě, očekávám stejné reakce, jaké dostávám na každý článek, který píšu pro Britské listy - někteří mě zase budou posílat zpátky do džungle, jiní se mi budou snažit dokazovat, jak vůbec nerozumím české kultuře, a jaký jsem špatný antropolog. Tito poslední kritikové nechápou, že tu píšu jako novinář, tedy co nejjednodušším způsobem...

Za pár let uvidíme, zda má předpověď, že dojde ke katastrofě, pokud se nezačne něco radikálněji dělat, byla správná či nikoliv.

Pokud se totiž nezačne dělat nic, zanedlouho začnete stavět zdi tak velké, jaké se stavějí v Brazílii, aby se bohatí lidé uchránili před pomstou lidí chudých.

(Z angličtiny přeložil a mírně zkrátil JČ.)

3. Můj penzion mě příliš nebaví, ale přesto práce v něm a spokojenost mých hostů je prioritní záležitosti v mých aktivitách, protože mi poskytuje živobytí a finanční nezávislost. Psaní, server http://www.virtually.cz, angažovanost v politickém a společenském životě je vyjádřením mých občanských postojů a mého dlouholetého zájmu o věci veřejné. Dokázat světu, že neměli pravdu (rebelové, Kraus, Mao-Ce Komers) chci! Neupírám jim právo na vzpouru a dokážu pochopit i jejich obavy a volání po jistotě, klidu na práci a výhodách které jim poskytuje socialistický moloch. O tom všem bych s nimi dokázala diskutovat a vysvětlovat, že restrukturalizace je pro jejich dobro, protože efektivita hospodaření se bude odrážet v jejich lepším ohodnocení a lepších podmínkách ke skutečné profesionalizaci, takže i oni budou cítit větší uspokojení z práce, kterou někdo kladně ocení. Rozhodli se uspořádat vánoční happening, zneužít obrazovku, manipulovat s lidmi a zneužít silných slov o svobodě slova. Cítila jsem k nim i určitou úctu, protože tvrdili, že vědí o následcích a počítají s nimi. Dnes se k zodpovědnosti nikdo nehlásí a snaží se přesvědčovat o své profesionalitě dalšími útoky. Dovolili si k prosazení svých zájmů zneužít veřejnoprávní médium, které patří všem občanům. V naší zemi je mnoho podvedených lidí a lidí, kteří se nemohou dovolat spravedlnosti. Nikdo z nich nemá stejnou možnost apelovat na občany a vyzývat je k podpoře svých požadavků. To jim nemohu odpustit a čím déle v České televizi zůstávají, tím více dokazují, že o profesionalitě a etice nic nevědí.

4. Propaganda vzbouřenců na lidi působila velice silně. Proto byli na Václavském náměstí. Že propaganda je mocnou zbraní, to dokázal už Goebbels a dokazují to i odborné výzkumy o médiích. Na propagandě je založen celý reklamní průmysl.

5. Nemyslím si, že Češi jsou národem blbců. Kdybych si to myslela, odešla bych žít do jiné země. Třeba tak, jako to udělal Fabiano Golgo. Znám historii českého národa a cítím se s ním spjatá v tom pozitivním i negativním. Česká republika však má 10 milionu občanů a na Václavském náměstí jich bylo jednou 50 - 70 tisíc, podruhé polovina. O těchto lidech mluvím. O těch davových křiklounech, o té křičící menšině, kterou zná i naše historie a jež mnohdy svým křikem přivedla mlčící většinu do neštěstí a hanby.

6. Pokud vzbouřenci a davoví křiklouni rozeznali, že způsob volby byl amatérský, měli protestovat již při volbě Chmelíčka.Tam byli přímo vybráni kandidáti na post, bez jakékoliv účasti veřejnosti. Důležitou skutečnost F. Golgo pomíjí. K rychlosti volby značně přispěl nátlak rebelů a davu pod oknem místností, kde zasedala rada, rozpočet a nedokonalost zákona, který nedovoloval jmenovat osobu pověřenou řízením televize do doby, než z konkursního řízení vzejde nový generální ředitel. Chmelíček byl i po odvolání z funkce stále statutárním zástupcem, a to až do jmenování nového ředitele. Měli jsme vážné důvody pro to, aby tomu tak nebylo.

7. Pokud se F.Golgo nesetkal s nikým, kdo souhlasil s volbou Hadače je to jen další důkaz toho, jak silná a profesionální byla propaganda vzbouřenců, mediálních a politických mafií.

8. Nechystám se získat žádnou novinářskou cenu ani diplom, nestojím o žádné medaile. Jsem spokojena i bez nich. Nejsem novinářka a nechystám se jí ani být. F.Golgo se nemusí bát konkurence. Radit mu nechci, ale kdyby byl chytrý, jistě by se nad některou mou radou neošklíbal, ale zamyslel.

9. Nepotřebuji žádnou kvalifikaci k zastupování koncesionářů. Pokud to pan Golgo neví, byla jsem zvolena Poslaneckou sněmovnou a měla jsem mandát koncesionáře zastupovat. Myslím si, že jsem jejich zájem hájila lépe než ti, kteří si svou funkcí vylepšují rodinný rozpočet a vykonávají jí formálně.

10. Je mi naprosto jedno, který reportér je volič nebo příznivec ODS a který KSČ. Jako divák chci kvalitu, chci aby televize sloužila občanům a pomáhala jim orientovat se ve složitostech života, aby plnila službu veřejnosti tím, že je bude informovat o dopadech nových zákonů na jejich každodenní život a bude kriticky analyzovat činnost politiků ve všech souvislostech. Ať jsou tam třeba sami komunisté, ale ať mě informují nestranně.

11. Vím co znamená demokracie, ale o toleranci se od pana Golga klidně nechám poučit. Pro začátek mi může vysvětlit svou toleranci vůči Z. Svěrákovi, který vydával na Václavském náměstí morální apely, přestože strávil v lůně KSČ plných devět let, toleranci vůči komunistické minulosti Ladislava Palusky, kterého chtěli vzbouřenci do čela ČT, a svou netoleranci ke Zbyňkovi Honysovi. V tom se ráda nechám poučit.

12. F.Golgem uváděný příklad se zveřejněným článkem pana Stoniše v Redhotu je důkaz nikoli etiky, ale vyváženosti. Jeden názor vyvažuje jiným. To je chvályhodné, ale není to o etice.

13. Pan Stoniš je mužem blízkým Železnému jenom potud, že pracoval v Nově. Takto je mužem Železného i  M.Vítek, Hanslík a téměř celá redakce publicistiky v ČT. Stoniš zůstal po rozchodu Železného s ČNTS, právě v ČNTS. Říkat čtenářům jenom půl pravdy, je říkat o sobě, že nejsem profesionál, ale manipulátor.

14. F.Golgo podal důkaz, že neví, co je satira. Nepíšu o článku v Redhotu, ale o fotografií s podtitulkem, rádoby vtipnou glosou. Nemohla bych tento výtvor nazvat satirou, protože ji znám a mám velice ráda. Satira totiž není mystifikace. Je to vždy vtipně podaná nadsázka, výsměchem a sarkasmem ironizující špatné vlastnosti člověka nebo společnosti.Chce snad F.Golgo říci, že Ladislav Jakl je rasista? Proto jsem hovořila o tom, že Ladislav Jakl před devíti lety adoptoval romského chlapce. V té době nebyl poradcem Klause, ale kolegou novinářem. Ke glose v Redhotu, pokud by měla splňovat všechny atributy satiry, by mi spíše seděla fotografie V. Mlynáře nebo V. Havla, kteří se pokrytecky angažovali v případě H. Bihariové z Vrchlabí a při ruzyňském problému s etnickou diskriminaci nevystrčili nos. Jen ať si vzpomene F. Golgo na V. Mlynáře, který se styděl, že je bílý. F. Golgo se ale nezajímá o osobní život slavných a nečte drby, přestože se má stát šéfem časopisu, který je na drbech založen. Potřeboval hůl na někoho z ODS, vybral si Jakla a trefil s ní bezbranného chlapce. Žijeme ve světě, jaký je, a pokuste se vysvětlit dítěti, aby nevnímalo etnický původ, když ho vnímají kamarádi ve škole a "satira" v Redhotu dala ostatním do ruky hůl. Až se F. Golgo zase bude rozplývat nad osudem někoho z dětí, nebudu mu věřit ani slovo a budu to brát jako další pokrytectví.

15. F.Golgo není dobrý novinář. Jinak by nemohl zakončit svůj text citátem, kterým ho zakončil. Musel by si totiž všimnout, že slova o adopci nepronáší L. Jakl. Výtku pronáším já a  L. Jakl možná o vtipné "satiře" ani neví. To, že o adopci neví veřejnost dokazuje, že L. Jakl nemá potřebu světu nic dokazovat a pokrytecky vykřikovat o svém postoji k romské otázce. Nestydí se za to, že je bílý, a jenom docela prostě má rád svého syna, pro něho samotného a ne pro posílení své zviditelnění. Má ho rád docela prostě a nemluví o tom. Tak jako někdo nemluví o morálce, ale docela prostě jí žije.

Jan Hurych

 (K článku Pietera-Dirka Uyse z Jihoafrické republiky v deníku Guardian, otištěném v BL).

Aniž si to uvědomujeme, jsou AIDS v dnešní době větším nebezpečím pro lidstvo než je nukleární vyzbrojování, globalizace, ozonová díra  a já nevím co ještě. Proč?  Protože je to nebezpečí nejvíc akutní, bezprostřední - čtyřicet miliónů  nakažených lidí je jenom v Africe (tedy zhruba víc než čtyři České republiky). Stačí si uvědomit,  že se za tolik let existence choroby ještě nenašel lék k  opravdovému vyléčení. Sledoval jsem před deseti lety graf  počtu nakažených: nejprve rostl neúměrně rychle, později se stabilizoval na přímku, to jak ti nakažení začali - do jednoho - vymírat. Později opět začal graf neúměrně narůstat, to jak nákaza narůstala rychleji, než to smrt stačila kosit.

Dnes jsme v ještě daleko horší situaci: lékaři sice prodloužili život obětí, ale navíc i počet nově nakažených vzrostl exponenciálně. To znamená, že celkový počet žijících nakažených je už tak vysoký, že už dnes poměrně drahé léčení začne brzy vyčerpávat pokladny a to nejen zdravotnické, ale i státní. Systém pak nutně zdegeneruje natolik, že málokterým bude dopřáno hodnotné léčení či alespoň péče. Paradoxní je, že právě snaha prodloužit život obětí učiní péči o ně ještě víc nedostupnou. Tím neříkám, že to je ta hlavní příčina budoucí katastrofy, ani zdaleka ne - přispívají k tomu i neúměrně drahé léky, které jsou pro určité oblasti (např. Afrika) cenově nedostupné. Pravda, většina farmaceutických firem už odstoupila od svého stanoviska, že ceny "nemohou" snížit. Ale bylo to až po patřičném protestu - a obávám se, že ceny neklesnou natolik, aby to učinilo velký rozdíl.

Největším činitelem je ovšem rychlý nárůst počtu nakažených - který v sobě zase nese zárodek dalšího nakažení. Jak omezit nákazu? Všichni to víceméně víme, ale ledabylost, neochota a bigotní zaslepenost (viz nedávné prohlášení biskupů proti kondomům jakožto ochraně proti nákaze) hraje tomuto modernímu moru do ruky. Jak rychle poroste počet obětí? Stačí si udělat nepříliš přesnou analogii - nedávné rozšíření  počítačových virů -  a uvidíme, že nad určitou hladinou nákazy už prostě nelze katastrofu odvrátit. Podobně jako každodenní ládování nových - a drahých.- antivirusových programů není solidním řešením do budoucna, nepomůže nám tady jen samotná medicína a hledání nových léků. Je to jen něco jako známé doktorské "take two aspirins and call me in the morning - vezměte si dva aspiriny a zavolejte mi zítra ráno". Jak to vím? Nedávno byly totiž objeveny další nové mutace onoho virusu (předtím byly tuším jen tři) na které už nepracují ani ty nové léky, které jsme tak pracně našli. Budeme tedy v něčem muset začínat opět od začátku.

Čas pracuje proti nám a také sérum proti nákaze není nikde v dohledu. Četl jsem sice nedávno, že konečně něco mají, ale asi to moc nepracuje, protože další zprávy se už neobjevily. A i kdyby sérum existovalo: jeho cena a liknavost v použití situaci příliš rychle nezmění a nakaženým už by to stejně nepomohlo. Situace je tedy už teď zoufalá a  nemusíme si ani dělat graf, abychom viděli, kam se ta křivka asymptoticky žene. V tomto smyslu zní humor lidí, se kterými se autor článku setkal, jen jako šibeniční smích. Je na čase, aby se problémem zabývaly velké státy. Jen ty mají finanční prostředky a mocenský vliv a také schopnost poučovat ty druhé. Tam ovšem můžeme pomoct i my - protože největší spojenec této nemoci je obyčejná lidská ignorance.

Ruslan Isajev je dopisovatelem Prague Watchdog.

Zdenek S. Blaha

Na začátku roku 1967 uzavřeli tři představitelé známého amerického ekonomického a finančního týdeníku "FORBES", a totiž předseda správní rady Malcom S. Forbes, vydavatel James Dunn a finanční žurnalista James Michaels sázku, která později způsobila bolení hlavy mnoha investičním expertům, manažerům portfolií a finančním analytikům a to nejen severoamerickým. Tito tři vtipálkové totiž neudělali nic jiného, než že každý z nich vhodil deset šipek na dvoustránku listu Wall Street Journal, kde jsou uvedeny akcie kótované na newyorkské burze, jejich objem a závěrečné ceny. Jména podniků, do kterých se těchto třicet šipek zabodlo, bez dalších úprav zařadili do umělého portfolia (nazvaného "The Forbes Dart Board Fund") a výsledky tohoto umělého investičního fondu pravidelně publikovali a srovnávali s různými indexy nebo s ostatními investičními a penzijními fondy.

Podle původního plánu nastalo po patnácti letech - 31. 12. 1981 určité větší "zúčtování". Za tu dobu vyrostlo "portfolio" Forbesova Dart Board fondu o téměř 250 %, zatímco S&P's (index Standard & Poor's 500 akcií) vzrostl asi o 35 %. Pouze za rok 1980 a 1981 Forbesův Dart Board fond vzrostl o 45%. To je téměř pětkrát více než např. Wilshire 5000, což je široký index zahrnující 5000 akcií, který dosti přesně odráží stav amerického finančního trhu s cennými papíry.

Toto umělé portfolio nevzniklo pouze proto, že by Forbes, Dunn a Michaels neměli toho rána roku 1967 nic jiného na práci než házet šipky. V druhé polovině šedesátých let, tedy v období "boomu", se burzovní trhy doslova "vařily" a finančníci se předháněli v nesmyslných a dlouhodobě nesplnitelných slibech jen proto, aby získali co nejvíce akcionářů a podílníků investičních fondů. Někteří akademičtí finanční ekonomové tvrdili, že např. opice, která se naučí házet šipkami, může náhodně vybrat stejně dobré portfolio jako většina expertů. Poněvadž toho rána nebyla žádná opice po ruce, navrhl Forbes Dunnovi a Michaelsovi, aby sami otestovali tuto hypotézu náhodným výběrem skladby portfolia.

Co je tajemstvím úspěchu tohoto "fondu"? Jedna ze šipek se strefila do Texas Oil & Gas, který poslušně vystartoval. Tato akcie, která za patnáct let mnohonásobně vzrostla v r. 1981 již pokrývala téměř 44 % portfolia. I jiné náhodně "trefené" akcie poskytly za ta léta robustní návratnost: Baker International, Cooper Industries, Florida Steel, Standard Oil of Indiana a další vzrostly každá o více než 300 %. Na druhou stranu, např. akcie Singer Co. za tu dobu ztratily téměř 75 % své hodnoty.

Pravdou nicméně zůstává, že rozložení rizika (diverzifikace portfolia) snižuje rizikovost investic, neboli směrodatnou odchylku výnosů. Je ovšem otázkou, zdali většina manažerů portfolií není za své dovednosti placena až příliš dobře. Podle nedávné studie "The Structure and Performance of the Money Management Industry" publikované Brookings Institution (výzkumná nevládní instituce USA spolupracující s významnými ekonomy a finančními odborníky), v r. 1992 se odhaduje, že finanční management penzijních fondů v USA pobírá za vedení těchto portfolií až 15 miliard dolarů ročně. Autoři studie sledovali výnosy 769 penzijních fondů řízených 341 různými manažerskými týmy a srovnávali je s výnosy indexu Standard & Poor's 500 v letech 1983 až 1989. Zajímavé bylo zjištění, že řízené fondy dosahovaly v průměru o 1,3 % ročně menší výnosy, než zmíněný "neřízený" index S&P 500. Aktivní manažeři (tj. ti, kteří často nakupují a prodávají akcie ze a do svého portfolia) dosáhli výnosu v průměru o 2,6 % nižší než S&P 500 index. Odečteme-li od tohoto "výkonu" ještě přibližně půl procenta za řízení fondů, které si management portfolií typicky účtuje, jsme na tom ještě poněkud hůře: jako podílníci fondů totiž platíme za služby, bez kterých bychom se často mohli obejít. A to např. tím, že budeme za mnohem menší poplatek investovat do finančních instrumentů, které přesně imitují určitý index (tzv. "benchmark"), jako je výše zmíněný S&P 500, Dow Jones a další.

Je také možné si najmout soukromé experty, kteří mají za sebou dlouholetou praxi, studium, zkušenosti a talent, kteří "vědí" vše lépe - a dříve - než burzovní trh, který nepřetržitě oceňuje cenné papíry. Jinými slovy, z našeho zvýšeného výnosu, ke kterému nám tito investiční odborníci pomohou (aniž by se tím zvýšila rizikovost portfolia) jim zaplatíme určitý zlomek a je to vyřešeno.

Nebo není? Jeden známý americký profesor financí byl dotázán skupinou bohatých soukromých investorů, kolik by si počítal za obchodní radu, která by bezrizikově zvýšila výnos jejich portfolia o 1 USD. Jeho okamžitá odpověď? "99 centů!" (Pozn. autora: Zde je klíčové slovo "bezrizikově" což je možné zaručit ex ante jen v teoretické rovině; tento výraz by však měl sloužit k vysvětlení "pulsu" výše uvedeného příkladu nebo spíše principu.)

Je také možné provést podobný náhodný výběr, jak to učinili naši tři američtí přátelé, a vhodit pár šipek na seznam kótovaných podniků. Průměrný výnos Forbesova Dart Board fondu přesáhl od svého počátku do roku 1981 úctyhodných 18 % za rok (nezahrnuje dividendy). Standard & Poor's 500 index dosáhl za stejné období v průměru 2,5 % a Dow Jonesův index méně než 1 % ročně.

Jinou zkušenost zaznamenali před lety kolegové z torontské burzy. Sehnali opičáka, který sice neuměl šipkami házet, ale byl schopen je na povel zabodnout do seznamu akcií z newyorské burzy pověšeného na stěně. Šimpanz byl ale nešikovný a z dvaceti pokusů se dvakrát do seznamu netrefil. Udělal pouze, k lítosti ženy torontského makléře, v jehož domě se tato seance konala, dvě menší díry ve stěně. Protože na tuto eventualitu nebylo předem pamatováno, byly tyto dvě investice z dvaceti vybraných považovány za naprosto ztrátové (tj. nebyly zařazeny do portfolia, které mělo mít dvacet pozic v různých cenných papírech, což samozřejmě negativně ovlivnilo výnos tohoto "šimpanzího" portfolia). Nelze totiž měnit pravidla hry retroaktivně! (Pozn.: Rozvinutá, civilizovaná společnost by skutečně neměla měnit pravidla hry a/nebo zákony retroaktivně, a to ani v případě, že by se takové retroaktivní změny týkaly "jen" opic.) Ke zklamání torontských kolegů, kteří se chystali inteligenci primátů komercializovat, šimpanzí fond příliš významně neprosperoval a koncem roku 1989 po osmi letech vytrvalého sledování jeho teoretického výnosu, byl tento fond "uzavřen".

Jaký byl konečný výsledek? Tento opičí fond dosáhl za svých osm let existence ročně v průměru stejných výnosů jako "neřízený" index Standard & Poor's 500. Ve srovnání s "aktivními" manažery penzijních fondů, o kterých byla řeč dříve, je tento fond "překonal" v průměru o více než 1,5 % ročně.

Vyplatí se za normálních okolností, až budou finanční a kapitálové trhy v České Republice fungovat, platit relativně drahé poplatky expertům, portfoliovým manažerům, bankéřům a dalším "profesionálům", kteří v poslední době procházejí intenzivními - a snad i uspěchanými - kurzy u "nejlepších západních universit"?

Zdali se to vyplatí nebo ne ukáže budoucnost. V každém případě i když torontský šimpanz nepřekonal rekordy v investičním managementu, jeho portfolio zase nebylo nejhorší. Lze říci, že v profesionální konkurenci obstál, ba dokonce byl mírně nadprůměrný. Kromě toho, netrval na vysokém platu. Stačil mu banán!

Pozn. Z. S. Blahy: Tímto článkem jsem si udělal "nepřátele na běžícím páse" a to prakticky ve všech případech, kdy dotyční byli - podle mého názoru - nekvalifikovaní a snažili se to skrývat a nadávat na kohokoliv, kdo by se jen vzdáleně odvážil na jejich adresu něco kritického říci nebo napsat. Obor financí nelze jen tak "našprtat". Je to podobné jakou s matematikou nebo hudbou: někteří na to prostě "nemají" a v rámci svobodné ekonomiky by se měli věnovat něčemu jinému, v čem snad mají komparativní výhodu. Bylo to podobné, jako když učitelé ruštiny dostali nařízeno, aby se přes prázdniny naučili anglicky, a pak tento jazyk učili, v některých případech s groteskními výsledky. Finanční ekonomie je dosti složitý obor a je dobré ho studovat a pracovat v něm mnoho let (a to na rozvinutých, nikoliv rozvojových trzích), než se člověk může domnívat, že tento obor trochu ovládá.

Na druhé straně, později, asi v polovině 90. let jsem se v českém prostředí investičních fondů a bank setkal s některými velmi kvalitními a vzdělanými lidmi (např. statistiky nebo matematiky), kteří by obstáli i v konkurenci mezinárodních finančních trhů. Např. při mé poradenské činnosti pro Spořitelní investiční společnost jsem se tam setkal s několika vynikajícími odborníky, kteří navíc měli i etický rozměr. Také ovšem jsem v SIS, a. s., potkal lidi z nichž tam někteří přišli v r. 1992 z Federálního ministerstva hospodářství (kde byl ministrem do června 1992 Vladimír Dlouhý; toto ministerstvo bývalo za éry socialismu známo jako "pláňák" neboli Státní plánovací komise). Některým z těchto "odborníků" - spíše neschopných a líných "ouřadů" - s ministerskou mentalitou, kteří nic neuměli a tuto skutečnost neustále svěřepě "zatloukali", bych v Kanadě prostě řekl: "You are fired. You get out of here now." (Něco podobného se skutečně v Kanadě a USA "stalo", tzn. měl jsem kompetenci to udělat, ovšem v České republice je něco podobného obtížné, nepraktické a v mnoha případech jaksi "nemožné".) V takových případech jsem v ČR tedy vyhazov "pouze doporučil".

Štěpán Kotrba

V dalších formátech je dokument vystaven zde.

---

Předmluva

Tento skromný pokus o analýzu stavu a možného vývoje v oblasti informačních a komunikačních technologií si klade na první pohled ambiciózní cíle:

n    popsat základní trendy vývoje v oblasti velmi dynamicky se vyvíjejícím - oblasti rozvoje informačních a komunikačních technologií

n    definovat problémové okruhy a orientační body pro strategické záměry ČRo

n    zhodnotit stručně dosavadní kroky, které byly v této oblasti učiněny

n    navrhnout konkrétní změny v řízení ČRo tak, aby pokrok nebyl pro její management i zaměstnance noční můrou, ale výzvou k důslednému naplňování cílů veřejnoprávní instituce i v dalších letech

Autor se opírá o znalosti trendů, získaných mj. při spolupráci na tvorbě či oponentuře koncepcí Státní informační politiky a jejího Akčního plánu, Státní informační politiky ve vzdělávání, dalších koncepčních materiálů, na jejichž přípravě participoval v nedávné minulosti a konkrétních internetových projektů v rámci ČRo, kterých se účastnil v roce 2000 a 2001. Autor využívá i informací, získaných studiem koncepcí některých firem či institucí a to i veřejnoprávních. S ohledem na důvěrnost některých těchto materiálů nejsou vždy citovány zdroje. Materiál nechce a ani nemůže být vyčerpávající analýzou - mj. i z důvodu externího pohledu a nedostatku interních informací o všech aspektech vývoje v ČRo. Měl by ale poskytnout základní přehled problematiky, potřebný pro koncepční rozhodnutí. Je třeba zdůraznit, že analýza obsahuje pouze některé stávající možnosti vývoje, jejichž obrysy přešly z fází laboratorní či prototypové a začlenily se do marketingových plánů výrobců a poskytovatelů. V nemenší míře je ale investice do internetu investicí do budoucnosti. Prozatím neznámé budoucnosti.

Materiál konstatuje obecné trendy vývoje oblasti ICT v zemích EBU, stav tohoto vývoje v České republice s přihlédnutím k situaci v Českém rozhlasu, výhody i nevýhody jednotlivých možných směrů rozvoje, překážky na cestě k posílení významu informačních technologií v ČRo a nástin způsobů jejich odstranění. Materiál obsahuje i obecné zamyšlení nad technologickými, ekonomickými a sociálními důsledky bouřlivého rozvoje informačních a komunikačních technologií a jejich propojování s médii.

Autor v závěru doporučuje učinit koncepční, organizační i rozpočtové změny již na rok 2002 a některé operativní změny ještě do konce roku 2001 s konkrétním zdůvodněním. Materiál provázejí ilustrační snímky existujících technologií se stručným popisem jejich funkcí.

Autor doporučuje všem, kteří budou materiál číst, dočíst jej až do konce a děkuje jim touto cestou za trpělivost…

Štěpán Kotrba

---

1.  Veřejnoprávní média a informační technologie

Na téma "Veřejnoprávní média a internet" - nebo naopak "Internet a veřejnoprávní média" - bylo popsáno nejen u nás, ale především v zahraničí hodně papíru. Nedávno proběhl pod záštitou Hanns Martin Schleyer-Stiftung v rakouském Insbrucku kongres o budoucnosti informačních technologií "Old and New Economy auf dem Weg in eine innovative Symbiose." Již název sám byl symbolický, stejně jako některé závěry. Akcent na flexibilitu struktur dával vyniknout novosti přístupu, který k konvergenci médií a komunikačního průmyslu jako průvodnímu fenoménu splývání "staré" a "nové" ekonomiky přítomní odborníci zaujali. Mimo jiné se tam (alespoň podle článku v LN z 23. 6. 2001 :-) konstatovalo, že...

...mediální provideři budou se vší pravděpodobností v blízké budoucnosti zajišťovat placené on-linové služby, jako je dodávání televizního programu, hudby nebo novin po webu. Vznikne tedy paradox: masová komunikace se stane do velké míry individuální. Jeden a týž program nebo obsah bude nabízen v rozdílných formách v různých médiích. Masmediální produkt (noviny, newsletter) bude konzumován podle individuálních chutí zákazníka, ale přitom zůstane masovým produktem...

...Situace se zkomplikuje i tím, že v blízké budoucnosti dojde k masivní konvergenci médií: padnou podle všeho hranice mezi médii, zábavou a telekomunikacemi. Mluví se dokonce o společném trhu zvaném T.I.M.E.S. pro telekomunikaci, informační technologie, média, zábavu (entertainment) a bezpečnostní techniky (security)...

Inspirativní může být i koncepce konvergence masmediálních producentů veřejné služby pod jednu "střechu" a její propojení ve veřejnoprávní multimediální holding. Částečně se tato myšlenka zrealizovala např. na německém trhu po sjednocení Německa a vznikla tak síť ARD, zahrnující vedle televizí i rádia a další podpůrné firmy. Myšlenka veřejnoprávní multimediální služby se ovšem objevila i v ČR, např. v souvislosti s projektem "České vysílací". Bohužel realizaci prozatím brání řevnivost jednotlivých institucí, politické tlaky i lobbyismus soukromých médií, pro které by takový holding znamenal vážnou hrozbu. Nicméně tato myšlenka vynikne v okamžiku vzniku digitálního terestrického vysílání na okruzích ČT3 a ČT4, kdy se s největší pravděpodobností ukáže, že přežít mohou pouze ti silní. Investičně i obsahově, technologicky i koncepčně.

Působení síťového efektu, platné v médiích i technologiích, zformuloval zakladatel společnosti 3Com Robert Metcalfe. Zjistil vztah mezi počtem uživatelů a přínosem technologií pro každého z nich. Pokud nové technologie používá mnoho lidí, jen tehdy jsou užitečné. Jinými slovy, čím více lidí používá váš produkt či službu, standard nebo software, tím je "síť" cennější, pro uživatele užitečnější a tím více dalších uživatelů přitahuje. Užitek sítí je dán čtvercem počtu uživatelů a na křivce existuje inflexní bod, od kterého  roste užitek exponenciálně. Sítě mobilních telefonů jsou ukázkovým příkladem, neboť na začátku tohoto roku překročil v České republice počet uživatelů mobilních telefonů počet uživatelů stávajících aparátů stabilních. Nejinak tento vývoj bude probíhat v oblasti multimediálních služeb během několika následujících let…

Nejnovější a nejreprezentativnější názory na vztah veřejné mediální služby a vznikající informační společnosti přineslo dubnové číslo SIS briefings, měsíčníku o strategiích EBU, z něhož jsem si dovolil vyjmout nejdůležitější body:

1. Nové multimediální služby a obzvláště pak internet jsou pro veřejnoprávní instituce jak příležitostí, tak i výzvou. Z perspektivy rychlého vývoje použitých technologií je váhavý postoj, nebo obrazněji řečeno postoj "strkání hlavy do písku", nejen nerozumný, ale z hlediska možného posílení a využití informačních zdrojů dokonce naprosto zbytečný.
2. Priority obsahu: internet nesmí být zaměňován za novou variantu starého média - musí plně využívat celý svůj specifický potenciál.
3. Skutečnou novinkou, kterou internet nabízí, je možnost používat text, zvuky a obrázky bez ohledu na čas nebo na místo, tj. transformace kontinuálního typu vysílání do média "on-demand" (informace na požádání) .
4. Základním nedorozuměním je využití internetu v první řadě pro účely živého vysílání identického s klasickým rozhlasovým vysíláním.
5. Představa, že se internetové stránky dají generovat téměř automaticky bez kreativity a editorských zásahů, je naprosto průkazně nefunkční.
6. Strategie a organizace multimediálních sekcí musí být zejména flexibilní a vstřícná rozvoji. Dnes pouze pár lidí na světě dokáže přibližně odhadnout, jak na rozvoj multimédií za rok nebo za dva roky zareaguje trh.
7. Stále více se potvrzuje tendence začlenění multimediálních divizí do organizačních oblastí programového managementu. Ve 42% členů EBU je internet organizačně pojímán jako samostatná jednotka.

Odkud pramení překvapivě vstřícný postoj mediálních odborníků i většiny členů EBU k internetu? Hlavní důvody jsou dva.

Za prvé: v době bouřlivého rozvoje technologií vidí investice do multimediálního prostředí jako určitou záruku přežití v blížící se "multimediální" době.

Za druhé: uvědomili si, že internet je neocenitelným prostředkem pro rozšíření veřejnoprávních služeb, poskytování obsahu určeného jak posluchačům, tak neposluchačům, a pro zhodnocení obsahu vysílání transformací do on-demand podoby.

Nejen ve veřejnoprávních médiích, ale v médiích obecně, je internet využíván nejen jako marketingový nástroj, ale prioritně jako prostředí, ve kterém je nabízen obsah. Příkladem mohou být servery DAS-ERSTE.de, ARD.de, WDR.de a další. Rozsah těchto serverů je úctyhodný, je však třeba podotknout, že jsou výsledkem práce desítek zaměstnanců a stovek externistů a velkých finančních investic.

Internet není ve světě vnímám pouze jako marketingový nástroj, ale jako prostředí, ve kterém je poskytován obsah, a to obsah plně využívající možností tohoto prostředí. Současně je důležitým až klíčovým prvkem v mozaice strategického rozvoje.

2. Český rozhlas a internet

2.1. Úvodem

Internet umožňuje dosud nepoznané rozšíření komunikace v prostředí elektronického veřejnoprávního média a současně umožňuje provokativní definice některých koncepčních východisek.

 

n    Každý je v davu sám.

Oslovení "nediváků" a "neposluchačů" jiným informačním kanálem. Internet neznamená pouze rozšíření programu o jednu či deset "nových" stanic a přerozdělení stávajícího obsahu - je cestou výchovy posluchače k vnímání nového typu interaktivního média. Zvýšení role posluchače a jeho zasahování do programové skladby, jeho ovlivňování dramaturgie i okamžitá odezva na nabídku klade novou výzvu a zvýšené nároky na výraznou změnu myšlení programových pracovníků - důraz na fragmentální, diverzifikovanější oslovení mnoha zájmových skupin.

n    Není nutné vše vědět, nutné je vědět, kde vše nalézt.

Zhodnocení vysílaných příspěvků v on-demand podobě, kdy jsou dostupné kdykoli a po neomezenou dobu. Ztrácí se tak jedna z  nevýhod vysílání "do éteru" - časová pomíjivost a nedostupnost informace tehdy, když ji potřebuji.

n    Paměť je nejnestabilnější systém pro uschovávání informací.

Poskytování širokého kontextu informací, možnost umístění plného znění natočených, ale z časových důvodů neodvysílaných materiálů, možnost multimedializace vysílání apod. Množství práce všech redakcí se znásobí, stejně jako pravděpodobnost naprostého zapomnění nekvalitního příspěvku, jenž nezaujme.

n    Dialog je kontakt "tváří v tvář".

Interakce s diváky, posluchači, čtenáři a návštěvníky. Programoví pracovníci i hlasatelé se musí připravit na vystoupení z vizuální anonymity éteru. Vizuální a grafická stránka pořadů bude nabývat na významu stále více. I ČRo bude muset pochopit, že pouze se zvukem vystačit nelze.

n    Nejlépe se konkuruje tam, kde se nedá předpokládat konkurence
aneb všichni jsme někde menšina.

Oslovení menšin, široké využití pro vzdělávací účely; možnost zřídit autonomní internetové vysílání pro cílové skupiny - komunity jako multimediální prostor veřejné služby. Veřejnoprávní médium si neklade za cíl oslovit "průměrnou masu", jeho cílem je služba - včetně služby menšinám. Vytváření komunit je jednou z metod, jak předejít frustrující fragmentaci společnosti, jak zapojit emoce do percepce mediálního obsahu. Divák či čtenář, stejně jako posluchač se musí stát členy "virtuální rodiny" proto, aby získali zpět ztracený pocit vlastní identity. Experimentálně se tato teze potvrdila nejen v komerčním mediálním prostoru TV NOVA, ale i programem ZELENÝ ANDĚL či SOKOLI V SRDCI VELKOMĚSTA na ČRo, kde vznikly "aktivistické" komunity naprosto nenásilnou formou. "Aktivisticky" se projevují i malá rádia, podporující v rámci selfpromo akce "klubů posluchačů".

n    Pouze barbaři nemají minulost. Ti ale nemají ani budoucnost.

Odkrytí za zpřístupnění archívů. Mediální archeologie je neopominutelnou součástí udržování kontinuity civilizace.

2.2. Vidět dopředu znamená vědět

Mění se definice a pojetí reality - hranice reálného se rozvolňují, rozplývají se.Technologický vývoj se nedá zastavit. V nejbližší době bude instalováno na dvě stě tisíc přípojek k internetu v rámci aktivit provozovatele kabelové televize UPC - jako zbytkový produkt firmy, kterou tato aktivita primárně neživí. Očekává se tedy výrazný cenový skok. Do roka by toto připojení měl získat zhruba milión domácností. Telecom připravuje na ukončení monopolu (a privatizaci) nasazení technologie ASDL - připojení 2MBs speciálním modemem na normální komutovanou (či ISDN) linku. Tím dostanou dva až (v ideálním případě tři) milióny uživatelů stabilních telefonních přístrojů připojení k internetu, umožňující cenovou dostupnost multimediální služby. V laboratořích je pro stejný systém vyvíjen i modem a protokoly pro rychlost 6MBs. Uvolnění radiového spektra umožní intenzivnější nasazení bezdrátového připojení i tam, kde by bylo zavádění klasických linek drahé. Probíhají testy datového přenosu pomocí vedení 220V. Zvýšení kmitočtu mobilní telefonie umožní při jejím zavádění v letech 2002 - 2005 nabídnout datový přenos v rychlostech 125-512 kbps, v nejbližší době i 1-2 Mbps. Tyto rychlosti umožní "on-demand přenos" zvukového i obrazového záznamu, a to jak formou broadcast, tak i výměnu mezi uživateli těchto přístrojů.

"Stojíme na počátku nové doby - Rozhlasu bez rozhlasu."

Stojí za zmínku odcitovat varování, které zaznělo v strategickém dokumentu "Česká televize na prahu třetího tisíciletí", zpracovaném Jakubem Puchalským a Gordonem Lovittem v prosinci 1998. Autoři tehdy upozornili na některé problémy, které s sebou digitalizace pozemního televizního vysílání přinese České televizi:

"Ve svém důsledku povede (digitalizace) ke zcela změněné roli televize v každé jednotlivé domácnosti a tím i ve společnosti jako celku. Tento proces však bude trvat dlouho a bez jasně oddělených fází; bude také probíhat jinou rychlostí v různých sociálních skupinách a na přechodnou dobu bude také jedním z možných měřítek sociální diferenciace. Televize veřejné služby v něm bude mít dvě zdánlivě protichůdné úlohy: na jedné straně být v čele technologického vývoje a poskytovat širokou škálu služeb spojených s digitálním vysíláním, a na druhé naopak v co největší míře kompenzovat handicap těch, kteří z jakýchkoli důvodů nebudou schopni výhod digitálního vysílání využívat."

	Stereofonní programovatelné domácí digitální rádio s obrazovým a datovým přehrávačem "faktoidů" IDEO - BBC Digital Broadcast service, 2001

Digitální technologie v propojení s distribucí zvuku a obrazu umožní bouřlivý rozvoj trhu s informacemi, se znalostmi, s poradenstvím. Základem obchodní výměny nebude obchod s hmotnými produkty, ale s informacemi, s daty. Základem komunikace nebude překonávání vzdáleností lidmi a přímá komunikace mezi nimi, ale komunikace prostřednictvím rozhraní informačních technologií. Digitální technologie umožní bouřlivý rozvoj obchodu a bezhotovostního platebního styku. Umožní ale také na poměrně dlouhou dobu (přibližně patnáct let) sociální diferenciaci z hlediska informační gramotnosti. To může při necitlivém přístupu vést k méněcennosti statisticky významných skupin společnosti, ztrátě jejich zájmu o veřejné dění, pocitu frustrace, pasivitě či naopak revoltě a z toho vyplývající sociální nestabilitě. Digitální technologie umožní i nové doposud nepoznané zneužití znalostí i dat, nové rozměry kriminality, terorismu. Umožní nové rozměry špionáže, porušování soukromí a zneužívání informační převahy k ovládání jedince. Umožní nové formy vykořisťování, znejasnění sociálních standardů i přirozenosti životního cyklu, rozrušování tradičních mezilidských vztahů a společenských či rodinných vazeb. Každá mince má dvě strany a je na společnosti, aby se s šancemi i hrozbami dokázala vyrovnat. Je na jejích institucích, aby dokázaly hrozby předvídat a čelit jim, rozhojňovat humanitní odkaz předků a potlačovat přitom krutou temnotu dějin… Je na institucích veřejné služby, aby stály v čele technologického pokroku a ukazovaly cestu vpřed - ve veřejném zájmu, a přitom současně vyrovnávaly handicapy těch, kteří nedokáží využít výhod nových možností digitálního věku.

"Kdo, když ne my a kdy, když ne teď?"

Mobilní web programovatelný audio /video player

Již dnes existují aparáty, kombinující GPS lokalizaci s GSM telefonem a tím orientaci uživatele v "mobilní mapě města". Tato aplikace je jen "zlidštěním" jiné - Orwellova Velkého Bratra. Stejně jako já lokalizuji sama sebe v terénu a pomocí softwarové mapy se v něm orientuji, se stejnou přesností může někdo lokalizovat a také již dnes lokalizuje mne… Jiné aplikace propojují GSM telefon s klávesnicí a připojením k internetu (prozatím WAP, někdy už kompatibilní internet browser) v mobilní computer, jiné zase s digitálním fotoaparátem či videokamerou, a to jak černobílou, tak i barevnou.Utočí se na samou podstatu mezilidské komunikace? Budeme spolu komunikovat již jen pomocí digitálních rozhraní? Naše děti nás explozivní intenzitou používání krátkých textových zpráv SMS překvapily. Nemile... Kapacita paměťových prvků i jejich cena se limitně blíží hranici, za kterou nebude problémem nahrání několika GB dat v "obrazovkovém rozlišení" do tohoto mobilního zařízení (1-20 GB paměťové karty).

Cena profesionálních zařízení na záznam zvuku v digitální kvalitě je již dnes v řádech deseti tisíc Kč, u obrazu o řád víc. Kde zůstala bariéra profesionálů? Kde zůstala investiční náročnost televizní reportážní techniky? Kde zůstala investiční náročnost rozhlasové techniky a jeho (v historii přirozený) monopol? Dnes, na počátku nového tisíciletí je možno říci, že klasická média - tak, jak je známe - jsou mrtva. Je to ale pravdivé tvrzení? Možná ano, možná ne. Technologie osvobodily jedince od závislosti nad (kontrolovanými a kontrolovatelnými) zdroji, distribuující informace.

"Nikdo už dnes nemá monopol. Na pravdu, ani na lež."

Byť jen dílčí naplnění výše popsaných záměrů je ovšem zcela iluzorní v situaci, kdy nejsou jasně stanoveny kompetence, kdy divize Internet je ze strany vedení ČRo pouze trpěným oddělením s nedostatečným rozpočtem a personálním obsazením, kdy ve vedení ČRo není zájem podívat se do budoucnosti a když ne předjímat, tedy alespoň reflektovat společenské i technologické trendy. Přitom ČRo by měl stát v čele a určovat své strategické zájmy, ne se nechat jinými vláčet po současných klikatých cestách od lampového rádia k multimediálnímu přenosnému terminálu…

Přitom každodenní řešení drobných starostí ubíjí iniciativu:

n    Malé či nevyjasněné kompetence. Divize Internet může stanice nanejvýš žádat o spolupráci a naopak je neustále nucena plnit nekoncepční požadavky. Dochází tak ke zbržďování rozvoje, mrhání lidskou prací, zájmem i finančními prostředky.

n    Nedostatek prostředků (blokuje rozvoj poskytování zvuku, ale i stránek vůbec, nemluvě o nasazení nových technologií, propojení informačních systémů, akvizicích existujících webů apod.), nedostačující personální obsazení, zoufalé technické vybavení nejen na perifériích (v regionech) ale i v centru

n    Dezintegrační snahy a nízká míra spolupráce podpůrných oddělení

n    Nízká informační gramotnost zaměstnanců ČRo

n    Malá podpora ze strany vrcholového managementu

n    Zastaralý organizační a řídící model Českého rozhlasu,

n    personální a finanční předimenzovanost řady organizačních jednotek

n    Chybějící koncepce rozvoje IT v ČRo a především chybějící vize rozvoje ČRo v dlouhodobém horizontu (dokonce ani není jako priorita stanovena)

Nejjednodušším a nejrychlejším řešením je:

n    Centralizovat tvorbu internetových stránek do divize Internet (nikoli pouze formálně, ale fakticky) a poskytnout jejímu vedení příslušné kompetence.

n    Podstatně zvýšit rozpočet divize a posílit ji personálně.

Nejjednodušší a nejrychlejší řešení může být vyhovující, nemusí být ale nutně nejlepší. V rámci výše nastíněného řešení by patrně nadále docházelo ke kompetenčním sporům a především - Český rozhlas by se nadále "valil kupředu se zavázanýma očima". Jinými slovy, nadále by s velkým zpožděním reagoval na společenské i technologické trendy, nadále by postrádal informace a zkušenosti, které by mu umožňovaly definovat a realizovat vize budoucího vývoje.

2.4 Krok do třetího tisíciletí

Český rozhlas potřebuje internet nikoli pouze pro tuto chvíli, ale především pro budoucnost.

	Eyemodule2 Handspring Visor multimediální plug-in based PDA s webcamemerou Mini-movie, GPS, bezdrátovým telefonem, modemem, webradiem, MP3 playerem a nadstandardní pamětí

Od původního pasivního využití technologií, převážně sběru, primárního zpracování a administrace dat velmi razantně expanduje do prostoru, který skýtá takřka neomezené možnosti nejen ke komunikaci, ale především kreativního ztvárnění jejích forem pro potřeby cílových skupin, klientů a individuálních uživatelů.

n    Musí být schopen pružně reagovat na změny ve společnosti.

n    Potřebuje se technologicky neustále modernizovat.

n    Musí vzdělávat své zaměstnance.

n    Tvorba www stránek, používání e-mailu, stejně jako tradiční prezentace produktů a služeb se musí stát i běžnou součástí corporate communication.

n    A především, ČRo musí být plný vizí, jak co nejlépe plnit své úkoly, nehnat se za poslechovostí za každou cenu, ale všemi silami a za použití všech dostupných technologií usilovat o to, aby oslovil všechny, kdo ho potřebují nebo potřebovat mohou.

n    Musí se dokázat identifikovat se svými posluchači či čtenáři v oblastech, kde komerční média selhávají. Musí diverzifikovaností svého vysílání i internetovými stránkami vyhovět nejnáročnějším kritériím kvality obsahu i formy zpracování. Musí ctít a kultivovat jazykové prostředí, rozvíjet český jazyk i jazyky minorit.

Český rozhlas má čtyři hlavní úseky - programu, komunikace, techniky a ekonomicko-správní. Všechny řeší především problémy dne, měsíce, roku. Chybí ale úsek, který by byl investicí do budoucnosti - Úsek strategického rozvoje.

2.4.1. Nebýt nikdy druhý

"Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo"

Český rozhlas by učinil skutečný, nikoli pouze proklamativní, krok do třetího tisíciletí, kdyby divizi Internet transformoval do Úseku strategického rozvoje, který by v sobě zahrnoval čtyři složky:

n    ČRo ONLINE: oddělení multimediálního obsahu - internet

n    ČRo TRENDY: oddělení sociologického výzkumu

n    ČRo HITECH: oddělení pro výzkum nových technologií

n    ČRo EDUCA: vzdělávací oddělení.

Ze všech pohledů jde o řešení nejlogičtější. Povýší se význam internetu a propojením s výzkumem a vzděláváním vznikne organizační jednotka, která nejen bude Českému rozhlasu poskytovat cenné služby ve virtuálním prostoru, ale především mu umožní překročit z jedné etapy do druhé - z etapy, kdy se stavěly sloupy s vysílači, do etapy, kdy je svět totálně propojen kabelovými i mikrovlnnými sítěmi.

S tím souvisí i restrukturalizace celého ČRo. I z vnějšího pohledu jsou některé organizační jednotky silně naddimenzovány, kompetence a zodpovědnost jednotlivých oddělení nejasně vymezeny a výkonnost těchto pracovníků tím pádem obtížně objektivizovatelná.

2.4.1.1. Finanční náročnost a personální řešení

Nelze zastírat, že zřízení Úseku strategického rozvoje by bylo krokem velmi náročným, a to organizačně i finančně.

Český rozhlas on-line (odd. multimediálního obsahu) by měl mít v každé stanici nejméně jednoho odborného pracovníka editora, technického redaktora a reportéra s multimediální kvalifikací. měl by pohltit "redakce" existující na ČRo 1 - Radiožurnálu a v Radiu Praha, web-editory ostatních, měl by mít tým nejméně deseti dalších redaktorů v centru a mnoha odborných spolupracovníků-externistů. Jeho provoz by mělo zajišťovat několik programátorů, několika grafiků a fotografů. Měl by disponovat adekvátními prostředky na nákup technologií a jejich provozování a v optimálním případě na akvizice existujících serverů s perspektivním obsahem. Jeho roční rozpočet by měl činit minimálně deset procent rozpočtu ČRo ročně. To je jistě velká suma, je třeba si ale uvědomit, že i v České republice je mnoho serverů, do nichž jsou ročně investovány desítky (a do některých i stovky) miliónů korun - a svým významem jsou na stejné úrovni, jako některé ze stávajících tematických stránek Českého rozhlasu.

Investiční strategie by měla respektovat trend, který se ČRo rozhodl prosazovat již zřízením divize Internet - nebýt nikdy druhý.

2.4.1.2. První etapa: konstrukce, která je schopna přežít

n    Tvorba obsahu pro stanice předpokládá práci nejméně jednoho editora pro jednu stanici, a to včetně regionálních - minimálně tedy 13 osob za předpokladu, že pracovníci stanice zadávají podklady do katalogu RSCR stejně, jako odbavují pořady

Kvalifikace: redaktor-reportér, editor, grafik, digitální foto, audio

n    Zajištění základního zpravodajského obsahu předpokládá práci nejméně 8 redaktorů

Kvalifikace: redaktor-reportér, digitální foto, audio, jazyky

n    Příprava 10 tematických stran musí zajišťovat nejméně 5 redaktorů, včetně technických.

Kvalifikace: dramaturg, redaktor, editor, grafik

n    Příprava 10 specializovaných stránek - (ve spolupráci se stanicemi (redaktory pro stanice) a externisty) mládež, děti, slepci, menšiny; včetně internetových rádií - nejméně 10 redaktorů.

Kvalifikace: redaktor, editor, grafik

n    Zázemí musí tvořit nejméně 5 programátorů (údržba serverů, vývoj jednodušších aplikací a funkcionalit systému, zavádění nových technologií), 3 grafici (FLASH, Photoshop, CSS), 1 fotograf a podpůrné složky (alespoň 4 produkční, 1 ekonom, 1 sekretariát, 1 asistent - komunikace s návštěvníky stránek).

n    Intranet: 1 editor + 1 help-line

n    Vzdělávání: 2 školitelé (1 ECDL, 1 www)

Rozpočet: 120 MKč pro první a nejdůležitější rok, 90 MKč po roky následující

PDA CRUSOE Webslate Bezdrátově připojený pen-handheld s multimediálními schopnostmi (webcamcorder, DVD player, audio recording, webbrowser, e-mailclient) TRANSMETA - IDEO

2.4.1.3. Druhá etapa: rozvoj obsahu

n    specializované tematické stránky

n    Menšiny, komunity

n    romské stránky - bilinguální čes. + rom., včetně česko romského slovníku s výkladem a gramatikou, historie, sociální poradny, chatu atd.

n    feministické stránky

n    sexuální minority

n    handicapovaní<
slepci, nepohybliví - stránky se specielním rozhraním pro čtecí zařízení na Braillovo písmo, sociální, právní a psychologické poradenství, kontaktní servis, technologický servis, asistenční služba - call centrum

n    senioři
důchodci - speciální rozhraní stránek s větším písmem, jednodušší navigací a tématickými výběry, annonce na stanicích, self-promo, retro programy

n    malé děti

Představa, že internet a multimédia jsou věcí mládeže v pubertálním věku, je zcestná. První zkušenosti získávají dnešní děti ve věku 4 - 6 let, s přechodem do ZŠ se během dvou let stávají plně informačně gramotné. Ve věku 13 - 15 let získávají profesionální návyky a zapojují se do výzkumu a vývoje aplikací a systémů. Specializované stránky s rozhraním pro nečtoucí děti jsou strategickou investicí do budoucích příjemců produktů média veřejné služby, strategickou investicí do budoucnosti.

n    školství
speciální vysílání a aplikace pro žáky základních škol a studenty škol středních - ve spolupráci se školami a v metodické spolupráci s Ministerstvem mládeže a tělovýchovy

n    internetové rádio pro teenagery - kultura, poznání, uplatnění, drogová prevence, idoly

 

n    Oddělení nových technologií
3 specialisté na technologie digitálního vysílání, internet, technologické rešerše ICT

n    Sociologický výzkum
3 sociologové (člověk a nové technologie, multimediální komunikace, chování ve virtuálním prostoru)

n    Vzdělávání zaměstnanců
7 školitelů, 3 pedagogové-metodici metodická příprava studijních programů, skripta on-line, napojení na E-learning a ExecuTrain Virtual Campus, příprava vlastních kurzů rozhlasové a multimediální žurnalistiky ve spolupráci s odbornými katedrami univerzit, spolupráce na školení informační gramotnosti pracovníků ČRo

Rozpočet: na rozšíření stávajících a obsazení dalších oddělení navrhovaného úseku by bylo podstatně nižší a jejich úhrnný rozpočet by neměl překročit v průběhu následujících tří let 30 MKč ročně.

	Multifunkční komunikační headset Unex - Dynatech - IDEO

2.4.1.4. Cílový stav 2005

n    rozšíření portálu ČRo na minimálně 50ti násobek stávajícího obsahu a minimálně 200násobek návštěvnosti stránek, propojení některých větví tohoto portálu na sdílené informační zdroje ostatních veřejnoprávních mediálních institucí, vzdělávacích a informačních služeb státu.

n    plná integrace standardů pro výměnu informací a metadat (XHTML) nasazení výměnných aplikací B2B i B2C,

n    samostatná tvorba vzdělávacích a infotainmentových aplikací a jejich poskytování v rámci dalších portálů pomocí výměnných aplikací B2B,

n    vyšší motivace a flexibilita pracovníků ČRo při práci s informačními technologiemi

n    vyšší kvalifikace, plná informační gramotnost pracovníků ČRo do roku 2005 na úrovni evropského certifikátu ECDL - bude vyžadováno i jako obecný standard kvalifikace úředníka ve veřejné správě a školství

n    z této kvalifikace vzešlá vyšší produktivita práce, kvalita práce, samostatnost a zastupitelnost každého redaktora. Cílem je setřít rozdíl mezi současným stavem - samostatným odbavením pořadu redaktorem a budoucími nároky - samostatným zpracováním v multimediálním provedení.

n    Vyšší kvalita příspěvků a tím vyšší a komplexnější informovanost čtenářů i posluchačů - splnění základního cíle média veřejné služby

2.4.2. Požadavky na konektivitu a předpoklad řešení

Předpokladem k rozvoji a koncepční činnosti výše popsaného úseku je třeba řádové posílení konektivity a propojení technologického vývoje do aplikační fáze.

Stávající připojení v řádech jednotek megabitů se jeví jako naprosto nedostatečné a neperspektivní z hlediska budoucího provozu. Považuji za ideální napojení veřejnoprávní instituce - Českého rozhlasu - na - téměř veřejnoprávní - akademickou síť CESNET TEN 155 (155 Mbs) či CESNET 2 (2500MBs) s perspektivou vlastních přípojných bodů v sídlech krajských redakcí a na centrále v Praze. Stávající rozvoj sítě CESNET 2, její konektivita na Evropu i zámoří dává záruku kvality i příznivé ceny (poměr cena/výkon je jednoznačně ve prospěch neziskového sdružení, provozující akademickou síť). Alternativou k tomuto řešení je přechod k Českému Telecomu za zvláštních podmínek pro strategické klienty.

"Standardy dneška jsou novinkami včerejška a neměly by přežít zítřek"

V současné době je budova ČRo na Vinohradské řídě připojena na síť KPNQwest kapacitou 2Mbs v Praze a 256kbs v regionech - za cenu komerční. Po přechodu na CESNET by tak propustnost sítě vzrostla (při řádově stejných nákladech) na 155násobek, či dokonce na 2500 násobek, v případě většiny regionů pak na 10000násobek (meziměstské okruhy 34 Mbs, 155 Mbs a 2,5 Gbs).

Český rozhlas by se mohl stát významným podílníkem na vývoji a rozšiřování této sítě, podílet se na strategických aplikacích v jejím rámci a přispívat k vývoji produktů v oblasti audio i dalších oblastech. Jeho působení zde by se bohatě zúročilo mj. i v budování "developer community", která se sdružuje okolo pokrokových a převratných technických řešení jako společenství dobrovolných spolupracovníků. Tvůrčí potenciál této komunity by zabezpečoval neustálé podněty akademické obci k trvalejšímu sepjetí s reálnými, viditelnými projekty a stejně tak Českému rozhlasu neustálé podněty a inovace. To vše mimo komerční sféru, v prostředí "open source".

2.4.3. Bezpečnost dat i aplikací

Současný bouřlivý vývoj se projevuje i negativními průvodními znaky: bezpečnostními nedostatky software, rozvojem informační kriminality a z toho plynoucí neustálou nutností věnovat bezpečnosti dat v sítích pozornost. Být schopen se bránit útoku znamená přežít - toto pravidlo platilo před 150 lety na Divokém západě a platí dnes v kyberprosotoru znovu. Většina provozovatelů informačních systémů nevěnuje této problematice dostatečnou pozornost či nedisponuje dostatečnými technologickými znalostmi i dostatečně účinnými organizačními mechanismy, aby byla sto čelit koordinovanému útoku při zachování funkcionalit systému. Způsoby obrany jsou různé - od totálního oddělení systémů interních od externích až po totální uzavření celého systému. Existuje ale i jiné řešení - důsledný bezpečnostní audit lde metodiky a standardů ISO - ISO/IEC JTC1, investice do HW i SW technologií firewallu, permanentní bezpečnostní monitoring a periodické kontroly. V neposlední řadě pak zálohování, které by zkrátilo výpadek při úspěšném útoku a přitom zachovalo maximum nepoškozených dat.

Závěr

Český rozhlas stojí před závažným rozhodnutím. Rozhodnutím, zda do třetího tisíciletí vstoupí jako outsider z minulé epochy, anebo jako sebevědomá instituce veřejné služby, která se podílí na určování trendů.

Transformace divize Internet do Úseku strategického rozvoje, který vedle stávající divize Internet bude zahrnovat přinejmenším výzkumné oddělení sledující technologické i společenské trendy a oddělení vzdělávání, úseku, který do Rozhlasu přinese nesmírně potřebné vize budoucího rozvoje a bude se podílet na zavádění nových technologií, by bylo tou nejlepší investicí a z dlouhodobého pohledu tím nejlepším řešením.

 

Doporučené kroky pro vedení ČRo:

n    Pověřit ředitele Úseku programu převedením pracovníků stanic, kteří se věnují přípravě internetových stránek, do stávající divize Internet.

Termín: 31. 8. 2001

n    Pověřit ředitelku Ekonomického úseku, aby ve spolupráci s vedením ČRo navrhla takovou restrukturalizaci rozpočtu pro rok 2002, která by umožnila reorganizaci divize Internet do Úseku strategického rozvoje.

Termín: 30. 9. 2001

n    Pověřit ředitele Úseku techniky, aby připravil návrh dělby pravomocí mezi Úsekem strategického rozvoje a Úsekem techniky, případně převedení pracovníků, jejichž činnost bude spadat do Úseku strategického rozvoje. V návaznosti na detailní koncepci Úseku strategického rozvoje pak připravit a zabezpečit posílení konektivity a další technické podmínky pro provoz úseku.

Termín: 31. 7. 2001, 30. 9. 2001, 31. 12. 2001

n    Pověřit ředitele Úseku komunikace, aby připravil návrh dělby pravomocí mezi Úsekem strategického rozvoje a Úsekem komunikace, případně převedení pracovníků, jejichž činnost bude spadat do Úseku strategického rozvoje.

Termín: 30. 7. 2001

n    Pověřit šéfredaktora divize Internet, aby připravil detailní koncepci Úseku strategického rozvoje, navrhl strukturování jeho rozpočtu, postup při personálním obsazování a aby začal připravovat faktické zřízení úseku.

Termín: 31. 8. 2001, 15. 9. 2001, 31. 12. 2001

n    Pověřit příslušné pracovníky připravit změny v organizační struktuře ČRo s ohledem na vznik Úseku strategického rozvoje od 1. 1. 2002, dále připravit podle návrhu vedoucího Úseku strategického rozvoje dohody s vybranými strategickými partnery o sdílení obsahu i vzájemných vztazích tak, aby nedocházelo k dublování technologického vývoje a technologické roztříštěnosti, neefektivnímu vynakládání prostředků koncesionářů či neefektivní konkurenci veřejnoprávních médií.

Termín: 15. 9. 2001

 

PRO TY, KTEŘÍ CHTĚJÍ VĚDĚT VÍC

V čem se liší internetová žurnalistika od té "papírové"? Především v rychlosti, s jakou se informace šíří, v nutnosti vnímat fenomén i technologii internetu v její svébytnosti, dané hypertextovým členěním textu. V nárocích na přesnost, sdělnost a atraktivnost, jaké klade na autora, redaktora i čtenáře. V interaktivitě, s jakou tato technologie umožňuje zpětnou vazbu - verifikaci kvality i atraktivity. Pravidla pro žurnalistiku se nezměnila, ačkoliv současná podoba médií, právě díky interaktivitě, mnohdy poklesla na podbízení se stále větší čtenářské obci a jejím proměnlivým zájmům. Multimedialita současné žurnalistiky však postavila tvůrce před daleko složitěji strukturovaný vztah autor-čtenář. Čtenář se mnohdy stává spoluautorem výsledného produktu, jeho podobu ovlivňuje svým chováním na serveru a modeluje svými poznámkami či komentáři, autor či redaktor je nucen k oboustranné komunikaci v reálném čase. Informace stárnou již v okamžiku vzniku, o prestižní prvenství v informování čtenářů rozhodují minuty či vteřiny. Formy komunikace tak ovlivňují i obsah. Jazyk i větná skladba se stává prostším, přímočařejším, úsečnějším. Emoce není nutno popisovat slovy, daleko výmluvnější je grafika či filmový či zvukový záznam. Z monologu médií včerejška se stává dialog dneška. K lepšímu?

Uživatel informace - náš zákazník, náš pán

Internet způsobil změnu vnímání informací. Z posluchače, čtenáře či diváka se stává uživatel informací. Významový posun je zřejmý. Posluchači nestačí již jakákoliv informace, vyžaduje její formální i obsahovou bohatost. Poprvé dostává možnost s informacemi pracovat on-line, skládat jednotlivé informační prameny a zdroje ve virtuálním prostoru a v minimálním čase. Nikdo již nemá monopol na informaci, nikdo již nedokáže informace blokovat či zkreslovat. Verifikace informace se dá provést v případě potřeby z desítek zdrojů, často velmi vzdálených a tudíž i neovlivnitelných. Stále více platí, že před pravdou se neschováme - ať již je jakákoliv. Uživatel se stal pánem na trhu s informacemi. Kdokoliv se může stát tím, kdo přinese převratnou informaci komukoliv dalšímu. Žurnalisté profesionálové se tak ocitají v tvrdé konkurenci s amatéry či úplnými laiky. Realita a její popis či komentování se stává sociálním fenoménem, ovlivňuje stále větší množství občanů. Po dvou tisících letech se s internetem vrací antická polis - prostor pro ovlivňování věcí veřejných každým občanem.

Globalizace informací - překonávání prostorových a časových bariér

Žijeme, ať se nám to líbí či ne, ve světě poznamenaném ahistoričností a fragmentálností. Žijeme tady a teď a málo se zajímáme o to, co bude zítra či co bylo včera. Internet nevnímá "historii", nepodporuje ji. Podporuje přítomnost v globálním rozsahu. Současnou bariérou je pouze jazyková nevybavenost většiny čtenářů a tím i omezenost internetových zdrojů.

Technologická progresivita, pokrok a inovace - informační gramotnost

Ačkoliv je komerční používání internetu již delší dobu známo a využíváno, pro řadu lidí se stále jedná o relativní novinku. Nový typ služeb, který svou šíří překračuje klasické informační portály a slučuje na jedné straně klasické formy s novými způsoby komunikace, to je důvod ke smělému startu s označením - novinka.

Infotainment a interaktivita - trend k bulvárnosti?

Forma sdělení musí zůstat při zachování všech kladných atributů žurnalistiky zároveň jistým způsobem zábavná - atraktivní. Nelze ale slevovat z kvality. To klade na internetového žurnalistu stejné nároky, jako na spisovatele knih. Jak upoutat (aby si zákazník knihu koupil - resp. čtenář na článek klikl a přečetl si nejen stručný sumář, ale plnou verzi) a přitom titulky či perex nesklouzly k bulvárnosti… Interaktivita, při které čtenář reaguje na článek přímo, je dalším specifikem internetu, srovnatelné pouze s telefonní on-line diskusí v rámci rozhlasového pořadu. Další možnosti pro interakci jsou např. hodnocení příspěvku, ankety, kvízy (s následným sociologickým vyhodnocováním v redakci), chat - on-line dialog s osobnostmi a hosty redakce, čtenářské hodnocení (1-5), zasílání "digestu" jednotlivých rubrik, témat či celého periodika, odesílání článku či odkazu dalším uživatelům internetu.

Jednoduchost a přehlednost - trpělivostí se nesmí plýtvat

Ačkoliv se jedná o veliké množství dat, je nutné uživateli zprostředkovat jen malou část. Ta musí být provedena s maximální pečlivostí a díky dokonale promyšlené navigaci a střízlivému designu se uživatel v žádném okamžiku neztratí mezi informacemi. Je nutné přizpůsobit tvorbu limitům, které kladou existující běžně rozšířené systémy a rozhraní, kterými uživatel informací k nim přistupuje. Týká se to mj. kompozice "na obrazovku" - formát monitoru - tak, aby čtenář byl nucen co nejméně "listovat" (posouvat text , přesahující formátem monitor). Ačkoliv není internetový žurnalista omezován rozsahem textu, měl by mít na paměti ergonomická omezení, daná rychlostí čtenářova připojení (a tím rychlostí načtení informace na obrazovku včetně všech grafických prvků), jeho trpělivostí se čtením dlouhého, obsahově či graficky nečleněného textu a zájmem, který konkrétnímu příspěvku věnuje. Internet změnil svět informací od "logického, historického" členění (úvod - stať - závěr) k meta-informačnímu (meta-informace = informace o informaci) členění , které umožňuje využít interaktivního vyžádání informací (titulek, perex / "flash" - hlavní text + odkazy - vysvětlivky / poznámky / podrobnosti + širší kontext informace). Hlavní informace je tedy nutné shrnout na začátku tak výstižně, aby čtenář pochopil podstatu příspěvku už jen z přečtení perexu. Perex ho tedy musí informovat o obsahu článku.

Hypertext - logika moderní doby

Jeden z důvodů informační expanze internetu je kontextová práce s odkazy. Nejen propojení v rámci jednotlivých příspěvků či archivů redakcí Českého rozhlasu, ale i odkazy na externí autoritativní zdroje informací (ČTK, Reuters, CNN, ABC, apod.) vytváří z tohoto místa jedinečný start pro každého, kdo hodlá být lépe informován.

Systém odkazů umožňuje naprosto jiné strukturování textu, poskytuje možnost postupovat "od obecného ke konkrétnímu" dle zájmů a informovanosti čtenáře. Odkaz může být jak textový, tak i multimediální - může obsahovat zvukový, obrazový či filmový záznam, případně aplikaci virtuální reality.

Zpravodajství a publicistika - základní stavební kámen

Zpravodajství - zprostředkování pravdivých a co nejúplnějších informací o událostech a jejich významu pro společnost je a zůstane základním stavebním kamenem každé seriózní mediální instituce. I takové instituce, jakou je Český rozhlas. Od elektronické podoby uživatel očekává stejně jako od tradičního rozhlasu přehlednou a srozumitelnou formu sdělení. Uživatel si žádá aktuální zpracované a vytříděné informace o současném světě. Klade důraz na verifikovatelné a verifikované informace, jejich objektivitu a soulad se skutečností, bez zkreslování a manipulací ze strany autora či redaktora, navíc - a tím se internetová žurnalistika odlišuje - s množstvím souvisejících odkazů a propojení na informační zdroje či encyklopedická výkladová hesla. V rámci jedné informace - např. o povstání v nějaké vzdálené zemi - je tedy nutno přinést velmi rozsáhlý poznámkový aparát. O historii, zeměpisu, ekonomice, politickém uspořádání - až po satelitní snímky či mapy. Obsahová kritéria hrají daleko významnější roli, než dříve. Dnes již neočekáváme odpovědi od klasických "foliantů" encyklopedií, odpověď hledáme v Síti. A obvykle ji také najdeme.

 

PRO TY, KTEŘÍ CHTĚJÍ VĚDĚT JEŠTĚ VÍC

V NONPROFITNÍ SÍTI CESNET platí jiná pravidla, než při běžném komerčním provozu. Poplatek nezávisí na počtu přípojek účastníka. Zpoplatnění připojení se děje na základě podílu na konektivitě, nikoliv za objem přenesených dat či rychlosti.

I v případě naprostého přetížení umožňuje CESNET garanci konektivity minimálně 6 Mbs. Kvalita distribuovaného signálu (platí pro videosignál, pro samostatný signál audio platí minimum pro přenosovou rychlost 150kbs) při přenosové rychlosti 2 Mbs se blíží kvalitě standardního formátu VHS, kvalita signálu při přenosové rychlosti 4 Mbs se blíží kvalitě výstupního televizního signálu a při přenosové rychlosti okolo 8 Mbs lze distribuovat signál určený k dalšímu postprodukčnímu zpracování. Rychlosti komunikace mezi páteřními spoji (regiony), umožňuje on-line vyhledávání v digitalizovaném archivu, přesuny konzerv a současné vysílání streamového signálu ve více formátech umožňují dosažitelnost všech stanic jak na www, tak profesionální práci redakcí (včetně on-line přenosů).

Ceny pro účastníky jsou relativně nízké díky tomu, že provozovatelé těchto sítí:

n    realizují výzkumné projekty, které získávají státní podporu, podporu Evropské unie a podporu sponzorů,

n    jsou subjekty, které nejsou založeny za účelem dosažení zisku, mají daňové úlevy a jejich případný zisk je vkládán do zdokonalení sítě,

n    vzhledem k rozsahu sítě dosahují při nákupech služeb významných množstevních slev,

n    mají velmi stabilní účastníky a proto mohou při nákupech uzavírat cenově výhodné dlouhodobé smlouvy,

n    dostávají od řady dodavatelů akademické slevy.

 

Náklady na konektivitu by byly od 64 000 Kč měsíčně po 512 000 měsíčně (6,2MKč ročně). Náklady za koupi a zavedení HW na streaming audia se pak pohybují v řádu MKč. Náklady na provoz (licence) streamu v různých formátech nepřekročí řád MKč/rok.

 

Mapa připojení sítí CESNET k 25. 6. 2001

 

Požadavky na pracovníky - průměrná kvalifikace

U internetového redaktora je nutná základní povědomost o technologiích internetu (HTML, XML, CSS, JAVA, PERL, ASP, PHP, VRML, FLASH), základní znalost obrazových editorů (Photoshop, GIMP), zvukových editorů a střihových programů (Premiere), základní informační gramotnost ( např. certifikát ECDL) a základní znalost jazyka HTML (Hypertext Mark-up Language) a jejich editorů (např. Homesite, HTML Notepad). Jen tak je iternetový redaktor schopen chápat veškeré možnosti, které mu publikace na internetu dává, kreativně pracovat s obsahem a vědět, jakou pomoc specialisty si vyžádat a co po něm chtít.

Internetový žurnalista nyní musí zvládat nejen práci se samotným počítačem a editory, musí umět zaznamenat digitálně obraz (digitální fotoaparát) i zvuk (digitální recorder), v počítači je editovat a opatřit vysvětlujícím komentářem a popisem ve workflow redakčního systému.

Technologická náročnost této profese ukazuje, že není možno tuto práci vykonávat "na půl úvazku", není možno k ní používat "amatéry". Vzhledem k absenci kvalifikovaných profesionálů (internetová žurnalistika je stejně mladá, jako expanze internetu do médií - 2 roky a začíná se teprve studovat na specializovaných středních či vysokých školách) je nutné intenzivně školit a vychovávat profesionály dle potřeb instituce. Je nutné vytvořit školicí středisko v ČRo tak, aby si během několika let prakticky všichni pracovníci osvojili nové dovednosti a byli připraveni na práci v multimediálním prostředí.

 

Průměrné platové nároky odborníků

 

Webmaster
(znalost LINUX, Apache, PHP, SQL databáze, sítě) 35 000 Kč/měs.

 

Bezpečnostní specialista
(znalost LINUX, Apache, PHP, SQL databáze, sítě, šifrování) 35 - 50 000 Kč/měs.

 

Art director

(znalost HTML, SŠ, opt. VŠ vzdělání v oboru,
grafické programy - expertně, informační gramotnost) 35 - 50 000 Kč/měs.

 

Programátor aplikací
(znalost DHTML, PHP, SQL, JAVA, javascript, CSS) 25 - 30 000 Kč/měs.

 

Editor-redaktor

(znalost HTML, javascript - už., Photoshop,

SŠ, opt. VŠ vzdělání v oboru,informační gramotnost) 15 - 30 000 Kč/měs.

 

fotograf

(min. SŠ vzdělání v oboru, znalost digitální fotografie,
Photoshop, informační gramotnost) 17 - 20 000 Kč/měs.

 

redaktor

(znalost HTML, střihu zvuku, informační gramotnost) 12 - 20 000 Kč/měs.

 

produkční

(znalost HTML, střihu zvuku, informační gramotnost) 15 000 Kč/měs.