SEBEVĚDOMÍ JE ZÁKLAD SVOBODY. Významná diskuse o roli sdělovacích prostředků a školství při pěstování kritického myšlení, vysílaná Svobodnou Evropou. Ivan Kytka, Ondřej Hausenblas, Jan Čulík
Dnes nám kdosi hodil do schránky osmistránkový leták ODS. Usmívá se na něm kulaťoučký pán, jakýsi Jiří Papež, volební jednička pro Západní Čechy. Je mu 33 let a pracuje jako poslanec PS PČR.
Nechť mi pan Papež promine, ale neznám ho. Za minulých 8 let jsem sledoval většinu přenosů z parlamentu, ale pana poslance jsem nikdy neviděl. Nevím, jak zvedal při tom kterém hlasování ruku, nevím, v které byl komisi a na kterých zákonech spolupracoval. Stejný problém mám s ostatními kandidáty. Je jich celkem 25. Nevím nic o jejich životě, jakými skvělými skutky se zapsali do před i polistopadové historie, jaké mají specifické vzdělání pro tvorbu zákonů (pardon, Ruml v Kotli vysvětlil národu, že politik vzdělání nepotřebuje), čím si zasloužili, že jsou na kandidátce ODS.
Na 4. místě kandidátky je občan z mého města, MUDr. Svoboda. Ten se jistě v parlamentu neztratí, protože je zubař. Je rovněž členem městského zastupitelstva, kde se právě ODS proslavila tím, že se nedokázala domluvit s ODA, a naopak za poslední 2 roky spolupracuje s komunisty a republikány. Odebírám Chebský deník, pro který je vždy hlavní událostí roku volba Miss 5.B na místní ZŠ. Šéfredaktorka politice nerozumí a tak raději píše o tom, že prší (1. června byl hlavní titulek na první straně: BOUŘKU TĚŽCE NESLY EROTICKÉ SALONY). Není proto divu, že ani z novin MUDr. Svobodu neznám.
Na osmi stránkách letáku není jedno konkrétní slovo o kandidátech, jejich váženosti a přirozené autoritě v místě bydliště. Za to si mohu přečíst hezká volební hesla: Hlavu vzhůru, Chcete, aby vás pořád někdo držel za ručičku?, Nechci zpátky do klece, jsem svobodný občan, Tato země si nezaslouží socialismus, proto potřebuje ODS, Kdo si věří, volí Klause, Doleva - nebo s Klausem.
Prostě pamflet pro ovce, kterým ODS zakrývá obě oči a uši, aby neviděly a neslyšely, co se kolem nich děje. A navíc ještě zacpává nos, aby necítily tu síru (ještě, že se toho K. Kryl nedožil!).
Nula s copánkem
V souvislosti s projednáváním kauzy na ochranu osobnosti manželů Havlových (billboard Václavka a Dášenka agentury Mars) požádala ČTV na chodbě soudní budovy bývalého rektora AVU prof. Knížáka (autora návrhu) o vyjádření k právě skončenému stání.
Knížák: "Já myslím, že paní Dagmar Havlovou nemůže už urazit nic. Já mám pocit, že sama degradovala sebe tolik, že žádná metafora, natož tak jemná, ji nemůže urazit."
Kdyby kameraman v této chvíli odložil kameru a vrazil Knížákovi facku, až by se posadil, byla by to ta nejsprávnější reakce na jeho urážku. Takto by měl reagovat každý občan, kterému není lhostejné, když je urážen prezident nebo jeho paní (bohužel gentlemanů v této zemi není mnoho).
Odkud bere Knížák právo hodnotit, jak se jeho "umění" dotklo prezidentského páru? Má vůbec morální právo hodnotit slušné lidi? Není náhodou tento jemný metaforik obyčejný silniční pirát, který by si měl nejprve zamést před vlastním prahem? Posuďte sami:
Před vánocemi 95 zavinil Knížák na Tachovsku dopravní nehodu. Za normálního počasí a dobré viditelnosti (bydlím 60 km od místa nehody a ten den jsem rovněž jezdil) vozem Nissan Patrol nesprávně předjížděl. Dostal smyk a střetl se s protijedoucím vozidlem. Přizabil řidiče a těžce zranil vedle sedící manželku.
Od roku 95 do roku 97 probíhalo vyšetřování. Knížák stále tvrdil, že nic nezavinil, že na nehodu má právě opačný názor, nežli policie. Cituji: "Za nehodu jsem nemohl. Na mokré vozovce jsem dostal smyk. To se může stát každému." Ano, doplňme zkušební testy pro řidiče motorových vozidel: Když proti vám pojede Knížák a dostane smyk, kdo za to může: a) Vy, b) Nissan Patrol, c) mokrá vozovka. Ta neskonalá drzost, ta namyšlená arogance ani na chvíli nepřipustila, že by za nehodu mohla sama. Ještě si stěžoval na policisty a media, že kolem něho vytvořili hysterii a zveřejnili soukromé materiály.
Jak dopadl soud? Knížák mohl dostat až 5 let. Nedostal ani měsíc. Pokuta 40 tisíc a na 3 roky zákaz řízení. Právo dostalo pěstí. Knížák se otřepal a žvaní dál. Je před volbami, tak za ODS.
Dovolte, pane profesore, abych vám vyjádřil své nejhlubší pohrdání. Jste jedna velká, ale opravdu velká a hodně nafouklá nula.
(PS. Nikdo by asi neměl mít právo veřejně takto urážet nikoho, nejen paní prezidentovou. Chtěl bych také dodat, že je jistě oprávněné podle mého názoru kritizovat Václava Havla i Dagmar Havlovou, dělají-li chyby, ale na výše zmíněné reklamě bylo obscénní právě to, že zesměšňovala prezidentský pár v zájmu soukromého zisku. - V Británii se k něčemu podobnému vyskytla obdoba jen snad jednou: jakási veřejná zdravotnická osvětová organizace zamýšlela vydat inzerát, přesvědčující občany, aby užívali prezervativů na obranu proti AIDS, protiže nikdy nevíte, kdo měl předtím jaké partnery. Poukazem na nevěru královského páru obsahovala reklama fotografii údajně šťastné manželské manželské dvojice prince Charlese a princezny Diany a text inzerátu pravil něco v tom smyslu jako "Zdání šťastných manželství může být klamné - užívejte prezervativu". Zde nebyl výsměch vůči královské rodině zacílen na soukromý zisk, ale cílem byla veřejná osvěta, stejně však nakonec inzerát nebyl použit. JČ)
ČR, Polsko, Maďarsko: "návrat do Evropy"
Independent on Sunday, 7. června 1998
Téměř deset let po sametové revoluci půjdou Češi tento měsíc k volbám. "Konec historie" v roce 1989 je pro ně už jen vzdalující se vzpomínkou. Znovuzrozené národy, které žily za železnou oponou, jsou nyní připraveny včlenit se do hlavního evropského proudu."
Titulek pod fotografií z pražské kavárny: Obraz pražské kavárenské společnosti vytvořil náš dojem dynamické východní Evropy. Ve skutečnosti však byli Češi předstiženi svými polskými a maďarskými sousedy.
Rozvalila se zeď, hlídkové věže spadly, ploty byly vyvráceny, minová pole se přes noc proměnila v rušné pohraniční přechody. Takový byl zázrak roku 1989, že když se tohle všechno událo, vyskytl se názor, že sama historie skončila.
Svým způsobem se to skutečně stalo, alespoň z perspektivy západních pozorovatelů. Nepříliš mnoho toho, co se od té doby odehrálo ve "středoevropském" regionu, zaujalo pozornost evropského kontinentu. Nedošlo k válkám, k nepokojům, jen tu a tam k povodním, které začaly být zajímavé teprve, když postihly i území Německa.
Ale historie neskončila. Zatímco Sovětský svaz a Jugoslávie se rozložily v chaos, stará střední Evropa se pomalu dávala dohromady a nyní je připravena včlenit se do hlavního proudu evropské politiky a ekonomiky. Polsko, Maďarsko a České republika se mají stát příští rok plnými členy Severoatlantického společenství - to samo je už pozoruhodný zázrak. Tyto tři země, společně se Slovinskem a Estonskem, budou součástí Evropské unie, pravděpodobně tak do pěti let. Datum jejich přijetí nezávisí ani tak na jejich pokroku, jako na množství času, který potřebuje Evropská unie, aby se připravila na intenzívní konkurenci od nových příchozích. Tito Poláci, Češi, atd., mají neobyčejně nízké platy, jsou velmi přepracováni, a brzo budou zde.
Je načase zvednout oponu a podívat se, jaké to ve střední Evropě je. Finančníci ze Západu to dělají už léta, kupují, stavějí a obchodují. Místa v podnikatelské cestovní třídě v letadlech směřujících do Varšavy, Budapešti a Prahy jsou plná mužů v šedivých oblecích. Jejich podniky investovaly desítky miliard (liber, ne zlotých) do továren a zemědělských statků, které budou brzo konkurovat - pokud to Brusel povolí - podnikům blízko vás.
Možná jste slyšeli o tom, že je dynamická britská ekonomika charakterizována jako nejrychleji rostoucí hospodářství v Evropě. No, tak na východ od Labe roste už čtyři roky polská ekonomika každoročně o 6 procent a v roce 1998 možná vzroste o sedm procent. V Maďarsku byla právě zvolena strana, která slibuje rychlejší růst než nynějších pět procent. Burzy v Budapešti a ve Varšavě nabízejí za poslední dva roky na celém světě největší zisky z investic.
Absurdní zlotý, mimochodem, za nějž jste si před deseti lety nemohli koupit ani mýdlo, je nyní považován za inteligentní investici pro ty, kdo chtějí levně investovat do eura. Tato možnost už vůbec není nerealistická. Není vyloučeno, že se Polsko přičlení k jednotné evropské měně dříve než Británie.
Samozřejmě zůstává mnoho problémů a sociální cena transformace byla vysoká. Teprve nyní klesá nezaměstnanost v Polsku a v Maďarsku pod deset procent. Ze vzduchu, dokonce i v tuto roční dobu, má Varšava barvu rezu: továrny, vlaky, dokonce i některé budovy, se rozkládají.
Na zemi však situace vypadá optimističtěji. Tam, kde kdysi bývalo rumiště, stojí nyní expanzívní staré město, plné dobře zásobených obchodů, restaurací , kaváren a kni, kde se promítá Anastasia. Svého druhu je to pokrok. Za teplých letních večerů sedí Poláci na královské ulici, jedí salám a pijí pivo. Poslouchají přitom čtyři hudebníky - je to něco mezi rockovou skupinou a cikánským ansámblem. Mohlo by to být kdekoli v Evropě - a taky to je.
Na schodech u prezidentského paláce sedí stařena, silně shrbená, třese se a je pokryta od hlavy k patě hadry. Žebrá. Hodila by se vám perfektně pro standardní televizní dokumentární film o východní Evropě, s podtitulkem: "Chudoba". Až na to, že po chvíli pohlédne nenápadně na hodinky na ruce. Objeví se její ruka - bílá, hladká, mladá kůže. Třas zmizel, je to mladá dívka, odchází pryč s plným hrnkem mincí.
Je nutno přiznat, že v regionu žije mnoho chudých lidí a i ti, kteří mají průměrný příjem, by byli v západní Evropě považováni za žebráky. Za nynějšího tempa rozvoje, uvádí polský vládní činitel, dosáhne Polsko životní úrovně Portugalska v roce 2010. V současnosti si průměrný Polák může koupit asi třetinu toho, co si může dovolit průměrný občan Evropské unie.
Navzdory dramatickému ekonomickému vývoji za posledních deseti let zůstala však společnost v míru a spěšně vybudovaný demokratický systém prokázal svou pevnost. V Polsku a v Maďarsku využili voliči každé příležitosti k tomu, aby pokaždé vykopli existující vládu. Konzervativci, kteří nahradili komunisty, byli posléze nahrazeni bývalými reformními komunisty. Loni v září se Poláci zbavili reformních komunistů a nahradili je Solidaritou. Minulý měsíc hlasovalo Maďarsko proti komunistům a zvolilo si nové konzervativce. Jejich nejnovějšímu ministerskému předsedovi, Viktoru Orbanovi, je 35 let.
I Češi nyní flirtují se změnou. Očekává se, že ve volbách, které se budou konat za čtrnáct dní, získají sociální demokraté největší volební podporu, i když možná nebudou schopni vytvořit první nekonzervativní vládu od "sametové revoluce" a následného "sametového rozvodu" se Slovenskem.
To je asi tak všechno drama, jaké se nyní ve střední Evropě děje. Pro ty, kteří jsou zvyklí na zajímavější časy, to může být trochu znepokojující. "Celkem bych řekl, že je Polsko deprimujícím způsobem normální země," říká Konstanty Gebert, varšavský komentátor a redaktor, který pomíhal v roce 1980 založit nezávislé odborové hnutí. "Máme tady apatii voličů, cynické politikaření a zcela krkolomné koalice - a to je právě materiál, z něhož se dělá demokracie".
Gebert charakterizuje Polsko jako "normální, špatně fungující evropskou zemi, není to kandidát na evropanství". Je jistě možné, že to v Rusku dopadne velmi špatně, nedomnívá se však, že by se Polsko kdy mohlo vrátit do sféry vlivu Moskvy.
"Minuli jsme už bod, odkud není návratu," souhlasí Slawomir Tokarsi, poradce ministra, který vyjednává vstup Polska do Evropské unie. Dvě třetiny obchodní výměny má Polsko s Evropskou unií, zdůrazňuje, i když otázka střežení toho, co se brzo stane nejdelší východní hranicí Evropské unie, stále působí problémy. Na žádost Německa nařídila Komise pro Evropu Varšavě, aby zakázala obchodníkům z východu dodávat zboží chudým polským městům na východě. Je to velmi citlivá - a drahá - otázka, které činitelé v Bruselu někdy docela nerozumějí. "Nechceme tady vytvářet novou železnou oponu," konstatuje Tokarski.
Pohraniční kontroly a obrovský rozsah potenciálních zemědělských dotací, to jsou témata, o nichž se bude vyjednávat v nadcházejících rozhovorech o přijetí středoevropských zemí do EU do nekonečna. Množství zákonů, které aspirující členové EU budou muset přijmout, se ve Varšavě a v Budapešti už zmenšuje, neboť v Polsku a Maďarsku je opozice i vláda v podstatě jednotná v tom smyslu, že vstup zemí do EU má nejvyšší prioritu.
V Praze tomu tak není. Toto hlavní město totiž donedávna předstíralo, že dělá Evropské unii milosti, že vůbec žádá o členství. Praha si svého času myslela, že si může určovat podmínky. Z prezidentského paláce Václava Havla, který shlíží na živé české hlavní město, sledovali poradci, jak česká vláda všechno zpackala. Dvěma loňským úsporným státním rozpočtovým opatřením se nepodařilo zabránit kolapsu koruny, české národní měny. Ekonomika se od té doby zastavila. Reálné mzdy klesají a roste nezaměstnanost.
"Český model", který udržoval témět stoprocentní zaměstnanost, zatímco Poláci a Maďaři byli propouštěni po tisících osob, se rozložil. Jeho guru, bývalý premiér Václav Klaus, který měl troufalost poučovat baronku Thatcherovou o thatcherovské ekonomii a demokracie západní Evropy o tom, jaká má být demokracie, byl donucen opustit svůj úřad v důsledku korupčního skandálu. Hospodářský zázrak, který proměnil Prahu v jedno z nejblyštivějších měst na světě, byl odhalen jako gigantický pyramidový projekt, který řídila kleptokracie, tak chtivá peněz a natolik bez zábran, jako indonéská rodina Suhartů. "Kupónová privatizace" nedosáhla ničeho víc, než že přerozdělila veřejný majetek do rukou přátel vládních činitelů. A zákony, které měl český parlament rozhodnutím Evropské unie schválit, dosud zůstávají nedotčeny.
"To, čeho jsme byli svědky za posledního půldruhého roku, je, že vláda nedělá nic," konstatoval Tomáš Jelínek, poradce Václava Havla. "Král filozof" se uzdravuje ze svého posledního setkání ze smrtí a celá země pluje bezcílně sem a tam. Většina ekonomiky, zejména banky, které nyní vlastní bývalé státní podniky, zoufale potřebuje privatizovat.
Avšak pokud budou nadcházející všeobecné volby v ČR nerozhodné, kdo bude pokračovat s reformami, které Klausova vláda odkládala po celé ty roky? Namísto aby Poláky a Maďary předstihli, Češi zjišťují, že zaostali v hospodářském a politickém vývoji několik let za svými sousedy.
Napětí, které vzniká z hromadné nezaměstnanosti, možná dále zvětší existující rasové konflikty. Polsko bylo dosud ušetřeno trapnosti, že by xenofobní strana získala v parlamentě křesla. V Maďarsku se poprvé minulý měsíc dostala do parlamentu antisemitská strana Pravdy a spravedlnosti. Nová vládní koalice v Maďarsku je také ohnivě vlastenecká.
Avšak v České republice mají extrémně pravicoví Republikáni už poslance a tentokráte mají ve volbách získat asi deset procent hlasů. Dva místní úřady stavějí zdi kolem oblastí, v nichž žijí Romové.
Rostoucí vlna xenofobie a ospravedlnitelný odpor, který vyvolává v západní Evropě, je největší překážkou plánů tří středoevropských zemí na evropskou integraci. Gebert, polský intelektuál, se obává, že Poláci nebudou schopni splnit očekávané standardy civilizovaného chování v důsledku jejich "vysoké konzumace alkoholu a nízké spotřeby dezodorantů". Ale to, co skutečně smrdí, je rasismus, a ten, jak se zdá, postihuje všechny středoevropské země stejně, a možná ještě zastaví jejich cestu do společenství evropských národů. "Xenofobie je jako mýdlo a vodka," konstatuje Gebert. "Musíme změnit své zvyky, máme-li se dostat do toho klubu."
Vazeny pane Culiku,
Vasi (nejen) novinarske prace si vazim, a proto bych chtel upozornit na podle mne velmi zavaznou problematiku,ktera se tyka rasismu v Ceske republice.
Jsou to predevsim tyto stranky zabivajici se rasismem,fasismem a neonacismem v CR :
coz je rozhovor s Andreou Cerquierovou,byvalou clenkou SPR-RSC
jsou zde i dalsi linky,popisujici ruzne odnoze hnuti skinheads,napr.
Me zkusenosti se skinheady jsou jenom jenom z vojny (je mi 23 let), kde nebyli tak militantni, protoze tam byli i Romove a k zadnym stretum nedochazelo, ale u velicich dustojniku byli pomerne v oblibe, hlavne kvuli fyzicke zdatnosti a disciplinovanosti.
V budoucnu ale muzou predstavovat pomerne velke nebezpeci,nebot se vytvareji vazby techto skupin po cele Evrope (svete). Lide si zrejme mysli, ze nasilne utoky na cizince a Romy vedou nejaci -nactileti, kteri z toho vyrostou, ale ve skutecnosti jde zrejme o organizovane akce, ktere jsou predem pripravene vycvicenymi "vyrostky".
Dale je tu dokonce parlamentni strana (SPR-RSC),ktera ma pomerne vysoke procento volicu a ktera zatim neoficialne podporuje tyto ruzne skupiny - napr.podpora u soudu souzenych skinheads.
Varovnym vykricnikem je jenom samotne "desatero" skinheads.
S pozdravem
XXX, Nymburk
P.S. Pokud budete chtit tento dopis uverejnit,nepiste zde prosim me jmeno. Mozna jde opravdu o zdravi, popr.zivot.
Co s tím ?
Jít na pivo s českým podnikatelem je pro mě ojedinělá událost. Znám jich málo a většinou se nepohybují po kanadském venkově. Nicmeně k tomu před několika dny došlo. Chvíli jsem mluvili o podivné barvě vlasů tří přitomných servírek, jimž patrně místní salón krásy vnutil poslední zbývající barvu z minulé dodávky. Pak už byly, jak se k pivu patří, řeči o politice a podnikání a o blbé náladě vyplývající z toho, co se děje.
O blbé náladě Čechů se pred časem oficiálně zmínil president Havel, na individuální úrovni mi to potvrdil můj podnikatelsky úspěšný hostitel (trval na tom, že pivo zacáluje) a teď to prasklo na samotného Havla, že i on je otrávenej.
Můj známý je přiliš malý pán, aby s tím, co ho otravuje, mohl něco udělat. Takový president, to je ovsem jiné kafe, ten by měl vědět, co s tím. Do presidentské kanceláře by teď měla jít jedna žádost o rozhovor za druhou. To, že je sám president otrávenej, totiž není žádná sranda.
Zdá se ovšem, že se zájem spíš soustředí na to, jestli se tuhle věc měly sdělovací vrby vůbec pustit ven. Paní Fuchsová to dokonce oznacuje jako podlost (BL, 3.6. 1998) a Petr Jánský ji v tom dává o dva dny později za pravdu.
Domnívám se, že o (politickou) podlost by šlo jen v tom případě realizace předem připraveného scénáře - někdo by presidentovi kladl předem promyšlené sugestivní otázky a snažil se ho přivést k diskreditujícím odpovědím. Obecně podlé by bylo, kdyby Havel řekl, že je otrávený, protože se to s Dášou nedá vydržet a sdělovací prostředky by výrok zveřejnily, přestože by musely vědět, že z toho bude mít doma husto.
Jak media v daném případě postupovala, víme - usoudila, že presidentova slova zachycená z eteru by mohla (a měla) veřejnost zajímat. Jaký postup by byl "košer", byl-li tento nesprávný? Měla TV Nova kontaktovat presidentova mluvčího, předložit mu záznam a žádost o autorizaci výroku a povolení k jeho vysílání? Nejsou snad neautorizované (přesněji necenzurované) informace podstatou svobodných sdělovacích prostředků?
Před nevypnutým mikrofonem se nedávno bavil, k potěšení mnoha sdělovacích prostředků, třeba kanadský ministerský předseda s americkým presidentem. Přešli to s humorem, stejně tak jako ti bastardi z přikladu Jana Čulíka o Johnu Majorovi.
A co třeba udělat se záznamem rozhovoru recesistického moderátora jedné rozhlasové stanice s britskou královnou? Onen moderátor totiž vytočil číslo Buckinghamského paláce, představil se jako kanadský ministerský předseda Chretien, a pak několik minut mluvil s královnou o svých obavách z výsledku referenda (vedoucího k možnému odtržení Quebecu). To byl naprosto perfektní "kanadský" žertík a taky dosti odhalující pohled na to, jakou úroveň asi mají rozhovory potentátů.
Pozoruhodné na celé věci je ovšem to, že se Havel za svůj výrok omluvil. To je zřejmě to nejhorší, co mohl udělat, protože buď jeho vlastní kancelář pracuje dobře a pak je s podivem, že to nepozná a nebo nepracuje, a pak se omluvou zbavuje možnosti něco změnit.
Kdo je firma SDC International
Minulý týden vyšlo najevo, že prodělávající automobilku Tatra má nějakým způsobem převzít či financovat floridský podnik SDC International, a to až částkou 15 miliónů dolarů. Pohlédneme-li do podnikatelských zpráv firmy SDC International, k dispozici na internetových stránkách amerického dozoru nad kapitálovým trhem Security and Exchange Commission, zjistíme, že jde jen o formální firmu, vytvořenou k distribuci výrobků firmy Škoda Diesel, a.s., která nemá vůbec žádné peníze.
Podle čtvrtletní zprávy, datované 30. listopadu 1997 a předložené inspekci amerického kapitálového trhu Securities and Exchange Commission dne 24.3.1998, byla firma SDC International (adresa: 2701 West Oakland Park Blvd., Ft Lauderdale, Florida, 33311 USA, telefon 561- 882 9300) založena a zaregistrována v americkém státě Delaware za účelem rozvoje a marketingu exkluzívní zprostředkovatelské dohody, získané od podniku Diesel, a.s. (dříve známé pod názvem Škoda Diesel, a. s.). Ředitelem firmy je Ronald Adams.
Podle výše zmíněné dohody má podnik SDC International prodávat "široký sortiment výrobků firmy Škoda, zejména pístové spalovací motory, včetně motorů pro lokomotivy a na výrobu elektrické energie".V dubnu 1997 získala firma SDC International akcie panamského podniku Golden Grove Business, v listopadu 1997 akcie bolivijské firmy Skobol, S.A.
V podnikatelské zprávě, předložené americkému kapitálovému dozoru, se praví: "Strojové vybavení a zařízení firmy SDC International (prý v čisté hodnotě 3,419,803 dolarů) se nachází v České republice."
21. dubna 1994 uzavřel jeden akcionář - zakladatel firmy SDC jménem tohoto podniku exkluzívní dohodu s firmou Škoda, v jejímž rámci se stal exkluzívním prodejcem Škody pro severní, jižní a střední Ameriku s výjimkou Peru. Má-li si podnik SDC International udržet tuto exkluzívní dohodu, musí do šestého roku po uzavření tohoto kontraktu prodat ročně zboží v hrubé hodnotě alespoň 15 miliónů dolarů. Za tuto exkluzívní dohodu poskytla firma SDC International podniku Škoda 51 650 svých akcií.
V říjnu 1995 zakoupila firma SDC International výluční právo prodávat výrobky firmy Škoda Diesel do Číny a do Jižní Koreje pod podmínkou, že v roce 1997 prodá do Jižní Koreje zboží v hodnotě alespoň 2,4 miliónů dolarů, v roce 1998 v hodnotě 3,6 miliónů dolarů a v každém dalším roce v hodnotě alespoň 5 miliónů dolarů. Za tato práva zaplatila firma SDC International podniku Škoda jednorázový honorář ve výši 50 000 dolarů. Do Číny musí firma prodat v roce 1997 výrobky v hodnotě alespoň 3 miliónů dolarů, v roce 1998 4,5 miliónů dolarů a v roce 1999 alespoň výrobky v hodnotě 6 miliónů dolarů. Za tato práva zaplatila firma SDC International Škodě jednorázový honorář ve výši 100 000 dolarů. 18. dubna 1996 byla podepsána dodatečná dohoda, podle níž bylo plnění těchto požadavků odloženo o jeden rok. ¨
24. dubna 1997 koupila firma SDC International za 120 000 dolarů a 48 000 akcií všechny akcie podniku GGB. Ten měl exkluzívní právo prodávat výrobky firmy Tatra, a. s. 18. listopadu 1997 získala firma SDC International, 100 procent akcií firmy Skobol od její mateřské firmy Motokov International za 78 000 dolarů.
Firma SDC International získala dvě krátkodobé bankovní půjčky ve výši 220 000 dolarů. V říjnu 1997 byly splaceny. V říjnu 1997 si firma SDC International vypůjčila od jedné osoby 100 000 dolarů a v souvislosti s tím vydala dalších 15 000 akcií.
V únoru 1997 vydala firma SDC International 500 000 akcií v hodnotě 1,5 dolaru za akcií. Do 30. listopadu 1997 prodala 172 334 akcií s čistým ziskem 274 448 dolarů.
Od 1. ledna 1997 si firma SDC International pronajímá kancelář, za což platí přibližně 3000 dolarů měsíčně.
15. prosince 1995 uzavřela firma na tři roky smlouvu s "určitým Východoevropanem". Ten jí bude poskytovat manažerské služby a za to obdrží 25 procent hrubého zisku z prodeje výrobků, který tato osoba uskuteční ve východní Evropě. V současnosti neplatí firma SDC International této osobě žádné honoráře.
10. října 1997 zaregistrovala firma SDC International své rozhodnutí vydat druhé kolo akcií a záručních listin. Firma vydá jeden milión akcií v hodnotě 6 dolarů za jednu akcii a jeden milión záručních listin, splatných za 60 měsíců, v hodnotě 0.125 dolarů za jednu listinu. Záruční listina opravňuje jejího majitele si koupit jednu akcii firmy SDC za 120 procent jejich původní ceny.
Firma je nyní středo a jihoamerickým distributorem nákladních vozů firmy Tatra. Nedlouho před 30.11.1997 otevřela firma SDC reprezentační kancelář v Bogotě, ve státě Kolumbie a založila servisní středisko pro servisní služby a záruční opravy u nákladních vozů Tatra.
Firma SDC International má v ČR zaregistrovanou pražskou pobočku SDC Prague, s.r.o. V srpnu 1997 uzavřela firma SDC International dohodu s českým podnikem Metall Kraft Ltd., v jejímž rámci má podnik SDC distribuovat kontejnery, vyráběné podnikem Metall Kraft, leteckým společnostem v severní a jižní Americe.
Za tříměsíční období do 30. listopadu 1997 prodala firma SDC zboží v hodnotě 52 345 dolarů a realizovala z toho hrubý zisk ve výši 26 851 dolarů. Vedení podniku je podle podnikatelské zprávy přesvědčeno, že odbyt bude i nadále sporadický, dokud se nepodaří vytvořit trvalý proud zakázek a nerozběhne se intenzívní marketingová kampaň.
Během čtvrtletí do 30.11.1997 zaznamenala firma SDC International výdaje ve výši 354 676 dolarů a celkem zaznamenala ztráty ve výši 327 133 dolarů.
Koncem listopadu 1997 byl pracovní kapitál firmy SDC International 602 841 dolarů. Firma uznává, že pro další podnikání bude potřebovat další finanční prostředky.
Jan Čulík
Poznámka: Tyto a další informace naleznete v angličtině na adrese:
http://www.sec.gov/Archives/edgar/data/1005841/0000943440-98-000011.txt
Krajský obchodní soud v Praze rozhodl 4. června, že pro formální nesrovnalosti nezískal ředitel TV Nova Vladimír Železný v únoru 1997 šedesátiprocentní podíl společnosti CET 21, která vlastní licenci TV Nova. Na valnou hromadu totiž nebyla doručena pozvánka jednomu z původních podílníků CET 21, režiséru Peteru Kršákovi, a také České spořitelně, která původně vlastnila v ČNTS Nova 22 procent a poté, co je v srpnu 1996 prodala bermudské firmě Central European Media Enterprises, až do prosince 1997 si podržela hlasovací právo u 2 procent podílu ČNTS NOVA. Vladimír Železný se hodlá proti rozhodnutí soudu odvolat. Toto soudní rozhodnutí je drobnou překážkou, které zjevně nikterak neovlivní jinak stoprocentně úspěšné úsilí firmy Central European Media Enterprises zcela ovládnout TV Nova, vysílat si na jejích okruzích, co chce, bez jakýchkoliv kvalitativních omezení, a odčerpávat veškeré její zisky.
Železný zahájil akci ve snaze získat šedesátiprocentní majoritní podíl ve společnosti CET 21, držiteli vysílací licence pro televizi Nova, od druhé poloviny roku 1996. 1. srpna 1996 uzavřel s bermudskou společností Central European Media Enterprises dohodu o "půjčce" ve výši 4,7 miliónů dolarů (cca 155 miliónů Kč). Za tyto peníze plus zálohu ve výši 520 000 dolarů odkoupil Vladimír Železný od čtyř ze šesti původních podílníků společnosti CET 21 Josefa Alana, Petera Hunčíka, Vlastimila Venclíka a Fedora Gála celkem 43,31 procent podílů CET 21 a zvýšil tak svůj podíl v CET 21 na majoritních 60 procent. Zároveň za tyto peníze umožnil společnosti CME, aby získala od těchto podílníků firmy CET 21 jejich 5,2 procent podílů České nezávislé televizní společnosti (ČNTS) Nova. Jakmile CME převzala těchto 5,2 procent ČNTS Nova do svého vlastnictví, Železného povinnost splatit "dluh" 4,7 miliónů dolarů byl podle zveřejněné smlouvy zrušen.
Transakce byla součástí úsilí bermudské společnosti CME jednak získat co nejvyšší vlastnický podíl ČNTS NOVA a jednak zajistit, aby její člověk, Vladimír Železný, měl majoritní podíl a tím rozhodující slovo ve společnosti CET 21, držiteli licence pro vysílání Novy.
Při založení televize Nova vlastnila bermudská firma CME 66 procent ČNTS Nova, Česká spořitelna měla v držení 22 procent ČNTS Nova a šest podílníků společnosti CET 21 celkem vlastnilo 12 procent Novy. CME však posléze odkoupila 22 procent TV Nova, které vlastnila Česká spořitelna, a pak se jí podařilo získat 11procent z původního dvanáctiprocentního podílu ČNTS Nova, který vlastnilo šest společníků konsorcia CET 21.
Jak se uvádí v oficiálních podnikatelských zprávách firmy CME, odevzdaných americkému dohledu nad kapitálovým trhem Security and Exchange Commission, 11. srpna 1997 koupila bermudská firma CME od Vladimíra Železného a "některých původních partnerů společnosti CET 21 za 28,537,000 dolarů (cca 942 miliónů Kč), splatných do 15. února 2000, firmu Nova Consulting, která vlastnila 5,8 procent podílu ČNTS Nova, který byl do podniku Nova Consulting převeden z původní společnosti CET 21. Do 31. března 1998 zaplatila firma CME Vladimíru Železnému a původním podílníkům společnosti CET 21 za tento dodatečný podíl ČNTS Nova už 17,912, 000 dolarů (cca 591 miliónů Kč).
Tyto obrovské zisky Vladimíru Železnému a jeho podílníkům nepříslušejí. Jsou odrazem astronomické hodnoty vysílací licence TV Nova, kterou bohužel udělila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v roce 1993 společnosti CET 21 z neznalosti zadarmo. Tak rázem odevzdala obrovské veřejné bohatství do soukromého majetku šesti českým a slovenským občanům.
Postupným odkupováním podílů televize Nova získala bermudská firma CME do nynějška rekordních 99 procent akcií ČNTS Nova. V roce 1997 vyplatila Nova firmě CME dividendu ve výši 10,169 000 dolarů (381 miliónů Kč), v roce 1998 vyplatí Nova celkovou dividendu ve výši 16,330 000 dolarů (539 miliónů Kč).
Zajímavé je, že z celé záležitosti byl vyšachován Peter Kršák, který jako všech šest původních podílníků společnosti CET 21 vlastnil dvě procenta ČNTS Novy. Dvě procenta podílu TV Nova mají nyní hodnotu 9,84 miliónů dolarů (cca 325 miliónů Kč). Kršák tvrdí, že své dvě procenta ČNTS Nova nikomu neprodal a 325 miliónů Kč za ně nikdy nedostal. Na své partnery podal loni žalobu pro nesplnění nabídkové povinosti při úmyslu prodat své obchodní podíly ve společnosti CET 21. Co se stalo s Kršákovými stamilióny, je záhadou.
Poslední čtvrtletní zpráva společnosti CME z 31.3. 1998, podaná americkému kapitálovému dozoru v květnu 1998, konstatuje, že společnost CET 21 "vlastní už jen 1 procento akcií Novy".
Jan Čulík
...Situace byla zcela jina, kdyz vladla skupina podporovana sovetskymi tanky - ucinny odpor nebyl mozny a presto byl, i kdyz je otazkou, kolik z nej bylo zamerne vyvolano nebo alespon tolerovano. Nyni vladnou penize a jejich prostrednictvim nejnizsi pudy (sobectvi, pozivacnost, nadrazovani hodnot mene hodnotnych hodnotam vice hodnotnym atd.) a zda se, ze v dnesnim CR jde o vladu temer neporazitelnou. Po celozivotnim stradani vetsina obcanu touzi po penezich a materialnich pozitcich, ktere je za ne mozne ziskat, ale cestne usili se zda byt mnohym cizi. Je lehci prijmout (dat) uplatek nez si penize poctive vydelat.
Je tezke nekoho vinit. Vojaci ve valce musi smrt brat jako samozrejmost a prilis se ji, az na vyjimky, nevzrusovat. Lide, kteri vyrostli a cely zivot prozili v moralnim marastu museli, v zajmu preziti, zvolit stejnou sebeobranu. Odlisnosti jsou pouze v mire. A tak jako vetsina vojaku ma potize normalne fungovat v normalnim zivote po skonceni valky, tak ma vetsina obcanu CR potize fungovat normalne v normalni demokracii. Respektive vetsina lidi v CR normalni demokracii nikdy nepoznala, nezna ji a snadno podlehne ilusim, jako napr. pokladat za demokracii system vlady, ktery existuje v dnesni CR, ackoli nejde o demokracii, ale o diktaturu kapitalu, kterou ti, kteri si kapital nashromazdili jako predstavitele diktatury proletariatu, po tak zvane revoluci nastolili, protoze nic jineho nez diktaturu neznaji a vedi, ze je to jedina forma vlady, ktera jim umoznuje se na vlade podilet.
Nadeji vidim v tom, ze system, ktery je malo produktivni se sam odsuzuje k zaniku, nekdy rychlemu. Katalyzatorem a akceleratorem by mohla byt vetsina naroda, ktera je uplatkarskym systemem odsouzena k moralnimu i materialnimu zivoreni.
