Britské listy


pátek 9. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Rozhovor s odvolanou ředitelkou zpravodajství České televize:
  • Jana Bobošíková: Klepetko je profesionální nula (rozhovor vedl Tomáš Pecina) Zákon o svobodném přístupu k informacím:
  • Ministerstvo průmyslu informuje na svých internetových stránkách nepravdivě (Ekologický právní servis) Společnost:
  • O manipulaci, o reklamě a o propagandě (Petr Sládeček)
  • Manipulace dětí pro reklamu: co proti tomu můžeme dělat? (Eva Duspivová)
  • Přecenil Jan Paul význam dětí v reklamě? (Vladimír Rott) O Evropské unii:
  • "Prohnilé srdce Evropy" (Vladimír Myslík, JČ) Reakce:
  • Petr Štěpánek kritizoval ČT nevhodně (Radek Batelka) Britské listy:
  • Čulíku a Pecino, přestaňte skuhrat: Financování Britských listů, vlastní investigativní novinář a Národní divadlo (Pavel Trtík)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792. Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, the U. K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok).

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Rozhovor s Janou Bobošíkovou. Upozorňujeme na  rozhovor Tomáše Peciny s novinářkou Janou Bobošíkovou, vzbouřenci z České televize vyštvanou ředitelkou zpravodajství ČT, který publikujeme jako první text dnešního vydání. Leccos se z něho čtenář doví o stavu dnešní české demokracie. (JČ)

  • Rada pravdomluvných. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vystavila na internetu svou výroční zprávu za rok 2000. Při prvním zběžném čtení nás upoutaly zejména pasáže, týkající se komunikace Rady s veřejností. Za hlavního viníka komunikačních problémů byli označeni novináři, kteří vesměs "nerozumějí vysoce odborné problematice", jsou povrchní, stádovití, podléhají vlivu P. R. agentur a prohřešují se rovněž nectností falešné solidarity (str. 95). Kritiku akceptujeme a pokusíme se být ještě odbornější, méně povrchní, nestádovití, nezlobbovaní a už vůbec nebudeme s nikým solidarizovat - otázka je, zda to bude k něčemu dobré.

    Součástí dokumentu je rovněž výroční zpráva o poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Z ní jsme s nemalým překvapením seznali, že z 50 písemně podaných žádostí o informace bylo 49 vyřízeno kladně a v jednom případě Rada žádosti nevyhověla, ale žadatel se proti rozhodnutí neodvolal (str. 97). Čtenářům Britských listů je přitom dobře známo, že minimálně v případě naší žádosti o zveřejnění vlastnické struktury provozovatelů komerčních televizí tomu bylo jinak: nejenže jsme se odvolali, ale v prosinci jsme na Radu podali žalobu k Vrchnímu soudu v Praze.

    Vysvětlí nám někdo, proč Rada ve své výroční zprávě lže? A hlavně, kolik bylo skutečně zamítnutých žádostí o informace a kolik žadatelů se skutečně proti rozhodnutí odvolalo?

    "Domnívejte se, co chcete," řekl nám do telefonu zdvořile dr. Fučík, vedoucí právního odboru Rady, když jsme ho žádali o objasnění této diskrepance. Ano, na úřednickou definitivu je v této zemi skutečně možná příliš brzy...

    Protože údaje v tabulce jsou zjevně nepravdivé, posíláme Radě zvláštní žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. Schválně, ve které kolonce skončí! (TP)

  • Zákon o svobodném přístupu k informacím na baterky? Zdá se, že tento zákon hodlají ignorovat i jiné veřejné a státní instituce. Česká televize, jak jsme už informovali, viz níže, porušila zákon tím, že neodpověděla v zákonné lhůtě Britským listům na dotaz týkající se např. financování jednotlivých svých pořadů; v dnešním vydání BL také informujeme o tom, že chybné informace zveřejnilo i ministerstvo průmyslu a obchodu. (JČ)

  • Platí teď v ČT nová aritmetika? Kdosi vysoce postavený v televizi včera zabědoval, že zkrácení primetimové reklamy ze šesti na tří minut za hodinu povede k půlmiliardové ztrátě, kterou by bylo třeba kompenzovat zvýšením měsíční koncese na 130-140 korun (její současná výše je 75 korun). V tom případě bych doporučoval, aby Česká televize přezkoumala tendr na dodavatele kalkulaček: ať počítám sebeusilovněji, nad 90 korun měsíčně se nedostanu - čímž samozřejmě netvrdím, že restrikce reklamy je dobrý nápad, jen mi připadá, že i k věšení bulíků na nos je třeba přistupovat s jistou elementární soudností. (TP)

  • Zůstanou platy zaměstnanců veřejnoprávní televize a rozpočty pořadů tajné? Začalo to nadějně: Česká televize potvrdila naši žádost o informace a poté si vzala na odpověď dalších deset dnů. Nyní marně uplynula i prodloužená lhůta, a protože pracovníci ČT nereagovali ani na naše zdvořilé e-mailové upozornění, že mají nejvyšší čas odpovědět, podali jsme podle zákona o svobodném přístupu k informacím odvolání. Tím se nyní ze zákona musí zabývat ředitel České televize Jiří Balvín; jen on má právo rozhodnout, zda platy a náklady pořadů zůstanou tak jako doposud "veřejnoprávním tajemstvím" nebo se televize podrobí zákonu č. 106/1999 Sb., jak jí to přikázali poslanci novelou zákona o ČT. Nejsme optimisty: sto tisíc lidí na Václavském náměstí jistě nedemonstrovalo za to, aby televizní hrdinové nechali do svého účetnictví nahlédnout ty, kdo jejich činnost financují - plátce televizních poplatků. (TP)

  • Dosud nikým nikomu nepoložené znepokojivé otázky. Novináři prozatím oznamovacím tónem hlásí, že kvůli jednomu propuštěnému pracovníkovi kontrarozvědky se sejde mimořádné jednání parlamentní komise pro kontrolu BIS. Klidnými je nechá i informace, že tým specialistů prohledával jeho byt plných 14 hodin. Klidnými je nechá i zjištění, že tento "zpravodajec-disident" si hrál s výbušninami "na partyzána"...

    Odpoví ministr vnitra Gross a ministr pro BIS Špidla Britským listům na několik otázek, které se nám neodbytně vnucují a které doposud nikdo ministrům nepoložil?

    • Jak je možné, že v BIS (ozbrojené složce státu) byl DOTEĎ zaměstnáván člověk, který v minulosti vyhazoval do povětří majetek druhých a ohrožoval i jejich životy - terorista (je úplně lhostejné, zda to bylo auto agenta StB či komunistická nástěnka, pomník rudoarmějce či jiný symbol...)?
    • Byl u kapitána Hučína proveden při vstupu či za dobu jeho služby u BIS psychiatrický posudek a s jakým výsledkem? Byl uznán duševně zdráv a způsobilý náročné služby? Byly údaje o jeho teroristické minulosti známy jeho nadřízeným?
    • Kolik dalších podobných "kapitánů-disidentů" - specialistů na levicový "extremismus" je stále ještě zaměstnáno v BIS?
    • Podílel se býv. kpt. Hučín na vypracování zprávy o extremismu, kterou předkládaly zpravodajské služby a ve které byly mezi extremistické organizace zařazeny i ekologické iniciativy? (koš)

  • ČRo - sčítání: drobný pokus o objektivitu: V tomto článku na www stránkách Českého rozhlasu naleznete populárně popisný článek Bohouše Tečky o sčítání lidu. Autor si všiml kupodivu téhož, čeho jsme si všimli i my: neobjektivity informací na stránkách ČSÚ: "Například na stránkách Britských listů naleznete archív polemik k tématu. Asi nepřekvapí, že se odkaz neobjevil na oficiálních stránkách ČSÚ v oddílu "Napsali a řekli o sčítání"...", píše Tečka ve svém článku.

    Musíme konstatovat, že nás uvedený postup ČSÚ nepřekvapil. Překvapil by nás ale opak: seriózní necenzurované diskuzní fórum, kde by museli úředníci paní Bohaté vysvětlovat všem chudým, proč stálo DTP studio ČSÚ (placeno z peněz na sčítání lidu) 26 miliónů, což jsou investice do DTP velikosti firmy AMOS či WOW (jeden počítač stojí i se software 200 000, osvitka i a vyvolávacím automatem 2-4 milióny, špičkový bubnový scanner 1,5 miliónu, laserová tiskárna 100 000, barevná tiskárna 100 000... Produkce takovéhoto DTP studia by musela být v hodnotě 15-20 miliónu za rok, aby se vyplatilo), proč neměli bezpečnostní experti přístup k zařízení a přesto napsali kladné posudky, na základě čeho došli v ČSÚ k výši honoráře za posudek (100 000 Kč za 10-15 stránek A4) apod. Na to se ale pan Tečka raději ve svém článku neptá... (koš)

  • Britské listy dál trpělivě očekávají vyjádření pražského Úřadu vyšetřování ke studiu Martina Kloubka na sovětské policejní škole i k tomu, zda si policisté mají právo předvolávat občany k výslechu na druhý konec republiky. Písemné vyjádření nám policejní mluvčí Soňa Jindráková přislíbila už před třemi týdny. (TP)

  • Aktualizovány byly stránky Vojtěcha Kmenta, kritizující sčítání lidu: port.axonnet.cz/SLBD.

  • "V hlavních zprávách: Televize" - zřejmě významnější a nebezpečnější kniha, než jsme si mysleli. Zdá se, že český mediální establishment považuje tuto naši věcnou a dokumentačně pečlivě vybavenou knihu o kořenech a důsledcích vzbouření v ČT za velmi nebezpečnou: byla totiž zahájena kampaň proti ní i proti Britským listům: odstartoval ji svou neseriózní, nevěcnou a diskreditační recenzí knihy v časopise Týden Jiří Peňás. Očekáváme v rámci této kampaně další záporné a diskreditační recenze: každý, kdo něco v těsně provázaném, bratříčkovském pražském intelektuálním establishmentu něco znamená, si bude zřejmě muset svou legitimitu potvrdit tím, že knihu iracionálně odsoudí. Zmatenými slovy napadl tento týden Britské listy v týdeníku Reflex Ivan Straka - nepříliš logicky vyčítá Britským listům, že si dovolily obrátit se na čtenáře se žádostí o sponsorské příspěvky. Co je na tom špatného, Ivan Straka nevysvětlil. Naopak skutečnost, že se velmi rychle přihlásilo cca 300 lidí, ochotných ze svých skromných finančních prostředků BL podpořit, a že jsme vybrali zatím cca 280 000 Kč, nás naplňuje velkou hrdostí - dává nám to docela podstatný mandát: čtenáři kterého jiného českého listu si vědomě platí investigativní novinářskou práci? Má Ivan Straka taky takový mandát?(JČ)

  • Kde je teď v Praze k dostání kniha "V hlavních zprávách: Televize". Především v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici a v Arbesově knihkupectví, Štefánikova 26, kde byla ve čtvrtek úspěšná autogramiáda. Kniha je k dispozici také zde v internetovém knihkupectví Kosmas za lidovou cenu 118 Kč plus poštovné (má 366 stran), kde je na prvním místě Top Ten nejprodávanějších titulů. Je také možno si ji koupit v běžné pracovní době přímo v pražském nakladatelství ISV, Kafkova 42, Praha 6, tel. 2432 1098.

  • Prosíme, aby ti, kdo přislíbili Britským listům finanční příspěvek, ho odeslali. Z přibližně 300 lidí, kteří to přislíbili, přispělo na činnost Britských listů přispělo zatím cca 160 lidí (což je méně, než jsme čekali), celkem se zatím shromáždilo cca 260 000 Kč, což na rok zdaleka nestačí. Je nyní zjevné, že pokud přispějí víceméně všichni, kdo příspěvek přislíbili, budou finance na investigativní práci BL zajištěny: pokud ne, budeme mít potíže. Přispívají téměř výhradně čtenáři z České republiky: to svědčí o tom, že Britské listy, stejně jako internet, přestaly definitivně být doménou zahraničních Čechů a staly se domácí periodickou publikací. Všem, kdo se nám snaží pomoci, děkujeme! (TP) Všem dárcům osobně poděkujeme a máme pro ně exkluzivní, domníváme se velmi užitečný dárek. Zašleme na vaši adresu. (JČ)

    Poznámka JČ: Potvrzujeme, že s nynějším počtem cca 300 sponzorů budeme vydávat Britské listy i nadále. I nynějších dosud shromážděných cca 260 000 Kč nám dává možnost vydávat BL po dobu cca nadcházejících šesti měsíců: této doby chceme využít a budeme se mezitím snažit získávat finance i z dalších zdrojů. Zdůrazňujeme, že finanční příspěvky potřebujeme na investigativní práci pražských reportérů BL. - Apelujeme tímto především na zahraniční čtenáře BL, kteří by snad mohli, ve veřejném zájmu, podpořit Britské listy finančně ve větších počtech, zejména proto, že je to pro ně daleko menší zátěž než pro domácí čtenáře v ČR. (Pošlete šek na pražskou adresu Občanského sdružení Britské listy, Slezská 56, Praha 2 - jinak to nejde, nesmíme založit konto v zahraničí a nechat dárce platit kredit kartou: porušili bychom totiž český devizový zákon.)

  • Vážení čtenáři, stále potřebujeme ještě další drobné sponzory BL. "Financuji si vlastního investigativního novináře, aby odhaloval skandály a šlendrián v České republice," - to si může dnes říct každý z oněch přibližně 286 čtenářů, kteří se rozhodli finančními příspěvky sponzorovat další vydávání Britských listů, upozornil mě na Glasgow University Pavel Trtík, na něhož to, jak se zdá, to udělalo značný dojem. Na nás také: Je to skutečně pozitivní krok k občanské samostatnosti. - Děkujeme. (JČ)

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), Expandia Banka, a. s. (změna jména na eBanka dosud není oficiálně v platnosti)
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) i na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (údajně není v provozu)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

    Naše poštovní adresa je:

    Občanské sdružení Britské listy
    Slezská 56
    120 00 Praha 2

    Stanovy Občanského sdružení Britské listy jsou zde, IČO: 26519887.

    Bohužel nemůžeme přijímat příspěvky z platebních karet. Zahraniční sponzory, kteří nechtějí utrácet za mezinárodní převod (wire transfer), proto prosíme, aby na adresu občanského sdružení poslali částku šekem nebo International Money Order. (Na registraci placení prostřednictvím internetu a úvěrových karet se pracuje.)

    DĚKUJEME.

    Občanské sdružení Britské listy přirozeně vydá zájemcům stvrzenku za platbu pro případné daňové účely (je však otázka, zda to finanční úřad uzná). Zájemci o stvrzenku nechť pošlou e-mail s poštovní adresou a číslem účtu. Jakmile platba přijde, stvrzenku jim pošleme. Díky.

  • V pátek 9. 2. 2001 vyšla kniha Britských listů o vzbouření v České televizi. Kniha se jmenuje V hlavních zprávách: Televize. Fakta, která před vámi zatajili. Najdete v ní všechny důkazy "podvratné činnosti" Britských listů proti České televizi (viz článek člena managementu ČT Nikolaje Savického). Kniha je to výbor z textů publikovaných v  Britských listech.

  • Zajímavá až fascinující četba. Napsala nám Irena Válová, předsedkyně Syndikátu novinářů ČR:

    Vážený pane Pecino,

    zakoupila jsem pro sebe knihu V hlavních zprávách: Televize, kterou jste napsal spolu s panem Čulíkem. Pro mne jde o zajímavou až fascinující četbu. Na knihu jsem "narazila" náhodou, neboť jejímu vydání nepředcházela žádná propagace. Je to zatím jediná kniha o událostech v ČT, kterou mi stálo za to si koupit.

  • ČTK dává knize "V hlavních zprávách: Televize" osm bodů z deseti. Před dvěma týdny zveřenila ČTK o naší knize zabývající se krizí v ČT tuto recenzi. Záporná recenze obsahující nepřesné informace (recenzent neuvedl správně ani jména obou autorů knihy) z pera Jiřího Peňáse, novináře ze čtyřkoaličního Respektu, vyšla v časopise Týden.

  • Studii Miroslava Brady o základních principech televizního zpravodajství publikujeme v angličtině na tomto místě. Petr Sládeček z Londýna, který nám ji zprostředkoval, k tomu dodává:

    Skutecne si myslim,ze by mela byt doporucenou nebo snad i povinnou cetbou vsem redaktorum z 'oteenky' , zejmena pak pasaze o 'konstrukci reality' ve zpravodajstvi.

  • Jak je to s Apači? Poznamenává Jiří Kouba:

    Pan Zdenek Korger se sympaticky vyrovnal s dotaznikem ve prospech sveho casu propagovaneho, ve skutecnosti vsak neznameho etnika. Dukazem toho je i Velky Manitou. O nem Apaci nevedeli a vetsina dalsich znamych kmenu take ne. Jde o pojem severovychodnich Indianu, vyjadrujici silu spise nezli osobu Boha. Apacska mytologie je velmi slozita, navrcholu stoji 4 (=posvatne cislo) bozske bytosti, ale roli podobnou krestanskemu Bohu - Stvoriteli hraje Usen - Darce zivota. Tak vyrazne, ze nekteri radi APace k monoteistum.

    Nekdy jeste o te narodnosti - ani ta apacska by nesla nejak vyrazne definovat. Snad jen jako jeden dialekt po cele severni Americe rozsirene jazykove skupiny Athabaskan-Eyak ?

  • Žádáme podle zákona přesné, podrobné a otevřené informace o financování jednotlivých pořadů (včetně např. i odměn pro jejich moderátory) a informace o  platové škále v České televizi. 25. ledna 2001 vstoupil v platnost a zároveň nabyl účinnosti zákon č. 39/2001 Sb., který mění zákon č. 106/1999 Sb. o  svobodném přístupu k informacím tak, že povinnými subjekty ve smyslu tohoto zákona jsou nyní rovněž "veřejné instituce hospodařící s veřejnými pro­střed­ky". Z toho vyplývá, že se povinným subjektem stala i Česká televize. Žádáme proto na základě zákona o svobodném přístupu k informacím o  údaje týka­jící se hospodaření České televize, viz tento text. Také jsme chtěli o ČT vědět, za jakých finančních okolností v ní působí organizace Člověk v tísni, viz zde, a tyto informace jsme už dostali. Psali jsme o tom zde. Vyplývá z nich znepokojující zjištění, že Člověk v tísni užívá v ČT šest kanceláří a dva sklady za velmi nekomerční činži 8300 Kč měsíčně - dotují to televizní diváci svým poplatkem.


  • Recenze právě česky vydané hry holandského autora Jeroena van den Berga "Žena podle Schopenhauera od Michaely Černé je na tomto místě.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://blisty.internet.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://blisty.internet.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Jana Bobošíková: Klepetko je profesionální nula

    Rozhovor s odvolanou ředitelkou zpravodajství České televize

    Tomáš Pecina

    TP: Paní Bobošíková, s pozdějším ředitelem České televize Hodačem jste se setkala už předtím, než jste tam nastoupila jako ředitelka zpravodajství. Nabízela jste mu, pokud vím, ekonomický týdeník - ten nepřijal.

    JB: Vaše informace nejsou úplné. Tento ekonomický týdeník jsem nabídla tehdejšímu generálnímu řediteli Chmelíčkovi a jednala jsem i s programovým ředitelem panem Čapkem. Dohodli se, že se jim pořad líbí a požádali mě o analýzu ekonomického vysílání České televize, kterou jsem zpracovala, a o perspektivu toho, jak by mohlo ekonomické vysílání na obrazovce ČT vypadat. Chtěla jsem pro ČT postavit projekt, zavést ho a po roce z něj vystoupit a nechat tam veškerá propojení s agenturami, veškeré zpracování dat, aby to mělo odpovídající výstupy, včetně lidí, kteří by se na tom podíleli...

    V té chvíli mi bylo řečeno, že vše je dojednáno a zbytek se mnou bude vyřizovat ředitel zpravodajství pan Hodač. Pana Hodače jsem poprvé a naposledy viděla na jaře nebo v létě 2000. Sešli jsme se v kanceláři u programového ředitele Čapka. Pan Hodač mi řekl: "Váš projekt jsem nečetl, vaši kazetu jsem neviděl, ale spolupracovat s vámi nechci." To bylo všechno.

  • Zapůsobil na vás dojmem člověka, kterého byste chtěla jako nadřízeného?

    V tu chvíli mě samozřejmě strašně naštval, protože když vám někdo řekne, že vaši práci ani neviděl, ale spolupracovat s vámi nechce, určitě vám to není příjemné.

  • Kdo vás tedy pak přesvědčil, že pan Hodač je člověkem, který zvládne řízení České televize?

    Nezlobte se, ale vy se ptáte tak, jako kdyby v prosinci 2000 byla stejná situace jako tehdy, když jsem viděla pana Hodače poprvé! Pan Hodač mi zavolal 23. prosince a každý, kdo sleduje dění v této zemi, viděl, že tam není standardní situace, kdy by se Hodač v klidu stával ředitelem České televize. Ta situace, ne nějaká osoba, mě přiměla k tomu, že jsem jeho nabídku přijala.

  • Když jste moderovala Jedenadvacítku, byla jste schopná analytického hodnocení situace. Myslíte si, že jste tuto situaci vyhodnotila správně?

    Jednoznačně - a současný vývoj tomu jen nasvědčuje.

  • Jak tedy odpovíte na mou otázku? Co vás přesvědčilo, že si nekupujete "lístek na Titanik"?

    To je otázka životních hodnot každého z nás. Co se v té době "klubalo", bylo něco neuvěřitelného, a protože jsem v té instituci řadu let pracovala, troufla jsem si odhadnout, a - promiňte - možná lépe než vy, kdo všechno a co všechno za tím, co se děje, může být. Proto jsem do toho šla, a od první chvíle jsem říkala, že jsem připravena kdykoli odejít a že si uvědomuji, že budu dříve nebo později odvolána.

    Šla jsem tam bojovat za trochu jiné principy, než bylo samotné nezávislé zpravodajství, což samo o sobě považuji za dostatečný důvod. Ale v té době, 23. a 24. prosince, to rozhodně nebyl hlavní důvod: tím bylo to, že někdo křičel o potlačování svobody slova, a já jsem v tom cítila - věřte nebo ne - potlačování demokratických principů. A já mezi demokracií a anarchií nevidím žádnou třetí cestu.

    Pro mě je zastupitelská demokracie vždy čitelnější a akceptuji ji mnohem raději, než když se někdo bez mandátu, jenom proto, že momentálně někde pracuje, rve k moci.

  • Cítíte rozdíl mezi legálností a legitimitou jmenování pana Hodače? Jinými slovy, akceptujete, že jeho jmenování bylo v souladu se zákonem, ale mělo sníženou legitimitu?

    Kdyby byla dopředu dána kritéria legitimity, mohli bychom hovořit o tom, zda jmenování bylo či nebylo legitimní. Vzhledem k tomu, že zákon byl velmi vágní a vzhledem k tomu, jak byli voleni ostatní ředitelé - což lze považovat za určitý precedens - nezbývá mi než v tomto konkrétním případě legalitu a legitimitu považovat za jedno a totéž.

  • Žádný předchozí ředitel ale nebyl jmenován v jednotýdenním výběrovém řízení, jediný den po termínu pro zaslání přihlášek...

    Předchozí ředitel byl vybrán tak, že dokonce ani nebyla oslovena veřejnost! V tom případě není o čem se bavit - legalitu od legitimity můžeme oddělit jen tehdy, pokud si stanovíme tato kritéria. Můžeme se shodnout, že Rada měla sáhnout k "head-huntingovým" firmám, které by jí vybraly např. pět uchazečů, a z nich by vybírala ona sama. Ale nic z toho se nestalo. Ta kritéria bylo možno stanovit v zákoně, tak jako je teď v zákoně stanoven postup pro výběr členů Rady České televize.

  • Zpět k panu Hodačovi. Podle mých informací je to člověk, který má několik "kostlivců ve skříni". První z nich už vypadl - mám na mysli jeho novinářské působení na začátku 70. let. Bylo vám to známo předem nebo Jiří Hodač byl pro vás nepopsaný list papíru?

    Pan Hodač byl pro mě nepopsaný list papíru. Předtím jsem ho viděla jednou v životě.

  • Jak dlouho vám trvalo rozhodnutí?

    Zhruba dvacet hodin.

  • Jana Dědečková uvedla pro Britské listy, že předběžná jednání probíhala už v době, kdy bylo jasné, že se blíží odvolání ředitele Chmelíčka. Uvažovala jste i o jiném angažmá v České televizi než o místě ředitelky zpravodajství?

    Nepřihlásila jsem se do konkursu - takže neuvažovala. I když, perspektivně, samozřejmě by mě zajímalo mít pořad, ovšem ne v té České televizi, jaká je teď.

  • Čí nápad bylo, aby televize začala vysílat dvojí zpravodajství?

    Můj.

  • A vy jste ho předložila panu Hodačovi, a on ho schválil...?

    Ano.

  • Jak to rozhodnutí hodnotíte s odstupem?

    Čtyřiadvacátého bylo správné. Pokračovat 27.-28., když už tady stála celá Svěrákova "kulturní mediální fronta" - což neříkám já, ale on - to byla asi chyba. Asi se to mělo zastavit dřív. Ale 24. prosince to, myslím, bylo správné rozhodnutí.

  • Ovšem na řadu lidí zapůsobilo jako šok už první vystoupení paní Makrlíkové...

    Paní Makrlíková je profesionálka - svědčí o tom i to, že Česká televize jí chtěla svěřit moderování pořadu Regiony, než jí řekli, aby šla pryč.

  • Nemluvím jen o moderátorovi, ale o struktuře toho pořadu.

    Ale co na tom pořadu bylo tak špatného? Když to porovnáme se zpravodajskými relacemi toho dne ostatních televizních stanic, nepřipadá mi, že by ČT vysílala cokoliv nevyváženého, špatného, manipulativního, neprofesionálního atd. Později možná ano, ale 24. prosince to bylo v pořádku.

  • Dovolte mi hypotetickou otázku: Kdyby ředitelem byl někdo jiný a vy byste byla ve stejné pozici, podařilo by se vám ovlivnit výsledek krize v ČT?

    Ne! Ať by to byl kdokoli, kdo by nevyhovoval lidem, kteří se postavili na obrazovku s těmi bikolorami, výsledek by se ovlivnit nepodařilo.

  • Takže nedáváte vinu panu Hodačovi, ale jednoznačně tzv. vzbouřencům...?

    Dávám vinu prostředí, které se za žádnou cenu nechtělo měnit. Za žádnou cenu!

  • Ale to prostředí tvoří lidé...

    Jenže vy říkáte vzbouřenci, a ty vzbouřence tam přece chodil někdo povzbuzovat, někdo jim telefonoval. Proto říkám: tomu prostředí, nejen těm vzbouřencům, kteří samotní s planoucím zrakem na obrazovce hájili "svobodu slova" a kteří, ačkoliv mohli jít kamkoliv, si tam nechávali vytahovat suché záchody oknem. Ale i všem ostatním, kteří jsou nějakým způsobem navázáni na Českou televizi.

  • Dopadlo by to tedy stejně, i kdyby ředitelkou byla paní Fričová?

    Nevím, zda by paní Fričová byla v takové nelibosti a chtěla rozrušovat všechny ty vazby. Tím ji nechci podezřívat z něčeho špatného - ale to se zeptejte Dekoje, Komerse, Kocába, Buzkové a spol., kteří se tam chodili exhibovat. Těch se zeptejte, nakolik by jim vadila paní Fričová: já na to odpovědět neumím.

  • Hypotetizujme dál: Dala se ta situace vyřešit zastavením vysílání České televize?

    Jednoznačně! Kdybych byla já na místě pana Hodače, obrazovka by byla černá tak dlouho, dokud by nezačal tento stát konat! To nebyl problém České televize, to byl problém tohoto státu: obecního úřadu, soudů, policie atd., nikoli České televize.

  • V tom se naprosto shodujeme; pak je tedy otázka, zda by toho byl schopen někdo jiný na místě pana Hodače...

    Já ano.

  • Ale s vámi se nepočítalo.

    Nepřihlásila jsem se do konkursu - neměla jsem jeho pravomoci.

  • Navrhovala jste mu toto řešení?

    Jednoznačně.

  • Co odpověděl?

    Pan Hodač měl svou hlavu a jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Vím, že rozhodnutí obnovit vysílání velmi dlouho a velmi hluboce zvažoval. Řekl, že o tom bude přemýšlet, ale nakonec se rozhodl, jak se rozhodl. Protože se snažím "nebýt jako oni", rozhodnutí svého šéfa jsem respektovala. Nic víc k tomu říci nemohu.

  • Respektovala jste i rozhodnutí pana Balvína... Pověřil vás, abyste zpracovala...

    Ne, to bylo dost jinak. Všichni skočili na špek tomu, co pan Balvín řekl médiím. Ve skutečnosti mě pan Balvín pozval a zeptal se mě, jestli mu nechci něco říci. Odpověděla jsem: "Pane Balvíne, to teda fakt nechci - čekám, co mi nabídnete." Pan Balvín, když zjistil, že mu nechci nic říci, mi nabídl místo v kontrolním útvaru. Ptala jsem se ho, jestli se ten útvar zabývá kontrolou vysílání, ale řekl mi, že ne - měla jsem kontrolovat, jak jsou v televizi podepsané smlouvy apod.

    Zdůvodnil to tím, že mám ekonomické vzdělání, takže bych na to mohla stačit. Tuto nabídku jsem nepřijala.

  • Co budete dělat dál? Na kameru jste řekla - jako Terminátor - "Já se vrátím!"...

    Řekla jsem, že současnou situaci beru jako přestávku. Veřejnoprávní média mě samozřejmě zajímají, protože v nich vidím největší potenciál nezávislosti, a pokud bude možnost, určitě budu usilovat, abych se do České televize vrátila. Samozřejmě, proč ne? A dokonce si - možná neskromně - myslím, že tam, na rozdíl od jiných, patřím.

  • Jak se z pozice "generála po bitvě" díváte na rozhodnutí zrušit pracovní poměr přibližně dvaceti pracovníkům redakce zpravodajství?

    Bylo jednoznačně správné.

  • Ale obstojí u soudu?

    Rozhodnutí bylo učiněno a soudit by se měli ti, kdo ho nerespektovali. Jestliže pan Balvín akceptoval, že ti lidé ho nerespektovali, já nemohu dělat nic. Těm zaměstnancům byl zrušen pracovní poměr podle § 53 zákoníku práce a pokud se cítili poškozeni, mohli se domáhat zrušení platnosti tohoto rozhodnutí u soudu.

  • Ovšem zaměstnavatel musí být schopen zajistit, aby se taková osoba už na pracoviště nedostala...

    Jestliže obvodnímu úřadu, který jsme žádali o pomoc při zajištění tohoto úkonu, odmítla policie asistenci, co jsem měla dělat? Vynášet je v zubech?

    Podívejte se, pane Pecino: Asi jste četl bulletiny stávkového výboru. V jednom z nich stojí, že všechny faktury a smlouvy mají být přineseny na stávkový výbor a ten rozhodne, co se vyřídí a co ne, kdo se zaměstná a co se proplatí. Neboli nebylo v našich silách, věřte nebo ne, těmto lidem byť jen odstřihnout mobilní telefon, na rozdíl od mobilních telefonů mého štábu, které byly odstřiženy.

  • Nakonec se vám ale zablokovat jim telefony podařilo...

    Ano, ale až po několika dnech. Nepodařilo se nám ani to, aby jim byly zastaveny platy. Naše smlouvy nikdo nezpracoval, my jsme plat nedostávali, ale jejich smlouvy, ačkoliv k nim bylo přiloženo rozhodnutí o zrušení pracovního poměru, byly zpracovávány a ti lidé nadále dostávali plat.

  • To zní jako dost velké Waterloo - v televizi jste nebyli schopni ovládnout vůbec nic, kromě ředitelny.

    Je to Waterloo. Ale v tom je ten problém: já jsem do televize nepřišla něco ovládat, já jsem tam přišla dělat svou práci. Já jsem tam nepřišla s někým bojovat, nebo se prát s vedoucí mzdové účtárny!

  • Ale pokud vás neposlouchají zaměstnanci, nemůžete svou práci dělat!

    Pokud ale využívají veřejný majetek a vyčerpáte manažerské možnosti, měl by zasáhnout někdo jiný.

  • Politickou reprezentaci jste o tom ovšem nepřesvědčili, ani vy ani pan Hodač.

    To byl problém generálního ředitele, a jestliže máme takovou politickou reprezentaci, která nestojí o to, aby se dodržovaly zákony této země, mně nezbývá nic jiného než to akceptovat. To je realita. Ano, nepřesvědčili jsme politickou reprezentaci - co víc vám k tomu mám říct?

  • S jakým plánem jste nastupovala 24. prosince do České televize? Myslím dlouhodobý plán...

    Plán byl naprosto jednoznačný: vybudovat prestižní pracoviště, které bude sloužit této zemi jako agentura, protože technický potenciál tam na to je - které nebude opisovat z ČTK, z Reuteru a z novin.

  • S kolika zaměstnanci současné redakce zpravodajství jste počítala, že by tam mohli zůstat řekněme ještě za šest měsíců? Tedy do jaké míry jste plánovala "čistku"?

    Vy tomu říkáte čistka, já personální audit. A záleží na tom, co by ten personální audit ukázal.

  • Ovšem musí se uplatnit i váš manažerský úsudek... Kolik z lidí v redakci by tam zůstalo ještě po šesti měsících?

    Záleží na konkrétních profesích. Pokud budu mluvit o samotných redaktorech, na svých místech by zůstalo asi 50 %, odhadem 20 % by muselo odejít a zbylých 30 % by dostalo místa, která by v rámci reorganizace redakce odpovídala jejich vzdělání a zkušenostem, a to jak vyšší, tak nižší, než ta, která zastávají v tuto chvíli - co do hierarchie, tak samozřejmě platově.

  • Větší změnu jste plánovala pro domácí nebo zahraniční zpravodajství?

    Obojí zhruba stejně. Víte, já se obávám, že Česká televize - a vím, že za to, co řeknu, budu opět velmi kritizována - ačkoli hovoří o globalizaci a ačkoli si myslí, že ona je v podstatě do jisté míry jejím nositelem v české společnosti, obávám se, že Česká televize je velmi uzavřená a xenofobní, takže o tom, co je to globalizace, nemá vůbec žádné ponětí!

  • Sledujete Českou televizi i nyní?

    Ne. Není to principiální, ale dřív jsem spěchala na zprávy, chtěla jsem je vidět, dneska je sleduji možná jednou za týden. Prostě nevyhledávám je.

  • Co se týká cesty, kterou ČT za poslední dva roky urazila, došlo podle vás k nějakým změnám? Když nastupoval na místo šéfredaktora pan Klepetko, sliboval profesionalizaci...

    Profesionalizaci nemůže dělat profesionální nula, pane Pecino! A pokud jde o ty změny, samozřejmě že došlo ke změnám, např. vizuálním, ovšem udělat pořad Události ve světě, promiňte, ale to mi v roce 2000 nebo 2001 připadá velmi scestné.

    Se šéfredaktory začnu od Adama. Myslím, že Jakub Puchalský udělal tehdy fatální chybu - a v tom byl zárodek všech problémů, které se projevily v těchto měsících - když připustil, aby si redakce zvolila svého šéfredaktora. Ano, Kytka nebyl ideální, Kytka zřejmě měl manažerské mezery, ale připustit, aby mi sami lidé z redakce řekli, koho chtějí mít za šéfa a akceptovat to - to byl začátek konce šéfredaktorů veřejnoprávní televize v Čechách. Od té chvíle to byly loutky...

  • Vítězem "volby" byl tehdy Zdeněk Šámal, že?

    Ano, ale to nebyla žádná oficiální volba - toho "vyplivly" neviditelné vztahy a kamarádšofty směrem k Puchalskému a řeklo se: "Tak, tady toho mi bychom chtěli." Samozřejmě, že Puchalský to popře, ale to byl první ústup od manažerských principů, a pak už se to s redakcí jen vezlo.

    Vždyť i Chmelíček měl ideální šanci začít vztahy na jedné straně rozbíjet a na druhé narovnávat. Já nemám ráda slovo "normalizovat", ale zavádět tam normální manažerské mechanismy, protože novinařina se neliší příliš od jiných profesí, byť novináři to hrozně neradi slyší. Ale i žurnalistika je do jisté míry - netvrdím, že ze sta procent - ale do jisté míry je kvalita novinářské práce měřitelná. Kdo říká opak, tak lže a hájí si svůj písek.

    Dušan Chmelíček měl všechny možnosti, i tím, jak do funkce přišel: měl podporu Rady, ta komunita ho přijala, a on místo toho, aby tam začal dělat něco rozumného, vyhodil Kralerta, zrušil všechna úsporná opatření a začal jednat přesně podle instrukcí zevnitř televize a jejích spřízněných subjektů...

  • S panem Mrnkou jste nikdy nespolupracovala?

    Ne.

  • Měli jste spolu konflikt teď v prosinci?

    Ne, s panem Mrnkou jsem dvakrát hovořila telefonicky, snažila jsem se mu vysvětlit situaci, chtěla jsem, aby se mnou začal spolupracovat, ale on to vždycky odmítl. Ale neměla jsem pocit, že bychom měli nějaké zásadní... chci říct: neřval na mě a nemluvil na mě sprostě.

  • Můžete jmenovat tři profesionály z domácí a tři ze zahraniční redakce?

    Velíšek, jednoznačně... Augustová - byť do ní kopou, myslím, že je profesionální moderátorka Událostí. Libí se mi i Michael Fiala, což je jedna z mála nadějí na seriózní žurnalismus. O profesionalitu alespoň ve smyslu nestrannosti, a to je v současné České televizi velmi cenné, se snaží Honza Němec. Ze zahraničních... (velmi dlouhé přemýšlení) ...možná Podaný a Dorazín, když byl v Moskvě. Za katastrofu ale považuji zpravodajství z Bruselu!

  • A tři odstrašující příklady? Pana Klepetka a pana Boudu jste už jmenovala...

    Pan Klepetko projde jako čteč zpráv, obtížně projde jako moderátor Jedenadvacítky, to bylo komické, a jako šéfredaktor, na to už jsem svůj názor řekla. Pan Klepetko je asi dobrý spíkr...

    Víte, to je těžké - nechci dávat odstrašující příklady, protože "ryba smrdí od hlavy" - a tam je spousta lidí, kteří mají potenciál na to být dobří, ale v tom prostředí je být dobrý i pro toho nejlepšího hrozně těžké. To už musí mít takovou zkušenost jako má pan Velíšek - životní zkušenost, myslím - ale v tom prostředí... Jak říkám, ryba smrdí od hlavy. Kdyby vypadali jinak šéfové, budeme asi mluvit jinak i o lidech z redakce, protože by bylo nefér jim říct, že nestojí za nic. Já věřím tomu, že v řadě z nich je potenciál, ale ta televize ho nerozvíjí.

  • Poslední otázku: jaká je podle vás prognóza vývoje po nástupu pana Balvína?

    Prognóza je jasná: Česká televize bude nadále trychtýřem pro pět miliard korun a její podíl na trhu se bude marginalizovat. Myslím, že už tak klesající sledovanost bude dlouhodobě klesat. Nebude to kvůli těm událostem, které se staly na přelomu roku, ale prostře proto, že ČT nedělá to, co by dělat měla a co se od ní očekává.

    Neboli, za stejné peníze bude méně kritiků: Pro zaměstnance to bude pohodlnější, u diváků zvítězí komerční televize, pro spřízněné duše a struktury bude neustále na přerozdělování 4,8 miliardy. Neboli co chce neschopný tvůrce víc? Aby dostával za svou tvorbu zaplaceno a nikdo se na ni nedíval a tudíž ho nekritizoval!

  • Tedy úplný triumf podprůměrných?

    Jak pro koho. Ještě tam zbylo pár ctižádostivců, kteří opravdu ještě stále věří, že bojovali za Pravdu a Lásku nebo za svobodu slova, a ti se budou těžko smiřovat s tím, že se jejich exhibice na obrazovce marginalizuje. Ale drtivé většině těch, kteří stáli v zákulisí a chtěli si udržet svoje předivo vztahů, to vyhovuje.

    Nevím, jak bude vyhovovat redaktorům zpravodajství, jestliže se na jich produkci bude - a už to tak je - dívat stále méně a méně lidí. Mě by to mrzelo.

  • A smíří se s tímto stavem politická reprezentace?

    Jednoznačně. Politická reprezentace je ráda, že má klid. Najde se několik ojedinělých poslanců, kterým se to líbit nebude, ale politická reprezentace jako celek je velmi ráda, že kauza Česká televize spadla ze stolu. Prostě politická reprezentace si svým rozhodnutím, které považuji vůči zbytku občanů, kteří nepracují v České televizi, za vrchol nemravnosti, koupila takzvaný "klid na práci". To je vše.

  • Paní Bobošíková, děkuji Vám za rozhovor!

    Jana Bobošíková (1964), novinářka, absolventka VŠE v Praze. Od konce 80. let pracovala v České televizi, kde vstoupila do obecného povědomí jako moderátorka pořadu "21". Pro dlouhodobé neshody s vedením redakce zpravodajství z televize v roce 1998 na vlastní žádost odešla; poté působila mj. jako ekonomická poradkyně Václava Klause a příležitostná moderátorka různých akcí a shromáždění. Od loňského roku řídí na internetu úspěšný zpravodajský server http://www.interview21.cz. V prosinci 2000 se J. Bobošíková nakrátko vrátila do České televize, kde byla jmenována ředitelkou zpravodajství. Proti jejímu jmenování se však zformoval silný odpor zaměstnanců a poté, co nebyla po řadu týdnů schopna ujmout se efektivně svých pravomocí, televizi v únoru letošního roku opustila.


    Ministerstvo průmyslu informuje na svých internetových stránkách nepravdivě

    Ministerstvo průmyslu a obchodu uvádí ve výroční zprávě o poskytování informací na svých internetových stránkách nepravdivé informace. Jde o již několikáté porušení zákona, kterého se tento úřad dopouští od vstupu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím v účinnost.

    MPO zveřejnilo na internetových stránkách www.mpo.cz výroční zprávu, tak jak mu to ukládá § 18 zákona o informacích. Ve výroční zprávě MPO uvádí, že 6 žádostí o informace bylo formou rozhodnutí odmítnuto.

    Zpráva tak zapomíná na další 4 žádosti o informace, které úřad v rozporu se zákonem odmítl pouhým dopisem. Tím žadatelům protiprávně ztížil možnost podání opravných prostředků, protože dopisy neobsahovaly řádné zdůvodnění a poučení o možnosti podat odvolání (rozklad).

    Rovněž není pravdivý údaj z výroční zprávy, podle nějž v řízení před soudem jsou 2 žádosti. Jde minimálně o žádosti 4, o všech žalobách již MPO prokazatelně ví.

    Jako výsměch pak působí sdělení, že ze strany MPO nedošlo ve sledovaném období k nedodržení zákona o informacích.

    Opak je pravda, když na 4 podaná odvolání (rozklady) nedostali žadatelé žádnou odpověď. Takový postup je v příkrém rozporu se zákonem.

    Situace je o to vážnější, že o podaných odvoláních má rozhodovat přímo ministr. Porušení zákona ostatně připustil i právní zástupce MPO při svém vyjádření k jedné z podaných žalob.

    V souvislosti s neutěšeným stavem při poskytování informací ze strany MPO se občanské sdružení Ekologický právní servis*) obrací otevřeným dopisem na ministra Miroslava Grégra a žádá jej o urychlené zjednání nápravy (viz. příloha této tiskové zprávy). V dopise EPS poukazuje na absurdní situaci, kdy úřad není schopen uvést pravdivé informace ani ve výroční zprávě, čímž její vydávání postrádá smysl. Samozřejmě se okamžitě naskýtá otázky, zda nezákonně vyřízených žádostí o informace není mnohem víc...

    Bližší informace:

    Mgr. Vítězslav Dohnal, Ekologický právní servis, Kost! nická 1324, 390 01 Tábor, tel.: 0361/256662, e-mail: eps.tabor@ecn.cz

    Mgr. Martin Elger, Ars Aequi et Boni, Petrská 29, Praha 1,Tel./fax. 02/24816147, e-mail: ars@i-pravo.org, internet: www.i-pravo.org

    *) Ekologický právní servis je občanské sdružení právníků, kteří se zabývají ochranou lidských práv a životního prostředí právními prostředky. Za tímto účelem se účastní různých povolovacích řízení, poskytuje právní poradenství, připomínkuje právní předpisy, vydává publikace a pořádá školící akce. Další informace najdete na internetových stránkách www.i-eps.cz.

    Příloha:

    Vážený pan
    Miroslav Grégr
    Ministr průmyslu a obchodu
    Na Františku 32
    Praha 1

    V Táboře dne 8.3.2001

    Vážený pane ministře,

    váš úřad vydal v souladu s ustanovením § 18 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších změn a doplňků, výroční zprávu. Bohužel Vás musíme upozornit, že tato výroční zpráva neinformuje občany pravdivě.

    Ve zprávě se uvádí, že MPO neposkytlo informace v 6 případech a že tak učinilo rozhodnutím (což zákon požaduje). Naše sdružení ovšem eviduje 4 žádosti o informace, které úřad vyřídil pouhým dopisem. Tím žadateli protiprávně ztížil možnost podání opravných prostředků, protože dopisy neobsahovaly řádné zdůvodnění a poučení o možnosti podat odvolání (rozklad). Konkrétně se jedná o žádost Ekologického právního servisu ze dne 18.1.2000, která se týkala zprávy o dopadu vysílání rádia Svobodná Evropa na zahraniční obchod s Iranem a Irakem. Na tuto žádost reagoval pouhým dopisem vrchní ředitel vašeho kabinetu Ing. Vlastimil Nesrsta. Dále jde o dvě žádosti pana Radko Pavlovce z 18.2.2000, které v rozporu se zákonem pouhým faxem vyřídila tisková mluvčí úřadu paní Dagmar Plachá. Poslední nám známý případ se týká žádosti občanského sdružení Ars Aequi et Boni ze dne 12.5.2000, kterou se toto sdružení domáhá poskytnutí informací souvisejících s určováním cen, za kterou ČEZ a.s. prodává elektrickou energii. Také tato žá! dost byla vyřízena pouhým dopisem, tentokrát pro změnu vrchním ředitelem sekce Energetická regulační správa.

    Ve všech výše zmíněných případech podali žadatelé proti nezákonnému postupu ministerstva rozklad. Dovoluji si vás pane ministře upozornit, že o podaných rozkladech jste povinen rozhodovat vy osobně a to ve lhůtě do 45 dnů od jejich podání. Přestože byla tato lhůta několikanásobně překročena, nedostali od Vás žadatelé do dnešního dne žádnou odpověď, natožpak rozhodnutí.

    Ani další části výroční zprávy nejsou pravdivé. Váš úřad prokazatelně ví o 4 podaných žalobách, přesto se zde uvádí pouze 2. To, že ze strany MPO došlo k mnohonásobnému porušení zákona snad vyplývá dostatečně z předchozích řádků, přestože ve zprávě tvrdí MPO opak.

    Vážený pane ministře, domníváme se, že je načase, aby i MPO začalo respektovat zákon o informacích. Dovolujeme si Vás tímto požádat o neprodlené zjednání nápravy ve všech výše uvedených případech. Zejména považujeme za nezbytné upravit výroční zprávu tak, aby se realitě alespoň blížila.

    Na tento otevřený dopis očekáváme odpověď do 30 dnů. Současně je podle našeho názoru tato lhůta dostatečná i pro opravu výroční zprávy. Nedojde-li k nápravě, očekávejte, že se věcí začne zabývat Ústavní soud. Současně budeme usilovat o vyvození osobní odpovědnosti konkrétních úředníků.

    s pozdravem
    Vítězslav Dohnal
    Ekologický právní servis
    Kostnická 1324, 390 01 Tábor


    O manipulaci, o reklamě a o propagandě

    Petr Sládeček

    Milý Jane Paule,

    též děkuji za výborný článek v Britských listech.

    Milá Evo Duspivová,

    otázkami kolem marketingu a propagandy nakousáváte jedno z největších témat současnosti. Propaganda je možná stará jako lidstvo samo, i řečtí demagogové jiz zručně manipulovali s občany městských států, (i se Sókratem a s Aristotelem). Az ve dvacátém století se však propaganda stala profesí (publicity, public relations). Útvar P.R. má dnes každá větší firma a každá politická strana.

    Dobrý propagandista ví, že je snazší a levnější měnit myšlení lidí o realitě než samu realitu. Ron Arnold, zakladatel Wise Use Movement, to řekl natvrdo: "Facts don't matter. In politics, perception is reality." (Na faktech nezáleží. V politice je realitou to, jak se skutečnost vnímá.)

    K tomu pomáhají press releases, reklamy,ikony a slogany, objednané nebo dezinterpretované výzkumy veřejného mínění ci výroky expertů, vhodné cíle sponzoringu a charity...

    Není třeba se děsit a šílet, je třeba znát, pojmenovávat,vítězit silou argumentů, vtipem i důvtipem, a to vytrvale a soustavně.

    Na každou propagandu existuje dvojí zbraň:

    1. kontrapropaganda

    2. výchova a vzdělání

    Plnou hloubku problému však pochopíme až tehdy, když zjistíme a připustíme, že jsme často propagandisty tak trochu všichni. Vy jste se, paní Evo, nikdy nepokusila někoho přesvedčit o své pravdě, aniž byste vědomě nezměnila či maličko "upravila" vše, co jste o věci věděla? Propagandistou může být i kluk, co se snaží "sbalit" holku.

    Při této myšlence se odvolávám na slovníkové heslo propagandy v Encyklopedii Britannica, které přikládám. Za nejpodstatnější považuji rozdíl mezi propagandou (systematická snaha manipulovat přesvědčení, postoje či chování jiných lidí) a education, vzdělávání (prezentování různých stran problému a výhod i nevýhod možných rešení).

    Zde leží i jedna z mých hlavních tezí o televizním zpravodajství v připravovaném projektu pro Českou televizi. Zpravodajství se musí poctivě snažit být nikoli propagandou, ale "education".

    Řekne-li zpravodajský novinář, že nějaká věc je A, je asi propagandista (je jím určitě, pokud vědomě zamlčuje, že na věc existuje i názor B a C, popř. nedá prostor jejich nositelům).

    S tím, že věci jsou A, neboli s tzv. událostmi a fakty, to totiž vůbec není tak jednoduché.

    Řekne-li však, že něco je A podle poznatku takových a onakých, že na A jsou i názory B a C, a v komentáři že v kontextu Čech, Evropy, nebo historie lidstva, biosféry planety atd. pak A pro náš zivot na Zemi neco znamená, jsme na správné cestě k "education".

    Ocitáme se pak na strašně obtížné, ale možné pozici televize veřejné služby, která se, tak jako BBC, snaží svět nestranně vykládat.

    (Pro filosofy - že věc A vůbec existuje, musím prostě předpokládat, podřizujíce se raději zdravému rozumu a zkušenosti než metafyzice, agnosticismu ci Zenónovým aporiím.)

    Pokud se o poctivý výklad světa nepokouším, volím snazší cestu poskládanou ze stále kratších fragmentů a střípků reality, zaměřených ve finále uz jen na emoce a pudy diváka. Kam snazší cesty často v životě vedou, nemusím říkat...

    Něco z doporučené četby o propagandě:

    1. Francouz Gustave Le Bon napsal v roce 1895 knihu The Crowd: A Study of the Popular Mind o sociální psychologii davu. Rok po vydání byla kniha k dispozici v 19 jazycích, dodnes P.R. klasika

    2. Cokoli od zakladatele moderního P.R. Edwarda Bernayse, synovce Sigmunda Freuda. Četl ho i Joseph Goebbels...

    3. Ze soudobé četby, z toho co znám, asi nejlépe

    Stuart Ewan: PR: A Social History of Spin, Basic Books, New York 1996

    a Sharon Beder: Global Spin, Chelsea Green, 1997

    Přikládám Britannicu.

    Propaganda

    rozšiřování informací - faktů, argumentů, pověstí, polopravd nebo lží - s cílem ovlivnit veřejné mínění.

    Propaganda je více méně systematické úsilí manipulovat přesvědčení, postoje a činy jiných lidí prostřednictvím symbolů (slov, gest, transparentů, památníků, hudby, oblečení, výložek, stylů účesym návrhu mincí, poštovních známek, atd.). Úmyslnost a silný důraz na manipulaci odlišují propagandu od volné, neformálné konverzace nebo od svobodné výměny názorů.

    Propagandista má určitý cíl nebo řadu cílů. K dosažení těchto cílů úmyslně vybírá fakta, argumenty a symboly a prezentuje je způsobem, o němž si myslí, že budou mít co největší dopad. Ve snaze maximalizovat efekt někdy vynechává důležitá fakta, anebo je zkreslí a může se pokusit odklonit pozornost lidí, které se snaží ovlivnit od všeho ostatního kromě jeho propagandy.

    Úmyslná komparativní selektivita a manipulace také odlišují propagandu od vzdělávání. Vzdělávatel se snaží prezentovat různé pohledy na dané téma - důvody, proč je třeba o věci pochybovat, stejně jako důvody, proč věřit jeho tvrzením, výhody i nevýhody všech možných způsobů řešení. Cílem vzdělávání je přimět recipienta informací, aby si sám nasbíral a zhodnotil důkazy. Vzdělávání mu pomáhá, aby si osvojil techniky, jak to činit.

    Je však nutno zdůraznit, že se někdy propagandista může sám považovat za vzdělávatele, může být sám osobě přesvědčen, že šíří jen naprostou pravdu a že zdůrazňuje nebo zkresluje určité aspekty pravdy jen proto, aby učinil autentické informace více přesvědčivými a  že doporučované jednání je nejlepší možné jednání, které by recipient informace měl zvolit. Obdobně může recipient informace, který považuje propagandistovu informaci za zjevně správnou, s ní zacházet, jako by byla "vzdělávací". To se často stává u "pravověrných" osob - dogmatických recipientů dogmatické náboženské nebo společenské propagandy. To, co někdo může považovat za "vzdělávání", bude jiný považovat za "propagandu".

    Propaganda

    dissemination of information--facts, arguments, rumours, half-truths, or lies--to influence public opinion.

    Propaganda is the more or less systematic effort to manipulate other people's beliefs, attitudes, or actions by means of symbols (words, gestures, banners, monuments, music, clothing, insignia, hairstyles, designs on coins and postage stamps, and so forth). Deliberateness and a relatively heavy emphasis on manipulation distinguish propaganda from casual conversation or the free and easy exchange of ideas. The propagandist has a specified goal or set of goals. To achieve these he deliberately selects facts, arguments, and displays of symbols and presents them in ways he thinks will have the most effect. To maximize effect, he may omit pertinent facts or distort them, and he may try to divert the attention of the reactors (the people whom he is trying to sway) from everything but his own propaganda.

    Comparatively deliberate selectivity and manipulation also distinguish propaganda from education. The educator tries to present various sides of an issue--the grounds for doubting as well as the grounds for believing the statements he makes, and the disadvantages as well as the advantages of every conceivable course of action. Education aims to induce the reactor to collect and evaluate evidence for himself and assists him in learning the techniques for doing so.

    It must be noted, however, that a given propagandist may look upon himself as an educator, may believe that he is uttering the purest truth, that he is emphasizing or distorting certain aspects of the truth only to make a valid message more persuasive, and that the courses of action that he recommends are in fact the best actions that the reactor could take. By the same token, the reactor who regards the propagandist's message as self-evident truth may think of it as educational; this often seems to be the case with "true believers"--dogmatic reactors to dogmatic religious or social propaganda. "Education" for one person may be "propaganda" for another.


    Manipulace dětí pro reklamu: co proti tomu můžeme dělat?

    Eva Duspivová

    Mily Jane Paule,

    Vas clanek v BL ohledne deti v reklame (a pornografii) mi mluvi z duse. Je spousta temat jako prave tohle, ktera jsou, zda se mi, nepravem prehlizena.

    A nakonec jsme zase u etiky, u manipulace detmi (a zenami, to je stara pisnicka) jako objekty, u ucelovosti, o  ktere se zde mluvilo pred casem.

    Mam otazku, bylo by jich i vic:

    Co s tim muzeme delat ?

    Osobne se domnivam, ze by melo byt soucasti vzdelavani zabyvat se medii, otazkami reklamy a komunikace, ale formou diskuzi a rozebirani konkretnich prikladu, samozrejme na zaklade predchoziho studia materialu. Kdyz se zajimam o marketing, jde mi vzdy i o urcitou "imunizaci" ve vztahu k  reklame a propagande, o to rozhodovani, zda tohle jeste jde, a toto uz bych nedelal a proc. Premyslela jsem, proc byl pred listopadem 89 (az na kratke obdobi) marketing u nas burzoazni pavedou a zda se mi, ze jednim z duvodu bylo prave to, ze pokud se jim clovek zabyva, nutne by musel mnohem kriticteji rozeznavat hranici, za niz zacina propaganda, a to se proste v totalitni spolecnosti nehodi. Ono se to do jiste miry nehodi ani v demokracii, konec koncu.

    Pred nekolika lety se v Americe resil pripad vrazdy male (asi 5 lete?) divenky, tehdy uz medialne zname Miss. Take to mi prislo na mysl pri cteni Vaseho clanku. Tenkrat vse nasvedcovalo tomu, ze byla-li by to jen holcicka ze sousedstvi, mohla zit.


    Přecenil Jan Paul význam dětí v reklamě?

    Vladimír Rott

    Pane Paule,

    velmi mě znepokojilo, že ty fotky u Vašeho článku snad považujete za pedofilní pornografii. Mě zcela uniká, jak by se někdo tímhle mohl ukájet. Úchylné asi vzrušuje kdeco, ale řezat do této reklamy je jedním z dalších jejích přecenění.

    Zneužití "moci" a dětí pro kompenzaci neschopnosti, většinou prý v úzkém kruhu rodiny, je otřesná věc. A velmi vážné téma, spolu s jinými zneužitími moci dlouho držené pod pokličkou.

    Obrana proti úchylným musí začít u dětí a jejich výchovy, nejen domácí ale i společenské, ale bez jakékoliv paniky. Obě mé děti se díky tomu v útlém věku prvních tříd úspěšně a snadno ubránily pokusům úchyláků potulujících se temnými kouty.


    O Evropské unii - "Prohnilé srdce Evropy"

    Vladimír Myslík

    Vazeny pane Culiku,

    mozna by nebylo na skodu, pokud na to jsou lidi trochu priblizit situaci Velke Britanie z roku 1992 ohledne plovouciho/fixniho kurzu meny zminovanou ve (vcerejsich BL) "The Rotten Heart of Europe". Zaujalo me to a tak jsem do altavisty zadal klicove slovo "The Rotten Heart of Europe" (v uvozovkach aby se to hledalo jako celek a ne jednotliva slova) a vypadlo mi par zajimavych stranek.

    Tato kniha bohuzel neni online (nenasel jsem ji) ale treba ji nekdo cetl a vi o problematice vice - zajima me jak vidi integraci do EU lide z Velke Britanie, preci jenom jejich pohled na vec muze byt v znacnem podobny pohledu Cechu. Jde o to, zdali EU lidem prospeje nebo ne. V Cesku jak se zda jsou politicka uskupeni, ktera by rada Cesko do EU nacpala (protoze se na tom prizivi) a jina, ktera nechteji protoze by na tom prodelala vliv. Obavam se, ze vetsina Cechu nema ani potuchy co by to pro ne znamenalo a ze se k integraci do EU priklaneji jako ke spase, kterou mela byt (jak mozna doufali) privatizace.

    http://members.tripod.com/british-nation/dictatorship.htm

    http://www.cafe.org.uk/

    http://home2.swipnet.se/~w-22615/Europe_June97.html

    Výňatek z posledního odkazu:

    Vezmeme-li dohromady ekonomiku Německa, České republiky, Polska a Maďarska, vytvořilo by to trh 140 milionů lidí s  celkovým počátečním HDP $2,4 trilionů. Ze socialistického hlediska by bylo sloučení těchto eonomik zcela racionálním krokem, jako součást Socialistických spojených států Evropských. Ale na kapitalistickém základě je to hotový recept na konflikt. Součinnost německého průmyslu, finančnictví a technologie, spolu s velkým množstvím levných kvalifikovaných pracovních sil ve východní Evropě by byl vážnou hrozbou "partnerům" Německa v Evropské unii.

    The combined economies of Germany, the Czech Republic, Poland and Hungary would constitute a market of 140 million people, with a total GDP of $2.4 trillion to start with. From a socialist point of view, the uniting of these economies would be an entirely rational development, as part of the Socialist United States of Europe. But on a capitalist basis it is a finished recipe for conflict. The combination of German industry, finance and technique with the large pool of skilled cheap labour in Eastern Europe would pose a serious threat to Germany's EU "partners".

    Mozna ze i tahle zminka z jinak rozsahleho textu neco vypovida: v pripade pripojeni upadajiciho Ceska do EU by najednou vzniklo v unii ceske nebezpeci levne kvalifikovane pracovni sily a naopak, ceske podniky by neustaly konkurenci vyrobcu zbozi z unie. Vubec se tady o takovych otazkach nediskutuje, a pritom jak jsem pochopil z recenze na vyse zminenou knihu, tak Velka Britanie mela tak rozsahle problemy s fixnim kurzem sve meny v roce 92/93, ze musela prejit na plovouci kurs. A stalo to praci spoustu lidi nez to udelali.

    Napada me jestli blokada Temelina neni proto, abychom nemohli vyrobou energie konkurovat zapadu. Jestli si stihacky musime koupit protoze je nemaji firmy kde prodat (tak si pres zkorumpovane uredniky zajisti odbyt tady, hlavne ze musime "modernizovat"). Napada me, jestli nakonec neskoncime na ulicich protestovanim proti globalizaci, prestoze se tady nad tim ohrnuje nos (my jsme se od techto levicackych metod prece distancovali, volili jsme Klause ;-).

    Kazdopadne myslim ze je to zajimave tema a Vy byste mohl neco z vlastni zkusenosti napsat, chapu ze mate spoustu prace ale preci jenom je to podle me zajimave a pro nas tady dokonce nezbytne, abychom videli svet jinyma ocima protoze z naseho uhlu pohledu neni nic videt a neni s cim srovnavat. Rozhodne ale ta situace kolem 1992/93 co je vyse zminena me zajima, kdyby jste o tom chtel napsat do BL, myslim ze by to mohlo dost lidi zaujmout.

    Poznámka JČ: Proč mnozí Britové nechtějí evropskou integraci

    Do určité míry je to způsobeno kulturní odlišností: Británie je - anebo si to alespoň ráda namlouvá - ve skutečnosti nikoliv v "Evropě", ale kdesi uprostřed Atlantiku - považuje se svými zvyklostmi na rozhraní evropské a americké civilizace.

    Je to dáno v první řadě jazykem - Britové se špatně učí cizí jazyky (rozšířenost angličtiny po celém světě svádí; znám to sám, umím víceméně německy, ale mám mluvit v Německu německy, kdy každý pozná můj východňárský přízvuk, anebo anglicky, kdy Němci nepoznají, že nejsem rodilý Angličan a na základě svého snobství se mnou jednají úplně jinak...? Jazykové cvičení v němčině to jaksi nepovzbuzuje).

    Anglicky mluvící svět je obrovský: Británie má historicky daleko intenzivnější styky s anglosaským světem, se Spojenými státy, s Austrálií, s Novým Zélandem, s Indií a s četnými dalšími asijskými a africkými zeměmi, než s Evropou, která je pro ně často - hlavně kvůli jazykové rozrůzněnosti - nepřehlednou směsicí nárůdků, hovořících podivně exotickými jazyky. Běžně vystupují ve sdělovacích prostředcích lidé z celého anglosaského světa, méně lidé z Evropy. Takže si Angličané podvědomě často říkají: proč se musíme vázat na podivné země na evropském kontinentě, z nichž většinou známe vlastně jen Francii (a i k ní máme značný odstup), když jsou historicky naše kulturní vazby úplně jinde.

    Ekonomicky a politicky je ovšem Velká Británie nyní velmi těsně svázána s Evropskou unií. Často se poukazuje na to, že britský parlament v londýnském westminsteru se do značné míry stal parlamentem na baterky - o všech důležitých věcech se nyní nerozhoduje v Londýně, to je jen stínová hra, kterou sledují sdělovací prostředky ze setrvačnosti a z nevědomosti, ale v Bruselu.

    Britská politická tradice je, zdá se mi, daleko méně pompézní, víc pragmatická a méně byrokratická - svým způsobem víc anarchická - než zvyklosti státní správy na evropském kontinentě. Má to také své nevýhody: Velká Británie má ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie a někdy i zeměmi, jako je ČR, velmi chabé sociální zabezpečení; má také v Evropské unii snad nejnižší daně. Britští euroskeptici dost právem poukazují na obrovskou zkorumpovanost a nedemokratičnost mocenských struktur v Evropské unii, zejména v Bruselu. Pro českou společnost z toho plyne jedno nebezpečí:politikové, zejména ze Čtyřkoalice a z ČSSD, kteří se nyní k Bruselu začínají lísat, nikoliv proto, aby prospěli řadovým českým občanům, ale aby si zajistili vynikající kariéru (a platy v Bruselu jsou skutečně obrovské, a nezdaněné) bezpochyby této korupci brzo propadnou.

    Hlavní argument britských euroskeptiků proti evropské měnové unii je však ekonomický a finanční.

    V každé zemi existuje ústřední banka, která v závislosti na momentálním stavu hospodářství v zemi určuje úrokové míry. Ty jsou velmi důležité, protože z nich vyplývá, jak drahé jsou pak půjčky pro podniky i pro jednotlivce, a tedy jaké množství peněz bude mít občan v kapse. Stručně a laicky řečeno: jsou-li úrokové míry příliš nízké, občan má příliš mnoho peněz, začne nakupovat příliš mnoho spotřebního zboží a dojde k "přehřátí" ekonomiky a rozběhne se inflace. (Lidi mají moc peněz, takže obchodníci zvýší ceny, protože si to lidi mohou dovolit, lidé tedy žádají o vyšší platy, atd.) Naopak když jsou úrokové míry příliš vysoké, podniky musejí splácet velké úroky za své půjčky, nemají na výplaty, musejí propouštět a zvyšuje se nezaměstnanost. Je velmi důležité, aby ústřední banka každé země byla schopná citlivě určit správnou rovnováhu úrokových měr pro danou hospodářskou situaci.

    Euroskeptikové varují, že přijetím jednotné evropské měny bude tento vylaďovací ekonomický mechanismus zlikvidován a celá Evropská unie se stane rukojmím ústřední německé banky ve Frankfurtu, jako ústřední banky nejsilnější ekonomiky v EU. Ta určí ostatním zemím úrokové míry podle momentální situace v Německu, která však vůbec nemusí jiným zemím odpovídat a vyhovovat. Němci už to udělali ostatním evropským zemím několikrát.

    Po roce 1990 například způsobil kancléř Helmut Kohl v severní Anglii nezaměstnanost svým radikálním rozhodnutím sjednotit Německo a německou marku v poměru 1:1. Sanace východního Německa znamenala, že vznikla obrovská poptávka po půjčkách a po penězích. To znamenalo, že v důsledku poptávky šly v Německu úrokové míry nahoru. Zvýšení úrokových měr znamená, že je daná měna atraktivnější pro mezinárodní finanční spekulanty: vklady v této měně přinášejí vyšší úroky než dosud. Má-li tedy jiná země (v tomto případě např. Británie) zabránit odlivu zahraničního kapitálu, což by vedlo k poklesu kursu libry vůči marce ve prospěch marky - musí také zvednout úrokové míry. Britská ekonomika byla ale tou dobou dost nepevná a zejména v severních deprivovaných oblastech se teprve dostávala z recese. Helmut Kohl jí udělil tvrdou ránu: zvýšení britských úrokových měr vedlo k zvýšení nezaměstnanosti v severní Anglii. To přirozeně vede k občanské nespokojenosti a nakonec možná i k nepokojům, bude-li nezaměstnanost vysoká.


    Petr Štěpánek kritizoval ČT nevhodně

    Radek Batelka

    Toto je reakce na tento článek Petra Štěpánka.

    Čas od času zahlédnu v nejrůznějších médiích občasné články a vystoupení p. Štěpánka. Z jiných zdrojů vím o tomto člověku velmi málo a nechovám k němu žádnou předpojatost či osobní cit, nejsem jakkoli svázán s aktivitami dějícími se v jeho okolí a na jeho bezprostředním chování nijak nezávisí můj osobní prospěch. Proto se odvažuji tvrdit, že jsem k jeho osobě nestranný.

    Jeho projev mi vždy přišel v jistém smyslu zajímavý.

    P. Štěpánek je místopředsedou RRTV, na jejich stránkách je u jeho jména dále uvedeno: "hudebník, publicista". To mě poněkud zarazilo. Ponechme pro tuto chvíli stranou hudební vkus. Za publicistu považuji člověka, který věnuje značnou část svého času publikování svých názorů a informací a má v tomto směru "co nabídnout". Možná že se jen celoživotně míjím s dílem p. Štěpánka, ale žádnou rozsáhlejší (natož závažnou) publikační činnost jsem u něj nezaznamenal. Pokud nějaká existuje, prosím, abych byl opraven.

    Veškeré jeho články, které jsem měl možnost číst, se týkaly:

    - obhajoby vlastní senátní kampaně

    - vánočních událostí v ČT

    Pan Štěpánek jako potenciální senátor mě příliš nezajímá. Zajímá mě však jako aktuální představitel státní instituce s velkým a dlouhodobým dopadem na veřejný život - regulačního orgánu nejmocnějšího spektra médií. Domnívám se, že nepřeháním. Média sama o sobě jsou jednou z nejsilnějších mocí v tomto světě. Navíc jsou i v té nejnestrannější formě nástrojem či prostředníkem politiků - bez masových médií dnes nelze vládnout.

    Pan Štěpánek se ve svém posledním příspěvku na BL snaží vyslovit ke vzájemným půtkám RRTV a ČT. To je od člověka ve sporu zúčastněného logické. Je logické, když státní úředník vystoupí a položí na stůl svoje argumenty a fakta ze svého pohledu. Co je ale logického na tom, když z veřejných peněz placený úředník místo toho opakovaně mlátí prázdnou slámu a argumentuje na úrovni zapšklé domovní důvěrnice z pavlačáku ?

    Pan Štěpánek v první větě navozuje dojem, že hodlá předložit kritiku jistého pořadu a jistého redaktora ČT. O pár vět dál se ale už nestačím divit. Co to je, proboha, za projev a argumenty ?

    Vybavuje se mi chování šestiletého kluka, který dostal na hřišti za barákem facku, a teď za máminou sukní z bezpečné vzdálenosti vyhrožuje: "Už na tebe jde můj taťka !".

    Co podle něj prokazuje argument:

    "V celém civilizovaném světě by se mu však vysmáli a prozradili mu, že si poněkud plete role. Rada je tu od toho, aby dohlížela na televize. Nikoli naopak. I Železný to (po správním řízení o odnětí licence) pochopil. Veřejnou kontrolu nad radou jistě zastanou píšící novináři a poslanci."

    Došel snad pan Štěpánek svými životními zkušenostmi k tomu, že vše co se děje v civilizovaném" světě je správné ? Co je podle něj civilizovaný svět ? Kritika ČT směrem k RRTV je nějakým zákonem znemožněna ?

    Velmi by mě taky zajímalo, jak se podle něj choval Železný před tím, než TO pochopil, co TO potom vlastně pochopil a jak se chová od té doby, co TO pochopil.

    Následuje klukovská hrozba:

    "Podstatnější však je, že Vítek i mnozí další televizní vzbouřenci zřejmě žijí v představě, že celý spor o Českou televizi je u konce a oni že vyhráli. Nic není vzdálenějšího pravdě. Asi pana Vítka nepotěším, ale jsme teprve v poločase. A jestliže první polovina tohoto představení měla podobu lidové frašky, kde se vzbouřenci a s nimi sympatizující umělci a politici zaklínali duchy zákonů, potom druhá polovina bude mít podobu spíše komorní a bude patřit Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, právníkům a soudům. A ty se nemohou ani nebudou řídit legislativním spiritualismem, nýbrž fakty a literou zákona. Již teď radě leží na stole analýza usvědčující Českou televizi z několika set porušení zákona."

    O tom, z čeho vlastně zákony "vyrůstají", se tady nebudu s p. Štěpánkem přít; to je na jinou, delší debatu. Nevím ale, proč mu zmíněná analýza jen tak leží na stole ? Proč z ní něco na podporu svých argumentů necituje ? A proč s ní hned druhý den neběží na policii (nebo kam se s takovými věcmi běhává) a nezřídí vše potřebné, ať se dají věci do pohybu ? Proč si myslí, že lidi cestou v ranní tramvaji touží číst v MFD jeho citově zabarvené hrozby Marku Vítkovi ?

    Aby svou citovou zaujatost vyvrátil, píše v další větě:

    "Vítek podivným způsobem žongluje také s reportáží Fakt ze senátní kampaně. Proboha, za co bych se měl ČT mstít! Ta reportáž nepoškodila ani mne ani kteréhokoli z mých senátních protikandidátů."

    I toto považuje p. Štěpánek za argument ? Připomíná mi to jednu starou scénku od Izera, kde Mečiar podal důkazy o tom, že dráteníci nechodili ze Slovenska pracovat do Čech ale právě naopak, tím, že to prostě konstatoval.

    Následuje další hřebík do rakve ČT:

    "A jako člověk z branže navíc nemohu přehlédnout, že se na jejím natáčení podílelo asi tak dvakrát tolik osob, než je zvykem v jiných - efektivněji pracujících - televizích"

    Jako člověk z branže mohl aspoň p. Štěpánek konkretizovat, zvyky kterých televizí to měl na mysli a co je v jeho případě štáb větší než malý - místo dvou lidí čtyři, nebo místo padesáti sto ? Je přece u zdroje těchto informací a kdo jiný by měl být konkrétní, když ne on ?

    Dále pak p. Štěpánek prokazuje přesvědčení, že čin a odpovědnost za něj jsou v podstatě nesourodé, protichůdné atributy:

    "Šloufa a mne hází do jedné ohrádky mstivých nepřátel, zatímco Pitharta pasuje do role spravedlivého zastánce vzbouřenců. Jenže ani to není pravda. Byl to totiž právě Petr Pithart, kdo navzdory své mírné sympatii vzbouřence hned zkraje upozornil, že každý, kdo bere zákony do svých rukou, musí počítat s tím, že za to později obdrží patřičný účet."

    Pokud s někým sympatizuji a připomínám mu něco nepříjemného, nemusí to přece být navzdory mé sympatii, ale třeba právě kvůli této sympatii (dobrá rada), nebo jen neutrální konstatování z pozice většího nadhledu a zkušeností.

    V žádném případě nehájím pozice redakce zpravodajství ČT. Po prvotních sympatiích jsem jimi byl hluboce zklamán a přivítal bych jejich důstojný, dobrovolný odchod. (Pokud jde ale například o  telefonní kauzu, jsem rád, že jsem se tyto věci jakoukoli cestou - při které nebyl nikdo zabit či zraněn - dozvěděl a zjistil, že konkrétní politici a radní jsou lháři. Hodnota vědět to evidentně převažuje nad hodnotou dodržení daného právního předpisu)

    Je nesmyslné chytat člověka za slovo. Avšak vše co jsem od p. Štěpánka kdy četl, se vyznačovalo naprostou absencí relevantních informací schopnosti argumentovat, bylo propleteno snůškou osobně zaujatých názorů a v celkovém souhrnu vyznívalo jako řádky o ničem. Plácání do vody.

    Na to má p. Štěpánek jistě právo, stejně jako já. Ale jen potud, pokud to nesouvisí s výkonem jeho veřejné funkce.

    Bez osobní zaujatosti a bez urážky konstatuji, že p. Štěpánek na mě působí dojmem naprosto průměrného člověka, bez výrazného názoru a bez výrazné pozitivní vize v jakékoli oblasti.

    Nepůsobí dojmem silné osobnosti. Je člověk s nepříliš dobrou schopností argumentovat a na argumenty reagovat. Je to úplně normální, průměrný člověk.

    Na konec p. Štěpánek konstatuje:

    "A s tím souvisí i poslední věc, jež na Vítka prozrazuje jeho sníženou schopnost vnímat realitu v celé její pestrosti."

    Obávám se, že redaktoři ČT až moc dobře vnímají realitu, a ví, co vycenzurovat. Tím, kdo realitu vnímá jen z velmi úzkého pohledu se mi zdá být právě p. Štěpánek.

    Být místopředsedou (ale stejně tak i "řadovým" radním) takovéto kontrolní instituce, je bezpochyby náročné na určité lidské vlastnosti. Jak je ale možné, že je v této funkci naprosto průměrný člověk ? Není v jeho okolí snad nikdo lepší ? Čím byl tak atraktivní pro toho, kdo si ho vybral jako kandidáta na toto místo ?

    Nemůžu souhlasit s tím, že je na tomto místě člověk tak průměrných kvalit. Řekl bych, že ten takovou práci odborně ani morálně zvládat nemůže.

    P.S.: Který průzkum veřejného mínění dokazuje, že pří zjevení vzbouřenců na obrazovce "stoupá podstatné části diváků adrenalin" ? Cáák !

    Pane, nesedíte v hospodě, zastáváte veřejnou funkci ! Řekli vám to vůbec?

    Poznámka JČ: 1. Nedovedu si představit, že by BBC útočila na Radu BBC poté, co Rada BBC vydala o BBC kritickou zprávu - BBC je podřízena Radě BBC stejně, jako je ČT podřízena RRTV.

    BBC by ovšem mohla natočit a odvysílat NESTRANNÝ kritický pořad o činnosti Rady BBC, který by z nezávislého úhlu pohledu zhodnotil i kritický dokument Rady i činnost BBC. To ovšem ČT neudělala, protože ta nevysílá nestranné pořady.

    2. Co se týče pořadu Fakta, v němž byly zveřejněny důvěrné výpisy z mobilních telefonů některých členů Rady ČT, pan Batelka v této věci podlehl neseriózní mediální manipulaci tvůrců pořadu. Pořad se snažil navodit dojem, že v důsledku spiknutí Rada ČT-ODS bylo už dávno dohodnuto, že má být do čela ČT vnucen Jiří Hodač. Skutečnost byla úplně jiná, Rada ČT plánovala do funkce jmenovat Kateřinu Fričovou a jednala s ní o tom už v listopadu, byl jsem toho osobně svědkem. Interpretaci, co znamenaly telefonní kontakty některých členů Rady ČT s politiky, jak ji prezentoval pořad Fakta, nelze důvěřovat, mimo jiné i proto, že pořad Fakta neinformoval ani o výpisech z mobilů členů Rady ČT, nakloněných televizním vzbouřencům, ani o výpisech z mobilů vzbouřenců, připravujících televizní vzbouření už dlouho během podzimu. Atd. Politováníhodné je ovšem lhaní některých členů Rady ČT televizním vzbouřencům, když se s nimi vůbec o mobilech neměli bavit, neboť pracovníci ČT zveřejněním výpisů zřejmě spáchali vážný trestný čin, který policie v současné době vyšetřuje.

    Poznámka TP: Mně zase není jasné, o kterých právnících to Petr Štěpánek mluvil: s vedoucím právního odboru Rady JUDr. Fučíkem jsem včera měl to potěšení krátce pohovořit, a jsou-li na stejné, neřkuli horší, odborné úrovni i jeho podřízení, vzbouřenci nemohou být v lepší pozici!


    Čulíku a Pecino, přestaňte skuhrat

    Financování Britských listů, vlastní investigativní novinář a Národní divadlo

    Pavel Trtík

    Dobry den preji vsem ctenarum BL. Priblizne pred deseti dny se na hlavni strance BL objevil tento odstavec:

    ...

    Vážení čtenáři, stále potřebujeme ještě další drobné sponzory BL. "Financuji si vlastního investigativního novináře, aby odhaloval skandály a šlendrián v České republice" - to si může dnes říct každý z oněch přibližně 286 čtenářů, kteří se rozhodli finančními příspěvky sponzorovat další vydávání Britských listů, upozornil mě na Glasgow University Pavel Trtík, na něhož to, jak se zdá, to udělalo značný dojem. Na nás také: Je to skutečně pozitivní krok k občanské samostatnosti. - Děkujeme. (JČ)

    ...

    Nemel jsem nanestesti cas se k tomuto odstavci vyjadrit drive. Jelikoz je temat, o kterych bych chtel napsat povicero, tak snad nejlepe, kdyz zacnu od te vety, kterou jsem mel udajne pronest predminuly ctvrtek. Dle me interpretace znela takto: "Financuji v CR nezavisleho investigativniho novinare, ktery bude v Ceske Republice odhalovat podvody a slendrian." Na prvni pohled by se mohlo zdat, ze delam z komara velblouda, ale rozhodne odmitam tvrzeni, ze si financuji vlastniho investigativniho novinare! Ale zacneme od zacatku.

    Priblizne na konci lonskeho listopadu jsem se v jedne z glasgowskych hospod od Jana Culika dozvedel, ze ma problemy s financovanim BL. Nejenom, ze se pry on sam stara jiz paty rok o chod BL bez naroku na financni odmenu, ale predevsim, ze v pripade, ze nesezene nejake financni prostredky, odejde k 1. unoru z BL pan Tomas Pecina (samozrejme z financnich duvodu). Jak jsme tam tak sedeli nad pivem, tak jsem dostal napad, ktery se mi jiz tenkrat zdal byt proveditelny, a ma idea o tom, jak by mely byt BL financovany, se vlastne od te doby nezmenila.

    Dle meho nazoru ma uloha, jak zajistit chod BL, zadani, ktere se da shrnout do tri bodu:

    • Ziskani cca pul milionu Kc na jeden kalendarni rok
    • Zachovani nezavislosti BL
    • Zachovani BL jako bezplatne pristupneho internetoveho deniku

    Uvedomil jsem si, ze maji-li si BL zachovat svou nezavislost, tak ze to posledni, co potrebuji, je jeden velky mecenas, ktery by ten pulmilion vysolil vcelku. Takovymto "mecenasem" by nemusela byt jenom jedna fyzicka osoba, nybrz i jedna instituce (napr. grant poskytujici organizace). Pokud by se na takovouto cestu BL vydaly, znamenalo by to konec jejich nezavislosti dle hesla "Koho chleba jis, toho pisen zpivej".

    Zbytek me tehdejsi uvahy se da shrnout do nasledujici rovnice.

    500 x 1000 = 500.000

    Zadna velka veda:-).

    Patrim mezi bezbrehe optimisty, a tak jsem jiz tenkrat tvrdil, ze si myslim, ze se po svete najde 499 lidi (vetsinou Cechu), kterym bude stat za to, rozloucit se s 1000 Kc ze sveho rocniho platu a poskytnout je na investigativni novinarinu Britskych Listu. Duvodem k tomuto optimismu byl predevsim fakt, ze BL jsou mezi ceskymi deniky velice unikatni. O petistem (nebo prvnim, zalezi na uhlu pohledu) tisicikorunovem podilu jsem vedel na 100%, ze existuje, a tak jsem taky Janu Culikovi ihned spolufinancovani chodu BL prislibil. Jednou z podminek, ktere jsem Janu Culikovi zduranil byl fakt, ze seznam prispevatelu by mel byt verejne pristupny na BL. Taktez jsem navrhl, aby urcite zavedl nejaky limit (dle meho nazoru cca 5000 Kc) na prispevek od jednoho cloveka a rovnez jsem vyjadril nazor, ze prijmy z reklamy presentovane na BL by mely byt naprosto minoritni v porovnani s celkovym prijmem od drobnych prispevatelu. Duvodem pro vsechny tyto tri body byla samozrejme nezavislost periodika a pruhlednost jeho financovani - komodity, ktere mnoha denikum v CR dle meho nazoru chybi. Tento zpusob financovani periodika zabyvajici se investigativni zurnalistikou ma tri znacne vyhody.

    1. jeden drobny prispevatel nemuze (nema moc) zabranit tomu, ze o jistem (pro nej neprijemnem tematu) nebudou BL psat. Toto je mimochodem jeden ze zakladnich plusu BL v porovnani s hlavnimi deniky publikovanymi v CR.
    2. Naopak kazdy sponsor ma moznost upozornit na problem, ktery by se mel na neomezenem prostoru internetoveho deniku presentovat. Je pravda, ze stejnou moznost ma i ctenar BL, ktery by BL nesposoroval.
    3. Tento zpusob financovani vytvari tlak na to, aby BL delaly svou praci dobre, protoze jinak se za rok po prispevatelich slehne zem.

    Jen tak mimochodem, nezda se Vam, vazeni ctenari, ze periodika typu BL by vlastne nebylo tak akutne potreba, kdyby na vyse popsanem principu poradne v CR fungovala verejnopravni televize (obzvlaste jeji zpravodajstvi)?

    Pokud se ale mam vratit k prvnimu odstavci tohoto clanku, tak musim napsat par bodu a pripominek:

    • Vyvoj v kauze financovani BL od listopadu 2000 ukazuje, ze se 'zda, ze tento napad udelal na Jana Culika znacny dojem'.
    • Za sebe jeste jednou prohlasuji, ze svuj financni prispevek nechapu jako financovani vlastniho investigativniho novinare. Prispivam na to, aby jeden investigativni novinar mohl delat svou praci profesionalne. Apropos, myslim, ze se mi tato 'investice' vyplati daleko vice nez beznemu obcanovi CR jeho 'investice' do televizniho poplatku, ci pripadne kupovani mainstreamoveho denniho tisku.
    • Jen tak na okraj, nemam nic spolecneho s Glasgow University, jak by se z tohoto odstavce mohlo zdat.

    Necham na ctenarich, aby sami posoudili, jak je to v tomto partikularnim pripade se solidni novinarskou praci BL, a dale musim zacit na tomto miste Jana Culika a cele BL velmi ostre kritizovat za zpusob, jakym referoval/y o tom, jak se shaneni prispevatelu behem minuleho mesice vyvijelo. Uplnym vrcholem drzosti se ovsem zda byt nasledujici odstavec, ktery jsem vcera v BL objevil.

    ........

    Prosíme, aby ti, kdo přislíbili Britským listům finanční příspěvek, ho odeslali. Z přibližně 300 lidí, kteří to přislíbili, přispělo na činnost Britských listů přispělo zatím cca 160 lidí (což je méně, než jsme čekali), celkem se zatím shromáždilo cca 260 000 Kč, což na rok zdaleka nestačí. Je nyní zjevné, že pokud přispějí víceméně všichni, kdo příspěvek přislíbili, budou finance na investigativní práci BL zajištěny: pokud ne, budeme mít potíže.

    ............

    Jane Culiku, zkuste se vzit do role ctenare/ky BL, ktery je drobnym/ou podnikatelem/kou v CR. To, co delate/rikate, je primy vysmech do oci takovychto lidi! Reknete mi, kolik z takovychto podnikatelu dostane vice jak 50% svych prijmu na zacatku financniho roku ?!? Vy mate v kapse prostredky na provoz BL na vice jak pul roku a mate prislibeno, ze penize na druhy pul rok velmi brzy dostanete. Prestante skuhrat nad tim, ze pokud ty prislibene penize hned nedostanete, tak ze se dostanete do potizi !!! Urazite tim nejenom ty, kteri Vam jiz penize poskytli. To, ze se Vam podarilo vybrat ke vcerejsku 260 000 Kc, povazuji za mimoradny uspech, ktery Vam z celeho srdce preji. Ukazuje to, mimojine, na to, ze BL zrejme delaly svou praci doposud docela dobre a ze se lide na Britskych listech zrejme dovidaji informace ci pohledy, ktere jim ostatni cesky tisk (jak papirovy, tak internetovy) neposkytuje.

    Jak tedy dale? Panove Culiku a Pecino, prestante se na strankach BL zaobirat tim, kolik lidi a v jake vysi Vam prispelo a zacnete si o dalsi prostredky na chod BL rikat lepsi novinarskou praci. Zacnete jednoduse delat to, na co jste penize vybrali - na solidni nezavislou investigativni zurnalistiku. Mate - dle meho nazoru - slusnou sanci (a nyni i relativne slusne financni zazemi) na to, abyste principialne v malem meritku napodobili neco, o cem tvrdim, ze je jednou z mala veci, na kterou mohou byt Cesi opravdu hrdi - stavbu Narodniho Divadla. V 19. stoleti Cesi potrebovali posilit cesky jazyk, a tak ze spousty malych daru postavili divadlo, diky kteremu doslo k povzneseni ceske kultury. Na zacatku jednadvacateho stoleti potrebuji Cesi mezi sebe vypustit smecku nezavislych novinarskych chrtu, kteri budou delat vse (obzvlaste slapat politikum na paty) proto, aby se v Cechach obycejnym lidem zilo lepe, nez jak je tomu nyni.

    Co rici na zaver? Preji Britskym listum uspesny rok naplneny kvalitni investigativni novinarskou praci. V Cechach je ji, myslim, docela dost zapotrebi.

    Z Paisley Vam preje hezky den

    Pavel Trtik

    Poznámka JČ: My všechny ty peníze přirozeně nepotřebujeme hned, ale potřebujeme na profesionální práci závazný příslib cca 500 000 Kč ročně, a cash flow cca 50 000 Kč měsíčně. Zjistí se, jak jsme na tom, pouze tím, když uvidíme, kolik peněz sponzoři vlastně poslali. - Budeme zveřejňovat jména jednotlivých sponzorů nad 10 000 Kč ročně (v ČR) a nad 1000 dolarů (zahraničí), dále jména sponzorujících aktivních českých politiků, bez ohledu na výši částky. Všechna jména malých sponzorů zveřejňovat nebudeme, neboť si to někteří z nich nepřejí.

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|